247 C 36/2018-389

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; [název žalobkyně], IČO: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně a žalované] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalované: ; [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně a žalované] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] o zaplacení 426 235 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba požadující po žalované zaplacení částky ve výši 426 235 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 426 235 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 134 460 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalované.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na nákladech řízení částku ve výši 9 230 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zaplacení 426 235 Kč s příslušenstvím zejména s tímto odůvodněním. V bytě [číslo] který je od 2013 v rovnodílném spoluvlastnictví žalované a jejího bratra omezeného ve svéprávnosti - na [příjmení] 3 v [obec] (dále„ byt žalované“) byla spotřebována voda od března 2016 do listopadu 2016 o objemu 1 805 m3, náklady na tepelnou energii na ohřev vody činily 290 605 Kč a náklady na spotřebovanou vodu byly 135 630 Kč, tj. celkem 426 235 Kč. Následně žalobce uvedl, že se dopustil chyby při výpočtu - součet vodoměrů studené vody v bytech byl 2 871,424 m3 (místo původně uvedeného 2 815,92 m3), součet vodoměrů teplé vody v bytech byl 1 467,246 m3 (místo původně uvedeného 1 400,22 m3), pročež byla v bytě žalované spotřebována (od března do října 2016) voda (proteklá dřezem) 1 183,23 m3. Žalovaná je odpovědná za škodu žalobce tím, že dopustila, aby v jejím bytě dlouhodobě odtékala teplá voda do dřezu, aniž by se načítala na (totiž nefunkční) vodoměr.

2. Žalovaná navrhla žalobu zcela zamítnout zejména s následujícím. Žalovaná s manželem do 2/ 2017 bydlela na [ulice a číslo] v [obec] a byt po zemřelé matce na [příjmení] [anonymizováno] neužívala, nastěhovala se tam až v 2/ 2017. Žalobcem tvrzená spotřeba vody v jejím bytě 1 805 m3 není reálná, není doložená. Spotřeba vody 1 805 m3 je toliko výpočtem, kolik vody se v domě„ ztratilo“. Byt [číslo] před a po smrti matky až do února 2017 užívala [jméno] [příjmení]. Pokud 5. 10. 2016 žalobce zjistil neměřený únik vody v kuchyni bytu žalované, nelze z toho dovodit, jak dlouho a v jakém množství voda unikala. Nebylo doloženo, že ztráta vody má původ v bytě žalované, nebylo doloženo, po jakou dobu byl vodoměr pro teplou vodu nefunkční a pokud byl nefunkční mnoho měsíců, proč to osoba odpovědná za správu domu, tedy žalobce, neřešil, a proč to neoznámil žalované, proč nekontaktoval uživatelku bytu [jméno] [příjmení]. Fakturace úhrady spotřeby vody byly měsíční, za měsíce duben až září 2016 žalobce příčinu neřešil a shromáždění vlastníků 21. 11. 2016 rozhodlo o rozpočítání enormní nadspotřeby vody do nákladů na všechny jednotky. Je nereálné, aby teplá voda protékala v bytě žalované soustavně 6 měsíců, musela by být mnohem vyšší než 1 805 m3 a v panelovém domě s umakartovým bytovým jádrem by voda musela být slyšet v bytech sousedních i na chodbě domu. Podle § 5 odst. 2 písm. a) zákona č. 67/2013 Sb. se dodávka vody a odvádění odpadních vod rozúčtují v poměru naměřených hodnot na podružných vodoměrech, pokud není rozhodnutím společenství vlastníků rozhodnuto jinak. Nečinnost žalobce při nadměrného nárůstu spotřeby vody v domě, patrného z měsíční fakturace, neřešení nefunkčního vodoměru v bytě žalované, zakládá spoluodpovědnost žalobce.

3. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalobce vystavěl žalobu na tvrzení, že v bytě žalované byla spotřebována voda v roce 2016 (od března 2016 do listopadu 2016) o objemu 1 183,23 m3. Podle žalobce je žalovaná odpovědná za škodu vzniklou žalobci tím, že dopustila, aby v bytě odtékala volně teplá voda, že umožnila dlouhodobý nekontrolovaný únik teplé vody do dřezu.

5. Byt [číslo] na [příjmení] [anonymizováno] - který je od 2013 v podílovém spoluvlastnictví žalované a jejího bratra omezeného na svéprávnosti (nesporné mezi účastníky a důkaz nahlížením do katastru nemovitostí na č. l. 6) - užívala po celý rok 2016, každý den (až do února 2017) výlučně [jméno] [příjmení], tedy nikoli žalovaná (důkazy: výslech svědkyně [jméno] [příjmení]; evidenční list o výměně vodoměru studené vody z 6. 10. 2021 uvádějící i [jméno] [příjmení] jako nájemce; podpis [jméno] [příjmení] na odečtovém archu vody z prosince 2016 ve spojení s výslechem svědka [jméno] [příjmení], z nichž plyne, že [jméno] [příjmení] v prosinci 2016 otevřela osobě provádějící odečet vodoměrů v bytě a odečtový arch téhož dne podepsala; potvrzení o ubytování z 11. 12. 2020 či 8. 3. 2021 od [právnická osoba], že [jméno] [příjmení] bydlí na ubytovně [ulice a číslo] v [obec] až od 23. 2. 2017 – např. č. l. 314, 315; rozsudek Městského soudu v Brně z 17. 1. 2019 č. j. 2 T 60/2018-278, z něhož plyne, že žalovaná s manželem bydlela od května 2015 do února 2017 na [ulice a číslo]).

6. Dne 5. 10. 2016 v bytě žalované v kuchyni do dřezu tekla nepřerušovaně teplá voda s tím, že byl nefunkční (neovladatelný) kohout u dřezu pro uzavření vody, takže kohoutem nebylo možné zastavit proud vody. Též nefungoval bytový uzávěr vody na toaletě, takže nebylo možné tekoucí vodu uzavřít ani bytovým uzávěrem vody. Tekoucí voda se nenačítala na vodoměr v bytě. [příjmení] [jméno] [jméno] (instalatér) šel do sklepa, kde zastavil hlavní uzávěr vody pro dům. Všechny tyto skutečnosti soud zjistil z výslechu svědka [jméno] [jméno].

7. Téhož dne [jméno] [jméno] vyměnil v bytě žalované bytový uzávěr vody, vyměnil nefunkční kohout přívodu vody u dřezu v bytě žalované za kohout funkční a vyměnil v bytě žalované i vodoměr pro odpočet teplé a studené vody (důkazy: výslech svědka [jméno] [jméno]; ohledně výměny obou vodoměrů – evidenční list na teplou i studenou vodu; ohledně výměny vodoměru na teplou vodu dne 5. 10. 2016 - Tisk odečtových formulářů z 26. 9. 2016 na řádku k bytu [číslo]).

8. Tekoucí vodu v bytě žalované dne 5. 10. 2016 odhalil instalatér [jméno] [jméno], při vstupu do bytu kvůli výměně vodoměru (klíči, které uživatelka bytu [jméno] [příjmení] zanechala u sousedky [jméno] [příjmení] kvůli výměně vodoměrů), a v bytě žalované se v době vstupu instalatéra nikdo nenacházel (důkazy: Evidenční list ohledně výměny vodoměrů, kde je i podpis [jméno] [příjmení]„ za nepřítomného nájemníka“; výslech svědkyně [jméno] [příjmení], která vypověděla, že [jméno] [příjmení] bydlela vedle a že jí někdy dávala k dispozici klíče od bytu žalované, když bylo zapotřebí; výslech svědka [jméno] [jméno] který vypověděl, že mu otevřela paní z bytu naproti, která měla klíče, kvůli předtím vyvěšené výzvě o výměně vodoměrů).

9. Skutečnost, že 5. 10. 2016 v bytě žalované tekla voda, soud zjistil i ze dvou fotografií bytu žalované (fotografie tekoucí vody do dřezu a vodoměrů), s nahlédnutím na„ Vlastnosti“ těchto fotografiích v elektronické podobě, kde je uvedeno datum pořízení 5. 10. 2016. Fakt, že jde o fotografie z bytu žalované, dosvědčil i [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] (pracovnice [příjmení]), která fotografie pořídila (důkaz výslechem těchto svědků). Fakt tekoucí teplé vody v bytě žalované soud zjistil i z Evidenčního listu vyplněného [jméno] [jméno] ve spojení s výslechem tohoto svědka (rozpoznal při výslechu své písmo na Evidenčním listu).

10. Skutečnost, že voda v bytě žalované 5. 10. 2016 tekla a nešla v bytě zastavit, dosvědčila i svědkyně [jméno] [příjmení]. Fakt, že na fotografiích je vyfocen byt žalované (a že tak voda tekla právě v bytě žalované) plyne i z porovnání fotografie vodoměrů a odečtového archu s datem podpisu [jméno] [jméno] 7. 10. 2016 (důkaz tímto archem); na archu je uvedeno, že 5. 10. 2016 došlo k výměně vodoměru teplé vody TV01 [číslo] a toto číslo je uvedeno i na fotografii vodoměru s datem 5. 10. 2016. Nad to na odečtovém archu s datem podpisu 5. 10. 2016 je v kolonce„ Podpis uživatele“ napsáno ručně„ ZA“ a ruční podpis, který je zjevně odlišný od [jméno] [příjmení] (jak plyne i z doručenek), a proto i odečtový formulář je důkazem i shora uvedených zjištění, že ani [jméno] [příjmení] ani žalovaná 5. 10. 2016 při výměně vodoměru přítomny nebyly (podpisy žalované – srov. doručenka na č. l. 34 i důkaz Podpisovým archem k vyúčtování záloh domu [číslo] za rok 2016). Nad rámec lze dodat, že žalobce tvrdil, že 5. 10. 2016 vstoupil do bytu žalované i [jméno] [příjmení]; to dosvědčila svědkyně [jméno] [příjmení] (pracovnice [příjmení]) a plyne to i ze srovnání zjevně identického podpisu v kolonce„ Podpis uživatele“ na odečtovém archu s datem 5. 10. 2016 a podpisu [jméno] [příjmení] na doručence na č. l. 152 (na tom nic nemění, že [jméno] [příjmení] verzi žalobce nepotvrdil, jelikož ji ani nevyloučil).

