247 C 23/2020-348

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalované: ; [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované a žalobce] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] o zaplacení 606 128 Kč s příslušenstvím - náhrada újmy při ublížení na zdraví podle § 2958 o. z. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci – z titulu náhrady vyvažující vytrpěné bolesti - částku ve výši 65 587 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 65 587 Kč od 6. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci – z titulu náhrady nákladů na znalecký posudek - částku ve výši 12 705 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 705 Kč od 6. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Zamítá se žaloba co do požadavku na zaplacení částky ve výši 14 369 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 369 Kč od 6. 6. 2020 do zaplacení z titulu náhrady vyvažující vytrpěné bolesti.

IV. Zamítá se žaloba co do požadavku na zaplacení částky ve výši 500 762 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 500 762 Kč od 6. 6. 2020 do zaplacení z titulu náhrady ztížení společenského uplatnění.

V. Zamítá se žaloba co do požadavku na zaplacení částky ve výši 12 705 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 705 Kč od 6. 6. 2020 do zaplacení z titulu náhrady nákladů na znalecký posudek.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VII. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně – do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku – na náhradě nákladů řízení státu částku ve výši 10 388 Kč.

VIII. Žalovaná je povinna zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně – do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku – na náhradě nákladů řízení státu částku ve výši 10 388 Kč.

IX. Žalovaná je povinna zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně na soudním poplatku částku ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení 606 128 Kč s úrokem z prodlení z důvodu újmy způsobené žalovanou žalobci plynoucí z fyzického napadení žalobce žalovanou 26. 6. 2018: 1) tělesné bolestné ve výši 62 bodů (za otřes mozku těžký 60 bodů a za tržnězhmožděnou ránu 2 body), přičemž bolestné žalobce navýšil o 15 %, pročež požaduje celkem 20 948 Kč; 2) psychické bolestné ve výši 200 bodů, tj. ve výši 59 008 Kč; 3) ztížení společenského uplatnění ve výši 500 762 Kč; 4) související náklady na vypracování znaleckého posudku ve výši 25 410 Kč.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout co do ztížení společenského uplatnění (zejména pro absenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a potížemi žalobce) a uvedl, že bolestné lze akceptovat jen co do částky 10 000 Kč (za lehký otřes mozku a ránu hlavy pronikající ke kosti).

3. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Dne 26. června 2018 byl žalobce fyzicky napaden žalovanou tak, že jej udeřila nejprve dvěma skleničkami a poté porcelánovým talířem do hlavy, čímž mu způsobila na hlavě tržně zhmožděnou ránu v čelně temenní krajině vlevo délky 25 mm a otřes mozku s nutností ošetření a hospitalizace v [anonymizováno] nemocnici u [anonymizováno]. [jméno] v [obec], kam byl poškozený odvezen a propuštěn byl 28. 6. 2018 do pracovní neschopnosti, když tato zranění jej omezila v obvyklém způsobu jeho života zejména ztížením jeho hygieny po dobu 5 týdnů a 4 dnů s ohledem na souběžné užívání léků na snížení srážlivosti krve z chronických kardiologických důvodů, když toto omezení by jinak ve standardním případě bez užívání těchto léků trvalo přibližně 10 dnů. Rozsudkem Městského soudu v Brně z 24. 6. 2019 č. j. 8 T 3/2019-174 byla žalovaná za toto jednání uznána vinnou a pravomocně odsouzena za přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku (spáchaný v nepřímém úmyslu) a přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku Tyto skutečnosti soud zjistil z rozsudku Městského soudu v Brně z 24. 6. 2019 č. j. 8 T 3/2019-174.

5. Otřes mozku způsobený žalovanou žalobci byl nikoli těžký, nýbrž lehký, což soud zjistil zejména z důkazu znaleckým posudkem znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] z 29. 11. 2018 (který byl vypracován na základě opatření Policie České republiky, Městské ředitelství policie [obec] z 24. 10. 2018 [číslo jednací] - viz č. l. 50 a násl. trestního spisu a zejména str. 32 znaleckého posudku:„ Ze soudně lékařského hlediska lze hodnotit zranění [celé jméno žalobce] jako lehké, které jej neohrozilo na životě.“).

6. Na podporu skutkového zjištění o toliko lehkém otřesu mozku soud odkazuje i na rozsudek Městského soudu v Brně z 24. 6. 2019 č. j. 8 T 3/2019-174 interpretující uvedený znalecký posudek (z odvětví soudního lékařství) se závěrem o toliko lehkém otřesu mozku a poukazující na to, že závěr o lehkém otřesu mozku podmiňuje naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví dle § 146 trestního zákoníku, neboť v případě zranění těžkého nebo s trvalými následky již by přicházel v úvahu trestný čin těžkého ublížení na zdraví. V občanskoprávním řízení je soud podle § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán i výrokem o vzniku konkrétní újmy na zdraví poškozeného, způsobené následkem protiprávního jednání žalovaného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 242/2004). Rozhodnutím v trestním řízení je tak pro následné občanskoprávní řízení závazně rozhodnuto, jaký skutek se stal, kdo jej spáchal, i to, jaká újma na zdraví byla tímto skutkem poškozenému způsobena, tedy i příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a újmou, spočívající v ublížení na zdraví (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 91/2010).

7. Soud v tomto řízení konfrontoval znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] (znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a stanovení nemateriální újmy na zdraví) se závěrem znalce z odvětví soudního lékařství o toliko lehkém třesu mozku a MUDr. [jméno] [příjmení] důsledně vzato při svém výslechu uznal nesprávnost vlastního zhodnocení otřesu mozku jako těžkého v jeho psychiatrickém znaleckém posudku z 8. 3. 2020, v němž nesprávně kvalifikoval otřes mozku žalobce jako„ S06.01“, což je otřes mozku těžký (a to podle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 14/2014 ze dne 12. 3. 2014, jímž Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu vzalo na vědomí Metodiku k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z.) - dále jako“ metodika”). Znalec [příjmení] [příjmení] při svém výslechu u soudu též vysvětlil, že vzhledem k úderům a k tomu, co bylo k útoku použito (myšleno dvě sklenky na víno a talíř), tak šlo o lehké zranění (důkaz výslechem tohoto znalce).

