25 C 114/2019-489

Rubrum

[název soudu] rozhodl soudkyní Mgr. Zdeňkou Burdovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o náhradu škody a nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 170 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. od 14. 5. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 31 915 017 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. od 14. 5. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 170 000 Kč ve výši 9,75 % p. a. za den 13. 5. 2019, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 3 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 14. 5. 2019 domáhal jednak náhrady škody a jednak přiznání nemajetkové újmy za trestní stíhání. Jeho trestní stíhání probíhalo ode dne 21. 7. 2014 do dne 16. 5. 2018, kdy bylo [anonymizováno 6 slov] [datum], [anonymizována tři slova] [rok] [číslo] zastaveno z důvodu, že jednáním žalobce nebyly naplněny znaky skutkové podstaty žádného trestného činu. Dne 21. 7. 2014 bylo na základě usnesení [číslo jednací] [stát. instituce], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [obec] zahájeno trestní stíhání žalobce pro skutek spočívající v tom, že žalobce měl jako člen představenstva společnosti [právnická osoba] společně s ostatními členy představenstva úmyslně způsobit škody [obec] exportní bance ve výši 12 000 000 USD tedy 221 232 000 Kč. Tato škoda měla být způsobena tím, že členové představenstva dne 13. 10. 2009 projednali a schválili žádost o poskytnutí úvěru společnosti [právnická osoba], čímž měli porušit svou povinnost výkonu volené funkce s péčí řádného hospodáře, povinnost obezřetného výkonu funkce a jiné povinnosti vyplývající z právních předpisů a vnitřních předpisů banky. Žalobce se měl dopustit trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 a porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, a to ve spolupachatelství s ostatními členy představenstva. Žalobce podal stížnost proti usnesení o zahájení stíhání dne 3. 10. 2014, která byla zamítnuta. Dne 21. 8. 2015 byla podána obžaloba. Dne 13. 2. 2017 vzal státní zástupce obžalobu zpět. Dne 16. 5. 2018 bylo trestní stíhání zastaveno. Žalobce jednak požaduje náhradu ušlého zisku, žalobce byl odborníkem v oblasti bankovnictví a finančnictví. V době před zahájením trestního stíhání žalobce usiloval o vysokou pracovní pozici ve významné bankovní instituci. Trestní stíhání jej diskvalifikovalo z již rozjednaných pracovních příležitostí a nabídek, konkrétně žalobce byl osloven společností [právnická osoba] v průběhu roku 2014 na pozici ředitele divize [anonymizována dvě slova]), kdyby nebyl žalobce osloven [právnická osoba], a. s získal by jinou pozici. Dosahoval by příjmů v rozmezí 3 000 000 až 5 000 000 Kč. Od roku 2014 pak na místo žalobce tuto pozici zastával již do 30. 4. 2019 Ing. [jméno] [příjmení], který se rozhodl po 5 letech ve funkci vedoucího oddělení odejít na„ zasloužený odpočinek“, na jeho místě mohl být žalobce. Výběrové řízení a jednání o uzavření pracovního poměru se žalobcem probíhalo od začátku července 2014. Měl sjednanou roční odměnu ve výši 3 000 000 Kč. Žalobce byl jediný kandidát na pozici a měl být představen formálně v mateřské [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ve [obec]. Poté, co žalobce informoval vedoucí pracovníky [anonymizováno], a. s o skutečnosti, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání, byl vyřazen a ukončena spolupráce z důvodu zahájeného trestního stíhání. Ze stejného důvodu byl vyřazen i z výběrového řízení vedeného v roce 2015 na pozici ředitele [anonymizováno] u společnosti [právnická osoba] i z výběrového řízení v [právnická osoba] na pozici ředitele odboru restrukturalizace a vymáhání. Žalobce se v důsledku zahájeného trestního stíhání stal objektivně nepřijatelným pro jakékoliv pozice vedení nejenom bank, ale jiných významných zaměstnavatelů. Z daňových přiznání z osobního listu a ze životopisu žalobce vyplývá, že v letech 2004 až 2011, kdy žalobce působil na vedoucích pozicích finančních institucí, přesahuje jeho průměrné roční příjmy částku 5 000 000 Kč. V době zahájení trestního stíhání byl žalobce zkušeným bankovním manažerem v nejproduktivnějším věku 53 let. Při ukončení trestního stíhání bylo žalobci 57 let, znamenalo trestní stíhání pro žalobce doživotní diskvalifikaci z odpovídajícího profesního života. Žalobce tedy požaduje ušlý zisk ode dne 21. 7. 2014 do dne 16. 5. 2018 ve výši 12 000 000 Kč za dobu 4 let. Dále požaduje nemajetkové zadostiučinění, kdy povahu trestní věci vnímá tak, že měl způsobit škodu velkého rozsahu, měl obavy, žalobci hrozilo až 8 let odnětí svobody, trest zákaz činnosti či peněžitý trest. Vše mohlo být pro žalobce likvidační. Trestné činy se týkaly jeho profesní činnosti, trvalo téměř 4 roky. Bylo zasaženo nejen jméno, dobrá pověst žalobce, ale znemožněn faktický výkon jeho povolání, byl vyřazen z výběrových řízení na vedoucích funkce významných bankovních domů, došlo k diskvalifikaci žalobce v jeho další profesní činnosti, předčasné ukončení pracovní kariéry. Dále žalobce následkem trestního stíhání byl zkrácen o léta potřebná k době pojištění po roce 2018, tato doba činí 35 let, při výpočtu výše jeho budoucího nároku na starobní důchod a odpracovaná léta a vyměřovací základy, kterých by dosáhl nebýt zahájeno trestní stíhání. Trestního stíhání bylo široce medializováno. Byl prověřován v místě trvalého bydliště v listopadu 2017 v pracovním působišti u společnosti [právnická osoba], byly provedeny identifikační úkony, daktyloskopické otisky, zjištění tělesných znaků, měření těla, pořízení obrazových zvukových záznamů, odebrání biologických vzorků. V listopadu 2014 žalobce obdržel oznámení Národního bezpečnostního úřadu o zahájení bezpečnostního řízení o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení důvěrné. Žalobce požaduje 20 000 000 Kč. Dále požaduje nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem s tím, že bylo porušeno právo žalobce na projednání v přiměřené lhůtě, kde požaduje částku 85 017 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 13. 11. 