11. V řízení nebylo prokázáno, jak dlouho před 5. 10. 2016 takto v bytě žalované tekla teplá voda do dřezu v kuchyni - zda jen 5. 10. 2016 či rovněž nějakou dobu před 5. 10. 2016. Spolehlivě byl prokázán jen fakt tekoucí teplé vody v bytě žalované dne 5. 10. 2016.

12. Dne 5. 10. 2016 v dřezu v kuchyni (do kterého tekla teplá voda) byl viditelný nános vodního kamene (důkaz výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] a fotografií dřezu). Z toho však nelze nic podstatného (stran délky doby tečení teplé vody do dřezu) spolehlivě dovozovat. Jak dosvědčil i [jméno] [příjmení] po předložení fotografií bytu žalované, bytová jádra i dřezy„ vypadají ve všech bytech stejně, jo, to je prostě stejný“. Nad to, nános vodního kamene může být viditelný i dlouholetým užíváním dřezu, aniž by do něj musela téci voda nepřetržitě několik měsíců (§ 121 o. s. ř).

13. V evidenčním listu bylo uvedeno instalatérem [jméno] [jméno] o vodě„ probíhá ca 9 l na 1 minu x 60 = 540 l za 1 h“; nicméně přesto nebylo prokázáno, jaké konkrétní množství teplé vody 5. 10. 2016 protékalo (za minutu) do dřezu. Z výslechu [jméno] [jméno] soud zjistil, že svědek množství tekoucí teplé vody určil tak, že zastavil přívod vody ve sklepě, pak vyměnil bytový uzávěr vody v bytě žalované, nefunkční kohout přívodu vody u dřezu vyměnil za kohout funkční a nefunkční vodoměr vyměnil za funkční. Až pak pustil vodu do dřezu a naměřil 9 litrů v tom smyslu, kolik proteklo vody za minutu podle údajů na novém vodoměru. Logicky, pokud svědek otočil novým kohoutkem, aby pustil vodu do dřezu, tak tím není zaručeno, že nový kohout u dřezu byl otočen právě stejně jako byl otočený původní nefunkční kohout - aby bylo možné spolehlivě dovodit, že proud vody, který tekl do dřezu při nefunkčním kohoutu 5. 10. 2016, byl stejný jako proud vody puštěný svědkem nově po výměně kohoutu.

14. Podle tvrzení žalobce příčinou vzniku škody - tedy příčinou spotřeby vody o 1 183,23 m3 (za kterou žalobce musel zaplatit dodavatelům tepla a vody, čímž se zmenšil jeho majetek) - bylo dlouhodobé odtékání teplé vody do dřezu v bytě žalované, od března do října 2016.

15. Z výslechu svědka [jméno] soud zjistil, že příčinou odtékání teplé vody do dřezu v bytě žalované byl nefunkční kohout u dřezu. Kohout byl totiž porouchaný ve smyslu, že jím nebylo možné uzavřít proud vody z vodovodní baterie, pročež voda tekla do dřezu a po výměně kohoutu již bylo možné proud vody uzavřít (důkaz výslechem svědka [jméno] – viz přepis zvukového záznamu). Pokud by kohout u dřezu byl funkční, tak by bylo možné zcela uzavřít proud vody, a proto by nevznikla žalobcem tvrzená spotřeba vody. Zjištění, jakým způsobem škoda vznikla, umožňuje soudu určit, zda a kdo za škodu odpovídá.

16. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Deliktní odpovědnost (§ 2910 o. z.) je založená na porušení povinnosti plynoucí ze zákona, jestliže v příčinné souvislosti s tím vznikla poškozenému újma; zavinění se presumuje (§ 2911 o. z.) s tím, že (dle § 2912 o. z.) se může škůdce odpovědnosti zprostit, prokáže-li, že újmu nezavinil. Vedle toho o. z. zakládá tzv. kontraktní povinnost k náhradě, jestliže újma vznikla porušením smlouvy (§ 2913 o. z.) - předpokladem odpovědnosti je porušení smluvní povinnosti škůdcem, pokud je vznik škody v příčinné souvislosti s porušením smlouvy a tyto skutečnosti je povinen prokázat poškozený; § 2913 odst. 2 o. z. zakotvuje možnost liberace, přičemž důkazní břemeno ohledně liberace tíží škůdce (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2020 sp. zn. 25 Cdo 3788/2019). 17. [jméno] [příjmení] užívala byt žalované v rozhodné době (po celý rok 2016, nepřetržitě) na základě smlouvy (důkaz výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] a k tomu text níže). Zde není podstatná právní kvalifikace této smlouvy – jako smlouvy nájemní k bytu (§ 2201 a násl. o. z.), smlouvy o výpůjčce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010 sp. zn. 26 Cdo 376/2009) či smlouvy nepojmenované dle § 1746 odst. 2 o. z. - srov. text níže.

18. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato v bytě žalované bydlela od přibližně roku 2006 či 2008 až do konce roku 2016, a to na základě dohody uzavřené s matkou žalované - [jméno] [příjmení] (viz i důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení], který vypověděl, že do bytu [jméno] [příjmení]„ najala“ ještě matka žalované). Matka žalované byla výlučným vlastníkem bytu [číslo] na [příjmení] 3 a zemřela 14. 3. 2013 (důkaz: např. usnesení Městského soudu v Brně z 6. 8. 2013 č. j. 40 P 31/2000-70, na č. l. 100).

19. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že uživatelka bytu [jméno] [příjmení] platila matce žalované (předchozí vlastnici bytu) za užívání bytu částku, přičemž svědkyně označovala tyto platby jako„ nájemné“ (nejprve platila nájemné matce žalované ve výši 4 500 Kč; posléze platila nájemné ve výši 8 500 Kč žalované do rukou jejího manžela) a vypověděla, že měla byt v nájmu (srov. např. výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], v níž se vyjadřovala, že v bytě bydlela v „ podnájmu“, platila„ nájem“, že jí manžel žalované dal„ výpověď“ aj.).

20. Soud souhlasí s hodnocením důkazů provedeného žalobcem, že z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] vyplynulo, že tato platila manželovi žalované za užívání bytu. Soud neuvěřil svědkovi [jméno] [příjmení] (manželovi žalované) tu část jeho výpovědi, v níž vypověděl, že od [jméno] [příjmení] neobdržel žádnou částku za užívání bytu. [jméno] [příjmení] neměla důvod před soudem vypovídat nepravdivě, že platila manželovi žalované nájemné (není zřejmé, co by nepravdivou výpovědí dosáhla, získala). A naopak, na straně manžela žalované [jméno] [příjmení] lze nalézt motivaci pro nepravdivou výpověď v této části. Totiž byt [číslo] na [příjmení] [anonymizováno] po matce žalované (zemřelé v 2013) zdědila nejen žalovaná, ale i její bratr [jméno] [příjmení], který byl rozsudkem Městského soudu v Brně z 13. 1. 2000 č. j. 40 Nc 905/99-20 zbaven svéprávnosti (důkaz trestním rozsudkem Městského soudu v Brně z 17. 1. 2019 č. j. 2 T 60/2018-278 - viz č. l. 118; usnesení Městského soudu v Brně z 6. 8. 2013 č. j. 40 P 31/2000-70, na č. l. 100). Pokud by [jméno] [příjmení] přiznal přijímání nájemného od [jméno] [příjmení], pak by měl povinnost příslušenou část vyplatit bratru žalované [jméno] [příjmení] z titulu, že šlo o druhého spoluvlastníka bytu. V této části soud shledal výpověď svědka [jméno] [příjmení] za nevěrohodnou i proto, že svědek byl citovaným trestním rozsudkem pravomocně shledán vinným ze spáchání dvou trestných činů (přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 trestního zákoníku a zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3, 4 písm. b) trestního zákoníku), a to za obdobný způsob jednání - zadržování peněz bratrovi žalované, a to m. j. v podobě, že pronajímal byt na ulici [ulice a číslo], jehož majitelem byl bratr žalované, kdy [jméno] [příjmení] obdržel nájemné, aniž by bratrovi žalované takto získané prostředky zasílal (důkaz citovaným rozsudkem trestního soudu). Koneckonců, majetková situace žalované (viz i vyhovění žádosti o osvobození od poplatků) byla a je tíživá; je stěží uvěřitelná představa, že by žalovaná s manželem od roku 2013 do února 2017 ponechali bydlet v bytě [jméno] [příjmení] zadarmo, ačkoli by byt jinak mohli pronajímat za tržní nájemné. Výrazně přesvědčivější je verze, že [jméno] [příjmení] hradila nájemné k rukám manžela žalované a [jméno] [příjmení] přiměli k odchodu z bytu až (jen) proto, kdy již museli opustit byt na [ulice a číslo] a byt na [příjmení] [anonymizováno] potřebovali pro sebe. Nevěrohodnost výpovědi [jméno] [příjmení] - v části, že [jméno] [příjmení] mu nic za užívání bytu nehradila - soud dovodil i z nejistých odpovědí a tónu (je to zachyceno i v přepisu zvukového záznamu jeho výslechu) - svědek na tuto otázku odpovídal potichu a váhavě.

21. Nájemní smlouva musí být písemná (§ 2237 o. z., § 686 odst. 1 věty druhé obč. zák.), přičemž [jméno] [příjmení] neměla s matkou žalované (a následně s žalovanou) uzavřenou nájemní smlouvu v písemné formě. Nicméně za účinnosti o. z. (od 1. 1. 2014) nedodržení písemné formy smlouvy vede jen k relativní neplatnosti smlouvy podle § 582 ve spojení s § 586 o. z. (a požadavek formy je formulován k ochraně nájemce, jen nájemce se může dovolat neplatnosti smlouvy pro nedostatek formy - § 2237 věta za středníkem o. z.). Užije se § 2238 o. z.:„ Užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou.”. Pro aplikaci § 2238 o. z. postačí, pokud je hypotéza právní normy alespoň částečně naplněna za účinnosti o. z.; k započetí tříleté lhůty dle § 2238 o. z. může dojít již za účinnosti předchozí právní úpravy (obč. zák.), jelikož úmyslem zákonodárce bylo zhojení neplatnosti smluv tam, kde je dobrá víra nájemce (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 658/18 či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1236/2015). Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato užívala byt v dobré víře, že nájem je po právu. To plyne i z toho, že svědkyně vypověděla opakovaně o tom, že byt měla v nájmu, že platila nájemné a nakonec dostala„ výpověď“. Navíc dobrá víra se presumuje, v souladu s § 7 o. z. („ Má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.“). Tudíž se nájemní smlouva považuje za řádně uzavřenou, i když nebyla uzavřena písemně. 22. [jméno] [příjmení] tak užívala byt žalované jako nájemce (na základě ústně (event. konkludentně) uzavřené nájemní smlouvy s matkou žalované [jméno] [příjmení], následně s žalovanou, za níž jednal její manžel (důkaz výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení])). Pronajímatelem byla nejprve matka žalované, následně žalovaná.

