25 C 125/2014- 761

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr Zdeňkou Burdovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: ČR - Ministerstvo spravedlnosti ČR, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 - Nové Město o zaplacení 1 974 000 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 57 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. 12. 2014 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 1 973 943 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 10. 6. 2014 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení z částky 57 000 Kč od 10. 6. 2014 do 10. 12. 2014, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 700 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 11. 12. 2014 domáhá náhrady škody ve výši 1 974 943 000 Kč s tím, že usnesením policejního orgánu Policie ČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování č.j. ÚOOZ -198/ 2008 ze dne 21. 6. 2010 bylo v souladu s § 160 odst. 1 trestního řádu proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podplácení podle ust. § 161 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku spáchaného ve formě návodu dle ust. § 10 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku. Toto rozhodnutí bylo následně jako nezákonné zrušeno, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 6. 2012 pod č.j. 10 T 30/2009, kterým byl žalobce v plném rozsahu zproštěn obžaloby. Z výroku rozsudku doručeného soudu vyplývá, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl žalobce stíhán dle § 226 písm. a) trestního řádu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 11. 6. 2012. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 3. 2006 sp. zn. 43 Nt 46/2006 byl žalobce vzat podle § 68 odst. 1 z důvodů ust. § 67 písm. c) trestního řádu do vazby, ve které setrval od 9. 3. 2006 do 5. 5. 2006. Vůči žalobci byla vydána tato dvě nezákonná rozhodnutí o vzetí do vazby a sdělení obvinění. Žalobce uplatnil nárok o náhradu škody u žalované. Žalobce požaduje náhradu nákladů řízení, které byly žalobcem účelně vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí v celkové výši 4 mil. Kč, ve škodě z titulu uhrazených nákladů za právní služby, které žalobce vynaložil v souvislosti se smluvním zajištěním refinancování úvěrů s obchodními partnery, při prodeji části nemovitostního portfolia žalobce, při exekučních řízeních vedených proti žalobci, při smluvním zajištění narovnání sporných vztahů s obchodními partnery v celkové výši 40 mil. Kč. Dále v ušlém zisku z titulu nevýhodných podmínek refinancování úvěrů v době po vydání nezákonných rozhodnutí v celkové výši 70 mil. Kč, v ušlém zisku z titulu nemožnosti realizovat a dále rozvíjet své investice v projektu v provozování televize 24 CZ v celkové výši 50 mil. Kč, v ušlém zisku z titulu nemožnosti realizovat a dále rozvíjet své investice v projektu spočívajícím v záměru propojení finančních a realitních služeb v rámci projektu [příjmení] banky ve výši 50 mil. Kč, v ušlém zisku z titulu nemožnosti realizovat a dále rozvíjet své investice v projektu časopis [anonymizováno], mediální podpory obchodování s realitami v celkové výši 15 mil. Kč, v ušlém zisku z titulu rozdílu mezi cenami pozemků, které mohl žalobce inkasovat při standardním jednáním mezi rovnocennými obchodními partnery a cenami pozemků, které žalobce inkasoval ve skutečnosti v souvislosti s jejich předčasnými prodeji vynucenými potřebou refinancovat nevýhodně úvěry v celkové výši 30 mil. Kč, v ušlém zisku, o který mohl být rozmnožen majetek žalobce, pokud by měl možnost rozmnožovat majetek standardní cestou ve výši 1 700 mil. Kč. Ve škodě z titulu penalizace ze strany státu z důvodu pozdní úhrady daňových povinností, které nemohly být uhrazeny z důvodu omezené dispozice žalobce s majetkem po dobu exekučních řízení, v celkové výši 15 mil. Kč. Celkem žalobce požaduje 1 974 mil. Kč. Před zahájením trestní věci vedené proti žalobci jeho vzetím do vazby v březnu 2006 byla podnikatelská aktivita žalobce standardní a z hlediska normálního běhu věcí bezproblémová. Žalobce čerpal úvěr za účelem realizace svých podnikatelských záměrů, který by, nebýt nezákonných rozhodnutí, řádně splácel a dále zhodnocoval svůj majetek. Na základě smlouvy o úvěru ze dne 28. 2. 2005 uzavřené se [právnická osoba] [příjmení] a. mohl žalobce čerpat úvěr až do výše 300 mil. Kč s konečnou splatností dne 31. 1. 2009 a úrokovou sazbou 3 M [anonymizováno] + 6 % p. a. Podnikání žalobce v případě společností s jeho majetkovou účastí, či jím ovládaných, bylo flagrantně narušeno nezákonným rozhodnutím o vzetí žalobce do vazby a nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání. V důsledku nezákonného pobytu žalobce ve vazbě [právnická osoba], jako věřitel, v souladu s uzavřenou smlouvou prohlásila celý dluh žalobce, včetně úroků, u úroků z prodlení a smluvních pokut za splatný a požadovala po žalobci okamžité vrácení dluhu ve lhůtě 3 dnů, tj. věřitel zesplatnil celý dluh. V této době byl žalobce ve výkonu vazby. Za účelem vypořádání závazků žalobce se [právnická osoba] a. uzavřel žalobce se [právnická osoba] a. dohodu o vypořádání závazků se svolením k přímé vykonatelnosti ze dne 24. 4. 2006 na částku ve výši 330 339 702,50 Kč účelově vázanou na vypořádání závazku žalobce za [právnická osoba] [příjmení] a. se sjednanou splatností do 3. 12. 2006. K této dohodě je třeba uvést, že tuto dohodu uzavíral žalobce ve vazbě a že podmínky této dohody byly bez jakýchkoliv pochybností ovlivněny touto skutečností. Obchodní partner žalobce, vědom si tíživé situace žalobce, v této situaci při navržení podmínek refinancování využil, neboť věděl, že žalobci nezbývá nic jiného, než podmínky akceptovat, neboť jeho vyjednávací možnosti byly téměř nulové. Žalobce byl nucen zajistit finanční prostředky na pokrytí nákladů jeho podnikatelských aktivit a dále další investice tak, aby podnikatelská činnost neskončila v úpadku. S ohledem na charakter obchodního vztahu se [právnická osoba] a. nezbylo žalobci nic jiného, než uzavřít s obchodním partnerem dne 29. 5. 2006 smlouvu o úvěru na poskytnutí úvěrového rámce až do výše 389 mil. Kč se splatností dne 31. 12. 2006 s úrokem ve výši 9 % p. a., sankčním úrokem ve výši 23 % p. a. Žalobce upozornil, že charakter smluvního ujednání vylučoval aplikaci nižší úrokové sazby. De facto se tedy jednalo o úvěr se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 23 % p. a. Žalobce shrnuje, že podmínky nových úvěrů sjednané v době pobytu žalobce ve vazbě se diametrálně odlišovaly od podmínek původního úvěru s [právnická osoba] Poté, co byl propuštěn žalobce z vazby, neprodleně zahájil jednání se [právnická osoba] a. za účelem refinancování úvěrů specifikovaných výše. Jednání probíhala až do konce listopadu 2006, kdy byla ze strany [právnická osoba] a. bezdůvodně ukončena. Následně probíhala v průběhu roku 2007 mezi žalobcem a finanční skupinou [anonymizováno] jednání o vytvoření společného nemovitého podniku, v jehož rámci měly být řešeny závazky. Jednání byla neúčinná a [anonymizováno] zahájila proti žalobci exekuci pro vymožení dlužných částek. Žalobce odvozuje škodu z toho důvodu, že v příčinné souvislosti s nezákonnými rozhodnutí, zesplatněním úvěru a nařízenými exekucemi nemohl žalobce realizovat a dále rozvíjet své investice v mediální oblasti televize [anonymizována dvě slova]. Investice do projektu mediální podpory realitních aktivit, a vydání časopisu [anonymizováno] a dále v rámci [příjmení] banky. Žalobce byl nucen předčasně prodat část svého nemovitostního portfolia za nižší cenu v souvislosti s potřebnou refinancovat nevýhodné úvěry, než by žalobce inkasoval při standardním jednání mezi rovnocennými obchodními partnery a cenami pozemků po jejich zhodnocení, které žalobce inkasoval ve skutečnosti.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že učinila nespornou, že žalobce u ní uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 1 723 793 501 Kč dne 10. 6. 2014, kdy uplatnil i náhradu nemajetkové újmy v nespecifikované výši. Žalovaná nárokům žalobce nevyhověla stanoviskem ze dne 1. 7. 2015. Žalovaná v souladu s konstantní judikaturou uzavřela, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Co se týče náhrady nákladů řízení, přípisem žalované ze dne 8. 7. 2014 byl žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzván, nechť žalované předloží písemný přehled úkonů právní služby vykonaných advokátem v souladu s advokátním tarifem, byly-li účtovány porada advokáta s klientem, byl-li žalobce vyzván k doložení potvrzení o jejich konání. Dále byl požádán o doklad, který by prokázal zaplacení právních služeb a případný výpočet cestovného spolu s technickým průkazem vozidla obhájce. Žalobce byl rovněž upozorněn na skutečnost, že žádaná majetková škoda není doložena tak, aby o ní mohlo být kladně rozhodnuto a žalobce byl poučen, aby doložil doklady prokazující vznik a výši žádané škody. Žalobce žádal přípisem ze dne 8. 8. 2014 o prodloužení lhůty k předložení dokladů. Žalovaná sporuje 59 porad uskutečněných, neboť nebylo doloženo jejich vykonání. Dále označila další úkony, které sporuje. Dále, že v případě, že žalobce soudu doloží úhradu výše zmiňované částky, tedy částky 150 887,50 Kč, žalobci by neměl být přiznán úrok z prodlení ze žalované částky, ani náklady řízení, neboť žalobci si svým jednáním tuto škodu zavinil, neboť doklad o zaplacení právních služeb nepředložil již v rámci mimosoudního projednání u žalované, kdy žalovaná byla připravena žalobci plnit. Co se týče náhrady nemajetkové újmy, vznáší žalovaná námitku promlčení. Co se týče požadované náhrady škody, žalovaná bez součinnosti žalobce nemohla ověřit další podmínky vzniku odpovědnosti státu za škodu, tedy vznik škody a příčinnou souvislost se vznikem škody a nezákonným rozhodnutím. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

