25 Ad 12/2022 – 41

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. ve věci žalobce: D. S. zastoupený advokátem JUDr. Mgr. Josefem Kopřivou sídlem Václavské náměstí 819/43, 110 00 Praha proti žalovanému: Policejní prezident Policie České republiky sídlem Strojnická 27, 170 89 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2022, č. j. PPR–9637–6/ČJ–2022–990131, ve věci služebního poměru takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2022, č. j. PPR–9637–6/ČJ–2022–990131 (dále jen „napadené rozhodnutí“) , jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje (dále jen „prvostupňový orgán“) ve věcech služebního poměru ze dne 26. 1. 2022, č. j. KRPT–194987–12/ČJ–2021–0700KR (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla žalobci podle § 123 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZoSP“), poskytnuta odměna ve výši 10 000 Kč.

2. Žalobce brojil proti této výši odměny, jež byla žalobci poskytnuta za splnění mimořádného služebního úkolu spočívajícího v mimořádném nasazení v rámci pandemie COVID–19 při plnění služebních úkolů vyplývajících z usnesení vlády České republiky nebo opatření Ministerstva zdravotnictví, a odvážný a obětavý výkon služby během pandemie COVID–19. Tato odměna byla poskytnuta policistům v rozmezí částek 40 000 Kč (nejvyšší odměna) až 5 000 Kč (nejnižší odměna) tak, že v uvedeném rozmezí bylo stanoveno šest kategorií výše odměny a pro zařazení do jednotlivých kategorií byla stanovena kritéria. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaný nezjistil skutečný stav věci, o němž nejsou pochybnosti, a dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci, přičemž uvedl následující žalobní námitky.

3. V rámci první žalobní námitky žalobce namítal, že použitá kritéria pro stanovení výše odměny nemohou vést k objektivnímu hodnocení, jelikož se jedná o kombinaci měřitelných kritérií s neměřitelnými. Nefunkčnost kritérií prokazuje skutečnost, že odměna ve výši 40 000 Kč byla poskytnuta všem vedoucím příslušníkům. Navíc si příslušník nemůže vybírat, který druh služby bude vykonávat, protože to určuje vedoucí oddělení.

4. Druhou žalobní námitkou žalobce tvrdil, že rozdělení odměn bylo zcela v rozporu se zákonem deklarovanou povinností bezpečnostního sboru zajistit rovnost odměňování za stejnou činnost. Na podporu své námitky uvedl, že technici speciální pořádkové jednotky krajského ředitelství měli všichni odměny ve výši 20 000 Kč, přestože jejich účast na proticovidových opatřeních byla nižší a spočívala zejména v dezinfikování vozidel a objektů a vydávání ochranných prostředků. Na 3. oddělení, jehož příslušníci vykonávali totožné činnosti v době pandemie, nebyla udělena nižší odměna než 20 000 Kč.

5. Ve třetí žalobní námitce žalobce uvedl, že informace od mjr. K. o rozsahu plnění úkolů žalobce pro účely stanovení výše odměny nebyly úplné. Mjr. K. zamlčel, že žalobce prováděl kontroly uzavřených podniků a kontroly osob přejíždějících do uzavřených okresů z důvodu zaměstnání; nezmínil ani, že pokud se jedná o kontrolu osob, může ji provádět pouze velitel hlídky, který je přihlášen do služebního mobilu, nikoli další člen hlídky.

6. Ve čtvrté žalobní námitce žalobce srovnal svou odměnu s výší odměny jiných příslušníků a namítal, že pokud byla žalobci přiznána výrazně nižší odměna, měly být v odůvodnění rozhodnutí o odměně uvedeny dostatečně pádné důkazy o tom, že žalobce vykonával méně činností než ostatní příslušníci.

7. Pátou žalobní námitkou žalobce polemizoval s odůvodněním napadeného rozhodnutí v části, v níž se nachází následující citace odborné literatury komentující § 123 písm. a) ZoSP: „Posouzení míry mimořádnosti nebo významnosti služebního úkolu spočívá plně na služebním funkcionáři. Jde zejména o porovnání vztahu tohoto služebního úkolu k běžným úkolům, které příslušník nebo ostatní příslušníci plní, ale také o porovnání rychlosti splnění takového úkolu.“. Dle žalobce v případě tzv. „covidových“ odměn byla situace odlišná od běžného poskytování odměn. Podnět k poskytnutí odměn byl dán vládou, která vyčlenila na odměny mimořádné finanční prostředky a v podstatě tak označila službu příslušníků v době pandemie za plnění mimořádného a významného úkolu, čímž bylo posouzení míry mimořádnosti a významnosti služebním funkcionářem omezeno. Služební funkcionář byl povinen objektivně posoudit míru nasazení jednotlivých příslušníků, tomu však nedostál.