23. I kdyby [jméno] [příjmení] neužívala byt z titulu smlouvy nájemní, ale užívala by jej z titulu smlouvy jiné, s ohledem na podstatu smluvního vztahu - dohodu o užívání bytu - by se níže citovaná ustanovení o. z. (právních předpisů regulujících nájem bytu) užila analogicky i na vztah [jméno] [příjmení] a žalované. To plyne i z § 10 odst. 1 o. z.:„ Nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího.“. Jak dovodila i judikatura, pro vztahy mezi oprávněným a vlastníkem služebné věci lze per analogiam (§ 10 odst. 1) přiměřeně použít ustanovení o vztazích mezi nájemcem a pronajímatelem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2017 sp. zn. 22 Cdo 3576/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2008 sp. zn. 22 Cdo 1726/2007); to platí a fortiori (arg. od většího k menšímu) i pro jiné právní vztahy mezi uživatelem bytu a vlastníkem bytu (totiž právní postavení oprávněného z věcného břemene jako subjektu věcného práva je v zásadě silnější, než postavení uživatele bytu jako osoby oprávněné ze závazkového vztahu - srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021 sp. zn. 22 Cdo 530/2021). I z povahy věci lze dovodit, že běžnou údržbu a drobné opravy zajišťuje ten, kdo na základě souhlasu majitele bytu je oprávněn byt užívat.

24. Podle § 2221 odst. 1 o. z.:„ Změní-li se vlastník věci, přejdou práva a povinnosti z nájmu na nového vlastníka.“ (obdobné zakotvil § 680 odst. 2 obč. zák.); § 2221 odst. 1 o. z. se uplatní i ve vztazích nájmu bytu - nabyvatel vstupuje do právního postavení původního vlastníka (pronajímatele) se všemi jeho obsahovými atributy (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4216/2009, 26 Cdo 906/2005 a k o. z. sp. zn. 28 Cdo 270/2019). Matka žalované (vlastník) zemřela 14. 3. 2013, žalovaná (s bratrem) se stala vlastníkem, pročež na ni (ně) přešla práva a povinnosti z nájmu sjednaného s [jméno] [příjmení] (§ 2221 odst. 1 o. z.)

25. Obsahem nájemního vztahu obvykle bývá i vymezení práv a povinností účastníků, včetně povinností k údržbě a opravě bytu a jeho součástí, jež jinak upravuje ustanovení § 2257 o. z. Podle § 2257 odst. 1 o. z. pronajímatel udržuje po dobu nájmu byt a dům ve stavu způsobilém k užívání. Podle odst. 2 téhož ustanovení nájemce provádí a hradí pouze běžnou údržbu a drobné opravy související s užíváním bytu.

26. Podle § 2 nařízení č. 308/2015 Sb. běžnou údržbou bytu se rozumí udržování a čištění bytu včetně zařízení a vybavení bytu, které se provádí obvykle při užívání bytu. Jde zejména o malování, opravu omítek, tapetování a čištění podlah včetně podlahových krytin, obkladů stěn a čištění zanesených odpadů až ke svislým rozvodům. Dále se běžnou údržbou rozumí udržování zařízení bytu ve funkčním stavu, pravidelné prohlídky a čištění předmětů uvedených v § 4 písm. g), kontrola funkčnosti termostatických hlavic s elektronickým řízením, kontrola funkčnosti hlásiče kouře včetně výměny zdroje, kontrola a údržba vodovodních baterií s elektronickým řízením.

27. Podle § 3 nařízení č. 308/2015 Sb. za drobné opravy se považují opravy bytu a jeho vnitřního vybavení, pokud je toto vybavení součástí bytu a je ve vlastnictví pronajímatele, a to podle věcného vymezení nebo podle výše nákladů.

28. Podle § 4 nařízení č. 308/2015 Sb. podle věcného vymezení se za drobné opravy považují opravy a výměny uzavíracích armatur na rozvodech vody s výjimkou hlavního uzávěru pro byt, výměny sifonů a lapačů tuku (písmeno e)), opravy a certifikace bytových měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění a opravy a certifikace bytových vodoměrů teplé a studené vody, opravy hlásičů požáru a hlásičů kouře, opravy regulátorů prostorové teploty u systémů vytápění umožňujících individuální regulaci teploty (písm. f)), opravy vodovodních výtoků, zápachových uzávěrek, odsavačů par, digestoří, mísicích baterií, sprch, ohřívačů vody, bidetů, umyvadel, van, výlevek, dřezů, splachovačů, kuchyňských sporáků, pečicích trub, vařičů, infrazářičů, kuchyňských linek, vestavěných a přistavěných skříní (písmeno g)), výměny drobných součástí předmětů uvedených v písmenech g) a h) (písm. i)).

29. Podle § 5 nařízení č. 308/2015 Sb. výše nákladů se za drobné opravy považují další opravy bytu a jeho vybavení a výměny jednotlivých předmětů nebo jejich součástí, které nejsou uvedeny v § 4, jestliže náklad na jednu opravu nepřesáhne částku 1 000 Kč.

30. Tato úprava v první řadě dopadá na vzájemné právní vztahy mezi vlastníkem bytu (pronajímatelem) a nájemcem. I z těchto vztahů lze ale usuzovat na práva a povinnosti vůči třetím osobám; to i s přihlédnutím k pravidlu, že porušení povinnosti strany nájemní smlouvy je protiprávním úkonem i ve vztahu k poškozenému, který není účastníkem smlouvy (srov. např. publikovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2003 sp. zn. 29 Odo 379/2001 - č. 56/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; srov. i výslovně v § 2913 odst. 1 o. z.).

31. Kromě toho povinnost generální prevence vycházející z principu neminem laedere, tj. počínat si tak, aby nedocházelo k nedůvodným újmám, klade určité nároky i na nájemce bytů při všech činnostech souvisejících s užíváním bytu. Nájemce je povinen užívat byt řádně (§ 2255 o. z.) a dodržovat pravidla obvyklá pro chování v domě (§ 2256 o. z.).

32. Podle § 2257 odst. 2 o. z. tak platí, že běžnou údržbu a drobné opravy související s užíváním bytu provádí a hradí nájemce (není-li ujednáno něco jiného, což zde nebylo - viz i text níže). Těmito drobnými opravami se dle § 4 písm. e) nařízení č. 308/2015 Sb. rozumí m. j. opravy a výměny uzavíracích armatur na rozvodech vody (s výjimkou hlavního uzávěru pro byt), přičemž mezi takové armatury patří i kohout (od vodovodní dřezové baterie). I kdyby kohout od vodovodní dřezové baterie nebylo možné podřadit pod uzavírací armaturu na rozvodech vody, bylo by namístě podřadit výměnu kohoutu od vodovodní baterie pod § 4 písm. g) a i) citovaného nařízení – šlo by o opravu mísící baterie, popřípadě o výměnu drobné součásti (kohoutu) mísící baterie. Nad to, byla by dána i subsumpce pod drobnou opravu naplněním alternativního kritéria zakotveného v § 5 citovaného nařízení -„ výše nákladů opravy bytu a jeho vybavení a výměny jednotlivých předmětů nebo jejich součástí, které nejsou uvedeny v § 4“; lze dovodit (viz § 121 o. s. ř., že není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé), že výměna jednoho kohoutu u staré vodovodní dřezové baterie v bytě žalované by nepřesáhla částku 1 000 Kč Vedle toho citované nařízení ukládá i pravidelné prohlídky a udržování ve funkčním stavu k vodovodním součástem vyjmenovaným pod písmenem g) § 4 citovaného zařízení.

33. Tudíž vznikla-li by škoda žalobci v důsledku žalobcem tvrzeného úniku vody do dřezu v návaznosti na nefunkční kohout u vodovodní dřezové baterie (jenž nebyl hlavním uzávěrem vody pro byt), jedná se o škodní následek nastalý v souvislosti s neplněním zákonné povinnosti [jméno] [příjmení] provádět běžnou údržbu a drobné opravy předmětu nájmu.

34. Zákon vymezující vzájemná práva a povinnosti pronajímatelů a nájemců tak dává určité vodítko, v jakém směru má který z nich dbát na prevenci proti úniku vody, a to zejména podle rozlišení, za které části bytu odpovídá a jejichž údržbu a opravy má provádět. K tomu dospěla i judikatura (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020 sp. zn. 25 Cdo 2266/2018, ze dne 27. 9. 2017 sp. zn. 25 Cdo 450/2016, ze dne 28. 1. 2021 sp. zn. 25 Cdo 1817/2020, ze dne 28. 4. 2020 sp. zn. 25 Cdo 2266/2018).

35. Pro posouzení odpovědnosti žalované vlastnice bytu za škodu je tedy rozhodující, zda žalovaná měla v rámci právního, smluvního (nájemního) vztahu s [jméno] [příjmení] povinnost zajistit údržbu a řádný stav součástí bytu, která byla zdrojem vzniku škody (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017 sp. zn. 25 Cdo 450/2016). Rozhodující je, zda žalovaná měla povinnost zajistit údržbu a řádný stav kohoutu od vodovodní dřezové baterie. Právní povinnost udržovat kohout vodovodní dřezové baterie ve stavu funkčnosti však měla paní [příjmení], nikoli žalovaná, jak bylo vyloženo. 36. [příjmení] [jméno] [příjmení] na jedné straně a předchozí vlastnicí bytu matkou žalované a žalovanou na straně druhé nebyla sjednána odchylka od (shora uvedených) zákonných práv a povinností účastníků, včetně povinností k údržbě a opravě bytu a jeho součástí podle § 2257 o. z. (a nařízení č. 308/2015 Sb.). Tuto skutečnost soud zjistil již z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení]. Lze především poukázat na část jejího výpovědi, v níž vypověděla - podle svého obsahu o neformálním, ústním (event. konkludentním) - uzavření nájemní smlouvy s právní předchůdkyní žalované (matkou žalované), a na tu část výpovědi svědkyně, v níž vypověděla záporně k dotazu„ Vy jste měla nějakou smlouvu na užívání toho bytu?“. Z toho plyne, že jediné, co svědkyně měla uzavřeno s právní předchůdkyní žalované - ve smyslu nájemní smlouvy - byla ústní dohoda o užívání bytu [jméno] [příjmení] a o výši nájemného 4 500 Kč, resp. později 8 500 Kč k rukám manžela žalované (srov. i např. dotaz:„ A z jakého důvodu jste platila nájemné paní [celé jméno žalované] a ne tomu synovi třeba?“ a odpověď svědkyně„ Takto bylo domluvený, jsem to platila Šoukalovi.“). Výslech svědkyně [jméno] [příjmení] je třeba hodnotit i s přihlédnutím k tomu, že je právním laikem a k úrovni vyjadřovacích schopností této svědkyně (srov. i přepis zvukového záznamu výslechu svědkyně). Už proto je namístě její zápornou odpověď („ ne“) - na otázku, zda měla uzavřenou nějakou smlouvu na užívání bytu – vyložit následovně: že tím měla na mysli neexistenci formální, písemně uzavření smlouvy a neexistenci jiných náležitostí nájemní smlouvy než je dohoda o užívání bytu a výše nájemného. Naopak z toho nelze dovodit, že by tím popírala tu část její jinak konstantní její výpovědi, v níž hovořila opakovaně o„ nájmu“,„ nájemném“, o„ domluvě“ s manželem žalované ohledně bytu apod.

