25 A 39/2023 – 53

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. ve věci žalobce: R. H. proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2023, č. j. MSK 63822/2023, ve věci žádosti o informace takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 5. 5. 2023 č. j. MSK 63822/ 2023 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobní body:

1. Žalobce se žalobou, doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 9. 7. 2023, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Gymnázia Ostrava – Hrabůvka, příspěvkové organizace (dále jen „povinný subjekt“) ze dne 16. 3. 2023, odmítající žalobci žádost o informace ze dne 10. 3. 2023 podle § 11a odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“). In eventum žádal žalobce zrušení rozhodnutí o odmítnutí žádosti a nařízení povinnému subjektu informace poskytnout. Odmítnutá žádost zněla takto: žádám o poskytnutí přehledu mimořádných odměn a zdůvodnění mimořádných odměn, které za rok 2022 obdrželo vedení a zaměstnanci povinného subjektu v jednotlivých měsících příslušného roku. Přehled žádám v tabulkové formě, kde budou údaje seřazené podle měsíců roku 2022; anonymizované označení jednotlivých členů vedení a jednotlivý seznam anonymizovaných zaměstnanců, výše mimořádné odměny v Kč v konkrétním měsíci a ke konkrétnímu zaměstnanci a slovní zdůvodnění mimořádné odměny v konkrétním měsíci a ke konkrétnímu zaměstnanci. Podle povinného subjektu jsou mu již od 27. 5. 2022 zasílány ve zřetelné časové a situační souvislosti ve velkém množství žádosti o informace od žalobce a dalších žadatelů, které povinný subjekt považuje za koordinovanou akci, což povinný subjekt považoval za zneužití práva. Úvahu o zneužití práva doložil povinný subjekt dalšími skutečnostmi, z nichž má vyplývat, že žalobce fakticky sleduje jiný zájem. Žalovaný se s názorem povinného subjektu ztotožnil; povinný subjekt sice nedisponuje přímým důkazem o tom, že podání žádosti je vedeno nedovolenou, tedy nezákonnou pohnutkou žalobce, a dovozuje takový úmysl nepřímo, z okolností podání žádosti a dalšího jednání žalobce, žalovaný však hodnotil tyto nepřímé ukazatele za dostačující.

2. Žalobce v žalobě rozporoval skutečnosti, které žalovaný shledal za dostačující k prokázání nedovolené pohnutky žalobce k podání žádosti.

3. Žalobce namítl, že není povinen prokazovat svůj skutečný zájem o povinný subjekt. Žalovaný porušuje zásadu rovnosti a nestrannosti, neboť přejímá nepravdivá tvrzení povinného subjektu, ke kterým žalobce neměl možnost se vyjádřit. Jeho zájmem je, jak uvedl v odvolání, pomocí žádosti zjistit přerozdělování veřejných financí v povinném subjektu, nikoliv očernit vedení školy. Žádosti poslal i jiným subjektům. Maturita jeho sestry mu povinný subjekt pouze připomněla. Žalobce nerozumí tomu, jak by měla návštěva Dnu otevřených dveří zajistit informace o vnitřních poměrech uvnitř povinného subjektu. Podotkl, že se od své maturity opakovaně účastnil školního plesu; žalobci však není zřejmé, jak si povinný subjekt informace získal informace o tom, zda se školních akcí, zejména plesu účastnil či neúčastnil.

4. Porušení zásady rovnosti a nestrannosti žalobce žalovanému vytkl též ohledně tvrzení, že si „nakonec nevyzvedl vyžádané fotografie“, což má svědčit o tom, že skutečný žalobcův zájem je jiný než požadované informace. Žalobce si totiž požadované fotografie bez komplikací vyzvedl, neboť mu byly zaslány elektronicky přímo povinným subjektem. Žalovaný pominul argumentaci žalobce, že jeho skutečný zájem vyplývá mj. z uhrazení vyměřených nákladů za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací povinným subjektem v žádosti 09/02; uhradil by i zákonně vyměřený poplatek v této věci.

5. Žalobce nesouhlasil s tím, že schválně nežádal o poskytnutí informací o odměňování v různých časových obdobích jednou žádostí. Skutečně podával žádosti postupně, ale důvodem bylo to, že na začátku nevěděl, jak povinný subjekt při odměňování postupuje, a nemohl tedy vědět, zda budou další informace pro něj relevantní. Za rok 2022 nemohl žádat v roce 2022, neboť by informace nebyly kompletní. Žalobce stejně argumentoval i v odvolání, žalovaný se však k jeho stanovisku nijak nevyjádřil.

