25 C 100/2022 - 267

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobců: A) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a žalobce] B) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a žalobce] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitosti takto:

Výrok

I. Žaloba na určení, že [celé jméno žalobce], [datum narození], a [celé jméno žalobkyně], [datum narození], jsou vlastníky a mají ve společném jmění manželů jednotku [číslo] způsob využití: byt, nacházející se v budově [adresa], bytový dům, postavené na pozemku par. [číslo] par. [číslo] k níž náleží podíl na společných částech domu a pozemku o velikosti [číslo], zapsáno na [list vlastnictví] pro katastrální území [obec], [územní celek] u [stát. instituce], Katastrální pracoviště Plzeň-město, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 37 026 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že jsou vlastníky a mají ve společném jmění manželů bytovou jednotku [číslo] nacházející se v budově [adresa], postavené na pozemku par. [číslo] par. [číslo] k níž náleží podíl na společných částech domu a pozemku o velikosti [číslo], vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ú. a [územní celek] u [stát. instituce], Katastrální pracoviště Plzeň-město (dále též„ předmětný byt“ či„ předmětná bytová jednotka“ nebo„ předmětná nemovitost“). Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná je zapsaným výlučným vlastníkem předmětného bytu. Vlastnické právo nabyla na základě darovací smlouvy uzavřené dne 24. 5. 2020 od svého druha [celé jméno svědka]. Původními vlastníky těchto nemovitostí byli žalobci jako manželé. Dne 11. 11. 2015 žalobci, jakožto prodávající, uzavřeli s [celé jméno svědka], jakožto kupujícím, kupní smlouvu, na jejímž základě měl být předmětný byt převeden za kupní cenu 1 150 000 Kč, která měla být zaplacena oproti údajné zápůjčce poskytnuté žalobci [příjmení]) a s tím souvisejícími směnkami v celkové výši 1 000 000 Kč na jmenovaného [celé jméno svědka]. Obdobná smlouva měla být uzavřena i ohledně rekreační chaty č. ev. 114 postavené na pozemku parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] (dále též„ rekreační chata“). Po uzavření kupní smlouvy byla mezi žalobci a [celé jméno svědka] uzavřena na předmětný byt nájemní smlouva. Výše nájemného byla pouze ve výši povinných plateb za užívání bytu, které [celé jméno svědka] přeposílal ve prospěch SVJ. Žalobci v bytě bez přerušení s rodinou bydleli více než 40 let.

2. Žalobci tvrdili, že z jejich strany nikdy nebyl dán úmysl předmětný byt (i rekreační chatu) prodat a převést své vlastnictví k němu trvale. Dle žalobců kupní smlouva na byt nenaplňuje zákonné náležitosti pro převod vlastnického práva, neboť o uzavření kupní smlouvy se v dané věci jednoznačně nejednalo, chyběla dle § 551 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) vůle jednající osoby. Jde o jednání zdánlivé, němuž se dle § 554 o.z. nepřihlíží. Z jejich strany nebyla vůle k trvalému převodu vlastnického práva na [celé jméno svědka]. Je možné aplikovat i § 555 odst. 2 o.z., neboť daným jednáním měla být zastřeno jiné právní jednání. Žalobci s poukazem na rozsudek NS ČR sp. zn. 2 Cz 8/71 doplnili, že již samotnou existencí rozporů ve vlastnických vztazích je dán naléhavý právní zájem. K této otázce připomněli i nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 17/95, dále rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Odo 692/2005 a 22 Cdo 2053/2009. Žalobci dodali, že mezi nimi a [celé jméno svědka] došlo k ústní dohodě o tom, že následně tyto nemovitosti budou po výzvě žalobce [příjmení]) převedeny zpět na žalobce. Kupní cena nebyla nikdy zaplacena, k zapůjčení peněz ze strany [celé jméno svědka] žalobcům reálně nikdy nedošlo, [celé jméno svědka] neměl dostatek finančních prostředků a nebyl tak ani schopen tvrzenou zápůjčku žalobci [příjmení]) poskytnout. V září 2019 žalobce [příjmení]) oznámil [celé jméno svědka], že požaduje převedení nemovitostí zpět na žalobce, to [celé jméno svědka] nebyl ochoten a rozhovorům o převodu nemovitostí se začal vyhýbat. Dne 21. 7. 2020 se [celé jméno svědka] dostavil do prodejny žalobce [příjmení]), kde žalobci sdělil, že ač si byl vědom toho, že úmyslem žalobců nebyl trvalý převod vlastnického práva k nemovitostem, tyto zpět nepřevede, protože se dostal do finančních problémů. Daný rozhovor vyslechla z vedlejší místnosti [jméno] [příjmení]. Dne 4. 8. 2020 byli žalobci [celé jméno svědka] vyzváni k vystěhování z předmětného bytu i rekreační chaty. Poté došlo k podání žaloby o úhradu údajného dlužného nájemného (sp. zn. 31 C 267/2021) a o vyklizení bytu (sp. zn. 25 C 220/2021).

3. Žalovaná v celém rozsahu nesouhlasila se žalobou a navrhla její zamítnutí. Potvrdila, že předmětné nemovitosti nabyla na základě darovací smlouvy z 24. 8. 2020 od [celé jméno svědka], který je nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 11. 11. 2015 od žalobců. Ostatní tvrzení učinila spornými. Nesouhlasila především s tím, že by mezi žalobci a [celé jméno svědka] byla uzavřena jakákoli dohoda o„ dočasném“ převodu. Rovněž i tvrzení o absenci úmyslu převést tyto nemovitosti do vlastnictví [celé jméno svědka] považovala za ryze účelová. Dodala, že žalobci nerozporují uzavření kupní smlouvy, ale tvrdí, že chyběla vůle k trvalému převodu vlastnického práva a smlouvou mělo být zastřeno jiné právní jednání. Žalovaná se účastnila několika jednání mezi žalobcem [příjmení]) a [celé jméno svědka], předmětem těchto schůzek však nebylo jednání o vrácení nemovitostí, nýbrž dluh žalobců na nájemném. Žalovaná dále poukázala na úřední záznam o podaném vysvětlení z 28. 4. 2021, v němž žalobce [příjmení]) uvedl, že chtěl odklonit majetek ze společného jmění manželů, protože se obával rozvodu. Tvrzení žalobce A) podaná u Policie ČR se tak liší od žalobních tvrzení v soudních sporech. Žalobu na určení vlastnického práva žalobce podal až s velkým časovým odstupem za situace, kdy proti němu bylo vedeno řízení o vyklizení předmětného bytu. Policie ČR celou věc řešila opakovaně. Dospěli k závěru, že [celé jméno svědka] se žádného trestného činu nedopustil. Podle žalované je kupní smlouva platná, neskrývá žádná zastřená právní jednání, je srozumitelná a jasná. K obdobným závěrům dospěl i zdejší soud ve věci sp. zn. 31 C 267/2021, když řešil otázku vlastnictví předmětných nemovitostí. Žalovaná poukázala i na to, že to byli právě žalobci, kdo smluvní dokumenty připravoval a je nevěrohodné, že by někdo mohl takto lehkovážně nakládat se svým majetkem a„ údajnou“ dohodu nezahrnout do kupní smlouvy nebo o tomto uzavřít samostatnou písemnou dohodu. Není rovněž pravdou, že by [celé jméno svědka] neměl dostatek finančních prostředků na koupi předmětných nemovitostí. Stejně tak se nezakládá na pravdě tvrzení žalobců, že byla uzavřena nájemní smlouva toliko k hrazení nákladů za SVJ, neboť mezi [celé jméno svědka] a žalobcem [příjmení]) byli uzavřeny dvě písemné nájemní smlouvy, první dne 1. 2. 2016 s výší nájemného 6 000 Kč měsíčně a druhá dne 1. 1. 2019 s výší nájemného 12 500 Kč měsíčně. Žalobce [příjmení]) hradil řádně nájemné až do července 2019. Po opakovaném upomínání přislíbil úhradu, avšak po převodu vlastnického práva na žalovanou hradil pouze část nájemného ve výši 4 800 Kč měsíčně. Protože začal vznikat dluh, žalovaná ukončila nájemní vztah výpovědí a podala žalobu na vyklizení. K poznámce žalobců, že lze úspěšně pochybovat o dobré víře žalované tato dodala, že s [celé jméno svědka] žije v partnerském svazku od prosince 2017, mají spolu 2 nezletilé děti, celkem vychovávají 5 dětí. V době covidu [celé jméno svědka] onemocněl, jeho zdravotní stav byl velmi špatný. K zajištění své přítelkyně a dětí se proto rozhodl o darování nemovitostí, aby jí zajistil.

4. Žalobci po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. před koncentrací řízení doplnili, že mezi žalobcem [příjmení]) a panem [celé jméno svědka] došlo před podpisem kupní smlouvy k ústní dohodě o tom, že následně, po výzvě ze strany žalobce [příjmení]), budou nemovitosti převedeny zpět. Dle žalobců se jednalo o jiné právní jednání, dohodu uzavřenou ústní formou mezi žalobcem [příjmení]) a panem [celé jméno svědka]. Následně žalobci dodali, že k dohodě došlo mezi žalobcem [příjmení]) a [celé jméno svědka] přibližně 20. 10. 2015 v odpoledních hodinách v prostorách prodejny žalobce [příjmení]) na adrese [ulice a číslo] v [obec] za přítomnosti [celé jméno svědka], který vše bezprostředně slyšel.

5. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Jak je zřejmé z nesporných tvrzení účastníků i předložené kupní a darovací smlouvy, dále z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví], žalobci uzavřeli dne 11. 11. 2015 s [celé jméno svědka] kupní smlouvu, na jejímž základě žalobci, jakožto prodávající, převedli předmětnou bytovou jednotku (byt [číslo]), nacházející se ve třetím nadzemním podlaží domu [adresa], který tvoří budova [adresa], postavená na stavební parcele parc. [číslo] to včetně spoluvlastnického podílu ke společným částem budovy za sjednanou kupní cenu ve výši 1 150 000 Kč [celé jméno svědka], jakožto kupujícímu. Kupní cena byla dle článku II.2 této smlouvy uhrazena oproti směnce ze dne 10. 9. 2014 na částku 350 000 Kč, proti směnce ze dne 20. 9. 2014 v částce 270 000 Kč, proti směnce z 25. 10. 2015 v částce 380 000 Kč, přičemž zbývající částka 150 000 Kč byla zaplacena kupujícím hotově při podpisu smlouvy. K této smlouvě oba žalobci i [celé jméno svědka] připojili úředně ověřené podpisy, oba žalobci je nechali ověřit dne 1. 11. 2015 na ÚMO [obec a číslo], [celé jméno svědka] téhož dne u České pošty, s.p., [obec a číslo] (nesporná tvrzení účastníků, označená kupní smlouva, výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví] a výdajový pokladní doklad z 11. 11. 2015). Soudu byly předloženy i výše označené směnky, z nichž vyplývá, že žalobce [celé jméno žalobce] se zavázal za tyto směnky zaplatit bez protestu v prvním případě částku 350 000 Kč, ve druhém případě 270 000 Kč a ve třetím případě 380 00 Kč. První ze směnek byla vystavena 10. září 2014 v [anonymizováno] na částku 350 000 Kč na řad [celé jméno svědka], splatnost nastávala dne 30. 6. 2015, byla jednou čarou přeškrtnuta a ve spodní části dopsán text„ zaplaceno 10. 11. 2015“. Druhá směnka byla vystavena dne 20. 9. 2014 v [anonymizováno] na řad [celé jméno svědka], splatná měla být 30. 6. 2015. I tato směnka byla přeškrtnuta a dopsán shodný text ve spodní části této směnky. Třetí směnka byla vystavena dne 25. října 2014 v [anonymizováno] na částku 380 000 Kč na řad [celé jméno svědka], splatná měla být rovněž 30. 6. 2015. I tato směnka byla přeškrtnuta a dopsán na shodný text jako u předešlých směnek (označené směnky). [celé jméno svědka], jakožto pronajímatel, a [celé jméno žalobce], jako nájemce, uzavřeli dne 1. 2. 2016 nájemní smlouvu, na jejímž základě [celé jméno svědka] pronajal předmětnou bytovou jednotku do užívání [celé jméno žalobce]. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 2. 2016 do 31. 12. 2018 [celé jméno žalobce] se zavázal hradit nájemné ve výši 6 000 Kč měsíčně, splatné do 5. dne měsíce. V nájmu bylo zahrnuto vodné/stočné, otop, popelnice, elektřina společných prostor. Elektřinu v bytové jednotce si žalobce platil sám (nájemní smlouva z uvedeného dne). Dne 1. 1. 2019 [celé jméno svědka] a [celé jméno žalobce] uzavřeli novou nájemní smlouvu, na jejímž základě [celé jméno svědka] přenechal předmětný byt do nájmu [celé jméno žalobce]. Tato smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019. Účastníci si sjednali nájem měsíční výši 12 500 Kč, splatný do 5. dne měsíce. Dodatkem k nájemní smlouvě z téhož dne si shodní účastníci ujednali, že po dobu platnosti nájemní smlouvy budou s panem [celé jméno žalobce] byt užívat i [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [celé jméno žalobkyně] (manželka a dcera). [celé jméno žalobce] zaplatil [celé jméno svědka] jednotlivé nájemné v měsíční výši 12 500 Kč dne 5. 1. 2019, 4. 2. 2019, 5. 3. 2019, 7. 4. 2019, 8. 5. 2019 a 6. 6. 2019 (nájemní smlouva, včetně dodatku z 1. 1. 2019 a příjmové pokladní doklady z uvedených dnů). Žalovaná z pozice obdarované uzavřela s [celé jméno svědka] (dárce) dne 24. 8. 2020 darovací smlouvu, na jejímž základě došlo k převodu vlastnického práva k předmětné bytové jednotce včetně spoluvlastnického podílu na žalovanou. [příjmení] dne shodní účastníci uzavřeli i druhou darovací smlouvu, na jejímž základě došlo k převodu vlastnického práva k budově č. e. 114 v obci [obec] na žalovanou (označené darovací smlouvy). Z blíže neoznačené listiny, v níž se nacházel přehled výdajů, soud ve vztahu k posuzované věci nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, neboť platby se vázaly k rekreační chatě, nikoliv k předmětnému bytu. Dopisem ze dne 3. 10. 2020 žalovaná informovala žalobce [celé jméno žalobce], že na základě darovací smlouvy se stala výlučným vlastníkem mj. předmětné bytové jednotky. Dodala, že ze zákona došlo k automatickému prodloužení doby trvání nájemního vztahu. Zároveň zdůraznila, že nájem nebude prodloužen a trvá na tom, aby nejpozději ke dni 1. 1. 2021 byl předmětný byt předán vyklizený její osobě. Sdělila, že úhradu měsíčního nájemného má žalobce nadále hradit na její účet (zmíněný dopis). 6. [celé jméno svědka] e-mailem ze dne 4. 8. 2020 sdělil žalobci [celé jméno žalobce], že dojde k prodeji rekreační chaty, u ní dojde i k výměně zámků. Požádal o její vyklizení. Dodal, že tuto chatu nechal žalobce bezplatně užívat jen za údržbu, a to na základě dobrý kamarádských vztahů. Žádal o její vrácení. K bytu uvedl, jej žalobce užívá bez platné nájemní smlouvy, přičemž se zvětšuje dluh na nájemném. Od září 2019 přitom žalobce věděl o tom, že bude ukončena nájemní smlouva, že nedojde k jejímu prodloužení, k 1. 1. 2020 měl tedy předat byt ve stavu dle nájemní smlouvy. Závěrem dodal, že situace je nadále neudržitelná, proto se obrátil na advokátní kancelář (zmíněný dopis). Žalobci soudu dále předložili vývoj nabídkových cen bytů v ČR, kdy pro [obec] v dubnu 2015 mělo dojít k meziročnímu růstu o 7,3 %. Žalobce dne 6. 8. 2020 napsal [celé jméno svědka], že ukončuje správu nemovitostí a žádá o navrácení v předešlý stav.

7. Svědek [celé jméno svědka] na základě kupní smlouvy ze dne 19. 3. 2012 nabyl od [jméno] [příjmení] za sjednanou kupní cenou 500 000 Kč dům [adresa] na stavební parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] Tyto nemovitosti jsou zapsané na LV [číslo] u [stát. instituce], Katastrální pracoviště Rokycany. Kupní cena ve výši 50 000 Kč byla uhrazena při podpisu smlouvy, zbývající část měla být uhrazena prostřednictvím úvěru poskytnutého [právnická osoba] do 30 dnů od podpisu smlouvy. Dne 29. 3. 2012 [jméno] [příjmení] potvrdil, že kupní cena byla v plném rozsahu zaplacena (kupní smlouva a prohlášení [jméno] [příjmení] z 29. 3. 2012). Svědek [celé jméno svědka] na základě další kupní smlouvy, kterou uzavřel dne 29. 6. 2011 s [jméno] [příjmení], nabyl do svého výlučného vlastnictví budovu [adresa] (rodinný dům) v obci [obec], stojící na pozemku parc. [číslo] Tyto nemovitosti byly zapsány na [list vlastnictví] u [stát. instituce], Katastrální pracoviště Rokycany. Kupní cena byla sjednána částkou 720 000 Kč. Strany rozepsaly, jakým způsobem má být tato kupní cena po částech uhrazena, přičemž část kupní ceny měla být zaplacena prostřednictvím poskytnutého úvěru u [právnická osoba] Další kupní smlouvu uzavřel [celé jméno svědka] s [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dne 24. 11. 2015 Touto smlouvou došlo k převodu vlastnického práva k pozemkům parc. [číslo] na něm stojící budovy (rodinný dům) a pozemku parc. [číslo] na němž stála garáž (budova bez č.p./č.e.). Strany se dohodly, že kupní cena ve výši 700 000 Kč bude uhrazena oběma prodávajícím, každému jednou polovinou (výše konkretizované kupní smlouvy včetně dodatku [číslo] generální plné moci a vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí). K první z kupních smluv se vázala i zástavní smlouva, kterou [celé jméno svědka] uzavřel s [právnická osoba] dne 23. 11. 2015.

8. Ze znaleckého posudku, který dne 27. 1. 2007 vypracoval znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], je patrné, že obvyklá cena předmětného bytu činila k tomuto dni částku 1 425 510 Kč (znalecký posudek [číslo]). 9. [celé jméno žalobce] a [celé jméno svědka] uzavřeli dne 27. 4. 2001 kupní smlouvu, na jejímž základě došlo k převodu předmětné bytové jednotky z [celé jméno žalobce] na [celé jméno svědka], a to včetně spoluvlastnického podílu za sjednanou kupní cenu 300 000 Kč. Dne 21. 2. 2007 [celé jméno svědka] a manželé [celé jméno žalobce] uzavřeli kupní smlouvu, na základě které nabyli předmětnou bytovou jednotku do svého vlastnictví. Kupní cena byla sjednána ve výši 1 400 000 Kč, jež mu byla zaplacena k rukám prodávajícího před podpisem smlouvy, jak strany výslovně konstatovaly a uznaly, prodávající tuto kupní cenu v hotovosti převzal. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 1. 12. 2005 a 5. 12. 2014 plyne, že vlastníkem předmětného bytu byl ke dni 1. 12. 2005 [celé jméno svědka], ke dni 5. 12. 2014 žalobci (označené kupní smlouvy, včetně výpisů z katastru nemovitostí LV [číslo]).

10. Žalobce [celé jméno žalobce] je osobou samostatně výdělečně činnou, je registrován k DPH. Soudu předložil i prostou tabulku bez jakýchkoliv podpisů, v níž měl své příjmy za roky 2014 a 2015. Není zřejmé, kdo tuto listinu vypracoval, zda skutečně vychází z účetnictví žalobce či nikoliv. [celé jméno svědka] byl zaměstnancem [celé jméno žalobce] od 14. 3. 2021 na pozici skladník, mechanik, prodavač a řidič. Na tuto pozici byl od Úřadu práce v [obec] žalobci poskytnout příspěvek (pracovní smlouva z uvedeného dne a dohoda o vyhrazení společensky účelného pracovního místa poskytnutí příspěvku z 11. 3. 2011). V roce 2013 činil vyměřovací základ [celé jméno svědka] částku 133 091 Kč (evidenční list důchodového pojištění). Soudu bylo předloženo i potvrzení o zaměstnání (zaměstnavatel [celé jméno žalobce] a zaměstnanec [celé jméno svědka], který byl zaměstnán od 14. 3. 2011 do 30. 6. 2013), avšak k této listině nebyly připojeny žádné podpisy. Žalobci soudu předkládali i listiny, které se však nevázaly k předmětu sporu (například faktura [číslo] na zahradní domek).