37. Pokud by tak žalobce prokázal žalobní verzi způsobení škody dlouhodobým odtékáním teplé vody do dřezu v bytě žalované, za škodu by odpovídala výlučně uživatelka bytu [jméno] [příjmení], neboť by porušila svoji zákonnou povinnost: 1) provádět běžnou údržbu a drobné opravy související s užíváním bytu (§ 2257 odst. 1 o. z.); 2) užívat byt řádně (§ 2255 o. z.); 3) dodržovat pravidla obvyklá pro chování v domě (§ 2256 o. z.); 4) prevenční povinnost neučiněním opatření, aby nebyla dotčena práva vlastníků jednotek, resp. žalobce).

38. Pak ovšem žalovaná neporušila právní povinnost ve smyslu § 2910 o. z. Není možné uvažovat ani o porušení prevenční povinnosti žalovanou podle § 2900 o. z. a § 2901 o. z. Totiž náhrada škody způsobené porušením prevenční povinnosti přichází v úvahu, jen není-li konkrétní právní úprava vztahující se na jednání, jehož protiprávnost se posuzuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2002 sp. zn. 25 Cdo 1427/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2002 sp. zn. 25 Cdo 253/2001 a ze dne 27. 5. 2020 sp. zn. 25 Cdo 3510/2019, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, 1/2021, str. 115). Na souzenou věc dopadá konkrétní právní úprava vztahující se na jednání, jehož protiprávnost se posuzovala (§ 2257 odst. 1 o. z., § 2255 o. z., § 2256 o. z.); proto nepřichází v úvahu aplikace § 2900 o. z., případně § 2901 o. z. (v principu obdobně srov. i publikovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3510/2019, bod 16. a 18.).

39. I při opačném právním názoru (tedy že by nebyla vyloučena možnost aplikace § 2900 o. z. či § 2901 o. z.) by však soud rozhodl stejně, jelikož by dovodil absenci odpovědnosti žalované i pohledem odpovědnosti ve smyslu § 2900 o. z., § 2901 o. z.

40. Podle § 2900 o. z., vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Podle § 2901 o. z., vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami. Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit.

41. Ustanovení § 2900 o. z. již nepočítá s dosahem prevence na způsobení škody opomenutím škůdce, nýbrž je postihováno výhradně konání - aktivní jednání osob (srov. např. publikovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3510/2019). Již tím je vyloučena aplikace § 2900 o. z., jelikož by odpovědnost žalované přicházela v úvahu jen za opomenutí (nikoli za konání).

42. Podmínky, za nichž vznikne subjektu povinnost k náhradě škody způsobené jeho omisivním jednáním, tj. nekonáním, stanoví § 2901 o. z. Ukládá tzv. zakročovací povinnost jen: 1) tomu, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo nad ní má kontrolu, 2) odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami, potažmo 3) tomu, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit; to vše za podmínky, že vznik povinnosti odůvodňují okolnosti případu či zvyklosti soukromého života (např. rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 3510/2019).

43. Soud neshledal ani porušení prevenční povinnosti žalovanou ve smyslu § 2900 o. z., § 2901 o. z. Podle žalobní verze mělo dojít ke vzniku škody v době od března 2016 do 5. 10. 2016 dlouhodobým odtékáním teplé vody do dřezu. Každý je povinen zachovávat takový stupeň bedlivosti (pozornosti), který lze po něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat, přičemž není uloženo předvídat každý v budoucnu možný vznik škody (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2003 sp. zn. 25 Cdo 618/2001). Žalovaná, resp. její manžel a uživatelka bytu [jméno] [příjmení] spolu byli v telefonickém kontaktu (důkaz výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] i manžela žalované) i v osobním kontaktu při předávání nájemného (důkaz výslechem [jméno] [příjmení]). Žalovaná tak mohla důvodně předpokládat, že pokud by v jejím bytě, ve kterém [jméno] [příjmení] bydlela každý den (důkaz výslechem svědkyně [jméno] [příjmení]), nefungoval kohout u dřezu s následkem dlouhodobě odtékající vody (kterou by nebylo možné zastavit), tak by: 1) [jméno] [příjmení] splnila své zákonné povinnosti nájemce zejména provádět drobné opravy související s užíváním bytu (tedy kohoutek vyměnit a proud vody tak zastavit), a nebo by 2) alespoň [jméno] [příjmení] škodnou událost vyřídila žalované po jejím manželovi, aby žalovaná mohla zakročit. Škoda tak nevznikla v souvislosti se zanedbáním prevenční povinnosti ze strany žalované (obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2005 sp. zn. 25 Cdo 440/2005). I kdyby ale bylo možné dovodit porušení generální prevenční povinnosti, tak by se (s ohledem na shora uvedené) žalovaná odpovědnosti zprostila ve smyslu § 2911 odst. 1 a § 2912 odst. 1 o. z., jelikož by prokázala, že újmu nezavinila ani z nedbalosti.

44. Nad to sice § 2912 odst. 1 o. z. hovoří o osobě průměrných vlastností, čímž je vytyčen objektivizovaný standard průměrně rozumného člověka, ten je ale pojat jako vyvratitelná domněnka připouštějící tudíž důkaz opaku; proto je škůdci dána možnost vyvinění prostřednictvím důkazu subjektivní nedostatečnosti, že s ohledem na své konkrétní osobní vlastnosti a znalosti nejednal nedbale, není schopen jednat s běžnou péčí a opatrností (v odborné literatuře srov. např. Bezouška, P. in Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014), 1. vydání, 2014, s. 1563 – 1564; Sztefek, M.: Předvídatelnost škody v novém občanském zákoníku, Jurisprudence, 5/ 2014, str. 25; Lovětínský, M.: Objektivní měřítko při dovozování nedbalosti a jeho limity, Právní rozhledy 3/ 2016, s. 77). Jak uvedl i Nejvyšší soud (byť v jiné souvislosti),„ Při hledání objektivního kritéria je totiž třeba zvážit, že společnost netvoří jen, průměrní lidé‘, za které by snad mohli být považováni lidé ve středním věku a fyzicky zachovalí, ale i senioři se zdravotními problémy, které stáří přináší, lidé zdravotně postižení…“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018 sp. zn. 22 Cdo 651/2018).

45. Žalovaná není z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu schopna zvládat sedm základních potřeb posuzovaných podle § 9 zákona o sociálních službách – mobilita, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost. Proto je žalovaná podle § 8 odst. 2 citovaného zákona považována za osobu závislou na pomoci jiné osoby ve III. stupni – těžká závislost. Žalovaná je osobou invalidní ve III. stupni a pobírá příspěvek na mobilitu (viz např. usnesení Městského soudu v Brně z 19. 5. 2020 č. j. 247 C 36/2018-126 o osvobození žalované od soudních poplatků). Příspěvek na péči je státní dávkou poskytovanou lidem v nepříznivé sociální situaci, které jsou závislé na pomoci jiné osoby a v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc jiného při zvládání základních životních potřeb, přičemž žalovaná potřebuje m. j. bezbariérový přístup, místo na zdravotní lůžko a na manipulaci s vozíkem (srov. i bod 6. a 7. citovaného usnesení z 19. 5. 2020). Tyto skutečnosti – zejména, že žalovaná je nemohoucí, trvale plně invalidní, že se nemůže bez průvodce řádně pohybovat, že není schopna z bytu odejít bez pomoci, že prodělala výměnu obou kyčlí - soud zjistil i z důkazu trestním rozsudkem Městského soudu v Brně z 17. 1. 2019 č. j. 2 T 60/2018-278 (viz č. l. 118, zejména bod 5. odůvodnění rozsudku) a výslechu svědka [jméno] [příjmení]. Koneckonců žalovaná v rozhodném období, konkrétně v dubnu 2016, dostala zánět a na počátku července 2016 šla na druhou operaci kyčelního kloubu, v nemocnici zůstala do konce července a následovala rekonvalescence doma při omezeném pohybu, při nutnosti být na lůžku (důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení]). Navíc z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] i svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalovaná neměla klíče od bytu na [příjmení], ty měla jen [jméno] [příjmení], až do nastěhování se do bytu žalovanou v 2/ 2017.

46. Podle žalobní verze mělo docházet k odtékání vody do dřezu v bytě žalované, tj. v době od března do října 2016, kdy žalovaná v bytě nebyla ani jednou (důkaz výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení]). Maximálně by tak bylo možné uvažovat o porušení generální prevenční povinnosti (a příčinné souvislosti se škodním následkem) v návaznosti na skutečnost, že žalovaná nenavštívila svůj byt po několik měsíců (březen 2016 až 5. 10. 2016) – kdy totiž podle žalobní verze do dřezu tekla voda (pročež je absence kontroly stavu bytu žalovanou v jiné době (než březen až 5. 10. 2016) právně bezvýznamná pro účely souzené věci). Dejme tomu, že by bylo protiargumentováno, že pokud by žalovaná od 3/ 2016 do [číslo] 2016 byt navštívila, tak by musela zjistit, že do dřezu teče voda, kterou nelze zastavit kohoutem pro jeho nefunkčnost. Pokud však soud vyšel z premisy o těžké závislosti žalované, projevující se mimo jiné její imobilitou, pak s ohledem na její konkrétní osobní možnosti a schopnosti (zejména imobilita) nelze usoudit, že by jednala nedbale; totiž nebyla schopna jednat s běžnou péčí a opatrností jako průměrný vlastník bytu, kterému nečiní žádné potíže čas od času se domluvit s nájemcem na kontrole předmětu nájmu. I kdyby tak hypoteticky bylo možné dovodit porušení generální prevenční povinnosti, tak by se žalovaná odpovědnosti zprostila ve smyslu § 2911 odst. 1 a § 2912 odst. 1 o. z., jelikož by – s odkazem na její tíživý zdravotní stav - prokázala, že újmu nezavinila ani z nedbalosti.

