25 C 107/2024 - 188

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr.Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce [Jméno žalobce A], narozeného [Datum narození žalobce A], bytem [Adresa žalobce A], zastoupeného [Jméno žalobce B], advokátem se sídlem se sídlem [Anonymizováno], proti žalovanému [Jméno žalovaného A] [název] [Jméno žalovaného A]., IČO [Anonymizováno], se sídlem [Adresa žalovaného A] zastoupenému [Jméno žalovaného B], advokátem se sídlem [Anonymizováno], o ochranu osobnosti s návrhem na zaplacení 597.500,- Kč, takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 447.500,- Kč.

II. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobce domáhal na žalovaném uveřejnění veřejné omluvy tohoto znění: „[právnická osoba] se tímto omlouvá panu [Jméno žalobce A] za protiprávní odvolání pana [Jméno žalobce A] z funkce předsedy ústředního výboru [právnická osoba] na XXIV. valné hromadě [právnická osoba] konané dne [datum] a za nedůvodně vznesená trestní obvinění proti panu [Jméno žalobce A], která byla ze strany [právnická osoba] odložena z důvodu toho, že se nejednalo o podezření z trestné činnosti“ po dobu 3 měsíců na webových stránkách [právnická osoba] v sekci „Aktuality“ a na facebookovém profilu [právnická osoba] a dále ve dvou po sobě následujících číslech časopisu [název] nejpozději do 5 měsíců ode dne právní moci rozsudku, přičemž omluva bude rozsahem textu odpovídat alespoň jedné polovině velikosti strany formátu A4 a bude uvedena na kterékoliv z prvních 5 stran příslušného čísla časopisu [název].

III. Žaloba žalobce, kterou se domáhá na žalovaném zaplacení částky 150.000,- Kč, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 40.656,- Kč k rukám právního zástupce žalovaného [tituly před jménem][právnická osoba], advokáta se sídlem [adresa] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 10.6.2024 došlou zdejšímu soudu dne 11.6.2024 se žalobce z titulu ochrany své osobnosti domáhal, aby žalovaný ad I. zaplatil žalobci peněžité zadostiučinění ve výši 597.000,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, ad II. uveřejnil omluvu po dobu alespoň 3 měsíců na webových stránkách [právnická osoba] v sekci „Aktuality“ a na facebookovém profilu [právnická osoba] a dále ve dvou po sobě následujících číslech časopisu [název] nejpozději do 5 měsíců ode dne právní moci rozsudku, přičemž omluva bude rozsahem textu odpovídat alespoň jedné polovině velikosti strany formátu A4 a bude uvedena na kterékoliv z prvních 5 stran příslušného čísla časopisu [název] a bude tohoto znění „[právnická osoba] se tímto omlouvá panu [Jméno žalobce A] za protiprávní odvolání pana [Jméno žalobce A] z funkce předsedy ústředního výboru [právnická osoba] na [Anonymizováno]. valné hromadě [právnická osoba] konané dne [datum] a za nedůvodně vznesená trestní obvinění proti panu [Jméno žalobce A], která byla ze strany [právnická osoba] odložena z důvodu toho, že se nejednalo o podezření z trestné činnosti“.

2. Žalobce v žalobě uvádí, že byl na základě usnesení [Anonymizováno]. valné hromady [právnická osoba] [název], IČO [IČO], jako spolku zapsaného ve spolkovém rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze v oddíle L, vložka [Anonymizováno] ze dne [datum] (žalovaného) zvolen do funkce předsedy. Žalobce byl z funkce v rozporu se zákonem odvolán a dále žalovaným na základě nepravdivých údajů trestně obviněn, když tato obvinění týkající se jeho působení ve funkci byla orgány činnými v trestním řízení vyvrácena jako nepodložená a věc byla předepsaným postupem podle ustanovení § 159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) odložena. Žalobce tak dne 24.1.2023 vyzval žalovaného, aby mu nahradil kompenzaci za způsobený zásah do osobnostních práv ve smyslu § 81 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a omluvil se. I když žalovaný deklaroval, že se žalobci omluví, do dne podání žaloby neučinil ani to.

3. Podle § 4 stanov [právnická osoba] je funkční období ve všech orgánech pětileté a tudíž pětileté mělo být i funkční období žalobce. Na jednání XXIV. valné hromady [právnická osoba] konané dne [datum] došlo k odvolání žalobce z funkce člena ústředního výboru [právnická osoba] z důvodu údajné „ztráty důvěry“. Odvolání žalobce z funkce člena/předsedy ústředního výboru [právnická osoba] nebylo na programu [Anonymizováno]. valné hromady [právnická osoba]. Žalobce tak proti odvolání z funkce člena ústředního výboru [právnická osoba] podal dne 3.3.2016 návrh na vyslovení neplatnosti [Anonymizováno]. valné hromady [právnická osoba] k Městskému soudu v Praze. Městský soud v Praze usnesením č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] neplatnost odvolání žalobce z funkce člena ústředního výboru [právnická osoba] nevyslovil s odkazem na ustanovení § 260 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ale uvedl v odstavci 29 usnesení, že přijetím usnesení [Anonymizováno]. valné hromady [právnická osoba] ze dne 5.12.2015 o odvolání žalobce z funkce člena jeho ústředního výboru byl porušen zákon a stanovy [právnická osoba]. [právnická osoba] navíc v návaznosti na odvolání žalobce z funkce člena ústředního výboru [právnická osoba] obvinil žalobce z trestného činu podle ustanovení § 220 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, tedy z porušování povinností při správě cizího majetku. Žalovaný se jednak netajil veřejně prezentovat skutečnosti o trestním obvinění žalobce na valných hromadách [právnická osoba] a ve veřejně dostupných zápisech z těchto valných hromad a v zápisech ze zasedání Ústředního výboru [právnická osoba], které jsou dostupné na webových stránkách [právnická osoba], jakkoliv si musel být vědom skutečnosti, že toto může v konečném důsledku poškodit čest a jméno žalobce. Přitom na jednání [Anonymizováno]. valné hromady [právnická osoba] dne 26.11.2016 nebylo delegáty usnesení o podání trestního oznámení na žalobce ani přijato. Ani to však nebránilo vedení [právnická osoba], aby dle názoru žalobce účelový a nepravdivý trestní podnět podalo. Žalobce výzvou ze dne 24.1.2023 vyzval žalovaného k úhradě nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonným odvoláním z funkce a v souvislosti s trestním šetřením a obviněním, které se na základě šetření [právnická osoba] ukázalo jako nepodložené a vyzval žalovaného, aby se žalobci veřejně omluvil, a to jak v časopise [název], tak na webových stránkách [právnická osoba] a facebookovém profilu [právnická osoba]. Žalovaný na výzvu Žalobce reagoval po opakovaných urgencích až sdělením ze dne 11.4.2023 tak, že je připraven se žalobci případně omluvit s tím, že požadoval jisté úpravy v textaci omluvy a je připraven jednat o poskytnutí náhrady nemajetkové újmy, avšak pouze v souvislosti s odvoláním žalobce z funkce člena ústředního výboru [právnická osoba], ale nikoliv v souvislosti s poškozením jeho jména na podkladě nepravdivého obvinění a zveřejňování informací o podání trestního obvinění, které bylo orgány činnými v trestním řízení vyhodnoceno jako nepodložené a podle názoru žalobce bylo křivé a poškodilo jeho jméno především v [název] komunitě České republiky. Žalovaný pak prostřednictvím právního zástupce v reakci na další stanovisko žalobce ze dne 9.5.2023 reagoval tak, že uvnitř [právnická osoba] nepanuje shoda na výši poskytnutí finanční náhrady újmy a ani na omluvě.

4. Žalobce vnímá skutečnost o podání na nepravdivých informacích založeného trestního podnětu z důvodu spáchání trestného činu podle ustanovení § 220 trestního zákoníku a především zveřejňování informací o podání podnětu a pokračování v trestním šetření jako poškozující, neboť i na podkladě šetření orgánů činných trestním řízení se ukázalo, že toto obvinění není v souladu se zásadami slušnosti a [právnická osoba] si musel být vědom, že není podložené relevantními tvrzeními ani žádnými důkazy. [právnická osoba] tak na základě podnětu, který ani neschválila valná hromada [právnická osoba], způsobil žalobci újmu a poškodil jeho dobré jméno a čest. Žalovaný nikdy nevydal žádnou omluvnou zprávu vůči žalobci ani informaci o tom, že proti žalobci vznesená obvinění byla vyhodnocena jako nedůvodná, čímž by došlo částečně k očištění jména žalobce hlavně v [název] komunitě. V dané věci se jednalo o to, že žalobce dne 16.7.2015 podepsal kupní smlouvu o prodeji nemovitostí [právnická osoba] v [adresa], přičemž tento prodej za cenu určenou podle znaleckého posudku byl před tím schválen na jednání Ústředního výboru a žalobce tedy vykonal vůli ústředního výboru [právnická osoba]. Nabídka k prodeji byla publikovaná v časopise [název] už v roce 2014. Prodej předmětných nemovitostí byl předem projednán na zasedání ÚV [právnická osoba]. Nicméně po odvolání žalobce se vedení [právnická osoba] domnívalo, že žalobce předmětnou smlouvu na prodej nemovitostí [právnická osoba] v [adresa] signoval svévolně a že poškodil [právnická osoba]. Podle žalobce nelze pochopit to, proč všechny skutečnosti o podání trestního podnětu musel [právnická osoba] prezentovat veřejně v zápisech ze zasedání valných hromad [právnická osoba] a ze zasedání ústředního výboru [právnická osoba], které jsou volně přístupné na webovém portálu [právnická osoba]. Jestliže [právnická osoba] musel vědět, že předmětná smlouva a její textace byla schválena vedením [právnická osoba] a jestliže ústřední výbor [právnická osoba] pověřil žalobce signováním předmětné smlouvy, pak mu muselo být jasné i to, že trestní podnět se nemůže opírat o relevantní a materiální skutečnosti. Podle žalobce šlo o podnět účelový a nátlakový s cílem poškodit jméno žalobce navíc v souvislosti a na pozadí řízení sp. zn. [Anonymizováno] vedeného u Městského soudu v Praze, kde s tím také argumentoval. [právnická osoba] však v dané věci podal ještě další trestní podnět a to za údajné odcizení notebooku [právnická osoba], přičemž i tato věc byla ze strany orgánů činných v trestním řízení odložena.

5. Žalobcovo jméno a čest především v [název] komunitě jsou poškozeny a to nenapravitelně, neboť je zjevné, že k očištěná jeho jména již plně patrně nedojde. Tím, že se žalovaný neomluvil, je jméno a čest žalobce poškozeno i nadále a zásah do osobnostních práv žalobce tak v důsledku jednání [právnická osoba] nadále trvá. Žalobce byl ze své funkce veřejně exponovanou osobou největšího [název] spolku v České republice čítajícího okolo 15 000 členů. Žalovanému mělo být jasné, že pokud ho protizákonně odvolá a podá trestní podnět na základě neúplných a nepravdivých informací – o jehož existenci se veřejně netajil – může být žalobci způsobena poměrně značná újma v [název] komunitě. Jednání žalovaného má dále vliv i na to, jak úspěšně by se mohl žalobce do vedení [právnická osoba] případně vrátit, pokud by v budoucnu chtěl znovu usilovat o kandidaturu. V dané konstelaci tak učinit ani nemůže, neboť v [název] komunitě nebylo jeho jméno ze strany žalovaného očištěno. Je s podivem, že se žalovaný zdráhá situaci napravit alespoň poskytnutím nemajetkové újmy a omluvy, kterou sám avizoval a tedy je si vědom toho, že z jeho strany došlo k poškození jména a cti žalobce. Žalobci byla způsobena nemajetková újma spočívající v zásahu do jeho jména, cti a dobré pověsti, tedy do osobnostních práv ve smyslu ustanovení § 81 občanského zákoníku. Žalobce náhradu újmu vyčíslil ve výzvě ze dne 24.1.2023. Odčinění újmy se skládá prakticky ze 3 složek, a tedy z omluvy, náhrady újmy za protizákonné odvolání a náhrady újmy způsobené nepravdivým a veřejně sdělovaným trestním obviněním žalobce. Ke dni podání žaloby nárok žalobce narůstá, neboť žalovaný prakticky nic aktivně ve věci porušení práv žalobce neučinil navzdory tomu, že byl opakovaně vyzýván. Žalobce požadoval náhradu újmy ve výši 150,- Kč za každý den ode dne vydání usnesení Městského soudu v Praze dne 16.4.2020 do dne 31.12.2022, tedy za 989 dní, celkem ve výši 148.350,- Kč a ve výši 250,- Kč za den ode dne vydání usnesení č.j. [Anonymizováno] dne 20.5.2020, kterým Krajské ředitelství Policie Olomouckého kraje, územní odbor [adresa] trestní věc odložil, do 31.12.2022, tedy za 955 dní, celkem ve výši 238.750,- Kč. Od 1.1.2023 do 10.6.2024 pak nárok žalobce dále přirostl o částku za 526 dnů x 150,- Kč = 78.900,- Kč a 526 dnů x 250,- Kč = 131.500,- Kč, celkem o částku ve výši 210.400,- Kč. Celkový nárok žalobce k 31.5.2024 tak činí 597.500,- Kč.

6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že nepopírá, že na jednání [Anonymizováno]. valné hromady [právnická osoba] konané dne [datum] došlo k odvolání žalobce z funkce člena ústředního výboru [právnická osoba], ani že Městský soud v Praze v odůvodnění svého usnesení č. j. [Anonymizováno] ze dne 16.4.2020 vyslovil, že odvoláním žalobce z funkce člena jeho ústředního výboru byl porušen zákon a stanovy [právnická osoba]. Žalovaný byl rovněž připraven se za takové odvolání žalobce z funkce omluvit. Žalobce však omluvu nepovažoval za dostatečné zadostiučinění a ani samotnou omluvu za odvolání z funkce nepovažoval za dostatečnou, ale požadoval rovněž omluvu za podání trestního oznámení, což žalovaný odmítá. Byť žalobce může své odvolání z funkce vnímat jako nespravedlivé, nemohlo žádným způsobem zasáhnout do jeho dobrého jména či cti, neboť ho schválila valná hromada žalovaného, tj. reprezentace všech členů žalovaného, a to z důvodu ztráty důvěry. Samotné odvolání tedy nemohlo nijak ovlivnit dobré jméno a čest žalobce, když samotné odvolání bylo projevem ztráty důvěry členské základny v žalobce. Ke ztrátě důvěry členské základny v žalobce tedy nedošlo v důsledku jeho odvolání, ale už před ním. I kdyby k odvolání nedošlo, na mínění členské základny žalovaného by to vliv nemělo. Žalobce by sice zůstal členem statutárního orgánu žalovaného, členská základna by mu však nadále nedůvěřovala a po skončení jeho mandátu by již znovu zvolen nebyl. O tom rovněž jednoznačně svědčí skutečnost, že od odvolání žalobce z funkce již volby do statutárního orgánu několikrát proběhly (v roce 2017, 2019, 2020 a 2024) a žalobce do něj zvolen nebyl. Volby přitom probíhaly i poté, co již bylo pravomocně usnesením vysloveno, že odvolání žalovaného z funkce bylo v rozporu se stanovami a zákonem a rovněž i po pravomocném odložení trestního oznámení. Je tedy zjevné, že ani odvolání z funkce, ani podání trestního oznámení, nejsou příčinou toho, že žalobce nebyl znovu zvolen do funkce člena statutárního orgánu žalovaného. Obecně je odvolání člena statutárního orgánu nejvyšším orgánem běžnou praxí, která žádným způsobem nezasahuje do osobnostních práv odvolaného člena orgánu. Skutečnost, že nejvyšší orgán spolku, tj. valná hromada, nebyl oprávněn odvolat člena statutárního orgánu dle svého uvážení, byla chyba stanov, kterou již žalovaný napravil přijetím nových stanov a toto pravidlo zachovává i nadále (stanovy žalovaného z roku 2017, 2019 a aktuální z roku 2021). Žalovaný tedy uznává, že v důsledku odvolání žalobce z funkce došlo neprávem k předčasnému zániku jeho funkce, nedošlo však k žádnému zásahu do jeho dobrého jména, cti, či jiného osobnostního práva. Žalobce ostatně ani neuvádí žádný konkrétní projev toho, jakou újmu mu mělo odvolání z funkce přivodit. Jakékoliv peněžité zadostiučinění za odvolání žalobce z funkce žalovaný považuje za naprosto nepřiměřené a neadekvátní. Žalovaný za dostatečné zadostiučinění považuje samotnou skutečnost, že Městský soud v Praze v usnesení vyslovil, že odvolání žalobce bylo v rozporu se zákonem a stanovami žalovaného a přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení.

7. Žalobce dále spatřuje vznik nemajetkové újmy v podání „očividně účelového trestního podnětu“, který měl být odložen jako „nepodložený“. Žalovaný podal na žalobce trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku, kterého se měl dopustit prodejem nemovitosti žalovaného v [adresa] za cenu 970.080,- Kč, přestože si u znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] objednal znalecké vyjádření, podle nějž byla obvyklá cena předmětných nemovitostí stanovena částkou 3.051.000,- Kč. Nemovitost tedy byla prodána za cenu více než třikrát menší, než je cena obvyklá dle znaleckého posouzení, které si žalobce od [tituly před jménem] [jméno FO] objednal, což bylo trestním řízení prokázáno. Žalobce se bránil tím, že se údajně se znaleckým vyjádřením neseznámil. I kdyby tomu tak skutečně bylo, nebyla by vyloučena odpovědnost za trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti, což rovněž žalobce ve svých stížnostech namítal a v návaznosti na tyto stížnosti byla také první dvě usnesení o odložení věci státním zástupcem zrušena. Třetí stížnost žalobce (patrně žalovaného) policejní orgán zamítl s odůvodněním, že zpětně již nelze stanovit výši vzniklé škody, přičemž výše škody je jedním ze znaků trestného činu; Smlouvu mohl podepsat i samostatně a nebyl vyžadován spolupodpis druhé osoby; Nebylo prokázáno, že by se seznámil se znaleckým vyjádřením. V žádném případě tedy nelze uzavřít, že by trestní oznámení bylo odloženo jako očividně účelové a nepodložené, když hlavním důvodem odložení věci byla fakticky pouze nemožnost zpětného stanovení výše škody. Druhý důvod na trestní odpovědnost žalobce nemá žádný vliv a třetí důvod není způsobilý vyloučit odpovědnost žalobce za nedbalostní trestný čin. Žalovaný měl tedy důvodné podezření, že mohlo dojít ke spáchání trestného činu. Podání trestního oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu je právem každé osoby, tím spíše osoby, která se cítí být jednáním podezřelého poškozená. Podání trestního oznámení neneslo žádné prvky svévole a bylo podáno k ochraně práv žalovaného. Základním předpokladem vzniku nároku na náhradu újmy je porušení povinnosti, vznik újmy a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem újmy. K žádnému porušení povinnosti ze strany žalovaného podáním trestního oznámení nedošlo, ale jednalo se o řádný a důvodný výkon práva žalovaného. Nárok žalobce by vedl v právním státě k naprosto nepřípustnému závěru, že podáním trestního oznámení se oznamovatel v případě odložení trestního oznámení vystavuje riziku uložení povinnosti k náhradě nemajetkové újmy. To by v konečném důsledku vedlo k tomu, že se oznamovatelé (včetně poškozených) budou tohoto rizika bát a trestní oznámení podávat nebudou.

8. Konečně žalovaný uvedl, že ačkoliv je funkce členů statutárního orgánu žalovaného neplacená, nechal si žalovaný v průběhu výkonu své funkce (a dokonce i po jeho skončení) vyplatit mimořádné odměny bez souhlasu valné hromady či statutárního orgánu. Celkem si tak žalobce bez souhlasu orgánů žalovaného z prostředků žalovaného nechal na mimořádných odměnách vyplatit následující dne 10.12.2013 částku 48.910,-Kč, dne 10.12.2014 částku 48.230,-Kč, dne 7.10.2015 částku 12.255,-Kč, dne 5.11.2015 částku 13.665,-Kč a dne 7.12.2015 částku 68.900,-Kč, přičemž poslední z uvedených částek si přitom žalobce nechal vyplatit dva dny po svém odvolání z funkce dne 5.12.2015. Žalovaný tyto částky po žalobci nevymáhal a s ohledem na promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení již ani nemůže. Za situace, kdy si žalobce nechal bez souhlasu orgánů žalovaného vyplatit za výkon své neplacené funkce mimořádné odměny ve výši celkem 191.960,- Kč, přičemž z toho částku 68.900,- Kč si nechal vyplatit dokonce až po svém odvolání z funkce, by přiznání peněžitého zadostiučinění nemohlo s přihlédnutím ke všem okolnostem případu být považováno za spravedlivé ani přiměřené. Žalovaný považuje požadavek žalobce na peněžité zadostiučinění za rozporné s dobrými mravy.

9. Žalovaný dále podáním ze dne 20.12.2024 (č.l. 149) sdělil, že z vlastní vůle zveřejnil omluvu žalobci, ve které se omlouvá za to, že byl žalobce v rozporu s tehdejším znění stanov odvolán z funkce předsedy ústředního výboru [právnická osoba] [název]. Omluva byla zveřejněna v časopise [název] a rozeslána na členskou základnu [právnická osoba] (na všechny nižší organizační složky žalovaného) v následujícím znění: „[právnická osoba] [název][právnická osoba]. se tímto omlouvá svému bývalému předsedovi ÚVV [právnická osoba] (dříve ÚV [právnická osoba]) panu [Jméno žalobce A] za to, že byl v rozporu s tehdejším zněním stanov odvolán z funkce předsedy ústředního výboru [právnická osoba] na XXIV. valné hromadě [právnická osoba] konané dne 5. 12. 2015. [právnická osoba] z.s. tímto rovněž informuje, že podezření z trestné činnosti spočívající v porušení povinností při správě majetku [právnická osoba] (konkrétně při prodeji nemovitého majetku [právnická osoba] v [adresa]) se ve vztahu k bývalému předsedovi [Jméno žalobce A] v rámci vyšetřování Policií ČR nepotvrdilo a věc byla Policií ČR z tohoto důvodu odložena.“ Časopis [název] je měsíčník [právnická osoba] [název] určen zejména [název] drobného zvířectva a přináší nejen odborné informace, ale i zajímavosti ze širokého spektra svého zaměření. [Anonymizováno] [právnická osoba] [název] vydávaný Žalobce, je určen pro jeho členy, ale i širokou [název] veřejnost. Žalovaný tuto formu omluvy považuje za dostatečnou, neboť celá členská základna (včetně žalobce) je odběratelem výše zmíněného časopisu a tím pádem měl žalobce možnost se o omluvě dozvědět. Žalovaný neuznává žalobní nárok, neboť omluva je jiného než v žalobě požadovaného znění. Zveřejněné znění omluvy považuje za dostatečné zadostiučinění k odčinění jakékoliv případně vzniklé újmy žalobce. Odmítá omluvu za podání trestního oznámení, jak požadoval žalobce.

10. Podáním ze dne 28.1.2025 (č.l.159) pak žalobce vzal žalobu částečně zpět co do požadované omluvy a co do částky 447.500,- Kč, takže se domáhá již jen zaplacení částky 150.000,- Kč. Uvedl, že je z pohledu satisfakční funkce nepodstatné, zda se zveřejněný text omluvy přesně shoduje s textem, který žalobce požaduje v žalobě. Žalovaný tak vlastním jednáním potvrdil, že požadavek žalobce na uveřejnění omluvy byl po právu. Pokud by žalobce nepodal v dané věci žalobu, tak by se mu žalovaný neomluvil nikdy. Vzhledem k tomu, že se žalovaný již omluvil a tvrdí, že tak učinil dobrovolně, tím spíše je zde dán nárok na náhradu nemajetkové újmy, protože očistit jméno žalobce mohl již před dvěma roky, ale to neučinil. O způsobení újmy osobnostních práv žalobce jako veřejně exponované osoby tak nemůže být žádných pochyb. Z judikatury Nejvyššího soudu se ohledně publikace informací o trestním obvinění konkrétní osoby podává, že „Zveřejněné informace by měly být vždy do té míry objektivní, niž bylo podáno trestní oznámení, uvalena vazba, ve vztahu k níž bylo zahájeno trestní řízení, či figuruje v pozici obžalovaného či nepravomocně odsouzeného, resp. aby takovou osobu neoznačovaly, byť implicitně, za pachatele, ačkoli její vina dosud nebyla vyslovena pravomocným soudním rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1413/2012, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, [právnická osoba]. Beck, pod C 13478; ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí zamítl Ústavní soud nálezem ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 577/13).“ Ve věci žalobce však tento požadavek na obsah publikovaných informací zcela jistě splněn není a nebyl, protože žalovaný o žalobci uvedl veřejně následující „Byla podána informace o trestním oznámení na [Jméno žalobce A] ve věci zcizení zapůjčeného notebooku, jenž je v majetku hlavního spolku.“ (zápis č. 1/2018 z 24. zasedání Ústředního výkonného výboru [právnická osoba], konaného dne 25. ledna 2018). Žalobce však žádný notebook nikdy neodcizil a zásah do osobnostních práv mu byl Žalovaným tímto způsoben. „Na pokyn statutárních zástupců bylo podáno trestní oznámení na [Jméno žalobce A] pro podezření spáchání trestného činu z důvodu porušení povinnosti při správě cizího majetku.)“ (zápis č. 1/2018 z 24. zasedání Ústředního výkonného výboru [právnická osoba], konaného dne 25. ledna 2018). Žalobce však žádnou povinnost při správě cizího majetku neporušil a zásah do osobnostních práv mu byl žalovaným tímto způsoben. „[tituly před jménem] [jméno FO] (právní zmocněnec [právnická osoba], poz. put.): uvedl, že [Jméno žalobce A] podal na svaz žalobu na neplatnost usnesení VH 2015 ke svému odvolání… Připomněl, že [Jméno žalobce A] neoprávněně pod cenou prodal svazovou nemovitost v [adresa].“ (zápis z [Anonymizováno]. valné hromady [právnická osoba] [název] konané dne 30. listopadu 2019). Žalobce nemovitost v [adresa] pod cenou nikdy neprodal a ani nemohl, protože šlo o rozhodnutí Ústředního výkonného výboru. Zásah do osobnostních práv mu byl žalovaným tímto způsoben. Pokud jde o samotné odvolání z funkce, to bylo učiněno pro údajnou ztrátu důvěry ničím dále nezdůvodněnou a navíc se jednalo o odvolání protiprávní. I tím došlo k poškození dobrého jména žalobce.

11. Konečně při jednání dne 9.4.2025 žalovaný z opatrnosti vznesl námitku promlčení.

12. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: [Jméno žalobce A].

13. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění (skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí je mezi účastníky nesporný): Mezi účastníky je nesporné, že žalobce byl dne 25.5.2013 na základě usnesení [Anonymizováno]. valné hromady [právnická osoba] [název], IČO [IČO], jako spolku zapsaného ve spolkovém rejstříku zvolen do funkce předsedy žalovaného. Usnesením [Anonymizováno]. valné hromady žalovaného [právnická osoba] [název] dne 5.12.2015 byl žalobce odvolán z funkce. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16.4.2020 č.j. [Anonymizováno] které nabylo právní moci dne 13.5.2020, rozhodl soud tak, že se neplatnost usnesení [Anonymizováno]. valné hromady účastníka [právnická osoba] [název][právnická osoba]. ze dne 5.12.2015 o odvolání navrhovatele z funkce člena ústředního výboru účastníka [právnická osoba] [název][právnická osoba]. nevyslovuje (výrok I.) a dále výrokem II. přiznal žalobci vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 16.456,- Kč.

14. Z odůvodnění rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 16.4.2020 č.j. [Anonymizováno], že z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalovaného pořízeného dne 13.2.2020 soud zjistil, že žalovaný vznikl dne 19.6.1990 a od 1.1.2014 je spolkem s tím, že od 25.5.2013 do 5.12.2015 byl jako předseda ústředního výboru (který byl statutárním orgánem žalovaného – viz § 25 stanov) zapsán žalobce jako člen statutárního orgánu, se zapsaným způsobem jednání od 2.7.2014 do 15.3.2016 takovým, že navenek jedná z pověření ústředního výboru předseda, místopředseda nebo jiný pověřený funkcionář svazu. Z § 4 odst. 8 stanov soud zjistil, že člen - funkcionář může být odvolán z funkce, jestliže je opakovaně napomínán pro neplnění úkolů spojených s funkcí. O odvolání rozhoduje příslušný orgán Svazu, který do funkce volil. Na uvolněnou funkci je povolán náhradník nebo volen nový člen. Z § 4 odst. 14 stanov soud zjistil, že funkční období je ve všech orgánech Svazu pětileté a podle § 4 odst. 3 předmětných stanov jsou volby právoplatné, jestliže se jich účastní nadpoloviční většina členů /delegátů/ s hlasem rozhodujícím. Zvoleni jsou členové /kandidáti/, kteří obdrželi nadpoloviční většinu hlasů prezentovaných členů /delegátů/ do stanoveného počtu volených členů, a z § 4 odst. 4 vyplývá, že usnesení orgánů se přijímá nadpoloviční většinou hlasů. Z § 23 předmětných stanov vyplývá, že orgány s republikovou působností jsou též valná hromada a ústřední výbor. Z § 24 předmětných stanov vyplývá, že valná hromada je nejvyšším orgánem Svazu. Valné hromady se účastní s hlasem rozhodujícím delegáti zvolení na konferencích oblastních, okresních, městských organizaci a delegáti zvolení na ústředních konferencích těch [název] odborností, které jsou řízeny přímo ústřední odbornou komisí (nemají oblastní, okresní, městské orgány). Valné hromadě přísluší též: 3. volit členy ústředního výboru a ústřední revizní komise a 13. řídit a kontrolovat činnost ústředního výboru a ústřední revizní komise, odvolávat jejich členy. Z § 25 stanov vyplývá, že ústřední výbor je výkonný orgán Svazu, který zabezpečuje činnost v období mezi valnými hromadami. Má právo jednat a zavazovat se v záležitostech společných celému Svazu. Je oprávněn jednat s nejvyššími orgány státní správy, veřejnými institucemi a zahraničními [název] svazy. Ze své činnosti se odpovídá valné hromadě Svazu. Navenek jedná z pověření ústředního výboru předseda, místopředseda nebo jiný pověřený funkcionář Svazu. Z § 5 předmětných stanov vyplývá, že členství jednotlivců /fyzických osob/ ve Svazu je dobrovolné a je založeno v jedné základní organizaci. Členem se může stát každý, kdo souhlasí se Stanovami a chce se na činnosti Svazu podílet (odst. 1), s tím, že členství vzniká schválením přihlášky na členské schůzi základní organizace a zaplacením členského příspěvku (odst. 2). Soud dále zjistil, že předmětná valná hromada byla svolána prostřednictvím pozvánky, jež měla podobu listiny nazvané: Ústřední výbor [právnická osoba] svolává podle § 25 odst. 6 Stanov [právnická osoba] 24. valnou hromadu [právnická osoba] na sobotu 5.12.2015, jež byla doručována všem územním organizacím žalovaného, to, že tato valná hromada byla svolána toliko prostřednictvím této pozvánky (dále též „předmětná pozvánka“), jakož i to, že do doby, než započalo zasedání předmětné valné hromady, na tomto programu nebylo ničeho měněno (tj. nebyl zasílán žádný jiný program těmto adresátům oproti obsahu předmětné pozvánky), a následně bylo jednáno (na předmětné valné hromadě) o programu, který je obsahem zápisu z předmětné valné hromady. Z obsahu předmětné pozvánky soud zjistil, že jako bod programu obsahovala rozhodnutí o volbě do [Anonymizováno] [právnická osoba] a [Anonymizováno] [právnická osoba], aniž by bylo výslovně uvedeno, že bude rozhodováno o odvolání žalobce z funkce člena statutárního orgánu účastníka (tj. ÚV [právnická osoba] jako tomu odpovídající zkratky). Z obsahu zápisu z XXIV. Valné hromady účastníka konané dne 5.12.2015 soud zjistil, že pod bodem 10) bylo jako její program zařazeno Napomenutí předsedy ÚV za neplnění usnesení VH, s tím, že v rámci tohoto bodu bylo hlasováno o tom, aby byl žalobce odvolán pro ztrátu důvěry z funkce člena ÚV, a to tak, že pro bylo 41 delegátů z přítomných 63 delegátů, s tím, že toto usnesení (tj. předmětné rozhodnutí) je formulováno tak, že valná hromada odvolává podle § 24 odst. 12 Stanov [právnická osoba] žalobce z funkce člena ÚV [právnická osoba] pro ztrátu důvěry. Z tohoto zápisu soud zjistil, že v rámci volby do ÚV [právnická osoba] byly zvoleni kandidáti Krůta, Kesner a náhradníci Brožek a [právnická osoba] že z 88 delegátů, které se mohli předmětné valné hromady účastnit, jich bylo přítomno 66. Dále soud zjistil, že žalobce je od 19.6.1990 dosud členem spolku, neboli že splnil veškeré podmínky předepsané zákonem a stanovami účastníka pro to, aby toto členství vzniklo a trvalo, jakož i to, že byl do funkce člena a dále předsedy ústředního výboru naposledy zvolen dne 25.5.2013. Soud proto uzavřel, že v rámci pozvánky na předmětnou valnou hromadu (jako nejvyššího orgánu; § 24 stanov ve spojení s § 247 odst. 1 o. z.) nebyl na pořad jejího zasedání zařazen bod spočívající v rozhodnutí o odvolání žalobce z jeho funkce v ústředním výboru (§ 249 odst. 1 o. z.), který odpovídá § 24 bodu 13 předmětných stanov, nýbrž toliko bod o volbě do ústředního výboru, který odpovídá § 24 bodu 3 stanov. Jestliže tedy obsahem pozvánky na valnou hromadu nebylo jako bod programu (pořadu zasedání) uvedeno rozhodnutí o odvolání žalobce z funkce člena ústředního výboru a jestliže se valné hromady neúčastnili všichni delegáti oprávnění hlasovat, pak o této záležitosti nemohlo být platně hlasováno (§ 253 odst. 3 o. z.), pročež jde o rozhodnutí neplatné. Důvody tvrzené žalovaným stran procesu svolávání jeho valné hromady na těchto závěrech nemohou ničeho změnit, a to již jen z důvodu, že v tomto směru jde o úpravu absolutně kogentní (ve smyslu § 588 o. z., jež je podmnožinou chránící veřejný pořádek; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.10.2017 sp. zn. 29 Cdo 387/2016). Při přijetí tohoto závěru je třeba zabývat se tím, zda existují důvody pro to, aby neplatnost vyslovena nebyla (§ 260 o. z.). Výklad korektivu § 260 odst. 1 o. z. je takový, že zájmem spolku, jenž je hoden právní ochrany, je již samotný zájem na stabilitě jeho vnitřních poměrů tímto ustanovením chráněný. Nejsou-li proto dány zvláštní okolnosti, jež by odůvodňovaly vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku přesto, že porušení právních předpisů, stanov či dobrých mravů nemělo závažné právní následky, bude vždy dán zájem spolku na tom, aby soud neplatnost nevyslovil (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2019 sp. zn. 27 Cdo 787/2018). Podstatnou skutečností je to, že navrhovatel již statutárním orgánem žalovaného není a být jím nemůže, neboť pokud byl do funkce člena ústředního výboru žalovaného naposledy zvolen dne 25.5.2013, jeho funkční období by uplynulo nejpozději ke dni 25.5.2018, pročež navrhované vyslovení neplatnosti nemůže vést k tomu, že se jeho funkce obnoví. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.2.2012 sp. zn. 25 Cdo 2516/2009, nebo nález Ústavního soudu ze dne 29.9.2005 sp. zn. III. ÚS 350/03; viz též Šuk, P., Ingerence soudů do vnitřních poměrů obchodních korporací, Bulletin advokacie 11/2017, s. 21). Z tohoto principu totiž vyplývá požadavek na minimalizaci zásahů do poměrů účastníka, projevující se tím, že pokud je možné sledovaného cíle dosáhnout účelnějším, méně intenzivním prostředkem zásahu do jeho poměrů, má jeho aplikace přednost před prostředkem intenzivnějším, neboť zásah do poměrů korporace dle § 258 o. z. musí představovat odůvodněný a výjimečný případ (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.3.2017 sp. zn. 26 Cdo 4567/2016). Jakkoliv proto došlo k porušení zákona a stanov žalovaného ve vztahu k předmětnému rozhodnutí, jsou naplněny podmínky pro to, aby neplatnost předmětného rozhodnutí vyslovena nebyla (§ 260 o. z.). Zájem hodný právní ochrany ve smyslu § 260 odst. 1 o.z. je proto principem proporcionality opodstatněn, resp. je opodstatněn požadavkem na stabilitu poměrů v účastníku. Nevyslovením neplatnosti je současně vyjádřeno, že v případě přijetí předmětného rozhodnutí došlo k porušení zákona a stanov, čímž je vytvořen (v poměrech navrhovatele) i jeden z předpokladů pro případný postup dle § 261 o. z. (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.8.2014 sp. zn. 29 Cdo 2502/2014 či ze dne 15.2.2018 sp. zn. 29 Cdo 4138/2016). Z výroku I. usnesení byl (oproti návrhu) vypuštěn požadavek na určení, že odvolání navrhovatele je neplatné pro rozpor se stanovami účastníka, jako nadbytečný, protože představuje předběžný závěr o posouzení neplatnosti předmětného rozhodnutí, který postačí vyjádřit v odůvodnění rozhodnutí, aniž by tím byla dotčena věcná podstata toho, čeho se navrhovatel domáhá.

15. Ze zápisu z [Anonymizováno]. valné hromady [právnická osoba] [název] konané dne 26.listopadu 2016 soud zjistil, že pod bodem 11 v rámci diskuze byla delegáty valné hromady probírán prodej nemovitosti (stodoly) v [adresa] předchozím předsedou, konkrétně na straně čtyři je uvedeno, že delegát [jméno FO] uvedl, že bývalý předseda ústředního výboru podepsal prodejní smlouvu, kde hodnota nemovitosti byla navíc pod cenou. Vznesl proto dotaz, proč ústřední výbor nepodal na bývalého předsedu ústředního výboru trestní oznámení. K tomu [tituly před jménem][jméno FO] jako člen ústředního výboru uvedl, že věc byla konzultována se dvěma právníky, že nelze prokázat úmysl v jednání. Podotkl, že trestní oznámení na bývalého předsedu ústředního výboru může podat kdokoliv. Převedení zpět brněnské organizaci není možné vzhledem k tomu, že nemovitost byla právoplatně prodána.

16. Ze zápisu z [Anonymizováno]. valné hromady [právnická osoba] [název] konané 30.11.2019 soud zjistil, že na straně 9 zápisu je uvedeno, že [tituly před jménem][jméno FO] sdělil, že [Jméno žalobce A] podal na svaz žalobu na neplatnost usnesení VH 2015 ke svému odvolání a předpokládá, že mu bude vyplaceno odškodné. Připomněl, že [Jméno žalobce A] neoprávněně pod cenou prodal svazovou nemovitost v [adresa].

17. Ze zápisu číslo 1/2018 z 24. zasedání Ústředního výkonného výboru [právnická osoba] konaného dne 25.ledna 2018 soud zjistil, že pod bodem 7) je uvedeno, že byla podána informace o trestním oznámení na [Jméno žalobce A] ve věci zcizení zapůjčeného notebooku, jenž je v majetku hlavního spolku.

18. Ze zápisu číslo 7/2018 z 30. zasedání Ústředního výkonného výboru [právnická osoba] konaného dne 26.července 2018 soud zjistil, že Ústřední výkonný výbor [právnická osoba] pověřuje [tituly před jménem][jméno FO], aby prošetřil, zdali byly vyrovnány dluhy na nájemném v nemovitosti v [adresa] před neoprávněným a nikým neschváleným prodejem této nemovitosti. Dále pověřuje [tituly před jménem][jméno FO] přípravou trestního oznámení na neoprávněný a nikým neschválený prodej svazové nemovitosti v [adresa]. Termín plnění do 26.7.2018.(splněno, na pokyn statutárních zástupců bylo podáno trestní oznámení na [Jméno žalobce A] pro podezření spáchání trestného činu z důvodu porušení povinnosti při správě cizího majetku).

19. Dopisy z 5.4.2023 a 11.4.2023 se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce obrátil na žalovaného s výzvou ke zveřejnění omluvy z důvodu trvajícího protiprávního zásahu do osobnostních práv žalobce, přičemž žádá uhrazení částky 387.100,- Kč do 12.4.2023. Další komunikace pak probíhala prostřednictvím dopisů z 9.5.2020 a 20.10.2023.

20. Z trestního spisu [právnická osoba], Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru [adresa], oddělení hospodářské kriminality č. j. [Anonymizováno] soud zjistil, že [právnická osoba] [název][právnická osoba]. jako oznamovatel podal dopisem z 26.6.2018 trestní oznámení pro podezření z porušení povinností při správě cizího majetku, kterého se dle domnění žalovaného měl dopustit žalobce tím, že v rozporu se stanoveným způsobem jednání navenek samostatně podepsal kupní smlouvu na pozemek parc. číslo 193/1 a 193/2, jehož součástí je stavba ev.č. [hodnota], vše v k.ú. [adresa], na jejíž základě byla tato nemovitost prodána - převedena. [právnická osoba] neschválil žádný orgán [právnická osoba] [název][právnická osoba]., tedy ani ústřední výbor, ani valná hromada. Valná hromada přijala pouze usnesení týkající se zajištění přípravy prodeje. [právnická osoba] [název][právnická osoba]. tak vznikla možná škoda neoprávněným prodejem, přičemž dále možná škoda tvořená rozdílem ceny obvyklé a ceny stanovené znaleckým posudkem činí 2.080.920,- Kč. Usnesením [právnická osoba] z 24.května 2019 č.j. [Anonymizováno] byla trestní věc podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 120 odst.1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, kterého se měl žalobce dopustit podle § 159a odst. 1 tr. řádu odložena, přičemž toto usnesení bylo ke stížnosti žalovaného zrušeno usnesením státního zástupce Okresního státní zastupitelství [adresa] z 24.7.2020 č. j. ZN [Anonymizováno] ze dne 4.7.2019 podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu. Usnesením [právnická osoba] z 13.září 2019 č. j. [Anonymizováno] byla věc opětovně podle § 159a odst. 1 trestního řádu. Podáním z 18.9.2019 podal žalovaný stížnost proti tomuto usnesení o odložení věci, které bylo vyhověno usnesením Okresního státního zastupitelství v [adresa] z 9.10.2019 č. j. [Anonymizováno].

21. Usnesením [právnická osoba] z 20.května 2020 č. j. [Anonymizováno] byla podle § 159a odst. 1 trestního řádu odložena trestní věc podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst 2 písm. b) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit [Jméno žalobce A] tím, že jako předseda Ústředního výboru [právnická osoba] [název] (dále jen "ÚV [právnická osoba]”) dne 21.7.2015 na blíže neupřesněném místě v [adresa] v rozporu se stanoveným způsobem jednání navenek samostatně podepsal kupní smlouvu na nemovitosti, na jejímž základě byly obě nemovitosti jako celek prodány - převedeny na kupujícího za částku ve výši 988.804,-Kč (950.000,-Kč kupní cena za nemovitosti + 38.804,-Kč jako daň z nabytí nemovitých věcí), přičemž při určení prodejní ceny vycházel ze znaleckého posudku vypracovaného pro zjištění ceny nemovitosti pro daň z nabytí majetku, která byla určena ve výši 970.080,-Kč, nikoliv z vyjádření znalce k ceně obvyklé k výše specifikovaným nemovitostem, které určilo jejích úhrnnou obvyklou cenu ve výši 3.051.000,-Kč, přičemž takový postup prodeje neměl být schválen žádným orgánem [právnická osoba] [název][právnická osoba]., tedy ani ústředním výborem ani valnou hromadou a tímto svým jednáním měl poškozené organizaci [právnická osoba] [název][právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen "[právnická osoba]) způsobit blíže neurčenou škodu neoprávněným prodejem výše uvedené nemovitosti a současně i možnou škodu tvořenou rozdílem ceny obvyklé a ceny stanovené znaleckým posudkem uvedeného ve výši 2.080.920,-Kč, přičemž na základě provedeného prověřování policejního orgánu nebylo zjištěno, že by při realizace prodeje nemovitostí v [adresa] nebyl oprávněn samostatně v rámci jednání navenek jménem této organizaci jednat a uzavírat takové smlouvy, když dle stanov [právnická osoba] platných v té době mohl na základě pověření ÚV [právnická osoba] jednat jménem organizace samostatně a k odprodeji předmětných nemovitostí v [adresa] jako celku nejvyšší nabídce byl spolu s tehdejším generálním sekretářem ÚV [právnická osoba] pověřen usnesením číslo 50//4/11/2014, které bylo vydáno v rámci 7.zasedání ÚV [právnická osoba] ze dne 11.2.2014 k určení ceny za nemovitosti byl soudním znalcem z oboru ekonomika [tituly před jménem][jméno FO] vypracován znalecký posudek číslo [hodnota]-[Anonymizováno] na základě jehož závěru byla určena úhrnná cena nemovitostí ve výší 970.080,-Kč, současně vypracovala [tituly před jménem][Anonymizováno] i vyjádření znalce k ceně obvyklé u podobných nemovitostí v dané lokalitě, kdy z tohoto vyjádření vyplynula obvyklá cena takové nemovitostí ve výši 3.051.000,-Kč, avšak toto vyjádření nelze považovat za relevantní k určení prodejní ceny, současně ani nebylo prokázáno, že by se s tímto vyjádřením znalce k ceně obvyklé nebo i samotným znaleckým posudkem skutečně seznámil a s rozdílně určenou cenou nemovitostí dále jakkoliv pracoval, když celou touto obchodní transakcí byl pověřen tehdejší generální sekretář svazu [jméno FO], který na tomto obchodním případu spolupracoval s advokátní kanceláří, sám prokazatelně disponoval minimálně znaleckým posudkem, přičemž jeho závěry jako podklad pro přípravu kupní smlouvy a následně tyto závěry včetně návrhu kupní smlouvy zaslal i členům ÚV [právnická osoba] jako podklady k jednání ÚV [právnická osoba] na den 13.5.2015, kupní smlouva byla ve své podobě schválena, navíc je její znění plně v souladu se sjednanými ustanoveními o předkupním právu, které vyplývají z nájemní smlouvy ze dne 12.9.2006 uzavřené mezi [tituly před jménem][jméno FO] a [právnická osoba] a jako takovou tuto předmětnou kupní smlouvu ze své pozice [Jméno žalobce A] v místě bydliště, kam mu byla fyzicky zaslána poštou ze strany advokátní kanceláře, podepsal a tedy prověřované jednání tak nenaplňuje skutkovou podstatu přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle ust. § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Usnesením Okresního státní zastupitelství v [adresa] z 24.7.2020 číslo [Anonymizováno] pak podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu byla stížnost [právnická osoba] [název] proti usnesení policejního orgánu ze dne 20.5.2020 č. j. [Anonymizováno] zamítnuta jako nedůvodná, takže usnesení policie nabylo dne 24.7.2020 právní moci. Z usnesení státního zástupce vyplývá, že policejní orgán ustanovil novou znalkyni, která se kriticky vyjádřila k předchozímu znaleckému posudku znalkyně [jméno FO] s tím, že bylo nutno vyčíslit výši způsobené škody udávané u pozemku parc. číslo 193/2, přičemž znalkyně konstatovala, že s ohledem na odstup času již není možno vyjádřit obecnou cenu prodávané nemovitosti, tedy ani rozlišit cenu obou nemovitostí, které byl předmětem kupní smlouvy. Podrobila kritice způsob, jakým vyčíslila obecnou cenu znalkyně [jméno FO] s tím, že se jí ocenění doplňkovým vyjádřením ke znaleckému posudku [tituly před jménem][jméno FO] jeví jako nadhodnocené. Státní zástupce konstatoval, že policejní orgán se snažil tuto škodu objektivně zjistit, ale nepodařilo se mu to. Navíc zůstala pochybná i subjektivní stránka trestného činu, jenž měl oznamovaný [Jméno žalobce A] spáchat. Jmenovaný zpochybnil, že by podpis této smlouvy pouze předsedou ústředního výboru [právnická osoba] [název] byl nezákonný, neboť teprve později došlo ke vzniku podmínky, která zavazovala k platnosti takového úkonu podpisy předsedy a dalšího jednatele, respektive další oprávněné osoby. V době uzavření projednávané smlouvy totiž ve všech případech byl oprávněn za [právnická osoba] navenek jednat předseda, místopředseda nebo jiný pověřený funkcionář svazu samostatně, témuž odpovídal také tehdejší zápis ve spolkovém rejstříku. Třetí zásadní pochybností pak byl fakt, že se neprokázalo, zda byl podezřelý skutečně seznámen s obsahem znaleckého posudku, respektive s vyjádřením znalkyně k obecné ceně. Jmenovaný se totiž vyjádřil tak, že nevěděl, že existují dvě ceny a že výsledky znaleckého zkoumání v podobě vyjádření o obecné ceně se k němu nikdy nedostaly, vždy operoval s nižší cenou a odkázal na vlastní zkušenost pro vlastní nemovitosti, kde se také obecná cena obvyklá v místě nevyskytovala, teďka vyšší cena přesahující částku 3 miliony Kč, se mu tedy jevila jednak jako nadsazená, jednak jako překvapení.

22. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem][jméno FO] z 19.5.2014 číslo [hodnota]–[Anonymizováno] soud zjistil, že znalkyně zpracovávala znalecký posudek pro zjištění ceny pro daň z nabytí majetku ohledně pozemku [Anonymizováno] včetně součástí stavby stodoly číslo evidenční [Anonymizováno] a vedlejší stavby a dále pozemku [Anonymizováno], včetně oplocení, vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa]. Znalkyně stanovila cenu nemovitostí podle vyhlášky [právnická osoba] č. [Anonymizováno]. na částku 970.080,- Kč. Z nájemní smlouvy a smlouvy o předkupním právu z 12.9.2000 soud zjistil, že [tituly před jménem]Arch.[jméno FO] jako nájemce a oprávněný z předkupního práva uzavřel s Českým svazem [název] zastoupeným [tituly před jménem][jméno FO] a [jméno FO] nájemní smlouvu k pozemku parc. číslo [Anonymizováno] o výměře 1025 m2, orná půda, v k.ú. [adresa] na nájemné ve výši 1,- Kč ročně za nájem celého pozemku s tím, že v článku VIII. bylo sjednáno předkupní právo nájemce k předmětu nájmu se smluvní pokutou ve prospěch nájemce v případě, že žalovaný jako pronajímatel nedá předmět nájmu přednostně nájemci ke koupi s tím, že předkupní právo bylo sjednáno na dobu časově neomezenou a kupní cena bude určena znaleckým posudkem vypracovaným dle platné vyhlášky o oceňování nemovitostí ve stavu nemovitostí, v jakém byla nájemci předána. Kupní cenou se rozumí časová cena nemovitosti v době prodeje, ale odvislá od stavu nemovitosti v době jejího převzetí do nájmu (to znamená bez investic provedených po dobu nájmu nájemcem).

23. Z emailové komunikace na čísle l. 151 a násl. soud zjistil, že žalovaný zaslal svým členům omluvu tohoto znění „ [právnická osoba] [název][právnická osoba]. se tímto omlouvá svému bývalému předsedovi ÚVV [právnická osoba] (dříve ÚV [právnická osoba]) panu [Jméno žalobce A] za to, že byl v rozporu s tehdejším zněním stanov odvolán z funkce předsedy ústředního výboru [právnická osoba] na [Anonymizováno]. valné hromadě [právnická osoba] konané dne [datum]. [právnická osoba] z.s. tímto rovněž informuje, že podezření z trestné činnosti spočívající v porušení povinností při správě majetku [právnická osoba] (konkrétně při prodeji nemovitého majetku [právnická osoba] v [adresa]) se ve vztahu k bývalému předsedovi [Jméno žalobce A] v rámci vyšetřování Policií ČR nepotvrdilo a věc byla Policií ČR z tohoto důvodu odložena.“ 24. Z časopisu [název] ročníku [Anonymizováno] pro rok 2025 čísla jedna soud zjistil, že na straně 25 vpravo dole byla zveřejněna omluva stejného znění, jaká byla rozeslána emailem shora.