11. Z trestního spisu vedeného Policií ČR pod č.j. KRPP-36353-8/TČ-2021-031181-S-MALL vyplývá, že dne 28. 4. 2021 podal žalobce [celé jméno žalobce] vysvětlení, v rámci něhož uvedl, že pokud se má vyjádřit k jím uváděným skutečnostem v trestním oznámení, které podal na policisty u [příjmení], konkrétně týkající se odklonění majetku ze SJM, tak nemovitost na adrese [adresa], k čemuž došlo v [obec] asi v listopadu roku 2015. Na [celé jméno svědka] převedl i byt na adrese [ulice a číslo] v [obec], který získal darem od své bývalé manželky v rámci porozvodového majetkového vyrovnání, přičemž obě nemovitosti byly zapsány jednou polovinou na jeho druhou ženou. Fiktivní převod dělal z toho důvodu, že se v té době obával rozvodu, chtěl tzv. odklonit majetek ze společného jmění manželů, neboť chatu kupoval ze svých úspor. S tímto nápadem přišel [celé jméno svědka]. Za chatu a byt od jmenovaného nedostal žádné finanční vyrovnání, měl s ním ústní domluvu o užívání předmětné nemovitosti, někdy skutečně užíval a hradil veškeré poplatky spojené s nemovitostí. U jejich domluvy o fiktivním převodu nikdo nebyl přítomen. Asi po třech letech, kdy z rozvodu sešlo, chtěl po [celé jméno svědka] dům i chatu vrátit, což [celé jméno svědka] odmítl s tím, že by se to nevyplatilo, platily by se vysoké poplatky a daně. V srpnu 2020 mezi ním a [celé jméno svědka] začaly problémy a tehdy mu [celé jméno svědka] sdělil, že mu nic nevrátí. S převodem chaty a bytu na [celé jméno svědka] žalobce [příjmení]) dobrovolně souhlasil, [celé jméno svědka] zaplatil veškeré poplatky spojené s převodem nemovitostí. Žalobce mu dával peníze v hotovosti, a to na fond oprav a veškeré náklady, o čemž nemá doklad. Nikdo u předání peněz nikdy nebyl přítomen, svá tvrzení nemohl žádným způsobem prokázat. Žalobce dále uvedl, že [celé jméno svědka] svoji nabídku odůvodnil tím, že se navýší jeho bonita vůči bance ohledně hypotéky. Zároveň vymyslel, že důvodem převodu bude nesplacený dluh osobou žalobce [příjmení]) vůči němu, kdy žalobce [příjmení]) dobrovolně na [celé jméno svědka] vystavil celkem 3 směnky v celkové hodnotě 1 000 000 Kč se splatností 30. 6. 2015, o čemž žalobce informoval manželku s tím, že [celé jméno svědka] bude dluh soudně vymáhat a řešením je převod těchto nemovitostí na jeho osobu. Manželka s tím za těchto okolností souhlasila a dne 12. 1. 2015 byly obě nemovitosti převedeny na [celé jméno svědka] Kupní smlouva byla podepsána v [obec], stejně tak se směnky vystavovaly a podepisovaly v [obec]. Žádné finanční prostředky od [celé jméno svědka] neobdržel, směnky byly vystaveny účelově. Žalobce podal dne 7. 9. 2020 trestní oznámení k Městskému ředitelství Policie ČR, a to na [celé jméno svědka] a [celé jméno žalované], kdy popsal skutek tak, že se [celé jméno svědka] vůči jeho osobě dopustil podvodu, zpronevěry nemovitého majetku a porušil povinnost při správě jeho majetku, konkrétně mělo jít o bytovou jednotku na výše označené adrese a rekreační chatu v [obec] u [anonymizována dvě slova] [celé jméno žalované] se měla aktivně podílet na dokonání podvodu jejího druha pana [celé jméno svědka] vůči jeho osobě a jeho nemovitému majetku. Žalobce [příjmení]) dále popsal, jak došlo k převodu těchto nemovitostí na [celé jméno svědka], že vystavil 3 směnky na pana [celé jméno svědka] v celkové částce 1 000 000 Kč, v říjnu 2015 informoval o dluhu svoji manželku. Žalobce [příjmení]) dodal, že [celé jméno svědka] byl pouze pověřen dočasnou správou jeho nemovitostí. Kupní smlouva je dle jeho názoru od počátku neplatná, k převodu nemovitostí došlo bez právního důvodu. [příjmení] [celé jméno svědka] podepsal uznání dluhu, že mu dluží nájem za měsíc červenec až prosinec roku 2019, přestože měl vše řádně uhrazeno. Soudu byla rovněž předložena druhá strana úředního záznamu o podání vysvětlení, které dne 5. 5. 2021 podával žalobce [celé jméno žalobce] u Policie ČR. Z této předložené části je patrné, že žalobce sděloval, že se nejednalo o odklonění majetku ze SJM, nýbrž o nápravu jeho chybného jednání, kdy chtěl pouze vlastnictví nemovitostí uvést předešlý stav. Ze zprávy Policie ČR ze 7. 6. 2021 vyplývá, že si policejní orgán nepřevezme videonahrávku ve věci vniknutí do chaty v [obec].

12. Ze záznamu o vyřízení věci jiným způsobem z 13. 4. 2021, vydaném Policií ČR, Městské ředitelství policie [obec] pod č.j. KRPP-103690-21/T 2020 [číslo] vyplývá, že nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byla naplněna skutková podstata trestného činu podvodu, zpronevěry a porušení povinností při správě cizího majetku, jichž se měl dopustit [celé jméno svědka], ani nejde o trestný čin jiný, tudíž nebyl ve věci dán důvod opravňující zahájení úkonů trestního řízení dle § 158 odst. 3 tr. řádu a věc proto byla vyřízena jiným způsobem. V tomto rozhodnutí policejní orgán podrobně zdůvodnil v návaznosti na všechna zjištění, proč dospěl k takovému závěru, když mj. uvedl, že [celé jméno žalobce] zcela dobrovolně provedl převod nemovitostí, které měl původně ve svém vlastnictví, a to na [celé jméno svědka]. Tento převod byl proveden z jeho vlastní iniciativy a v rámci jakési dohody s panem [celé jméno svědka] ještě vyplnil a vlastnoručně podepsal směnky ve prospěch [celé jméno svědka]. Zcela absurdně poté působí tvrzení [celé jméno žalobce], že nemovitosti byly převedeny pouze„ fiktivně“ za účelem vyvedení majetku ze SJM, přičemž tyto nemovitosti byly dány [celé jméno svědka] do„ dočasné správy“. Policejní orgán k tomu uvedl, že k převodu fakticky došlo, je tak nepravděpodobné, že by skutečným důvodem převodu mělo být vypořádání SJM, neboť obě nemovitosti nabyl [celé jméno žalobce] ještě před uzavřením druhého manželství, což sám také potvrdil. Policejní orgán rovněž zmínil, že [celé jméno žalobce] byl dne 4. 10. 2012 pravomocně odsouzen zdejším soudem pro spáchání trestného činu křivé výpovědi v souvislosti s podáním nepravdivé výpovědi před soudem.

13. Z opisů z evidence rejstříku trestů fyzických osob soud zjistil, že svědek [celé jméno svědka] má tři záznamy (z let 1998, 2000 a 2003) pro trestné činy krádeže, neoprávněné užívání cizí věci, poškozování cizí věci, porušování domovní svobody, loupeže, poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení, za což mu byly uloženy jak tresty odnětí svobody s propadnutím věci, tak obecně prospěšné práce. Svědek [celé jméno svědka] má celkem 19 záznamů, a to z let 1995 až 2020 za různorodou trestnou činnost, opakovaně byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, svědek [celé jméno svědka] má 1 záznam z roku 2017 za vydírání a výtržnictví, za což mu byl uložen trest odnětí svobody podmíněný. Svědek [celé jméno svědka] byl pravomocně odsouzen celkem 6x (v letech 1997 až 2016) za druhově různorodou trestnou činnost, za což mu byly ukládány opakované podmíněné tresty odnětí svobody, peněžitý trest a obecně prospěšné práce. Rovněž i žalobce [příjmení]) byl pravomocně odsouzen, a to v roce 2012 v souvislosti s trestným činem křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek, za to mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody.

14. Zdejší soud pravomocným rozsudkem ze dne 17. 2. 2022 č.j. 31 C 267/2021-90 rozhodl o tom, že [celé jméno žalobce] je povinen zaplatit [celé jméno svědka] částku 175 000 Kč spolu s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení, a to z titulu dlužného nájemného za měsíce červenec až prosinec 2019, leden až srpen roku 2020, přičemž nájemné bylo sjednáno v měsíční částce 12 500 Kč. V tomto rozsudku soud řešil i otázku vlastnického práva k předmětné bytové jednotce, jakožto otázku prejudiciální. Zmíněný rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 8. 2022 č.j. 64 Co 150/2022-126. Tomuto rozhodnutí předcházela výzva k úhradě dlužného nájemného, kterou dne 31. 12. 2019 vyhotovil [celé jméno svědka] a dne 12. 1. 2020 převzal [celé jméno žalobce] (upomínka za neuhrazené nájemné z uvedeného dne).

15. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] vyplynulo, že pro žalobce již od roku 2016 zpracovává účetnictví, pracuje u něj jako OSVČ na základě smlouvy. Svědkyně nebyla přítomna žádného jednání mezi účastníky řízení, event. mezi žalobcem [celé jméno žalobce] a svědkem [celé jméno svědka] týkajícího se uzavření smlouvy či jakékoli dohody, pouze dne 21. 7. 2020 vyslechla rozhovor mezi žalobcem [celé jméno žalobce] a svědkem [celé jméno svědka], který proběhl na nakládací rampě u prodejny žalobce v [obec] na [anonymizováno]. Svědkyně v té době pracovala v kanceláři v zadní části prodejny, měla otevřené okno, bylo horko. Podle rozhovoru určila, že si předávají nějakou částku na doplacení služeb za byt. Následně slyšela, jak žalobce důrazně [celé jméno svědka] řekl, že chce převést zpět obě nemovitosti, na což mu [celé jméno svědka] odvětil, že je zpátky nepřevede, i když se tak dopředu domluvili, protože má finanční problémy. Dále zaslechla, jak [celé jméno svědka] sdělil [celé jméno žalobce], že ho tam nechá bydlet do konce prázdnin, max. do konce září, poté bude nemovitosti prodávat. Svědkyně přitom věděla, o jakých nemovitostech se hovoří, neboť sama iniciovala jednání žalobce, aby převedl nemovitosti okamžitě zpět. O tom s [celé jméno žalobce] mluvila tak rok předtím. Nikdo jiný nebyl u jejich jednání přítomen, [celé jméno svědka] viděla přijet jeho bílou dodávkou, zda v ní seděl sám, to si nevšimla. [příjmení] [celé jméno svědka] pozná. Svědkyně o této události již vypovídala dne 10. 6. 2021 na Policii ČR. Soud se následně snažil zjistit, proč vypovídala o podstatných skutečnostech jinak než před soudem. K rozporům ohledně toho, že na místě viděla i přítelkyni [celé jméno svědka], což vypověděla před Policií ČR, uvedla, že na místě nikoho dalšího neviděla, k předestřené části své výpovědi sdělila, že takto to vypovědět nemohla, paní [celé jméno žalované] nezná. Před podpisem protokol pravděpodobně nečetla, zřejmě si to sepisující pracovníci Policie ČR sami svévolně do její výpovědi dopsali. V další části svého výslechu v tomto řízení svědkyně uvedla, že u Policie ČR byla jako svědkyně [celé jméno žalobce], tudíž asi těžko by vypovídala proti němu.

16. Svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že pracoval pro pana [celé jméno žalobce], předtím pro něho pracoval i brigádně. Pan [celé jméno žalobce] mu sdělil, že má možnosti výhodného obchodu v [obec], šlo o nemovitosti, na to si potřeboval půjčit. Svědek k tomu uvedl, že s tím nemám problém, již dříve peníze půjčoval. Odměnu za půjčení peněz mu mělo být to, že jej žalobce seznámí s lidmi, s nimiž v [obec] jednal a začne podnikat. K tomuto nedošlo, proto svědek chtěl po žalobci vrátit zpět své peníze. Šlo o částku 1 000 000 Kč, což bylo rozepsané na směnkách, celkem se jednalo o 3 směnky. Svědek k tomu popsal, že peníze k dispozici v té době měl, neboť šetřil, pracoval i brigádně (např. vyhazovač na diskotékách), jezdil kamionem (byl zaměstnán v autodopravě u firmy NTrans jako řidič mezinárodní kamionové dopravy po dobu 4,5 – 5 let), měl i veškeré diety, které si schovával, v Německu si přivydělával jako společník. Z této činnosti měl na dostatečně velký příjem, který dostával v eurech. Dále mu bratr vracel 580 000 Kč, které mu předtím svědek půjčil. V té době jeho bratrovi přišly peníze z Norska za neoprávněné uvěznění, proto mu byl schopen vrátit 580 000 Kč, které svědek bratrovi zapůjčil do podnikání. Protože [celé jméno žalobce] v té době neměl peněžní prostředky k uhrazení dluhu, nabídl svědkovi k odkupu byt a chatu na [obec]. Vysvětlil to tím, že se stejně chtějí s manželkou stěhovat pryč. S tímto nápadem přišel [celé jméno žalobce], druhý den to svědkovi potvrdila i paní [celé jméno žalobkyně]. Kupní cenu stanovili dohodou. Svědek v té době hodně sledoval ceny realit, měl i znalecké posudky k nemovitostem, které kupoval. Cenu prvotně navrhl [celé jméno žalobce] o něco vyšší než 1 150 000 Kč, nakonec se dohodli na této částce. Oproti kupní ceně započetli peníze, které svědek [celé jméno žalobce] půjčoval na směnky a svědek mu hotově doplatil zbývající část kupní ceny. Kupní smlouvy připravoval [celé jméno žalobce]. Stejně tak [celé jméno žalobce] vypisoval i směnky, finanční prostředky byly vypláceny svědkem [celé jméno žalobce] ve stejný den, kdy byly směnky vystaveny. Všechny směnky byly vystavovány u svědka doma ([obec a číslo]). Dle svědka u jednoho či dvou předání byla i paní [celé jméno žalobkyně], která měla peníze počítat. Svědek dále vysvětlil, proč nekoresponduje datum splacení směnek uvedené na směnkách a datum podpisu kupní smlouvy. Žalobce [příjmení]) jej žádal, aby do směnek bylo datum napsáno, což svědka zarazilo, neboť se domníval, že se směnky po jejich úhradě zničí. Vyhověl [celé jméno žalobce] a ptal se, kdy podepisovali smlouvy. Na to mu bylo sděleno 10. 11. 2015, proto toto datum do směnek zapsali. Byl to datum, kdy smlouvy byly připravovány. Svědek dále uvedl, že nikdy nebyl seznámen s úmyslem žalobců či [celé jméno žalobce] nemovitosti převést pouze dočasně ani na jejich převedení zpět na žalobce. Svědek zdůraznil, že není pravdou, že by byli s [celé jméno žalobce] na čemkoliv ohledně vrácení nemovitostí zpět domluvení, žádná taková dohoda nikdy mezi nimi nebyla uzavřena. Neuzavřel s [celé jméno žalobce] ani dohodu o zpětném převodu nemovitostí, kupní smlouva nebyla sjednávána s výhradou zpětného převodu předmětu koupě. Jedinou dohodu, kterou uzavřeli, bylo, že [celé jméno žalobce] může bezplatně užívat chatu na [obec], neboť svědek se o ni starat nechtěl, a dále, že [celé jméno žalobce] nechá po nějakou dobu bydlet v předmětném bytě, než se odstěhují do [obec]. Zpočátku ho tam nechal bydlet levně (za 6 tis. Kč měsíčně), ale protože to trvalo dlouhou dobu, došlo zhruba po dvou letech k navýšení ceny nájmu na běžný tržní nájem (12,5 tis. Kč měsíčně). Zvýšený nájem platil asi půl roku. Celý problém nastal v době, kdy [celé jméno žalobce] přestal platit nájem. Poté svědek převedl nemovitosti na svoji přítelkyni. Důvodem převodu bylo, že svědek prodělal Covid-19 s vážným průběhem, chtěl tak do budoucna zabezpečit svoji družku a děti. Svědek jednal s panem [celé jméno žalobce] pouze za účelem hrazení nájmu. U těchto jednání byla několikrát přítomna i paní [celé jméno žalobkyně], stejně tak byla přítomná i přítelkyně svědka (žalovaná). Neřešili, že by měly být nemovitosti převáděny zpět, svědek ani nic takového dělat nechtěl, za tímto účelem je nekupoval. [příjmení] [celé jméno žalobce] dostal výzvu k vrácení nemovitosti emailem, na tuto výzvu asi nereagoval. Bylo to poté, co [celé jméno žalobce] napsal, aby se vystěhoval. Svědek následně popsal, že se s [celé jméno žalobce] sešli 21. 7., jednali spolu, kdy svědek za [celé jméno žalobce] přijel k zadním vchodovým dveřím. Sděloval mu, že to takto dál nejde, že je třeba, aby zase začal platit. [celé jméno žalobce] mu ukázal na telefonu, že nic platit nemusí, že má zaplaceno a že mu nic nedluží. Svědka to rozčílilo, pohádali se. Ofotil si to, co mu [celé jméno žalobce] ukazoval, z toho pak určil i datum, kdy k tomuto setkání došlo. V autě seděla žalovaná se synem, který spal v autosedačce, nikdo jiný tomuto jednání přítomen nebyl. Svědek dále popsal, jaké nemovitosti vlastní, od koho je kupoval (nemovitost v [obec] na adrese [adresa] adrese [obec a číslo] a [obec a číslo]). Uvedl, že refinancoval své úvěry, do zástavy dal obě tyto nemovitosti v [anonymizováno]. Refinancování mu poradila jeho makléřka. K dalším dotazům svědek potvrdil, že byl evidován na úřadu práce, nepamatoval si, v jakém období. Stejně tak nebyl schopen uvést jeho příjem u [právnická osoba], jako vyhazovač pobíral 1 500 Kč až 2 000 Kč za den, pracoval tam středy, pátky. V Německu si jako společník vydělal něco mezi půl miliónem a miliónem Kč, dostával to v Eurech. Na výši ostatních příjmů si nevzpomněl, nevybavil si ani, kolik měsíčně splácel na poskytnuté úvěry. I když měl dostatek finanční hotovosti, kupní ceny nemovitostí hradil skrze úvěry, považoval to za lepší řešení. Svědek se vyjádřil i k osobě [celé jméno svědka]. Toho znal, býval to kamarád. Jednou spolu jeli v autě a zastavili je příslušníci Policie ČR. [celé jméno svědka] byl v celostátním pátrání a dával svědkovi za vinu, že ho chytili, že jim neujel. U žádného jednání s [celé jméno žalobce] [celé jméno svědka] dle svědka přítomen nebyl. Svědek dále hovořil i o panu [jméno] a [celé jméno svědka]. [příjmení] [jméno] vypověděl, že to byl kamarád jak jeho tak [celé jméno žalobce], kterému vystavoval fiktivní faktury asi za 3,5 miliónu Kč, ty pak [celé jméno žalobce] fiktivně přepisoval [celé jméno svědka]. To zjistil z dokladů, které si u něj žalobce [příjmení]) uschoval. Svědek to předal Policii ČR, která sdělila, že to předá finančnímu úřadu. Svědek znal i pana [příjmení], ani ten nebyl přítomen žádných jednání mezi ním a žalobcem [příjmení]). [příjmení] chodil za [celé jméno žalobce], z dokladů, které si u něj [celé jméno žalobce] nechal, zjistil, že od [příjmení] přebíral prodejnu. Svědek dále důrazně popřel, že by se dne 20. 10. 2015 v odpoledních hodinách v prostorách prodejny žalobce [příjmení]) na adrese [ulice a číslo] v [obec] za přítomnosti [celé jméno svědka] sešel a jednal se žalobcem [příjmení]), řešil jakoukoli dohodu. Stejně tak nikdy nebyla přítomna jakýchkoli jednání mezi ním a [celé jméno žalobce] paní [příjmení], neviděl ji tam. Svědek si dále vzpomněl, že jeho bratr byl za úplatu křivě svědčit ve prospěch žalobce [příjmení]) na finančním úřadě, kde to domlouvala paní [příjmení]. Bratr svědka to poté uvedl na pravou míru u Policie ČR. Žalobce [příjmení]) se svědkovi svěřil, že křivě svědčil panu [celé jméno svědka]. Svědek hovořil ve vztahu k falešným fakturám i o [jméno] [příjmení]. Na chodbě soudu svědek hovořil s dalším ze svědků panem [jméno], který mu sdělil, že jde svědčit a když mu svědek řekl, že jde svědčit proti němu, protože jde proti žalované, tak na to [jméno] reagoval slovy„ [jméno] to tak chtěl“. Při dodatečném výslechu svědek zdůraznil, že se nezúčastnil žádného jednání dne 11. 11. 2015 při podpisu smluv na ÚMO [obec a číslo], se žalobci u podpisu smluv vůbec nebyl. Na paní [celé jméno žalobkyně] nečinil žádný nátlak. Poté, co se svědek dozvěděl, že tam měl být, navštívil ÚMO [obec a číslo] i nedalekou stanici Policie ČR s tím, zda se dají získat kamerové záznamy, aby prokázal, že se tam v daný čas nevyskytoval. Svůj podpis nechal ověřovat na poště v [obec] – [anonymizováno], bylo to o několik hodin později. Svědek dále popsal, za jakých okolností se setkal s p. [celé jméno svědka] v [obec] na ubytovně. V té době byla ubytovna v rekonstrukci, žádné ubytování v ní nebylo možné. [celé jméno svědka] se s ním setkal z důvodu, aby ho požádal, zda by mu svědčil u soudu, což svědek odmítl. Pak se rozešli a od té doby až do setkání na soudní chodbě [celé jméno svědka] neviděl. Svědek znovu zopakoval, že kupní smlouvy připravoval [celé jméno žalobce], svědek u toho byl, [celé jméno žalobce] mu to četl. Již potvrzené smlouvy dostal od [celé jméno žalobce] dne 11. 11. 2015 v [obec] na [anonymizováno], kde přesně si již nevybavil, s nimi šel svědek na poštu ověřit svůj podpis.