2018 uplatnil nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 60.085.017 Kč spočívající v náhradě škody spočívající v ušlém zisku ve výši 20.000.000 Kč, dále nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 40.000.000 Kč a nemajetkové újmy za průtahy v řízení ve výši 84.999 Kč. K projednání žádosti žalobce došlo dne 28. 6. 2019. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody a přiměřeného zadostiučinění však nebyla žalobci poskytnuta v požadované výši. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši 19.057,50 Kč, ve zbytku byla žádost žalobce zamítnuta. Po zhodnocení všech okolností případu, s ohledem na relevantní judikaturu ESLP, dospěla žalovaná v rámci předběžného projednání žádosti na základě aplikace zákonných kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. k závěru, že v daném případě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Žalovaná dále namítá, že ušlý zisk, jak je žádán nyní, v žalobě, nebyl vůbec v předběžném projednání žádosti žalobce uplatněn u žalované. Žalobce uvádí v žalobě naprosto odlišná tvrzení než v žádosti o náhradu škody a jiný je rovněž i výpočet požadovaného ušlého zisku. Žalobce v žádosti uvedl, že byl členem představenstva a náměstkem generálního ředitele [právnická osoba] v období od června 2008 do dubna 2011. Přičemž následně vypočítal ušlý zisk za období čtyř let trvajícího trestního stíhání na částku 20 mil. Kč. Nyní v žalobě uvádí, že žalobce usiloval o vysokou pracovní pozici ve společnosti [právnická osoba], kde se účastnil výběrového řízení na pozici ředitele divize [anonymizováno]. Dle tvrzení žalobce byl žalobce během výběrového řízení hodnocen jako preferovaný a jediný kandidát. Výběrové řízení probíhalo od začátku července 2014. Dne 21. 7. 2014 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, přičemž tento informoval vedoucí pracovníky [právnická osoba] o této skutečnosti. Veškerá další jednání s ním byla ukončena. Shodně tak uvádí, že důvodem vyřazení z výběrového řízení bylo i v souvislosti s pozicí u [anonymizována dvě slova] a také [právnická osoba]. Žalobce dále vypočítává výši tvrzeného ušlého zisku ze svých ročních příjmů před zahájením trestního stíhání, kdy byl zaměstnán. A k tomu dodává rovněž výroční zprávy bank, konkrétně [právnická osoba] a [právnická osoba] z let 2014 a 2015, které mají prokazovat, že výše příjmů žalobce v době jeho pracovního poměru u [obec] exportní banky bylo srovnatelné s výší příjmů u výše sdělených bank, kdyby nebyl vyřazen z výběrového řízení. Žalobce tak žádá ušlý zisk od 21. 7. 2014 do 16. 5. 2018 v celkové výši 12.000.000 Kč. Z trestního spisu bylo žalovanou zjištěno, že žalobce byl v době zahájení trestního stíhání dne 21. 7. 2014 nezaměstnaný, přičemž tuto skutečnost potvrdil i sám svým tvrzením v žádosti o odškodnění, ale i nyní v žalobě, kde uvedl, že byl v [právnická osoba] zaměstnán do roku 2011. Tato skutečnost je rovněž prokázána dohodou o rozvázání pracovního poměru ke dni 30. 4. 2011, která je založena v trestním spise. Neboť žalobce nebyl v době vydání nezákonného rozhodnutí zaměstnán, nemohl mu tedy ujít tvrzený zisk, přičemž žalovaná rovněž namítá neexistenci příčinné souvislosti mezi tvrzeným ušlým ziskem a odpovědnostním titulem. Nelze vycházet při výpočtu ušlého z částek, kterých žalobce dosahoval naposledy v roce 2011. Nikde není postaveno najisto a není ani žalobcem dostatečně prokázáno, že by býval obsadil uváděnou pozici u [právnická osoba] Nadto lze rovněž uvést, že trestní řízení je vedeno zcela v souladu se zásadou presumpce neviny, tedy žalobce nebyl nikdy odsouzen a je třeba na něj nahlížet jako na nevinného. Nadto žalovaná rovněž činí sporným vypočtenou výši tvrzeného ušlého zisku, když z trestního spisu vyplývá, že v průběhu trestního stíhání žalobce nalezl zaměstnání ve společnosti [právnická osoba] Je až s podivem, že v této společnosti žalobcovo trestní stíhání nikterak nevadilo. Z důvodů výše uvedených nebylo na tomto nároku ničeho přiznáno. Co se týče délky trestního stíhání, tato stran tohoto nároku nebude posuzována jako jedno z kritérií, neboť tato je samostatným nárokem. Co se týče následků způsobených v pracovní sféře, žalobce tvrdí, že trestní stíhání bylo důvodem pro vyřazení z výběrových řízení, přičemž dodává potvrzení či prohlášení jednotlivých osob či subjektů, kteří měli být přítomni při výběrovém řízení. Žalovaná k tomuto předloženému důkazu uvádí, že jej lze považovat pouze za listinný důkaz, neboť učiněné prohlášení nebylo učiněno pod hrozbou trestního stíhání v případě jeho nepravdivého sdělení. Poškození pověsti a jména nebylo ze strany žalobce nikterak doloženo, rovněž i co se týče dalších tvrzených zásahů. Žalobce na výzvu žalované k doplnění tvrzení a důkazů reagoval tak, že ničeho doplňovat nebude. [anonymizována dvě slova] je povinen řádně prověřit činnost, která se jeví být trestnou činností a ohrozila by veřejný zájem. V tomto případě se jednalo o vysokou finanční částku, která měla být způsobena. Nadto škoda způsobena byla, avšak tuto následně zaplatila pojišťovna na základě vydaného rozhodčího nálezu ze dne 15. 12. 2016. Stran přerušení příčinné souvislosti medializace věci a odpovědnosti státu za škodu při takové medializaci se zabýval již [název soudu] ve svém rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Jestliže některé sdělovací prostředky o žalobci jakkoli nepravdivě či zkresleně informovaly, nechť se domáhá nápravy u nich. Žalobce se mohl domáhat zveřejnění dodatečné informace nebo dalších informací ohledně ukončení trestního stíhání přímo vůči konkrétním médiím dle tiskového zákona, případně stran dehonestujících výroků nebo článků uveřejněných v médiích dle občanského zákoníku vůči těmto subjektům. Další konkrétní zásahy ze strany žalobce nebyly ani na výzvu zdejšího úřadu tvrzeny a prokázány. V tomto případě bylo trestní stíhání zahájeno důvodně, resp. byla v té době způsobena škoda. V průběhu trestního stíhání však došlo k odpadnutí jednoho ze znaků skutkové podstaty uvedeného trestného činu, a to způsobení škody, neboť pojišťovna tuto škodu zahladila. Vzhledem k okolnostem případu žalovaná pokládá konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy za dostatečné zadostiučinění za porušení práva.