8. Pokud jde o tržně zhmožděnou ránu v čelně temenní krajině způsobenou žalobci útokem žalované, tak došlo ke komplikacím při léčbě, a to v následujícím smyslu. Dne 26. 6. 2018 byla rána žalobci sešita 5 stehy (důkaz: zpráva o hospitalizaci z 27. 6. 2018 na č. l. 30 a lékařská zpráva z 27. 6. 2018 na č. l. 31). Dne 4. 7. 2018 byly žalobci stehy vyndány a bylo mu doporučeno sprchování, týden se nekoupat (důkaz: lékařská zpráva z 4. 7. 2018 na č. l. 32 a str. 30 shora citovaného znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství MUDr. [jméno] [příjmení] z 29. 11. 2018). Avšak dne 9. 7. 2018 žalobci z rány masivně tekla krev, a proto byla žalobci rána znovu sešita (důkaz: lékařská zpráva z 9. 7. 2018 na č. l. 33). Dne 22. 7. 2018 žalobci opět prosakovala krev přes převaz, žalobci byly odstraněny stehy a rána byla znovu zašita a krvácení bylo stavěno kompresí (důkaz: lékařská zpráva z 22. 7. 2018 na č. l. 32 verte a str. 31 znaleckého posudku MUDr. [příjmení]). Žalobci byly stehy definitivně sundány 1. 8. 2018 (důkaz: lékařská zpráva z 1. 8. 2018 na č. l. 33 verte a str. 31 znaleckého posudku MUDr. [příjmení]).

9. V důsledku útoku žalované žalobce utrpěl duševní onemocnění, a to reakci na závažný stres a posttraumatickou stresovou poruchu, která trvá u žalobce dodnes, přičemž nejprve šlo o posttraumatickou stresovou poruchu středního stupně a nyní lehkého stupně (důkazy: znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a stanovení nemateriální újmy na zdraví z 8. 3. 2020 s doložkou podle § 127a o. s. ř. a výslech tohoto znalce; znalecký posudek soudem ustanoveného znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie z 30. 11. 2021 a výslech tohoto znalce; viz tři přepisy zvukového záznamu o výslechu těchto dvou znalců; důkaz lékařskými zprávami ošetřující psychiatričky žalobce [příjmení] [příjmení] za období od 28. 8. 2018).

10. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] (posudek z odvětví psychiatrie a stanovení nemateriální újmy na zdraví) soud zjistil ohodnocení duševní bolesti způsobené útokem žalované žalobci v rozsahu 200 bodů (znalec užil analogii s položkou obdobnou, a to T 794 jakožto traumatický šok).

11. Za vypracování znaleckého posudku MUDr. [příjmení] žalobce tomuto znalci uhradil znalečné ve výši 25 410 Kč (důkaz znaleckým posudkem ze dne 8. 3. 2020, [číslo] fakturou č. [rok] [číslo]).

12. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení žalobní částky výzvou z 21. 5. 2020, danou k poštovní přepravě 27. 5. 2020, s lhůtou k plnění do 7 dnů, doručenou 29. 5. 2020 (důkaz výzvou s podacím lístkem).

13. Soud z dokazování přijal následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná dne 26. 6. 2018 fyzicky napadla žalobce tak, že jej udeřila nejprve dvěma skleničkami a poté porcelánovým talířem do hlavy, čímž mu způsobila na hlavě tržně zhmožděnou ránu v čelně temenní krajině vlevo délky 25 mm a lehký otřes mozku. Tímto protiprávním jednáním žalobkyně žalovanému způsobila rovněž duševní poruchu - reakci na závažný stres a posttraumatickou stresovou poruchu, přičemž posttraumatická stresová porucha u žalobce trvá u žalobce dodnes a nejprve šlo o posttraumatickou stresovou poruchu středního stupně a nyní lehkého stupně. Za účelem zjištění výše bolestného a náhrady ztížení společenského uplatnění si žalobce nechal u znalce vypracovat znalecký posudek za cenu 25 410 Kč. Tento skutkový stav soud právně posoudil následovně.

14. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“):„ Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.“. Podle § 2911 o. z.:„ Způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.“. Podle § 2958 o. z.:„ Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“. Podle § 513 o. z.:„ Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.“. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř.:„ Soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.“.

15. Žalobou uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy při ublížení na zdraví je - co do náhrady vyvažující vytrpěné bolesti podle § 2958 o. z. - do základu dán. Žalovaná se dopustila vůči žalobci protiprávního jednání (trestného činu), které bylo pravomocným rozhodnutím soudu v trestním řízení kvalifikováno (m. j.) jako ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku. Jednalo se o jednání zaviněné, ve formě nepřímého úmyslu. Tímto rozhodnutím trestního soudu je soud podle § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán, a to včetně v trestním rozsudku specifikovaným zaviněním žalované (nepřímý úmysl) a tam uvedeným následkem ve sféře poruchy zdraví způsobené trestným činem. Jednáním žalované tak došlo k zásahu do tělesné a duševní integrity žalobce. Tím došlo k porušení práva na nedotknutelnost osoby garantovaného m. j. v článku 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

16. Žalobce požadoval uhradit 20 948 Kč z titulu fyzického bolestného podle § 2958 o. z. [jméno] je žaloba v základu nároku důvodná. K posouzení existence a rozsahu bolesti zpravidla je potřeba znalecký posudek (či odborné vyjádření z oboru zdravotnictví), jak plyne i z ustálené judikatury (srov. např. bod 15. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2019 sp. zn. 25 Cdo 2635/2018). Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] – vypracovaného v souladu s Metodikou – soud zjistil, že žalobce má právo na celkové bolestné ve výši 65 587 Kč. Proto soud vyhověl dle § 2958 o. z. žalobě požadující zaplatit částku 65 587 Kč z titulu náhrady vyvažující vytrpěné bolesti (výrok I. rozsudku). Žalobci přiznaná částka 65 587 Kč se skládá z následujících položek.