25. Z výslechu žalobce soud s ohledem na níže zaujatý právní názor neučinil žádná skutková zjištění, neboť skutečnosti rozhodné pro právní posouzení jsou mezi účastníky nesporné, popř. vyplývají i z ostatních provedených důkazů. Z ostatních důkazů soud nečinil žádné skutkové závěry, když takto zjištěný skutkový stav považuje soud I.stupně s ohledem na soudem zaujatý právní názor za dostatečný pro rozhodnutí.

26. Podle ustanovení § 82 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

27. Podle ustanovení § 2951 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

28. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2019 sp. zn. 23 Cdo 3372/2018 svoboda projevu se vztahuje i na informace a myšlenky, které jsou „nepříjemné, šokují či znepokojují“. V kontextu projednávané věci je třeba dospět k závěru, že název „Jak vydělávat na holocaustu“ a výrazy „chaos, šlendrián a narychlo spíchnutá snaha za účelem si přilepšit na cizí práci s využitím známých figur proslulých čichem na dobrý kšeft“, jež byly použity v článku, který se kriticky vyjadřuje k otázkám veřejného zájmu, samy o sobě rámec přípustné kritiky nepřekračují. Nejde o výrazy vulgární, obscénní či hrubě urážlivé, jejichž primárním cílem by bylo hanobení a zneuctění žalobkyně. Významné v této souvislosti není, zda použité výrazy působí primárně na emoce čtenáře, či zda jde o výrazy „senzacechtivé“, „dostatečně hodnotné“ či „nebulvární“. V rámci diskuse o věcech veřejných je třeba přiznat ochranu i takovým výrazům, které jsou expresivní, neortodoxní či proneseny s nadsázkou (a to tím spíše, mají-li za cíl rozpoutat veřejnou diskusi či přitáhnout zájem veřejnosti), v opačném případě by došlo k nepřijatelnému zúžení prostoru pro svobodné šíření názorů a myšlenek.

29. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 11.11.2005 sp. zn. I. ÚS 453/03 veřejná činnost jednotlivých osob, mohou být veřejně posuzovány. Při kritice veřejné záležitosti vykonávané veřejně působícími osobami platí z hlediska ústavního presumpce, že jde o kritiku ústavně konformní. Jde o výraz demokratického principu, o výraz participace členů občanské společnosti na věcech veřejných. Přitom presumpcí ústavní konformity je chráněn toliko hodnotící úsudek, nikoli tvrzení faktů, která v míře, v níž sloužila za základ kritiky, musí naopak důkazně prokazovat kritik sám.

30. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2006 sp. zn. 30 Cdo 1109/2005 „karikatura náleží do podmnožiny hodnotících soudů, jedná se o jiný způsob kritiky, jež svým terčem činí určitý charakterový rys, tělesnou vlastnost, čin konkrétní karikované osoby, na který pomocí ironie a nadsázky upozorňuje a tímto způsobem kritizuje. Umění karikaturisty není v tom být přiměřený a nestranný, ale právě v tom, že je ostrý a jednostranný (srov. Herczeg, J.: Meze svobody projevu, Nakladatelství Orac, [adresa], s. 71). Stejně jako kritika, je karikatura hodnocena jak podle svého obsahu, tak podle formy, jíž je na určitou skutečnost upozorňováno. Pro karikaturu je typické, že zveličuje, přehání a ironizuje, a proto nezbytným předpokladem pro bezchybné právní posouzení je odstranění satirického hávu, do nějž se halí; vlastní informace i karikatura musí spočívat na reálném základě, byť minimálním. Vzhledem k tomu, že karikatura používá výrazových prostředků sobě vlastních, je třeba na způsob, jimž se vyjadřuje, nahlížet shovívavěji, nelze však připustit, aby zcela zjevně přesáhla meze přiměřenosti v poměru ke sledovanému cíli kritiky (tzv. intenzívní exces).“ 31. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2007 sp. zn. 30 Cdo 1174/2007 „hodnotící soud proto nelze jakkoli dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tzn. zda primárním cílem kritiky není hanobení a zneuctění dané osoby (obdobně srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 154/97). Nepravdivá tvrzení přitom nelze ztotožnit s institutem oprávněné kritiky.“ 32. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.4.2007 sp. zn. 30 Cdo 996/2007 „hodnotící soud naopak vyjadřuje subjektivní názor svého autora, který k danému faktu zaujímá určitý postoj tak, že jej hodnotí z hlediska správnosti a přijatelnosti, a to na základě vlastních (subjektivních) kritérií. Hodnotící soud proto nelze jakkoli dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tzn., zda primárním cílem kritiky není hanobení a zneuctění dané osoby.“ 33. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 11.6.2018 sp. zn. I. ÚS 4022/17 řešení kolize svobody projevu podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod na straně jedné a práva na ochranu osobnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod závisí na vzájemném poměřování obou těchto práv v kontextu okolností posuzované věci. Zohledněny musí být zejména 1. povaha výroku (zda jde o skutkové tvrzení nebo hodnotící soud), 2. obsah výroku (například zda jde o projev „politický“ či „komerční“), 3. forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní, či dokonce vulgární), 4. postavení kritizované osoby (například zda jde o osobu veřejně činnou, či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou), 5. zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry kritizované osoby, 6. chování kritizované osoby (například zda kritiku sama „vyprovokovala“ či jak se ke kritice postavila), 7. kdo výrok pronáší (například zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.) a konečně 8. kdy tak učiní (například jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi. Jejich relativní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Tento výčet relevantních faktorů ale není taxativní. V úvahu musí být vždy vzat celkový kontext věci a ve specifických případech mohou být významné i okolnosti, jež nelze do žádné z právě uvedených kategorií zařadit.

34. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. proto soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil, tedy části, v níž se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 447.500,- Kč (výrok I.) a v části, v níž se žalobce domáhal na žalovaném uveřejnění veřejné omluvy (výrok II.), když žalovaný se zpětvzetím žaloby a zastavením řízení vyslovil souhlas.

35. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce není důvodná, když podle soudu I.stupně se žalovaný nedopustil protiprávního jednání, kterým by zasáhl do osobnostních práv žalobce.

36. Žalobce vytýkal žalovanému dvě jednání, kterými mělo být zasaženo do osobnostních práv žalobce, a to jednak, že byl odvolán z funkce předsedy výkonného výboru žalovaného spolku, jednak pak jednání spočívající v tom, že žalovaný podal na žalobce trestní oznámení a že informace o tomto trestním oznámení se objevila v zápisech z valné hromady jako orgánu žalovaného.

37. Pokud jde o první jednání, tedy odvolání žalobce z funkce předsedy výkonného výboru, v soudním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno] bylo sice postaveno na jisto, že toto odvolání z funkce bylo provedeno v rozporu s tehdejšími stanovami žalovaného spolku, nicméně soud zároveň rozhodl tak, že se neplatnost usnesení ze dne 5.12.2015 o odvolání žalobce z funkce člena ústředního výboru nevyslovuje. Soud podotýká, že z připojeného spisu Městského soudu v Praze vyplývá, že původním rozhodnutím ze dne 18.11.2019 č. j. [Anonymizováno] bylo žalobě žalobce vyhověno a soud vyslovil neplatnost předmětného rozhodnutí, toto usnesení však bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27.5.2019 č. j. [Anonymizováno] zrušeno se závěrem, že se soud vůbec nezabýval možností nevyslovení neplatnosti předmětného rozhodnutí z hledisek § 260 o.z., přestože tak měl z moci úřední učinit. Z usnesení Vrchního soudu v Praze i z následného usnesení Městského soudu v Praze pak vyplývá, že je potřeba dát přednost zásadě požadavku na minimalizaci zásahů do poměrů spolku, takže jsou naplněny podmínky pro to, aby neplatnost předmětného rozhodnutí vyslovena nebyla. Soud k tomu podotýká, že obecně se v právu uplatňuje zásada, že kdo byl jmenován do určité funkce, může z ní být zároveň i odvolán. Běžně tedy osoby (členové orgánů) jmenované do určité funkce mohou být těmi, kdož je jmenovali, také odvoláni, a to často i bez uvedení důvodů. V tehdejší době žalovaný takto stanovy napsané neměl, nicméně soud I.stupně souhlasí se žalovaným v tom směru, že odvolávání z funkce je běžná praxe, která sama o sobě nezpůsobuje zásah do osobnostních práv odvolaného, a to bez ohledu na to, zda odvolání bylo bez důvodů nebo z důvodu nesprávných. V daném případě bylo odvolání žalobce z funkce provedeno po předchozí diskuzi delegátů o pochybeních žalobce, bylo formulováno, že se tak stalo pro ztrátu důvěry a soud I.stupně se nedomnívá, že by tímto jednáním mohlo být vůbec zasaženo do osobnostních práv žalobce, a to i když bylo toto odvolání provedeno v rozporu s tehdejšími stanovami.

38. Druhé jednání žalovaného, kterým měl být zasaženo do osobnostních práv žalobce, je pak podání trestního oznámení na žalobce a informování členské základny o něm. Soud prvního stupně v této souvislosti v první řadě zdůrazňuje, že žalovaný je právnickou osobou, tedy určitou právní konstrukcí. Jako spolek má členskou základnu, která se stanovami předepsaným způsobem podílí na rozhodovacích procesech žalovaného jako právnické osoby. V rámci toho, aby spolek mohl fungovat, musí probíhat výměna informací, od statutárních orgánů směrem k členské základně a naopak. Tato výměna informací probíhá různými kanály. Jedním z nich je pak i diskuze na valných hromadách, neboť valná hromada je nejvyšším orgánem žalovaného. Proto zápisy z valných hromad pak žalovaný zpřístupňuje členské základně, aby tato měla i zpětnou vazbu. Jak už to tak bývá u právnických osob, ne vždy se informace dostávají na potřebná místa a čím je právnická osoba větší, čím má více členů, tím hůře se informace dostávají tam, kam by měly. Zároveň tím, že probíhá fluktuace členské základny a členů orgánů, kteří přichází a odchází (dochází ke změnám v obsazení příslušných orgánů), nedochází k předávání úplných informací mezi těmi, kdo funkci vykonávali doposud a těmi, kdo funkci vykonávají posléze.

39. Soud nepovažuje podání trestního oznámení ze strany žalovaného za neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, byť podání tohoto trestního oznámení bylo do určité míry i důsledkem nedostatečného předávání si informací mezi jednotlivými členy žalovaného spolku. Soud podotýká, že podle ustálené judikatury samotné podání trestního oznámení je právem a v určitých případech i povinností, takže v něm nelze spatřovat samo o sobě protiprávní čin. Podáním trestní oznámení tedy nedošlo k zásahu do osobnostních práv žalobce, respektive nedošlo k protiprávnímu zásahu do osobnostních práv žalobce. Ustálená soudní praxe nepovažuje podání trestního oznámení za zásah do osobnosti poškozeného, a to i v případě, kdy je věc orgány činnými v trestním řízení odložena, neboť je právem každého občana podávat trestní oznámení při podezření ze spáchání trestného činu a samotný akt trestního oznámení není ničím nezákonným. Nezákonné je křivé obvinění někoho ze spáchání něčeho, co dotyčný nespáchal. K tomu by zde však musel být žalobce žalovaným nepravdivě obviněn z konkrétního jednání. O takový případ se však nejedná. Soud neshledává jako závadné ani samotné informování členské základny prostřednictvím zápisů z valných hromad, neboť zápisy z valných hromad odráží (zaznamenávají), co se na valných hromadách dělo, o čem diskutovala členská základna, takže nelze bránit svobodné diskuzi na valné hromadě, přičemž tato diskuze odráží ne vždycky ideální informovanost členů spolku. Pokud pak jde o praxi žalovaného, spočívají ve zveřejňování zápisů z valných hromad v rámci spolku, ani na tomto neshledává soud I.stupně nic závadného či protiprávního, neboť vesměs směřovalo k informování členské základny. Jednalo se tedy o interní komunikaci v rámci členské základny. Soud jen podotýká, že tak jako byli členové spolku informováni o podání trestního oznámení na žalobce, pak je vhodné, aby stejným způsobem byli členové spolku informováni i o výsledku podaného trestního oznámení, byť je třeba přiznat, že pokud se tak nestalo, nejedná se o porušení žádné právní povinnosti a tedy ani o protiprávní jednání.

40. Konečně je pak třeba říci i to, že soud I.stupně má za to, že trestní oznámení žalované podané na žalobce nebylo ani zjevně nedůvodné, neboť k určitému pochybení na straně žalobce skutečně došlo, neboť jak vyplývá z nájemní smlouvy a smlouvy o předkupním právu uzavřené mezi nájemcem [tituly před jménem][jméno FO] a Českým svazem [název] dne 12.9.2000, předkupní právo nájemce se vztahovalo pouze k pozemku parcelní číslo [Anonymizováno] o výměře 1025 m v k.ú. [adresa]. Tím, že skutečně kupní cena měla být v případě realizace předkupního práva (žalovaný však nebyl povinen kupní smlouvu zavírat, pouze měl nájemce předkupní právo v případě, že by se žalovaný rozhodl pozemek prodat), měla být kupní cena určena znaleckým posudkem dle platné vyhlášky o oceňování nemovitostí, neboli za cenu zjištěnou. Jak vyplývá z trestního spisu, kupní smlouva byla uzavřena i na pozemek parcelní číslo [Anonymizováno], rovněž za cenu zjištěnou, u něhož však nebylo důvodu, aby byl prodáván nikoliv za cenu tržní, tedy obvyklou, která je či dříve byla zpravidla vyšší než cena zjištěná (neboli cena dle oceňovacích předpisů). Na straně žalovaného spolku tak mohly důvodně vzniknout pochybnosti o tom, zda žalobce svým jednáním nespáchal trestný čin, ať už nedbalostní či úmyslný, a z tohoto důvodu se podání trestního oznámení nejeví jako bezúčelné.

41. Konečně soud I.stupně má za to, že i kdyby žalobci nárok z titulu ochrany osobnosti vznikl, tento by již byl promlčen, neboť soud má za to, že námitka promlčení vznesená žalovaným je důvodná. Na případné nároky žalobce z titulu ochrany osobnosti se totiž vztahuje promlčení. Podle § 611 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví. Podle § 612 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku v případě práva na život a důstojnost, jméno, zdraví, vážnost, čest, soukromí nebo obdobného osobního práva se promlčují jen práva na odčinění újmy způsobené na těchto právech. Podle § 619 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 629 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle odst. 2 majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu. Podle § 605 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek. Podle odst. 2 konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce.

42. Za situace, kdy se jednání žalovaného, kterým dle názoru žalobce mělo být zasaženo do jeho osobnostních práv, stalo v letech 2015 (odvolání z funkce) či 2016 (valné hromady a podání trestního oznámení na žalobce), mohlo být právo uplatněno ještě téhož dne. Promlčecí lhůta tedy začala běžet již v roce 2015, resp. 2016 a ve smyslu § 605 odst. 2 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku tříletá promlčecí lhůta podle § 629 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku doběhla v roce 2018, resp. 2019. Žalobce žalobu podal u soudu až dne 11.6.2024. Jelikož žalovaný v řízení vznesl námitku promlčení, i kdyby byla žaloba žalobce důvodná, nebylo by možné jí vyhovět (srov. § 609 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku).

43. Na běhu promlčecí lhůty nic nemění ani skutečnost, že probíhalo řízení o určení neplatnosti rozhodnutí, prověřování na základě trestního oznámení nebo že zápisy z valných hromad jsou stále dostupné na internetu či skutečnost, jakým způsobem žalobce konstruuje způsob výpočtu peněžitého zadostiučinění. Vzhledem k tomu, že promlčecí lhůta počíná běžet dnem, „kdy právo mohlo být uplatněno poprvé“ (§ 619 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku), je jasné, že poprvé mohlo být uplatněno již při prvním zveřejnění, tudíž pozdější reedice či stálá dostupnost textu na internetu nezpůsobují nový počátek běhu promlčecí lhůty. Žaloba žalobce tak není důvodná již jen z tohoto důvodu.

44. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Pokud jde o částečné zpětvzetí žaloby, soud I.stupně se přiklonil k závěru, že v této části zavinil zastavení řízení žalobce, neboť žalovaný neuspokojil nárok žalobce po podání žaloby, když nezaplatil částku požadovanou žalobcem, přesto žalobce žalobu vzal částečně zpět; rovněž omluva žalovaného adresovaná členské základně je zcela odlišná od omluvy požadované žalobcem. Žalovaný tak měl ve věci plný úspěch a náleží mu proto plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení žalovaného sestává z odměny za 3 úkony právní služby po 3.100,- Kč (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne 6.11.2024) dle ustanovení § 9 bod 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 3 režijní paušály po 300,- Kč podle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu ve znění účinném do 31.12.2025 a za 3 úkony právní služby po 7.100,- Kč (účast na jednání soudu dne 29.1.2025 a dne 9.4.2025 přesahujícího dvě hodiny) dle ustanovení § 9a bod 1 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 3 režijní paušály po 450,- Kč podle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu ve znění účinném do 31.12.2025, tj. 32.850,-Kč. Dále náleží právnímu zástupci žalovaného náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu za zpoždění se zahájením jednání dne 29.1.2025 přes dvě hodiny, tj. 5 * 150,- Kč (zpoždění zahájení jednání dne 6.11.2024 ani 6.4.2025 nepřesáhlo půl hodiny). Dále soud neshledal důvody pro přiznání cestovného k jednání právního zástupce žalovaného k jednání dne 9.4.2025, neboť sídlo advokátní kanceláře žalovaného je v Praze, tj. v místě soudu. S ohledem na skutečnost, že je zástupce žalovaného plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 7.056,- Kč. Celkem tak žalovanému náleží náhrada nákladů řízení ve výši 40.656,-Kč.

Poučení