3. Dne 13. 11. 2018 uplatnil žalobce nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy u žalované, jak má soud prokázáno ze žádosti žalobce a s podacího razítka žalované. Stejně tak z přípisu žalované ze dne 14. 11. 2018. Dále z upomínky žalobce ze dne 12. dubna 2019. Ze stanoviska žalované ze dne 28. 6. 2019 má soud prokázáno, že žalovaná dospěla k závěru, že nebylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě v předmětném trestním stíhání, dále co se týče ušlého zisku v době nezákonného trestního stíhání, má žalovaná za to, že mu nemohl ujít zisk v takové výši, jakou žalobce vypočetl, a dále co se týče nemajetkové újmy za dané trestní stíhání, má za to žalovaná, že postačí konstatování. [Obsah přílohového spisu]

5. Výslechem žalobce má soud prokázáno, že v důsledku trestního stíhání nebyl jeho zdravotní stav nijak vážně narušen, nevyhledal pomoc psychiatra, jen nemohl spát. Manželka jej podporovala v průběhu trestního stíhání. Byl v té době nezaměstnaný, bydleli v [obec], měli ještě byt v [obec]. Rodina jej celou dobu držela. Předtím ukončil pracovní poměr v [právnická osoba] [právnická osoba] skončil na dohodu, protože se mu již ten projekt nelíbil a s lidmi, se kterými nechtěl spolupracovat. Měl tam příjem asi 130 000 Kč měsíčně. Měl za sebou dvě třetiny výběrového řízení do [právnická osoba], má vzdělání vysokoškolské, obor ekonomika, řízení, hutnictví, dělal 5 let v železárnách v [anonymizována dvě slova]. Jeho příjmy za posledních 10 let činily v průměru okolo 5 000 000 Kč ročně. V roce 2016 nakonec získal pozici finančního ředitele ve [právnická osoba] [obec], což je developerská společnost, staví byty. Má starosti zejména finance, jednání s bankou, nastavování a hlídání, jak příjem zde má 15 000 Kč hrubého. Na otázku, jak žije s 15 000 Kč hrubého, odpověděl, že z úspor, a dále žena bere důchod. Snažil se účastnit výběrových řízení v bankách, bylo to však neprorazitelné v důsledku jeho trestního stíhání. Stále má pocit, že jeho trestní stíhání bylo jeden velký omyl, že bylo nespravedlivé, nesmyslné, účelové.