17. Jednak jde v souladu s Metodikou o 20 bodů za lehký otřes mozku, tj. podle metodiky jde o položku S0600 – otřes mozku lehký. Výše soud vysvětlil, proč žalobce nemá právo na dalších 40 bodů za toto zranění (žalobce požadoval náhradu za 60 bodů), jelikož žalobci žalovaná nezpůsobila těžký otřes mozku.

18. Dále žalobce důvodně tvrdil v souladu s metodikou 2 body za tržnězhmožděnou ránu hlavy (S0101) – slovy metodiky:„ S01… - Rána vlasové části hlavy … S0101 - pronikající ke kosti a 1 cm… 2“ a zde soud odkazuje i na znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení]. Soud souhlasí i s žalobcem požadovaným navýšením tohoto bolestného o 15 %. Totiž i podle Metodiky výše náhrady může být zvýšena v závislosti na komplikovanosti léčby a rozlišují se stupně komplikací, a to m. j. komplikace závažná do 15 %:„ v akutní fázi prudce zhorší zdravotní stav, vyžaduje intenzivní léčbu místní nebo celkovou, více reoperací…“. Jak bylo shora vyloženo, léčba rány hlavy žalobce se oproti běžnému stavu zkomplikovala, vyžadovala intenzivnější léčbu a hlavně více (konkrétně 2) reoperací. Nejprve byly stehy žalobci vyndány (4. 7. 2018), ale následně došlo ke zhoršení, jelikož žalobci z rány masivně vytékala krev a musela být znovu sešita (9. 7. 2018), což je reoperace (znovu operací). Následně (22. 7. 2018) žalobci opět prosakovala krev přes převaz a žalobci bylo provedeno nově několik (dalších) křížových stehů a krvácení bylo stavěno kompresí, což lze považovat za druhou reoperaci. Oproti názoru žalobce však soud navýšil bolestné jen u náhrady za ránu hlavy, tedy jen u 2 bodů a nikoli u náhrady za jiné bolestné, týkajícího se totiž otřesu mozku. To již z logicky věci, když komplikace a více reoperací se netýkala otřesu mozku, nýbrž výlučně zranění jiného – tržné rány hlavy. Takto soud postupoval v souladu s metodikou, podle níž sice výše náhrady může být zvýšena, ale jen„ ve vztahu k položkám, jichž se komplikace týká, jestliže základní ohodnocení dostatečně nevystihuje závažnost újmy. Rozlišují se následné stupně komplikací (jsou-li v příčinné souvislosti se škodnou událostí) …“; zde se komplikace netýkala otřesu mozku, ale jen tržnězhmožděné rány hlavy.

19. Žalobce tak má právo na fyzické bolestné za lehký otřes mozku ve výši 20 bodů, což při použití koeficientu 295,04 Kč/bod v souladu s Metodikou činí 5 900,8 Kč. Dále má žalobce právo na fyzické bolestné za ránu hlavy za 2 body ve výši 590,08 (2 x 295,04 Kč), což soud zvýšil o 15 %, tj. na 678,59 Kč. Žalobce tak má právo na tělesné bolestné v celkové výši 6 579 Kč.

20. Pokud jde o bolestné psychické, soud vyšel z důkazu znaleckým posudkem MUDr. P. [příjmení], který adekvátně ohodnotil duševní poruchy způsobené žalobci žalovanou 200 body.

21. Znalec [příjmení] [příjmení] dospěl k závěru, že žalovaná způsobila žalobci útokem tři duševní poruchy – 1) akutní reakce na stres, která se překlopila v 2) poruchu přizpůsobení, kterážto se postupně překlopila v 3) posttraumatickou stresovou poruchu (srov. výslech tohoto znalce a jeho písemný znalecký posudek z 8. 3. 2020). Nicméně znalec [příjmení] [celé jméno znalce] (psychiatr) vysvětlil při svém výslechu (26. 4. 2022) u soudu, že žalobce poruchou přizpůsobení (adaptace) netrpěl.

22. Pokud jde o první duševní poruchu – akutní reakce na stres, tak ta vzniká bezprostředně v minutách po stresoru (zde po útoku žalované) a mizí v řádu hodin, maximálně dnů a šlo tak jen o přechodné období u žalobce (důkaz výslechem znalce [příjmení] [jméno] z 26. 4. 2022, který byl v tomto ostatně ve shodě se znalcem [příjmení] [příjmení]).