17. Svědek [celé jméno svědka], který je bratrem [celé jméno svědka], uvedl, že jeho bratr vždy byl finančně zabezpečený, měl doma i vyšší hotovost, kterou měl uloženou ve velikém trezoru umístněném pod stolem. Bratra popsal jako spořivého, přičinlivého a shánčivého. V období mezi lety 2013 až 2016 měl jak peníze od něj, protože mu vrátil půjčku, kterou mu bratr poskytl do podnikání, tak i ze svých příjmů, neboť pracoval jak brigádně, tak jezdil kamionem, přivydělával si i v zahraničí (podle svědka prostitucí, za což měl dle názoru svědka dost peněz). V září 2014 a říjnu 2015 dle svědka mohl bratr disponovat částkou převyšující 1 milion Kč. Svědek byl v roce 2013 odškodněn Norskem za neoprávněnou vazbu, obdržel asi 900 000 Kč, nechal si asi 250 000 Kč, zbývající část vrátil bratrovi, který mu postupně půjčoval na jeho předchozí podnikání, celkem mu bratr za období od 2008 do 2010 půjčil částku cca 600 000 Kč. V té době svědek bydlel a podnikal na [anonymizováno] ([obec]). Svědkovi bylo známo, že bratr půjčoval peníze, a to i žalobci [příjmení]), o tom se dozvěděl od bratra. Později pro špatnou zkušenost od toho upustil. Svědek bydlel spolu s bratrem v [anonymizováno], a to od doby, co se vrátil z Norska, až do doby, co se odstěhoval do Belgie. Nyní bydlí se svojí přítelkyní v [obec], k trvalému pobytu je stále hlášen v [anonymizováno]. Vypomáhal bratrovi i s nějakými pracemi u žalobce [příjmení]). Svědek dále potvrdil, že křivě svědčil ve prospěch žalobce [příjmení]) před finančním úřadem, za což dostal i nějakou odměnu. Dostalo se to až před Policii ČR, kde následně řekl pravdu.

18. Svědek [celé jméno svědka] hovořil o tom, že blíže neupřesněného dne jednal se žalobcem [příjmení]) a [celé jméno svědka]. Přítomní se měli domluvit tak, že auta se přepíší na svědka a byt s chatou se napíší na [celé jméno svědka]. Svědek dokázal uvést pouze to, že to bylo před pár lety asi v odpoledních hodinách v prodejně žalobce. Schůzka trvala 1 až 2 hodiny. Jaké bylo roční období, o jakou šlo denní dobu, nevěděl. Stejně tak nedokázal sdělit, jaká smlouva měla být po zmiňované dohodě mezi žalobcem [příjmení]) a [celé jméno svědka] uzavřena. Teprve, když mu bylo předestřeno, že jmenovaní uzavřeli kupní smlouvu, svědek uvedl, že je mu to známo. Proč to sám neuvedl, vysvětloval tím, že na to nebyl tázán, ačkoli z protokolu o ústním jednání vyplývá opak. U podpisu této smlouvy nebyl. Nedokázal ani upřesnit, na základě čeho ví, že danou smlouvu žalobce [příjmení]) se [celé jméno svědka] uzavírali. Svědek dodal, že žalobce [příjmení]) měl osobní problémy, měl se rozvádět. [příjmení] nepřišel o majetek tak bylo dále domluveno, že až to bude zapotřebí, přepíše se vše zpět. U svědka šlo o přepis dvou aut, jedno se již převedlo zpět, a to na syna žalobce [příjmení]). Nebylo to za žádnou úplatu ani protislužbu, písemná smlouva se neuzavírala, s [celé jméno žalobce] měl pouze ústní dohodu. [celé jméno žalobce] zaplatil převod vozidla, pojistná smlouva byla asi i nadále vedena na něj. Vozidla měl k dispozici žalobce [příjmení]). U jiného jednání svědek přítomen nebyl. Asi 3 až 4 roky nazpět svědek hovořil s [celé jméno svědka]. Mluvili o převodu aut, [celé jméno svědka] mu přitom sdělil, že to [celé jméno žalobce] asi nevrátí. Svědek dále vypověděl, že je zaměstnán u [anonymizováno] teplárenské, vozidla opravuje příležitostně, a to bezúplatně. Takto opravuje i vozidla žalobce [příjmení]). Svědek si nepamatoval, zda byl ve výkonu trestu odnětí svobody i v roce 2015. Potvrdil, že žalobce [příjmení]) byl poté, co mu svědčil v jeho věci, odsouzen za křivou výpověď.

19. Z výslechu svědka [příjmení] [celé jméno svědka] a jeho čestného prohlášení soud zjistil, že svědka na podzim roku 2015 oslovil žalobce [příjmení]) se žádostí, zda by na blíže neurčenou dobu mohl na něj převést předmětný byt a rekreační chatu. Podobnou věc spolu již v minulosti realizovali, kdy v r. 2001 žalobce [příjmení]) na svědka převedl tento byt z důvodu zajištění půjčky, kterou žalobci [příjmení]) poskytl. Kupní cenu 300 000 Kč mu neplatil. Ujednání o zpětném převodu považoval za závazné. Když žalobce [příjmení]) půjčku vrátil, převedl na něj bezúplatně v roce 2007 byt zpět. Kupní cena byla stanovena ve výši 1 400 000 Kč, což odpovídalo obvyklé ceně. Smlouvy připravoval žalobce [příjmení]), svědek se v tom aktivně neangažoval. Mělo jít o zajištění půjčky 300 000 Kč, která měla být vrácena asi po roce. U ústního jednání pak svědek vypověděl, že půjčka byla vrácena asi půl či jeden rok předtím, než [celé jméno žalobce] přinesl připravenou druhou kupní smlouvu k podpisu. Svědek [celé jméno žalobce] znal dlouhodobě. Proč byla uzavřena kupní smlouva a ne zástavní smlouva, to svědek nevěděl. Svědek se stal faktickým vlastníkem, s nemovitostí však nedisponoval, tu dál užíval žalobce. V posuzovaném případě se nejednalo o půjčku, ale o rodinné důvody, svědek se na to žalobce [příjmení]) blíže neptal. V písemně vypracovaném čestném prohlášení svědek uvedl, že po pár dnech mu [celé jméno žalobce] zavolal a sdělil, že to vyřešil s pomocí [celé jméno svědka], kterého zaměstnával a [celé jméno svědka] ho k tomu přemlouval z důvodu, že potřeboval získat úvěr od banky. Oproti tomu při osobním slyšení svědek vypověděl, že se tuto informaci od žalobce [příjmení]) dozvěděl až za měsíc či dva, když se potkali. Po konfrontaci s jeho písemným prohlášením svědek změnil výpověď v tom směru, že si to nepamatuje, pravdou je to, co je v prohlášení. Sám pak začal hodnotit, že to není důležité. Svědek dále zmínil, že [celé jméno svědka] zná, chtěl ho oslovit v souvislosti s možností ubytování svých zaměstnanců. Prostory však na [celé jméno svědka] působily nedůvěryhodně, proto z místa ihned odjel, aniž by o tom začal se [celé jméno svědka] jednat. Před koncem roku 2020 se [celé jméno žalobce] svědkovi svěřil se svojí zoufalou situací, kdy [celé jméno svědka] mu sdělil, že mu nic zpátky převádět nebude, ač spolu byli ústně domluveni, že potřebuje peníze na splácení svých hypoték a žalobce [příjmení]) na to žádný papír nemá. Dle svědka přitom [celé jméno žalobce] neměl v úmyslu svůj byt prodat, v roce 2016 jej začal nákladně renovovat.

20. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně], manželka žalobce [příjmení]), popsala, že předmětný byt vlastnil její manžel před uzavřením manželství. V roce 2001 ho převedl na [celé jméno svědka], v roce 2002 došlo k sňatku. V roce 2007 [celé jméno svědka] byt vracel, vlastnické právo k němu přešlo na oba žalobce. V roce 2010 koupili chatu. 2013 prodělal manžel tři těžké operace. Dne 10. 11. 2015 jí manžel sdělil, že [celé jméno svědka] dluží velké množství peněz (částku jí manžel, ani druhý den [celé jméno svědka], neřekli) a jediným řešením je na něj převést nemovitosti. Následující den si ji vyžádali na ÚMO 1, kam přijel jak její manžel, tak [celé jméno svědka], který měl smlouvy vypracované. [celé jméno svědka] jí začal víceméně vyhrožovat, aby to podepsala, jinak to bude soudně vymáhat. S manželem na úřadu ověřili své podpisy na kupní smlouvě, smlouvy si následně [celé jméno svědka] odvezl. Jiné listiny tam nepodepisovali. Žalobkyně se z toho musela psychicky nějakou dobu srovnávat. S převodem nemovitostí souhlasila, což odůvodnila tím, že to pro ni bylo snesitelnější než žít s pocitem dluhů. O dalším bydlení neuvažovala, předpokládala, že si pronajmou byt. V té době měli 8leté dítě. K dotazu, z čeho by platila nájem, uvedla, že by si našla práci. S manželem další bydlení neřešili, ani se na to nezeptala. Počátkem roku 2016 jí manžel sdělil, že žádné dluhu vůči [celé jméno svědka] neměl, jednalo se o to, aby nepřišel o byt. Potřeboval ho převést jinam. Ujišťoval ji, že je se [celé jméno svědka] domluven, že v bytě budou nadále bydlet, chatu užívat jako dosud. Až se situace uklidní, nemovitosti vrátí zpět. O této dohodě slyšela pouze od manžela. Důvod, proč to manžel učinil, nevěděla. V roce 2015 však uvažovala o rozvodu. Návrh ale nepodala. Manžel žalobkyni dále sdělil, že žádné směnky neproběhly, vše byla fikce. [celé jméno svědka] je navštěvoval na prodejně, když s ním asi na jaře roku 2016 mluvila, tak ji ujišťoval, ať nemá strach, že až se situace zklidní, v pořádku to zase vrátí zpět. To jí zopakoval vícekrát. Vrátit se to mělo asi po třech letech, což [celé jméno svědka] odůvodnil tím, že jinak by se platily velké daně. Po třech letech za ním jel manžel s dotazem na zpětný převod. Domluvili se tak, že se to nechá na až 5 let, že to bude daňově výhodnější. U toho žalobkyně nebyla přítomna. Dne 21. 7. 2020 však [celé jméno svědka] manželovi sdělil, že mu v žádném případě nemovitosti nevrátí. Žalobkyně se dále popisovala majetkovou situaci [celé jméno svědka]. Věděla, že si bral hypotéku na nějaký dům v [anonymizováno], posléze si bral hypotéku na dům v [obec]. [jméno] řešil měsíc po převodu předmětného bytu a chaty. Dodala, že věděla od něho. Bylo jí ještě známo to, že vlastní vozidlo a že poté, co od nich [celé jméno svědka] dostal výpověď, šel na úřad práce. Více toho o majetkových poměrech [celé jméno svědka] nevěděla. Žalobkyně rovněž vypověděla, že její manžel převáděl vozidla na [celé jméno svědka]. Jedno vozidlo převedl na jejího syna z prvního manželství. O tomto převodu jí nebylo nic známo, nevěděla, proč je manžel převáděl. [celé jméno svědka] v rámci zpětného převodu převedl jedno vozidlo na manželova syna. U vystavování směnek nebyla. Co se týká kupních smluv, ty převezl [celé jméno svědka]. Žalobkyně se s nimi nemohla seznámit, [celé jméno svědka] je nepůjčil z ruky. Poté šli na úřad podepisovat. Byt po převodu užívali na základě nájemní smlouvy. Nájem hradí pravidelně, a to ve výši 4 800 Kč měsíčně, což vysvětlila tím, že původní smlouva byla na 6 tis. Kč, kdy se 4 800 Kč počítalo na služby, zbytek byl pro [celé jméno svědka] jako provize. O tom, že by byla uzavřena další nájemní smlouva, žalobkyně nic nevěděla. Žalobkyně byla opakovaně u předání peněz, které označila jako poplatky za byt, které předával její manžel [celé jméno svědka].