6. Žalobce nesouhlasil s konstrukcí, že žádosti jsou „mstou“ ředitelce či dalším zaměstnancům povinného subjektu v souvislost s údajným problematickým chováním žalobce v sextě. Žalobce zdůraznil, že své studium řádně ukončil složením maturitní zkoušky a nemá za to, že by se měl jakkoliv mstít. S ředitelkou nikdy během svého studia nemluvil mezi čtyřma očima a viděl ji párkrát za život. Údajné problematické chování žalobce popřel, žalovaný, ačkoliv podle vlastního vyjádření nemá k incidentu víc informací, než je ve spisovém materiálu, vyšel bez dalšího z tvrzení povinného subjektu, s tím, že žalobce „takovou potencialitu nevyvrátil“. Podle žalobce je však důkazní povinnost na povinném subjektu, který své vágní konstatování nijak nedoložil, nespecifikoval a neupřesnil, a ve vyjádření k odvolání k tomu ničeho neuvedl.

7. Žalobce nesouhlasil se tím, že z jednotlivých žádostí, které povinnému subjektu zaslal, vyplývá, že jeho cíle nejsou transparentní; naopak, z jednotlivých žádostí, které žalobce poslal, je zřejmé, že jej zajímá hospodaření s veřejnými prostředky a způsob jejich přerozdělování mezi zaměstnance povinného subjektu. Jedno mírné vybočení z tohoto narativu jej nemůže vyvrátit. Nesouhlasil ani s důsledky, které žalovaný dovodil z jednání žalobce ve vztahu k žádosti o poskytnutí fotografií své osoby z kamerového systému.

8. Žalovaný má za to, že o zneužití práva svědčí to, že zjištěné nedostatky žalobce neřešil s povinným subjektem, ale obrací se se stížnostmi na orgány veřejné správy nebo justice. Podle žalobce není jeho zákonnou povinností na nedostatky upozornit povinný subjekt; nadto žalobce povinný subjekt na neplnění některých povinností a lhůt neformální cestou upozornil, takže žalovaný vychází z nesprávných tvrzení povinného subjektu.

9. Žalobce uvedl, že na Katedře správního správa a správní vědy právnické fakulty Univerzity Karlovy píše diplomovou práci na téma Právo na informace se zaměřením na vybrané problémy, což žalobce doložil v odvolání. Dále vypracoval SVOČ (studentská vědecká odborná činnost) na stejné katedře s názvem, který původně zněl jako název diplomové práce, ale následně byl přejmenován na Nadřízený orgán gymnázia podle zákona o svobodném přístupu k informacím, se kterou se účastnil soutěže a obsadil druhé místo. Podle žalobce jím sepsané a sepisované práce naplňují znaky veřejného zájmu; odkázal se na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze den 29. 9. 2020, č. j. 4 As 91/2020–45. Žalobce s obsahem zjištěných informací seznámil zaměstnance povinného subjektu, které lze považovat za veřejnost, navíc se jich informace o mimořádném odměňování přímo dotýkají. Žalobce tak nesouhlasí s názorem žalovaného, že není zřejmý jasný úmysl žalobce, zda informace chce za účelem zjištění hospodaření s veřejnými prostředky, seznámení veřejnosti se zjištěnými daty nebo pro účely svých prací.

10. Žalovaný spatřuje nátlak v přípisu, který žalobce zaslal zaměstnancům školy – statistické shrnutí odměn za rok 2020. Žalobce skutečně přípis tohoto obsahu zaslal. Jde však o naplnění jeho práva v souladu s čl. 17 LZPS informace žádat a svobodně rozšiřovat. Dopustil se tvrzených nepřesností, spočívajících v záměně „neodůvodněný“ za „nedůvodný“ a „Krajský úřad Moravskoslezského kraje“ za „Moravskoslezský kraj“ a „poplatek za mimořádně rozsáhlé vyhledávání“ za „poplatek za informace“, avšak nic z toho nemělo působit zavádějícím dojmem, ale mělo to sloužit ke zestručnění textu. Totéž platí o záměně cílových odměn a mimořádných odměn. Podle žalobce zaměstnanci nemají prakticky jinou možnost, jak tyto informace získat, neboť povinný subjekt systematicky porušuje aktivní informační povinnost pode § 5 odst. 3 Infz.