6. Z potvrzení o účasti ve výběrovém řízení podepsaný [jméno] [příjmení], členem představenstva [právnická osoba] a [jméno] [příjmení] členem personální divize [právnická osoba] má soud prokázáno, že v červenci a v srpnu 2014 probíhalo v [právnická osoba] výběrové řízení na pozici ředitele divize [anonymizováno], kterého se účastnil žalobce jako jeden ze tří vhodných kandidátů. V rámci závěrečných pohovorů žalobce informoval vedoucí pracovníky o skutečnosti, že proti jemu a dalším čtyřem lidem z bývalého představenstva [obec] exportní banky bylo zahájeno trestní stíhání z titulu porušování povinnosti při správě cizího majetku a porušování závazných pravidel hospodářského styku. Na základě této informace zástupci [právnická osoba] žalobci sdělili, že jeho účast v závěrečném kole pokračovat nebude a byl vyřazen. Z e-mailu od [jméno] [příjmení] ze dne 28. 5. 2018 má soud prokázáno rovněž prokázáno, že seriózně uvažovali o pozvání do závěrečného kola výběrového kola ve [obec] žalobci, kterým se však ještě automaticky nezaručuje nabídka pracovní pozice v bance a že od takového pozvání ustoupili s ohledem na zahájené soudní řízení, s vědomím požadavků na celkovou roční kompenzaci ve výši 3 000 000 Kč vč. bonusové složky mzdy závislé na výsledcích banky. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] má soud prokázáno, že v roce 2014 mu tehdejší ředitel pan [příjmení] oznámil, že bude končit a navrhl mu kandidáta pana žalobce, žalobce se dostal do užšího výběru v roli člověka, který má zkušenosti, má za sebou pracovní zkušenosti z oblasti, byli dva lidé v užším výběru. [příjmení] sám došel poté k závěru, že pan žalobce je správný kandidát, začali dojednávat představení pana žalobce ve [obec], ale žalobce mu oznámil, že existuje trestní stíhání. Představení ve [obec] je pouze zvyková věc, formální záležitost. Na základě informace o zahájení trestního stíhání se žalobcem ukončili výběrové řízení, odměna včetně bonusů měla činit 3 000 000 Kč hrubého ročně. Svědek potvrdil, že kdyby nebyl žalobce trestně stíhaný, byl by přijat na uvedenou pozici.

7. Dále výslechem svědka [jméno] [příjmení] má soud prokázáno, že je to přítel žalobce, nejdříve byl kolega, znají se od roku 2004, potvrdil, že se účastnil žalobce výběrového řízení na pozici ředitele [anonymizováno] v [právnická osoba] v roce 2014, ale z rozhodnutí [právnická osoba] nemohl nastoupit z důvodu jeho trestního stíhání. Doporučil pana žalobce [jméno] [příjmení], někdy v srpnu. Pan [anonymizováno] mu poté volal, že žalobce je správný kandidát a že mu učiní nabídku. Svědek uvedl, že měl základní plat 380 000 Kč měsíčně, když končil v [právnická osoba] odměnou fixní na základě výsledků úspěšnosti působení v pozici 60 % ročního základního platu. Dále uvedl, že nebyl jediný rok, kdyby nesplnili plán, rovněž svědek potvrdil, že trestní stíhání je„ velký škraloup“, který je v zásadě nezhojitelný, nepřekonatelný v bankovním sektoru.

8. Dále výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] má soud prokázáno, že pracoval u [právnická osoba] na pozici vedoucího útvaru [anonymizováno], nastoupil 1. listopadu 2014, pracoval do 30. dubna 2019. Ukončil z důvodu odchodu do starobního důchodu. Měl příjem zhruba 220 až 250 000 Kč měsíčně základní mzdu.