21. Žalobce [celé jméno žalobce] vypověděl svoji genezi od svého nastěhování do [obec] v roce 1975, kdy s rodiči bydlel v předmětném bytě. Od roku 1982 v něm bydlel s jeho předchozí manželkou. Po revoluci byl byt převeden do jejich osobního vlastnictví. Vzali si na něj s manželkou půjčku. Rozvedl se v roce 1999. S tehdejší manželkou se dohodl, že na něj převede druhou polovinu bytu darovací smlouvou, žalobce doplatí půjčku. V roce 2001 si půjčil asi 300 tis. Kč od [celé jméno svědka]. Protože [celé jméno svědka] chtěl nějakou záruku, žalobce na něj převedl předmětný byt. Dohodl se s ním, že až dluh splatí, byt mu vrátí. S [celé jméno svědka] zřejmě uzavřel i nájemní smlouvu, pravděpodobně jednu, a to hned zpočátku. V roce 2002 se žalobce oženil se žalobkyní. V roce 2007 mu [celé jméno svědka] byt vrátil, avšak jako vlastníci byli zapsáni oba se žalobkyní. V roce 2010 začal u žalobce pracovat [celé jméno svědka], pracoval u něj 3 roky. Již předtím u něho pracoval brigádně. V té době žalobce prodělal operaci, nakonec z toho byly operace tři. Poté dal [celé jméno svědka] výpověď, protože nevěděl, jak to bude dále probíhat. Vídali se i dále. Manželka mu později pohrozila, že se chce rozvádět, něco v něm hnulo. Začal se o tom bavit s více lidmi. Při jedné schůzce, u níž byl [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka], který se mu staral o vozidla, společně vymysleli, že [celé jméno svědka] si vezme auta na sebe a až to s manželkou dořeší, tak mu je vrátí. O nemovitost projevil zájem [celé jméno svědka], protože kupoval nemovitosti a chtěl si brát hypotéku. Domluvili se, že mu to po nějaké době vrátí. Délku té doby neřešili. Následně připravil smlouvy a na [celé jméno svědka] převedl vozidla. Druhý den mluvil s [celé jméno svědka], zda by nemovitosti nemohl opět převést na něj. Ten to odmítl, proto se obrátil na [celé jméno svědka] a domlouvali se, jak to s bytem udělají. [celé jméno svědka] mu řekl, že smlouvy připraví, požádal ho půjčení kupní smlouvy, kterou sepisoval s [celé jméno svědka]. Tuto smlouvu připravoval JUDr. [příjmení] pro [celé jméno svědka], byl to jeho tehdejší právník. Podle ní to chtěl připravit. Asi žalobci nevěřil, že to udělá dobře. Kupní cenu stanovili tak, aby byla aspoň z části věrohodná a na druhou stranu, aby to mohlo korespondovat s tím, co by mu mohl fiktivně [celé jméno svědka] půjčit. Žalobce si přitom byl vědom toho, že byt mohl mít hodnotu 2 až 3 mil. Kč. Kupní cena dle žalobce [příjmení]) činila 1 100 000 Kč. Splacena měla být směnkami, které vymysleli, aby kupní smlouvy podepsala i manželka. Nic z toho fakticky [celé jméno svědka] neplatil. U tohoto domlouvání již [celé jméno svědka] nebyl. Žalobce [příjmení]) řekl [celé jméno svědka], že směnky pouze přeškrtnou, že je potřebují pro smlouvy. Žalobce dále popsal, jak to probíhalo. Vrcholilo to tím, že se sešli před úřadem, smlouvy přivezl [celé jméno svědka], měl je již připravené poslední stranou nahoru. Na manželku tam byly činěny tlaky, aby to podepsala. Měla v sobě asi i nějaké prášky. Chtěla to mít za sebou, mít klid. [celé jméno svědka] s nimi byl i při ověřování podpisů smluv. Poté si smlouvy vzal [celé jméno svědka] a odjel. Předtím mu vrátil smlouvu s [celé jméno svědka]. Následně se [celé jméno svědka] uzavřeli nájemní smlouvu. První byla uzavřena se žalobkyní [příjmení]), tu však [celé jméno svědka] za týden žalobcům vzal a nahradil další smlouvou, v níž bylo nájemné stanovené částkou 6 000 Kč, z čehož 4 800 Kč mělo být do fondu oprav, zbývající část měl mít [celé jméno svědka] na nějaké placení daní apod. Částku pak zaokrouhlili na již zmiňovaných 6 tis. Kč měsíčně. [jméno] mu žalobce [příjmení]) platil, žádný doklad na úhradu nemá, vystavovaly se možná jeden či dva doklady, protože se to [celé jméno svědka] nechtělo psát. Placeno to bylo vždy v hotovosti. Další rok přišel s tím, že mu to nevěří na finančním úřadě, proto chtěl nájemné navýšit na 12 500 Kč. Žalobce mu na to říkal, že doufá, že to potom po něm nebude chtít. Asi po třech letech žalobce [příjmení]) oslovil [celé jméno svědka] s dotazem, jak s bytem, na což mu [celé jméno svědka] řekl, že je to brzy, musely by se platit vysoké daně, proto to nechají na pět let. V roce 2019 uzavírali novou nájemní smlouvu. Ty smlouvy se uzavíraly opakovaně, [celé jméno svědka] jim dával ke konci roku výpověď a za krátkou dobu přijel s novou smlouvou. Důvod žalobce nepochopil. Chatu neřešili, měli dohodu, že s ní žalobci mohou dělat, co chtějí. V roce 2020 však novou nájemní smlouvu nedostali. V průběhu roku se žalobce [příjmení]) [celé jméno svědka] připomínal. Ten mu sdělil, že má teď jiný starosti. Poté nastalo problematické období i pro žalobce [příjmení]) a jeho matku, následně začal covid. [celé jméno svědka] za ním přijel a sděloval, že něco potřebuje. Kvůli covidu nemá lidi na ubytovně, nemá příjmy, musí však splácet hypotéky, leasing. Žalobce [příjmení]) mu vyhověl a napsal nějaký dopis, který mu [celé jméno svědka] diktoval, že nájmy neplatil, ač přitom byly zaplacené, a žádá o odložení plateb. V červenci se proto o nich dohadovali se [celé jméno svědka], to byla ta událost, u níž byla paní [příjmení] a žalovaná seděla v autě. [příjmení] přitom žalovanou nemohla přes strom vidět. Na žalovanou tam [celé jméno svědka] volal se slovy„ viď, že to chceme prodat“ a ta odpověděla„ co?“. Znovu jí to zopakoval, ona odpověděla„ jojo“ a zabouchla dveře. Podle žalobce [příjmení]) v té době sprchlo, nepršelo však celý den. Soud se žalobce [příjmení]) dotazoval i na tvrzenou dohodu, kterou měl uzavřít s [celé jméno svědka], kdy a kde byla uzavřena, kdo byl u jejího uzavření přítomen a co bylo jejím obsahem. Žalobce [příjmení]) vypověděl, že součástí dohody bylo, že dočasně převede nemovitost na [celé jméno svědka], s čímž souviselo i placení, směnky. V té době čas nebyl určen. Měl pocit, že tam padlo, že by se za tři roky nemovitosti převedly zpět. Dle žalobce [příjmení]) mělo být datum, kdy má dojít k vrácení nemovitostí, stanoveno dohodou. Z dalších odpovědí žalobce [příjmení]) vyplynulo, že přesné datum v rámci jejich dohody, kdy mělo dojít k vrácení nemovitostí, stanoveno nebylo, nebyl ujednán ani způsob, jakým má být určeno. Následně žalobce [příjmení]) opakovaně měnil svoji výpověď, kdy střídal„ tři roky“ s „ zhruba tři roky“. Po právní stránce vrácení nemovitostí dořešeno neměli, žalobce [příjmení]) nevěděl, jakou formou k tomu má dojít ani na koho mají být nemovitosti poté převedeny, na tom se se [celé jméno svědka] nedomlouvali. U této dohody byl přítomen i [celé jméno svědka], probíhala někdy koncem října či na jeho přelomu. Jako záruka, kdyby se [celé jméno svědka] něco stalo, mělo být to, že to vyřeší v závěti, což se nestalo. [celé jméno svědka] mu slíbil, že nemovitosti nedá do zástavy, to dodržel. Žalobce dodal, že směnky byly antedatované. Byl na nich uveden rok 2014, což vázali k tomu, že v té době měl [celé jméno svědka] obdržet od bratra, kterého Norsko odškodnilo, vyšší sumu peněz. Fakticky byly sepsány tak dva dny před převodem předmětného bytu, u toho nikdo další přítomen nebyl. Vystavovaly se na prodejně žalobce [příjmení]). Poprvé žalobce [příjmení]) vyzval [celé jméno svědka] k vrácení nemovitostí po třech letech, do té doby žádné pochybnosti, že by k jejich vrácení nemuselo dojít, neměl. Žalobce [příjmení]) potvrdil, že byl odsouzen za křivou výpověď ve prospěch [celé jméno svědka]. Podle něho to nezvládl jeho advokát, své pochybení nepřipouštěl.

22. Soud zamítl návrhy na provedení důkazu výpisem z účtu vedených na [celé jméno svědka] v období od roku 2010 do roku 2015 k dokreslení finanční situace tohoto svědka, potvrzení od Úřadu práce ČR za roky 2008 až 2015 ohledně [celé jméno svědka], zda byl u úřadu práce veden a jaké dostával příspěvky a dotazem na ÚMO [obec a číslo] ke zjištění, jaké jsou pokyny při ověřování podpisů, zejména za situace, že ověřování nemá standardní průběh, informací z registru vozidel, neboť tyto důkazy považuje za nadbytečné a jejich provedení za nehospodárné. Dané důkazy přitom nemohou prokázat dosud neprokázané rozhodné skutkové okolnosti, ani vyvrátit zjištěné skutečnosti, rozhodný skutkový stav byl v dostatečné míře zjištěn provedenými důkazy. Lze k tomu doplnit, že tvrzená nemajetnost [celé jméno svědka] nemůže vyplývat toliko z těchto listin, neboť každá osoba může vlastnit finanční prostředky, které nemá uloženy na účtech, případně disponovat s jiným majetkem, což ostatně bylo v řízení prokázáno výslechy svědka [celé jméno svědka] i jeho bratra [celé jméno svědka]. Z těchto výslechů naopak vyplynulo, že [celé jméno svědka], ukládal značné množství finančních prostředků ve svém domě, kde měl dokonce umístěn větší trezor. Soud rovněž zamítl návrh na výslech svědkyně [jméno] [příjmení], neboť na něm nebylo dále trváno.