47. Podle § 2219 odst. 1 o. z.:„ Oznámí-li to pronajímatel předem v přiměřené době, umožní mu nájemce v nezbytném rozsahu prohlídku věci, jakož i přístup k ní nebo do ní za účelem provedení potřebné opravy nebo údržby věci. Předchozí oznámení se nevyžaduje, je-li nezbytné zabránit škodě nebo hrozí-li nebezpečí z prodlení.“. Běžná (preventivní) kontrola předmětu nájmu a způsobu jeho užívání je právem pronajímatele, nikoli jeho povinností (obdobně srov. např. M. Hulmák k obdobnému § 665 obč. zák. in Občanský zákoník, I., II., 2. vydání, 2009, C.H. Beck, str. 1892 až 1895). Nejvyšší soud dovodil, že kontrola prováděná jednou ročně je adekvátní ve vztahu k pronajímateli i ve vztahu k nájemci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014 sp. zn. 26 Cdo 1879/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 26 Cdo 2791/2005). Optikou judikatorní frekvence (jednou za rok) lze tím méně vyčítat žalované (z pohledu prevenční povinnosti, nedbalosti, zavinění (stran event. tekoucí vody od března 2016 do 5. 10. 2016)), že neprovedla kontrolu bytu v době kratší než judikaturní délka jednoho roku.

48. Z uvedeného plyne absence věcné pasivní legitimace na straně žalované. Nedostatek věcné legitimace nelze odstranit poučením o tom, kdo je účastníkem hmotněprávního poměru, o kterém se v řízení jedná, a to ani podle § 118a odst. 2 o. s. ř. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010 sp. zn. 30 Cdo 4581/2009, ze dne 24. 1. 2017 sp. zn. 30 Cdo 3411/2016, ze dne 17. 12. 2019 sp. zn. 24 Cdo 247/2019 či ze dne 29. 1. 2020 sp. zn. 26 Cdo 4294/2019; nález Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 22/03).

49. Nad to, samotný žalobce předložil evidenční list s datem 6. 10. 2016, kde je v oddělení„ jméno a příjmení nájemce“ uvedeno nejen jméno a příjmení žalované, ale i„ [jméno] [příjmení]“. Žalobci přitom bylo známo, že v bytě na [příjmení] žalovaná v rozhodném období nebydlela, jelikož orgánům činným v trestním řízení sdělila [příjmení], že tam nebydlela ani žalovaná ani její bratr (důkaz bodem 10. odůvodnění shora citovaného trestního rozsudku). Žalobce předložil odečtový formulář za rok 2016, kde je v kolonce pro podpis„ uživatele“ bytu [číslo] uvedeno zřetelným písmem„ [příjmení]“, přičemž šlo o odečty k datu 31. 12. 2016. Už z těchto faktů žalobce mohl dovodit, že byt užívala [jméno] [příjmení] (ostatně srov. i obranu žalované od počátku tohoto řízení, že byt užívala [jméno] [příjmení] v rozhodném období).

50. Další – zcela samostatný - důvod zamítnutí žaloby spočívá v následujícím.

51. Ze znaleckého posudku ze dne 20. 7. 2021 [číslo] (č. l. 329 a násl.) znalce [celé jméno znalce] (znalce v oborech m. j. energetika, elektronika a ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace energií, paliv, ohřevů a dodávky vody včetně rozúčtování nákladů) soud zjistil následující skutečnosti. Nelze přesně stanovit množství teplé vody proteklé dřezem v bytě žalované v rozhodném období, jelikož to by šlo zjistit jen měřením metrologicky ověřeným měřidlem, avšak v bytě žalované v rozhodném období vodoměr teplé vody nefungoval. Výpočtem nelze přesně stanovit množství vody proteklé dřezem v bytě žalované též z důvodu velkého počtu neznámých vstupních dat; není známa: a) doba počátku protékání výtoku ve dřezu, b) průřez otvoru způsobujícího protékání (stupeň otevření ventilu), c) zda po celou dobu byla stejná jeho velikost, d) tlak v místě průtoků, který musel být i v čase kolísavý.

52. Žalobce tvrdil výši škody, kterou dovodil postupem, kdy vyšel z vodárnou fakturovaného množství vody, od kterého odečetl množství vody zjištěné na vodoměrech ve všech bytech na [ulice a číslo] a získal tak množství vody, které podle jeho tvrzení proteklo do dřezu v bytě žalované za březen až říjen 2016. Znalec uplatnil stejný postup s tím, že nad to odečetl průměrnou odchylku v náměrech vody na bytových vodoměrech od vodárnou fakturovaného množství vody zachyceného na patním vodoměru domu [ulice a číslo]: 8,29 procent.

53. Žalobce i znalec vyšli z předpokladu, že nebyla zjištěna porucha dalšího bytového vodoměru (srov. např. č. l. 327, tj. text znaleckého posudku:„ Za předpokladu, že … nebyl zjištěn…ani porucha dalšího bytového vodoměru…“). Toto skutkové neodborné východisko žalobce i znalce (nejde o odbornou otázku, ale o hodnocení listinného důkazu – odečtového formuláře s datem podpisu 7. 10. 2016, který navíc znalec ani neměl k dispozici, jelikož jej žalobce předložil až po vyhotovení znaleckého posudku) je však nesprávné; je-li nesprávná výchozí premisa, je nesprávný i vývod z této premisy dovozený.

54. K výzvě soudu z prvního jednání o břemenu tvrzení a důkazním dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. – z jakých skutečností plyne, že vodoměry ve všech ostatních bytech byly funkční (bod 11. výzvy obsažené v protokole o jednání z 14. 2. 2020, č. l. 81) - žalobce uvedl, že z odečtového archu za rok 2016 je patrné, že mimo odběr teplé vody v bytě žalované ostatní vodoměry vykazují odběr. Na jednání 12. 10. 2021 soud poučil žalobce o břemenu tvrzení a důkazním podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ohledně skutečnosti, jakou konkrétní spotřebu studené i teplé vody za rok 2016 měl jaký majitel (uživatel) jakého konkrétního bytu a z jakých konkrétních skutečností a dokladů to plyne. Tu však žalobce neunesl břemeno důkazní, tedy zejména neprokázal, že vodoměry ve všech ostatních bytech byly funkční, resp. dokonce lze přijmout silnější závěr - z odečtových formulářů soud zjistil, že vodoměry na teplou vodu i v některých jiných bytech funkční nebyly. Totiž po jednání z 12. 10. 2021 žalobce předložil důkaz odečtovým formulářem ohledně teplé vody s datem podpisu odečtového formuláře (instalatérem [jméno] [jméno]) dne 7. 10. 2016 (dále též jako„ odečtový formulář z 7. 10. 2016“). Z tohoto důkazu plynou následující skutečnosti.

55. Pokud jde o byt [číslo] [jméno] [příjmení], v odečtovém formuláři z 7. 10. 2016 je napsáno, že vodoměr je„ VADNÝ“. To prokazuje i téměř nulový odběr za dobu od 1. 1. 2016 do 5. 10. 2016 – z 18,5 na 18,9 m3. Přitom byt [číslo] zjevně byl využívaný, jelikož odběr studené vody činil 20,5 m3. O užívání bytu svědčí i podpis uživatele v odečtovém formuláři z 7. 10. 2016 (tj. při návštěvě instalatéra při výměně vodoměrů). Pokud by hypoteticky bylo namítáno, že odběr nulový nebyl, jelikož šlo o vzrůst z 18,5 na 18,9 m3, tak stejnou námitkou by muselo být dospěno k závěru, že nebyl vadný ani vodoměr teplé vody v bytě žalované. Totiž obdobně je uvedeno v odečtovém formuláři z 7. 10. 2016 stran bytu žalované, že předchozí odečet z 1. 1. 2016 ukázal 17 m3 a 5. 10. 2016 při výměně vodoměru ukázal tento 17,4 m3.

56. Pokud jde o byt [číslo] [jméno] [příjmení], u vodoměru na teplou vodu je uvedeno„ VADNÝ“, když hodnota za dobu od 1. 1. 2016 do 3. 10. 2016 byla jen 0,3 m3 (předchozí odečet 1. 1. 2016 ve výši 93 m3 a při výměně 3. 10. 2016 ve výši 93 m3). O užívání tohoto bytu v roce 2016 svědčí i podpis uživatele v odečtovém formuláři z 7. 10. 2016 a množství spotřebované studené vody za rok 2016 – 28 m3 (důkaz Tiskem odečtových formulářů za rok 2016 s odečty k datu 31. 12. 2016 a s datem podpisu 31. 1. 2017).

57. Pokud jde o byt [číslo] [jméno] [jméno], tak odečtový formulář s datem 7. 10. 2016 uvádí ke dni 1. 1. 2016 i 4. 10. 2016 stejnou hodnotu, tj. 2 m3, ačkoli byt byl zjevně užívaný, o čemž svědčí podpisy na odečtovém formuláři z 7. 10. 2016 i z 31. 1. 2017 téže osoby i pohyb na odběru studené vody za 2016 – 2,9 m3 (důkaz porovnáním odečtového formuláře z 7. 10. 2016 s [příjmení] odečtových formulářů s datem podpisu 31. 1. 2017). Z toho plyne, že vodoměr teplé vody v bytě č. 47 zjevně řádně nenačítal spotřebu teplé vody až do 4. 10. 2016.