3. Podáním došlým soudu dne 28. 12. 2016 žalobce doplnil, že požaduje i nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nezákonným výkonem vazby. Znovu doplnil, že došlo k zesplatnění úvěrů v důsledku výkonu jeho vazby. Dále žalobce doplnil jednotlivé přehledy o provedených úkonech právní služby za rok 2006 a za rok 2007, za rok 2008 a za rok 2009, 2010, 2011. Dále rozepsal jednotlivé úkony náhrady nákladů za právní služby při refinancování, ostatní právní služby související s trestním stíháním žalobce. Žalobce shrnul, že jednak požaduje náhradu nákladů řízení za právní služby v trestním řízení, a to ve výši 1 401 360 Kč. Dále náhradu nákladů řízení za právní služby při refinancování, ostatní právní služby souvisejí s trestním stíháním žalobce ve výši 1 330 368 Kč včetně DPH. Dále ušlý zisk z titulu nevýhodných podmínek refinancování úvěrů ve výši 88 990 829,33 Kč. Dále ušlý zisk z titulu nemožnosti realizovat a dále rozvíjet své investice v projektu provozování televize 24 CZ ve výši 60 mil. Kč. Ušlý zisk z titulu nemožnosti realizovat a dále rozvíjet své investice v projektu provozování pozemkové banky, ušlý zisk ve výši 50 mil. Kč. Ušlý zisk z titulu nemožnosti realizovat a dále rozvíjet své investice v projektu časopis [anonymizováno], ušlý zisk ve výši 21 mil. Kč. Ušlý zisk plynoucí z nevýhodného nuceného prodeje pozemků ve výši 1 684 716 579 Kč. Ztráta způsobená nemožností rozmnožovat majetek standardním způsobem, ušlý zisk 557 007 131 Kč. Škoda z titulu penalizace za pozdní úhrady daňových povinností ve výši 15 mil. Kč a nemajetková újma z důvodu nezákonného výkonu vazby ve výši 4 mil. Kč.

4. Mezi účastníky není sporu v tom, že žalobce uplatnil u žalované dne 10. 6. 2014 nárok na poskytnutí náhrady škody v celkové výši 1.723.793.511 Kč sestávající se z vynaložených nákladů právního zastoupení ve výši 4.000.000 Kč, z vynaložených nákladů právního zastoupení při refinancování úvěru ve výši 40.000.000 Kč, z nákladů souvisejících s nevýhodnými podmínkami refinancování ve výši 70.000.000 Kč, zmaření investic na provozování televize [anonymizována dvě slova] ve výši 50.000.000 Kč, znehodnocení investic v rámci projektu [anonymizováno] banky ve výši 50.000.000 Kč, znehodnocení investic v rámci mediální podpory obchodování s realitami ve výši 15.000.000 Kč, ztráty na pozemcích ve výši 30.000.000 Kč, z ušlého zisku ve výši 1.449.793.511 Kč, z úhrady penalizace státu za pozdní úhrady daňových povinností ve výši 15.000.000 Kč a náhrady nemajetkové újmy v nespecifikované výši. Rovněž není mezi účastníky sporu v tom, že žalovaná nárokům žalobce nevyhověla stanoviskem ze dne 1. 7. 2015. Dále mezi účastníky není sporu v tom, že usnesením policejního orgánu Policie ČR, sp. zn. ÚOOZ -99-V7-2005 ze dne 9. 3. 2006 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání trestného činu podplácení dle § 161 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona spáchaný ve formě spolupachatelství. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 3. 2006, č. j. 43 Nt 46/2006-70 byl žalobce vzat do vazby, kdy vazba byla započtena ode dne 9. 3. 2006. Z vazby byl žalobce propuštěn státním zástupcem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 5. 5. 2006. Usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 27. 3. 2008, č. j. 2 VZV 25/2006-440 bylo trestní stíhání žalobce zastaveno. Usnesením nejvyšší státní zástupkyně ze dne 27. 6. 2008, sp. zn. 3 NZA 52/2008 bylo usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 27. 3. 2008, č. j. 2 VZV 25/2006-440 zrušeno. Usnesením policejního orgánu Policie ČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu SKPV ze dne 21. 6. 2010, č. j. ÚOOZ -198/ TČ/2008 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin podplácení dle § 161 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 6. 2012, č. j. 10 T 30/2009-776 byl žalobce dle § 226 písm. a) trestního řádu obžaloby zproštěn. Řízení bylo pravomocně skončeno dne 11. 6. 2012.

5. Při jednání dne 31. 1. 2018 byl žalobce vyzván v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby doplnil skutková tvrzení, co bylo obsahem sporovaných 59 porad a aby k tomuto označil důkazy. Dále byla v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. soudem žalobci uložena povinnost doplnit vylíčení rozhodujících skutečností obsažených v žalobě a v jejích doplnění, kdy bylo odstoupeno [právnická osoba] [příjmení] a.s. od smlouvy o úvěru ze dne 28. 2. 2005 uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba] [příjmení] a.s. s tím, že banka prohlásila dluh za splatný v celé výši včetně příslušenství, smluvní pokuty a žádala o splacení ve lhůtě 3 dnů, dále nechť žalobce označí konkrétní důkazy a nechť označí důkazy, že toto odstoupení, resp. zesplatnění, bylo v souvislosti s trestním stíháním žalobce a vzetím do vazby v předmětné trestní věci s tím, že byl poučen o následcích nesplnění uložené povinnosti, jímž je možnost zamítnutí žaloby pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního.

6. Žalobce doplnil, že pohledávka [právnická osoba] byla zesplatněna v dubnu 2006 a navrhuje výslech osob, které zesplatnily tuto pohledávku, které podepsaly prohlášení za [právnická osoba], dále svědeckou výpověď [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, který se podílel na přípravě smluvní dokumentace týkající se splacení úvěru od [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že [právnická osoba] dne 29. 3. 2006 zaslala žalobci dopis, ve kterém žalobci vytkla porušení smlouvy. Dne 18. 4. 2006 zaslala žalobci výzvu, ve kterém jej upozornila, že nebude-li úvěr do několika dnů splacen, bude pohledávka postoupena třetí osobě.

7. Co se týče obsahu porad, navrhl prohlášení [titul]. [jméno] [příjmení] o úhradě úkonů právní služby ze dne 13. 12. 2006 a svědeckou výpověď [titul]. [jméno] [příjmení]. Žalobce dále uvedl, že si téměř po 12 letech od zahájení trestního stíhání nepamatuje konkrétní obsah jednotlivých porad. Žalobce byl poučen v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby specifikoval, kdy, komu a za jaké náklady a v jaké výši platil náklady na obhajné, tedy specifikoval datem, částkou, komu bylo placeno a za co bylo placeno a k tomuto označil důkazy. V případě, že bylo placeno [právnická osoba] a.s., nechť žalobce specifikuje, kdy tato společnost tyto částky, které byly žalobcem [právnická osoba] a.s. a kdy zaplatila [titul]. [jméno] [příjmení], advokátu. Žalobce byl soudem poučen o následcích nesplnění uložené povinnosti s tím, že je možnost částečné zamítnutí žaloby pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Nato žalobce uvedl, že nepovažuje za významné, jakým způsobem se vyrovnal se [právnická osoba] a.s., pokud tato za něj hradila náklady na jeho obhajobu. Žalobce byl jediným akcionářem této společnosti a úbytek jejího majetku je zároveň i úbytkem majetku žalobce ve stejné výši. Naopak, tím, že se žalobce se společností následně vyrovnal, ať již jakoukoliv formou, k žádné změně jeho majetkových poměrů nedošlo.

8. Dále podáním ze dne 23. 3. 2018, došlým soudu dne 23. 3. 2018, žalobce navrhl připuštění změny žaloby v tom smyslu, že požaduje i nemajetkovou újmu z nezákonného rozhodnutí, a to ve výši 2 mil. Kč, kdy požaduje z nezákonné vazby pouze 2 mil. Kč. Soud při jednání dne 28. 3. 2018 připustil změnu žaloby spočívající v tom, že žalobce požaduje přiměřené zadostiučinění po žalované z důvodu nezákonné vazby ve výši 2 mil. Kč a z důvodu nezákonného rozhodnutí ve výši 2 mil. Kč.

9. Soud má prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 13. 2. 2004 reg. [číslo] uzavřenou mezi [právnická osoba] a [titul] [celé jméno žalobce], že předmět smlouvy a charakteristika úvěru: úvěrová částka činí 300 mil. Kč, střednědobý úvěr, úvěr je poskytován ve dvou částech, první část až do výše 205 mil. Kč, poskytován jako investiční úvěru, druhá část až do výše 95 mil. Kč, je poskytována jako provozní úvěr, všechny části úvěru jsou účelově vázány a klient - žalobce se zavazuje použít poskytnutý úvěr v plné výši výhradně k následujícím účelům. Výslovně se konstatuje, že ke dni 28. 2. 2005 je investiční úvěr vyčerpán ve výši 150 mil. Kč a provozní úvěr je vyčerpán ve výši 75 mil. Kč, přičemž na takto vyčerpané jistiny úvěru nebyla dosud provedena žádná splátka. Datum konečné splatnosti stanoven na den 31. 1. 2009. Splácení úvěru: úvěr je splatný ve dvou stejných částech, a to tak, že nejpozději do 31. 1. 2007 je klient povinen splatit první část úvěru ve výši 150 mil. Kč a v den konečné splatnosti je povinen splatit zbývající část úvěru ve výši 150 mil. Kč. Článek IX – Porušení smlouvy písm. f) Byl podán návrh na prohlášení konkursu na majetek klienta, nebo na povolení vyrovnání a lze důvodně očekávat, že konkurs bude prohlášen nebo vyrovnání bude povoleno. Písm. g) Ze strany správních nebo soudních orgánů budou přijata opatření, jež dle názoru banky podstatným způsobem snižují schopnosti a možnosti klienta splnit své závazky podle této smlouvy. Písm. i) S klientem bylo zahájeno řízení o nařízení výkonu rozhodnutí či správního orgánu přikázáním pohledávky klienta z jakéhokoliv účtu klienta u banky. Písm. j) Finanční situace klienta se změní natolik výrazným způsobem, že podle názoru banky je ohrožena schopnost klienta dostát svým závazkům podle této smlouvy. V případě, dojde-li k jakémukoliv porušení smlouvy dle shora uvedeného čteného, je banka oprávněna dle svého uvážení vyzvat klienta k odstranění porušení smlouvy ve lhůtě, kterou mu banka klientovi ve výzvě stanoví s tím, že a) klient bude povinen na základě výzvy banky bez zbytečného prodlení a na vlastní náklady odstranit takové porušení, pokud je odstranitelné a zároveň b) klient bude povinen uhradit bance vzniklou škodu, případně smluvní pokuty, pokud k porušení došlo v důsledku okolností na straně klienta a banka bude uhrazení smluvní pokuty vyžadovat a zároveň c) bude banka oprávněna zejména i) prohlásit veškeré peněžité závazky klienta ze smlouvy nebo jakoukoliv část za okamžitě splatné. Písm. ii) od smlouvy odstoupit. Dále za článek IX porušení smlouvy uvádí, že písm. c) jakékoliv prohlášení a ujištění klienta uvedené v čl. X této smlouvy se kdykoliv po dobu trvání této smlouvy ukáže nepravdivým nebo neúplným. Článek X – Prohlášení a ujištění klienta: bod 6 – klient tímto prohlašuje, že s výhradou toho, co je uvedeno v přehledu výjimek, které tvoří přílohu č. 1 této smlouvy, neprobíhá a podle všech klientovi všech dostupných informací a znalostí ani nehrozí žádné soudní, správní nebo jiné řízení, jehož výsledek by mohl sám o sobě nebo ve spojení s jinými okolnostmi zhoršit schopnosti klienta plnit závazky ze smlouvy, jeho majetkové poměry, finanční nebo celkovou podnikatelskou situaci. Smlouva obsahuje ujednání, že může být měněna a rušena pouze dohodou stran v písemné formě. 10. [právnická osoba] má soud prokázáno, že [právnická osoba] prohlašuje, že dne 13. 2. 2004 byla mezi [právnická osoba] a [titul] [celé jméno žalobce] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] s úvěrovým rámcem 120 mil. Kč, smluvním úrokem a původní splatností ke dni 31. 1. 2007. Po uzavření smlouvy o úvěru probíhal mezi [příjmení] [příjmení] a [titul] [celé jméno žalobce] úvěrový vztah za obvyklých podmínek. Smlouva o úvěru byla v období do 12. 11. 2004 doplňována dodatky, na základě kterých byl úvěrový rámec navýšen postupně až na 220 mil. Kč. Na základě přijatého úplného znění smlouvy o úvěru ze dne 28. 2. 2005 činila výše úvěrového rámce [titul] [celé jméno žalobce] až 300 mil. Kč. Smlouva o úvěru obsahovala mimo jiné prohlášení [titul] [celé jméno žalobce] jako klienta o tom, že není účastníkem žádného občanského, trestního, rozhodčího nebo správního řízení, procesu sporu nebo šetření, z něhož by mu mohl vzniknout jakýkoliv závazek, jenž by mohl podstatným způsobem ovlivnit rozsah práv a povinnosti [titul] [celé jméno žalobce] dle smlouvy o úvěru schopnost dostát jeho závazkům, ani celkovou finanční a obchodní situaci [titul] [celé jméno žalobce]. Skutečnost, že s [titul] [celé jméno žalobce] bylo v březnu 2006 zahájeno trestní řízení a že dne 9. 3. 2006 byl [titul] [celé jméno žalobce] vzat do vazby, představoval v kontextu podmínek smlouvy o úvěru porušení a vedla [příjmení] [příjmení] k obavám, zda [titul] [celé jméno žalobce] i nadále splňuje podmínky a předpoklady úvěrového klienta [příjmení] [příjmení] ve smyslu smlouvy o úvěru a obchodních podmínek [příjmení] [příjmení], a bude schopen svým smluvním závazkům vůči [anonymizováno] Bance. S ohledem na výše uvedené byla [příjmení] [příjmení] nucena v souladu s prudentní bankovní regulací danou situaci řešit, kdy došlo k nucené restrukturalizaci úvěru. Před zahájením trestního stíhání [titul] [celé jméno žalobce] a jeho vzetím do vazby přitom neexistoval dle nám dostupných informací pro [příjmení] [příjmení] žádný zásadní důvod pro uplatnění jakýchkoliv smluvních sankčních mechanismů vůči [titul] [celé jméno žalobce], naopak [příjmení] [příjmení] opakovaně vystavila bankovní reference ohledně jejich smluvního vztahu s osobou [titul] [celé jméno žalobce]. Toto prohlášení se vystavuje na žádost p. [titul] [celé jméno žalobce], kterému je výlučné adresováno a má důvěrnou povahu, s tím, že toto prohlášení je bez data, je zde razítko [příjmení] [příjmení], označeno razítkem č. 3 s tím, že jsou zde 2 podpisy. Není uvedeno, kdo toto prohlášení podepsal, ani to není z uvedených podpisů.

11. Účastnickým výslechem žalobce má soud prokázáno: Vzetí do vazby a jeho obvinění bylo pro něho absurdní, byl zasažen jeho rodinný život, nemohl se starat o syny ve věku 14 a 9 let, rozešel se s přítelkyní, byla narušena jeho psychika, navštěvoval doktora [příjmení]. Jeho společnost byla na vzestupu. Považoval se za známého developera. Byl označován za největšího soukromého majitele pozemků v Praze a okolí. Měl rozsáhlé mezinárodní kontakty. Předtím měl domluvenou schůzku se šéfem kabinetu britského premiéra [jméno] [příjmení], té se nemohl zúčastnit, neboť byl ve vazbě. V té době měl střídavou výchovu, nemohl se tedy starat o své syny ve věku 14 a 9 let. Na prostředí, v jakém byl ve vazbě, se těžko zvyká, na hygienické prostředí, chtěl např. Savo, aby si mohl uklidit, tak mu ho dali, ale nemohl to zase vyvětrat. Dodnes, když před domem zastaví auto, tak jeho první reakce, jestli to není policie. Velice se na něm pobyt ve vazbě psychicky podepsal.

12. Výslechem svědka [titul]. [jméno] [příjmení] má soud prokázáno, že jej žalobce navštěvuje se svými psychickými problémy, svědek potvrdil, že poté, co se vrátil z vazby, tak s nějakým časovým odstupem se objednalu něj žalobce, domluvili se na spolupráci trvající cca tři čtvrtě roku až rok. Žalobce trpí depresivními stavy, úzkostnými vztahy, kdy ho s určitými časovými obdobími vyhledává s tím, že když se naváže nějaká okolnost ve vnějším či vnitřním životě člověka. Poprvé ho navštívil v roce 1996. Léčba probíhá rozhovorem. Absolvoval u něj 30 sezení v tom bloku po propuštění z vazby.

13. Dále výslechem svědka [titul]. [jméno] [příjmení], který pracuje ve firmě, která řeší mediální komunikaci, před 10-15 lety nazpět byl žalobce jejich klientem. Nevěděl o tom, že by byl žalobce trestně stíhán, nezaznamenal to. Výslechem svědka [jméno] [příjmení], rovněž zaměstnanec stejné firmy má soud prokázáno, že, že žalobce byl jeho klient, 10-15 let nazpět s tím, že pomáhali žalobci prezentovat jeho obchodní záměry v oblasti developementu, rozvoje pozemků a jeho podnikání, byl to pro ně velký klient. Věděl o tom, že byl trestně stíhán a věděl, že strávil tři měsíce ve vazbě a věděl i, že byl očištěn. O tom, že byl očištěn, věděl od žalobce, ne z médií. Poté se žalobcem obnovili vztah, nějakou spolupráci, ovšem předchozí svědek již v tomto nefiguruje, neboť každý pracuje jiných zakázkách. Potvrdil, že byl vnímán jako jeden z významných hráčů na trhu týkající se pozemků a developementu. Svědek uvedl, že si myslí, že pověst žalobce ho bude pronásledovat navždy, neboť„ když si ho hodí do googlu, tak jeho minulost vypadne na první stránce.“ 14. Výslechem svědka [titul]. [jméno] [příjmení] má soud prokázáno, že obhajoval žalobce v trestní věci. Na otázku, zda vystavoval faktury pouze za právní služby v souvislosti s trestním stíháním, odpověděl, že to je obtížná otázka, kdy uvedl, že ze začátku měl smlouvu s [právnická osoba] a.s., takže předpokládal, že to platila [právnická osoba] a.s., poté se s [titul]. [celé jméno žalobce] nějak vypořádala, ale neví, jak. V červenci roku 2006 se smlouva změnila tak, že měl smlouvu přímo s [titul]. [celé jméno žalobce]. Kdo faktury platil, to však nezkoumal. Jestli je platil [titul]. [celé jméno žalobce], nebo [právnická osoba] a.s., nevěděl.

15. Na to žalobce doplnil, že byl v té době byl 100% [právnická osoba] a.s. a využíval ji jako nástroj při správě svých společností, takže [právnická osoba], a.s. nesla vždy náklady, všechny náklady celé skupiny a potom se vždycky jednou za rok rozúčtovávaly na příslušné osoby. Náklad za jeho osobu, posléze společnosti refundoval. [právnická osoba] ty náklady nesla už jenom proto, že díky nezákonnému zásahu státu a zesplatnění úvěru na žalobce byla uvalena exekuce, čili byl omezen jako fyzická osoba v dispozici s majetkem a abych byl vůbec schopen konzumovat právní služby, které bohužel, potřeboval, právě kvůli nezákonnému zásahu státu, musel to zajistit způsobem úhrady přes tuto právnickou osobu.

16. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům: Nemajetková újma z nezákonného rozhodnutí o vazbě. Soud se nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení žalovanou. Soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 619/2001, ve kterém Nejvyšší soud judikoval, že pro posouzení správnosti závěru ohledně promlčení je nicméně důležité stanovit, ke kterému okamžiku dochází ke vzniku nemajetkové újmy v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí o vzetí do vazby. Správná není úvaha, že pro posouzení žalobcových nároků podle zák. č. 82/1998 Sb., ve znění zákona č. 160/2006 Sb., z hlediska jeho časové působnosti je rozhodující, kdy došlo k vydání zprošťujícího rozsudku v trestním řízení. Zprošťující trestní rozsudek, stejně jako usnesení o zastavení trestního stíhání, samy o sobě újmu poškozenému nepůsobí. Takový rozsudek nebo usnesení není skutečností, která zakládá nárok na náhradu nemajetkové újmy. Existence příslušného rozhodnutí je pouze podmínkou přiznání nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé vazbou, nebo trestním stíháním (srovnej § 9 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.). Újma nemajetkové povahy vzniká v těchto případech již v souvislosti s vykonáním vazby. Velký senát shrnuje, že poškozenému v těchto případech vzniká nemajetková újma již v době, kdy je nezákonně omezena osobní svoboda, zde vazbou. V této věci tak tvrzená nemajetková újma mohla vzniknout pouze před účinností zákona č. 160/2006 Sb., právní úprava zákona č. 82/1998 Sb., účinná až od 26. 4. 2006, tak nelze použít. Proto je vyloučeno i použití § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění účinném od 26. 4. 2006 vztahující se k promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy. Podle ust. § 26 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění účinném před 26. 4. 2006), pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem. Podle ust. § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí lhůta tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Žaloba byla podána dne 11. 12. 2014. Toto právo mohlo být vykonáno poprvé ode dne právní moci zprošťujícího rozsudku, ode dne 11. 6. 2012, promlčecí doba je tříletá ve smyslu § 101 občanského zákoníku, kdy žalobce uplatnil svoji žádost u žalované v této promlčecí době dne 10. 6. 2014 a dne 11. 12. 2014 podal žalobu. Nárok není promlčen.

17. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5180/2009 s odkazem na čl. II zákona č. 160/2006 Sb. uzavřel, že zákon č. 82/1998 Sb., ve znění zák. č. 160/ 2006 Sb., působí zpětně toliko ve vztahu k nemajetkové újmě způsobené nesprávným úředním postupem, který spočívá v nevydání rozhodnutí v zákonem stanovené nebo přiměřené lhůtě. Nevztahuje se na odpovědnost za nemajetkovou újmu vzniklou z jiného důvodu přede dnem účinnosti zák. č. 160/2006 Sb. (k tomu též srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 3916/2008, uveřejněný pod č. 125/ 2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 21/2010). Nejvyšší soud se v citovaném rozhodnutí podrobně vypořádal s nejednotnou judikaturou Ústavního soudu a uzavřel, že v případě náhrady nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonných rozhodnutí lze odpovědnost státu za újmu jimi způsobenou posoudit podle zák. č. 82/1998 Sb., ve znění zák. č. 160/2006 Sb., pouze tehdy, došlo-li k vydání nezákonného rozhodnutí za účinnosti zák. č. 160/2006 Sb., tj. počínaje dne 27. 4. 2006, popř. tehdy, byla-li sice tato rozhodnutí vydána před účinností zák. č. 160/2006 Sb., ale újma jimi způsobená nastala až v době po jeho účinnosti (např. nezákonné rozhodnutí o vzetí do vazby bylo vydáno před 27. 4. 2006, ale vazba byla částečně vykonána až po tomto datu). V případě žalobce bylo nezákonné rozhodnutí o vzetí do vazby vydáno dne 12.3.2006, vazba vykonávána žalobcem až do dne 5.5.2006. Soud tedy do k závěru, že odpovědnost státu za újmu jím způsobenou lze posoudit podle zák. č. 82/1998 Sb., ve znění zák. č. 160/2006 Sb. V případě žalobce bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o vazbě dle § 9 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.

18. Co se týče relevantních kritérií, je možno vyjít z rozhodnutí ESLP ve věci Shilyayev, a dovodit, že těmi základními zpravidla jsou: povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody, následky v osobní sféře poškozené osoby. Povahu trestní věci je možno interpretovat zejména jako typovou závažnost trestného činu, pro který byla osoba poškozená stíhána a ve spojení s tím vazebně držena. Ohledně kritéria celkové délky omezení osobní svobody (trvání vazby) vychází Nejvyšší soud z toho, že časové okolnosti vazby jsou objektivně vyjádřitelným kritériem pro posouzení celkové výše odškodnění. Pro účely odůvodnění výše poskytnutého odškodnění je zjevně vhodné - podobně jako ve většině evropských států - vycházet ze sazby stanovené za jeden den výkonu vazby. Judikatura ESLP však neskýtá žádné pevné vodítko a ani referenční rámec co do výše peněžního odškodnění. Nejvyšší soud proto, vycházeje z úrovně odškodnění jednotlivých evropských států, jakož i ze životní úrovně v České republice, dospívá k závěru, že adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 Kč až 1.500 Kč za jeden den trvání vazby, v jejímž rámci soud promítne jiné, zde uvedené a popřípadě neuvedené okolnosti svého posuzování. K tomuto rozmezí je však nutno přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje. Nejvyšší soud ji na tomto místě uvádí jen z důvodů zabránění extrémnímu poskytování zcela zjevně neodůvodnitelně nepřiměřeně nízkých či naopak zcela zjevně nepřiměřeně vysokých odškodnění (srov. rozhodnutí NS ČR sp.zn. 30 Cdo 2357/2010). V konkrétním případě je nadto třeba posoudit, jak závažně působí držení poškozené osoby ve vazbě z hlediska plynutí času. Neoprávněná (nezákonná) vazba může totiž působit jinak bezprostředně po jejím uvalení (kdy u zadržené osoby dochází k prvotnímu šoku ze zatčení; jedná se zpravidla o nejintenzivněji pociťované období, kdy jsou náhle narušeny téměř veškeré složky každodenního života) a jinak při jejím delším plynutí. Trvání vazby jen po několik dnů může působit stejně intenzivně jako vazba trvající několik týdnů. Při hodnocení následků neoprávněného držení ve vazbě v osobní sféře poškozené osoby je nutno vycházet z toho, že samotné držení ve vazbě má z povahy věci negativní dopady do svobody pohybu či do práva na soukromí a že v tomto ohledu výkon vazby sám o sobě působí újmu na základních právech, svobodách a důstojnosti dotčené osoby. Dále působí stres, nejistotu, úzkost apod. Navíc je třeba přihlédnout k dalším individuálním okolnostem jednotlivého případu, jakými mohou být životní podmínky ve vazební věznici, možnost kontaktu poškozené osoby s rodinnými příslušníky a s okolím, s tím související porušení práva na rodinný život atd. Popřípadě je třeba zabývat se též dopadem uvalení vazby do profesního života jedince, do jeho společenské pověsti a cti; v tomto ohledu může být popřípadě relevantní i skutečnost, že informace o zatčení a vzetí do vazby a za jakých okolností byla šířena.

19. Délka vazby u žalobce činila pouze 57 dní. Povaha trestné věci, kdy žalobce nebyl stíhán pro závažnou trestnou činnost spočívající v útoku na život nebo zdraví, se kterou je spojena vyšší míra odsouzení ve společnosti. Následky v osobní sféře, soud shledal zejména z výslechu žalobce. Byl postižen jeho rodinný život, kdy se nemohl řádně starat o své nezletilé syny, vazba byla příčinou rozchodu žalobce s přítelkyní a došlo k narušení jeho psychiky, což potvrdil při svém výslechu i [titul]. [příjmení]. Soud přiznal částku 1 000 Kč žalobci za den trvání vazby, celkem 57 000 Kč, kdy tuto částku považuje soud za dostatečnou, kdy následky v rodinném životě potvrdil jen samotný žalobce při svém účastnickém výslechu a problémy s psychikou měl již žalobce před jeho vzetím do vazby, léčil se dlouhodobě. Soud proto stanovil částku v střední výši finančního rozpětí 500 až 1 000 Kč.

20. Ohledně nároku žalobce na zaplacení úroku z prodlení, tento soud přiznal žalobci v zákonné výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy žalovaná byla v prodlení. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 10. 6. 2014. Žalobce má proto nárok na zaplacení úroku z prodlení od 11. 12. 2016, kdy je žalovaná v prodlení dle ustanovení § 1968 občan. zákoníku Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zcela zamítl. O delší lhůtě k plnění bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. z důvodu administrativních úkonů na straně žalované soudu obecně známé z jeho činnosti.

21. Nemajetková újma z nezákonného zahájení trestního stíhání. Jiná je situace u nezákonného trestního stíhání, kde byla důvodně vznesena námitka promlčení žalovanou. Trestní stíhání žalobce pravomocně skončilo dne 11. 6. 2012. Dle § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postup podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí tohoto zákona neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. V řízení bylo prokázáno, že žalobce žádal přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. u žalované dne 10.6.2014. Žalobce se ve smyslu ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě rozhodnutím o zproštění obžaloby ze dne 11. 6. 2012 s právní mocí dne téhož dne. Promlčecí doba je ve smyslu § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. šestiměsíční a běžela do dne 12. 12. 2012. Žalobce uplatnil nárok u žalované v rámci předběžného projednání ve smyslu § 15 zákona č. 82/1998 Sb. až dne 10. 6. 2014 po uplynutí promlčecí lhůty.

22. Náhrada škody ve vynaložených nákladech na obhajobu v trestním řízení. Soud má prokázáno, že vůči žalobci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestní stíhání ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti stanovené právními přepisy, k němuž došlo před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních předpisů s odkazem na § 3079 odst. 1 občanského zákoníku, neboť došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ještě před účinností občanského zákoníku dne 21. 6. 2010, musí být tak vznik škody v majetkové sféře osvědčen dokladem o zaplacení právních služeb. Žalobce po poučení soudem dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. navrhl k důkazu faktury za právní služby vystavené advokátní kanceláří, faktury vystavené [právnická osoba] a.s., výpis z bankovního účtu [právnická osoba] a.s., odchozí platby, výpis z bankovního účtu advokátní kanceláře, příchozí platby. Tyto důkazy však aniž by musely být soudem provedeny, neprokazují zaplacení nákladů obhajoby žalobcem buď přímo advokátní kanceláři nebo [právnická osoba], a.s. Při svém výslechu [titul]. [příjmení] uvedl, že jej nezajímalo, kdo platil právní služby či žalobce nebo [právnická osoba], a.s. Sám žalobce uvedl, že platby šli přes [právnická osoba], kdy na něj byla v důsledku nezákonného trestního stíhání vedena exekuce. Soud má za to, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně vzniku škody dle § 120 odst. 1 o.s.ř., kdy soud nemá prokázáno, zda žalobce vůbec náklady obhajoby uhradil, kdy, ačkoliv byl vyzván, aby toto prokázal, zda uhradil, tak uvedl, že není zřejmé, proč by toto měl doplňovat, neboť je jediným akcionářem [právnická osoba] a.s., soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

23. Další náklady, které byly vynaloženy s refinancováním úvěrů a další nároky na náhradu škody, tyto se odvíjí od zesplatnění úvěru dle úvěrové smlouvy ze dne 13.22004 bankou [anonymizováno]. Prohlášení, které žalobce předložil, je s neověřenými podpisy, jsou zde podpisy psacím písmem, není zřejmé, kdo jej podepsal, není zde žádné datum vystavení. Je uvedeno, že byla dne 13. 2. 2004 mezi [příjmení] [příjmení] a žalobcem uzavřena smlouva o úvěru, úvěrový rámec činil až 300 mil. Kč a je tady uvedena skutečnost, že s [titul] [celé jméno žalobce] v březnu 2006 zahájeno trestní řízení a že dne 9. 3. 2006 byl vzat do vazby, představovala v kontextu podmínek smlouvy o úvěru porušení a vedla [příjmení] [příjmení] k obavám, zda [titul] [celé jméno žalobce] i nadále splňuje podmínky a předpoklady úvěrového klienta [příjmení] [příjmení] ve smyslu smlouvy o úvěru a obchodních podmínek [příjmení] [příjmení] a bude schopen dostát svým smluvním závazkům či [anonymizováno] Bance. Byla nucena v souladu s prudentní bankovní regulací situaci řešit, kdy došlo k nucené restrukturalizaci úvěru. Není zde uvedeno nic o zesplatnění, že by žalobce byl povinen celý úvěr zaplatit ve lhůtě 3 dnů. Soud má tak za to, že žalobce dle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. neprokázal to, že následné kroky, které žalobce činil a vzniklé tvrzené škody, byly v důsledku zesplatnění úvěru, jak žalobce uvádí. Není zde prokázána příčinná souvislost mezi vznikem škody a nezákonným rozhodnutím, tedy sdělením obvinění a vzetím do vazby. Z prohlášení není zřejmé, jakým způsobem bude provedena restrukturalizace úvěru žalobce. Soud toto prohlášení nepovažuje za věrohodné, kdy ve smlouvě o úvěru je uvedeno, že je měněna pouze písemně, kdy byla uzavřena dle obchodního zákoníku a dle ust. § 272 odst. 2 obchodního zákoníku zesplatnění úvěru [právnická osoba] by muselo být v písemné formě a je s podivem, že tento krok, od kterého žalobce odvozuje nároky v řádech stamiliónů, není schopen předložit. Dokument o zesplatnění úvěru soud považuje za zásadní, k posouzení toho, zda skutečně došlo k zesplatnění úvěru v příčinné souvislosti s nezákonnými rozhodnutí, nelze jej dle soudu nahradit svědeckými výpověďmi. Vzhledem k tomu, že žalobce nese důkazní břemeno ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř., soud žalobu jako nedůvodnou v ostatní části zamítl, neboť veškerá náhrada škody je odvozena od tohoto zesplatnění, kdy soud poukazuje na to, že žalobce neustále mění svá tvrzení, např. uvedl, že dne 18. 4. 2006 obdržel výzvu, že pokud nebude splácet, bude pohledávka postoupena třetí osobě, není zde uvedeno nic o zesplatnění úvěru. Žalobce ani nespecifikoval, kdy byl úvěr zesplatněn, do kterého dat měl zaplatit úvěr. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalovaná měla neúspěch pouze v nepatrné části. Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, činí výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu 300 Kč za každý úkon. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši paušální náhrady podle výše uvedené vyhlášky, když žalovaná, která nebyla v řízení zastoupena zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložila výši svých hotových výdajů, učinila v této věci 1 9 úkonů (vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 4.5.2016, vyjádření žalované ze dne 10.4.2017, účast u jednání dne 29.11.2017, 31.1.2018, 28. 3. 2018, 27. 2. 2020, 11.6.2020, 17.6.2020). Celkem náklady řízení činí 2 700 Kč Lhůta k plnění ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.; k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal soud důvod.

Poučení