25 C 104/2022- 175

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci] proti žalovanému [údaje o účastníkovi], o zaplacení [částka] s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do částky [částka] spolu s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s 23,99% úrokem p.a. z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba žalobce, kterou se domáhá na žalovaném zaplacení částky [částka] spolu s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s 23,99% úrokem p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne [datum] domáhá na žalovaném zaplacení částky [částka] spolu se smluvním úrokem ve výši 23,99 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Dále požaduje náhradu nákladů řízení ve výši [částka], tedy bez ohledu na ustanovení § 14b vyhl.č.177/1996 Sb. V žalobě uvádí, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ banka“) na základě žádosti žalovaného o poskytnutí kreditní karty ze dne [datum], poskytla žalovanému úvěr ke kreditní kartě. Žádost byla bankou akceptována neuvedeného dne, kdy byl žalovanému otevřen úvěrový účet a poskytnuta [název banky] [název banky] kreditní karta, čímž došlo k uzavření smlouvy o úvěru ke kreditní kartě. Nedílnou součástí smlouvy byly [ulice] podmínky a Sazebník poplatků. Kreditní kartu banka žalovanému poskytla v souladu s bodem 2.

1. Obchodních podmínek. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na kreditní kartě úvěr ve výši [částka]. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a dluh ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě dne [datum] prohlásila za splatný v celé výši. Ke dni splatnosti dlužil žalovaný částku [částka] tvořenou dluhem na jistině ve výši [částka], z částky kapitalizovaných úroků ke dni [datum] ve výši [částka] a z částky [částka] představující dlužné poplatky. Výše dluhu vyplývá z výpisu z účtu kreditní karty. Žalobce požaduje smluvní úrok z úvěru ve výši 23,99 % p.a. z jistiny [částka] a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z jistiny. Aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [anonymizováno] [právnická osoba] a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo], a mezi žalobcem a společností [anonymizováno] [právnická osoba], která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].

2. Usnesením ze dne [datum] č.j. [číslo jednací] vyslovil [název soudu] svou místní nepříslušnost a postoupil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 8 jako soudu místně příslušnému.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

4. Dne [datum] došel soudu elektronicky návrh (resp. jeho kopie – viz č.l. 70) žalobce a žalovaného na schválení soudního smíru datovaný [datum] tohoto znění:„ I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] spolu se smluvním úrokem ve výši 23,99 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalobce [titul] [příjmení], to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy k 28. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento smír nabyde právní moci, a to až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalobci se vrací poměrná část soudního poplatku ve výši [částka] na účet [číslo] pod variabilním symbolem [číslo]“

5. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] [název soudu] zamítl společný návrh žalobce a žalovaného na schválení soudního smíru ze dne [datum] došlý soudu dne [datum] s odkazem na rozhodnutí Nejvyšší soud ČR ze dne 12.12.2019 sp.zn. 22 Cdo 3330/2018, neboť účastníci učinili předmětem smíru soudní poplatek, o němž rozhoduje soud z úřední povinnosti.

6. Podáním ze dne [datum] došlým soudu téhož dne vzal žalobce žalobu částečně zpět s tím, že po podání žaloby uhradil žalovaný dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Žalobce proto bere žalobu částečně zpět co do částky [částka], kterou započetl následovně částkou [částka] na jistinu, částkou [částka] na kapitalizované úroky a poplatky, částkou [částka] na úrok se sazbou 10 % p.a. a částkou [částka] na úrok se sazbou 23,99 % p.a. Navrhuje, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši jistiny [částka] spolu se smluvním úrokem ve výši 23,99 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

7. Jelikož je žalovaný státním příslušníkem Slovenska, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému bylo uděleno povolení k přechodnému pobytu od [datum]. Hlášen je od [datum] na adrese [adresa žalovaného].

8. Vzhledem k tomu, že k [datum] nabyl účinnosti z. č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, zabýval se soud otázkou, zda použít právě tento zákon či zda použít stávající předpisy, tj. z. č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, který platil až do [datum]. Podle § 123 odst. 1 z. č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (přechodná ustanovení) vznik a existence právních poměrů a skutečnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně volby práva, se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení tohoto zákona se použije i pro právní poměry vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti, jestliže jsou trvalé dlouhodobé povahy a dochází v nich k opětovným nebo trvajícím jednáním účastníků a skutečnostem pro ně významným po dni nabytí jeho účinnosti, pokud jde o taková jednání a skutečnosti. Podle odst. 2 pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použijí i nadále ustanovení dosavadních právních předpisů o pravomoci českých soudů. To platí i pro řízení ve věcech uznání a výkonu cizích rozhodnutí a cizích rozhodčích nálezů ohledně podmínek pro jejich uznání a výkon. V dané věci bylo řízení zahájeno dne [datum] a jedná se o nárok ze smlouvy uzavřené v roce 2006. Za takové situace je třeba aplikovat na posouzení pravomoci soudu zákon č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém.

9. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalovaného na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Pro Českou republiku je dále závazné nařízení Rady Evropských společenství [číslo] ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) účinné od 10.1.2015. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 18 odst. 2. cit. nařízení, neboť žalovaná je občanem Slovenska a na území ČR má bydliště, přičemž při uzavírání smlouvy vystupovala v pozici spotřebitele. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Žalovaný se zdržuje na území ČR, faktické bydliště má v obvodu zdejšího soudu, zdejší soud je tak jeho obecným soudem ve smyslu ust. § 84 až 86 o.s.ř. a je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. je dána pravomoc i příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8 (srov. § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním).

10. Soud nařídil jednání na [datum]. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně žalovaného, sdělení Ředitelství služby Cizinecké policie z [datum], odpověď na lustráciu registrace obyvatelou Slovenské republiky, potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně žalovaného, předžalobní výzva z [datum], předžalobní výzva k úhradě z [datum], měsíční výpis kreditní karty [příjmení] [název karty] [anonymizováno] od [název banky] za období od [datum] do [datum], za období části prosince a ledna 2006, 2007, oznámení o postoupení pohledávky od [právnická osoba], a. s. z [datum], vyrozumění o postoupení pohledávky od [název banky] z [datum], žádost o kreditní kartu [příjmení] [název karty] [anonymizováno] od [právnická osoba] z [datum], dopis nazvaný okamžitá splatnost kreditní karty ze [datum], kontrolní dokumentační lístek, kopie povolení k pobytu České republiky pro žalovaného, kopie cestovního pasu Slovenské republiky, potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně žalovaného a CEV, sdělení PSSZ z [datum], sdělení Ministerstva vnitra ČR z [datum], sdělení PČR ze [datum], přehled podacích čísel z [datum], obchodní podmínky pro držitele [název banky] kreditních karet, seznam odeslaných oznámení o postoupení pohledávky z [právnická osoba] na [právnická osoba], kniha odeslané pošty, poštovní podací arch, plná moc od [právnická osoba] pro [titul] [jméno] [příjmení] z [datum], sazebník produktů a služeb [právnická osoba] pro fyzické osoby nepodnikatele platný od [datum], smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] z [datum] včetně přílohy [číslo] prohlášení o pravosti podpisu na listině sepsané advokátem [titul] [příjmení] z [datum], rámcová smlouva o postupování pohledávek č. 2018 mezi [právnická osoba], a [právnická osoba] z [datum], potvrzení [právnická osoba] o přijetí úplaty ze [datum], smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] včetně seznamu pohledávek. Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č.97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, nestanoví-li něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána (§ 1, 2 cit. zákona). Podle § 9 odst. 1 z. č.97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním účastníci smlouvy mohou si zvolit právo, jímž se mají řídit jejich vzájemné majetkové vztahy; mohou tak učinit i mlčky, není-li vzhledem k okolnostem o projevené vůli pochybnost. Podle § 10 odst. 1 zák. č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním nezvolí-li si účastníci rozhodné právo, řídí se jejich závazkové vztahy právním řádem, jehož použití odpovídá rozumnému uspořádání daného vztahu. Dle § 10 odst. 2 vzhledem k tomu se zpravidla řídí: a) smlouvy kupní a smlouvy o dílo právem místa, kde je sídlo (bydliště) prodávajícího nebo zhotovitele díla v době uzavření smlouvy; b) smlouvy o nemovitostech právem místa, kde je nemovitost; c) smlouvy o dopravě (smlouvy o přepravě, smlouvy zasilatelské apod.) právem místa, kde má dopravce nebo zasilatel sídlo nebo bydliště v době uzavření smlouvy; d) smlouvy pojistné, včetně smlouvy o pojištění nemovitostí, právem sídla (bydliště) pojistitele v době uzavření smlouvy; e) smlouvy, příkazní a jim podobné právem místa, kde má sídlo (bydliště) ten, kdo provádí příkaz, v době uzavření smlouvy; f) smlouvy o obchodním zastoupení a smlouvy o zprostředkování právem místa, kde má sídlo (bydliště) osoba, pro kterou zástupce nebo zprostředkovatel vykonává činnost, v době uzavření smlouvy; g) smlouvy o vícestranných výměnných obchodech právním řádem, jehož použití nejlépe odpovídá uspořádání těchto vztahů jako celku. Podle odst.3 jiné smlouvy spravují se