58. Pokud jde o byt [číslo] [jméno] [příjmení], údaj na vodoměru teplé vody činil k 1. 1. 2016 0,8 m3, ale dne 4. 10. 2016 stejně, resp. méně, tj. 0 m3 (jak plyne z odečtového archu s datem 7. 10. 2016). Byt č. 64 však užívaný v roce 2016 byl; o tom svědčí i podpisy na obou odečtových arších za rok 2016 (tj. z 7. 10. 2016 i s datem odečtů k 31. 12. 2016) paní [příjmení], i pohyb na spotřebě studené vody (byť menší, tj. 1,3 m3 – důkaz [příjmení] odečtových formulářů s datem podpisu 31. 1. 2017).

59. Pokud jde o byt [číslo] [jméno] [příjmení], tak na odečtovém formuláři s datem 7. 10. 2016 je uvedeno ohledně vodoměru na teplou vodu výslovně„ VADNÝ“. To potvrzuje i téměř nulová spotřeba za dobu od 1. 1. 2016 do 3. 10. 2016 plynoucí z tohoto odečtového formuláře – jen 0,3 m3. Byt však byl užíván, o čemž svědčí podpisy na obou arších z roku 2016 a též spotřeba studené vody – 42 m3 za rok 2016 (důkaz porovnáním odečtového formuláře z 7. 10. 2016 s [příjmení] odečtových formulářů s datem podpisu 31. 1. 2017).

60. Již z těchto důvodů by nebylo možné množství vody proteklé dřezem v kuchyni v bytě žalované – a v návaznosti na to i výši škody - určit tak, jak učinil žalobce. Nejenže nelze přesně stanovit množství teplé vody proteklé dřezem v bytě žalované v roce 2016 z důvodů dovozených znalcem (viz bod 51. odůvodnění tohoto rozsudku); to i z důvodu, že v domě na [příjmení] [anonymizováno] bylo v rozhodné době (v roce 2016, minimálně od ledna 2016 do října 2016) minimálně pět vadných vodoměrů (v tom smyslu, že nenačítaly tok teplé vody na vodoměr).

61. Tu soud poukazuje na výzvu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. ohledně břemene důkazního na straně žalobce, že žalovaná spotřebovala teplou vodu (za období od března do listopadu 2016) o objemu 1 805 m3 (viz protokol o jednání z 14. 2. 2020, str. 5, bod 3. výzvy). Již ze shora uvedených důvodů tak žalobce neunesl břemeno důkazní, že žalovaná spotřebovala za rok 2016 žalobcem tvrzené množství vody 1 805 m3, resp. 1 183,23 m3; v důsledku toho logicky žalobce ani neunesl břemeno důkazní o vzniku žalované škody v příčinné souvislosti právě s jednáním žalované.

62. Dále soud uvádí následující.

63. Podle § 2903 odst. 1 o. z. nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit. Podle odst. 2 tohoto ustanovení při vážném ohrožení může ohrožený požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy. Citované ustanovení upravuje tzv. zakročovací povinnost osoby, jíž hrozí vznik újmy; pokud tak neučiní, přičítá se v odpovídajícím rozsahu následek jí samé; právním následkem jeho nečinnosti je pak stav, kdy poškozenému nevzniká nárok na náhradu újmy vůči škůdci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 591/2021).

64. Z výslechu svědkyně paní [příjmení] soud zjistil, že dodavatel tepla v březnu či dubnu 2016 upozornil [příjmení], stavební bytové družstvo (dále jako„ [příjmení]“) – tj. správce domu [ulice a číslo], statutární orgán žalobce ve smyslu předsedy výboru i v roce 2016 (viz veřejný rejstřík ve vztahu k žalobci) - na nárůst spotřeby tepla na ohřev teplé vody oproti předchozím rokům; proto [příjmení] objednala instalatérskou firmu, která provedla kontrolu ohřevu společné části domu [ulice a číslo], jestli někde neprotéká voda, a kontrolu vodoměru na společné části, a instalatérská firma sdělila [anonymizováno], že vše je v pořádku. Z výslechu svědkyně paní [příjmení] soud zjistil, že o informaci z tepláren o nárůstu spotřeby tepla na ohřev vody informovala [příjmení] i žalobce („ zástupce společenství“). [příjmení] [příjmení] teplárnou a marná kontrola instalatérskou firmou na společných částech domu se opakovala v srpnu či září 2016 (důkaz výslechem svědkyně [příjmení]). Z toho plyne, že - i v případě event. prokázání žalobní verze, že v bytě žalované nepřetržitě tekla teplá voda od března do 5. 10. 2016 voda do dřezu - žalobce mohl už v březnu (dubnu) 2016 zabránit pokračování toku vody v bytě žalované, pokud by se nespokojil se zjištěním instalatérské firmy, že ve společných částech domu k úniku vody nedochází, ale inicioval by a zajistil kontrolu i v bytech (což neuničil – důkaz výslechem svědkyně [příjmení]). Ostatně nárůst spotřeby vody byl dovoditelný i z měsíčních faktur od dodavatele vody, které [anonymizováno] chodily každý měsíc (důkaz výslechem svědkyně [příjmení] a fakturami od vodáren od března do září 2016). Proto žalobce nesplnil svoji zakročovací povinnost a na souzenou věc dopadá i § 2903 odst. 1 o. z.

65. Žalobce tvrdil, že nefunkčnost vodoměru teplé vody v bytě žalované byla patrná až z porovnání odečtů spotřeby vody za roky 2015 a 2016. Toto tvrzení bylo vyvráceno. Z odečtového archu za 2015 (důkaz tímto odečtovým archem) plyne, že vodoměr teplé vody nevykazoval v bytě žalované v 2015 žádný pohyb – jako počáteční i konečné množství teplé vody je uvedeno stejné číslo, tj. 17 m3. Přitom u vodoměru studené vody byl pohyb – jako počáteční stav bylo uvedeno 240 a jako konečný stav 262 m3. Již z odečtového archu za rok 2015 - tedy ještě v roce 2015 (v prosinci) - měl žalobce dostatek podkladů pro závěr, že vodoměr žalované na teplou vodu je vadný. To plyne nejen z obsahu odečtového archu za rok 2015 – a otazníku uvedeného u stejné spotřeby teplé vody v bytě žalované v odečtovém archu za rok 2015 (důkaz tímto odečtovým archem) - ale i z výslechu svědka instalatéra [jméno] [jméno] i výslechu [jméno] [příjmení], který při výkonu funkce zastupoval [příjmení] jakožto statutární orgán žalobce (viz výpis z veřejného rejstříku žalobce a výslech tohoto svědka). [jméno] [příjmení] po předložení odečtového archu za rok 2015 vypověděl, že stejné číslo 17 m3 znamená buď vadný vodoměr a nebo že v bytě nikdo nebyl; k tomu dodal, že je zajímavé, že u studené vody byl nějaký odečet, byť ne velký (a vypověděl, že odečtový formulář za rok 2015 podepsal on). Svědek [jméno] [jméno] vypověděl po nahlédnutí do odečtového archu za rok 2015, že z faktu, že u teplé vody u bytu žalované bylo v odečtovém archu uvedeno stále stejné číslo, plyne, že vodoměr asi nejel. Pokud tedy žalobce vyčítá žalované, že strpěla ve svém bytě vadný vodoměr teplé vody (a neměřený tok vody), pak rovněž žalobce mohl zakročit, a to již na základě informací, které měl k dispozici v odečtu teplé vody za rok 2015, tedy již v 12/ 2015.

66. Nad to (jde o další samostatný důvod zamítnutí žaloby) soud uvádí následující.

67. Žalobce pojal žalobu jako nárok z titulu náhrady škody. Předložil dopis označený„ Vyúčtování nadspotřeby vody v bytě č. 39 v roce 2016“, v němž popsal, jak vypočetl spotřebu teplé vody v bytě žalované za 2016 ve výši 1 805 m2, za 426 235 Kč (důkaz touto listinou – č. l. 8). Tu soud odhlíží od toho, že žalobce neprokázal doručení této listiny žalované, ačkoli byl poučen o břemenu tvrzení i důkazním a o následcích nesplnění této výzvy (výzva podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. na jednání 14. 2. 2020, bod 19.). K výzvě soudu (protokol o jednání 14. 2. 2020, bod 20.) žalobce uvedl, že uvedené vyúčtování není vyúčtováním nákladů na poskytování teplé vody příjemcům služeb ve smyslu § 6 vyhlášky č. 269/2015 Sb. a vyúčtováním nedoplatků ve smyslu § 7 zákona č. 67/2013 Sb. Uvedl, že jde o vyúčtování„ škody“ způsobené žalobci tím, že žalovaná umožnila dlouhodobý nekontrolovaný únik teplé vody do dřezu. Žalobce tak v řízení nevymáhá vyúčtování nákladů na poskytování teplé vody příjemcům služeb (§ 6 vyhlášky č. 269/2015 Sb.), vyúčtování nedoplatků (§ 7 zákona č. 67/2013 Sb.).

68. Žalobce předložil písemné vyúčtování služeb za rok 2016 ve smyslu vyhlášky č. 269/2015 Sb., zákona č. 67/2013 Sb., které doručil žalované 5. 6. 2017 (což plyne z Podpisového archu k vyúčtování záloh domu [číslo] za rok 2016 – důkaz tímto Podpisovým archem). Toto vyúčtování zní na nedoplatek jen ve výši 19 444 Kč, který přitom zahrnuje i nedoplatek týkající se odběru teplé vody (a ohřevu vody). Ve vyúčtování je uvedeno, že žalovaná odebrala teplou vodu („ vodné pro TUV“) v množství 2,4 m3 (od 1. 1. 2016 do 5. 10. 2016: 0,4 m3 + od 6. 10. 2016 do 31. 12. 2016: 2 m3) a studenou vodu 50,10 m3 (důkaz tímto vyúčtováním). Tyto údaje z vyúčtování služeb za rok 2016 jsou v rozporu s žalobní verzí i s dopisem„ Vyúčtování nadspotřeby vody v bytě č. 39 v roce 2016“, v němž žalobce uvedl spotřebu teplé vody v bytě žalované za rok 2016 ve výši 1 805 m2 v hodnotě 426 235 Kč.

69. Platí princip subsidiarity náhradově škodových režimů (nároků) vůči režimům vlastního vypořádání závazkového vztahu, jenž reflektuje prioritu vypořádání obligačních vztahů instrumenty z nich samých a teprve poté může přicházet režim náhradově škodový (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 294/06). Na subsidiaritu náhradového nároku bylo odkázáno i např. v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 175/08, III. ÚS 3158/07, usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 294/06, sp. zn. III. ÚS 2319/08. Pokud věřitel primární prostředek ochrany svého práva opomene (způsobí, že přestane být prostředkem efektivním), nemůže se (již proto) dovolávat prostředku subsidiárního.

70. Pokud soud vztáhl princip subsidiarity nároku na náhradu škody na vztah společenství vlastníků jednotek a vlastníka jednotky, primárně se musí žalobce obrátit na žalovanou - s nárokem ohledně skutečné spotřeby vody a tepla na ohřev vody vlastníkem jednotky – v rámci právního režimu vyúčtování a splatnosti přeplatků a nedoplatků ve smyslu § 7 zákona č. 67/2013 Sb. (vyúčtování nákladů na vytápění a nákladů na poskytování teplé vody příjemcům služeb dle § 6 vyhlášky č. 269/2015 Sb.). Právě tyto instituty slouží k tomu, co žalobce sleduje – úhrada nákladů žalobcem vynaložených na teplou vodu (náklady na vodu a na teplo na přípravu teplé vody) žalovanou spotřebovanou. Nelze obcházet - institutem náhrady škody – institut vyúčtování a splatnost přeplatků a nedoplatků ve smyslu § 7 zákona č. 67/2013 Sb. (vyúčtování nákladů na vytápění a nákladů na poskytování teplé vody příjemcům služeb).

71. Podle § 7 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty:„ (1) Není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. (2) Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. (3) Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.“. Podle § 6 vyhlášky č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům (ve znění do 1. 11. 2021):„ Ve vyúčtování poskytovatel služeb, kromě náležitostí stanovených zákonem, uvede a) za zúčtovací jednotku odděleně spotřebu tepla na vytápění, spotřebu tepla na ohřev vody v GJ a množství vody v m3 spotřebované na poskytování teplé vody, b) za zúčtovací jednotku odděleně jednotkové ceny tepla na vytápění a tepla spotřebovaného na ohřev vody v Kč/GJ a vody spotřebované na poskytování teplé vody v Kč/m3, c) za zúčtovací jednotku celkové náklady v Kč odděleně na vytápění a na teplo spotřebované na ohřev vody a na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody, podíly základních a spotřebních složek nákladů na vytápění a nákladů na teplo spotřebované na ohřev vody v % a v Kč, d) podlahovou plochu a započitatelnou podlahovou plochu zúčtovací jednotky a bytu či nebytového prostoru příjemce služeb v m2, v případě poskytování teplé vody průměrný počet osob rozhodných pro rozúčtování služeb a za celou zúčtovací jednotku v zúčtovacím období, součet skutečných a přepočtených náměrů instalovaných měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění zúčtovací jednotky a bytu či nebytového prostoru příjemce služeb, součet náměrů instalovaných vodoměrů za zúčtovací jednotku a náměr instalovaných vodoměrů teplé vody v bytě či nebytovém prostoru příjemce služeb a ve společných prostorách zúčtovací jednotky rozúčtovávaných přímo mezi jednotlivé příjemce služeb podle evidence spotřeb v m3, hodnoty podílu nákladu příjemce služeb na vytápění, teplo na ohřev vody a na vodu v teplé vodě, e) měrnou spotřebu tepla na vytápění za zúčtovací jednotku v zúčtovacím období vyjádřenou v GJ na m2 započitatelné podlahové plochy, f) podíly nákladů připadající na příjemce služeb s uvedením základních složek, spotřebních složek a celkových nákladů v Kč, a to zvlášť na vytápění, na teplo na ohřev vody a na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody, g) koeficienty a součinitele použité pro přepočty podlahové plochy nebo započitatelné podlahové plochy konkrétního bytu či nebytového prostoru a pro přepočty odečtů měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění u příjemce služeb.“.

72. Nelze obcházet popsaný právní institut vyúčtování cestou výzvy k zaplacení ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., zesplatňující závazek z titulu odpovědnosti za škodu, nejen kvůli principu subsidiarity náhradově škodových režimů (nároků), ale i proto, že obcházením práva poskytovatel služeb snižuje ochranu příjemcům služeb (včetně žalované).

73. Zákon č. 67/ 2013 Sb. (§ 7) stanoví povinnost poskytovatele služeb doručit příjemci služeb vyúčtování v konkrétní době – nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období a finanční vyrovnání jsou poskytovatel a příjemce služeb povinni provést do 4 měsíců od doručení vyúčtování příjemci služeb. Akceptace praxe žalobce by značila, že poskytovatel služeb není vázán lhůtou pro doručení příjemci služeb vyúčtování a pro provedené finančního vyrovnání (omezen by byl jen lhůtou promlčecí). Poskytovatel služeb by mohl obcházet zákonné lhůty pro doručení vyúčtování a finanční vypořádání tím, že by nejprve vyhotovil vyúčtování s nižší spotřebou služeb a nižšími částkami a ponechával by si značný časový prostor pro„ douplatnění“ dalších další (jiné) spotřeby služeb a vyšších částek. To v rozporu se smyslem zákona (m. j. § 7 zákona č. 67/2013 Sb.), kterým (m. j.) je zajistit, aby příjemce služeb nebyl v právní nejistotě ohledně nákladů na jím skutečně odebrané služby po neomezenou (či delší) dobu. Zákon (č. 67/ 2013 Sb.) zájem na zrychlené vyřízení vyúčtování služeb promítl i do § 8 - stanoví krátké lhůty (30 dnů) pro předložení námitek k vyúčtování a vyřízení námitek.

74. Obcházení institutu vyúčtování by umožňovalo snižování ochrany příjemců služeb i v tom, že v případě aplikace institutu vyúčtování (dle § 7 zákona č. 67/2013 Sb.) jim zákon garantuje právo na to, aby jim poskytovatel služeb (do 5 měsíců po skončení zúčtovacího období) doložil náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování a aby jim poskytovatel služeb umožnil pořízení kopie podkladů (§ 8 zákona č. 67/2013 Sb.). Při subsumpci pod odpovědnost za škodu by tato práva příjemců služeb (jim korespondující povinnosti poskytovatelů služeb) absentovala.

75. Dále, při obcházení institutu vyúčtování cestou žaloby na náhradu škody by se poskytovatelé služeb mohli libovolně odchylovat od jimi samotnými předtím stanovených – v rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek - pravidel způsobu rozúčtování cen služeb na jednotky; to při snížené ochraně příjemce služeb i v následujícím smyslu. Společenství vlastníků jednotek (tedy poskytovatel služeb – viz § 2 písm. a) 2. zákona č. 67/2013 Sb.) by s potřebnou legitimitou (potřebná většina vlastníků jednotek pro přijetí rozhodnutí) schválilo způsob rozúčtování služeb na jednotky (§ 1208 písm. e) o. z. ve znění do 30. 6. 2020, resp. § 1208 písm. d) o. z. v účinném znění – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 356/2018), který by následně byl promítnut do vyúčtování služeb. V takovém případě by se (přehlasovaný) vlastník jednotky mohl domáhat soudního nahrazení takového rozhodnutí v řízení podle § 1209 odst. 1 o. z. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 356/2018). Obcházení institutu vyúčtování odpovědností za škodu – která není vázána na (v právních předpisech, stanovách, rozhodnutích shromáždění) stanoveném způsobu rozúčtování služeb na jednotky – snižuje právní ochranu příjemců služeb i tím, že jim odepírá soudní ochranu podle § 1209 odst. 1 o. z.

76. Nelze dovozovat, že by obsah žaloby a dopisu„ Vyúčtování nadspotřeby vody v bytě č. 39 v roce 2016“ byl projevem rozhodnutí shromáždění vlastníků o rozpočítání nákladů služeb na jednotky ve smyslu § 1208 písm. e) o. z (resp. § 1208 písm. d) o. z.). Shromáždění vlastníků 26. 4. 2017 rozhodlo o vypracování nového vyúčtování tak, že u položek ohřev TUV, vodné TUV a vodné budou použití položky roku 2015 a rozdíl cca 220 000 Kč bude výbor vymáhat na„ neznámém pachateli“ (důkaz Zápisem ze shromáždění společenství vlastníků z 26. 4. 2017). Nicméně toto rozhodnutí shromáždění nic nestanoví ohledně způsobu rozúčtování konkrétní části služeb právě na jednotku žalované (srov. ostatně užitý pojem„ neznámý pachatel“; srov. obdobný zápis ze shromáždění vlastníků z 25. 4. 2018, v němž je uvedeno, že shromáždění rozhodlo pokračovat ve vymáhání nadspotřeby 426 235 Kč i soudní cestou, ale že jde o jednoho z vlastníků v podobě žalované, tam uvedeno nebylo – důkaz zápisem).

77. Ze zápisu ze shromáždění vlastníků domu [ulice a číslo] [obec] z 26. 4. 2017 soud zjistil, že shromáždění vlastníků 21. 11. 2016 rozhodlo o rozpočítání enormní nadspotřeby vody do nákladů na všechny jednotky. Sice zápis ze shromáždění z 26. 4. 2017 uvádí, že toto rozhodnutí z 21. 11. 2016 shromáždění zrušilo dne 26. 4. 2017; avšak toto údajné zrušení předchozího rozhodnutí z 21. 11. 2016 v zápise absentuje. Totiž v zápise z 26. 4. 2017 není uveden návrh na zrušení rozhodnutí z 21. 11. 2016 a není tam uvedeno, zda o něm – a s jakým výsledkem - bylo hlasováno, ačkoli jinak zápis uvádí, zda, o čem a s jakým výsledkem bylo hlasováno. Ze zápisu z 26. 4. 2017 jen plyne, že byl přijat návrh, že bude vypracováno nové vyúčtování tak, že u položek ohřev TUV, vodné TUV a vodné budou použity položky roku 2015 a rozdíl cca 220 tisíc Kč bude výbor vymáhat jako škodu na neznámém pachateli (důkaz citovaným zápisem); tedy aniž by v zápise bylo uvedeno, že bylo hlasováno o zrušení předchozího rozhodnutí shromáždění a s jakým výsledkem. Žalobní požadavek tak koliduje i s (nezrušeným) rozhodnutím shromáždění vlastníků z 21. 11. 2016 o způsobu rozúčtování cen služeb na všechny jednotky ve smyslu § 1208 písm. e) (d)) o. z., § 5 a § 6 zákona č. 67/2013 Sb., a § 4 vyhlášky č. 269/2015 Sb. Tak či onak, i kdyby žalobce prokázal zrušení rozhodnutí shromáždění vlastníků z 21. 11. 2016 o způsobu rozúčtování cen služeb na jednotky, přístup žalobcem zvolený dovolený není, jelikož obchází právní předpisy, a to zejména regulující institut vyúčtování (nákladů na poskytování teplé vody příjemcům služeb dle § 6 vyhlášky č. 269/2015 Sb., vyúčtování nedoplatků dle § 7 zákona č. 67/2013 Sb.).

78. Pokud má žalobce za to, že žalovaná spotřebovala teplou vodu o 1 805 m3 (1 183,23 m3), měl povinnost to promítnout do vyúčtování nedoplatků dle § 7 zákona č. 67/2013 Sb., které slouží účelu i jím sledovanému – aby žalovaná zaplatila za množství teplé vody jí odebrané.

79. Podle § 4 vyhlášky č. 269/2015 Sb. náklady na spotřebovanou vodu použitou k poskytování teplé vody rozdělí poskytovatel služeb mezi příjemce služeb poměrně podle náměrů vodoměrů. Vodoměr u žalované ukázal pro jeho nefunkčnost rozpor s realitou (0,4 m3). Žalobci nic nebránilo, aby na nefunkčnost vodoměru v bytě žalované – a na jeho názor o spotřebě vody 1 805 m3 u žalované – reagoval usnesením podle § 1208 písm. e) o. z. (ve znění do 30. 6. 2020:„ Do působnosti shromáždění patří… e) schválení…způsobu rozúčtování cen služeb na jednotky“) o odpovídající způsob rozúčtování cen služeb na jednotky. Též stanovy žalobce umožňují reagovat na specifické situace:„ Náklady na služby se na vlastníky jednotek rozúčtují takto: a) dodávka vody a odvádění odpadních vod v poměru naměřených hodnot na podružných vodoměrech…d) dodávka tepla a centralizované poskytování teplé vody podle právního předpisu, kterým se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii pro vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele, nedojde-li k ujednání všech vlastníků jednotek o jiném postupu, nerozhodne-li u nákladů uvedených v písm. a) až d) shromáždění vlastníků jinak.“ (důkaz stanovami žalobce).

80. Není sporu, že dopis„ Vyúčtování nadspotřeby vody v bytě 39 v roce 2016“ (i předžalobní výzva z 15. 6. 2018 doručená žalované 19. 6. 2018 – důkaz touto výzvou s dodejkou) není řádným vyúčtováním ve smyslu § 6 vyhlášky č. 269/2015 Sb., § 7 zákona č. 67/2013 Sb. (m. j. neobsahuje právem stanovené náležitosti). Toto„ Vyúčtování nadspotřeby vody v bytě 39 v roce 2016“ – které ani není adresováno žalované a žalovaná v něm ani není vyzvána k zaplacení tam uvedené částky 426 235 Kč (!) - uvedlo:„ Fakturace BVaK 452 424 Kč za odběr 6,021 m3 (75,14 Kč/m3 vč. DPH). Odečet bytových vodoměrů (SV 2.816 m3, TV 1.400 m3) celkem 4.216 m. Fakturace teplárny [právnická osoba], za ohřev TV 515.066 Kč. Rozdíl mezi fakturací BVaK odebrané vody a odečtem bytových vodoměrů činí [číslo] m3, tento rozdíl je ve spotřebě TV (6021 – 4216). Spotřeba [číslo] m3 vody (rozdíl dle fakturace a odečet v bytech) činí ve finančním vyjádření 1 805 m3 x 75,14 Kč/m3 = 135.630 Kč. Spotřeba TV je 1.805 m3 + 1.400 m3 = [číslo] m3 (rozdíl fakturace BVaK a odečet v bytech). Na ohřev 1 m3 je náklad 515.066 Kč: 3.205 m3 = 161 Kč/m3. Ohřev 1.805 m3 (nadspotřeba) činí ve finančním vyjádření 1.805 m3 x 161 Kč/m3 = 290.605 Kč Celkem tedy nadspotřeba vody a její ohřev činí 426.235 Kč (135.630 Kč + 290.605 Kč).“.

81. Nejen že u tohoto jednostranného právního jednání žalobce v řízení odhalil svůj úmysl, že se nejedná o vyúčtování ve smyslu § 7 zákona č. 67/2013 Sb., § 6 vyhlášky č. 269/2015 Sb. (srov. i kritéria výkladu pr. jednání v § 556 o. z. - m. j.„ úmysl jednajícího“ a„ to, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.“). Podstatné je, že„ Vyúčtování nadspotřeby vody v bytě 39 v roce 2016“ (ani předžalobní výzva z 15. 6. 2018 aj.) neobsahuje právem stanovené náležitosti vyúčtování a – i dle žalobce – správnou výši ceny provedené služby.

82. Náležitosti vyúčtování služeb upravuje zákon č. 67/2013 Sb., který v § 2 písm. f) vyúčtováním rozumí vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh na jednotlivé služby (demonstrativně vyjmenované v § 3 odst. 1 zákona) v daném zúčtovacím období. V § 7 odst. 2 zákona jsou uvedeny náležitosti vyúčtování, které musí obsahovat skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Vyúčtování určí výši přeplatku či nedoplatku na poskytnutých službách, provede se jeho finanční vyrovnání.

83. Lze-li podle ustálené judikatury uvažovat o vyúčtování úhrad za služby jen tehdy, obsahuje-li předložené vyúčtování všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uveden součet zaplacených záloh a cena provedené služby ve správné výši, není pochyb o tom, že není-li vyúčtování věcně správné, nesplnil poskytovatel služeb svoji povinnost vyúčtovat příjemci služeb skutečnou výši nákladů a záloh na jednotlivé služby, zakotvenou v § 7 zákona č. 67/2013 Sb. Není-li vyúčtování služeb věcně správné, trvá povinnost poskytovatele vyúčtování provést (řádně) a nenastala ani splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019 sp. zn. 26 Cdo 913/2019, ze dne 24. 11. 2020 sp. zn. 26 Cdo 2178/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2021 sp. zn. 26 Cdo 1097/2021).

84. Ostatně samotný žalobce v podání z 26. 10. 2021 přiznal, že se - ve„ Vyúčtování nadspotřeby vody v bytě 39 v roce 2016“ (i v předžalobní výzvě) – dopustil chyby při výpočtu. Uvedl, že součet vodoměrů studené vody v bytech měl správně činit 2 871,424 m3 a u teplé vody 1 468,246 m3 (místo ve„ Vyúčtování nadspotřeby vody v bytě 39 v roce 2016“ nesprávně uváděného součtu vodoměrů studené vody v bytech 2 816 m3 a u teplé vody 1 400 m3). Žalobce tak opravil svoji verzi ve smyslu, že množství vody proteklé dřezem v bytě žalované bylo 1 183,23 m3 (místo původně tvrzeného množství 1 805 m3). Samotný žalobce tím důsledně vzato přiznává, že jeho„ Vyúčtování nadspotřeby vody v bytě 39 v roce 2016“ nebylo věcně správné. I kdyby tedy – ryze hypoteticky -„ Vyúčtování nadspotřeby vody v bytě 39 v roce 2016“ bylo možné považovat (což nelze) za vyúčtování podle právních předpisů (§ 6 vyhlášky č. 269/2015 Sb., § 7 zákona č. 67/2013 Sb.) splňující všechny náležitosti, pak již z tvrzení žalobce plyne, že by nešlo o vyúčtování řádné a způsobilé přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování. Totiž podle ustálené judikatury je vyúčtování řádné jen tehdy, je-li věcně správné. Nelze nahradit nedostatky vyúčtování odkazem na znalecký posudek ze soudního řízení (že znalec zjistil spotřebované množství energie) – shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019 sp. zn. 26 Cdo 4637/2018:„ odvolací soud sice pokládal vyúčtování za řádná, avšak přesto z nich při vyčíslení nedoplatků evidentně nevyšel, neboť se ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který při jejich vyčíslení vycházel ze znaleckého posudku. Na tomto místě je třeba jednoznačně zdůraznit, že buď vyúčtování jsou řádná a vyvolala splatnost v nich vyčíslených nedoplatků, a to bez ohledu na výsledky znaleckého dokazování a jím stanovené nedoplatky, anebo nejsou správná a pak splatnost v nich vyčíslených nedoplatků nenastala, na čemž nic nemění znalcem stanovené nedoplatky.“.

85. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl jako plně nedůvodnou (výrok I. rozsudku) (z důkazů neuvedených v tomto rozsudku soud nezjistil žádné právně významné skutečnosti).

86. Výrok II. je opřen o § 142 odst. 1 o. s. ř. – plně úspěšnému účastníku přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva. Jde o odměnu za úkony právní služby dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále „a. t.“), § 6 odst. 1, § 7 a. t. (odměna dle § 11 odst. 1 a. t. - 10 020 Kč, dle § 11 odst. 2 a. t. - 5 010 Kč): 1) převzetí zastoupení, 2) vyjádření k žalobě, 3) a 4) účast na jednání 14. 2 2020 od 8:30 do 10:59, 5) podání z 16. 3. 2020, 6) a 7) účast na jednání 22. 5. 2020 od 8:36 do 11:53, 8) účast na jednání 4. 8. 2020 od 9:00 do 9:57, 9) účast na jednání 6. 10. 2020 od 9:00 do 10:00, 10) písemné vyjádření z 12. 8. 2021, 11) účast na jednání 12. 10. 2021 od 12:45 do 13:31, 12) účast na jednání 26. 11. 2021 od 9:08 do 10:

0. Dále jde o odměnu za úkony dle § 11 odst. 2 a. t.: procesní podání z 4. 2. 2021 a účast při vyhlášení rozsudku. Celkem odměna činí 130 260 Kč a paušální náhradu hotových výdajů (§ 13 odst. 3) 4 200 Kč (14 x 300). Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení 134 460 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Za žádost o osvobození od poplatků soud náklady nepřiznal (ve stejný den zástupkyně žalované doručila na soud podání ve věci samé, které už je honorováno).

87. Výrok III. o povinnosti žalobce zaplatit soudu náklady řízení vzniklé státu ve výši 9 230 Kč je opřen o § 148 odst. 1 o. s. ř. - rozhodující je výsledek řízení, tedy procesní úspěch. Žalobce byl v řízení neúspěšný, proto mu soud uložil i zaplatit náklady řízení státu zaplacením znalečného.