11. Žalobce se ohradil proti tomu, že úmyslně žádosti směřuje na pátek, před různými svátky apod.; žalobce má za to, že k sepsání odvolání může využít celou zákonnou lhůtu.

12. Žalobce na závěr shrnul, že vyvrátil či vyjasnil všechny nepřímé důkazy o zneužití práva při podání žádosti o informace. Má za to, že je oprávněn kontrolovat povinný subjekt v nakládání s veřejnými prostředky. Napadeným rozhodnutím byl zkrácen na svém právu na informace, a proto navrhl jeho zrušení, event. uložení povinnosti povinnému subjektu informace poskytnout. Stanovisko žalovaného:

13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí vzhledem k dřívějšímu vyjádření a chování žalobce. Ten uvádí účelová tvrzení, která odporují spisovému materiálu. Žalovaný zdůraznil rozpor v tvrzení žalobce, že se o gymnázium zajímá, protože v lokalitě bydlí a je možné, že na něj bude chodit jeho nějaký příbuzný či potomek, a současně tvrdí, že mu gymnázium připomněla maturita jeho sestry. Žalovaný po žalobci nepožadoval prokázání skutečného zájmu o povinný subjekt, ale pro odmítnutí žádosti uvedl skutečnosti, které svědčí o opaku. Žalovaný vyjasnil okolnosti předání fotografií, které žalobci byly skutečně zaslány elektronicky, kdy si je předtím nechtěl převzít osobně, protože žije a studuje v Praze. Okolnost uhrazení mimořádných nákladů na vyhledání informací v minulosti nepovažoval žalovaný pro posouzení odvolání žalobce za relevantní. Podle žalovaného žalobci nic nebránilo, aby informace za roky 2019, 2020 a 2021 požadoval najednou; odkázal se na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 14 A 95/2019–64 z 4. 5. 2020. Problematické chování žalobce v sextě je pouze jedním z vodítek, že došlo ke zneužití práva na informace. Vzhledem k tomu, že koordinaci žadatelů má žalovaný za prokázanou, nepovažoval za podstatné problematické chování žalobce v sextě prověřovat. K jednotlivým žádostem, které žalobce v žalobě popisuje, žalovaný uvedl, že žalobce sice tvrdí, že se snaží získat informace o nakládání s veřejnými prostředky, věcně jeho zájem tuto oblast překračuje. Žalovaný netvrdil, že žalobce má povinnost o porušení povinností obeznámit předem povinný subjekt, ale poukázal na to, že nedostatky lze napravit i jinak, než jen stížnostmi. Co se týká SVOČ, žalobce nijak nevyužil informace o výši odměn v jednotlivých školách, vyjma poznámky pod čarou v úvodu své práce, kde zmínil výši odměny u povinného subjektu, a pohyboval se výhradně v rámci tématu názvu práce. Žalovaný zaznamenal pouze webové stránky, kde poslední aktivita žalobce je 31. 3. 2023. Ohledně přípisu, který žalobce zaslal před Vánocemi všem zaměstnancům, vyjma ředitelky školy, žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí a doplnil, že nepřesnosti v přípise nebyly důvodem odmítnutí žádosti. Chybné označení nadřízeného orgánu žalovaný považuje za podivuhodné s ohledem na téma žalobcovy SVOČ (Nadřízený orgán gymnázia podle zákona o svobodném přístupu k informacím). Žalovaný zdůraznil, že problematičnost přípis shledal pouze v tom, že s ohledem na jeho obsah a dobu zaslání jeho účelem nebylo vyvolat deklarovanou veřejnou diskusi týkající se financování ve školách a ani seznámit veřejnost s daty, když byl přípis zaslán pouze zaměstnancům a nebyl zaslán ředitelce školy. K tvrzenému porušování aktivní informační povinnost žalovaný uvedl, že zaměstnanci mají stejně jako žalobce možnost požádat o informace. Co se porovnání s jinými povinnými subjekty týká, tyto skutečnosti nejsou pro posouzení žádosti relevantní.

14. Žalovaný na závěr uvedl, že zneužití práva primárně spatřuje s ohledem na časový, množstevní a osobní aspekt žádostí, čemuž se podrobně věnuje v napadeném rozhodnutí, na které odkázal. Posouzení krajským soudem:

15. Krajský soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí žalovaného žalobci, tedy v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná; ve věci rozhodl bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s tímto postupem oba účastníci souhlasili.

16. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce dne 10. 3. 2023 zaslal povinnému subjektu žádost o informace ve znění, jak je uvedeno v první odstavci tohoto rozsudku. Dále doplnil, že informace žádá za účelem vypracování souhrnného přehledu odměňování mezi uplynulými roky a z důvodu pochybnosti o přiměřenosti, odůvodněnosti a rovnoměrnosti odměňování zaměstnanců povinného subjektu ze strany vedení povinného subjektu. Dalším důvodem je vypracování kvalifikační práce, která se bude přímo touto problematikou zabývat.

17. Dne 16. 3. 2023 povinný subjekt žádost o informace odmítl na základě § 11a odst. 1 písm. a) a b) InfZ. Povinný subjekt považoval žádost za zneužití práva na informace. Vyšel z aspektu množstevního, kdy od žalobce a dalších subjektů, kteří s žalobcem postupují koordinovaně, mu v době od 27. 5. 2022 do 16. 3. 2023 došlo 28 žádostí o informace; v době předcházejících pěti let to byly pouze dvě žádosti. Žádost od žalobce je třináctá v pořadí. O koordinovanosti svědčí blízké datum narození žadatelů, obdobný obsah žádostí a časový souběh. Podle povinného subjektu jde buď o zastřené jednání stále stejného žadatele, zaslané pod jinou identitou, případně o společné posouzení žádostí různých žadatelů. Jiným úmyslem je snaha potrestat či mstít se povinnému subjektu vytvořením významné administrativní zátěže, ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) InfZ. Alternativně vytvořit nátlak na ředitelku či jiné pracovnice v „jakési odvetě“ v souvislosti s tím, že žalobce nesouhlasil s řešením svého chování v sextě, případně byl nespokojený s dalšími okolnosti svého studia, což odpovídá § 11a odst. 1 písm. a) InfZ, čemuž odpovídají osobní invektivy a „vysoce ironický styl žádosti“. Dalšími indiciemi jsou zahlcení žádostmi, požadované informace nemají vnitřní souvislost (povinný subjekt poukázal na požadované fotografie z kamerového systému), žalobce a další žadatelé žádají související informace v několika žádostech, ačkoli lze žádat najednou, některé žádosti jsou tzv. formálně administrativní, generované vlastním podáváním žádostí („zacyklení“).

18. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém žalovaný rozhodl nyní napadeným rozhodnutím, ve kterém se s názorem povinného subjektu zcela ztotožnil. Posouzení žalobních námitek:

19. Podle § 11a InfZ, povinný subjekt může odmítnout žádost nebo její část do sedmi dnů ode dne jejího přijetí, pokud lze ve vztahu k ní dovodit, že cílem žadatele je způsobit a) nátlak na fyzickou osobu, jíž se týkají požadované informace, pokud nejde o informace podle § 8a odst. 2, nebo b) nepřiměřenou zátěž povinného subjektu; za způsobení nepřiměřené zátěže se považuje také podávání žádostí o informace u většího počtu povinných subjektů bez zjevné obsahové souvislosti požadovaných informací, a to zpravidla v reakci na předcházející postup povinného subjektu vůči žadateli nebo na vztah s fyzickou osobou uvedenou v písmenu a).

20. Ustanovení § 11a bylo do zákona o svobodném přístupu k informacím vloženo novelou č. 241/2022 Sb., účinnou od 1. 1. 2023.