23. Podle § 6 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

24. Podle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

25. Podle § 980 odst. 2 věty první o.z. je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem.

26. Po právním zhodnocení, které bylo provedeno v souladu s pravidly obsaženými v § 132 o.s.ř., soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobci uzavřeli dne 11. 11. 2015 s [celé jméno svědka] kupní smlouvu, na jejímž základě došlo k převodu vlastnického práva k předmětnému bytu ze žalobců na [celé jméno svědka]. [příjmení] je i to, že [celé jméno svědka] daroval tento byt darovací smlouvou, která byla uzavřena dne 24. 8. 2020, žalované. Vlastnické právo k předmětnému bytu bylo zapsáno do katastru nemovitostí a od vkladu práva z darovací smlouvy svědčí žalované. Podle výše citovaného § 980 odst. 2 o.z. žalované svědčí právní domněnka, že právo bylo zapsáno v souladu se skutečným stavem. Důkazní břemeno spočívalo na žalobcích, bylo na nich, aby tuto fikci zvrátili, jinak nemohli být ve sporu úspěšní. V řízení nebylo sporu ani o tom, že předmětnou bytovou jednotku žalobci následně užívali na základě nájemních smluv, které žalobci s [celé jméno svědka] po uzavření kupní smlouvy uzavřeli. [příjmení] však panoval ohledně toho, zda je kupní smlouva uzavřena platně, zda byl dán úmysl předmětný byt prodat a převést vlastnictví trvale, zda nechyběla vůle jednající osoby, zda nejde o jednání zdánlivé, k němuž se nepřihlíží. Stejně tak bylo sporné, zda žalobce [příjmení]) uzavřel s [celé jméno svědka] v ústní formě dohodu, na jejímž základě se oba jmenovaní dohodli, že po uplynutí stanovené doby dojde k vrácení těchto nemovitostí a zda taková dohoda mohla takové následky mít, zda byla dostatečně určitá a platně uzavřena.

27. Z tvrzení žalobců vyplývá, že taková dohoda, jejíž přesné znění nebyli schopni uvést, byla uzavřena před podpisem kupní smlouvy přibližně dne 20. 10. 2015 v odpoledních hodinách v prostorách prodejně žalobce [příjmení]) v [obec] za přítomnosti [celé jméno svědka]. K prokázání tohoto tvrzení žalobci navrhli výslech svědka [celé jméno svědka] a žalobce [příjmení]). Je třeba nejprve poznamenat, že sám žalobce [příjmení]) uvedl při podání vysvětlení před Policií ČR, že u jednání o jím tvrzené dohodě, k níž mělo dojít mezi ním a svědkem [celé jméno svědka] asi v listopadu 2015 nikdo další nebyl přítomen. V průběhu tohoto řízení však již začal tvrdit, že tohoto jednání se účastnil i svědek [celé jméno svědka]. Dále nelze opomenout, že žalobce [příjmení]) byl pravomocně odsouzen na křivou výpověď, kterou v minulosti učinil právě ve prospěch svědka [celé jméno svědka]. Žalobce [příjmení]) na své odsouzení nemá náhled, z jeho výpovědi je patrné, že neshledává na své tehdejší výpovědi nic závadného, chybu spatřoval toliko u svého právního zástupce. Jeho výpověď soud hodnotí jako nevěrohodnou, vnitřně rozpornou a nekorespondující s dalšími provedenými důkazy (především s výpovědí svědka [celé jméno svědka]). Výpověď žalobce [příjmení]) byla vyvrácena i v části jeho tvrzení, že nebyly kromě jednoho či dvou případů vystavovány doklady o zaplacení nájemného, neboť soudu bylo předloženo celkem šest příjmových pokladních dokladů za období od ledna 2019 do června 2019 (srov. odst. 5). Žalobce [příjmení]) rovněž nebyl schopen určit, na čem se zmíněného dne 20. 10. 2015 se [celé jméno svědka] dohodl, měnil výpověď (viz výše).

28. Soud neuvěřil, že by žalobce [příjmení]) jednal s takovou lehkovážností a nerozvážností, která by mohla zásadním způsobem ovlivnit jeho (a manželky) vlastnické právo. Navíc by si takovým jednáním mohl přivodit i trestněprávní následky, pokud bylo jeho cílem snížit hodnotu vypořádacího podílu SJM, což nese znaky trestného činu, které trestní zákoník postihuje. Podle § 4 odst. 1 o.z. se přitom má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. V řízení nebylo zjištěno, že by žalobci byli omezeni ve svéprávnosti, stejně tak nic nenasvědčovalo tomu, že by se vymykaly předpokladu zakotveném v § 4 odst. 1 o.z.

29. Soud neuvěřil ani výpovědi svědka [celé jméno svědka]. Svědek má vazby především na žalobce [příjmení]), v jeho prospěch žalobce [příjmení]) v minulosti křivě svědčil. Tento svědek má bohatou trestnou minulost, za níž byl opakovaně ve výkonu trestu. Svědek [celé jméno svědka] vypovídal nepřiléhavě k položeným otázkám, na některé otázky neodpověděl. Je s podivem, že si v podstatě nepamatoval nic dalšího než to, že se s [celé jméno žalobce] a [celé jméno svědka] měli domluvit tak, že auta se přepíší na svědka [celé jméno svědka] a byt s chatou se napíší na [celé jméno svědka]. Zvláštní je i to, že do současné doby nebyly převedeny obě vozidla zpět do vlastnictví žalobce [příjmení]), ač, jak žalobci tvrdili a vypověděli, jejich manželství se již před delší dobou ustálilo, nerozvedli se. Došlo pouze dle výpovědi tohoto svědka a obou žalobců k převodu jednoho z vozidel na syna žalobce [příjmení]). Jeho výpověď je v přímém rozporu s výpovědí svědka [celé jméno svědka], který naopak uvedl, že žádná taková dohoda nebyla uzavřena a u žádného jednání s [celé jméno žalobce] nebyl [celé jméno svědka] přítomen.

30. Soud neměl důvod pochybovat o pravdivosti výpovědi svědka [celé jméno svědka], a to i v kontextu toho, že s ním žalobci uzavřeli v písemné formě kupní smlouvu, kterou podepsali s úředně ověřenými podpisy a převod vlastnického práva byl následně zavkladován do příslušného katastru nemovitostí, stejně tak s ním po převodu vlastnického práva k předmětnému bytu uzavřeli i nájemní smlouvu. Svědek vypovídal logicky, konzistentně, vnitřně nerozporně a dokázal vysvětlit všechny sporné otázky. Objasnil, že žalobci [příjmení]) byl schopen půjčit postupně 1 mil. Kč, neboť vlastnil vyšší hotovost, kterou měl uschovanou doma v trezoru, i to, jakým způsobem ji získal (kromě příjmů z pracovní činnosti a přivýdělku v zahraničí, přičemž nejvyšší částku vydělal v souvislosti s jeho činností„ společníka“ v Německu, dále získal i od bratra v rozhodné době částku 580 tis. Kč, jíž mu splatil předchozí půjčky). Tuto informaci potvrdil i jeho bratr (svědek [celé jméno svědka]), který bratra popsal tak, že byl na rozdíl od něj šetřivý, shánčlivý, dříve i peníze půjčoval třetím osobám, nejen žalobci [příjmení]) a bratrovi. Z jeho výpovědi i z předložených kupních smluv a zástavní smlouvy je patrné, že svědek [celé jméno svědka] kupní ceny kupovaných nemovitostí hradil z cizích zdrojů (na základě úvěrů, které získal od bank), tedy nikoli ze svých vlastních zdrojů (z hotovosti, s níž mohl disponovat), přičemž je na volbě každého, zda nabyde majetek a z jakých zdrojů jej bude financovat. Svědek [celé jméno svědka] vysvětlil i to, proč k dané půjčce došlo (v souvislosti s plánovanými obchodními činnostmi žalobce [příjmení]) s obchodními partnery v [obec], kdy svědek předpokládal, že jej žalobce [příjmení]) s nimi seznámí a svědek se bude moci zapojit do obchodování s nemovitostmi), za tímto účelem došlo k vystavení tří směnek. Svědek popsal i jakým způsobem, kdy a na jakém místě byly směnky vystaveny, kdo je vypisoval, jak došlo k jejich přeškrtnutí i dopsání data, které o 1 den nekorespondovalo s kupní smlouvou, kterou se žalobci uzavřel. Stejně tak svědek [celé jméno svědka] uvedl, že když chtěl peníze od žalobce vrátit, dozvěděl se, že finanční prostředky nemá a nabídl mu koupi jeho nemovitosti, neboť se chtějí stěhovat. Druhý den o tomto záměru hovořil i se žalobkyní [příjmení]), která mu ho potvrdila. Tento svědek rovněž popsal, kdo připravoval kupní smlouvu. Soud nepochybuje, že kupní smlouvu připravil žalobce [příjmení]), jak tvrdil [celé jméno svědka]. Nelogickým se naopak jeví, že by kupní smlouvu připravoval svědek [celé jméno svědka] podle kupní smlouvy, kterou si předtím půjčil od žalobce [příjmení]) a jíž v minulosti uzavíral se žalobcem [příjmení]) svědek [celé jméno svědka]. Svědek rovněž bez pochybností vysvětlil, proč první nájemní smlouvu uzavřel s nájemným, které bylo spíše v korelaci s výší plateb spojených s užíváním bytu, i to proč v roce 2019 uzavřel další nájemní smlouvu, kde však byl nájem více než dvojnásobně zvýšen. Logicky se jeví i výpověď tohoto svědka, že nebyl před ani na ÚMO [obec a číslo] v době, kdy tam šli žalobci ověřovat svůj podpis na předmětné kupní smlouvě. Pokud by s nimi byl svědek na místě, pak by bylo nepochopitelné, proč by si i on neověřil na tomto úřadu svůj podpis a na místo toho jel následně na vzdálenou poštu, čímž stráví zcela zbytečný čas. Ani tři svědkovy záznamy v opisu rejstříků trestů nezaložily pochybnost o hodnověrnosti tohoto svědka, když poslední záznam byl z roku 2003, tedy před 20 lety. Ač byl odsouzen pro závažnou trestnou činnost, po tak dlouhé době jeho bezúhonnosti není důvod pochybovat o jeho nápravě.