9. Dále z potvrzení o nabídce na pozici ředitele [právnická osoba] ze dne 15. 10. 2018 podepsané Ing. [jméno] [příjmení], [příjmení] má soud prokázáno, že v roce 2015 pracoval Ing. [jméno] [příjmení], [příjmení] na pozici chierisk officer a nabídli pozici ředitele [anonymizováno] žalobci, kterého zná osobně jako odborníka na finančnictví a vymáhání pohledávek, žalobce projevil zájem, zároveň jej však informoval o svém trestním stíhání vůči jeho osobě a dalším lidem z bývalého představenstva. Po interním projednání z důvodu probíhajícího trestního stíhání bylo výběrové řízení se žalobcem ukončeno. Výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] má soud prokázáno, že zná žalobce od roku 1996, pracovali spolu v [anonymizována dvě slova]. [příjmení] oslovil pana žalobce s nabídkou na výkon funkce ředitele [anonymizováno] v [právnická osoba] v roce 2012, kdy toto výběrové řízení žalobce vyhrál, dále došlo potom ke změně, protože se rozhodl pan [příjmení] [příjmení] ještě zůstat na pracovní pozici, proto bylo výběrové řízení zrušeno. Poté v roce 2015 se ocitl svědek v pozici šéfa řízení rizik v [anonymizována dvě slova] a oslovil několik bývalých kolegů i žalobce a hledali vedoucího vymáhání pohledávek. Žalobce se jevil pro něj jako nejlepší volba, svědek potvrdil, že trestní stíhání pro lidi v bankovním sektoru znamenal určitý„ cejch“ a nemožnost účastnit výběrových řízení úspěšně.

10. Dále z přípisu Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 15. 10. 2018 má soud prokázáno, že po dobu prosince 2014 do listopadu 2015 pracovala ve společnosti [právnická osoba] na pozici ředitele odboru restrukturalizace a vymáhání, divize řízení rizik součástí jejího úkolu bylo nalézt vhodného nástupce na uvedenou pozici, obrátila se mimo jiné na žalobce s nabídkou této pozice, žalobce jí byl doporučen jako odborník na finančnictví a vymáhání pohledávek. Žalobce projevil zájem, zároveň ji však informoval o vedeném trestním stíhání vůči jeho osobě. Po interním projednání této možnosti s nadřízeným včetně skutečnosti probíhajícího trestního řízení bylo další jednání se žalobcem o obsazení pozice ředitele odboru restrukturalizace a vymáhání ukončeno.

11. Výslechem svědka [jméno] [příjmení], má soud prokázáno, že svědek 20 let vlastní firmu, kterou si najímají klienti včetně velkých bank, aby jim pomohla při výběru lidí do top managementu, správních orgánů jako je představenstvo. Na dotaz, jak se staví klienti k někomu, proti němuž je vedeno trestní stíhání, uvedl, že několikrát měl na seznamu kandidátů lidi, kteří v tuto chvíli nebo v minulosti byli trestně stíhání nebo kteří byli osvobozeni. A praxe je však taková, že mu neformálně vždy řeknou, že by tam měli dát spíše člověka, který tento handicap nemá. Mnohokrát dělal výběrové řízení pro [právnická osoba], ukončuje se to schválením na úrovni skupinového představenstva ve [obec], je to většinou formální věc.

12. Obecnými pokyny k posuzování vhodnosti členů řídícího orgánu a osob v klíčových funkcích, sp. zn. [spisová značka] z [datum rozhodnutí], bylo prokázáno, že tento obsahuje obecné pokyny vydané v souladu s čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1093/2010 ze dne 24. 11. 2010 atd., upravuje kritéria a procesy, které by měly dodržovat úvěrové instituce a příslušné orgány při posuzování vhodnosti navržených a jmenovaných členů řídícího orgánu úvěrové instituce, v jeho řídící i dozorčí funkci. [příjmení] jiné, je stanoveno v obecných kritériích posouzení, že členové řídícího orgánu a osoby zastávající klíčové funkce, by měly mít v každém případě dobrou pověst, a to bez ohledu na povahu, rozsah a složitost podnikání úvěrové instituce. Podle čl. 13 by měly být jako kritéria posouzení zvláště zohledněny následující faktory, a to písm. a) odsouzení, nebo trestní stíhání za trestný čin, zejména trestné činy upravující činnost v oblasti bankovnictví, financí, cenných papírů, pojišťovnictví, nebo týkající se trhu cenných papírů, cenných papírů nebo platebních nástrojů.

13. Z úředního sdělení [obec] národní banky ze dne 3. 12. 2013 k výkladu pojmu důvěryhodnosti, odborná způsobilost má soud prokázáno, že co se týče nedostatku důvěryhodnosti bod 2.1 písm. a) za důvěryhodnou osobu činnou a poskytovatele finančních služeb [ulice] národní banka nepovažuje zejména osobu, která byla v minulosti pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, nebo pro trestný čin proti majetku či trestný čin hospodářský spáchaný z nedbalosti nehledí-li se na něj jako by nebyla odsouzena, dále závažné pochybení o důvěryhodnosti osoby bod 2.2 písm. a) činí u poskytovatele finančních služeb shledává [ulice] národní banka zejména u osoby, která byla v minulosti pravomocně odsouzena za trestný čin spáchaný z nedbalosti. V souvislosti s výkonem povolání, zaměstnání nebo funkce (nehledí-li se na ni, jako by nebyla odsouzena). Dále písm. k ) u které bylo zahájeno trestní stíhání pro trestné činy uvedené v bodu 2.1 písm. a) a bodu 2.2 písm. a) a toto trestní stíhání stále trvá.

