25 A 26/2024 – 94

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobce: MUDr. I. T. proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 2771/117, 702 00 Ostrava za účasti L. S. zastoupen Mgr. Markem Ježkem, advokátem sídlem Jablunkovská 852/44, 737 01 Český Těšín M. C. zastoupen Mgr. Markem Ježkem, advokátem sídlem Jablunkovská 852/44, 737 01 Český Těšín P. M. a. K. M. T. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2024, č. j. MSK 133511/2023, o schválení stavebního záměru účelové komunikace takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2024, č. j. MSK 133511/2023 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Stanovisko žalobce.

1. Žalobce se žalobou, doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 3. 6. 2024, domáhal přezkumu rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2024, č. j. MSK 133511/2023, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a kterým žalovaný potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Orlová ze dne 22. 6. 2023, kterým tento speciální stavební úřad ve společném řízení schválil stavební závěr „účelová komunikace veřejně přístupná na pozemku parc. č. XA v k. ú. X s obratištěm“ na pozemcích parc. č. XA a parc. č. XB v k. ú. X. Současně, samostatným návrhem, navrhl zrušení opatření obecné povahy, změny č. 5 územního plánu Orlové ze dne 17. 9. 2018, kterým byl pozemek par.č XC a část pozemku parc. č XD o rozloze cca 4 000m2 změně z plochy zeleně přírodního charakteru na plochu individuálního bydlením. Tento návrh je veden v samostatném řízení pod sp. zn. 76 A 2/2024.

2. Žalobce v žalobě a jejím včas podaném doplnění uvedl, že je vlastníkem pozemků a stavby na něm se nacházející, kolem kterých má předpokládaná pozemní komunikace vést. Je rovněž vlastníkem lesa, který se nachází na pozemku, mezi nimiž je sporná komunikace a dále pozemky, které byly nyní napadenou změnou č. 5 územního plánu změněny na pozemky stavební. Nyní povolovaná pozemní komunikace je míněna jako příjezdová komunikace k budoucím pěti rodinným domům a vede v těsné blízkosti kolem žalobcova pozemku, který obkružuje.

3. Žalobce poukázal na to, že pozemky, které jsou nově určeny k individuální výstavbě, jsou prakticky celé pokryty ochranným pásmem lesa, k čemuž nebylo při schvalování územního plánu přihlédnuto. Není k tomu přihlédnuto ani nyní. Chybí tedy podstatná skutková zjištění. Schválená pozemní komunikace má sloužit k obslužnost budoucích rodinných domů, které možná vůbec nebude možné postavit. Tím však ztrácí na významu.

4. Ačkoliv se orgán státní správy lesů vyjádřil ke schválení změny č. 5 územního plánu, nevyjádřil se k ochraně předmětného lesního pozemku ani k pozemku žadatelů, protože tyto nebyly jako pozemky dotčené ochranným pásmem lesa uvedeny. Jeho stanovisko ke změně č. 5 je proto nicotný právní akt, což má vliv i na nyní posuzovaný záměr. Správní orgán již nyní predikoval likvidaci ochranného pásma lesa, když výměra pozemků neumožňuje v případě staveb rodinných domů nic jiného než zásah do ochranného pásma lesa.

5. Umístěním čtyř domů do vzdálenosti 10–15 metů od lesa bude zlikvidován „lesní život“. Zeleň, která se zde nachází, je jedinou volnou zelení v Okrajové ulici. Řádný ochránce přírody by takovou změnu nepřipustil. Jde o zásah do krajinného rázu. Předkladatel změny územního plánu č. 5, pan G., uvedl, že zastavitelná plocha byla vymezena zcela v souladu s požadavky na účelné využívání území. Z toho plyne, že využití plochy jako ochranného pásma lesa není považováno za účelné využití, což je nepřijatelné a v rozporu s funkcí takového ochranného pásma.

6. Žalobce zdůraznil, že se již v roce 2013 informoval na možnost zástavby sporných pozemků a bylo mu řečeno, že se o zástavbě neuvažuje. Byl tak uveden v omyl. O změně územního plánu se pak dozvěděl až v lednu 2020, když již změnu nebylo možné napadnout správní žalobou.

7. Žalobce poukázal na charakter zástavby v území. Uvedl, že vždy předpokládal zastavění sousedního pozemku par. č. XP jedním rodinným domem, což by bylo v souladu s dosavadní zástavbou. Ta je soustředěna kolem stávající úzké obecní komunikace, kde se stěží vyhnou dvě auta, a která nikdy nebyly koncipována na větší provoz, o čemž svědčí např. značka průjezd zakázán u jejího vjezdu z hlavní (Těšínské) ulice. Žalovaný se nezabýval tím, že průměrná česká rodina má dvě auta a nejezdí nejen do zaměstnání a zpět, ale vozí děti do školy, do různých kroužků apod., v důsledku čehož bude intenzita provozu značně vyšší, než je v rozhodnutí předpokládáno. Závěr žalovaného o intenzitě dopravy nemá oporu ve skutkových zjištěních.

8. Za lživé označil žalobce tvrzení žalovaného že nebylo možno uskutečnit jinou variantu vedení komunikace z ulice Tichá.

9. Podle žalobce napadené rozhodnutí neúměrně zvýhodňuje žadatele a jejich soukromý záměr, ostatní obyvatele budou záměrem obtěžování nad míru přiměřenou poměrům; žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn 22 Cdo 1312/2013, podle kterého je nutno obtěžování chápat objektivně, z hlediska obvyklých společenských názorů. Žalobce zdůraznil, že na stávající obyvatele nebyl vůbec vzat zřetel. Uvedl, že takto ztížit životní podmínky starému člověku je zločin.

10. Podle žalobce žalovaný protiprávně legalizoval zrušení ochranného pásma lesa, závažný zásah do charakteru bydlení v dané lokalitě, narušení architektonického charakteru dané lokality, narušení urbanistického charakteru dané lokality a nesprávný závěr o intenzitě provozu na ulici Okrajová.