23. Pokud jde o duševní poruchu - poruchu přizpůsobení (adaptace) a posttraumatickou stresovou poruchu, znalec [příjmení] [celé jméno znalce] při výslechu vysvětlil (26. 4. 2022), že příznaky těchto poruch jsou podobné, ale že důležitá je míra stresu na vstupu, když u posttraumatické stresové poruchy je stresor výraznější, kdy se například poškozený obává o svůj život či o své zdraví. Z toho plyne, že se obě tyto duševní poruchy vylučují v tom smyslu, že jimi poškozený nemůže trpět v jeden moment (v tom byl znalec [příjmení] [příjmení] ve shodě se znalcem [příjmení] [jméno] – srov. výslechy těchto znalců u soudu). Přitom žalobce byl warfarizován, tedy bral léky na ředění krve a tam je obecně známo, že jakékoli malé zranění kůže může vést k velmi masivnímu krvácení a ohrožení člověka (tj. i žalobce) na životě. To platí tím spíše, když útok žalovanou byl veden na hlavu (a to i talířem), pročež může docházet i k nitrolebečnímu krvácení a poškození si mohou říkávat, zda se jim nestalo něco v hlavě (výslech znalce [příjmení] [jméno] z 26. 4. 2022). Z výslechu znalce [příjmení] [jméno] tak soud zjistil, že žalobce vnímal útok žalované jako velmi stresující, ohrožující jeho zdraví a život, a i proto je namístě aprobovat jeho kvalifikaci duševní nemoci jako posttraumatické stresové poruchy a že ve skutečnosti žalobce netrpěl duševní poruchou adaptace (k tomu dále srov. i např. str. 112 písemného znaleckého posudku MUDr. [anonymizováno]:„ V tomto konkrétním případě mohl obavu o život, nebo o jeho poškození, zhoršit fakt, že posuzovaný si uvědomoval, že byl tzv. warfarizován, tedy užíval léky na„ ředění krve“, které užívá dlouhodobě po náhradě aortální chlopně. Srážlivost krve takto léčených lidí je nízká, proto i menší poranění se těžko zaceluje a déledobě krvácí.“; str. 105 posudku o citaci slov žalobce:„ …jsem si uvědomil, že mě mohla zabít.“). Tu lze odkázat i na výslech znalce [příjmení] [jméno] (z 26. 4. 2022), že žalobce byl společenský a trávíval čas na veřejnosti (též str. 117 písemného znaleckého posudku MUDr. [anonymizováno]), pročež došlo z jeho pohledu k jeho velkému zostuzení, což byl další faktor značící zesílení intenzity stresu pro žalobce. Při hodnocení výslechu znalce [příjmení] [jméno] (zejména z jeho vysvětlení rozdílu mezi poruchou adaptace a posttraumatickou stresovou poruchou co do intenzity stresu) se soud přiklonil právě k jeho odbornému posouzení, že žalobce netrpěl a netrpí poruchou přizpůsobení způsobenou žalovanou, ale trpěl a trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Člověk obvykle pociťuje větší stres ze zdroje stresu (zde útok žalované) tím více, čím je časově blíže stresové události; proto také posttraumatická stresová porucha obvykle v průběhu života odeznívá (viz též výslech znalce [příjmení] [příjmení], že posttraumatická stresová porucha není trvalou poruchou a že by i u žalobce měla odeznít zcela během jednoho či dvou let od doby, kdy jej posuzoval, tj. od 8. 3. 2020; i podle znalce [příjmení] [jméno] došlo ke zlepšení posttraumatické stresové poruchy plynutím času, když se m. j. překlopila ze středního stupně do stupně lehkého (výslech tohoto znalce 26. 4. 2022)). Odporuje tak shora uvedenému odbornému posouzení (ze strany znalce [příjmení] [jméno]) - o vysvětlení rozdílů mezi posttraumatickou stresovou poruchou a poruchou adaptace - závěr předestřený znalcem [příjmení] [příjmení], že by se méně intenzivnější porucha adaptace překlopila do intenzivnější posttraumatické stresové poruchy (myslitelný je toliko opak, ze kterého původně vycházel i znalec [příjmení] [celé jméno znalce] o tom, že se původní posttraumatická stresová porucha překlopila do poruchy adaptace).

24. Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] později (26. 4. 2022, při svém výslechu) upravil své závěry obsažené ve svém písemném znaleckém posudku z 2. 3. 2022, v němž původně dospěl k závěru, že žalobce trpěl posttraumatickou stresovou poruchou toliko do jara 2020 a že v současné době trpí poruchou adaptace. Tuto změnu svého závěru znalec [celé jméno znalce] přesvědčivě vysvětlil. Totiž před vyhotovením písemného znaleckého posudku měl k dispozici lékařské zprávy od ošetřující psychiatrické lékařky žalobce [příjmení] [příjmení] jen do ledna 2020 a vyšel tak z nepřiléhavého východiska, že má kompletní zdravotní dokumentaci žalobce a že přestal chodit k MUDr. [příjmení] soustavně v lednu 2020 (viz str. 113 či 122 znaleckého posudku MUDr. [anonymizováno]). Při svém výslechu 26. 4. 2022 však znalec vysvětlil, že došlo - po vypracování jeho písemného posudku - ke změně, jelikož mu byla doručena zdravotnická dokumentace žalobce od MUDr. [příjmení], z níž dovodil, že žalobce trpí posttraumatickou stresovou poruchou i nadále (viz např. str. 1 přepisu zvukového záznamu výslechu znalce [příjmení] [jméno] z 26. 4. 2022).

25. Žalovaná namítla, že žalobce již v době před útokem žalované trpěl duševními obtížemi a s těmito obtížemi (nespavost, úzkostné stavy, úzkostně depresivní stavy žalobce) vyhledal psychiatrickou pomoc MUDr. [jméno] [příjmení]. Z lékařské zprávy psychiatričky MUDr. [příjmení] z 25. 8. 2016 plyne, že žalobci byla již 25. 8. 2016 poprvé předepsána medikace na nespavost a úzkostné stavy. Z následných lékařských zpráv MUDr. [příjmení] soud zjistil, že uvedené obtíže žalobce (nespavost a úzkostné stavy) u žalobce přetrvávaly ve dnech 10. 11. 2016, 10. 1. 2017 a 21. 1. 2017. Z lékařských zpráv MUDr. [jméno] [příjmení] z 11. 7. 2017, 12. 10. 2017 a 23. 5. 2017 soud zjistil, že uvedené duševní potíže žalobce přetrvávaly. Z lékařské zprávy MUDr. [příjmení] soud z 12. 10. 2017 zjistil, že tato psychiatrička uvedla, že žalobce je úzkostně – depresivní s poruchou spánku ve strachu o dceru, která je drogově závislá. V lékařské zprávě z 8. 10. 2019 MUDr. [příjmení] uvedla, že žalobce pokračuje v terapii pro nespavost a úzkostné stavy a v jejích zprávách od 8. 10. 2019 do současnosti chybí uvádění potíží odkazujících na útok žalované, přičemž žalobce byl od 8. 10. 2019 psychiatričkou hodnocen slovně obdobně jako v době před útokem žalované, tj. ve smyslu nespavosti a úzkostných stavů, kterými tedy trpěl i před útokem žalované, a to od 25. 8. 2016 (důkaz těmito zprávami, tj. z 8. 10. 2019, 22. 10. 2019, 31. 1. 2020, 3. 3. 2020, 4. 5. 2020, 19. 6. 2020, 3. 8. 2020, 4. 2. 2021, 30. 6. 2021, 10. 8. 2021, 29. 12. 2021, 17. 2. 2022). Podle žalované tyto skutečnosti vyvracejí závěr znalce [příjmení] [jméno], že žalobce trpí posttraumatickou stresovou poruchou (v příčinné souvislosti s útokem žalované) dodnes.

26. Soud však této námitce žalované nepřisvědčil. Žalovaná tu nepřiléhavě staví na roveň posouzení psychiatričky ne-znalkyně a znalce (MUDr. [anonymizováno]). Podle § 127 odst. 1 o. s. ř.:„ Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.“. Zjištění, zda žalobce trpí (jakou) duševní poruchou (v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalované) vyžaduje posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí (srov. § 127 odst. 1 o. s. ř.); proto je odpovídajícím důkazem znalecký posudek. Závěry spojené s využitím odborných znalostí by soud nemohl čerpat pouze z výpovědi svědka (byť by šlo o lékařku, tj. i MUDr. [příjmení]), a tedy analogicky ani výlučně z lékařských zpráv, což je prostý listinný důkaz (podle § 129 odst. 1 o. s. ř.). Rovněž podle ustálené judikatury je nepřípustné, aby soud čerpal z výpovědi svědka (a tím méně z prostých listinných důkazů podle § 129 o. s. ř.) odborné závěry, záměna svědecké výpovědi za znalecký posudek je nepřípustná; opačný postup představuje vadu řízení, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí (v judikatuře např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 347/2000, 22 Cdo 2975/2013, 21 Cdo 2557/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011 sp. zn. 25 Cdo 3434/2009, nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 641/99). Z toho plyne, že jiné důkazní prostředky než znalecký posudek (např. svědecká výpověď psychiatričky MUDr. [příjmení], zdravotnická dokumentace žalobce od ní) - nebyly způsobilé plnohodnotně (adekvátně) zodpovědět v řízení posuzovanou odbornou otázku. [příjmení] hypoteticky, i kdyby bylo možné přisvědčit žalovaného v názoru, že psychiatrička MUDr. [příjmení] je názoru, že žalobce již posttraumatickou stresovou poruchou netrpí, pak by toto její lékařské posouzení neobstálo s odborným posouzením znalce (MUDr. [celé jméno znalce]), že naopak žalobce touto duševní poruchou trpí. [jméno] adekvátně znalec [příjmení] [celé jméno znalce] vypověděl, že bez ohledu na případné zhodnocení MUDr. [příjmení] („ na druhou stranu“), příznaky posttraumatické stresové poruchy diagnostikoval právě znalec, a že v době znaleckého vyšetření osoby žalobce (znalec žalobce i osobně vyšetřil) znalcem příznaky posttraumatické stresové poruchy žalobce (v lehké formě) měl a že konzistentně se znalcem [příjmení] [jméno] vypověděl o posttraumatické stresové poruše u osoby žalobce i znalec [příjmení] [příjmení]. K tomu soud odkazuje na níže uvedený text, že s ohledem na to, že soud dospěl k závěru, že žalobce nemá právo na náhradu ztížení společenského uplatnění, tak otázka posttraumatické stresové poruchy u žalobce byla právně podstatná hlavně potud, zda jí trpěl v minulosti (pokud by jí trpěl, má právo na bolestné, bez ohledu na to, zda u něj i nadále trvá).

27. Žalovaná dále namítla, že v lékařských zprávách od MUDr. [příjmení] z doby už před útokem žalované (ze dne 25. 8. 2016 až 18. 6. 2018) je uvedeno, že žalobce je vystaven extrémnímu stresu z důvodů svých velkých finančních problémů a drogové závislosti jeho dcery. Rovněž na tuto námitku znalec [příjmení] [celé jméno znalce] přesvědčivě reagoval. Znalec jednak vypověděl, že sice v tehdejší době (před útokem žalované) řešil s psychiatričkou MUDr. [příjmení] nějaké duševní obtíže, ale že i ona nezhodnotila tyto potíže žalobce jako odůvodňující stanovení diagnózy psychiatrického onemocnění (byl v té době u ní veden jen se sexuologickou diagnózou), a že to lze vyložit i tak, že tehdejší duševní potíže žalobce nedosahovaly intenzity opravňující stanovení psychiatrické diagnózy. Znalec vypověděl (10. 6. 2022), že žalobce do doby útoku žalované chodil k psychiatričce primárně kvůli sexuologickým problémům a kromě toho ventiloval své duševní strasti a že i kdyby tyto jeho duševní obtíže předcházející útoku žalované byly (v rozporu s postupem psychiatričky MUDr. [příjmení]) diagnostikovatelné jako úzkostná porucha, tak by to nic nemohlo změnit na závěru, že se tehdy (před útokem žalované) nejednalo o posttraumatickou stresovou poruchu (jde o jiné diagnózy v podobě úzkostné poruchy a posttraumatické stresové poruchy).

28. Žalovaná namítla, zda i strach o drogově závislou dceru či jeho finanční problémy (ne) mohly být spouštěčem posttraumatické stresové poruchy u žalobce. Tu soud aprobuje přesvědčivé vysvětlení znalce [příjmení] [jméno] (z výpovědi 10. 6. 2022), že to mohl být spouštěč jen jiné duševní poruchy než posttraumatická stresová porucha (zejména reaktivní duševní porucha s kódem F43.2); totiž okolnosti na začátku (zdroj) posttraumatické stresové poruchy musí být jiné, stresor musí být zvnějšku a musí vyvolat dojem u poškozeného, že ohrožuje život a nebo závažným způsobem mění kvalitu života, pročež (finanční potíže či strach o dceru závislou na drogách) nemůže způsobit posttraumatickou stresovou poruchu. Rovněž soud odkazuje na přesvědčivou výpověď znalce [příjmení] [jméno] (z 10. 6. 2022), že sice některé obtíže (např. nespavost) mohou být vyvolány čímkoli, ale že při osobním vyšetření žalobce nalezl konkrétnosti – jako třeba vzpomínky na napadení žalovanou, obava a vyhýbání se místu napadení, obava, že potká žalovanou – přímo vázané jen na jednání žalované, a že ty odpovídají právě posttraumatické stresové poruše. Znalec jednoznačně vyloučil, že by jím diagnostikovaná posttraumatická stresová porucha byla vyvolána jiným stresem než útokem žalované (viz přepisu zvukového záznamu výslechu znalce z 10. 6. 2022).