14. Rozhodčím nálezem ve sporu mezi [právnická osoba] na straně žalující, na straně žalované [právnická osoba] s tím, že žalovaná strana je povinna zaplatit žalující straně částku ve výši 160 904 663,33 Kč s úrokem z prodlení, ve zbývajícím rozsahu co do částky 7 771 258,06 Kč se žaloba zamítá; dále je žalovaná strana povinna zaplatit žalující straně náklady řízení ve výši 4 451 972,50 Kč, ze dne 15. 12. 2016. Bod 20. rozhodčího nálezu – Jestliže rozhodčí senát dospěl k závěru, že porušením povinností žalobce z pojistné smlouvy nemůže být poskytnutí úvěru za podmínek sjednaných v úvěrové smlouvě, pak nelze takové porušení dovozovat ani ze zpráv [anonymizováno], který se zabýval kontrolou nakládání s rozpočtovými prostředky a dodržování interních předpisů žalobce v souvislosti s poskytnutím úvěru, ani z tiskových informací státního zastupitelství o podání obžaloby vůči několika bývalým pracovníkům žalobce v této souvislosti. [Anonymizovaný odstavec.]

16. Tiskovou zprávou ze dne 21. 8. 2015 bylo prokázáno, že státní zástupce [anonymizována tři slova] v [obec] podal obžalobu na šest obviněných ve věci týkající se [právnická osoba], obžaloba podána byla pro dvě samostatná jednání, nezákonné poskytnutí úvěru ve výši 12 milionů USD (221 232 000 Kč) v rámci podpořeného financování na zakoupení 10% podílů ve společnostech [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [jméno] (5 obviněných). Obžaloba podána na pět osob pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku a trestný čin porušování závazných pravidel hospodářského styku 17. Tiskovou zprávou ze dne 4. 8. 2014 bylo prokázáno, že v návaznosti na tiskovou zprávu ze dne 15. 5. 2014 policejní orgán zahájil trestní stíhání pěti osob pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku a trestný čin porušování závazných pravidel hospodářského styku, kterých se měli dopustit v souvislosti se schválením úvěru od [obec] exportní banky ve výši 12 000 000 USD. Tímto jednáním měli způsobit České republice škodu ve výši 221 232 000 Kč.

18. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále i jen„ zákona o odpovědnosti za škodu“ či„ zákon č. 82/1998 Sb.“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona o odpovědnosti za škodu stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 8 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle ust. § 26 zákona o odpovědnosti za škodu, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 cit. zákona o odpovědnosti za škodu se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. § 15 odst. 2 cit zákona o odpovědnosti za škodu pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

19. Podle ust. § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále také „o.z.“) se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

20. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. V předmětném řízení je prokázáno, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Dále se tedy soud zabýval dalšími podmínkami odpovědnosti státu za škodu, a to vznikem a výší škody, resp. nemajetkové újmy, a příčinnou souvislostí.

21. Prvně soud zkoumal nárok žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou žalobce požaduje ve výši 20 000 000 Kč. Jak je výše uvedeno, odpovědnostní titul představovaný nezákonným trestním stíháním je nepochybně dán, soud se tedy dále zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nezákonným rozhodnutím konstatování porušení práva nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (viz např. rozsudky [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

22. Prvně je třeba konstatovat, že soud nijak nezpochybňuje subjektivní nepohodu, v níž se žalobce (zcela pochopitelně) trestním stíháním ocitl, že však takové subjektivní vnímání jistě nikoliv příznivé životní situace ještě není podle zákona odškodnitelnou nemajetkovou újmou – ta je podle názoru soudu představována na podkladě dokazování zjištěným a dostatečně razantním objektivním zásahem do osobnostních práv trestně stíhané osoby, tj. zejm. práv vyčtených v čl. 10 Listiny (na ochranu lidské důstojnosti, cti, dobré pověsti, soukromého a rodinného života), tedy do sféry osobní, soukromé, rodinné, profesní, příp. i jiné.

23. Co se týče délky trvání zásahu spočívajícího ve vedení trestního stíhání, zásah trval od 21.7.2014 do 16. 5. 2018 (zastavení trestního stíhání), tj. cca 3 roky a 9 měsíců, žalobce tak byl dle názoru soudu vystaven negativním následkům trestního stíhání po dobu nikoliv zjevně nepřiměřenou, a to s ohledem na skutkovou složitost trestního případu, kdy se orgány činné v trestním řízení musely zabývat činností [právnická osoba], specifickými pravidly pro poskytování úvěrů touto institucí, vnitřními předpisy bankovního sektoru apod., ve věci bylo stíháno více osob, bylo shromážděno velké množství listinných důkazů, bylo nezbytné žádat znalecké zkoumání a i výslechy svědků, současně se však nejedná o dobu zanedbatelnou.

24. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, které bylo žalobci kladeno za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou žalobce (poškozený) trestní řízení vnímá. V daném případě byl žalobce obviněn z trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 a 3 trestního zákona spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2, kdy trestná činnost žalobce spočívala zjednodušeně v tom, že měl jako člen [anonymizována dvě slova] odsouhlasit poskytnutí úvěru, který nesplňoval předepsané podmínky, čímž měli obvinění způsobit škodu ve výši 120 000 000 USD. Obecně lze říci, že tato trestná činnost není veřejností vnímána zvlášť negativně či zavrženíhodně, na rozdíl od např. násilné trestné činnosti či trestné činnosti páchané na zranitelných obětech. Žalobci hrozil trest odnětí svobody dvě léta až osm let nebo trest propadnutí majetku. Žalobce nebyl stíhán vazebně, trestní stíhání nebylo projednáváno před soudem, což dle názoru soudu objektivně nemajetkovou újmu žalobce snižuje. Žalobce nebyl v řízení shledán ani nepravomocně vinným z trestné činnosti. S ohledem na to, že se trestní stíhání týkalo profesní sféry žalobce, má soud za to, že povaha trestní věci oproti tomu zvyšovala intenzitu nemajetkové újmy žalobce.

25. Ohledně dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce soud dospěl k závěru, že trestní stíhání mělo dopad do osobnostní sféry žalobce takový, že žalobce vnímal trestní stíhání jako každý bezúhonný trestně stíhaný člověk. Žalobce netvrdil a neprokazoval psychické útrapy spojené s trestním stíháním, nebyly rovněž prokázány zásahy do rodinného života žalobce v tom smyslu, že by se rodina od žalobce odvracela, že by došlo k přetrhání rodinných či jiných osobních vztahů.

26. Soud však má prokázány zásahy do profesní oblasti. Žalobce prokázal zásah do profesní sféry žalobce, kdy se nemohl kvůli trestnímu stíhání již nadále uplatnit v bankovním sektoru, tato tvrzení zůstala podepřena nejen účastnickým výslechem žalobce, ale i svědeckými výpověďmi představitelů jednotlivých bankovních institucí s uvedením konkrétních pracovních pozic vhodných pro žalobce. Trestní stíhání mělo tak vliv na profesní dráhu a pověst žalobce v odborných kruzích.

27. Dále žalobce namítal zásah v souvislosti s tím, že trestní stíhání žalobce bylo medializováno a dostalo se mu negativní mediální publicity. Ohledně hlediska medializace, kterou žalobce dokládal články, soud uvádí, že ani toto současně nelze příliš přeceňovat, v této souvislosti soud především poukazuje na judikaturu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a [název soudu] sp.zn. I. ÚS 3016/11. Medializace případu je totiž prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, tedy nelze přičítat státu k tíži, že princip presumpce neviny byl narušen sdělovacími prostředky, či dokonce že jimi byl narušen ve značné míře, pokud nedošlo u orgánů činných v trestním řízení k vybočení z mezí povinnosti informovat. V dané věci ale k ničemu takovému nedošlo a tiskové zprávy, jimiž bylo o trestním řízení informováno, byly korektní a informovaly pouze o základních informacích ohledně trestního stíhání. Trestní stíhání bylo medializováno, když bylo informováno o průběhu trestního stíhání a byl popisován skutek, kterého se měl žalobce dopustit. Jméno žalobce se v článcích objevovalo vždy, když byli uváděni i všichni spoluobvinění, tedy nikdy ne samostatně. Nikde nebyla také uveřejněna podobizna žalobce. Články pak mohly být pro žalobce dehonestující v očích osob zejména v oboru finančnictví. Současně ale nelze přehlédnout ani skutečnost, že významná medializace se dostala i informaci o skončení trestního stíhání žalobce a dalších osob, když veřejnost stejně, jako byla informována o trestním stíhání, byla informována i o jeho skončení.

28. V poměrech dané věci vychází soud z toho, že vznik imateriální újmy (jakkoliv je trestní stíhání dle již vzpomenutého rozhodnutí [název soudu] sp.zn. IV. ÚS 428/05 spojeno vždy s jistým individuálním diskomfortem trestně stíhaných osob) není na místě presumovat, ale prokazovat, stejně tak (a to zejm.) jako intenzitu (případné) újmy, odůvodňující peněžní odškodnění. Každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (nález [název soudu] ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (nález [název soudu] ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). [příjmení] a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (viz např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). [Anonymizovaný odstavec.]

30. Soud dospěl k závěru po uvedeném srovnání, že žalobci náleží přiměřené zadostiučinění ve výši 170 0000 Kč, kdy vycházel zejména z rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. U obou žadatelů bylo výrazně zasaženo do jejich profesního života. Soud proto ve výroku I. přiznal žalobci částku 170 000 Kč s 9,75 % úrokem z prodlení od 14. 5. 2019 do zaplacení, který je odůvodněn § 1970 o. z., a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zák. č. 82/1998 Sb. Žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnila u žalované dne 13. 11. 2018, šestiměsíční lhůta uplynula dne 13. 5. 2019 (§ 605 odst. 2 o. z.), v prodlení tak je žalovaná až ode dne 14. 5. 2019 O delší lhůtě k plnění pro žalovanou bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř. z důvodu administrativních soudu známy z jeho činnosti.