11. Podle žalobce je výstavba pěti rodinných domů v dané lokalitě, kde se předpokládala výstavba pouze jednoho, v rozporu s oprávněnými zájmy stávajících obyvatel dané lokality. Zástavbu v dané lokalitě tvoří převážně starší rodinné domy, jde o „vilovou čtvrť“. Výstavba nových rodinných domů do takové vilové čtvrti z urbanistického hlediska nepatří, a podle Nejvyššího správního soudu narušuje i pohodu bydlení.

12. Podle je zástavba očekávatelná s ohledem na územní plán a z lokálních podmínek nijak nevybočuje, což podle žalobce není pravda. Na ulici Okrajová je cca 30 domů podél ulice, tedy na každých cca 800 metrech jeden dům. Pět nových rodinných domů, ke kterým má povolovaná komunikace vést, je zamýšleno v místě již stojících 7 domů, na cca 250 metrech. Tím bude charakter bydlení těchto sedmi nemovitostí odlišný (v negativním smyslu) od charakteru bydlení ve zbývající části ulice Okrajová.

13. Žalobce poukázal na rozdílnost přístupu při stavbě vysoce společensky významné Gigafactory v Líních u Plzně a Dolní Lutyni na Karvinsku, u které obce vzaly v potaz vliv stavby na kvalitu života obyvatel svých obcí. U zcela soukromého projektu v posuzované věci není na stávající obyvatele ulice Okrajová vůbec vzat zřetel.

14. Z napadeného rozhodnutí nevyplývá, na základě čeho žalovaný uzavřel, že stavba komunikace nebude zdrojem překračujícím limity hluku, vibrací, pachu a prachu a nebude ani původcem zastínění (což žalobce považoval za nadbytečnou úvahu). Žalovaný sice provedl šetření na místě, ale pouze ohledně dřevin, které mají být při stavbě komunikace pokáceny. Neprovedl žádné šetření, jakým způsobem bude stavba realizována. Nechal stranou i to, že stavba bude obklopovat nemovitost určenou k bydlení žalobce (deset metrů od jeho rodinného domu).

15. Žalobce zdůraznil, že má na svém pozemku vysázeny ovocné stromy, které do komunikace budou zasahovat nejen svým kořenovým systémem, takže při výstavbě dojde k jejich likvidaci, k čemuž žalovaný rovněž nepřihlédl, zabýval se pouze ovocnými stromy na pozemku žadatelů.

16. Žalobce poukázal na argumentaci pana G., úředníka z odboru výstavby Městského úřadu v Orlové, že není možná ochrana stávajících vlastníků, když žadatel investoval finanční prostředky. Tato argumentace je protiprávní a vzbuzuje pochybnosti o transparentnosti rozhodovací činnosti prvostupňového správního orgánu. Z uvedeného vyplývá, že každé další správní rozhodnutí (stavební povolení pro rodinné domky) bude determinováno tím, že již byly vynaloženy prostředky na stavbu pozemní komunikace. Stanovisko žalovaného.

17. Žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí, které považuje za zákonné a věcně správně, když žalobní námitky kopírují námitky odvolací.

18. Upozornil na to, že některé argumenty žalobce překračují rámec společného řízení. Jde o námitky ve vztahu k územnímu plánu, k vypořádání připomínek žalobce při jednání zastupitelstva obce Orlová a otázku lživé informace ohledně důvodu, proč nedošlo k připojení zamýšlené komunikace na ulici Tichou. K nim by nemělo být podle žalovaného přihlédnuto. Za nerelevantní považuje rovněž polemiku nad naplněním pojmu „vilová čtvrť“, zejména proto, že předmětem povolení je pozemní komunikace. Stavební úřady navíc mají jen omezenou možnost hodnotit stavbu co do architektonické kvality a hodnoty.

19. Žalobce napadl vypořádání námitek týkající se krajinného rázu a ochranného pásmu lesa. Protože tyto námitky žalobce uplatnil i v odvolání, považoval je žalovaný za námitky proti závaznému stanovisku orgánu ochrany přírody a krajiny v rámci koordinovaného závazného stanoviska Městského úřadu Orlová, odboru výstavby a životního prostředí z 24. 3. 2022 a požádal proto nadřízený dotčený orgán o jejich pořádání, tj. Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, který dne 11. 3. 2024 závazné stanovisko změnil tak, že je doplnil o souhlas s kácením dalších dřevin a uložil náhradní výsadbu. K záměru uvedl, že jím nedojde k likvidaci či degradaci přírodní, kulturní nebo historické hodnoty DOKP, proto lze stavbu hodnotit jako únosnou, z hlediska ovlivnění a ochrany krajinného rázu podle § 12 zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalovaný obdržel rovněž závazné stanovisko Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru životního prostředí, který potvrdil souhlas Městského úřadu Orlová podle § 14 odst. 2 lesního zákona. Žalovaný z těchto závazných stanovisek vyšel, když mu je nepřísluší posoudit ohledně odbornosti.

20. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce o možném narušení stavbou kořenového systému jeho ovocných stromů, což bylo ověřeno při ohledání na místě samém dne 27. 2. 2024.

21. Žalovaný odkázal na své rozhodnutí v části, kdy hodnotil pozemní komunikaci vzhledem k charakteru již zastavěného území. Komunikace se nachází v ploše bydlení podle územního plánu, jejímž hlavním využitím je bydlení a též stavba nezbytné infastruktury (včetně dopravní). Žalovaný poukázal na judikaturu správních soudů, pode které neexistuje subjektivní veřejné právo na to, aby poměry v území zůstaly neměnné.

22. Podle žalovaného je poměry v území schopen z běžně dostupných podkladů vyhodnotit průměrně inteligentní laik, který je rovněž schopen posoudit, jaký vliv bude mít 137 metrů dlouhá slepá účelová komunikace, které má v budoucnu sloužit jako příjezd k pěti rodinným domům.

23. U jednání oba účastníci na svých stanoviscích setrvali. Stanovisko osob zúčastněných na řízení 24. L. S. a M. C. ve vyjádření k žalobě zopakovali své stanovisko k odvolání, když toto založili do spisu.

25. P. M. zdůraznil, že jeho odvolací námitky nebyly v napadeném rozhodnutí vypořádány. Dále poukázal na nedostatečnost ulice Okrajová pro provoz nákladních automobilů za účelem navážky stavebního materiálu.

26. A. K. poukázala na nevhodnost napojení posuzované komunikace na ulici Okrajovou, která je úzká a má špatný povrch; dovolávala se jiného napojení (na ulici Tichou). Zdůraznila, že napojením je zneužit bez jejího souhlasu její majetek (parc. č. XE). Dále zopakoval své námitky ze správního řízení.

27. M. T. zdůraznila nepřiměřenost zásahu do svého osobního života, narušení architektonického a urbanistického rázu a spornou velikost pozemků, na kterých má v budoucnu probíhat výstavba rodinných domů. Ze správního spisu krajský soud zjistil následující.

28. Dne 15. 2. 2023 požádali pan S. a C. o vydání společného povolení veřejně přístupné účelové komunikace, připojené na stávající pozemní komunikaci ulice Okrajová. Účelem je zajistit příjezd a přístup k plánované výstavbě rodinných domů. Z koordinačního situačního výkresu vyplývá, že zamýšlená příjezdová komunikace bude obsluhovat pozemky parcelačních čísel XG, XH, XI, XJ a XK. Tyto pozemky sousedí s pozemky parc. č. XL, XM a XN, jež plní funkci lesa, jak vyplývá z níže uvedeného závazného stanoviska orgánu státní správy lesů. Dva z nich (parc. č. XG a XJ) sousedí s pozemkem parcela číslo XF, jehož vlastníkem je žalobce.

29. K záměru se nesouhlasně vyjádřil žalobce. Upozornil na to, že stavba se umisťuje do ochranného pásma lesa. Dále upozornil na to, že pozemní komunikace „obkrouží“ polovinu jeho pozemku. Poukázal rovněž na to, že ulice Okrajová je „typicky vilová čtvrť“ s charakteristickou zástavbou po obou stranách ulice. V důsledku realizace záměru bude žalobce bydlet odlišně, než ostatní obyvatelé této ulice. Poukázal rovněž na petici obyvatelů Okrajové ulice podané 24. 4. 2023.

30. K záměru se vyjádřily též osoby, které jsou nyní zúčastněné na řízení. A. K. s umístěním komunikace nesouhlasila pro nevhodnost jejího napojení na ulici Okrajovou. Ta je nevhodná pro průjezd velkých vozidel, které jsou nezbytné při stavbě, a je nevhodná ani pro zvýšený provoz poté, co budou vybudovány zamýšlené rodinné domy. P. M. uvedl, že se cítí být opomenutým účastníkem v řízení o přijetí změny č. 5 územního plánu, poukázal na znehodnocení ovocného sadu, nejde podle něj o společensky prospěšnou stavbu, dojde v jejím důsledku je zhoršení životního prostředí a upozornil na ochranné pásmu lesa, do kterého zasahuje.

31. K vzneseným námitkám se vyjádřily stavebníci. Zdůraznili, že ráz krajiny se časem mění. Přístup žalobce do lesa nebude znemožněn, protože je umožněn přes ulici Tichou. K dotčení lesního pozemku nedojde. Plánovaná komunikace bude sloužit pouze obslužnosti přilehlých rodinných domků a vzhledem k jejímu slepému zakončení není důvod, aby ji využíval kdokoliv další, proto nedojde k razantnímu navýšení provozu. Místní komunikace Okrajová má být v opravena, má zde být položen nový asfaltový povrch. Stavba bude zásobována menšími nákladními vozidly právě s ohledem na charakter této ulice.

32. Správní orgán prvého stupně si vyžádal koordinované závazné stanovisko dotčeného orgánu, Městského úřadu Orlová, odboru výstavby a životního prostředí ze dne 24. 3. 2022, jehož součástí je: – Závazné stanovisko z hlediska zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a to souhlasné závazné stanovisko k zásahu do významného krajinného prvku (neboť se na pozemcích dotčených realizací záměru, ani v blízkém okolí nenachází významný krajinný prvek), souhlasné závazné stanovisko k zásahu do krajinného rázu (neboť jde o stavbu pozemní komunikace, která svými parametry a charakterem nepřesahuje okolní zástavbu a tudíž umístěním stavby nedojde k narušení harmonického měřítka a vztahů v krajině) a souhlasné závazné stanovisko v souvislosti s obecnou ochranou podle § 7 zákona č. 114/1992 Sb. (neboť se na předmětných pozemcích nenacházejí chráněné organismy). – Závazné stanovisko z hlediska zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, a to souhlasné závazné stanovisko bez podmínek, neboť objekt příjezdové komunikace dle projektové dokumentace bude realizován ve vzdálenosti, které není hrozbou pro stromy, rostoucí na uvedených lesních pozemcích, a nedojde k dotčení lesních pozemků. – Závazné stanovisko z hlediska zákona č. 183/2006 Sb., soulad s územně plánovací dokumentací, a to souhlasné závazné stanovisko za podmínky jeho umístění a provedení v souladu s dokumentací, která je přílohou stanoviska. Posuzovaný záměr je v umístěn v zastavitelné ploše podle územního plánu, nemá vliv na možnost vytváření podmínek pro výstavbu a udržitelný rozvoj, ani na přírodní, kulturní a civilizační hodnoty. Je v souladu s cíli územního plánování.

33. Stavební úřad následně vydal dne 22. 6. 2023 společné povolení, kterým předmětný stavební záměr povolil.

34. Proti rozhodnutí stavebního úřadu o společném povolení podal žalobce odvolání; odvolání podal rovněž P. M. a manželé K.

35. Žalobce nesouhlasil s tím, že bylo reagováno jen na účelovou komunikaci, protože při rozhodování je podle něj nutné brát v úvahu, k čemu má tato sloužit. Poukázal na to, že charakteristickým znakem čtvrti je souvislá zástavba. Podle žalobce by projekt měl být v souladu s urbanistickým charakterem prostoru. Vznikne nesourodý konglomerát původních staveb a nové zástavby. Navíc tento projekt znamená nadměrnou zátěž pro okolí a likvidaci zeleně. Žalobce uvedl, že při přijímání změny územního plánu se architekt vyjadřoval k 22 žádostem najednou a projekt v ulici Okrajové samostatně neposuzoval. Zdůraznil charakter zástavby Okrajové ulice, kdy účelovou komunikací dojde ke vzniku skupinové zástavby mimo souvislou zástavbu a projekt bude snižovat kvalitu bydlení stávajících obyvatel, k čemuž nebylo přihlédnuto. Žalobce se dovolával § 12 zákona č. 114/1992 Sb., a § 20 odst. 1 vyhlášky č. 501/2000 Sb. Poukázal rovněž na výše uvedenou petici obyvatel ulice Okrajová a na odlišný postup obce Karviná a Plzeň při umisťování veřejně prospěšných záměrů, kdy na stanovisko původních obyvatel byl vzat zřetel.

36. Žalobce zdůraznil, že se o budoucí možnou výstavbu zajímal již v roce 2013. Přesto nebyl na změnu územního plánu, která výstavbu umožňovala, upozorněn. Dále namítl, že v důsledku záměru dojde k navýšení dopravy, když oproti současné výstavbě dojde k navýšení zhruba čtyřikrát.

37. Nesouhlasil ani se závěrem ve vztahu k ochrannému pásmu lesa, které bude záměrem „kompletně likvidováno“, když čtyři domy budou přibližně 10m od hranice lesa, problém vidí například v grilování, nebo v umístění oplocení.

38. Žalovaný požádal o přezkumné závazné stanovisko nadřízeného dotčeného orgánu, kterým je Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství. Tento jej podal dne 21. 3. 2024.

39. K závaznému stanovisku z hlediska zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, krajský úřad uvedl, že předmětem záměru je stavba příjezdové účelové komunikace a plně odkázal na prvostupňové závazné stanovisko úřadu, se kterým se ztotožnil. Zohlednil rovněž zastoupením dřevin v lese a kategorií lesa a uzavřel, že „při nejkratší vzdálenosti jak (16m) stavby příjezdové účelové komunikace od okraje lesa nelze objektivně předpokládat samotnou existencí stavby dopravní infrastruktury negativní vliv na lesní porosty. Současně se jedná o takový druh stavby dopravní infrastruktury, u které lze mít s ohledem na její nejkratší vzdálenost (16m) a předpokládané stavebně technické provedení zato, že existence zdravého lesního porostu nebude důvodem bezprostředního ohrožení stavby, které by vyžadovalo nutnost provedení opatření ve smyslu § 22 lesního zákona na pozemcích určených k plnění funkcí lesa parc. č. XO, XM a XN.“ Dále uvedl, že posuzovaný záměr předpokládá přístup k parcelám pro výstavbu pěti rodinných domů, předpokládaná výstavba však není předmětem tohoto řízení. Bezpečnost osob a majetku před vlivy lesa musí tedy zajistit investor stavby. Krajský úřad upozornil na ustanovení § 21 odst. 1 lesního zákona, ukládající vlastníkům nemovitostí nebo investorům staveb a zařízení povinnost provést na svůj náklad nezbytně nutná opatření, kterými jsou nebo budou jejich pozemky, stavby a zařízení zabezpečeny před škodami způsobenými zde uvedenými skutečnostmi, mající původ v lese, tato opatření jsou oprávněni provést i na pozemcích určených k plnění funkcí lesa. Krajský úřad zdůraznil, že „smyslem ochranného pásma lesa je podrobit umisťování a povolování staveb v tomto území zvýšenému dohledu orgánu státní správy lesů v zájmu zachování lesa, ale nikoliv úplně vyloučit realizaci staveb ve vzdálenosti do 50m od okraje lesa“.

40. K prvostupňovému závaznému stanovisku v oblasti veřejné správy ochrany přírody a krajiny vydal nadřízený dotčený orgán přezkumné závazné stanovisko dne 6. 3. 2024. V něm prvostupňové závazné stanovisko doplnil o souhlas se kácením dřevin rostoucích mimo les a uložil žadatelům náhradní výsadbu a poskytnutí následné péče o tyto dřeviny po dobu 5 let od výsadby. Nadřízený dotčený orgán ve shodě s městským úřadem neshledal žádný významný krajinný prvek, kterého by se záměr mohl dotknout. Co se týče ochrany krajinného rázu, zde krajský úřad nejprve citoval § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 77/ 2008 – 139 ze dne 22. 4. 2009, ze kterého vyplývá, že změna krajinného rázu sama o sobě nemůže vést k nesouhlasu s realizací stavby. Krajský úřad ve vztahu k předmětnému záměru, tedy ke stavbě účelové komunikace zdůraznil, že nedojde k ovlivnění harmonických vztahů a měřítek krajiny. V dotčeném krajinném prostoru převládají objekty rodinných domů, komunikace, a ve vizuálním kontextu se nachází lesní porost. Jelikož se nejedná o nijak exponovaný záměr, který s ohledem na své půdorysné, výškové a objemové proporce nepředstavuje novou zásadní lokální dominantu, jenž by nadměrně zasáhla (změnila) krajiny ráz, je možné konstatovat, že stavba nepředstavuje významný zásah do zákonných kritérií § 12 zákona o ochraně přírody a krajiny. Dále se krajský úřad zabýval ochranou dřevin, kde dospěl k závěru, že se na dotčených pozemcích nachází dřeviny kolidující s předmětným stavebním záměrem, jejichž kácení k jejichž skácení dal souhlas za podmínky náhradní výsadby a péče.