zpravidla právním řádem státu, v kterém obě strany mají sídlo (bydliště); nemají-li sídlo (bydliště) v témže státě a uzavírá-li se smlouva mezi přítomnými, právním řádem místa, kde byla smlouva uzavřena; byla-li uzavřena mezi nepřítomnými, právním řádem sídla (bydliště) příjemce návrhu na uzavření smlouvy. Podle uvedených ustanovení se smluvní vztah účastníků řídí právním řádem České republiky, neboť žádost o kreditní kartu byla sepsána v českém jazyce a obsahuje odkazy na české právo. Listina tak výslovně nestanoví, že se řídí právem České republiky, avšak je uzavřena v českém jazyce, patrně na území České republiky a obsahuje odkazy na české právní předpisy. Podle shora uvedených ustanovení se tak smluvní vztah účastníků řídí českým právem. Vzhledem k tomu, že k [datum] nabyl účinnosti občanský zákoník z. č. 89/2012 Sb., zabýval se soud otázkou, zda použít právě tento zákon či zda použít stávající předpisy, tj. zákon č.40/1964 Sb. občanský zákoník a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, které platily až do [datum]. Podle § 3028 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. V dané věci se jedná se o porušení smlouvy, jež měla být uzavřena v roce 2006, a za takové situace je třeba aplikovat hmotné právo podle dosavadní právní úpravy ve smyslu § 3028 odst. 1, 3 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Podle § 37 odst. 1 z.č.40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle § 43a odst. 1 občanského zákoníku projev vůle, směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy (dále jen "návrh"), jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí. Podle odst. 2 návrh působí od doby, kdy dojde osobě, které je určen. Návrh, i když je neodvolatelný, může navrhovatel zrušit, dojde-li projev o zrušení osobě, které je určen, dříve nebo alespoň současně s návrhem. Podle odst. 3 dokud nebyla smlouva uzavřena, může být návrh odvolán, jestliže odvolání dojde osobě, které je určeno, dříve, než tato osoba odeslala přijetí návrhu. Podle § 43c odst. 1 občanského zákoníku návrh, i když je neodvolatelný, zaniká a) uplynutím lhůty, která v něm byla určena pro přijetí, b) uplynutím přiměřené doby s přihlédnutím k povaze navrhované smlouvy a k rychlosti prostředků, které navrhovatel použil pro zaslání návrhu nebo c) dojitím projevu o odmítnutí návrhu navrhovateli. Podle § 43c odst. 1 občanského zákoníku včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu. Podle odst. 2 včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli. Přijetí lze odvolat, jestliže odvolání dojde navrhovateli nejpozději současně s přijetím. Podle § 44 odst. 1 občanského zákoníku smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí návrhu. Podle odst. 2 přijetí návrhu, které obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny, je odmítnutím návrhu a považuje se za nový návrh. Přijetím návrhu je však odpověď, jež vymezuje obsah navrhované smlouvy jinými slovy, jestliže z odpovědi nevyplývá změna obsahu navrhované smlouvy. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obchodní zákoník“) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ občanský zákoník“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle § 52 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odst. 2 dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle odst. 3 spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 55 odst. 1 občanského zákoníku smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odst. 2 ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. Podle odst.3 v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Podle § 56 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ občanský zákoník“) jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Podle § 2a téhož nařízení jde-li o závazkový vztah mezi podnikateli nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky [částka]. Podle § 451 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 457 občanského zákoníku je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Podle § 458 odst. 1 občanského zákoníku musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada. Podle § 563 občanského zákoníku není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Podle § 524 odst. 1 občanského zákoníku věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Podle odst. 2 s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Podle § 526 odst. 1 občanského zákoníku postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli. Podle odst. 2 oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení.

11. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. proto soud řízení zastavil v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, tj. co do co do částky [částka] spolu s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s 23,99% úrokem p.a. z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě žalobce nelze vyhovět. Podle občanského zákoníku musí být návrh přijat (srov. § 44 odst. 1 občanského zákoníku), aby vznikla smlouva, přičemž smlouva vzniká teprve okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Podle § 43c odst. 2 občanského zákoníku včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli. Z provedených důkazů však nevyplývá, že byl návrh přijat a že přijetí návrhu bylo doručeno navrhovateli, tj. žalovanému. Žalobce v žalobě tvrdí, že společnost [právnická osoba] na základě žádosti žalovaného o poskytnutí kreditní karty ze dne [datum] poskytla žalovanému úvěr ke kreditní kartě. Žádost byla bankou akceptována dne …, kdy byl žalovanému otevřen úvěrový účet a poskytnuta [název karty] [anonymizováno] kreditní karta, čímž došlo k uzavření smlouvy o úvěru ke kreditní kartě. K prokázání tohoto tvrzení pak žalobce navrhl smlouvu/žádost o kreditní kartu. Z žádosti o kreditní kartu [příjmení] [jméno] od [právnická osoba] (č. l. 44) soud zjistil, že žalovaný vyplnil formulář obsahující jeho osobní údaje. Na druhé straně pak listina obsahuje souhlas se shromažďováním a zpracováním osobních údajů, souhlas k používání těchto informací v rámci bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací, souhlas se srážkami ze mzdy, souhlas s tím, že mu banka bude nabízet bankovní produkty a jiné obchody nebo služby. V bodě 17 se výslovně uvádí, že žalovaný souhlasí s tím, že [název banky] nevrací žadateli žádné poskytnuté dokumenty, které jsou součástí žádosti o kreditní kartu [příjmení] [jméno] od [právnická osoba]; v případě, že nedojde k uzavření smlouvy o vydání a užití kreditní karty [příjmení] [jméno] od [právnická osoba], takové dokumenty budou [název banky] zničeny. Pod listinou je uvedeno, že podpis je podpisem žádosti o [příjmení] [jméno] kreditní kartu od [právnická osoba] Z uvedené listiny tedy vyplývá pouze tolik, že se jedná o žádost o kreditní kartu od [právnická osoba], není zřejmá skutečnost, že se jedná o návrh či žádost o uzavření úvěrové smlouvy, není zřejmá výše případného úvěru ani žádné bližší podmínky úvěru. Z těchto skutečností je tedy nepochybné, že případná úvěrová smlouva mohla být uzavřena až teprve na základě návrhu na uzavření úvěrové smlouvy od banky, kterou žalovaný jako dlužník akceptoval. Není však jasné, za jakých podmínek byla úvěrová smlouva uzavřena, tedy žalobce nijak neprokázal úkony, kterými by jeho právní předchůdce navrhl žalovanému uzavření úvěrové smlouvy, jaké podmínky by tato úvěrová smlouva obsahovala včetně výše úročení, včetně výše úvěru a podmínek jeho splácení. Soud tak nepovažuje za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření platné úvěrové smlouvy.

13. Za uvedené situace se soud zabýval ještě otázkou možného posouzení žalobou uplatněného nároku jako případného nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Ze žádosti o kreditní kartu z [datum] vyplývá, že úvěr měl být žalovaným poskytován patrně prostřednictvím kreditní karty. Přípisem z [datum] vyzval soud žalobce, aby mj. doplnil svá žalobní tvrzení tak, aby bylo zřejmé, jak dospěl k výpočtu žalované částky, z čeho se skládá, jak žalobce dospěl k počtu dílčích nároků a z čeho se skládají, na základě čeho žalobce dovozuje, že má na zaplacení té které částky nárok a dále, aby předložil listiny prokazující tvrzení žalobce a čerpání úvěru. Pokud měl být úvěr žalovaným čerpán prostřednictvím kreditní karty, očekával soud prvního stupně v první řadě listinu prokazující převzetí kreditní karty žalovaným. Žalobce však žádnou takovou listinu nepředložil ani jiným způsobem neprokázal, že žalovaný od právního předchůdce žalobce kreditní kartu skutečně obdržel. Z provedených důkazů tak soud nepovažuje za prokázané, že žalovaný skutečně kreditní kartu od právního předchůdce žalobce obdržel a že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr. Nejsou tak podmínky ani pro to, aby případný nárok žalobce mohl být posouzen alespoň podle pravidel bezdůvodného obohacení.

14. Konečně podle tvrzení žalobce byla smlouva o úvěru uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, avšak svou aktivní legitimaci žalobce odvozuje od smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a [právnická osoba], a.s., a následné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba], a.s., a žalobcem. Soud tak postrádá tvrzení a důkazy objasňující převod či přechod pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba]

15. Soudu proto nezbylo než žalobu žalobce zamítnout.

16. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným pak soud rozhodl jednak podle § 146 odst. 2 věta první o.s.ř., jednak podle § 142 odst.1 o.s.ř., když jednak žalobce neprokázal částečné zpětvzetí žaloby v důsledku chování žalovaného po podání žaloby, když nepředložil doklady o platbách žalovaného, jednak procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.