31. Dalším nárokem byl nárok na náhradu škody spočívající v ušlém zisku žalobce. Otázka, zda jsou určité události ve vztahu příčinné souvislosti, je otázkou skutkovou, nikoliv právní (viz např. nález [název soudu] ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. I. ÚS 3109/08, či rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]); právním posouzením je však stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má (může) být existence příčinné souvislosti (vůbec) zjišťována, příp. zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Ustálená judikatura [název soudu] vychází při právním posouzení příčinné souvislosti z teorie adekvátní příčinné souvislosti, podle níž se o vztah příčinné souvislosti jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez jehož existence by škodný následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně anebo následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. V případě, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody, je třeba mezi takovými skutečnostmi identifikovat vskutku právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje (viz např. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudky [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či nález [název soudu] ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05). V posledně citovaném nálezu pak [název soudu] ve vztahu k teorii adekvátnosti příčinné souvislosti rozvedl, že„ …v řadě vzájemně souvisejících příčin nejsou všechny příčiny stejně významné. Základní obsahovou náležitostí odůvodnění rozhodnutí o příčinné souvislosti tak musí být úvaha o kritériích, kterými se odlišují právně podstatné příčiny od příčin právně nepodstatných, a aplikace těchto kritérií na konkrétní případ.“. V řízení bylo sice prokázáno, že z důvodu probíhající trestního stíhání nebyl žalobce přijat na odpovídající pozici v [právnická osoba], soud má však i prokázáno, že žalobce byl v té době nezaměstnaný a byl zaměstnán až od 1. 12. 2016 jako finanční ředitel developerské společnosti s tím, že zde v řízení před soudem tvrdil, že jeho plat činí 15 000 Kč hrubého. Soud má za to, že za situace, kdy člověk s vysokoškolským vzděláním a odbornými znalostmi na pozici managementu má práci, které se věnuje za 15 000 Kč hrubého, tak se vzdává bezdůvodně vyššího výdělku. Soud se proto domnívá, že žalobce ať už s jakýmkoliv úmyslem, nečinil natolik kroky, aby získal zaměstnání s odpovídajícím příjmem nebo příjmem vyšším než 15 000 Kč hrubého, a proto dle zásady občanského zákoníku, že nikdo nemůže mít prospěch z vlastního nepoctivého jednání dle § 6 o.z., soud žalobci nepřiznal požadovaný ušlý zisk ve výši 12 mil. Kč. Soud má za to, že příčinou vzniku škody je jiná skutečnost než nezákonné trestní stíhání, a to ta, že žalobce bez jakéhokoliv důvodu se vzdal výhodnějšího zaměstnání či vyššího příjmu. Není reálné dosahovat pouze 15 000 hrubého měsíčně, kdy navíc tato částka neodpovídá pracovní pozici žalobce jako finančního ředitele developerské společnosti, ale peáci nekvalifikovaného dělníka či brigádníka. Odpovědnost státu za vzniklou škodu za škodu tak nenastává. Z nedostatku příčinné souvislosti byl tedy nárok žalobce na náhradu škody včetně požadovaného příslušenství zamítnut.

32. Porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Délka řízení je ve smyslu judikatury [název soudu] (dále jen„ Soud“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení Soud toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle Soudu konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává Soud nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení. Význam řízení pro žalobce hodnotí soud jako zvýšený, a to s ohledem na judikaturu ESLP, kdy zvýšený význam a mimořádnou či zvláštní péči ze strany vnitrostátních orgánů vyžadují ta řízení, v nichž je řešena otázka omezení osobní svobody člověka, tedy především vazební věci či řízení detenční, řízení opatrovnická, pracovněprávní věci, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení týkající se zdraví i života. Orgány činné v trestném řízení však postupovaly v řízení plynule bez jednotlivých průtahů. Ve věci orgány činné v trestním řízení provedly potřebné vyšetřování. Soud však upozorňuje na to, že řízení bylo po stránce skutkové a právní výrazně složité, o čemž svědčí rozsah jednotlivých rozhodnutí. S ohledem na obsáhlost spisového materiálu a rovněž skutkovou složitost věci má tedy soud za to, že celkovou délku řízení 3 roky a 9 měsíců ve vztahu k žalobci pak lze hodnotit ještě jako přiměřenou. S ohledem na to, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu dle ust. 13 odst. zák. č. 82/1998 Sb. soud žalobu i v této části 85 017 Kč s příslušenstvím zamítl.

33. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalovaná byla úspěšnou v převážné části a neúspěšnou byla pouze v nepatrné části, žalovaná má nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalované představuje částka výši 3 300 Kč (paušální náhrada hotových výdajů podle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015, tj. 6 x 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření ve věci samé k žalobě a vyjádření ve věci samé dne 27. 3. 2020, příprava na jednání a účast na jednání dne 26. 2. 2020 a dne 27. 1. 2021, 13. 5. 2021, 27. 5. 2021, účast na vyhlášení rozsudku dne 3. 6. 2021.

Poučení