41. Žalovaný vyzval účastníky řízení k vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Žalobce namítl nedostatky kontroly náhradní výsadby a péče o ní, nesouhlasil s tím, že nebyla zohledněna plánovaná výstavba rodinných domů, což je účel zamýšlené komunikace, nesouhlasil s tím, že umístěním pozemní komunikace nedojde k zásahu do krajinného rázu, který považoval za excesívní, zdůraznil přítomnost ochranného pásma lesa a namítl opomenutí vypořádání jeho námitky týkající se možného poškození ovocných stromů na jeho zahradě.

42. Následně žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím. K námitkám ve vztahu k souladu záměru se schválenou územně plánovací dokumentací.

43. Žalobce v žalobě vznesl řadu námitek, týkající se souladu posuzovaného záměru s územně plánovací dokumentací, když poukazoval na negativní vlivy následné výstavby rodinných domů. Obsahově shodné námitky žalobce uplatnil též v odvolání.

44. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí odvolal na stanovisko nadřízeného dotčeného orgánu z 6. 3. 2024, kterým je vázán. K námitkám ve vztahu k zamýšleným obsluhovaným rodinným domům uvedl, že předmětem žádosti je vymezen předmět řízení. K námitkám ve vztahu k „vilové čtvrti“ odkázal na územní plán, kde žalobce měl svá práva hájit. S poukazem na to, že předmětný záměr se nachází dle územního plánu v ploše BI– bydlení individuální (v rodinných domech), jejímž hlavním využitím je výstavba rodinných domů a související občanské vybavení a infrastruktura (včetně dopravní), je takový druh zástavby v dané lokalitě očekávatelný a z lokálních podmínek nevybočující.

45. První a stěžejní otázkou je, zda v řízení o umístění příjezdové pozemní komunikace je na místě zohlednit i skutečnosti, které dopadají do řízení o umístění zamýšlených rodinných domů, jejichž obsluze má pozemní komunikace sloužit.

46. Krajský soud předesílá, že souhlasí s žalovaným o platné právní úpravě, kterou je podle § 334a odst. 3 zákona č. 283/2021 Sb., „starý“ stavební zákon č. 183/2003 Sb., ve znění účinném ke dni 31. 12. 2023 (dále jen stavební zákon).

47. Pro posuzovaný záměr bylo vydáno společné povolení podle § 94p stavebního zákona ve společném územním a stavebním řízení podle § 94j a násl. stavebního zákona. Podmínkou pro vydání společného povolení je kumulativní splnění hledisek, která jsou speciálně vymezena v § 94o stavebního zákona; vzhledem k tomu, že společné řízení v sobě zahrnuje proces umístění i povolení stavby, též podpůrně v § 90 a § 11 stavebního zákona. V územním řízení je podle § 96b stavebního zákona v případě, kdy umístění záměru vyvolá změnu v území [ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) stavebního zákona], zásadně vyžadován soulad záměru s územně plánovací dokumentací, který posuzují – až na výjimky – orgány územního plánování ve formě závazného stanoviska.

48. Podle § 96b odst. 3 stavebního zákona, při vydání závazného stanoviska orgán územního plánování záměr hodnotí z hlediska souladu s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací (tzn., že musí uvést, zda předmětná dokumentace dané území řeší, co pro ně stanoví, jaké obsahuje funkční a prostorové regulativy atd.) a z hlediska uplatňování jednotlivých cílů a úkolů územního plánování. Důvodová zpráva k novele č. 225/2017 Sb., která ustanovení § 96b do stavebního zákona vložila, zdůrazňuje, že ne všechny cíle a úkoly územního plánování jsou naplňovány územním rozhodnutím nebo společným rozhodnutím, některé jsou naplňovány jinými nástroji územního plánování, zejména samotnými územně plánovacími dokumentacemi. Vždy je třeba vzít v potaz konkrétní podobu územně plánovací dokumentace, tj. zabývat se podrobně tím, co předmětná dokumentace skutečně řeší a co nikoliv. Orgán územního plánování by proto měl respektovat, pro jaký záměr své závazné stanovisko vydává.

49. Územní rozhodnutí patří k územnímu plánování (§ 1 odst. 1 stavebního zákona) a tvoří most k stavebnímu řízení, kdy cíle a úkoly, které nástroje územního plánování pro dané území definují, aplikuje při umístění konkrétního záměru a realizuje je (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2011, č. j. 2 As 98/2010–48); nemůže je však zcela pustit ze zřetele a odhlédnout od cílů územního plánování, jak jsou definovány v § 18 stavebního zákona. Z toho vyplývá, že je v rozporu s § 96b stavebního zákona, pokud při posuzování záměru je posuzován „slepě“ jen záměr sám osobě, ačkoliv z něj samotného zcela jednoznačně vyplývá, že je součástí většího celku a že je navázán na další záměry, které budou rovněž posuzovány co do souladu s územně plánovací dokumentací a z hlediska uplatňování jednotlivých cílů a úkolů územního plánování, ale pro které ještě územní rozhodnutí nebylo vyžadováno, přičemž bez možnosti realizace těchto budoucích záměrů posuzovaný záměr ztrácí svůj jakýkoliv smysl.

50. K podobnému závěru došel Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 1. 2021 č. j. 4 AS 226/2020–23. V tehdy posuzované věci stavební úřad nevydal územní rozhodnutí o umístění stavby – napojení dopravní a technické infrastruktury – z důvodu negativního závazného stanoviska orgánu územního plánování. Ten shledal záměr nepřípustným, a to navzdory tomu, že v územního plánu je v dané lokalitě požadované využití přípustné, shledal je v rozporu s požadavky na ochranu hodnost v územní plánu uvedených (při dostavbách respektovat charakter území, hodnotu okolní zástavby, tvar střech, stavební uliční čáru, výšku říms apod.). Orgán územního plánováni uvedl, že navržený záměr zajistí napojení šesti pozemků na dopravní a technickou infastrukturu, což bude prvním krokem pro výstavbu rodinných domů na nich. Záměr je však v rozporu s principy prostorového uspořádaní dle § 18 odst. 2 stavebního zákona, neboť nerespektuje stávající urbanistické založení jižní části ulice, přičemž dle orgánu územního plánování je třeba chránit urbanistickou kompozici bydlení v lokalitě, stanovenou uliční a stavební čáru. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, v rozsudku č. j. 65 A 4/2019–35 dne 28. 5. 2020, shledal důvodnou námitku žalobkyně, že nadřízený orgán územního plánováni neposuzoval stavební záměr žalobkyně, který byl předmětem územního řízení, tj. stavbu dopravní a technické infrastruktury, ale posuzoval soulad či nesoulad staveb rodinných domů v budoucnu možná umístěných na předmětných pozemcích s dosavadní urbanistickou kompozicí zástavby, čímž však překročil předmět svého posuzování (srov. odstavec 20 rozsudku). Nejvyšší správní soud se s tímto neztotožnil a uvedl v odstavci 33: V případě námitky stěžovatele, v níž brojil proti závěru krajského soudu, že nadřízený orgán územního plánu překročil předmět svého posuzování, když posuzoval soulad či nesoulad staveb rodinných domů v budoucnu možná umístěných na předmětných pozemcích, Nejvyšší správní soud přisvědčuje stěžovateli, že k vybočení z předmětu posuzování nedošlo. Argumentaci stěžovatele, že již založením dopravní a technické infrastruktury je stanovena základní urbanistická struktura, a je tak do určité míry předurčeno budoucí uspořádání území, a že nelze přesunout odpovědnost za soulad s urbanistickými principy zakotvenými v územním plánu a právním předpisy až do finální fáze povolování samotných staveb rodinných domů, totiž považuje Nejvyšší správní soud za správnou a přiléhavou. Záměr žalobkyně je vskutku neoddělitelně spjat s plánovanou výstavbou rodinných domů, které sice předmětem tohoto záměru nebyly, avšak bez jejich navazující realizace záměr nedává smysl, a proto je při jeho posouzení zohlednit záměr jako celek, tedy i žalobkyní plánovanou výstavbu rodinných domů, k níž právě projednávané umístění obslužných komunikací a sítí směřuje. (podtrhl krajský soud).

51. V nyní posuzované věci si stavební úřad vyžádal závazné stanovisko k souladu posouvaného záměru s územně plánovací dokumentací, které bylo vydáno jako souladné; souhlasné stanovisko však bylo vydáno výhradně ve vztahu k umístění posuzované pozemní komunikace. Stavební úřad nepožadoval jeho doplnění a neučinil tak ani žalovaný, navzdory odvolání žalobce, které směřovalo právě k nemožnosti zástavby rodinnými domy, k nimž posuzovaná komunikace vede, pro rozpor s urbanistickým charakterem území, se kterými je nyní posuzovaný záměr neoddělitelně spjat.

52. Postupovali tak v rozporu s § 96b odst. 3 stavebního zákona.

53. Záměr pozemní komunikace je totiž neoddělitelně spjat s výstavbou rodinných domů, když jeho jediným cílem je jejich napojení na stávající pozemní komunikaci tak, aby byla zjištěna obslužnost. Žádný jiný účel zamýšlená pozemní komunikace nemá, což vyplývá jak z žádosti, tak z projektové dokumentace. Pokud by nebylo možné na nově vzniklé parcely, ke kterým zamyšlená komunikace vede, umístit rodinné domy, pak by se jednalo o – krátce řečeno – zbytečně vylitý asfalt v krajině, protože by pozemní komunikace nikam nevedla. Za takové situace je při jeho posouzení nutné zohlednit záměr jako celek, když umístěním pozemní komunikace je stanovena základní urbanistická struktura a vznikne nová uliční čára. Tedy uvážit, zda umístění rodinných domů není v rozporu jak s územně plánovací dokumentací, tak s z hlediska uplatňování jednotlivých cílů a úkolů územního plánování, a to alespoň v obecné rovině, když konkrétní záměry rodinných domů ještě nejsou známy a posouzení nelze tedy provést s plném rozsahu, v jakém je vyžadováno pro vydání územního rozhodnutí. Nerespektování zjevného účelu záměru by vedlo k rozhodnutí formálnímu, na hranici s metodu „salámování“. Účelem územního řízení je též bránit vynakládání energie a peněz na projekty nesmyslné, nerealizovatelné či veřejnoprávně nepovolitelné ( viz např. rozsudek NSS č. j. 1 As 47/2012–38, či rozsudek č. j. 1 Ao 7/2011–526), což v nyní posuzované věci bez zohlednění smyslu předmětné pozemní komunikace nebylo dosaženo.

54. Žalovaný veden nesprávnou úvahou, že námitky žalobce týkající se vlivu zamýšlených obsluhovaných rodinných domů směřují mimo posuzovaný záměr, vyšel ze závazného stanoviska prvostupňového orgánu územního plánování, které ovšem ustalo na posouzení záměru bez zohlednění zamýšlených rodinných domů. Žalovaný konstatoval soulad záměru s územním plánem, což však samo o sobě nestačí. Žalovaný nevyžádal stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování a nevyžadoval posouzení i z hlediska zamýšlených rodinných domů, zejména pak ve vztahu k vzneseným námitkám ohledně charakteru zástavby a jejího narušení plánovanou výstavbou. Postupoval tak v rozporu s § 149 odst. 7 správního řádu. Jeho rozhodnutí je proto v této části nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť žalobcovy odvolací námitky zůstaly nevypořádány, a to brání jejich posouzení v nyní projednávané žalobě. Námitky ve vztahu k ochrannému pásmu lesa.

55. Žalobce namítl, že nebylo přihlédnuto k tomu, že pozemky určené pro výstavbu rodinných domů jsou „prakticky celé“ pokryty ochranným pásmem lesa. Obsahově podobnou námitku vznesl již v odvolací řízení.

56. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vyšel z potvrzujícího závazného stanoviska orgánu státní správy lesů, které je citováno v odstavci 39 tohoto rozsudku. V něm nadřízený dotčený orgán uvedl, že existence zdravého lesního porostu nebude důvodem bezprostředního ohrožení stavby, které by vyžadovalo nutnost provedení opatření ve smyslu § 22 lesního zákona na pozemcích určených k plnění funkcí lesa parc. č. XO, XM a XN.“ Dále uvedl, že posuzovaný záměr předpokládá přístup k parcelám pro výstavbu pěti rodinných domů, předpokládaná výstavba však není předmětem tohoto řízení.

57. Podle § 14 odst. 2 lesního zákona, ve znění ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tedy ke dni 24. 4. 2024, dotýká–li se řízení podle jiných právních předpisů zájmů chráněných tímto zákonem, rozhodne správní orgán příslušný podle jiného právního předpisu jen se závazným stanoviskem orgánu státní správy lesů, ve kterém lze stanovit podmínky v zájmu ochrany lesa. Toto závazné stanovisko je třeba i k dotčení pozemků do vzdálenosti 30 m od okraje lesa. Odkazovaným jiným právním předpisem je např. zákon č. 283/1921 Sb., tedy tzv. nový stavební zákon; vzhledem k totožnosti úpravy se jím nepochybně míní i zákon č. 183/2006 Sb. Tzv. ochranné pásmo lesa je zákonem vymezená hranice 30 m od okraje lesa. V tomto pásmu se předpokládá, že aktivitami v něm se odehrávající mohou ohrozit zájmy chráněné lesním zákonem, tedy zachování lesa a péče o něj (§1 lesního zákona), proto zákon vyžaduje závazné stanovisko orgánu státní správy lesů v územním řízení, kterým má být do tohoto pásma umisťována stavba, a též v řízení stavebním (viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2011 č. j. 1 As 6/2011–347).

58. V posuzované věci i odvolací námitky ve vztahu k ochrannému pásmu lesa nebyly vypořádány v souladu s § 76 odst. 2 a § 90 odst., 1 písm. c) stavebního zákona. Jak bylo vysvětleno výše, územní rozhodnutí patří do procesu územního plánování a je proto svou povahou koncepčním nástrojem. Byť umístěním samotné pozemní komunikace nebude zdravý lesní porost ohrožen nutností přijetí opatření ve smyslu § 22 lesního zákona (tedy provedení i na pozemcích určených k plnění funkcí lesa nezbytně nutných opatření, kterými bude stavba komunikace zabezpečena před škodami způsobenými mj. pádem stromů nebo jejich částí, přesahem větví a kořenů z pozemků určených k plnění funkcí lesa, popř. změnu způsobu hospodaření v lese), které by byl žalobce jako vlastník lesa povinen strpět, zůstala nezodpovězena otázka, zda stejný závěr bude platit i v případě umístění rodinných domů na pozemcích, ke kterým má pozemní komunikace vést a které má obsluhovat. Pokud by ochranné pásmo lesa, které na pozemcích, jež mají být v budoucnu zastavěny rodinnými domy, v tomto konkrétním případě bránilo jejich výstavbě nebo ji zásadním způsobem omezoval (např. nutností umístit budovy v takové vzdálenosti od lesa, že by zbývající pozemek byl pro její výstavbu příliš malý), nemohla by posuzovaná komunikace splnit svůj jediný účel. Uzemní rozhodnutí by tak bylo formální a nesplnilo by cíl územního plánování, který musí mít i územní rozhodnutí na zřeteli, a to vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území. Závěry Nejvyššího správního soudu uvedené ve výše citovaném rozsudku 4 As 226/2020 ohledně nepřípustnosti přesunu odpovědnosti až do finální fáze povolování samotných staveb rodinných domů dopadají i na posouzení vlivu ochranného pásma lesa. Stejně tak i v případě posouzení ochranného pásma lesa platí judikatorní závěry o tom, že účelem územního řízení je též bránit vynakládání energie a peněz na projekty nesmyslné, nerealizovatelné či veřejnoprávně nepovolitelné, jak byly vysloveny např. v rozsudku NSS č. j. 1 As 47/2012–38, nebo č. j. 1 Ao 7/2011–526, což bez zohlednění jediného účelu předmětné komunikace nebylo dosaženo.

59. Žalovaný vycházeje z nesprávné úvahy o tom, že záměr budoucích rodinných domů je mimo předmět posouzení, nevyžádal si doplnění nadřízeného závazného stanoviska ve vztahu k odvolací námitce žalobce týkající se ochranného pásma lesa ve vztahu k zamýšleným rodinným domům, jeho rozhodnutí je tedy nezákonné, závazné stanovisko je v této části nepřezkoumatelné a námitka nezohlednění ochranného pásma lesa ve vztahu k části pozemků, kde určeného pro výstavbu rodinných domů, je důvodná. Námitky ve vztahu k umístění a stavbě pozemní komunikace 60. Žalobce namítl, že pozemní komunikace povede bezprostředně kolem jeho pozemku a že v jejím důsledku bude bydlet uprostřed „kruhového objezdu“. Dále namítl, že bylo nesprávně vyhodnoceno navýšení dopravy na stávající komunikaci Okružní, která je úzká a již nyní kapacitně nedostatečná.

61. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že odstupové vzdálenosti vyplývající z § 25 vyhlášky č. 501/2006 Sb. se s výjimkou odstavce sedmého (který však na posuzovanou věc nedopadá), neuplatní ve vztahu k pozemním komunikacím (strana 11 napadeného rozhodnutí). Dále posoudil žalobcovy námitky jako požadavky na kvalitu prostředí ve smyslu § 20 odst. 1 a § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., a uzavřel, že stavba komunikace s ohledem na její funkci, tedy přístup k rodinným domům, nebude zdrojem překračujícím limity hluku, vibrací, prachu a pachu v této lokalitě a nebude ani původcem zastínění, když ve spise není žádný podklad, který by toto vyvracel.