31. Soud má proto uzavření takové dohody za vyvrácené, a to především výpovědí svědka [celé jméno svědka]. Avšak i za situace, kdyby soud dospěl k závěru, že žalobce [příjmení]) s [celé jméno svědka] uzavřel dohodu v tom směru, že někdy (blíže neurčeného data) převedou nemovitosti zpět žalobci, pak takovouto dohodu nelze hodnotit jako dostatečně určitou a tedy platnou, neboť není zřejmé, co přesně bylo jejím obsahem (to nedokázal žalobce [příjmení]) ani v rámci svých tvrzení upřesnit, stejně takto nebyl schopen uvést ani při své výpovědi). Navíc tato ústní dohoda měla předcházet písemně uzavřené kupní smlouvě, v níž nebylo žádné ujednání, které by se o takové dohodě zmiňovalo. Je tak zřejmé, že by ujednání obsažená v kupní smlouvě měla nahrazovat ujednání předchozí. Je přitom velmi nepravděpodobné, že by žalobce [příjmení]) v případě, že převádí majetek v řádu miliónu korun, netrval na tom, že v kupní smlouvě bude uvedeno např. ujednání o výhradě zpětné koupě či neuzavřel s [celé jméno svědka] vedle toho další dohodu v písemné podobě, která by jednoznačně určila, na čem se dohodli a prokázala úmysl obou stran. Soud se v tomto směru neztotožnil s názorem žalobců, že nikdy nebyl dán úmysl předmětný byt prodat a převést vlastnické právo. To vyvrací již ten fakt, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu, na jejímž základě bylo vlastnické právo v katastru nemovitostí převedeno a v této smlouvě nebyla zmíněná výhrada zpětné koupě. Stejně tak nebylo prokázáno, že by chyběla vůle, neboť svědek [celé jméno svědka] jednoznačně vypověděl, že nemovitosti koupil s tím, že se stane jejich vlastníkem a neměl v úmyslu je žalobcům vracet (k čemuž neměl ani důvod). Žalobci se ve vztahu k tomuto svědkovi nevyjádřili tak, že nechtějí nemovitosti převést do jeho vlastnictví, z žádných jejich kroků to svědek neseznal. Toto tvrzení tak působí účelově. Pokud došlo k uzavření kupní smlouvy a ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, pak není na místě přihlížet ani k § 551 o.z. a jednání posoudit jako zdánlivé. Nelze přitom odhlédnout ani od toho, že žalobci s [celé jméno svědka] po uzavření kupní smlouvy uzavřeli i nájemní smlouvy, na jejichž základě jim vzniklo právo k užívání tohoto bytu. Toto právo zaniklo výpovědí z nájmu bytu, kterou obdrželi od žalované, na níž byl předmětný byt převeden. Žalovaná se následně domáhala vyklizení předmětného bytu, žalobu podala ke zdejšímu soudu dne 22. 7. 2021 (sp. zn. 25 C 220/2021). Teprve dne 24. 3. 2022 žalobci podali návrh na určení vlastnického práva, což se může jevit jako oddálení povinnosti vyklidit předmětný byt. Že by mělo jít o zastřené jednání, to nebylo prokázáno. Ve světle výše rozebraného je na místě poukázat i na citované ust. § 6 odst. 1, 2 o.z. a § 8 o.z.

32. Žalobci dále prokazovali výslechem svědkyně [příjmení], že byla přítomna u výzvy žalobce [příjmení]) k [celé jméno svědka] k vrácení nemovitostí. Tato svědkyně neměla být přímo přítomna jednání mezi žalobcem [příjmení]) a [celé jméno svědka], které mělo proběhnout dne 21. 7 2020, měla ho slyšet otevřeným oknem z kanceláře, kde žalobci [příjmení]) zpracovávala účetnictví. Tato svědkyně vyslechla vedle toho, že si měli předávat nějakou finanční částku na doplacení služeb za byt i důraznou výzvu žalobce [příjmení]), že chce zpět převést obě nemovitosti, na což mu [celé jméno svědka] řekl, že je nepřevede. Tato svědkyně vypovídala již před Policií ČR a její výpověď se v některých podstatných skutečnostech lišila. Před policejním orgánem tato svědkyně vypověděla, že na místě viděla kromě žalobce [příjmení]) a [celé jméno svědka] i přítelkyni [celé jméno svědka], před soudem uvedla, že tam nikoho dalšího, než oba zmíněné, neviděla. Když se soud snažil odstranit rozpor v její výpovědi, uvedla, že takto to vypovědět nemohla, paní [celé jméno žalované] nezná. Dle jejího názoru si zřejmě vyšetřovatelé sami svévolně toto do její výpovědi dopsali, ona ji nečetla. Překvapivá byla i její věta, že u Policie ČR byla jako svědkyně [celé jméno žalobce], tudíž by asi těžko vypovídala proti němu. Žalobce [příjmení]) přitom vypověděl, že daného dne při tvrzené schůzce sprchlo, je tak otázkou, zda svědkyně měla skutečně otevřené okno. Pokud by jej však otevřené měla, pak by zcela jistě nepřeslechla i to, že [celé jméno svědka] volal na svoji přítelkyni do auta a ona mu odpovídala, což uvedl ve své účastnické výpovědi žalobce [příjmení]). Především pro vnitřní rozpornost soud její výpovědi neuvěřil.

33. Další výslech svědka žalobci označili k prokázání svých tvrzení, že žalobce [příjmení]) již v minulosti postupoval tak, že krátkodobě převedl svoji nemovitost na třetí osobu. Svědek [celé jméno svědka] hovořil o tom, že žalobci [příjmení]) v roce 2001 půjčil částku 300 tis. Kč a v rámci záruky na něj převedl kupní smlouvou předmětný byt. Po splacení dluhu byl v roce 2007 byt převeden kupní smlouvou zpět na oba žalobce. Poněkud zvláštně působí výpověď tohoto svědka, že kopie kupních smluv, které uzavíral se žalobcem [příjmení]) má uloženy v trezoru, kde má originály však nevěděl. Zarážející je jeho výpověď i ohledně splatnosti a vrácení půjčky 300 000 Kč. Nejprve svědek uvedl, že měla být splacena asi do 1 roku, k dodatečným dotazům sdělil, že byla splacena asi půl roku či rok předtím, že žalobce [příjmení]) připravil druhou kupní smlouvu. Bezúročná půjčka přitom byla poskytnuta v roce 2001, kdy byla uzavřena první kupní smlouva, druhá kupní smlouva byla uzavřena až v roce 2007 (téměř 6 let poté). Z toho plyne, že splatnost nastávala zhruba v roce 2002, k zaplacení však došlo až minimálně o 4 roky později, aniž by svědek se žalobcem [příjmení]) cokoli dalšího ohledně této půjčky řešil. Soudu se jeví nelogické, aby takto dva podnikatelé postupovali, a to zvlášť za předpokladu, že podnikatelé jsou považováni za profesionály, u kterých se předpokládá jejich obezřetnost a vyšší profesionalita i právní povědomí. Nad to jejich výpovědi byly v rozporu v otázce, kdo připravoval kupní smlouvy (dle svědka žalobce [příjmení]), dle žalobce advokát svědka [příjmení] [příjmení]). Avšak ani pokud by soud uvěřil, že žalobce [příjmení]) namísto např. zástavní smlouvy či jiné adekvátní záruky na půjčku 300 tis. Kč uzavře kupní smlouvu, kterou převádí nemovitost přesahující hodnotu 1 mil. Kč, nic by to neměnilo na výše zmíněných závěrech. Ani prokázání tvrzení, že žalobce v minulosti jednal lehkovážně, nemůže zvrátit výsledek sporu.

34. Ve věci byla slyšena i žalobkyně [příjmení]). Ta však nebyla přítomna žádných jednání mezi žalobcem [příjmení]) a [celé jméno svědka] (toliko několika, u nichž byly předávány peníze za nájem). Účastnila se pouze ověření svého podpisu na ÚMO [obec a číslo]. Žalobkyně sice obsáhle vypovídala, avšak podstatnou část měla z doslechu od svého manžela. Žalobkyně vypověděla, že před ÚMO [obec a číslo] na ni byl činěn ze strany [celé jméno svědka] nátlak, aby smlouvy podepsala. Smlouvy měl přitom přinést tento svědek. Je však nelogické, aby si kupní smlouvu, kterou mělo dojít k převodu bytu, v němž s manželem bydlela, ani nepřečetla, nezajímala se blíže o tvrzenou kauzu dluhu a nezbytnosti smlouvy podepsat, včetně řešení, kde budou dále bydlet, a to zvlášť za situace, kdy na ni měl být činěn nátlak, jak zmiňovala. Ani u ní nebylo zjištěno, že by měla mít omezenou svéprávnost či by ji nebylo možné hodnotit v souladu s § 4 odst. 1 o.z. Účast svědka [celé jméno svědka] před ÚMO [obec a číslo] má přitom soud vyvrácenou jeho výpovědí, tento svědek na místě nebyl, smlouvy mu později předal žalobce [příjmení]) a [celé jméno svědka] je ověřoval na jiném místě ([příjmení] 10). Svědek [celé jméno svědka] rovněž vypověděl, že žalobkyně [příjmení]) o převodu nemovitostí věděla, mluvil s ní hned následující den poté, co mu je k odkoupení nabídl žalobce [příjmení]) s tím, že se chtějí stěhovat a neměli finanční prostředky na vrácení dluhu, který měl žalobce [příjmení]) vůči tomuto svědkovi. Je s podivem, že žalobkyni ani nebylo nic známo o tom, že se postupně uzavíralo více nájemních smluv, že smlouvou z roku 2019 byl nájem zvýšen na částku 12 500 Kč. Soud z těchto důvodů její výpověď hodnotil jako nevěrohodnou, nelogickou a odporující dalším provedeným důkazům (především svědeckému výslechu [celé jméno svědka]).

35. Co se týká hodnocení výpovědi svědka [celé jméno svědka], zde soud neshledal důvod, proč této výpovědi neuvěřit. Jeho výpověď netrpí vnitřním rozporem ani rozporem s dalšími provedenými důkazy, je logická. Svědek přiléhavě odpovídal na položené dotazy. Ohledně bratrovy finanční situace a kam si peníze ukládá, věděl i z důvodu, že s ním po nějaký čas bydlel v jeho nemovitosti v [anonymizováno]. Tento náhled nemůže bez dalšího změnit ani to, že bylo zjištěno, že i tento svědek byl opakovaně odsouzen pro různorodou trestnou činnost (viz odst. 13). K jeho výpovědi se soud vyjadřoval v odst. 30.

36. Z výše rozebraných důvodů soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť žalobci nevyvrátili zákonnou domněnku obsaženou v § 980 odst. 1 o.z.

37. Výrok II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalované, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení účastníka advokátem za 9 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření ve věci samé dne 11. 5. 2022 a účast u jednání soudu - dne 14. 7. 2022, 20. 9. 2022, 29. 11. 2022, 19. 1. 2023 (přesahující 2 h), 23. 2. 2023 a 23. 3. 2023) á 3 100 Kč dle 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) a § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za 9 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Podle § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 6 426 Kč Celkem tak žalované náleží náhrada nákladů řízení ve výši 37 026 Kč Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. jako běžnou třídenní. Platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení