25 C 114/2023 - 510

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr.Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobkyně [Jméno žalobkyně], narozené [Datum narození žalobkyně], bytem [Adresa žalobkyně] [číslo][Adresa žalobkyně], adresa pro doručování [Adresa žalobkyně], zastoupené [Jméno Zástupce], advokátkou se sídlem [Anonymizováno], proti žalovanému [Jméno žalovaného], narozenému [Datum narození žalovaného], bytem [Adresa žalovaného] [číslo][Adresa žalovaného], o zrušení a širší vypořádání podílového spoluvlastnictví, takto:

Výrok

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k bytové jednotce č.[číslo][Anonymizováno] v budově č.p. [číslo] na pozemku parc. č. [hodnota] včetně spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu č.p. [číslo] a na pozemcích parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 192 m2, a parc.č.[hodnota], zahrada o výměře 114 m2, zapsané na LV č.[hodnota] pro k.ú. [adresa], obec [adresa], [právnická osoba] pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa] se zrušuje.

II. Bytová jednotka č.[číslo][Anonymizováno] v budově č.p. [číslo] na pozemku parc. č. [hodnota] včetně spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu č.p. [číslo] a na pozemcích parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 192 m2, a parc.č.[hodnota], zahrada o výměře 114 m2, zapsaná na LV č.[hodnota] pro k.ú. [adresa], obec [adresa], [právnická osoba] pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa] se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně.

III. Ze závazků spojených se společnou věcí se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazuje závazek vůči [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa] ze Smlouvy o úvěru č.[hodnota] ze dne 3.8.2020 ve výši 1.916.215,42 Kč.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku 2.083.784,58 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný je povinen vyklidit a vyklizenou žalobkyni předat bytovou jednotku č.[číslo][Anonymizováno]1 v budově č.p. [číslo] na pozemku parc. č. [hodnota] včetně spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu [číslo] a na pozemcích parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 192 m2 a parc.č.[hodnota], zahrada o výměře 114 m2, zapsané na LV č.[hodnota] pro k.ú. [adresa], obec [adresa], [právnická osoba] pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 452.608,- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17.050,- Kč spolu s 15% úrokem z prodlení od 11.5.2023 do zaplacení do 30 dnů od právní moci rozsudku.

VIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 380.400,- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

IX. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 500.000,- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

X. Řízení se zastavuje co do částky 497.865,- Kč.

XI. Žalobkyni bude po právní moci tohoto rozsudku prostřednictvím účtárny zdejšího soudu vrácena část nespotřebované zálohy na náklady dokazování ve výši 5.323,-Kč.

XII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 195.534,- Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně [Jméno Zástupce], advokátky se sídlem [adresa] do 2 měsíců od právní moci rozsudku.

XIII. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] na doplatku soudního poplatku částku 500,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 11.5.2023 došlou soudu dne 11.5.2023 domáhá zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k bytové jednotce č.[číslo][Anonymizováno]1 v domě č.p. [číslo] na pozemku parc.č. [hodnota] o výměře 1164 m2, zastavěná plocha nádvoří včetně spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu č.p. [číslo] a na pozemcích parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 192 m2 a parc.č.[hodnota], zahrada o výměře 114 m2, zapsané na LV č.[hodnota] pro k.ú. [adresa], obec [adresa], [právnická osoba] pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa] tak, že nemovitost soud přikáže do výlučného vlastnictví žalobkyně včetně dluhu z hypotečního úvěru u [právnická osoba]. číslo smlouvy [Anonymizováno] a uloží jí zaplatit žalovanému na vypořádací podíl dle znaleckého posudku. Dále se domáhá vypořádání pohledávek souvisejících se společnou věcí.

2. Žalobkyně v žalobě uvádí, že se žalovaným byli od roku 2011 životními partnery, z jejich nesezdaného soužití se narodily dcery [jméno FO] (2012) a [jméno FO] (2014). V roce 2015 společně účastníci koupili bytovou jednotku č. [číslo]/1 v domě č. p. [číslo] na pozemku parc. č. [hodnota] v obci [adresa], katastrálním území [adresa], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemcích parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] o velikosti [číslo] za kupní cenu 3.490.000,- Kč. Každý z účastníků nabyl spoluvlastnický podíl k bytu v rozsahu id. 1/2. Po provedené rekonstrukci se rodina do bytu nastěhovala v měsíci lednu roku 2017. Protože se časem společné soužití stalo neúnosné, odstěhovala se žalobkyně v dubnu 2022 opět do bytu k rodičům. Společný byt účastníků užívá tedy od dubna 2022 k bydlení pouze žalovaný. Žalobkyně požaduje vypořádání v širším smyslu dle § 1148 obč. zák., neboť i přes rovné spoluvlastnické podíly účastníků nebyly rovným způsobem uhrazeny veškeré závazky se spoluvlastnictvím věci související, a to jak jeho pořizovací cena, tak náklady na rekonstrukci, kterou účastníci provedli před nastěhováním do bytu. V době, kdy účastníci byt kupovali, se dohodli, že se na společném bydlení budou podílet každý z jedné poloviny. Smlouva o složení blokovacího depozita na byt byla podepsána dne 29.6.2015. Kupní smlouva pak byla podepsána 14.8.2015. Část kupní ceny ve výši 140.000,- Kč jako provize realitní kanceláře byla uhrazena před podpisem kupní smlouvy. V kupní smlouvě pak bylo na žádost žalovaného sjednáno, že částka 910.000,- Kč má být uhrazena z vlastních zdrojů účastníků do pěti dnů od podpisu smlouvy a zbylá částka 2.440.000,- Kč z hypotečního úvěru. Výše hypotečního úvěru (který čerpal žalovaný) neodpovídala polovině kupní ceny bytu, což žalobkyně se žalovaným řešila, protože to neodpovídalo jejich dohodě. Žalovaný však toto vysvětlit odmítl. Šlo však o jeho úvěr a rozhodnutí čerpat maximální částku, kterou mu banka bude ochotna poskytnout. Mezi účastníky platila však stále dohoda, že každý z nich financuje byt z jedné poloviny. Žalobkyni prostředky na nákup bytu darovali rodiče. Konkrétně tak, že otec žalobkyně p. [jméno FO] poslal žalobkyni na její bankovní účet dne 21.7.2015 částku 1.200.000,- Kč. Další platba ve výši 500.000,- Kč z téhož účtu otce žalobkyně pak proběhla dne 24.7.2015. Další prostředky na následnou rekonstrukci bytu obdržela žalobkyně od svého otce též 21.8.2015, a to v částce 200.000,- Kč. Žalobkyně dne 21.7.2015 vybrala v pokladně banky hotovost ve výši 200.000,- Kč, kterou předala žalovanému na úhradu rezervačního depozita (provize realitní kanceláře, která zprostředkovávala prodej bytu). Dne 21.7.2015 pak žalobkyně poslala na účet žalovaného částku 1.000.000,- Kč na úhradu části kupní ceny bytu. Ve dnech 12. a 13.8.2015 pak žalobkyně zaslala žalovanému po 200.000,- Kč (celkem tedy 400.000,- Kč) a dne 27.8.2015 ještě částku 20.000,- Kč. Celkem tak žalobkyně ve dnech v blízké časové souvislosti s koupí bytu předala či poslala žalovanému 1.620.000,- Kč. Žalovaný provedl platbu provize RK ve výši 140.000,- Kč a později též 910.000,- Kč dle podepsané kupní smlouvy. Dne 17.8.2015 vrátil žalovaný na účet žalobkyně částku 70.000,- Kč bez jakéhokoli vysvětlení. Z celkové částky 1.620.000,- Kč zaplacené žalobkyní na účet, resp. předané žalovanému, tak žalovanému po úhradě kupní ceny bytu z hypotečního úvěru zůstalo 500.000,- Kč (tj. 1.620.000 – 140.000 – 910.000 – 70.000).

3. Žalovaný na rozdíl od žalobkyně neměl na úhradu poloviny kupní ceny bytu potřebné prostředky, proto si nejprve sjednal úvěr u [právnická osoba]. smlouvou ze dne 10.8.2015. O čerpání úvěru pak požádal 17.8.2015. Závazky z tohoto úvěru byly plně splaceny ke dni 9.8.2020 formou tzv. refinancování úvěru. Dne 3.8.2020 totiž žalobkyně spolu se žalovaným coby solidární dlužníci uzavřeli novou úvěrovou smlouvu č. [hodnota] s [právnická osoba]. na úvěr ve výši 2.160.000,- Kč, který byl zcela použit ke splacení závazků z původního úvěru žalovaného u [právnická osoba]. Nová hypotéka byla po uplynutí první doby fixace úrokové sazby sjednána s výhodnějším úrokem a nižší měsíční splátkou, aby však na tuto hypotéku žalovaný dosáhl (nevykazoval dostatečnou úroveň příjmů), musela se stát spoludlužnicí i žalobkyně a ve smlouvě bylo sjednáno, že úvěr bude splácen z jejího bankovního účtu (protože na rozdíl od žalovaného již v [právnická osoba] účet měla). Stále však účastníci ctili dohodu, že žalovaný má uhradit polovinu kupní ceny bytu, proto žalovaný na účet žalobkyně měsíčně poukazuje částku odpovídající výši anuitní splátky (8.165,- Kč). Splácení hypotéky, jako kupní ceny spoluvlastnického podílu na bytě považuje žalovaný v souladu s původní dohodou stále za svou povinnost. Od počátku úvěrového vztahu tak žalovaný na hypoteční úvěry uhradil celkem částku 280.000,- Kč ze staré hypotéky a 148.597,- Kč z nové hypotéky, celkově tedy 428.597,- Kč. Společně se splátkou hypotečního úvěru však žalobkyně hradí ze svého účtu ještě v měsíční částce 775,- Kč pojištění schopnosti splácet úvěr, které bylo obligatorně sjednáno v rámci úvěrové smlouvy. Toto pojistné jí však již žalovaný v období 10/2020 až 8/2022 nekompenzoval (celkem [hodnota] plateb). Žalobkyně proto uplatňuje na žalovaném také částku z 17.050,- Kč jako součet pojistného uhrazeného ode dne 8/2020 (sjednání úvěru) do 8/2022 kdy žalovaný placení pojistného na základě dohody se žalobkyní převzal. Pokud by měla žalobkyně plnit na společný závazek se žalobcem z hypotečního úvěru, pak by její 50% podíl na nemovitosti neodpovídal jejímu výrazně vyššímu podílu na uhrazené kupní ceně bytu.

4. Dále uplatňuje žalobkyně nároky spojené s rekonstrukcí bytu. Rekonstrukce byla po dohodě účastníků v podstatné části provedena ještě před nastěhováním, protože byt byl starý, byl v zásadě v původním stavu od výstavby v roce 1930, v některých místnostech chyběla např. zcela omítka, rozvody nebyly v použivatelném stavu a instalace (topení, elektro apod.) již nevyhovovaly novým normám. Podlahy byly ztrouchnivělé a plesnivé, byt byl v zásadě v havarijním stavu a zdaleka nesplňoval hygienické podmínky a současné nároky na komfortní rodinné bydlení. S rekonstrukcí účastníci počítali od počátku, od samotného rozhodnutí o koupi bytu. [právnická osoba] se připravovala od 8/2015 až do 6/2016 a byla prováděna v roce 2016. Období zahájení rekonstrukce a její rozsah je doložitelný ohlášením stavby, které účastníci podali na stavební úřad v září 2016. Na provádění jednotlivých rekonstrukčních a souvisejících prací se osobně podíleli oba účastníci a otec žalobkyně. Opravy a úpravy byly financovány z prostředků, které žalobkyni na tento účel darovali její rodiče, a které žalobkyně z části již dříve poskytla žalovanému. Od rodičů měla žalobkyně přislíbeny na koupi bytu a jeho rekonstrukci prostředky do výše 2.400.000,- Kč, neboť rodiče přispěli na bydlení i jejímu bratrovi v této výši. Žalovaný žádné významnější vlastní prostředky neměl, na pořízení bytu si musel vzít úvěr, jeho příjmy byly v té době velmi nízké a neměl žádné úspory. Žalobkyně v zásadě kompletně financovala rodinný rozpočet. Práce byly prováděny s pomocí řemeslníků objednaných vždy po jednotlivých profesích s tím, že tito byli často vyplaceni v daný den po provedení práce na místě v hotovosti. Příjmový doklad nebyl vždy předán a žalobkyně v té době ani neměla potřebu si je nechávat nebo je vyžadovat. Na fakturu byly prováděny práce ve větším rozsahu nebo práce, které zhotovovala odborná firma. Současně žalobkyně prováděla zhruba v období druhé poloviny roku 2016 řadu hotovostních výběrů, které sloužily k úhradě práce jednotlivých řemeslníků. Řadu prací provedli účastníci a otec žalobkyně svépomocí – zejména odstranění původních povrchů a nevyhovujících instalací, podlah, topení, dveří. Další odborné, zejména instalační práce pak byly provedeny řemeslníky objednanými dle jednotlivých profesí, což koordinoval žalovaný. Konkrétně se jednalo o tyto práce:

1. Návrh bytového architekta; 2. Rekonstrukce rozvodů elektroinstalace v celém bytě; 3. Kompletní štuky a omítky v celém bytě; 4. Sádrokartonové podhledy; 5. Kompletní sanace podlah, včetně vylití anhydritem a pokládky dlažby a lamina; 6. Zednické práce a kompletní obklady v koupelně a WC; 7. Instalatérské práce a pořízení a instalace zařizovacích sanitárních předmětů v koupelně a WC; 8. Rekonstrukce topení; 9. Vyvložkování komína; 10. Výměna vstupních dveří za bezpečnostní;11. Renovace vnitřních 4 dveří; 12. Pořízení a instalace nové kuchyňské linky; 13. Vestavěné skříně a LED osvětlení bytu; 14. Vybavení bytu nábytkem. Žalobkyně pobírala rodičovský příspěvek, chodila do práce a platila společným nezletilým dcerám účastníků soukromou školku, protože do státní je vzhledem k věku nevzali. Žalovaný jí na domácnost nijak nepřispíval, posílal pouze splátku hypotéky na byt. Návrh bytového architekta byl uhrazen ve 2 splátkách – první zálohu ve výši 19.400,- Kč žalobkyně zaplatila 1.12.2015 a další platba ve výši 19.400,- Kč byla žalobkyní uhrazena na základě faktury vystavené Ing. arch. [jméno FO] dne 24.5.2016. Rekonstrukce rozvodu elektroinstalace v celém bytě organizoval žalovaný. Celková cena rekonstrukce není žalobkyni známa, pouze vybírala v hotovosti požadované částky a předávala je žalovanému, který na provádění prací dohlížel a vyplácel řemeslníky. Žalobkyně nemá k platbě žádný doklad, fakturu, potvrzení o zaplacení, apod. jednalo se o práci známého žalovaného. V bytě byly staré nerovné zdi a opadaná omítka. Proto bylo na žádost žalovaného provedeno kompletně nové štukování – staré omítky byly kompletně odstraněny až na cihlu v koupelně, na záchodě a za kuchyňskou linkou a provedeny znovu. V ostatních pokojích byly jenom přeštukovány. Cena těchto prací není žalobkyni známa, opět pouze vybírala hotovost k jejich úhradě. Sádrokartonové podhledy byly provedeny v celém bytě. Práce organizoval žalovaný, žalobkyně nemá přehled o jejich ceně, řemeslníky obdobně jako výše vybíral a vyplácel žalovaný. Původní podlahy v bytě byly ztrouchnivělé dřevěné a bylo třeba je nahradit. Podlahy byly zcela demontovány, následně vyplněny extrudovaným polystyrénem a vylity anhydritem jako nivelační a izolační vrstvou a jako povrch byl položen laminát nebo dlažba. Tyto práce hradila žalobkyně (prováděla hotovostní výběry a předávala peníze žalovanému; faktura na 18.950,- Kč za nákup materiálu – dlažba, penetrace, spárovací hmota, 2 faktury na laminátové podlahy z 16.10.2016 na 26.287,- Kč a z 28.9.2016 na 25.348,- Kč). Za zednické práce, obklady v koupelně, na WC a v kuchyni uhradil otec žalobkyně částku 26.000,- Kč v hotovosti a sám se na rekonstrukci podílel. Za instalaci zařizovacích předmětů do koupelny a WC a instalatérské a topenářské práce uhradila žalobkyně 1.9.2016 zálohovou platbu 31.476,- Kč přímo na účet p. Brabce a následně poslala žalovanému na účet dne 14.11.2016 částku 100.000,- Kč s popisem [jméno FO]. Fakturu k této dodávce však žalobkyně nedohledala. Dále dohledala žalobkyně fakturu p. [Anonymizováno] ze dne 30.10.2016 na částku 48.566,- Kč za instalaci kondenzačního kotle Viesman a fakturu ve výši 23.287,- Kč ze 7.2.2016. Za vyvložkování komína uhradila žalobkyně dne 14.6.2016 částku 12.650,- Kč, a to převodem ze svého účtu. Následně byla na spalinovou cestu po instalaci a revizi kotle vystavena také revizní zpráva z 16.10.2016. Za vstupní dveře do bytu včetně montáže uhradil otec žalobkyně částku 23.138,- Kč na základě faktury ze dne 14.10.2016 coby dar žalobkyni v souladu s jejich dohodou, že jí rodiče dají prostředky na rekonstrukci. Renovaci 4 vnitřních dveří a dřevěných zárubní provedl otec žalobkyně poté, co žalobkyně neakceptovala nabídku odborné firmy kvůli vysoké ceně. Za dodávku a montáž nové kuchyňské linky uhradila žalobkyně 186.000,- zálohovou platbou převodem částky 56.000,- Kč dne 7.7.2016 a následným doplatkem 130.000,- Kč dne 17.7.2016. Obě platby byly provedeny z účtu žalobkyně. Žalobkyně dále objednala a uhradila vestavěné skříně, a to na základě 2 faktur z 15.11.2016 na částku 38.509,- Kč a na částku 22.769,19 Kč. Rovněž žalobkyně uhradila dvě inteligentní LED svítidla za celkovou částku 12.035,- Kč. Na všechny tyto položky jí darovali prostředky její rodiče, resp. uhradil je přímo její otec. Dále uhradila žalobkyně podstatnou část vybavení bytu nábytkem, který však nyní užívá pouze žalovaný. Jednalo se například o pohovku do kuchyně za 20.699,- Kč, matrace futon a tatami povrch v ceně 20.400,- Kč, žebřiny, skříně a postele do dětského pokoje v celkové částce 25.070,- Kč. Řadu výdajů v souvislosti s rekonstrukcí zaplatila žalobkyně hotově a za tím účelem opakovaně vybírala i vyšší částky v hotovosti ze svého účtu, platby žalovaný předal osobně hotově přímo řemeslníkům. Konkrétně se jednalo o tyto výběry hotovosti: 4.7.2016 30.000,- Kč, 22.7.2016 6.000,- Kč, 27.7.2016 30.000,- Kč, 31.8.2016 15.000,- Kč, 2.9.2016 30.000,- Kč, 2.9.2016 15.000,- Kč, 14.9.2016 21.000,- Kč, 16.9.2016 15.000,- Kč, 21.9.2016 15.000,- Kč, 23.9.2016 15.000,- Kč, 26.9.2016 15.000,- Kč, 28.9.2016 15.000,- Kč, 29.9.2016 15.000,- Kč, 4.10.2016 15.000,- Kč, 7.10.2016 15.000,- Kč, 14.10.2016 15.000,- Kč a 24.10.2016 50.000,- Kč, tj. celkem 332.000,- Kč. Rekonstrukce probíhala v druhé polovině roku 2016. Veškeré tyto hotovostní výběry vyšších částek v rozmezí často jen několika dní tedy sloužily k úhradě prací řemeslníků a dodávek na rekonstrukci bytu. Souhrn hotovostních plateb činil 332.000 Kč a vedle toho doložené úhrady faktur a převody z účtu 186.000,- Kč (kuchyně)+ 100.000,- Kč + 31.476,- Kč + 23.287,- Kč (topenář [jméno FO]) + 12.650,- Kč (vyvložkování komína) + 12.035,- Kč (led světla) + 22.768,- Kč + 38.509,- Kč (vestavěné skříně) + 23.138,- Kč (vchodové bezpečnostní dveře) + 18.950,- Kč + 26.287,- Kč +25.348,- Kč (podlahy dlažba, lamino, lišty, podložky) + 26.000,- Kč (zedník - záchod, koupelna, kuchyně) + 38.800,- Kč (bytový architekt). Celkově ať již formou hotovostních výběrů na vyplacení řemeslníků nebo formou bezhotovostních převodů, či přímých úhrad ze strany jejích rodičů, kteří za ni uhradili příslušné položky coby dar, investovala žalobkyně do rekonstrukce a vybavení společného bytu v roce 2016 částku nejméně 917.248,- Kč. Dále byl v roce 2020 a 2021 realizován z prostředků žalobkyně dětský pokoj pro společné nezletilé dcery účastníků. Náklady na vybavení dětského pokoje činily celkem 144.099,- Kč. V dětském pokoji byl realizován nábytek na míru opět dle návrhu bytového architekta [tituly před jménem] [jméno FO] zpracovaného v březnu 2019 za odměnu ve výši 15.000,- Kč. Žalobkyně následně uhradila náklady na dětský pokoj platbami ze svého účtu, a to 26.2.2020 částkou 40.000,- Kč, 26.4.2020 částkou 5.099,- Kč, 24.5.2020 částkou 30.000,- Kč, 19.1.2021 částkou 30.000,- Kč, 26.1.2021 částkou 4.000,- Kč a 20.2.2021 částkou 20.000,- Kč. Reálně tedy žalobkyně na rekonstrukci bytu a jeho vybavení vynaložila doposud více než 1.061.347,- Kč. Rekonstrukce byla provedena převážně na náklady žalobkyně a byla nejméně po stavební stránce nezbytná. Mnoho z provedených prací a vybavení bylo třeba k samotnému užívání bytu (nový kotel, sanitární vybavení koupelen, oprava podlah apod.). Za dobu 6 let (a v případě dětského pokoje necelých dvou let) se ani interiérové vybavení zdaleka neopotřebovalo natolik, aby jej nebylo možno dále používat a význam provedené rekonstrukce a nákupů vybavení tak zdaleka není zanedbatelný. Jedná se o movité věci pořízené na náklady žalobkyně, které však jsou pevně spojeny s bytovou jednotkou (plynový kotel, vestavěné skříně, kuchyňská linka) a v řadě případů i vytvořeny přímo na míru, takže není reálné využít je jinde. Pokud by bytová jednotka nebyla přikázána žalobkyni, požaduje žalobkyně na žalovaném kompenzaci za toto vybavení, které v jednotce zůstane a bylo pořízeno na její náklad. Zejména v případě nového dětského pokoje za 145 tis. se nejeví spravedlivé, aby ze svých úspor žalobkyně zařídila dětem vysněný pokoj, který bude nadále v dispozici žalobce a s argumentem, že jde o věc vkusu, která nezvyšuje hodnotu nemovitosti, jí nebylo nic z těchto nákladů kompenzováno a ona musela pro sebe a dcery nejen zajistit ale i vybavit další bydlení. Pokoj byl sestaven na míru a dle požadavku dcer, dle jejich preferencí a zařídit jinde obdobný by nejspíš nepřišlo nyní na nižší náklady. Dále jsou zde další náklady na vybavení bytu užívané nyní výhradně žalovaným 20.699,- Kč (pohovka do kuchyně), 6.388,- Kč (nová pračka), 17.000,- Kč (nová televize), 20.400,- Kč (tatami a futony), 2.000,- Kč (dětský stůl a židle), 1.999,- Kč (regál do koupelny) = celkem 68.486,- Kč. Provedenou stavební rekonstrukcí se byt v podstatném rozsahu zhodnotil. Ze starého vybydleného prostoru se stal moderním obydlím perfektně splňujícím nároky rodiny, k čemuž mimo jiné přispěla i koncepce rodině na míru vymyšlená bytovým architektem. Rekonstrukce bytu byla provedena souhlasně oběma spoluvlastníky, náklady provedené rekonstrukce však v převážné části nesla pouze žalobkyně. Vynaložila je v rámci společného rodinného soužití, které bylo ukončeno v dubnu 2022 a důvod pro obohacení žalovaného tím odpadl, ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1374/2018. Současně se v plném rozsahu jednalo o investice vynaložené žalobkyní za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., podle jehož § 646 mezi osobami žijícími ve společné domácnosti po dobu trvání společného soužití neběží promlčecí lhůta.

5. Žalobkyně požaduje přikázání bytu do svého vlastnictví, neboť se více finančně podílela na jeho pořízení a rekonstrukci. Žalovaný nebude schopen žalobkyni vyplatit její vypořádací podíl a spravedlivé kompenzace za náklady vynaložené na společné bydlení, neboť žalobkyni přispíval na společnou domácnost a potřeby dcer jen do doby, než sjednal hypoteční úvěr na byt, pak posílal stejnou částku na splátku hypotečního úvěru, jeho další finanční podpora rodiny byla po celou dobu minimální, když žalobkyně z výpisů z účtu zjistila, že od 8/2015 do 4/2022 celkově přispěl na domácnost 74.000,- Kč, takže potřeby společné domácnosti a dětí od roku 2015 téměř výhradně saturovala žalobkyně.

6. Pokud jde o jednotlivé nároky, v žalobě žalobkyně požadovala „náhradu za zhodnocení společné věci; v případě, že by oproti požadavku žalobkyně došlo k přikázání bytové jednotky žalovanému, požaduje náhradu za pořízené movité věci, které byly do bytu zabudovány, jsou s ním pevně spojeny či tvoří celek vytvořený na míru a nejsou jinde použitelné, jakož i věcí, které tvoří vybavení bytu pořízené z prostředků žalobkyně ve výši 323.707,- Kč (za kuchyňskou linku 186.000,- Kč, zařízení dětského pokoje 129.099,- Kč, vestavěné skříně 61.277,- Kč, LED osvětlení 12.035,- Kč, vchodové dveře 23.138,- Kč, laminátové a keramické podlahy 70.585,- Kč. Dále požaduje žalobkyně také náhradu nákladů vynaložených souhlasně na společnou nemovitost, její opravy a údržbu v podobě nákladů na dva návrhy bytových architektů (celkem 53.800,- Kč) a vyvložkování komína (12.650,- Kč), resp. jejich poloviny, která připadá na žalovaného, tj. 33.225,- Kč. Žalobkyně rovněž požaduje v důsledku výlučného užívání bytu žalovaným a nutnosti uspokojovat vlastní bytovou potřebu s dodatečnými náklady jinde náhradu za omezení svého vlastnického práva užívat bytovou jednotku, kterou spoluvlastní, a to ve výši obvyklého nájemného dle znaleckého posudku za obdobný byt v obdobné lokalitě, počínaje 2. dubnem 2022, kterou žalobkyně odhaduje na částku 9.500,- měsíčně, tedy k datu podání žaloby 114.000,- Kč. Dále žalobkyně požaduje, aby žalovanému byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady na povinné pojištění neschopnosti splácet hypoteční úvěr, které v částce 775,- Kč měsíčně (za rok 2020 a 2021) hradila žalobkyně, celkem tedy 17.050,- Kč. Jedná se o pojištění, které je povinnou součástí úvěrových závazků a bez jeho sjednání není úvěr poskytnut. Dále žalobkyně požaduje ve smyslu § 1148 obč. zák. vypořádání společného úvěru účastníků vázaného k vypořádávané nemovitosti, která je k zajištění tohoto úvěru rovněž zastavena. Úvěr č. [hodnota] byl sjednán dne 3.8.2020 s Českou spořitelnou, a.s. s tím, že pokud by nemovitost i s ní související úvěr byl přikázán žalobkyni, požaduje kompenzaci ve výši 500.000,- Kč, neboť žalobkyně poskytla žalovanému na kupní cenu nemovitosti 1.550.000,- Kč a žalovaný namísto čerpání hypotéky na zbylých 1.940.000,- Kč (do kupní ceny bytu 3.490.000,- Kč) čerpal hypotéku v rozsahu 2.440.000,- Kč, tedy o 500.000,- Kč více, než bylo třeba, aniž by tyto prostředky do nemovitosti investoval, když na veškeré výdaje hrazené při rekonstrukci požadoval prostředky od žalobkyně. Částka 500.000,- Kč, kterou si žalobce ponechal z prostředků určených žalobkyní na úhradu kupní ceny nemovitosti pro své účely, představuje jeho bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně a žalobkyně požaduje jeho vydání. V návaznosti na fakt, že žalovaný dosud na splnění svého závazku k úhradě kupní ceny uhradil pouze 280.000,- + 148.597,- Kč = 428.597,- Kč na splátkách původního i refinancovaného hypotečního úvěru, zatímco žalobkyně uhradila 1.550.000,- Kč, je třeba kompenzovat rozdíl v míře, jakou se žalobkyně a žalovaný podíleli na úhradě kupní ceny vypořádávané nemovitosti tak, aby i jejich podíly na úhradě kupní ceny nemovitosti byly shodné. Rozdíl představuje částku 1.550.000,- – 428.597,- = 1.121.403,- Kč ve prospěch žalobkyně. O tyto částky by měl být ponížen vypořádací podíl žalovaného.

7. V podání z 28.7.2024 (č.l. 419) žalobkyně konkrétně upřesnila, že měla přislíbeny od rodičů prostředky na byt do výše 2.400.000,- Kč. Rodiče je však neměli ihned dostupné a museli počkat, až s nimi budou moci disponovat. Dne 29.6.2015 byla uzavřena smlouva o složení blokovacího depozita v souvislosti s koupí bytu za celkovou cenu 3.490.000,- Kč. Depozitum činilo 140.000,- Kč a uhradil ho žalovaný ze svého účtu. Dne 21.7.2015 obdržela žalobkyně na svůj účet částku 1.200.000,- Kč od rodičů. Žalobkyně ještě týž den vybrala na pokladně banky 200.000,- Kč v hotovosti, které předala žalovanému a částku 1.000.000,- Kč mu poslala převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný požadoval 200.000,- Kč v hotovosti, což si žalobkyně vysvětlovala tak, že platí blokovací depozitum (resp. musí vrátit prostředky, které si na to půjčil). Dále bylo na účet žalobkyně od rodičů připsáno dne 24.7.2015 dalších 500.000,- Kč. Naopak žalobkyně žalovanému ve dnech 12.8. a 13.8.2015 poslala pokaždé 200.000,- Kč. Celkem tedy žalobkyně převedla či předala žalovanému částku 1.600.000,- Kč. Dne 17.8.2015 převedl bezhotovostně žalovaný na účet žalobkyně částku 70.000,- Kč. Dne 14.8.2015 byla podepsána kupní smlouva na byt, a téhož dne provedl žalovaný úhradu části kupní ceny do úschovy z vlastních zdrojů účastníků ve výši 910.000,- Kč. Dle potvrzení advokátní kanceláře, která prováděla úschovu prostředků v souvislosti s převodem bytu, následně dne 19.8.2024 byla zaplacena částka 2.440.000,- Kč čerpaná žalovaným z hypotečního úvěru sjednaného u Raiffeisenbank jako věřitele. Z částky 1.600.000,- Kč, kterou žalobkyně celkem poskytla na kupní cenu bytu tak reálně bylo žalovaným v souvislosti s pořízením bytu využito 140.000,- Kč na úhradu blokovacího depozita a 910.000,- Kč na úhradu části kupní ceny z vlastních zdrojů. [adresa].000,- Kč pak žalovaný poukázal žalobkyni zpět na účet. Dne 27.8.2015 žalobkyně opět převedla na účet žalovaného ještě částku 20.000,- Kč. Rozdíl částek uhrazených žalovaným z prostředků získaných od žalobkyně tak činí 500.000,- Kč, které si žalovaný po uhrazení části kupní ceny z prostředků od žalobkyně a načerpání hypotečního úvěru na kupní cenu ponechal na svém účtu a nikdy nedošlo k jejich vypořádání. Vrácení této částky 500.000,- Kč proto žalobkyně uplatnila již v žalobě, neboť pokud převezme za žalovaného hypoteční úvěr, fakticky by tuto částku uhradila znovu a žalovaný by se bezdůvodně obohatil. Žalovaný si totiž v rozporu s dohodou se žalobkyní sjednal vyšší úvěr, než odpovídalo polovině kupní ceny bytu. Žalobkyně byla připravena přitom polovinu kupní ceny uhradit, neboť k datu uzavření kupní smlouvy měla k dispozici (a v podstatné části již předala) žalobci částku 1.600.000,- Kč od rodičů, dále měla vlastní úspory ve výši cca 300.000,- Kč. K pokrytí polovičního podílu žalobkyně na kupní ceně by toto bylo dostačující a žalobkyně s tím takto také počítala. Rozhodnutí maximálně navýšit čerpanou hypotéku jí žalobce (správně žalovaný) nikdy nevysvětlil, patrně část prostředků použil na úhradu svých dluhů, o nichž žalobkyni nikdy neřekl. Odpovídají tomu i úhrady vyšších částek v roce 2015, o nichž žalovaný tvrdil, že je vynaložil na rekonstrukci, jednalo se však o dobu, kdy se v bytě žádné rekonstrukční práce reálně ještě nedělaly. Žalovaný si půjčoval peníze v průběhu jejich soužití i od žalobkyně.

8. Dále byla mezi účastníky dohoda, že žalobkyně bude financovat potřebnou rekonstrukci bytu tak, aby jim bydlení skýtalo adekvátní komfort pro čtyřčlennou rodinu dle aktuálních standardů bydlení. Byt byl v průběhu roku 2016 kompletně zrekonstruován, avšak náklady na tuto rekonstrukci nesla pouze žalobkyně, proto podle žalobkyně není spravedlivé, aby se žalovaný podílel na zhodnocené aktuální ceně bytu, aniž by na jeho rekonstrukci jakkoli významně přispěl podílem srovnatelným se žalobkyní, přičemž podle vlastnických podílů se také mají uhrazovat náklady s nemovitou věcí spojené. Ohledně nákladů rekonstrukce žalobkyně vycházela z varianty vypořádání přikázáním bytu žalobkyni, takže movité věci byť pevně spojené s bytem (zabudované) jí zůstanou a bude je nadále moci užívat. Rozsah rekonstrukce učinili účastnici nesporným v rozsahu dokumentu označeného „Modernizace bytu [adresa], byt č.[hodnota]“, který je součástí spisu. Žalovaný potvrdil, že veškeré práce uvedené v tomto seznamu, byly skutečně provedeny. Rekonstrukce začala oslovením bytového architekta, jemuž zaplatila žalobkyně zálohu v prosinci 2015 a následně v květnu 2016 doplatek za koncepci bytu – 2 x 19.400,- Kč. Na vynaložení tohoto výdaje se účastníci dohodli, ač měl každý svůj postoj a výhrady k tomu, jak by měla rekonstrukce postupovat a vypadat. Následně probíhalo vyhledávání, výběr a oslovení některých dodavatelů prací. Např. v únoru 2016 (nabídka p. Brabce na instalatérské a topenářské práce). S faktickými pracemi na rekonstrukci v bytě se začalo v dubnu 2016 – začalo se otlučením omítky v koupelně a zbouráním dvou metrových příček, dále osekáním obkladaček v kuchyni, což prováděl [jméno FO] Gercog, který také v bytě přechodně bydlel, což dle povědomí žalobkyně představovalo kompenzaci za jeho bourací práce. Následně se začalo s rozebíráním a bouráním podlah. Známí a šéf žalovaného si odvezli materiál ze staré podlahy. Vynášení suti jako výplně starých podlah prováděl žalovaný s pomocnými dělníky. V červenci 2016 se pravidelně vyvážely kontejnery, které žalovaný objednával na vývoz suti vybourané z podlah. Za jeden kontejner se platilo 1.800,- Kč, celkem bylo v bytě vybouráno 65 m2 podlah, čemuž odpovídal objem zhruba 22 m3 suti, tedy 12 kontejnerů, což odpovídá částce 21.600,- Kč. Dělníkům platil žalovaný dle povědomí žalobkyně 1.000,- Kč na den práce, kontejner naplnili vždy zhruba za 2 dny. S žalovaným pracovali vždy 2 dělníci a celkem práce trvaly více než tři týdny a žalovaný za ně zaplatil nejméně 42.000,- Kč. Další dílčí náklady byly nepochybně na materiál v souvislosti s prováděnými pracemi. Tyto náklady se hradily z hotovostních výběrů žalobkyně v červenci 2016. Následně začala spolupráce s firmou pana Brabce, která prováděla rekonstrukci topení a instalatérské práce, včetně dodávky sanity. Byly odstraněny veškeré staré litinové radiátory, provedeny kompletně nové rozvody a instalace plynového kotle pro vytápění a ohřev teplé vody. [jméno FO] žalobkyně 1.9.2016 zaplatila převodem z účtu zálohu ve výši 31.476,- Kč, dále zaslala žalobkyně na účet žalovaného dne 14.11.2016 částku 100.000,- Kč s popisem [jméno FO], která byla určena na úhradu jeho prací. Například na výměnu plynového kotle byla vystavena faktura na částku 48.566,- Kč, která byla žalovaným uhrazena z výše uvedených prostředků zaslaných mu na ten účel žalobkyní. Poslední fakturu firma p. [Anonymizováno] vystavila 21.1.2017 na částku 23.287,- Kč po provedení všech instalací v koupelně. Tuto fakturu zaplatila žalobkyně ze svého účtu dne 7.2.2017 s poznámkou – doplatek [jméno FO]. Celkem na rekonstrukci topení a dodávky sanity vynaložila žalobkyně 154.763,- Kč. Dále se prováděly štuky a sádrokartonové podhledy – práce dělala firma pana [právnická osoba] v srpnu a začátkem září 2016 před vylitím podlah anhydridem. Před štukováním byly zdi v celém bytě vyrovnány nalepenou perlinkou do cementového lepidla. Tyto práce včetně materiálu stály za m2 260,- Kč, celkově 160,6 m2 41.756,- Kč. Celkem se hradilo 60,8 m2 štuků v obývacím pokoji v částce 13.376,- Kč, v dětském pokoji 48,8 m2 v ceně 10.936,- v kuchyni 39 m2 a chodbě zhruba 13 m2 v ceně 11.580,- Kč. Štuky tak stály celkem 35.892,- Kč. Práce byly hrazeny z hotovostních výběrů žalobkyně, které prováděla ze svého účtu a prostředky předávala žalovanému, který prováděl konkrétní úhrady. Dne 31.8. vybrala žalobkyně 15.000,- Kč a dne 2.

9. částku 30.000,- Kč. Dále znovu 2.9. 15.000,- Kč a 14.9. pak 21.000,- Kč. Sádrokartonové podhledy byly prováděny po zaschnutí anhydridu v říjnu 2016, ale po neshodách s žalovaným firma práce nedokončila a část začištění podhledů pak dokončil otec žalobkyně. [jméno FO] se hradilo za 22 m2 podhledu v obývacím pokoji 9.900,- Kč, za 20 m2 v dětském pokojíku 9.000,- Kč, za kuchyň 14 m2 6.300,- Kč a za chodbu 9 m2 4.050,- Kč, celkem tedy 29.250,- Kč. Instalační materiál k sádrokartonovým podhledům vyšel na 14.625,- Kč. Úhrada této částky zhruba odpovídá hotovostnímu výběru žalobkyně dne 24.10. (50.000,- Kč). V druhém týdnu září bylo provedeno vylití podlah anhydritem, šlo celkově o 65 m2 plochy. Dle nabídky ze 17.8.2016, kterou zaslal žalobkyni žalovaný byla nabídková cena za anhydridové podlahy cca 28.554,- Kč. Další náklady však byly spojeny se zateplením podlahy extrudovaným polystyrenem, které prováděl žalovaný a dalším materiálem a prací s tím spojenou. Dle emailové nabídky zaslané žalovaným stál m2 polystyrenu 100,- Kč, při podlahové ploše 68 m2 a tloušťce výplně až 30 cm celková cena za polystyrén činila cca 20.400,- Kč. Jak však žalovaný uvedl, sháněl polystyren levně po stavbách a z různých zdrojů, takže žalobkyně předpokládá, že náklady na polystyren byly nakonec podstatně nižší. Následně se pokládaly povrchy podlah. Z výpisů žalobkyně z její kreditní karty pak lze dohledat úhradu materiálu na pokládku povrchů podlah v částce 18.950,- Kč dne 17.5.2016 uhrazené společnosti Marketis. Dále doložila žalobkyně dvěma fakturami na laminátové podlahy platby 26.287,- Kč (16.10.2016) a 25.348,- Kč (28.9.2016). Před vylitím podlah anhydridem se také realizovala část práce na rozvodech elektřiny, které prováděla firma pana [Anonymizováno]. Elektřina vede v podstatné části podlahou, takže práce musely předcházet jejímu vylití anhydritem. K celkové ceně zaplacené za rozvody elektro však žalobkyně nemá potřebné informace, když veškeré činnosti elektrikářů řídil, objednával a úhrady práce vyřizoval žalovaný, a to z prostředků, které vždy nechal žalovanou vybrat v hotovosti z jejího bankovního účtu. Elektrikářské práce byly poměrně rozsáhlé, zasáhly do všech místností a částí bytu, žalobkyně odhaduje, že mohly dosahovat částky okolo 100.000,- Kč. Dělaly se zcela nové elektro rozvody v celém bytě, příprava na kuchyňskou linku dle instalačního plánu apod. Na úhradu vylití podlah a elektrikářských prací sloužily dle povědomí žalobkyně hotovostní výběry realizované mezi 16.9. a 14.10. 2016, což bylo celkem 135.000,- Kč. V prosinci 2016 a lednu 2017 (těsně před nastěhováním rodiny do bytu) se provádělo ještě dokončení koupelny a záchodu. Zednické práce pomocníkovi, který s ním práce provedl, uhradil otec žalobkyně přímo za žalobkyni částkou 26.000,- Kč. Dne 7.2.2017 uhrazeno z účtu žalobkyně panu [adresa].287,- Kč v souvislosti s dokončením koupelny a WC – dodávka, instalace a připojení vany, umyvadel a záchodu. Za vyvložkování komína žalobkyně uhradila dne 14.6.2016 částku 12.650,- Kč ze svého bankovního účtu. Za dodávku vstupních dveří do bytu včetně montáže uhradil přímo otec na místo žalobkyně částku 23.138,- Kč na fakturu ze dne 14.10.2016. Za dodávku kuchyňské linky zaplatila žalobkyně částku 186.000,- Kč, a to zálohovou platbou 56.000,- Kč ze dne 7.7.2016 a následným doplatkem 130.000,- Kč dne 17.7.2016. [právnická osoba] je zkrátka povinnou součástí vybavení bytu, bez níž jej nelze řádně užívat v souladu se stavebnětechnickými normami. Takže bez ohledu na polemiky žalovaného, zda by někdo chtěl jinou kuchyňskou linku nebo ne, bez ní by v bytě nemohli bydlet. Žalovaný na její pořízení nepřispěl, stejně jako na jiné rekonstrukční práce. Stejně tak jsou zabudovány jako příslušenství bytu i vestavěné skříně, které žalobkyně uhradila na základě dvou faktur z 15.11.2016 vystavených na částku 38.509,- Kč a 22.769,19 Kč. Náklady žalobkyně na rekonstrukci a vybavení bytu příslušenstvím v podobě kuchyňské linky a vestavěných skříní činily celkově 905.214,19 Kč.

9. Žalobkyně následně doplňovala svá tvrzení a měnila žalobu (rozšiřovala a částečně brala zpět) podáními z 12.12.2023 (č.l. 126), 28.7.2024 (č.l. 419), při jednání dne 25.10.2024 (č.l. 473), v podání z 15.11.2024 (č.l.481) a opět při jednání dne 25.11.2024. Po těchto změnách a upřesněních tedy žalobkyně žádala zrušení podílového spoluvlastnictví k předmětné bytové jednotce č. [číslo]/1 a její přikázání do svého výlučného vlastnictví s tím, že je povinna zaplatit žalobci (správně žalovanému) vypořádací podíl ve výši 4.000.000,- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Dále navrhovala, aby práva a povinnosti z hypotečního úvěru č. [hodnota] sjednaného účastníky dne 3.8.2020 s [právnická osoba]. byly přikázány žalobkyni a žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání úvěrového závazku částku 1.917.610,65 Kč coby zůstatek hypotečního úvěru k 15.11.2024, dále částku 452.608,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného investicemi žalobkyně do provedené rekonstrukce, částku 17.050,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. od 11.5.2023 do zaplacení, částku 380.400,- Kč z titulu náhrady za omezení vlastnického práva žalobkyně výlučným užíváním bytové jednotky od dubna 2022 do listopadu 2024 a částku 500.000,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení prostředky poukázanými žalovanému žalobkyní na úhradu kupní ceny bytové jednotky, vše do 30 dnů od právní moci rozsudku s tím, že ve zbývajícím rozsahu žalobkyně bere podanou žalobu ve znění pozdějších změn zpět. Při jednání dne 25.11.2024 žalobkyně upřesnila, že pokud byl rozšířením žaloby z 12.12.2023 (č.l. 26) požadován úrok z prodlení z částek 535.204,- Kč a 500.000,- Kč, z těchto částek již žalobkyně úrok z prodlení nepožaduje. V původní žalobě byly náklady na rekonstrukci vyčísleny na částku 917.002,48 Kč + 33.225,- Kč za vyvložkování komína a architektonické návrhy, celkem tedy na částku 950.473,- Kč. V průběhu řízení žalobkyně s ohledem na vývoj řízení a dostupné informace žalobkyně část těchto nákladů vyčlenila tak, že je nebude na žalovaném uplatňovat, například náklady na vybavení dětského pokoje, neboť předpokládá, že byt bude přikázán do jejího výlučného vlastnictví a ona tím pádem toto vybavení využije. Z tohoto důvodu tedy omezila částku požadovanou z titulu nákladů vynaložených na rekonstrukci bytu na částku 452.608,- Kč a žalobu co do rozdílu mezi touto částkou 452.608,- Kč a původně žalovanou částkou 950.473,- Kč výslovně vzala zpět. [adresa].608,- Kč představuje polovinu nákladů žalobkyní vynaložených na rekonstrukci předmětného bytu. Částka 17.050,- Kč představuje pojistné placené žalobkyní na pojištění hypotečního úvěru, konkrétně pojištění pro případ neschopnosti splácet, a to za období od října 2020 do července 2022 včetně, tedy 22 měsíců po 775,- Kč s tím, že žalovaný již srpen 2022 uhradil. Pojištění schopnosti splácet i při ztrátě zaměstnání bylo sjednáno přímo v úvěrové smlouvě (č.l. 18 p.v.), přičemž banka to žalobkyni strhává přímo z účtu, a to jednou položkou jí strhává splátku hypotéky a druhou samostatnou položkou jí strhává splátku pojistného tohoto pojištění. Žalovaný jí v období od října 2020 do července 2022 zasílal na účet pouze splátku hypotéky, splátku pojistného jí začal zasílat až od srpna 2022 včetně.

10. Změny žaloby byly připuštěny usnesením při jednání dne 25.11.2024.

11. Žalovaný se podáním ze dne 29.6.2023 (čl. 80) vyjádřil tak, že učinil nespornou existenci předmětné nemovitosti. Jinak však žádal přikázání společného bytu do svého výlučného vlastnictví, když dovozoval, že on byl hlavním iniciátorem jeho koupě, přičemž hlavním důvodem podle něj bylo problematické soužití v domě s rodiči žalobkyně, kde byl žalovaný šikanován a ponižován, a to i před známými a kamarády a bylo poukazováno na jeho východní původ. V řízení zdůrazňoval, že v soužití se žalobkyní on nikdy problémy neměl, jejich domácnost fungovala dobře, měli občas rozpor v názorech, ale k žádným konfliktům nedocházelo a žalobkyně se odstěhovala o Velikonocích 2022 zcela dobrovolně. Převážně polemizoval s tvrzeními žalobkyně o jejích stávajících nevyhovujících podmínkách, o nutnosti rekonstrukce společného bytu, že by společný byt byl v havarijním stavu, popíral, že by s rekonstrukcí bytu souhlasil, že rekonstrukci převážně hradila ze svých prostředků žalobkyně a zdůrazňoval, že žalobkyně na rekonstrukci bytu osobně vůbec nepracovala, neboť se věnovala práci a malým dcerám, zatímco on rekonstrukci realizoval a řídil. Svépomocí nebo sjednáním pomoci od známých řemeslníků začal žalovaný již v roce 2015 provádět veškeré stavební práce. Kvůli plánovanému zateplení podlah odstranil parkety, dřevěná prkna, trámy a násypy škváry, antuky a sutě pod podlahou. K odvozu objednával a hradil ze svých prostředků cca 12 kontejnerů na odvoz sutě. Následně svépomocí prováděl bourání křivých stěn, odstraňování starých omítek, vyrovnávání a přípravu stěn na obložení sádrokartonem. Současně jezdil a sháněl po stavbách zbytky materiálů, které nakoupil za poloviční ceny, a materiál dovážel do bytu. Následně sehnal elektrikáře a topenáře a prováděl s nimi potřebné práce. Poté sám zateplil podlahu polystyrénem, který pak stavební firma zalila betonem (anhydridem). Následně za pomocí svých známých zedníků prováděl omítky stěn, štukování, sádrokartonové podhledy. Otec žalobkyně si zároveň přes nesouhlas žalovaného prosadil zedníka, který pracoval na koupelně, WC a kuchyni, kterému žalovaný s otcem žalobkyně pomáhali. Svépomocí s otcem žalobkyně položil žalovaný laminátové podlahy a v průběhu toho se žalobkyní vybírali nábytek a potřeby do bytu. Posléze účastníci za pomoci rodiny a kamarádů malovali stropy a tapetovali. Žalovaný dále společně se známým elektrikářem zapojoval světla, zásuvky a vypínače. Výpomoc otce žalobkyně na bytě však byla žalovaným dostatečně vykompenzována jeho pomocí na domě a zahradě rodiny [jméno FO]. Žalovaný věnovat celý svůj volný čas rekonstrukci, takže přišel o společný čas s dcerami a musel upozadit trenérskou práci v bowlingové škole a soutěže v bowlingu, čímž přišel o možnost příležitostných příjmů a o svůj rozvoj, neboť jej rekonstrukce zcela vyčerpávala. Má tedy za to, že veškeré nároky vznášené žalobkyní za nerovnoměrné hrazení nákladů na rekonstrukci byly již mezi stranami vypořádány, a to nejen finančně, ale i větším objemem prací, které žalovaný i za pomoci svých známých v bytě realizoval, když musel, i na úkor jiných možností přivýdělku, věnovat rekonstrukci veškerý svůj čas, navíc doteď chodí vypomáhat a vracet službu kamarádům za jejich práci na rekonstrukci bytu. Veškeré úhrady za práce a materiál, na kterém se účastníci shodli, pak hradili společně, dle dohody a vyváženě. Naopak náklady na pořízení bytu nebyly hrazeny tak, že oba účastníci složili polovinu kupní ceny. I z tvrzení obsažených v žalobě je zřejmé, že žalobkyně neuhradila při uzavření kupní smlouvy celou polovinu kupní ceny, tzn. že část kupní ceny, jež měla uhradit žalobkyně, byla uhrazena z hypotečního úvěru, který si vzal žalovaný u [právnická osoba]. Celé řízení však žalovaný vnímal úkorně, jako určitou formu spiknutí proti němu.

12. Usnesením ze dne 3.4.2024 č.j. 25 C 114/2023-311 soud zamítl návrh žalovaného na osvobození od soudních poplatků. K odvolání žalovaného bylo rozhodnutí potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20.6.2024 č.j. 36 Co 172/2024-397.

13. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud obsáhlé dokazování, mj. výslech žalobkyně, výslech svědka [tituly před jménem][jméno FO], [tituly za jménem], výslech znalkyně [tituly před jménem][jméno FO] a dále listinné důkazy, které zde soud I.stupně nebude vyjmenovávat, ale odkazuje na protokoly z jednání dne 25.10.2024 (č.l. 468) a 25.11.2024 (č.l. 501), ve kterých jsou zaznamenány.

14. Pokud byly účastníky navrhovány další důkazy, zejména výslechy řemeslníků, kteří prováděli jednotlivé rekonstrukční práce, považuje soud jejich výslechy za nadbytečné, neboť předmět a jednotlivé dílčí činnosti rekonstrukce nejsou mezi stranami sporné. Podstatný (a patrně i sporný) je mezi účastníky původ prostředků, kterými byla rekonstrukce hrazena, přičemž žalobkyně na rozdíl od žalovaného tvrdila a prokazovala, jakým způsobem byly náklady na rekonstrukci hrazeny a jaký byl původ těchto jejích finančních prostředků na rekonstrukci použitých. Výslechy svědků [jméno FO] [Anonymizováno], [jméno FO] [Anonymizováno], [právnická osoba] a elektrikáře [Anonymizováno] či jiných osob tak soud I.stupně považuje za nadbytečné, neboť by maximálně mohli uvést, kdo jim peníze předával, což je mezi žalobkyní a žalovaným nesporné. V případě důkazních návrhů žalovaného (na výslechy svědků) pak soud jednak postrádá tvrzení žalovaného, ke kterým by svědci měli být vyslechnuti, jednak pak platí ohledně nich totéž, co je uvedeno shora, tj. že svědci by maximálně mohli uvést, že jim peníze předával žalovaný, což je mezi žalobkyní a žalovaným nesporné, neboť žalobkyně tvrdí, že peníze vybírala ze svého účtu a předávala je v hotovosti žalovanému, který s nimi řemeslníky platil.

15. Mezi účastníky není sporu, že jsou podílovými spoluvlastníky bytové jednotky číslo [číslo]/1 v k.ú. [adresa] s podílem ve výši [číslo] na společných částech domu a pozemcích p. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 192 m a parc.č. [hodnota] zahrada o výměře 114 m zapsaných na LV číslo [hodnota] pro k.ú. [adresa], kterou nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 14.8.2015 s právními účinky zápisu k 20.8.2015. Nemovitost je zatížena zástavním právem smluvním pro pohledávky do výše 2.160.000,- Kč s příslušenstvím včetně budoucích pohledávek vzniklých do 16.2.2055 pro [právnická osoba]. na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 3.8.2020 včetně závazku nezajistit zástavním právem ve výhodnějším pořadí nový dluh, závazku neumožnit zápis nového zástavního práva namísto starého a zákazu zcizení po dobu trvání zástavního práva (výpis z katastru nemovitostí na č.l. 76 a 133). Z lustrace ISZR a ze sdělení [právnická osoba] z 22.června 2023 (č.l. 178) vyplývá, že oba účastníci jsou státními příslušníky České republiky, žalovaný nabyl občanství České republiky dne 18.1.2016.

16. Z kupní smlouvy se smlouvou o advokátní úschově (č.l. 11 a násl.) soud zjistil, že účastníci zakoupili předmětnou nemovitost za kupní cenu ve výši 3.490.000,- Kč, přičemž část kupní ceny ve výši 140.000,- Kč byla uhrazena prostřednictvím zprostředkovatele této smlouvy realitní kanceláře [právnická osoba], zbývající část ve výši 3.350.000,- Kč pak byla uhrazena prostřednictvím advokátní úschovy tím způsobem, že částka 910.000,- Kč byla uhrazena z vlastních prostředků, částka ve výši 2.440.000,- Kč pak z hypotečního úvěru poskytnutého [právnická osoba].

17. Z potvrzení o zániku dluhu [právnická osoba]. ze 14.8.2020 vyplývá, že dluhy žalovaného vyplývající ze smlouvy o hypotečním úvěru/úvěrové smlouvy číslo [Anonymizováno] uzavřené dne 10.8.2015 zanikly úplným splacením dne 9.8.2020. Mezi účastníky není sporu, že k zániku tohoto závazku došlo prostřednictvím úvěru poskytnutého [právnická osoba]. na základě smlouvy o úvěru číslo [hodnota] ze dne 3.8.2020 (č.l. 16), který s [právnická osoba]. jako úvěrující bankou uzavřeli oba účastníci, tedy jak žalobkyně, tak žalovaný jako dlužníci. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že úvěrová částka činí 2.160.000,- Kč, přičemž má být použita pouze na zaplacení peněžitých dluhů žalovaného vyplývajících z úvěru poskytnutého žalovanému [právnická osoba]. ve výši 2.440.000,- Kč za účelem bydlení ve vztahu k financované nemovitosti, tedy jednotce číslo [číslo]/1 v k.ú. [adresa].

18. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 7.11.2024 (č.l. 478) soud zjistil, že úvěrový účet číslo [č. účtu] bude mít zůstatek k 25.11.2024 ve výši 1.912.901,01 Kč, dluh na řádném úroku bude činit 2.669,41 Kč a na ceně za služby 645,- Kč. Mezi účastníky je nesporné, že úvěr splácí výlučně žalovaný, žalobkyně na úvěr nezaplatila ničeho, resp. splátka úvěru je žalobkyni strhávána z účtu a žalovaný ji žalobkyni následně platí.

19. Z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 2.července 2024 č.j. [Anonymizováno] ve věci nezletilé [jméno FO], nar.11.9.2012, a nezletilé [jméno FO], nar.5.1.2014, o úpravu poměru nezletilých a o úpravu styku rozhodl zdejší soud tak, že obě nezletilé děti účastníků svěřil do výchovy matky a otci uložil povinnost přispívat za dobu od 22.4.2022 do 30.6.2024 na výživu každé z nezletilých dcer částkou 5.040,- Kč měsíčně, od 1.7.2024 pak na výživu nezletilé [jméno FO] částkou 10.400,- Kč měsíčně a na výživu nezletilé [jméno FO] částkou 9.000,- Kč měsíčně splatnými vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky. Nedoplatek na výživném za dobu od 22.4.2022 do 30.6.2024 ve výši 87.372,50 Kč na každou z nezletilých dcer uložil otci zaplatit k rukám matky v měsíčních splátkách po 3.500,- Kč na každou z nezletilých vždy spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek počínaje právní mocí rozsudku. Řízení o úpravě styku otce s nezletilými pak soud vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí.

20. Z výpisu z úctu [právnická osoba]. (č.l. 36) soud zjistil, že otec žalobkyně [jméno FO] zaslal žalobkyni dne 12.12.2023 částku 1.500.000,- Kč na úhradu vypořádacího podílu. Ze sdělení České spořitelny, a.s. z 3.11.2023 (č.l. 137) soud zjistil, že na základě žádosti žalobkyně byla 1.11.2023 kladně posouzena schopnost žalobkyně splácet hypoteční úvěry a převzetí hypotečního úvěru číslo [č. účtu] žalobkyní jako jediným dlužníkem a zároveň poskytnutí nového hypotečního úvěru ve výši 2 miliony Kč je reálné za předpokladu, že pro zajištění úvěru bude k dispozici vhodná nemovitost s dostatečnou hodnotou.

21. Z výpisu z katastru nemovitostí k 4.10.2023 (č.l. 133) a z vyrozumění soudního exekutora [tituly před jménem][jméno FO] č.j. [Anonymizováno]16 (č.l. 141) soud zjistil, že proti žalovanému jako povinném bylo dne 23.8.2023 zahájeno exekuční řízení k vymožení pohledávky oprávněné [právnická osoba] ve výši 2.525,- Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhradou nákladů nalézacího řízení ve výši 1.489,- Kč.

22. Z ohlášení stavby (č.l. 189) soud zjistil, že dne 21.9.2016 podali žalobkyně a žalovaný podle § 104 odst. 1 písm. a) až e) zákona č. 183/2006 o územním plánování a stavebním řádu a podle § 19 vyhlášky č. 503/2006 Sb. o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu ohlášení modernizace bytové jednotky v domě [adresa] s předpokládaným datem zahájení srpen 2016 a datem dokončení listopad 2016 spočívající v opravě vnitřních stěn štukováním, sádrokartonových podhledech v celém bytě, výměně podlahových krytin v celém bytě za plovoucí podlahy, výměně vchodových dveří za bezpečnostní, výměně kuchyňské linky včetně napojení kuchyňských spotřebičů, výměně sanity včetně napojení stoupaček, výměně stoupaček v bytě, výměně hliníkových rozvorů za měděné včetně zástrček a vypínačů a výměně plynového kotle za kondenzační s integrovaným ohřevem teplé vody, výměně rozvodů za měděné a výměně všech radiátorů včetně vyvložkování komínového tělesa.

23. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem][jméno FO] číslo [č. účtu] z 29.3.2024 ve spojení s vyjádřením znalkyně k námitkám žalobkyně ke znaleckému posudku (č.l. 366) a ve spojení s výslechem znalkyně při jednání dne 28.6.2024 pak soud zjistil, že obvyklá cena předmětné bytové jednotky účastníků číslo [číslo]/1 činí 8 milionů Kč, obvykle nájemné pak činí 23.775,- Kč za měsíc. Hodnotu bytu snižuje skutečnost, že se jedná o byt v prvním nadzemním podlaží. Znalkyně zdůraznila, že cena obvyklá se nevypočítává, ale stanovuje, takže je obvyklé, že se závěry znalců liší a pokud tato odchylka nepřesahuje 15 %, tak se posudky považují za správné. Ze zákona o oceňování vyplývá, že při určování ceny obvyklé je třeba vždy uvést i cenu zjištěnou. K bytu patří sklep o rozloze 18 m, jedná se tedy o místnost poměrně velkou se samostatným osvětlením, takže je využitelná i pro jiné způsoby použití. Z tohoto důvodu znalkyně započítala plochu sklepa polovinou plochy do obytné plochy bytu. Hodnotu sklepa zvyšuje to, že má vlastní okno a tedy je samostatně větratelný. Znalkyně neuvažovala o tom, že by byl použitelný pro bydlení. [adresa] sklepa je na úrovni terénu. Při ocenění nemovitosti vycházela z ceny za metr čtvereční ve výši 100.377,- Kč. Stanovené nájemné 23.775,- Kč platí pro celé rozhodné období, tedy pro období od 1.1.2022 do současnosti. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o.z.“) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle § 1140 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Podle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1144 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle § 1147 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. Podle § 1148 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí. Podle odst. 2 každý ze spoluvlastníků může žádat úhradu splatné pohledávky, jakož i pohledávky, jejíž splatnost nastane do jednoho roku po účinnosti dohody o zrušení spoluvlastnictví nebo po zahájení řízení o zrušení spoluvlastnictví. Podle § 1136 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku spoluvlastník, který vynaložil na společnou věc náklad v zájmu ostatních spoluvlastníků bez jejich vyrozumění a souhlasu, může požadovat a) poměrnou část náhrady v rozsahu zhodnocení věci, jednalo-li se o náklad, který byl spoluvlastníkům ku prospěchu, b) náhradu nutných nákladů, jednalo-li se o náklad, který bylo třeba vynaložit na záchranu věci. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Žalobkyně se domáhá zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětné bytové jednotce s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemcích v katastrálním území [adresa], které mají žalobkyně a žalovaný v podílovém spoluvlastnictví každý ideální 1/2.

25. Soud dospěl k závěru, že podmínky pro zrušení spoluvlastnictví jsou splněny. Povaha spoluvlastnictví je ze své podstaty dobrovolná a nikdo nesmí být nucen ve spoluvlastnictví setrvávat proti své vůli. Je tak právem každého spoluvlastníka domáhat se zrušení spoluvlastnictví. Soud neshledal žádné okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že by zrušení spoluvlastnictví bylo v daném případě k újmě některého ze spoluvlastníků či pro něj byla nevhodná doba, v otázce samotného zrušení spoluvlastnictví se ostatně oba účastníci od počátku shodují a v tomto směru mezi nimi není sporu. Soud proto rozhodl tak, že spoluvlastnictví účastníků k bytové jednotce č.[číslo]/1 v budově č.p. [číslo] na pozemku parc. č. [hodnota] včetně spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu č.p. [číslo] a na pozemcích parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 192 m2, a parc.č.[hodnota], zahrada o výměře 114 m2, zapsané na LV č.[hodnota] pro k.ú. [adresa], obec [adresa], [právnická osoba] pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa], zrušil (výrok I.).

26. Pokud jde o způsob vypořádání spoluvlastnictví, řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je specifickým typem řízení, tzv. iudicium duplex, v němž soud není vázán návrhy stran a je tak možné rozhodnout o jiné variantě vypořádání spoluvlastnictví, než je navrhována (účastníci ostatně způsob vypořádání navrhovat ani nemusí). Soud je naopak vázán pořadím způsobů vypořádání uvedených v § 1144 a násl. o.z. Soud by měl proto primárně zkoumat, zda lze společnou věc rozdělit, teprve poté je na místě přikázání věci jednomu (či více) spoluvlastníku za případnou náhradu, poté případně její prodej v dražbě. Reálné rozdělení stavby je obecně možné jen tehdy, jestliže na základě stavebních úprav učiněných podle stavebních předpisů vzniknou samostatné věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 22 Cdo 837/2018). Mezi účastníky není sporu, že má být jejich podílové spoluvlastnictví zrušeno a že rozdělení věci – bytové jednotky není možné, oba však navrhují přikázání společné věci do svého výlučného vlastnictví včetně pohledávky na nemovitosti váznoucí, tj. úvěru [právnická osoba]., který si účastníci na pořízení nemovitostí vzali, resp. který použili k přefinancování původního úvěru žalovaného na pořízení nemovitosti. Mezi účastníky zůstala též sporná i hodnota předmětné nemovitosti. Dalšími spornými otázkami jsou i nároky uplatněné žalobkyní v rámci širšího vypořádání.

27. Žalobkyně žádala, aby soud provedl tzv. širší vypořádání, tj. nejen zrušení podílového spoluvlastnictví a přikázání věci do výlučného vlastnictví jednoho z nich, ale též i vypořádání pohledávek a dluhů, které souvisejí se společnou věcí. Toto širší vypořádání připouštěla judikatura již za staré úpravy (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 1089/2007 a 22 Cdo 2354/2016 a ze 14.12.2010 sp. zn. 22 Cdo 4193/2008), zákon ho nyní výslovně zakotvuje v § 1148 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Soud se v první řadě zabýval otázkou, co je třeba rozumět pohledávkami a dluhy souvisejícími se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí. V případě účastníků je totiž situace komplikovaná tím, že roky spolu žili jako druh a družka, tedy vedli společnou domácnost ve smyslu § 115 z.č. 40/1964 Sb., podle něho domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby (neboť současný občanský zákoník sice pojmu společné domácnosti hojně používá, avšak nikde jej nedefinuje). Soud I. stupně dospěl k závěru, že do vypořádání nenáleží všechny vzájemné pohledávky a dluhy mezi účastníky jako bývalými spolužijícími osobami, nýbrž pouze ty pohledávky a dluhy, které mají úzkou souvislost s nemovitostí, která je předmětem vypořádání. Mezi takové lze zařadit nepochybně úvěr na zaplacení kupní ceny, respektive na přefinancování úvěru použitého na zaplacení kupní ceny, který je zajištěn zástavním právem na nemovitosti váznoucím a náklady vynaložené na rekonstrukci společné věci.

28. Soud I. stupně (shodně jako v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 25 C 143/2018) má za to, že do tohoto širšího vypořádání lze zařadit i náklady na pořízení věci, respektive vzájemné pohledávky účastníků vyplývající z nepoměru toho, co kdo z nich vynaložil na pořízení společné věci. Podle názoru soudu I. stupně tak nakonec je možné zohlednit i částky, které účastníci vynaložili na úhradu kupní ceny. Dále se soud zabýval otázkou, zda lze i při tzv. širším vypořádání zohledňovat, že některý ze spoluvlastníků vynaložil na pořízení věci vyšší částky, než by odpovídalo jeho spoluvlastnickému podílu, zda tedy samotné spoluvlastnické podíly u nemovitosti neurčují samy o sobě způsob vypořádání bez ohledu na to, kolik každý ze spoluvlastníků na pořízení společné věci vynaložil. Neboli zda to, že se spoluvlastníci dohodli na nějakém poměru, v jakém nabydou vlastnické podíly na společné věci, není samo o sobě pro vypořádání určující, a to bez ohledu na to, jakou částkou se každý z nich ve skutečnosti podílel na pořízení společné věci. Soud I. stupně se však nakonec přiklonil k závěru, že naopak od výše jejich spoluvlastnických podílů je třeba odvozovat i povinnost podílet se na nákladech spojených s pořízením společné věci, a pokud tedy některý ze spoluvlastníků se podílel nad výši svého spoluvlastnického podílu na nákladech spojených s pořízením věci (ale i s udržováním věci), má nárok vůči druhému spoluvlastníkovi na náhradu toho, co takto vynaložil.

29. Při zohledňování toho, co kdo z nich vynaložil na pořízení společné věci, se pak soud řídil následující úvahou. Žalobkyně a žalovaný jsou bývalými partnery, ve společné domácnosti žili do roku 2022, do kdy společně hospodařili v předmětném bytě. Byť tedy osoby žijící ve společné domácnosti společně uhrazují náklady na své potřeby, z hlediska práva jsou jejich majetky i jejich finanční prostředky oddělené. Nelze tedy hovořit o společném jmění manželů, ani o jeho obdobě, nýbrž každý z nich vlastní své finanční prostředky, to, co si vydělá, je jeho výlučným vlastnictvím, a věci, které za své finanční prostředky pořídí, jsou jeho výlučným vlastnictvím. Movité věci pořízené za vedení společné domácnosti se nachází ve vlastnictví toho, kdo na pořízení těchto věcí vynaložil finanční prostředky. Pokud finanční prostředky na pořízení movité věci vynaloží oba dva, věc se nachází v podílovém spoluvlastnictví obou v poměru částek, které na pořízení věci oba vynaložili. Dále se soud I. stupně řídil tou úvahou, že finanční prostředky na účtu u peněžního ústavu vlastnicky náleží (odhlédneme-li od toho, že účet je vlastně pohledávkou za bankou) tomu, na jehož jméno je příslušný bankovní účet veden.

30. Zároveň ale je třeba zohledňovat i dělbu práce, která funguje při společném soužití, ať už v manželství či partnerském vztahu, tzn. že se neoceňuje práce vykonaná v rámci tohoto vztahu, neboli nezohledňuje se, že jeden pečuje o společnou domácnost [právnická osoba] a druhý rekonstruuje, ale vychází se z toho, že práce obou partnerů žijících ve společné domácnosti má stejnou hodnotu a nelze ji při vypořádání zohledňovat a oceňovat tak, jak to požaduje žalovaný.

31. Při rozhodování o tom, kterému ze spoluvlastníků má být věc přikázána, se soud řídí několika základními hledisky, ke kterým postupně dospěla rozhodovací praxe. Mezi tato patří např. velikost spoluvlastnických podílů, schopnost účastníka, jemuž má být věc přikázána, k vyplacení vypořádacího podílu (tzv. solventnost), představa spoluvlastníka o konkrétním využití věci a účelnost, příp. prospěšnost takového využití, provedené či naopak do budoucna zvažované investice do věci či preference spoluvlastníků, kteří chtějí věc užívat, před těmi, kdo ji chtějí prodat (k tomuto hledisku např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 4063/2015).

32. Pokud jde o samotné rozhodnutí ohledně toho, jakým způsobem bude vypořádáno podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného, soud prvního stupně vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu České republiky, kdy při rozhodování jsou brána v úvahu zejména hlediska velikosti spoluvlastnických podílů, schopnosti zaplatit druhé straně vypořádací podíl a účelnosti využití věci. Spoluvlastnické podíly žalobkyně i žalovaného jsou shodné, jako zásadní pro rozhodnutí se tedy jeví schopnost účastníků vyplatit druhému spoluvlastníkovi vypořádací podíl. Mezi účastníky není sporu, že předmětnou nemovitost nelze rozdělit, v úvahu tedy připadá pouze svěření bytu do výlučného vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků a zaplacení vypořádacího podílu druhému spoluvlastníkovi. Z provedeného dokazování považuje soud za bezpečně prokázané, že žalobkyně je solventní a je schopna zaplatit žalovanému vypořádací podíl, když doložila, že od svého otce obdržela částku 1,5 milionu Kč pro výplatu žalovaného a prokázala, že je schopná převzít úvěr váznoucí na společné věci, přičemž Česká spořitelna, a.s. je ochotna jí poskytnout úvěr ve výši 2 miliony Kč. Kromě toho při rozhodování soud přihlížel i k tomu, že žalobkyně má vůči žalovanému další pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení a které fakticky snižují výši částky, kterou je (bude) žalobkyně povinna žalovanému zaplatit. Naopak žalovaný v řízení žádným způsobem neprokázal svou solventnost, když potvrzení pana [jméno FO] (č.l. 120), že je schopen a ochoten poskytnout žalovanému finanční částku 4 miliony Kč bez doprovodného dokumentu (například výpisu z účtu jmenovaného) prokazujícího reálnou schopnost částku žalovanému půjčku skutečně poskytnout nesplňuje judikaturní požadavky na prokazování solventnosti. V neposlední řadě toto potvrzení založené žalovaným ani není jmenovaným skutečně podepsáno, nýbrž patrně se jedná pouze o dokument vytvořený v počítači. Nelze ani odhlédnout od toho, že žalovaný v řízení tvrdil a prokazoval svou nepříznivou finanční situaci, když žádal o osvobození od soudních poplatků. Bylo prokázáno, že proti němu je vedena exekuce a tvrdil, že se nachází ve finanční tísni. Za této situace se veškerá tvrzení o solventosti žalovaného a jeho schopnosti vyplatit žalobkyni vypořádací podíl jeví jako zcela nevěrohodná. Z uvedených důvodů podle soudu prvního stupně nepřipadá v úvahu jiné rozhodnutí, než přikázání společné věci do výlučného vlastnictví žalobkyně, a to včetně závazku vůči [právnická osoba]. ze smlouvy o úvěru číslo [hodnota] ze dne 3.8.2020, který ke dni rozhodování činil částku 1.916.215,42 Kč (výroky II. a III.).

33. Soud podotýká, že nemovitost byla oceňována ve stavu, v jakém se nachází ke dni rozhodování soudu, tedy včetně veškerého zhodnocení společné věci v důsledku působení účastníků a v důsledku provedené rekonstrukce. To, jakým způsobem se každý z účastníků finančně podílel na pořízení společné věci a na nákladech na rekonstrukci společné věci, totiž představuje nárok z tzv. širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví a zásadně není zohledňováno při oceňování společné věci, ale je vypořádáváno jako samostatný nárok samostatným výrokem jako jiná pohledávka mezi spoluvlastníky. Oba dva spoluvlastníci tak těží z toho, že došlo ke zhodnocení společné věci, a to jednak jejich aktivitou (investicemi, prací a zvelebováním), jednak také v důsledku obecného nárůstu cen nemovitostí v České republice.

34. Soud dále rozhodoval o vypořádacím podílu, který je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému jako náhradu za zrušení spoluvlastnictví a přikázání věci do výlučného vlastnictví žalobkyně. Při stanovení výše vypořádacího podílu soud vyšel ze znaleckého posudku znalkyně [tituly před jménem][jméno FO], která hodnotu společné věci vyčíslila na částku 8 milionů Kč. Žalovanému by tedy náležela polovina z této částky, to jest částka 4 miliony Kč. Při rozhodování však soud musel zohlednit i to, že nemovitost je zatížena zástavním právem zajišťujícím pohledávku [právnická osoba]. Za obvyklých okolností by tato pohledávka snižovala hodnotu věci jako celku, v tomto konkrétním případě však soud musel zohlednit to, že úvěr zajištěný zástavním právem zatěžujícím nemovitost byl použit na přefinancování úvěru žalovaného u [právnická osoba]., který žalovaný použil pro úhradu svého podílu na zaplacení kupní ceny při pořizování společné věci. Jinými slovy žalobkyně a žalovaný se dohodli na tom, že společnou věc kupují do rovnopodílového spoluvlastnictví, každý z nich se tedy měl podílet na pořízení věci jednou polovinou kupní ceny. Žalobkyně pro úhradu svého podílu kupní ceny obdržela peníze od svých rodičů, konkrétně od svědka [tituly před jménem][jméno FO], [tituly za jménem] Tyto finanční prostředky pak žalovanému převedla, čímž splnila svůj díl povinností. Podle soudu prvního stupně není podstatné, zda pro platbu kupní ceny žalovaný použil fakticky přímo peníze od žalobkyně či jiné finanční prostředky, podstatné je, že žalobkyně splnila svůj díl povinností a žalovanému uhradila svůj podíl na kupní ceně. Žalovaný pak měl přispět stejným způsobem a uhradit rovněž polovinu kupní ceny, k čemuž měl použít právě předmětný úvěr. Pro spravedlivé rozhodnutí je tedy třeba dovodit, že celý úvěr by měl uhradit žalovaný, neboť představuje jeho podíl na zaplacení kupní ceny. Soud však přikazuje pohledávku [právnická osoba]. do výlučného vlastnictví žalobkyně, žalobkyně tedy přebírá za žalovaného závazek, který by měl uhradit výlučně žalovaný. Nominální výši dluhu ke dni rozhodování soudu je proto třeba odečíst v plné výši od nároku žalovaného na zaplacení vypořádacího podílu. Soud proto výrokem IV. uložil žalobkyni povinnost zaplatit na vyrovnání jeho podílu částku 2.083.784,58 Kč (4.000.000,- Kč - 1.916.215,42 Kč). Soud podotýká, že z porovnání výše úvěru poskytnutého na úhradu části kupní ceny (2.440.000,- Kč) a současného zůstatku jistiny úvěru (1.912.901,01 Kč) vyplývá, že fakticky žalovaný doposud uhradil z kupní ceny předmětného bytu (3.350.000,- Kč) toliko částku 527.099,- Kč.

35. Soud podotýká, že celková částka, která bude na úvěr skutečně zaplacena, významně přesahuje nominální výši dluhu ke dni rozhodování soudu, neboť dluh bude narůstat o úroky, poplatky a případné další nároky banky. Tyto platby však není možné zohlednit, neboť je nelze přesně vyčíslit, jelikož úvěr může být předčasně splacen a v takovém případě tyto nároky bance nevzniknou. Do určité míry je tedy takovéto rozhodnutí vůči žalobkyni nespravedlivé, za obvyklého chodu věcí je však tato nevýhoda toho spoluvlastníka, jemuž je společná věc přikázána do výlučného vlastnictví, kompenzována tím, že v průběhu času rostou ceny nemovitostí a tedy i hodnota původně společné věci.

36. Pokud jde o splatnost vypořádacího podílu, žalobkyně nežádala delší lhůtu než 30 dnů od právní moci rozsudku, soud proto prodloužil pariční lhůtu na 30 dnů.

37. Zároveň soud uložil výrokem V. žalovanému povinnost vyklidit a vyklizenou žalobkyni předmětnou bytovou jednotku předat, a to v obecně pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 15 dnů od právní moci rozsudku, když žalovaný nežádal o lhůtu delší, ač se ho na to soud výslovně ptal.

38. Soud poznamenává, že žalovaný se v průběhu řízení cítil ukřivděný, opakovaně vyjadřoval přesvědčení o spiknutí proti němu a jeho diskriminaci. K tomu soud pouze poznamenává, že z pohledu soudní praxe se jednalo o běžný spor o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, které bývá obvyklým důsledkem rozchodu nesezdaných partnerů, kteří si pořídí nemovitost do podílového spoluvlastnictví. Na řízení tedy nebylo nic mimořádného a diskriminačního, nýbrž se jednalo o běžný postup při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví bývalých partnerů, kteří už nebydlí spolu a nedokáží se na vypořádání spoluvlastnictví dohodnout.

39. Výrokem VI. soud dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 452.608,- Kč jako náhradu jedné poloviny nákladů vynaložených žalobkyní na rekonstrukci společné věci (905.216,- Kč). Soud k tomu poznamenává, že mezi stranami je nesporné, že po nákupu předmětné bytové jednotky účastníci společně (tj. za souhlasu obou, byť nyní žalovaný tvrdí něco jiného, avšak z jeho tvrzení i fotografií je zjevné, že se na rekonstrukci sám podílel, ergo musel souhlasit) provedli rekonstrukci bytu, a to částečně svépomocí bezplatným pracovním úsilím žalovaného a otce žalobkyně [tituly před jménem][jméno FO], [tituly za jménem], jakož i dalších osob (matky žalovaného), částečně pak pomocí placených řemeslníků. Soud považuje tvrzení žalobkyně ohledně vynaložených nákladů na rekonstrukci i ohledně toho, jak byly tyto finanční prostředky získány (viz zejména podání z 28.7.2024 na č.l. 419, body 4 a 8 rozsudku), za prokázaná, když žalobkyně ve svých podáních detailně specifikovala jednak prováděné práce, jednak částky vynaložené na rekonstrukci, svá tvrzení pak prokázala výpisy z účtu prokazujícími platby bezhotovostní, fakturami a v neposlední řadě také svou účastnickou výpovědí a výpovědí svědka [tituly před jménem][jméno FO], [tituly za jménem] - svého otce. Soud zdůrazňuje, že proti verzi žalobkyně nestojí žádná konkrétní tvrzení žalovaného, žalovaný se v řízení omezil na obecné zpochybňování tvrzení žalobkyně, ale sám nenabídl žádnou vlastní verzi skutkových tvrzení, zejména tedy jaké částky on investoval do rekonstrukce bytu a kde finanční prostředky na tyto případné částky získal. Naopak žalobkyně nejen svou výpovědí a výpovědí svého otce, ale zejména výpisy z účtu prokázala toky peněz, zdroje svých prostředků použitých pro rekonstrukci bytu, když převážně se jednalo o finance, které obdržela od svého otce a které byly zasílány na účet žalobkyně bezhotovostními platbami, popřípadě které otec žalobkyně přímo hradil na konkrétní práce na rekonstrukci bytu třetím osobám. S ohledem na detailnost popisu rekonstrukce žalobkyní a skutečnost, že tvrzení žalobkyně jsou podepřena i listinnými důkazy, které s nimi korespondují, soud považuje tvrzení žalobkyně za prokázaná, aniž by zde opakoval všechna tvrzení žalobkyně a k nim provedené důkazy (faktury, výpisy z účtu, kalkulace a obsahy výpovědí). Je třeba říci, že pouze u zaplacení částky 200.000,- Kč v hotovosti žalovanému dne 21.7.2015 je patrné, že si žalobkyně při svém výslechu již nepamatovala detaily (kde peníze předala žalovanému, nepřesnosti ohledně pobočky místa výběru částky, které nekoresponduje s místem výběru dle výpisu z účtu), nicméně s ohledem na časový odstup a množství dílčích detailů se to jeví soudu I.stupně jako omluvitelné, když tvrzení žalobkyně o předání částky 200.000,- Kč žalovanému v hotovosti zejména zapadá do celkového rámce toho, že rezervační záloha byla hrazena žalovaným v hotovosti a žalovaný si na její zaplacení musel půjčit, neboť nedisponoval vlastními penězi, pouze (patrně) dluhy. Rovněž jako věrohodná se jeví i detailní výpověď otce žalobkyně korespondující s listinnými důkazy a výpovědí žalobkyně. S náklady pak korespondují i výpisy z účtu žalobkyně, které dokumentují transfery finančních prostředků včetně výběrů hotovosti. Soud prvního stupně zdůrazňuje, že rekonstrukce je mezi stranami nesporná, nepochybné je i to, že tato rekonstrukce nebyla bezplatná, tj. že bylo potřeba příslušné řemeslníky zaplatit, přičemž žalobkyně nabídla tvrzení, která vysvětlují uhrazení těchto nákladů na rekonstrukci, a svá tvrzení i prokázala. Naopak žalovaný netvrdil, kdy a jaké částky hradil a zejména, jak nabyl příslušné finanční prostředky, které by mohl použít pro úhradu nákladů na rekonstrukci, nepředložil žádné relevantní důkazy. Za této situace soud považuje tvrzení žalobkyně za nesporná a prokázaná. Soud uvádí, že lze vypořádat nejen náklady na materiál, ale i náklady reálně vynaložené (tj. skutečně zaplacené třetím osobám) na práce provedené v bytě, tedy například vyvložkování komína, výměry rozvodů, pokládku podlah, sádrokartonové podhledy, vymalování apod., naopak práce vykonané bezplatně nelze počítat za náklad vynaložený na společnou věc. V souvislosti s náklady na rekonstrukci pak soud prvního stupně doplňuje, že v rámci řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví u tzv. širšího vypořádání nelze zohledňovat náklady na movité věci, které nejsou součástí nebo příslušenstvím společné věci. Za příslušenství, popřípadě součást společné věci hlavní, lze ve smyslu obvyklé soudní praxe považovat např. kuchyňskou linku či vestavěný nábytek, který je obtížně použitelný v jiném bytě, neboť je uzpůsoben na míru, nikoli již ale třeba typový nábytek, který je samostatnou věcí.

40. Výrokem VII. pak soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 17.000,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 11.5.2023 do zaplacení. Jak žalobkyně vysvětlila, jedná se o částku zaplaceného pojistného na pojištění hypotečního úvěru včetně pojištění pro případ neschopnosti splácet za období od října 2020 do července 2020, tedy za 22 měsíců po 775,- Kč. Z výpisu z úvěrového účtu [právnická osoba]. (č.l. 430–437) vyplývá, že měsíčně je z účtu žalobkyně strhávána bankou částka 775,- Kč jako cena za pojištění, přičemž pojištění je zakotveno v úvěrové smlouvě v článku 6.3 s pojistným za službu pojištění schopnosti splácet i při ztrátě zaměstnání ve výši 789,- Kč měsíčně (č.l. 18). Ostatně žalovaný nepopíral, že žalobkyni toto pojistné za uvedené období neuhradil, ač jinak žalobkyni splátky úvěru, které jsou strhávány z jejího účtu, platí, neboť úvěr byl na úhradu jeho podílu na kupní ceně za předmětný byt. Z emailové komunikace založené do spisu (č.l. 483 a násl.) vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení splátek hypotéky včetně pojištění ve výši 775,- Kč měsíčně. Výslovně tak činila v emailu z 15.7.2022, kde je i uvedena souhrnná suma 17.050,- Kč. Pokud je tedy úrok z prodlení požadován od 11.5.2023 je nepochybné, že v té době již byl žalovaný v prodlení s úhradou celé částky a žalobkyni tak náleží úrok zákonný z prodlení z této částky podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

41. Mezi účastníky není sporu ani o tom, že žalovaný užívá společnou věc, a to po odstěhování žalobkyně v březnu 2022 výlučně. Ve smyslu ustálené rozhodovací praxe tedy žalobkyni náleží i náhrada za to, že žalovaný užívá společnou věc nad svůj spoluvlastnický podíl. Tato náhrada se vyčíslí tak, že se zjistí obvyklé nájemné za celou věc a toto nájemné se pak dělí podle velikosti spoluvlastnického podílu. Žalovaný je tedy vlastníkem ideální jedné poloviny předmětného bytu, pokud užívá celou věc a tedy i spoluvlastnický podíl žalobkyně, je povinen hradit žalobkyni náhradu za obvyklé užívání ve výši jedné poloviny, kterou vlastní žalobkyně. Ze znaleckého posudku vyplývá, že obvyklé nájemné činí 23.775,- Kč měsíčně za celé období od dubna 2022 do listopadu 2024, což znamená že za 32 měsíců celková výše obvyklého nájemného činí 760.800,- Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu za užívání nad svůj spoluvlastnický podíl ve výši 380.400,- Kč výrokem VIII. rozsudku.

42. Výrokem IX. pak soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 500.000,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný inkasoval od žalobkyně při pořizování společné věci na úhradu kupní ceny částku 200.000,- Kč dne 21.7.2015 hotovosti, částku 1.000.000,- Kč dne 21.7.2015 převodem na účet žalovaného číslo účtu [č. účtu], dne 12.8.2015 částku 200.000,- Kč převodem na účet žalovaného číslo účtu [č. účtu], dne 13.8.2015 částku 200.000,- Kč převodem na účet žalovaného číslo účtu [č. účtu] a dne 27.8.2015 částku 20.000,- Kč převodem na účet žalovaného číslo účtu [č. účtu], celkem tedy částku 1.620.000,- Kč (vše výpověď žalobkyně, výpis s účtu žalobkyně na č.l. 30). Žalovaný uhradil částku 140.000,- Kč jako provizi realitní kanceláři a částku 910.000,- Kč jako část kupní ceny hrazenou z vlastních zdrojů, částku 70.000,- Kč pak žalobkyni vrátil bez bližšího odůvodnění. Z celkové částky 1.620.000,- Kč, kterou od žalobkyně obdržel, tedy částku 70.000,- Kč vrátil žalobkyni dne 17.8.2015, částku 140.000,- Kč a 910.000,- Kč (tj. celkem 1.050.000,- Kč) použil na úhradu kupní ceny za předmětnou nemovitost a částku 500.000,- Kč si ponechal. V této výši, tedy žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (žalobkyně se domnívá, že částku žalovaný použil pro úhradu svých dluhů), a soud proto žalovanému uložil povinnost žalobkyni toto bezdůvodné obohacení vrátit. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil a už vůbec neprokazoval, jakým způsobem s částkou naložil, nepopíral, že částku od žalobkyně obdržel na úhradu kupní ceny, přičemž ji k úhradě kupní ceny zjevně nepoužil. Soud mu proto uložil tuto částku žalobkyni vrátit jako bezdůvodné obohacení, které na jeho straně vzniklo tím, že s částkou nenaložil dle dohody účastníků.

43. Podle § 96 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. soud proto řízení výrokem X. zastavil v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby žalobkyně. Soud při rozhodování vyšel z toho, že žaloba žalobkyně byla v některých ohledech upřesněna až při posledním jednání (například pokud jde o požadovaný úrok z prodlení, který byl v žalobě požadován i z dalších částek, nicméně nebyl blíže specifikován, takže žaloba byla v této části neurčitá a neprojednatelná). Soud proto řízení zastavil v rozdílu částky požadované žalobkyní v žalobě a částky požadované žalobkyní po upřesnění a rozšíření žaloby při posledním jednání dne 25.listopadu 2024.

44. O nákladech řízení státu soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o.s.ř., dle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady státu jsou v daném případě tvořeny částkami 14.377,- Kč představujícími znalečné přiznané [tituly před jménem][jméno FO] za zpracování znaleckého posudku usnesením ze dne 3.4.2024 č.j. 25 C 114/2023-314 a znalečným ve výši 2.300,- Kč přiznaným [tituly před jménem][jméno FO] za účast na jednání dne 28.6.2024. Celkové náklady řízení státu tak činí 16.677,- Kč. Na základě usnesení ze dne 13.12.2023 č.j. 25 C 114/2023-199 uhradila žalobkyně zálohu na náklady dokazování ve výši 20.000,- Kč, žalovaný pak pouze [právnická osoba],-Kč. Soud proto rozhodl o vrácení části nespotřebované části zálohy ve výši 5.323,- Kč žalobkyni.

45. O lhůtách k plnění v délce 30 dnů rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., který umožňuje určit delší lhůtu k plnění, než jsou obvyklé tři dny. Soud takto postupoval primárně u vypořádacího podílu ve výši 1.916.215,42 Kč, který uložil žalobkyni k úhradě žalovanému. Žalobkyně může vypořádací podíl hradit částečně z hypotečního úvěru, jehož vyřízení a vyplacení je administrativně náročnější a úhrada částky v pariční lhůtě tří dnů od právní moci ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. se tak soudu nejeví jako reálná. Ostatně s ohledem na to, že vypořádací podíl bývá často vyšší částka, mívají často účastníci řízení finanční prostředky uložené na účtech s delší výpovědní dobou, pročež soud lhůtu k zaplacení vypořádacího podílu obvykle stanovuje delší než tři dny. Proto soud uložil plnění v prodloužené lhůtě, kterou pro zjednodušení aplikoval u všech výroků, v nichž je uložena povinnost k peněžitému plnění. Všechny povinnosti žalovanému pak soud uložil zaplatit ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku, tedy v prodloužené pariční lhůtě tak, aby bylo možné provést zápočet oproti pohledávce žalovaného na výplatu vypořádacího podílu.

46. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl podle § 142 odst.1 o.s.ř. Řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je tzv. iudicium duplex, tj. řízením, ve kterém soud není vázán návrhem a způsob vypořádání vyplývá ze zákona. Obě strany tedy v daném řízení mají pozici navrhovatele a z tohoto důvodu v řadě případů soudy přistupují k rozhodnutí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Zároveň však podle ustálené soudní praxe i v těchto řízeních je třeba zkoumat poměr úspěchu a neúspěchu každého konkrétního účastníka (např. R 65/66, R 42/72, R 54/73) a podle toho rozhodnout o náhradě nákladů řízení. V poslední době však došlo ke změně soudní praxe (např. rozhodnutími Ústavního soud České republiky ze dne 2.listopadu 2021 sp. zn. I. ÚS 3202/20, sp. zn. I. ÚS 262/20 či IV.ÚS 404/22) tak, že v řízeních iudicium duplex, které může být zahájeno k návrhu kteréhokoliv z budoucích účastníků, nelze bez dalšího aplikovat zásadu úspěchu ve věci, resp. její aplikaci je třeba řádně odůvodnit. Soud proto o náhradě nákladů samotného řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhodl v souladu s poslední judikaturou tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

47. Předmětem sporu však byly i další nároky uplatněné žalobkyní a ohledně nich již soud rozhodoval podle zásady úspěchu ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkové částky 1.847.923,-Kč, uspěla co do částky 1.350.058,- Kč, co do částky 497.865,- Kč vzala žalobu zpět, čímž zavinila zastavení řízení. Uspěla tedy v rozsahu 73 %, naopak v rozsahu 27 % zavinila podle § 146 odst. 2 o.s.ř. zastavení řízení. Soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení ze 46 % (73 – 27). Podle § 142 odst.2 o.s.ř. proto soud přiznal procesně úspěšnější žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnějšímu žalovanému. Tyto sestávají ze soudního poplatku ve výši 92.397,- Kč a nákladů právního zastoupení. Sazba mimosmluvní odměny za úkon právní služby činí z této tarifní hodnoty 1.847.923,- Kč podle § 7 bodu 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu částku ve výši 15.700,- Kč a právní zástupkyně žalobce pro žalobkyni vykonala následující úkony právní služby: převzetí zastoupení, sepis žaloby a následně vyjádření k věci z 12.12.2023 (č.l. 126), vyjádření ke znaleckému posudku z 16.4.2024, vyjádření z 28.7.2024 (č.l. 419) a konečně závěrečný návrh z 15.11.2024 (č.l. 481; závěrečný návrh sice jinak není úkonem právní služby, ale v tomto případě s ohledem na rozsah a komplikovanost sporu ho soud oceňuje jako úkon právní služby), ústní jednání dne 22.9.2023 přesahující dvě hodiny (č.l. 93), dne 13.12.2023 přesahující dvě hodiny (č.l. 194), 24.4.2024 přesahující dvě hodiny (č.l. 357), dne 28.6.2024 přesahující dvě hodiny (č.l. 406), dne 6.9.2024 přesahující čtyři hodiny (č.l. 441), dne 25.10.2024 přesahující dvě hodiny (č.l. 468) a dne 25.11.2024, celkem tedy 20 úkonů právní služby. Za každý úkon právní služby náleží právní zástupkyni žalobkyně režijní paušál po 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Výpočet nákladů právního zastoupení advokátem tedy je (20 x 15.700) + (20 x 300) = 320.000,- Kč. K tomu náleží soudní poplatek ze žaloby o zaplacení ve výši 92.397,- Kč a část nákladů za zálohu na znalecký posudek, a to částka 12.677,- Kč (od žalobkyní složené zálohy 20.000,- Kč soud odečetl částku 5.323,- Kč, která se žalobkyni vrací a částku 2.000,- Kč, kterou uhradil i žalovaný jako podíl na náklady spojené se znaleckým posudkem za řízení o zrušení podílového spoluvlastnictví. Celkem by tak při plném úspěchu náležela žalobkyni náhrada nákladů řízení ve výši 425.074,-Kč. Jelikož žalobkyně uspěla jen ze 73 %, náleží jí z této částky 46 %, tj. částka 195.534,- Kč. S ohledem na výši částky pak soud umožnil žalovanému zaplacení této částky v prodloužené pariční lhůtě 2 měsíce mj. i z toho důvodu, aby žalovaný mohl provést zápočet náhrady nákladů řízení na vypořádací podíl či částku uhradit z něj.

48. Za širší vypořádání je žalobkyně povinna uhradit soudní poplatek ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně se v rámci návrhu domáhala zaplacení investic, které vynaložila na pořízení a rekonstrukci domu, a dále zaplacení dalších nákladů či bezdůvodného obohacení žalovaného. V průběhu řízení pak rozšířila žalobu na zaplacení náhrady za užívání žalovaného nad spoluvlastnický podíl. Celkem se tak domáhala zaplacení částky 1.847.923,- Kč a z této částky soud vypočetl soudní poplatek dle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) na částku 92.397,- Kč. Vzhledem k tomu, že původně požadovala částku 1.581.523,- Kč, čemuž odpovídal vyměřený a zaplacený soudní poplatek 79.077,- Kč, činí doplatek soudního poplatku částku 13.320,- Kč (výrok XIII.). Soudní poplatek je třeba zaplatit na účet Obvodního soudu pro [adresa] č.ú. 3703 – [č. účtu] , variabilní symbol [var. symbol].

Poučení