8. Šestou žalobní námitkou žalobce poukázal na zcela nepřiměřené rozdíly ve výši odměn poskytnutých příslušníkům za stejných podmínek.

9. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout s tím, že napadené rozhodnutí považuje za věcně správné, vydané v souladu se ZoSP a náležitě odůvodněné. Žalobcem vznesené námitky nejsou důvodné, žalovaný se jimi zabýval již v napadeném rozhodnutí i ve vyjádření k žalobě.

10. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že prvostupňový orgán původně vydal dne 24. 8. 2021 rozhodnutí č. ŘMSK–766/2021, jímž byla žalobci poskytnuta odměna ve výši 10 000 Kč za splnění mimořádného služebního úkolu spočívajícího v mimořádném nasazení v rámci boje s pandemií COVID–19 při plnění služebních úkolů vyplývajících z usnesení vlády České republiky nebo opatření Ministerstva zdravotnictví, a odvážný a obětavý výkon služby během pandemie nemoci COVID–19. Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobce rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 11. 2021, č. j. PPR–32546–6/ČJ–2021–990131 zrušeno z důvodu procesní vady způsobující nezákonnost a pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci a s tím souvisejícím nedostatečném odůvodnění. Prvostupňový orgán tedy v dalším řízení doplnil správní spis o vyjádření vedoucího speciální pořádkové jednotky Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje (dále jen „SPJ“) mjr. Mgr. R. K. ze dne 12. 12. 2021 a související podklady pro účely řádného odůvodnění výše odměny. Vyjádření Mgr. K. obsahuje kategorie výše odměn; kritéria pro zařazení příslušníků SPJ (řadových, ale i dozorčích, techniků a instruktorů) do jednotlivých kategorií; počty příslušníků SPJ v jednotlivých kategoriích; podíl plnění služebních úkolů žalobce ve srovnání s jinými příslušníky; zařazení řadových příslušníků do kategorií; informace o odměnách, resp. kategoriích vedoucích příslušníků; zařazení techniků do jednotlivých kategorií; a závěrem je uvedeno, že v případě žalobce absentovala jakákoliv snaha a ochota k plnění povinností nad rámec jeho běžných služebních povinností, že neprojevoval aktivitu ani v rámci těchto běžných služebních povinností, a že odměněn tak může být pouze v souvislosti s objektivně zjištěnými kritérii, kdy tomuto odpovídá odměna stanovená v kategorii 5, tedy částkou 10 000 Kč. Dne 20. 12. 2021 byl žalobci elektronicky zaslán kompletní spisový materiál; žalobce možnosti vyjádřit se k podkladům či navrhnout jejich doplnění nevyužil. Dne 26. 1. 2022 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, jímž byla žalobci poskytnuta odměna ve výši 10 000 Kč. Žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí podal odvolání. Prvostupňový orgán vyžádal k odvolacím tvrzením vyjádření Mgr. K. ze dne 14. 2. 2022, a protože neshledal důvody k autoremeduře, předložil věc žalovanému. Dne 1. 4. 2022 zástupce žalobce u žalovaného nahlédl do spisu. Dne 25. 5. 2022 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, jímž potvrdil prvostupňové rozhodnutí, neboť shledal, že prvostupňové rozhodnutí splňuje zákonné nároky stanovené v § 180 odst. 5 ZoSP a je přezkoumatelné, prvostupňový orgán nevybočil z mezí správního uvážení a své rozhodnutí podle možností mu daných odůvodnil – prvostupňové rozhodnutí obsahuje kategorie výše odměn a jednotlivá kritéria, na jejichž základě byla poskytována konkrétní výše odměny podle § 123 písm. a) ZoSP za období od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 příslušníkům SPJ; v odůvodnění je popsán i způsob, jakým prvostupňový orgán postupoval při vyhodnocování jednotlivých kritérií pro stanovení odměny v konkrétní kategorii výše odměn; obsaženo je také individuální vyhodnocení výkonu služby žalobce dle stanovených kritérií.

11. Prvostupňové rozhodnutí obsahuje škálu šesti kategorií, resp. výše odměn zohledňujících zapojení policistů do různých opatření v souvislosti s pandemií COVID–19, a to: 1) TOP – výjimečná zátěž – výše odměny 40 000 Kč; 2) nadprůměrná zátěž, ev. výkonnost policistů – výše odměny 30 000 Kč; 3) průměrná zátěž, ev. výkonnost policistů – výše odměny 20 000 Kč; 4) nižší průměr zátěže, ev. výkonnosti policistů – výše odměny 15 000 Kč; 5) nižší průměr, resp. nějaká činnost – výše odměny 10 000 Kč; 6) nejnižší zátěž policistů – ostatní policisté – výše odměny 5 000 Kč. Pro zařazení do konkrétní kategorie byla stanovena kritéria, přičemž u řadových příslušníků se jednalo jak o kritéria objektivní/„měřitelná“ (počet účastí na jednotlivých uzávěrech okresů, počet účastí na kontrolách s KHS, počet zjištěných přestupků na úseku opatření na potlačování pandemie, počet zkontrolovaných osob po dobu uzávěry, počet eskort s osobami nakaženými onemocněním COVID–19, počet zjištěných přestupků za porušování zákazů nebo omezení po dobu pandemických opatření, počet zadržených a zajištěných osob během pandemie), tak i o kritéria subjektivní/„neměřitelná“ (veškerá další činnost během pandemie – míra iniciativy, ochoty a aktivity, která není vyčíslitelná, orientace v protipandemických opatřeních), a dále byla stanovena podpůrná kritéria (počet dní ve stavu neschopnosti ke službě, čerpání ošetřování člena rodiny, dovolená). Prvostupňový orgán také poukázal na dopis policejního prezidenta ze dne 27. 7. 2021, v němž bylo sděleno, že částka 20 000 Kč, která se objevovala ve veřejném prostoru jako mimořádné finanční ohodnocení za výkon služby během pandemie COVID–19, sloužila jako průměrná výše pro výpočet celkového objemu odměn pro více než 26 tisíc příslušníků Policie ČR (v tomto ohledu prvostupňový orgán odkázal i na článek „Mimořádné finanční ohodnocení příslušníků policie“ ze dne 27. 7. 2021, kde se rovněž hovořilo o částce 20 000 Kč jako o výši průměrné odměny).

12. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce zařazen do páté kategorie (odměna ve výši 10 000 Kč) na základě vyhodnocení objektivních kritérií, které splnil ve sledovaném období, tj. od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, kdy vykonal 11 x službu na místě uzávěry okresů, nevykázal žádnou zkontrolovanou osobu ve vztahu k dodržování pandemických opatření, nezjistil žádný přestupek formou příkazního řízení a měl evidovaných 11 dnů neschopnosti ke službě. Zařazení žalobce do páté kategorie odůvodňovala jen objektivní kritéria, neboť u něj, oproti jiným policistům zařazeným ve vyšší kategorii, absentovala jakákoliv další snaha a ochota k plnění povinností nad rámec jeho běžných povinností. Dle prvostupňového orgánu přitom ochotu a iniciativu v rámci odměňování nelze přehlížet, jelikož v problematické epidemiologické situaci umožňovala nahrazovat absentující policisty a zajistit tak řádný chod a akceschopnost SPJ. Pro srovnání výše odměny je v prvostupňovém rozhodnutí uveden policista, který sice vykonal jen 8 x službu na místě uzávěry okresů, ale vykázal 26 zkontrolovaných osob ve vztahu k dodržování pandemických opatření, stejně jako žalobce nevykázal žádný zjištěný přestupek formou příkazního řízení a měl obdobně jako žalobce evidovaných 10 dnů neschopnosti ke službě (a ošetřování člena rodiny), přičemž byl rovněž zařazen do páté kategorie.

13. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že kritéria pro zařazení do jednotlivých kategorií byla vedoucím SPJ nastavena jako objektivní, mapující celou škálu úkolů policie souvisejících s dodržováním a vymáháním epidemiologických opatření. Žalobce v průběhu správního řízení nepředložil návrh, jaká jiná přesnější a objektivnější kritéria měla být stanovena za účelem následného přezkoumání spravedlnosti při poskytování odměn. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vypořádal také s otázkou možnosti správního uvážení prvostupňového orgánu při stanovení výše mimořádné odměny. V usnesení vlády o mimořádném finančním ohodnocení bylo stanoveno navýšení finančních prostředků na služební příjmy příslušníků policie o částku 535 220 000 Kč a byl konkretizován důvod poskytnutí, tj. „mimořádné finanční ohodnocení“; nebylo v něm však stanoveno, jakým způsobem a v jaké výši mají být tyto finanční prostředky konkrétně rozděleny mezi jednotlivé příslušníky. Panovala shoda policejního prezidenta i odborových organizací na tom, že se nemá jednat o automatické plošné vyplácení odměny ve výši 20 000 Kč bez posouzení rozsahu účasti toho kterého příslušníka v boji s pandemií COVID–19. Žalovaný v tomto ohledu přiměřeně poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2020, č. j. 9 Ad 24/2016–135 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2020, č. j. 1 As 297/2020–75.

14. Žalovaný vyslovil souhlas s argumentací prvostupňového orgánu, který uvedl důvody, proč byly vedoucím příslušníkům poskytnuty odměny ve výši 40 000 Kč a upřesnil, že z celkového počtu 38 policistů, kteří byli odměněni částkou 40 000 Kč, byli jen čtyři vedoucí oddělení a čtyři zástupci vedoucích oddělení. Prvostupňový orgán i žalovaný poukázali, že vyhodnocení kritérií pro poskytnutí odměny se týká období od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, nikoliv pouze období uzávěry okresů Trutnov a okresů v Moravskoslezském kraji, tj. od 12. 2. 2021 do 11. 4. 2021, jak mylně uvádí žalobce, a odměna byla poskytována „v souvislosti s pandemií COVID–19“, tedy nikoliv pouze za účast na uzávěrách okresů.

15. Žalovaný reagoval i na odvolací námitku žalobce týkající se jeho „nečinnosti“ v době pandemie v období sledovaném pro poskytnutí odměny konstatováním, že „kontroly osob přejíždějících do uzavřených okresů“ mohl žalobce vykonávat pouze v době, kdy sám vykonával službu na tzv. uzávěře okresů, což v jeho případě bylo jedenáctkrát. Kontroly uzavřených podniků nepatřily mezi stanovená kritéria, jednalo se pouze o kontroly osob. Žádná žalobcem uváděná kontrola nebyla zamlčena. Ani tvrzení žalobce, že „kontrolu osob může provádět pouze velitel hlídky, který je přihlášen do služebního mobilu, nikoli další člen hlídky“ dle žalovaného není pravdivé. Podle doplňujícího vyjádření vedoucího SPJ má kontrolu osob provádět kterýkoliv člen hlídky při plnění služebních úkolů.

16. Krajský soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců poté, kdy napadené rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při splnění podmínek stanovených v § 51 odst. 1 s. ř. s. krajský soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

17. Dle § 123 písm. a) ZoSP lze příslušníkovi poskytnout odměnu, kterou je možno jednorázově ocenit splnění mimořádného nebo zvlášť významného služebního úkolu.

18. Podstatou projednávané věci je výše odměny, která byla žalobci poskytnuta jako mimořádné finanční ohodnocení v souvislosti s plněním služebních úkolů a službou konanou v době pandemie COVID–19 dle § 123 písm. a) ZoSP. Odměna je, dokud o ní není rozhodnuto příslušným služebním funkcionářem, nenárokovou složkou služebního příjmu. Pro tuto konkrétní odměnu byly finanční prostředky vyčleněny na základě usnesení vlády České republiky č. 663 ze dne 19. 7. 2021, o mimořádném finančním ohodnocení příslušníků Policie České republiky a Hasičského záchranného sboru České republiky v souvislosti s pandemií nemoci COVID–19 a na změnu systematizace bezpečnostních sborů v kapitole 314 – Ministerstvo vnitra v roce 2021.