21. Z důvodové zprávy k tomto zákonu mj. vyplývá:

22. Zákon o svobodném přístupu k informacím neobsahuje výslovné ustanovení, které by povinným subjektům umožnilo odmítat žádosti žadatelů, u nichž lze dovodit zneužití práva na informace, tedy takové jednání, při němž cílem žadatele není získání informace, ale (zpravidla) zatížení povinného subjektu vyřizováním podání a podnětů žadatele, včetně žádostí o informace. Správní judikatura nicméně možnost odmítnout žádost o poskytnutí informace z tohoto nepsaného důvodu dovodila (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Ans 7/2012–56 a č. j. 8 As 55/2012–62). Judikatura postupně vymezuje i znaky zneužití práva (resp. práva na informace). Ustanovení čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod však jakékoli omezení práva na informace podmiňuje striktním požadavkem, podle něhož toto omezení musí být stanoveno zákonem. Návrh tento formální deficit napravuje tím, že do zákona výslovně zavádí možnost odmítnutí žádosti pro dva typické případy zneužití práva na informace ([po vzoru zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, který v § 8 odst. 3 písm. b) obsahuje rovněž zvláštní ustanovení pro odmítnutí žádosti pro zneužití práva]. Návrh vychází z přístupu správní judikatury. Ta dovozuje, že k označení žadatele jako osoby zneužívající právo nepostačí, když tentýž žadatel podává velké množství žádostí o informace, nebo se opakovaně domáhá poskytnutí velkého množství informací, neboť množství požadovaných informací zákon nelimituje, naopak by se dalo říct, že s ním i počítá, když umožňuje prodloužit lhůtu pro vyřízení žádosti či uplatnění úhrady za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací. Příkladem může být situace, kdy byl informační zákon použit jako určitá odveta ze strany žadatele, který byl s povinným subjektem např. v pracovněprávním sporu. Soudy ovšem upozornily, že je vždy třeba posuzovat každou situaci výlučně individuálně (a proto ani nelze v zákoně podrobnější znaky zneužívání práva na informace definovat). Jako zneužití práva na informace by bylo tedy možno pohlížet na situaci, kdy žadatel sleduje např. zahlcením povinného subjektu žádostmi zcela odlišný cíl, který vlastně s obsahem poskytnutých informací nijak nesouvisí. Návrh z potencionálních případů zneužití práva na informace specifikuje dva nejtypičtější případy, a to podle dovoditelného účelu podané žádosti. Žádost bude možné odmítnout, zejména jestliže dovoditelným cílem žadatele bude žádostí (žádostmi) působit nátlak na fyzickou osobu, jíž se týkají požadované údaje, nebo nepřiměřenou zátěž povinného subjektu. Návrh tedy není taxativní (…) (zdůraznění podtržení provedl krajský soud).

23. Z citovaného ustanovení a z důvodové zprávy vyplývají dvě zákonem předvídané situace, které jsou považovány za zneužití práva na informace umožňující žádost odmítnout – nátlak na fyzickou osobu [písmeno a)], a nepřiměřená zátěž povinného subjektu [písmeno b)], přičemž půjde zpravidla o reakci na předcházející postup povinného subjektu vůči žadateli nebo na vztah s fyzickou osobou.

24. Výkladem nepřiměřené zátěže ve smyslu citovaného § 11a odst. 1 písm. b) InfZ se v poslední době zabýval devátý senát Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku ze dne 13. 6. 2024 č. j. 9 As 26/2024–44 podrobně vyložil podmínky a limity aplikace odmítnutí žádosti pro zneužití práva na informace spočívající v cíli žadatele způsobit nepřiměřenou zátěž povinného subjektu. Zdůraznil, že právo na informace je právem ústavně zakotveným, které vymezuje, ve smyslu které informace lze na jeho základě poskytnout, zákon o svobodném přístupu k informacím. Od těchto zákonných výluk je nutno odlišit odmítnutí žádosti pro zneužití práva. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že odepření ochrany jednání, které právo vědomě a záměrně využívá v rozporu s jeho smyslem a účelem, patří mezi hodnoty právního státu; na druhou stranu zákaz zneužití práva je prostředkem ultima ratio, který je nutno aplikovat restriktivně (odstavec 23 citovaného rozsudku a zde uvedená judikatura).

25. V nyní posuzované věci byla žalobci žádost odmítnuta výslovně pro naplnění obou z uvedených situací, jak podle písmene a), nátlak na ředitelku školy a další pracovnice, a písmene b), nepřiměřená zátěž. Nutno však konstatovat, že napadené rozhodnutí, i ve spojení s rozhodnutím o odmítnutí, je značně nepřehledné a není zřejmé, které indicie lze přičítat které situaci a jak a proč žalovaný o naplnění předpokladů pro odmítnutí žádosti uvážil.

26. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že se žalovaný ztotožnil se shromážděnými indiciemi povinným subjektem, které považoval za dostačující k závěru, že podání žádosti je vedeno nedovolenou, tudíž nezákonnou pohnutkou žalobce (str. 10 napadeného rozhodnutí). Žalovaný se následně ztotožnil s tím, že množství podaných žádostí ve svém souhrnu představuje nepřiměřenou zátěž povinného subjektu, směřující k ochromení až paralyzování činnosti povinného subjektu, kdy s ohledem na dobu jejich podání (období maturit, přijímacích zkoušek, prázdnin) představuje situaci zatěžující povinný subjekt nad míru obvyklou (str. 12 napadeného rozhodnutí).