62. Ani toto posouzení odvolacích námitek krajský soud nepovažuje za přezkoumatelné. Žalobce argumentoval již nyní nedostatečnou kapacitou ulice Okružní, na kterou má posuzované komunikace ústit. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí nevyjádřil ke stavu ulice Okružní, tedy zda skutečně kapacitně vyhovuje. V návaznosti na to pak chybí úvaha podložená konkrétními okolnostmi, zda navýšení provozu v tomto konkrétním případě bude či nebude zdrojem překračujícím posuzované limity. Krajský soud obecně souhlasí s žalovaným, že slepá pozemní komunikace obsluhující pět rodinných domů zpravidla takový zdroj nepředstavuje, nicméně ve výjimečném případě, kterého se žalobce dovolává, tedy za již nyní stísněných podmínek, k překročení vést může. Vzhledem k tomu, že takovou konkrétní a podloženou úvahu žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvedl, je jeho rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné. Námitky ve vztahu k ovocným stromům na pozemku žalobce a další námitky.

63. Žalobce namítl nesprávnost napadeného rozhodnutí ve vztahu ke svým ovocným stromům. Obdobnou námitku žalobce vznesl v rámci odvolacího řízení až ve vyjádření k závaznému stanovisku nadřízeného orgánu ochrany přírody ze dne 6. 3. 2024, kdy správním orgánům vytýkal, že se jeho ovocnými stromy nezabývaly.

64. V napadeném rozhodnutí žalovaný poukázal na prvostupňové závazné stanovisko, které vyslovilo souhlas za podmínky dodržení normy ČSN 83 9061, technologie vegetačních úprav v krajině – ochrana stromů, porostů a vegetačních ploch při stavebních činnostech. Toto závazné stanovisko je podle žalovaného platné spolu se stanoviskem nadřízeného orgánu a uvedená podmínka chrání kořenový prostor dřevin při výkopech rýh nebo stavebních jam před mechanický poškozením, při navážce zeminy a při dočasném zatížení. Ochrana okolních dřevin, též ovocných stromů žalobce, je tak podle žalovaného dostatečně ošetřena.

65. Z uvedeného vyplývá, že správní orgány ovocné stromy žalobce nepominuly, naopak jejich ochranu má podle žalovaného a dotčeného orgánu zajistit dodržení výše citované normy. Žalobce ve své žalobní námitce nepřednesl žádné podložené argumenty, které by uvedený závěr rozporovaly, a proti závaznému stanovisku, z nějž podmínka dodržení citované normy vyplývá, nepředložil žádné oponentí odborné vyjádření či znalecký posudek, které by jeho nesprávnost prokazovalo. Argumentace žalobce tak zůstala v rovině úvahy.

66. Jak vyplývá z § 149 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, obsah závazného stanoviska je pro rozhodnutí správního orgánu závazné. Žalovaný postupoval správně, když vycházel ze závazného stanoviska orgánu ochrany přírody. Žalobce v žalobě proti argumentu žalovaného, opírající se o toto závazné stanovisko a považující ochranu žalobcových ovocných stromů za dostatečnou uložením podmínky vycházející z citované normy na ochranu dřevin, žádné konkrétní námitky neuvedl. Míra precizace žalobních námitek předurčuje jejich vypořádání, což vyplývá ze zásady dispoziční, kterou je soudní řízení ovládáno (§75 odst. 2 zákona č. 150/2002 S., dále je „s. ř. s.“, z judikatury např. rozsudek NSS ze dne 3. 7. 2018, č. j. 7 As 102/2018–25). Krajský soud tedy nemá otevřen prostor pro bližší přezkum napadeného rozhodnutí ve vztahu k žalobcovým stromům. Námitka tak důvodná není.

67. Žalobní námitky ve vztahu k územnímu plánu, k vypořádání připomínek žalobce při jednání zastupitelstva obce Orlová a otázku lživé informace ohledně důvodu, proč nedošlo k připojení zamýšlené komunikace na ulici Tichou, překračují předmět napadeného rozhodnutí a krajský soud se jimi proto dále nezabýval Závěr a náhrada nákladů řízení 68. Krajský soud shledal důvodné námitky žalobce týkající se rozporu posuzovaného záměru se zásadami územního plánování, s ochranným pásmem lesa a nesprávnost posouzení vlivu záměru na napojovanou ulici Okrajovou. Žalovaný vycházel z nesprávného východiska, že odvolací námitky žalobce týkající se vlivu zamýšlených obsluhovaných rodinných domů směřují mimo posuzovaný záměr. V posuzované věci tomu však není, jak krajský soud podrobně vysvětli výše (odstavce 54 a 59). Krajský soud proto napadené rozhodnutí jako nezákonné zrušil podle § 78 odst. 1 s. ř. s a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V něm žalovaný vyžádal stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování a nadřízeného orgánu státní správy lesů k posouzení záměru i z hlediska zamýšlených rodinných domů, zejména pak ve vztahu k vzneseným námitkám ohledně charakteru zástavby, jejího narušení plánovanou výstavbou a narušení ochranného pásma lesa, zda umístění rodinných domů na zamýšlenou pozemní komunikací obsluhovaných pozemcích není vyloučeno. Dále se žalovaný přezkoumatelně vypořádá s námitkou neúměrného zatížení ulice Okrajová.

69. Vzhledem k tomu, že v řízení byl plně procesně úspěšný žalobce, vzniklo mu v souladu s ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení, k jejichž náhradě soud žalovaného zavázal. Náklady řízení žalobce představují zaplacený soudní poplatek za podání žaloby ve výši 3 000,– Kč a soudní poplatek za odkladný účinek žaloby ve výši 1 000 Kč. Soud proto žalovaného k jeho zaplacení zavázal. Lhůtu k zaplacení soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť tato lhůta je přiměřená možnostem žalovaného.

70. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení, protože jim soud neuložil žádnou povinnost, která by k nákladům na jejich straně vedla (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).

Poučení

Stanovisko žalobce. Stanovisko žalovaného. Stanovisko osob zúčastněných na řízení Ze správního spisu krajský soud zjistil následující. K námitkám ve vztahu k souladu záměru se schválenou územně plánovací dokumentací. Námitky ve vztahu k ochrannému pásmu lesa. Námitky ve vztahu k umístění a stavbě pozemní komunikace Námitky ve vztahu k ovocným stromům na pozemku žalobce a další námitky. Závěr a náhrada nákladů řízení