29. Zde soud odkazuje i na písemný znalecký posudek MUDr. [anonymizováno], který obsahuje řadu skutečností, které zjevně vylučují, že by zdrojem potíží žalobce byl jiný stres (např. žalovanou poukazované finanční potíže či strach žalobce o drogově závislou dceru v minulosti) než útok žalované: a) str. 105 posudku:„ …do té restaurace nechodím, zavřel jsem ji. Bojím se… jsem si uvědomil, že mě mohla zabít.“; b) str. 105:„ … o dva baráky bydlel paní cirklová, měl jsem strach tam chodit, tak jsem se rozhodl, že to zavřu… nikdy jsem tam nechodil sám…“; c) str. 106:„ V bdělosti připomínky incidentu? Když jedu kolem [část obce], tak ano, nebo když mi to něco připomene…“; d) str. 106:„ Flashbacky? Ze začátku ano, ale nyní (cca poslední rok) jen, když mi to něco připomene“. Navíc zdrojem současných duševních obtíží žalobce nemohou být stresory, které již dávno odezněly a o kterých žalobce se již roky nezmínil nejen při vyšetřování znalcem, ale dokonce pak ani u MUDr. [příjmení] (viz žalovanou poukazovaná sebevražda bratra žalobce z doby před přibližně 8 lety; viz žalovanou odkazovaná drogová závislost dcery žalobce, když žalobce své obavy o dceru před MUDr. [příjmení] přestal zmiňovat již od roku 2018; ostatně i při vyšetření před znalcem žalobce uvedl, že vztahy s dcerou má dobré, dcera pracuje v gastronomii, pročež zjevně její drogoví obtíže zjevně pominuly – str. 103 posudku).

30. Soud poukazuje i na skutečnost, že například lékařská zpráva MUDr. [příjmení] z 28. 8. 2018 jednoznačně prokazuje, že zdrojem posttraumatické stresové poruchy byl výlučně útok žalované a nikoli případné jiné stresory, čehož si přiléhavě všiml i znalec [příjmení] [celé jméno znalce] (na str. 112 až 113 posudku), že MUDr. [příjmení] popisuje příznaky diagnózy posttraumatické stresové poruchy ve smyslu odvíjení se právě od útoku žalované: vystavení stresové události, neodbytné znovuprožívání stresoru, flashbacky, živé vzpomínky, vyhýbání se situacím, které připomínají událost, obtíže s usínáním, podrážděnost, kolísání emocí, zhoršená koncentrace, hypervigilita a nadměrná úleková reaktivita.

31. Pokud jde o ohodnocení psychické bolesti vyjádřené 200 body znalcem [příjmení] [příjmení], pak toto soud shledává za adekvátní a koneckonců v souladu s ustálenou judikaturou. Totiž soud vyšel ze znaleckého posudku MUDr. [anonymizováno], že žalovaná protiprávním útokem způsobila žalobci duševní poruchu akutní reakce na stres, která však v řádu maximálně dnů odezněla, a hlavně posttraumatickou stresovou poruchu. Nárokem na odčinění bolesti se míní odčiní bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání. Následek útoku žalované v podobě vzniku posttraumatické stresové poruchy je namístě odškodnit v rámci„ psychického“ bolestného. Doporučující Metodika Nejvyššího soudu v části B nemá samostatnou bodovou položku pro takovou diagnózu. Jak však uvedl i Nejvyšší soud (např. v rozsudku sp. zn. 6 Tdo 1309/2019),„ soud však může uvážit, zda tuto újmu, která pojmově spadá pod bolest, ocení jako tzv. duševní poruchu vzniklou následkem traumatu, potvrzenou psychiatrickým pracovištěm, například v rozmezí 60 až 300 bodů. Ostatně i nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, ve znění nařízení vlády č. 224/2016 Sb., které se používá v pracovněprávních vztazích, obsahuje obdobnou položku (22. Akutní depresivní a stresový syndrom potvrzený psychiatrickým pracovištěm – 100 až 200 bodů) v sazebníku pro ohodnocení bolesti pro jednotlivá potškození zdraví způsobená pracovním úrazem (příloha č. 1 k citovanému nařízení).“. (srov. i např. nález Ústavního soudu sp. zn.

II. ÚS 1564/20, bod

35. či Vojtek, P. Aktuální problémy náhrady nemajetkové újmy podle občanského zákoníku In. Pracovní právo 2018 [obec]: [ulice] univerzita, 2018). Ohodnocení psychické bolesti žalobce v podobě posttraumatické stresové poruchy právě 200 body (tj. z možného rozpětí od 60 do 300 bodů nastíněného shora citovanou judikaturou) ostatně koresponduje i tomu, že posttraumatická stresová porucha způsobená žalovanou trvá u žalobce nadstandardně dlouho – již 4 roky. Soud v této souvislosti poukazuje i na výslech znalce [příjmení] [příjmení], z něhož zjistil, že v psychiatrii se rozeznávají tři intenzity posttraumatické stresové poruchy, a to lehčí trvající řádově měsíce, střední trvající 1 až 2 roky s následným odezníváním a nejzávažnější trvající řádově roky až v extrémních případech celoživotně. Pokud u žalobce posttraumatická stresová porucha trvá 4 roky, pak jde zjevně o - co do délky trvání – nadstandardní délku posttraumatické stresové poruchy; to si zasluhuje ohodnocení bolesti nikoli na maximu (300 bodů), ale nad polovinou bodové sazby, tj. právě 200 bodů.

32. Pokud tak soud ohodnotil psychické bolestné žalobce způsobené útokem žalované 200 bodů, při použití koeficientu 295,04 Kč/bod v souladu s Metodikou má žalobce právo podle § 2958 o. z. na náhradu psychické bolesti celkem ve výši 59 008 Kč.

33. Žalobce tak má podle § 2958 o z. právo na celkové bolestné ve výši 65 587 Kč (59 008 + 6 579), a to v souladu s § 1970 o. z. s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 6. 6. 2020 do zaplacení, když splatnost byla na výzvu žalobce podle § 1958 odst. 2 o. z. V této části soud žalobě vyhověl (výrok I.) a ve zbytku požadovaného bolestného (14 369 Kč s úrokem z prodlení) soud žalobu zamítl (výrok III.).

34. Soud však zamítl jako zcela nedůvodný žalobcův nárok na zaplacení náhrady za ztížení společenského uplatnění ve smyslu § 2958 o. z., jelikož tento nárok nebyl dán již v základu. Podle ustálené judikatury, v případě, že jde o pouze dočasné poškození zdraví, nevzniká právo na náhradu ztížení společenského uplatnění, jelikož odškodnění ztížení společenského uplatnění je možné jen, pokud je trvalého rázu, tedy náhrada se poskytuje jen za trvalé následky poškození zdraví (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1240/2009, 25 Cdo 3305/2011, 25 Cdo 878/2014, 25 Cdo 1148/2016, 25 Cdo 2635/2018; nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1564/20:„ trvalé následky a trvalá omezení běžného života jsou samostatnou kategorií újmy a odškodňují se v rámci ztížení společenského uplatnění… náhradou ztížení společenského uplatnění, svázanou s trvalým stavem.“). V případě neskončené léčby, kdy pokračuje léčení předpokládaného vývoje následků zdravotního poškození, nemůže být přijat závěr o ustálení zdravotného stavu poškozeného, který by měl za následek vznik nároku na ztížení společenského uplatnění (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 752/2010, 21 Cdo 149/2009). Analogicky lze aplikovat nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, které ve vztahu k možnosti posouzení zdravotního stavu poškozeného za účelem odškodnění ztížení společenského uplatnění právě uvádí podmínky, že jde o„ trvalé poškození zdraví a podle poznatků lékařské vědy dalším léčením, popřípadě léčebně rehabilitační péčí, nedojde ke zlepšení nebo stabilizaci zdravotního stavu“ (viz § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 276/2015 Sb.). Proto Nejvyšší soud (viz rozsudek sp. zn. 21 Cdo 2724/2020) dovodil stran citovaného nařízení (analogicky aplikovatelného i k § 2958 o. z.), že posouzení ztížení společenského uplatnění poškozeného (z důvodu pracovního úrazu) je možné teprve tehdy, kdy je již zřejmé, že jde o trvalé poškození zdraví a podle poznatků lékařské vědy dalším léčením, popřípadě léčebně rehabilitační péčí, nedojde ke zlepšení nebo stabilizaci zdravotního stavu (viz § 7 odst. 1 citovaného nařízení). Soud však z výslechu znalce [příjmení] [jméno] (ze dne 10. 6. 2022) zjistil, že celková psychiatrická léčba žalobce skončena není, pokračuje dále (u MUDr. [příjmení]), a spočívá v léčbě psychofarmakologické (předepisování antidepresiv - Valdoxan - a na uklidnění Lexaurin) a podpůrně psychoterapeutické. Z výslechu znalce [příjmení] [jméno] (ze dne 10. 6. 2022) soud dále zjistil, že je vysoce pravděpodobné (dokonce přibližně s 80 procentní pravděpodobností), že léčba žalobce povede k vyléčení žalobce (že nebude potřebovat v souvislosti s útokem žalované psychiatrickou péči) (viz přepis zvukového záznamu výslechu znalce [příjmení] [jméno] z 10. 6. 2022). Nelze tak považovat za splněnou nutnou podmínku pro přiznání náhrady za ztížení společenského uplatnění, tj. že by šlo o trvalé poškození zdraví. Není splněna podmínka o zřejmosti, že nedojde ke zlepšení zdravotního stavu žalobce; dokonce je vysoce pravděpodobné, že se žalobce vyléčí. Už z těchto důvodů soud jako nedůvodný zamítl žalobní nárok na zaplacení částky ve výši 500 762 Kč s úrokem z prodlení z titulu náhrady ztížení společenského uplatnění (výrok IV.).

35. Ryze hypoteticky, pokud by v této otázce (trvalosti posttraumatické stresové poruchy a tím i v otázce ztížení společenského uplatnění) byly nějaké nejasnosti (což podle soudu nebyly), tak by šly k tíži žalobce, jelikož žalobce odepřel zprostit mlčenlivosti svoji ošetřující psychiatričku MUDr. [příjmení], čímž zabránil tomu, aby ji soud mohl případně vyslechnout jako svědkyni (její výslech navrhovala žalovaná) (na jednání 10. 6. 2022 v přítomnosti i zástupkyně žalobce byly soudem vysvětleny důsledky takového procesního chování žalobce:„ …žalobce řekl, že nezprošťuje mlčenlivosti, tudíž za současného stavu je vyloučen výslech paní svědkyně, paní lékařky a tedy může to jít k tíži žalobce, protože to znamená, že on zmařil objasnění některých relevantních skutečností a v jeho moci, pouze v jeho moci je otázka zproštění mlčenlivosti paní lékařky…“ – viz přepis zvukového záznamu výslechu znalce [příjmení] [jméno] z 10 6. 2022).

36. Co se týče žalobního požadavku na zaplacení částky 25 410 Kč z titulu náhrady za znalečné zaplacené před zahájením řízení znalci [příjmení] [příjmení], soud uvádí následující. Podle ustálené judikatury, částka, kterou žalobce mimo soudní řízení zaplatil za znalecký posudek, je nákladem spojeným s uplatněním nároku na náhradu nemajetkové újmy na zdraví, a tedy jeho příslušenstvím ve smyslu § 513 o. z., proto rozhodnutí o tomto příslušenství je závislé na výsledku řízení o nároku na náhradu nemajetkové újmy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1924/2021 či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2843/2020). V souzené věci žalobce měl úspěch jen v bolestném, nikoli v náhradě ztížení společenského uplatnění. Znalečné bylo zaplaceno za posudek ve věci nejen bolestného, ale i ztížení společenského uplatnění, a proto má žalobce právo na nákladů na znalecký posudek. Z těchto důvodů soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci – z titulu náhrady nákladů na znalecký posudek - částku ve výši 12 705 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 705 Kč od 6. 6. 2020 do zaplacení (výrok II.) a že se zamítá žaloba co do požadavku na zaplacení částky ve výši 12 705 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 705 Kč od 6. 6. 2020 do zaplacení z titulu náhrady nákladů na znalecký posudek (výrok V.).

37. Soud nevyhověl důkaznímu návrhu na výslech svědkyně – ošetřující psychiatričky žalobce [příjmení] [příjmení], a to z více důvodů. 1) Žalobce na dotaz soudu sdělil, že tuto svědkyni nezprošťuje mlčenlivosti, podle důkazního návrhu žalované by však svědkyně měla vypovídat o skutečnostech, o kterých se dozvěděla v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, a proto by provedení výslechu této svědkyně bylo v rozporu s § 124 o. s. ř. a § 51 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (viz i přípis soudu z 19. 5. 2022) (metodologicky obdobně srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně z 7. 4. 2021 č. j. 70 Co 5/2021-547). 2) Šlo by o nadbytečný důkaz z důvodu, že i kdyby svědkyně potvrdila verzi žalované, že žalobce již aktuálně posttraumatickou stresovou porucho netrpí, pak svědecký výslech MUDr. [příjmení] by nemohl nahradit znalecký posudek a ve srovnání se znaleckým posudkem (MUDr. [příjmení] a hlavně MUDr. [anonymizováno]) by nemohl obstát – viz bod 26. odůvodnění tohoto rozsudku. 3) Nad to soud shledala zcela nedůvodným žalobní nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění; pro přiznání bolestného bylo podstatné, zda žalovaná svým jednáním způsobila posttraumatickou stresovou poruchu žalobci (což zjevně plynulo i ze zpráv MUDr. [příjmení] od června 2018 do září 2019 a potud byli znalec [příjmení] [příjmení], MUDr. [celé jméno znalce] i MUDr. [příjmení] evidentně ve shodě), přičemž pro přisvědčení nároku na bolestné nebylo až tolik důležité, zda i nadále žalobce posttraumatickou stresovou poruchou trpí či již zcela odezněla.

38. Výrokem VI. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Co do bolestného (samostatný nárok) by měl žalobce právo na plnou náhradu nákladů řízení, a to v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy výše plnění závisela na znaleckém posudku i úvaze soudu (proto má žalobce právo stran tohoto nároku na plnou náhradu nákladů řízení, i když neměl úspěch v plné výši). Stran nároku na náhradu ztížení společenského uplatnění žalovaná měla právo na náhradu nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 1 o. s. ř, jelikož žalobce byl neúspěšný již v základu nároku. V řízení tak byly uplatněny dva samostatné nároky, každý z účastníků měl právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu k jednomu z těchto dvou nároků, a proto soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

39. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř.:„ Stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.“. Státu vznikly náklady řízení v celkové výši 20 776 Kč (jde o to znalečné, které bylo vyplaceno z rozpočtových prostředků soudu, a tedy nejde o tu část znalečného, která byla vyplacena soudem z účastníky složené zálohy na znalečné v celkové výši 6 000 Kč): 2 998 Kč vyplacených znalci [příjmení] [příjmení] a 11 832 Kč, 3 198 Kč a 2 748 Kč vyplacených znalci [příjmení] [jméno] [příjmení]„ Výsledek řízení” (§ 148 odst. 1 o. s. ř.) značí, že nákladová povinnost vůči státu se uloží tomu, komu vznikne povinnost k náhradě nákladů řízení; jestliže povinnost nevznikla žádnému z účastníků s ohledem na výsledek sporu, rozdělí se náklady státu mezi účastníky rovnoměrně (shodně např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 92/08 či Občanský soudní řád, 3. vydání, 2021, C. H. Beck, s. 710 - 711: M. Bílý). Soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a proto každý z účastníků má povinnost hradit náklady státu rovným dílem, tj. každý po částce 10 388 Kč (výrok VII. a VIII.).

40. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích:„ Je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen.“. Žalobce byl v řízení osvobozen od poplatku ze zákona (§ 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb.), a proto„ podle výsledku řízení“ soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit příslušnou část poplatku, jelikož soud žalobci alespoň zčásti vyhověl. Soudní poplatek, který je žalovaná povinna zaplatit podle výsledku řízení, se vyměřuje z toho, co bylo navrhovateli rozhodnutím soudu přiznáno (shodně např. stanovisko občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu Cpjn 68/95 a Opjn 1/95; rozsudek Nejvyššího soudu z 16. 12. 2020 sp. zn. 25 Cdo 859/2020). Výše soudního poplatku byla určena v souladu s § 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích podle položky 3 písm. a) sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč (přiznané bolestné), když nárok žalobce vycházel z nemajetkové újmy při zásahu do jeho osobnostního práva na ochranu zdraví (metodologicky obdobně srov. např. bod 26. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 11. 2. 2020 sp. zn. 25 Cdo 3788/2018). Žalovaná je tak povinna zaplatit soudní poplatek v celkové částce 2 000 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.) České republice na účet Městského soudu v Brně (výrok IX.).

41. Lhůta k plnění byla určena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.