27. Žalovaný se dále vyjádřil k nátlaku, který má být cílem podaných žádostí (str. 13 napadeného rozhodnutí). Ten má vyplývat z žádostí, a i z dalšího chování žalobce, kterým je odeslání přípisu zaměstnancům školy. Šlo o statistické shrnutí odměn za rok 2020, jehož cílem bylo podle žalovaného vyvolat v kolektivu zaměstnanců neshody, a to zejména na nepřesný obsah daného sdělení, který je buď záměrný anebo pramení z neznalosti systému financování regionálního školství, a dále také ve skutečnosti, že přípis neobdržela ředitelka školy.

28. Co se týče motivace žalobce, žalovaný konstatoval, že nemaje k incidentu či problematickému chování odvolatele v sextě více informací než je ve spisovém materiálu, je nutné i tuto otázku považovat z relevantní, neboť samotné připuštění existence reálné okolnosti či situace způsobilé vyvolat potencialitu na straně motivace odvolatele k jeho jednání sledujícímu odlišný než deklarovaný účel, má racionální základ, zde je na místě vzít v potaz skutečnost, že odvolatel takovou potencialitu nevyvrátil, kdy toliko upozornil na to, že v předmětné době byl zastoupen zákonnými zástupci.

29. Konečně žalovaný k netransparentnosti úmyslu žalobce uvedl, že jeho žádosti vykazují značný rozptyl a netýkají se jen hospodaření, když mezi jeho deseti žádostmi jsou též žádost o text odložených žádostí v dubnu 2022 a žádost o počtu úrazů v roce 2018.

30. Jak krajský soud uvedl výše, odepření ochrany jednání, které je zneužitím práva, je prostředkem ultima ratio a je nutno jej používat restriktivně. Totéž platí i pro aplikace § 11a InfZ, umožňující povinnému subjektu odmítnout žádost o informace z důvodu zneužití práva na informace. Povinný subjekt je tak povinen konkrétně identifikovat, v čem zneužívající jednání naplňuje nátlak na fyzickou osobu nebo vytvoření nepřiměřené zátěže. V obou případech jde o neurčité právní pojmy, kdy je na povinném subjektu, aby tyto definoval a konkrétní skutkovou situaci pod tyto neurčité právní pojmy podřadil. Žalovaný ani povinný subjekt této své povinnosti nedostáli.

31. Pokud má žalovaný za to, že žádosti o informace směřují k vytvoření nepřiměřené zátěže (paralyzující chod povinného subjektu), je nutné, aby k tomto uvedl skutečnosti, ze kterých toto vyplývá. Ani z rozhodnutí o odmítnutí, ani z napadeného rozhodnutí však nevyplývá, v čem konkrétně žádosti žalobce vytvořily nepřiměřenou zátěž a proč. Povinný subjekt uvedl, že od května 2022 do vydání rozhodnutí v březnu 2023 obdržel 28 žádostí, což má být více než 4 měsíčně (pozn. soudu, matematicky toto nevychází, jde o deset měsíců, tedy cca 2,8 žádosti měsíčně). Neuvedl rozložení počtu žádostí čase, ani neuvedl, zda a proč má jít o mimořádnou zátěž. Žalobce v odvolání tuto otázku učinil spornou, kdy poukázal mj. na to, že od října 202 přišly povinnému subjektu jen 2 žádosti. Žalovaný se k množstevnímu aspektu rovněž blíže nevyjádřil, ani k aspektu časového rozvržení, ani k námaze, kterou povinný subjekt musel při zpracování žádostí vynaložit, ani k odvolací argumentaci týkající se tvrzeného koordinování žádostí, přesto uzavřel, že žalobce chce povinný subjekt svými žádostmi paralyzovat a poukázal na to, že se jedná o školu. Tento závěr žalovaného je tedy nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů a pro nevypořádání odvolací argumentace.