19. K první žalobní námitce stran kritérií stanovených pro zařazení do jedné z šesti kategorií výše odměny krajský soud uvádí, že prvostupňový orgán a žalovaný ve svých rozhodnutích srozumitelně vysvětlili, proč byla použita kritéria (za účelem objektivně spravedlivého stanovení výše odměn jednotlivých příslušníků), transparentně uvedli konkrétní použitá kritéria (viz výše), a přesvědčivě zdůvodnili, proč mimo kritérií objektivních byla využita i kritéria subjektivní. Zahrnutí subjektivních kritérií nelze dle krajského soudu vnímat jako vedoucí k neobjektivnímu hodnocení, zvláště pak ve specifickém a složitém období pandemie, kdy jakákoliv vyšší míra aktivity, ochoty a iniciativy umožňovala zajištění akceschopnosti, operativní plnění nových úkolů i rychlé reakce na nenadálé situace a neustálé změny (srov. str. 9 napadeného rozhodnutí). Dále je vhodné poukázat na skutečnost, že správní spis obsahuje přesné údaje o počtu odměn v jednotlivých kategoriích i údaje o měřitelných kritériích naplněných jinými, od žalobce odlišnými příslušníky, což přispívá ke transparentnosti odměňování a možnosti srovnání, stejně jako přímé srovnání kritérií naplněných žalobcem a příslušníkem zařazeným ve stejné kategorii jako žalobce (srov. str. 4 prvostupňového rozhodnutí a str. 14 napadeného rozhodnutí). Žalovaný (srov. zejm. str. 5 – 6 napadeného rozhodnutí) i prvostupňový orgán (srov. zejm. str. 2 – 3 prvostupňového rozhodnutí) se zcela dostatečně vypořádali s tím, že ne všem příslušníkům měla být poskytnuta stejná výše odměny, jak se mylně domnívá žalobce. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí (str. 10) k argumentaci žalobce zabýval odměnami vedoucích příslušníků a jejich zástupců, přičemž krajský soud k tomu dále konstatuje, že skutečnost, že vedoucím příslušníkům byla poskytnuta odměna v maximální výši, ještě neprokazuje nefunkčnost stanovených kritérií. Závěrem této části považuje krajský soud za vhodné poukázat, že odměna měla sloužit jako ocenění pouze těch příslušníků, kteří se ve stanoveném období přímo podíleli na boji s pandemií COVID–19. Odměnou byla oceněna (a zpravidla se oceňuje) „nezištná“, nadstandardní činnost příslušníka v rámci služby ex post. V projednávané věci je tak nutné odmítnout přístup žalobce, který tedy zřejmě chtěl vykonávat činnost, resp. „se více snažit“ „pro odměnu“, a to zvláště pak za situace, kdy finanční prostředky na odměny byly vyčleněny až následně. Navíc, jak žalovaný uvedl v napadeném rozhodnutí (a žalobce proti tomu v žalobě nic nenamítal), i v rámci běžného výkonu služebních povinností měl každý příslušník zařazený u SPJ, který ve stanoveném období vykonával službu, možnost se určitou měrou podílet na boji s pandemií COVID–19, škála stanovených měřitelných kritérií byla dostatečně široká; a protože vybírat si konkrétní úkoly nemohli ani jiní příslušníci SPJ či jiných organizačních článků nebo útvarů policie, bylo zohledňováno i hledisko subjektivní (neměřitelné). Není tedy v souvislosti s řešenou odměnou relevantní námitka žalobce, že si příslušník nemůže vybírat, který druh služby bude vykonávat, protože ji určuje vedoucí oddělení. Vzhledem k výše uvedenému vyhodnotil krajský soud tuto žalobní námitku jako nedůvodnou.

20. Pokud jde o druhou žalobní námitku, že rozdělení odměn bylo zcela v rozporu se zákonem deklarovanou povinností bezpečnostního sboru zajistit rovnost odměňování za stejnou činnost, má krajský soud ze správního spisu za prokázané, že prvostupňový orgán respektoval zásadu rovnosti odměňování za stejnou činnost právě vytvořením širší škály šesti kategorií výše odměny, stanovením kritérií pro účely zařazení příslušníků do té které kategorie, jakož i následným zjišťováním ne/existence a rozsahu splnění stanovených kritérií jednotlivými příslušníky (ve správním spise je uvedena anonymizovaná přehledová tabulka s uvedením počtu naplněných měřitelných kritérií u jednotlivých příslušníků). Žalobce ani netvrdil, natož aby prokázal, že v jeho případě měly být vzaty v úvahu i jiné jím v rámci služby vykonané, ale prvostupňovým orgánem v rámci stanovených kritérii nezohledněné, činnosti (výjimku tvoří tvrzené kontroly uzavřených podniků, které ale nepatřily mezi stanovená kritéria – viz str. 13 napadeného rozhodnutí). Námitky stran odměn techniků SPJ a příslušníků 3. oddělení vznesl žalobce již v odvolání, žalovaný je věcně vypořádal (str. 12 napadeného rozhodnutí), a reagoval–li žalobce pouze zopakováním těchto námitek, aniž by jakkoli zpochybnil argumentaci žalovaného, pak krajský soud uvádí, že se ztotožňuje s argumentací žalovaného a nemá, co by dále dodal. Napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zásadou rovnosti odměňování, žalobní námitka je nedůvodná.

21. Pokud jde o ve třetí žalobní námitce namítané informace od Mgr. K. o rozsahu plnění žalobcových úkolů pro účely stanovení výše odměny, žalovaný se s touto námitkou vypořádal (str. 13 napadeného rozhodnutí) a krajský soud považuje vysvětlení žalovaného za logické a srozumitelné. Žalobce v žalobě opět pouze zopakoval svou odvolací námitku, aniž by jakkoli reagoval na argumentaci žalovaného, pročež krajský soud tuto žalobní námitku vyhodnotil jako nedůvodnou.

22. Ke čtvrté žalobní námitce, spočívající ve srovnávání žalobcovy odměny s odměnou jiných příslušníků, krajský soud uvádí, že žalobci byly zaslány podklady k seznámení před vydáním prvostupňového rozhodnutí a před vydáním napadeného rozhodnutí byl jeho zástupce nahlížet do spisu, žalobce tedy byl s podklady obou rozhodnutí seznámen a nevyjádřil se k nim; nerozporoval, natož aby doložil, že naplnil jednotlivá kritéria v jiném než ve správním spise zachyceném rozsahu. Tvrdí–li žalobce v žalobě zcela bez dalšího, že za dotčené půlroční období vykonal devět služeb při uzávěře okresů a vykázal pět zkontrolovaných osob ve vztahu k dodržování pandemických opatření, a to aniž rozporuje rozsah naplněných kritérií konstatovaný žalovaným (srov. str. 5 žaloby), pak tato jeho tvrzení jsou jednak zmatečná a jednak nemají žádnou oporu ve správním spise. Dále je nutno připomenout, že, jak již bylo uvedeno v rámci vypořádání první žalobní námitky, napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí obsahuje srovnání rozsahu kritérií naplněných žalobcem a příslušníkem zařazeným ve stejné kategorii jako žalobce. Argumentoval–li žalobce údaji o naplnění kritérií u jiných příslušníků, pak s touto argumentací se již žalovaný zcela adekvátně vypořádal (str. 14 napadeného rozhodnutí), a protože žalobce argumentaci žalovaného nijak nerozporoval, krajský soud i v tomto ohledu odkazuje na napadené rozhodnutí. Krajský soud uzavřel, že prvostupňový orgán i žalovaný dostatečně a srozumitelně zdůvodnili, z jakých důvodů byla žalobci poskytnuta odměna právě ve výši 10 000 Kč. Ani tato žalobní námitka není důvodná.

23. K páté žalobní námitce krajský soud uvádí, že lze souhlasit s tím, že plnění služebních úkolů a výkon služby během pandemie COVID–19 lze podřadit pod splnění mimořádného služebního úkolu, jelikož se jednalo o nikoliv běžné služebné úkoly za obvyklých podmínek výkonu služby. Prvostupňový orgán tedy byl co do účelu povinen použít vládou vyčleněné finanční prostředky na odměnu za službu příslušníků konanou během pandemie, což se také stalo. Krajský soud však nesouhlasí se žalobcem, že by prvostupňový orgán (či žalovaný) nedostál povinnosti objektivně posoudit míru nasazení jednotlivých příslušníků, když právě pro ten účel byla vytvořena kritéria, jejichž splnění v příslušném rozsahu určovalo zařazení příslušníků do jednotlivých kategorií odměn (srov. i odůvodnění tohoto rozsudku výše). I pátá žalobní námitka je tak nedůvodná.

24. Snažil–li se žalobce obecně v rámci šesté žalobní námitky poukázat na nepřiměřené rozdíly ve výši odměn poskytnutých příslušníkům za stejných podmínek, pak k tomu krajský soud uvádí, že mimo výše vypořádaných námitek již žalobce neuvedl další konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné usuzovat na nepřiměřené rozdíly ve výši odměn poskytnutých za stejných podmínek. Naopak, jak již bylo opakovaně krajským soudem uvedeno, prvostupňový orgán i žalovaný prokázali, že při stanovení výše odměn zohlednili ne/splnění vícero kritérií, objektivních, subjektivních i podpůrných, a to právě proto, aby k nedůvodným rozdílům při splnění stejných podmínek nedocházelo. Proto ani této námitce nebylo možné přisvědčit.

25. Vzhledem k tomu, že po posouzení žalobních námitek dospěl krajský soud k závěru, že nejsou důvodné, žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

26. Výrok o nákladech řízení má pak oporu v § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce, který neměl v řízení úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, nicméně protože mu nad rámec úřední činnosti žádné náklady řízení nevznikly, náhrada nákladů řízení mu přiznána nebyla.