32. Povinný subjekt za další indicii považoval rozptyl témat, která jsou „bez vnitřní souvislosti“. Žalobce v odvolání uvedl témata jednotlivých žádostí, kdy zdůraznil, že hlavní motivací je hospodaření s veřejnými prostředky a odměňování u povinného subjektů; zdůraznil, že za mimořádnou náročnost zpracování vybočujícího tématu v souvislost s bufetem zaplatil požadované náklady. Uvedl rovněž, že žádosti neposílal jen povinnému subjektu, což svědčí o jeho skutečném zájmu, a odvolání přiložil tabulku, ze které má uvedené vyplývat. Krajský soud ověřil, že žalobce přiložil k odvolání nejen seznam jím dále oslovených povinných subjektů, ale i otázky, které jim položil a výsledky, které se dozvěděl. Dotázané subjekty jsou převážně gymnázia z různých míst v České republice (např. Velké Pavlovice, Havlíčkův Brod, Chotěboř, Dobruška, Dvůr Králové a mnohá další), otázky se týkají zejména rozdělování odměn. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí k odvolacím argumentům nijak nevyjádřil. Krajský soud přisvědčuje žalobci, že žalovaný ustal v rovině obecných úvah. Nereagoval na konkrétní odvolací argumenty, jak k vytýkanému rozptylu, tak k důvodům, ze kterých podle žalobce jeho skutečný zájem vyplývá (dotaz i jiným povinným subjektům, úhrada nákladů spojených s žádostí týkající se bufetu), ačkoliv směřovaly k vyvrácení pochybností ohledně legitimnosti cíle žalobcových žádostí. Žalovaný se spokojil s tím, že dvě témata žádostí vybočují z deklarovaného zájmu o hospodaření s veřejnými financemi. Takové posouzení je však zcela nedostatečné a závěr žalovaného je rovněž nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Žalovaný má za to, že důvody, které vedly žalobce k podání žádosti o informace, jsou jiné než tyto informace, přesto se nijak nevyjádřil k poměrně rozsáhlé databázi jiných subjektů, u kterých žalobce minimálně podobné informace ve stejném časovém období žádal. Podle názoru krajského soud je sporné, zda závěr žalovaného ve světle této odvolací argumentace může obstát. Napadené rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné i z tohoto důvodu.

33. Žalovaný netransparentnost cílů žalobce dovodil rovněž z toho, že žalobce uvedl celkem tři důvody, pro které informace požaduje. Krajský soud souhlasí s žalobcem, že žalobce není povinen podle zákona o svobodném přístupu k informacím důvod své žádosti uvést; podstatný je pouze pro posouzení, zda jde či nejde o zneužívající postup ze strany žalobce (srov. cit. rozsudek 9 As 26/2024, bod 34 odůvodnění). Krajský soud přisvědčuje žalobci i v tom, že z důvodů, pro které žádosti podal (zájem o hospodaření s veřejnými prostředky, zveřejnění zjištěných informací a jejich užití v diplomové práci a při SVOČ), netransparentnost cíle žalobce nijak nevyplývá. Žadatel nemusí být při podání žádosti veden pouze jedním cílem a žalobcem postupně uvedené důvody se nijak nevylučují.

34. Krajský soud přisvědčuje žalobci v nepřezkoumatelnosti úvahy žalovaného týkající se tvrzené motivace žalobce, kterou má být msta za vyřízení jeho údajného problematického chování v sextě. Vyjádření žalovaného, jak je soud citoval v odstavci 28, je na samé hranici srozumitelnosti, když krajskému soud není zřejmé, co jím chtěl žalovaný vlastně říct. Obě rozhodnutí jsou v tomto bodě zcela neurčitá, byť jde o podstatnou argumentaci, na které je závěr o zneužití práva vystavěn. Pokud měl žalovaný a povinný subjekt za to, že existuje vztah mezi nynějším jednáním žalobce, spočívajícím v podávání žádostí o informace, a jeho (snad?) kázeňskými problémy během studia, byli povinni uvést zcela konkrétně, v čem měl tehdejší postup vůči žalobci spočívat, proč s ním neměl žalobce souhlasit a proč mají za to, že nyní je motivem ke mstě, a vůči komu. Z napadeného rozhodnutí ani z rozhodnutí o odmítnutí totiž ani nevyplývá, zda se žalobce mstí ředitelce školy, není ani zřejmé, zda dnešní ředitelka je totožná s ředitelkou, který se měla na kázeňském postupu vůči žalobci podílet, nebo zda msta je směřována vůči někomu jiného (dalším pracovnicím) nebo vůči povinnému subjektu jako celku. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v této části spočívá tedy jak v nedostatku důvodů, tak v tom, že skutečnosti, ze kterých žalovaný vycházel (problematické chování žalobce a jeho řešení) nemají oporu ve spise.

35. Krajský soud nesouhlasí ani s úvahou žalovaného, že netransparentnost cíle žalobce vyplývá z jeho údajů o vztahu k povinnému subjektu, kdy údaje považuje za vzájemně logicky rozporné. Krajský soud naopak souhlasí s žalobcem, že vedle sebe obstojí, když žalobce uvedl, že pravděpodobně bude v lokalitě, kde působí povinný subjekt, žít a možná v něm bude studovat některý jeho příbuzný, a proto se o něj zajímá, s tvrzením že si povinný subjekt připomněl v souvislosti s maturitou své sestry. Oba důvody se nevylučují, naopak se mohou doplňovat (žalobce poté, co maturovala sestra, si uvědomil, že možná bude žít v Ostravě v blízkosti povinného subjektu). Stejně tak krajský soud nehledává za významné, zda žalobce chodí na plesy povinného subjektu a dny otevřených dveří, když z napadeného rozhodnutí nevyplývá, jak toto souvisí s podanými žádostmi.

36. Krajský soud považuje za nepřezkoumatelnou též úvahu o nátlaku na ředitelku a jiné pracovnice (z napadeného rozhodnutí ani prvostupňového rozhodnutí nevyplývá, o které další pracovnice má jít), který žalovaný dovodil z odeslání přípisu zaměstnancům povinného subjektu, obsahující statistické shrnutí informací, které žalobce od povinného subjektu získal, a který měl být nepřesný. Žalovaným vytýkané nepřesnosti jsou rázu zejména formálního a nevypovídají nic o faktických údajích, které měl žalobce zaměstnancům tímto sdělit. Pokud faktické údaje nebyly zkresleny, pak krajský soud nepovažuje za logickou úvahu žalovaného, že tímto mohly vzniknout mezi zaměstnanci žalovaného neshody, a to že mělo být cílem směřovanébo přípisu. Pokud postupoval povinný subjekt při rozdělování odměn podle transparentních pravidel, pak informace v přípisu nemohly být překvapivé a vyvolávající neshody, když nadto jde o informace, které – jak sám žalovaný uvedl – mohl cestou informačního zákona získat kterýkoliv ze zaměstnanců.

37. Krajský soud jenom stručně ke sporným fotografiím a vytýkaným stížnostem dodává, že argumentace v napadeném rozhodnutí i rozhodnutí o odmítnutí žádosti zde trpí stejným deficitem, protože úvahy obou správních orgánů jsou obecné a nemají podklad ve správním spise. Krajský soud tak na tuto část žaloby pro nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí nemůže reagovat.

38. Napadené rozhodnutí je tak dílem nepřezkoumatelné a dílem nezákonné. Jak bylo vysvětleno výše, z § 11a odst. 1 InfZ vyplývá možnost odmítnout žádost o informace v případě zneužívajícího jednání žadatele. Tato možnost je krajním prostředkem a podmínky, které zákon pro jeho uplatnění dává, je nutno uplatňovat restriktivně. Napadené rozhodnutí těmto požadavkům nedostálo. Žalovaný neurčité pojmy nátlak a mimořádná zátěž nevyložil, zjištěné skutkové okolnosti pod tyto pojmy nepodřadil, přičemž skutečnosti, ze kterých vycházel, částečně nemají oporu ve správním spise, a úvahy žalovaného jsou nepřezkoumatelné. Krajský soud proto napadené rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. a) a b) a § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V něm si žalovaný ujasní, zda žádost o informace je zneužitím práva, a pokud ano, zde vede k nátlaku a na kterou osobu (zda na ředitelku nebo blíže neuvedené další pracovnice) a v čem konkrétně tento nátlak spočívá a k čemu směřuje; a/nebo zda jde o nepřiměřenou zátěž na povinný subjekt, v čem konkrétně spočívá a proč jde o nepřiměřenou zátěž. Uváží také spojitost mezi zjištěným nátlakem a/nebo nepřiměřenou zátěží a předchozím jednáním povinného subjektu nebo osoby, vůči které směřuje nátlak, vůči žalobci, či vztah mezi žalobcem a osobou, na kterou vyvíjí nátlak. Skutečnosti, na kterých své argumenty žalovaný vystaví, nemusí být přímými důkazy, může jít o indicie, ale musí mít oporu ve správním spise.

39. Vzhledem k výše uvedenému se krajský soud již blíže nezabýval dalšími žalobními argumenty pro nadbytečnost.

40. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl v řízení plný úspěch a krajský soud mu proto přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů, spočívajících v zaplaceném soudním poplatku. Lhůtu k zaplacení soud stanovil v souladu s ustanovením § 64 s. ř. s. a § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť tato lhůta je přiměřená možnostem žalovaného.

Poučení

Žalobní body: Stanovisko žalovaného: Posouzení krajským soudem: Posouzení žalobních námitek: