25 C 130/2021-53

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Zdeňkou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupena advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa] o zadostiučinění ve výši 167 500 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 41 250 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 126 250 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 581 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 30. 11.2021 domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 167 500 Kč za nepřiměřeně dlouhé řízení [název soudu] sp. zn. [spisová značka] („ dále též posuzované řízení“). Žalobkyně uvedla, že v řízení šlo o zdraví a život bratra žalobkyně, což značí zvýšený význam řízení pro žalobkyni a v rámci zadostiučinění má být zohledněn ekonomický vývoj od doby vydání stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010. Soudy se v řízení dopustily řady pochybení při ustanovení znalců, nařízení jednání, či vyřízení opravných prostředků. Žalobkyni byla na základě předběžného uplatnění nároku dne 15. 8. 2021 zaplacena částka 82 500 Kč v souladu se stanoviskem ze dne 12. 10. 2021. Žalobkyně považovala za adekvátní částku 250 000 Kč, proto se domáhala zbývající částky.

2. Žalovaná se bránila žalobě tím, že na základě stanoviska dne 12. 10. 2021 žalobkyni dostatečně odškodnila částkou 82 500 Kč. Žalovaná vyšla se sazby 15 000 Kč za rok řízení (za první dva roky částka poloviční). Řízení trvalo celkem 10 let a 2 měsíce. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 50%, a to o 25% z důvodu složitosti řízení, 10% z důvodu četnosti rozhodování soudů a 15% z důvodu tzv.„ sdílené újmy“. Posuzované řízení se vyznačovalo značným stupněm skutkové i právní složitosti, bylo provedeno obsáhlé dokazování spočívající především ve výslechu řady svědků a opakovaném složitém znaleckém zkoumání, dále byli vyslechnuti znalci a prováděno značné množství listinných důkazů. V řízení bylo rozhodováno o žádostech o osvobození od soudních poplatků, žalobci podávali opakované návrhy na určení lhůty k provedení procesního úkonu, proti osobě znalce byly podány námitky, dále byly podány námitky proti usnesení procesní povahy. Extrémní složitostí se vyznačovala znalecká otázka postupu de lege artis při ošetření pacienta, který zemřel. Ve věci bylo rozhodováno soudy na všech třech úrovních soudní soustavy i Ústavním soudem, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé jednou, soud II. stupně jednou, Nejvyšší soud jednou a Ústavní soud také jednou. Žalobci byli v řízení neúspěšní. Význam řízení pro žalobkyni žalovaná shledala jako zvýšený, výsledné zadostiučinění bylo zvýšeno o 10%.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně dne 11. 8. 2021 uplatnila nárok u žalované, která vyplatila žalobkyni částku 82 500 Kč před podáním žaloby na základě svého stanoviska ze dne 12. 10. 2021.

4. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] má soud za prokázané, že žalobci a) [jméno] [příjmení] společně, b) [příjmení] [příjmení], c) [jméno] di [příjmení] [příjmení] a d) [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně) se domáhali žalobou doručenou [název soudu] dne [datum] náhrady nemajetkové újmy za to, že žalovaná [příjmení] [jméno] nemocnice s poliklinikou nepostupovala při ošetření [jméno] [příjmení] v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy, čímž měla ohrozit život [jméno] [příjmení], který následně zemřel, ale též soukromý a rodinný život žalobců. Žalobkyně byla sestrou [jméno] [příjmení] a žalobkyně a) jeho manželkou, žalobci b) a c) byli jeho děti. Žalobci byli společně zastoupeni JUDr. [jméno] [příjmení]. K žalobě byly přiloženy rodné a oddací listy, lékařské zprávy a záznamy. Dne 17. 3. 2011 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku. Dne 23. 3. 2011 žalobkyně a) požádala o osvobození od soudních poplatků. Dne 30. 3. 2011 bylo žalobkyni a) přiznáno osvobození od soudních poplatků. Dne 29. 3. 2011 byly zaplaceny soudní poplatky zbývajícími žalobci. Dne 6. 5. 2011 byla k vyjádření vyzvána žalovaná, která tak učinila dne 8. 6. 2011. Žalovaná sporovala příčinou souvislost, když měla za to, že [jméno] [příjmení] vyhledal zdravotnické zařízení až v terminálním stádiu onemocnění a nárok žalobců měla též za právně nepřípustný. Do spisu byly založeny opětovně lékařské zprávy. Dne 9. 6. 2011 byla ke vstupu jako vedlejší účastník vyzvána [právnická osoba] Dne 22. 8. 2011 bylo nařízeno jednání na den 5. 10. 2011. Dne 26. 8. 2011 požádali žalobci o odročení jednání z důvodu kolize. Jednání bylo odročeno na 9. 11. 2011 a k jednání byla předvolána i svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Druhá ošetřující lékařka MUDr. [jméno] [příjmení] se z jednání omluvila pro úraz. Dne 9. 11. 2011 se konalo jednání s výslechem svědkyně MUDr. [jméno] [příjmení] a svědka [příjmení] [jméno] [příjmení]. Jednání bylo odročeno na neurčito. Dne 15. 11. 2011 byla opětovně vyzvána pojišťovna ke sdělení stanoviska ke svému vstupu do řízení jako vedlejší účastník, kdy uvedla, že s žalobou nesouhlasí a chce se účastnit řízení. Dne 30. 11. 2011 se k věci vyjádřila žalovaná a do spisu založila lékařské zprávy. Dne 5. 3. 2012 bylo nařízeno jednání na 18. 4. 2012, při tomto jednání byla vyslechnuta účastnice [příjmení] [celé jméno žalobkyně] a provedeny lékařské zprávy jako důkazy. Zástupce vedlejšího účastníka navrhl zpracování znaleckého posudku. Jednání odročeno na den 3. 5. 2012 za účelem výslechu svědkyně, která se opětovně omluvila. Účastníci na výslechu této svědkyně již netrvali. Slyšen byl svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] a žalobci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Jednání bylo za účelem zpracování znaleckého posudku odročeno na neurčito. Dne a 16. 5. 2012 navrhli otázky na znalce vedlejší účastnice a žalovaná. Dne 29. 5. 2012 navrhli otázky na znalce žalobci. Dne 14. 12. 2012 se žalobci domáhali ustanovení znalce. Dne 28. 1. 2013 žalobci navrhli určení lhůty k provedení procesního úkonu. Dne 4. 2. 2013 byla ustanovena znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Dne 8. 2. 2013 žalovaná podala námitky proti ustanovené znalkyně pro chybějící specializaci, na základě kterých byla znalkyně dne 28. 2. 2013 zproštěna znaleckého úkolu a dne 14. 3. 2013 ustanoven znalec [příjmení] [jméno] [příjmení]. Dne 25. 3. 2013 účastníci složili zálohy na zpracování znaleckého posudku. Dne 17. 5. 2013 byl znalecký posudek doručen soudu. Dne 30. 5. 2013 žalobci podali návrh na určení lhůty, který dne 18. 6. 2013 vzali zpět. Dne 18. 6. 2013 bylo nařízeno jednání na 4. 10. 2013, posléze dne 2. 7. 2013 změněno na den 6. 11. 2013. Dne 1. 7. 2013 bylo rozhodnuto o odměně znalce. Dne 16. 7. 2013 se k věci vyjádřila žalovaná a doložila odborné články v angličtině. Dne 6. 11. 2013 se konalo jednání s výslechem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Byl navržen doplňující znalecký posudek s ohledem na závěry znalce, že nešlo posoudit přesně klinický obraz pacienta. Oddálení dialyzační léčby neměl znalec za správný lékařský postup. Při jednání byla vyslechnuta i žalobkyně [jméno] di [příjmení] [příjmení] a doplněn účastnický výslech MUDr. [celé jméno žalobkyně], CSc. Za účelem doplnění důkazních návrhů ze strany žalované bylo jednání odročeno na neurčito. Dne 21. 11. 2013 žalovaná navrhla doplnit dokazování a založila další odborné články v angličtině. Dne 28. 3. 2014 žalobkyně doložila kardiologické lékařské zprávy. Dne 24. 6. 2014 informoval soud účastníky, že nebude zpracován doplněk znaleckého posudku a požádal účastníky o zaslání případných otázek na znalce. Současně bylo nařízeno jednání na 12. 9. 2014. Dne 14. 7. 2014 se k věci vyjádřila žalovaná. Jednání se dne 12. 9. 2014 nekonalo, neboť nebylo vykázáno doručení znalci. Znalec předvolán již dne 15. 8. 2014, doručenka se nevrátila. Jednání odročeno na der 26. 11. 2014. Dne 17. 9. 2014 se znalec omlouval svou neúčast způsobenou ztrátou diáře. Dne 21. 11. 2014 se k věci vyjádřila žalovaná. Dne 26. 11. 2014 se konalo jednání, při kterém byl vyslechnut znalec [jméno] [příjmení]. Žalovaná navrhla zpracování revizního znaleckého posudku z důvodu rozporů závěrů znaleckého posudku a výpovědi znalce. Jednání odročeno na neurčito za účelem vypracování revizního znaleckého posudku. Dne 12. 2. 2015 soud ustanovil znalecký ústav [anonymizována dvě slova] v [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], k podání revizního znaleckého posudku. Dne 24. 7. 2015 podal znalecký ústav zprávu o zpracování znaleckého posudku, neboť se potýkají nedostatkem odborníka z pneumatologie. Na základě této informace dne 17. 8. 2015 soud zprostil znalecký ústav a ustanovil znalecký ústav [anonymizována dvě slova] [obec]. Dne 14. 12. 2015 byl soudu doručen revizní znalecký posudek, dle kterého byl postup žalované v rozporu se zásadami lege artis, avšak nelze s jistotou určit, že takto vedený léčebný postup byl v příčinné souvislosti s úmrtím pacienta, který se dostal do nemocnice v pokročilém stavu závažného zánětlivého onemocnění, které má vysokou smrtnost i při nasazení adekvátní terapie. Po rozeslání znaleckého posudku bylo dne 12. 1. 2016 rozhodnuto o znalečném a nařízeno jednání na 13. 4. 2016. Dne 3. 3. 2016 bylo opraveno záhlaví usnesení v označení žalobkyně a sídla zástupce žalobce. Dne 13. 4. 2016 se jednání nekonalo, neboť se nedostavil zástupce žalobců a nebyl obeslán zástupce vedlejšího účastníka. Jednání odročeno na den 4. 5. 2016, při kterém byl proveden revizní znalecký posudek a zbývající listinné důkazy, zejména lékařské zprávy, jako důkazy. Žaloba byla zamítnuta pro absenci příčinné souvislosti odůvodněním, že z provedeného dokazování, zejména revizním znaleckým posudkem nebylo zjištěno, že by byla dána příčinná souvislost mezi pochybením žalované a smrtí [jméno] [příjmení], který byl k žalované převezen opožděně. Dne 23. 6. 2016 se žalobci odvolali. Dne 18. 7. 2016 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku, proti čemuž dne 26. 7. 2016 podali námitky. Téhož dne se vyjádřila k odvolání vedlejší účastnice. Dne 25. 8. 2016 k námitkám žalobců soud výzvu k zaplacení soudních poplatků zrušil. Dne 11. 11. 2016 soud doplnil do rozsudku nákladový výrok o nákladech státu. Dne 24. 11. 2016 se žalobci odvolali do doplňujícího usnesení. Dne 2. 2. 2017 byl spis předložen [název soudu]. Dne 26. 10. 2017 podali žalobci návrh na určení lhůty k rozhodnutí odvolacího soudu. Dne 23. 11. 2017 soud nařídil jednání na den 30. 1. 2018. Dne 5. 1. 2018 se vyjádřila k věci žalovaná. Dne 26. 1. 2018 se k věci vyjádřili žalobci. Dne 30. 1. 2018 se konalo jednání u odvolacího soudu, který rozsudek ve věci samé potvrdil jako věcně správný a změnil nákladové výroky, že žádný z účastníků ani stát nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně pro splnění mimořádných podmínek podle § 150 o. s. ř., neboť základními důkazy ve sporu byly až znalecké posudky z oboru zdravotnictví, na nichž záviselo rozhodnutí soudu. Dne 26. 9. 2018 se žalobci dovolali. Po rozeslání dovolání byl spis dne 17. 12. 2018 předložen Nejvyššímu soudu, který dne 16. 12. 2020 dovolání odmítl. Dne 2. 6. 2021 byla odmítnuta i ústavní stížnost žalobců, čímž řízení skončilo.

5. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které se vztahovaly k nespornému předběžnému uplatnění nároku a částečného odškodnění (předběžné uplatnění nároku s doručenkou ze dne 11. 8. 2021 a stanovisko žalované ze dne 12. 10. 2021). Soud blíže nehodnotil usnesení [název soudu] sp. zn. [ústavní nález], neboť bylo duplicitní ke zjištěním ze spisu posuzovaného řízení.

6. Z vývoje mzdy a nákladů práce ČSÚ a dat o průměrné hrubé měsíční mzdě soud zjistil, že od doby vydání stanoviska Cpjn 206/2010 prošla Česká republika ekonomickým vývoj a životní úroveň vzrostla.

7. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

8. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení (srov. NS Cpjn 206/2010).

9. Při posuzování přiměřenosti délky řízení mohou být zohledněna i delší období nečinnosti, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časově náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodů považovat postup příslušných orgánů za nesprávný (NS 28 Cdo 1143/2010).

10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).

11. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 13 odst. 1 OdpŠk a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk,. V řízení bylo nesporné, že nárok byl předběžně uplatněn u žalované ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

12. Soud shledal v řízení následující průtahy. Jednak období nečinnosti v délce 8 měsíců od 29. 5. 2012, kdy účastníci navrhli otázky na znalce, do 4. 2. 2013, kdy byla znalkyně ustanovena. Dále byl nečinný [název soudu] od 17. 12. 2018, kdy mu bylo předloženo dovolání, do 16. 12. 2020, kdy bylo odvolání odmítnuto pod 2 letech. Soud dále konstatuje nekoncentrovaný postup při vybírání soudních poplatků, nutnost vydávání doplňujícího usnesení či opravného rozhodnutí, nařízení jednání z důvodu nepředvolání vedlejšího účastníka (13. 4. 2016 – 4. 5. 2016). Ustanovení znalců rovněž mohlo probíhat koncentrovaněji, když docházelo ke zproštění z důvodu nedostatku odbornosti pro zpracování (byť těžkého) znaleckého úkolu. S ohledem na výše uvedená pochybení, která se v řízení vyskytla ve vyšším množství a podílela se na celkové délce již významně, nelze celkovou délku posuzovaného řízení hodnotit ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk za přiměřeně dlouhou, i když se jednalo o řízení složité. Morální satisfakce není v daném případě dostačující (viz IV. ÚS 2058/20).

13. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. NS 30 Cdo 1151/2009, NS 30 Cdo 4889/2009 či Stanovisko NS Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši. Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka 15 000 Kč za rok řízení (za první dva roky částka poloviční) vzhledem k délce řízení 10 let a 2 měsíce. [ulice] než základní částka se užije u extrémně dlouhých soudních řízení, za které lze zpravidla považovat ta, která překročí délku trvání 10 let. Z důvodu složitosti řízení nelze dospět k závěru by za délku řízení mělo být zvyšováno zadostiučinění, neboť lze sice učinit závěr, že mělo být skončeno v násobně kratší délce, nikoli však výrazně mnohonásobně, neboť to u takto složitého případu nešlo očekávat.

14. Posuzované řízení trvalo vůči žalobkyni 10 let a 2 měsíce, a proto výše základní částky činí 137 500 Kč. Tuto částku pak je nutno dále upravit, a to v důsledku kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk.

15. Řízení bylo složité. Do složitosti je nutno zařadit počet stupňů zapojených do rozhodování v dané věci rozhodovali tři stupně soudní soustavy a [název soudu]. Podání opravných prostředků si vždy vyžádá časový prostor pro jejich vyřízení. V projednávané věci rozhodoval věcně soud prvního stupně, druhého stupně, soud [anonymizováno] i [název soudu], což soud zohlednil snížením zadostiučinění o 10 %. Soud má dále za to, že řízení bylo velmi složité po skutkové stránce (výslech žalobců a lékařů, velké množství lékařských zpráv a zejména rozsáhlé znalecké zkoumání včetně revizního). Soud proto za skutkovou složitost snížil základní částku o dalších 30. Soud neshledal složitost po právní stránce. Tomu ostatně ani neodpovídají závěry soudů v projednávané věci o absenci příčinné souvislosti. Za složitost proto soud snížil zadostiučinění celkem o minus 40 % (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk).

16. Postup orgánů veřejné moci se částečně projevil v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). S ohledem na četnost a vážnost pochybení (viz odstavec 12 odůvodnění rozsudku) soud přistoupil i k navýšení zadostiučinění za postup orgánů veřejné moci. Soud neshledal průtah u odvolacího soudu, který rozhodl do 1 roka od předložení spisu, neboť s ohledem na povahu řízení u [anonymizováno] soudu jako soudu odvolacího nelze zpravidla označit za průtah dobu do jednoho roku od zahájení řízení před nimi (srov. [jméno], P. [příjmení] za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, 286 s.). Soud zadostiučinění za postup veřejné moci zvýšil 30 % (31a odst. 3 písm. d) OdpŠk).

17. Význam řízení pro žalobkyni soud zhodnotil tak, že posuzované řízení patří typově mezi ta, kterým je přisuzován zvýšený význam pro účastníky (spor o ochranu osobnosti týkající se smrti manžela). Soud proto za zvýšený význam řízení pro žalobkyni zvýšil zadostiučinění o 10 % a zohlednil blízký vztah mezi žalobci, kteří si újmu navzájem usnadňovali a dělili se i o náklady právního zastoupení (minus 10 %). Soud pro sdílení újmy a zvýšeném významu řízení pro žalobkyni základní částku nijak nenavyšoval (31a odst. 3 písm. d) OdpŠk.

18. K hodnocení kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk) Nejvyšší soud vysvětlil, že„ poškozený může přispět k prodloužení délky projednávání věci podáním vadné či neúplné žaloby nebo jiného procesního úkonu, které si vyžádá potřebu jeho opravení či doplnění, častými změnami předmětu sporu nebo upřesněním či doplňováním svých podání (viz rozsudek ESLP ve věci Patta proti České republice ze dne 18. 4. 2006, [číslo], § 67). Může k délce řízení přispět rovněž tím, že využívá žádostí (např. o osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce), námitek (například podjatosti, místní či věcné nepříslušnosti soudu) a opravných prostředků (řádných či mimořádných), které mu právní řád poskytuje. Může také přispět k prodloužení řízení tím, že podá žalobu u nepříslušného soudu. Tyto skutečnosti však nelze účastníkovi přičítat k tíži (rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne 18. 4. 2006, [číslo], § 69), nelze je ale přičítat k tíži ani státu (rozsudek ESLP ve věci [jméno] [příjmení] proti České republice ze dne 25. 5. 2004, [číslo], § 220), je-li na vzniklou situaci ze strany soudu adekvátně reagováno.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). K tíži (ve smyslu hodnocení kritéria jednání poškozeného) lze poškozenému přičítat zejm. nečinnost (nereagování na výzvy soudu), kterou přispěl k prodloužení délky řízení. Procesní aktivitu, jakkoliv objektivně vedla k prodloužení řízení, lze naopak poškozenému k tíži přičítat jen výjimečně (typicky v případech obstrukčních aktivit a tedy zneužívání procesních práv); to však neznamená, že by zvýšenou procesní aktivitu účastníků, projevivší se zpravidla jeho vyšší složitostí, nebylo možné hodnotit v rámci kritéria složitosti řízení podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3725/2014). Žalobkyně se na celkové délce řízení ve smyslu nečinnosti či obstrukcí nepodílela. Hodnocení uvedeného kritéria tedy nezakládá ani snížení, ani navýšení hodnoty odškodnění.

19. Základní zadostiučinění 137 500 Kč soud dle výše uvedených kritérií snížil o 30 % za skutkovou složitost sporu, o 10 % z důvodu stupňů soudní soustavy, o 10 % sdílená újma, zvýšil zadostiučinění o 30 % za postup orgánů veřejné moci, zvýšil zadostiučinění o 10 % za zvýšený význam. Celkem soud zadostiučinění snižoval o minus 10 %.

20. Po zhodnocení specifických okolností posuzovaného řízení a kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk soud shledal za přiměřené zadostiučinění částku ve výši 123 750 Kč. 21. [příjmení] 123 750 Kč se jeví jako dostatečnou i z pohledu vzrůstající životní úrovně, kdy tento argument žalobkyně vzal soud v potaz a dospěl k závěru, že stanovisko Cpjn 206/2010 je nadále použitelné pro odškodnění nepřiměřených délek soudních řízení i při současném ekonomickém vývoji. [jméno] vzrůstající životní úroveň pak není sama o sobě důvodem mechanického zvýšení zadostiučinění.

22. Vzhledem k tomu, že žalovaná odškodnila žalobkyni částkou 82 500 Kč, zbývá žalobkyni nahradit zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 41 250 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1,3 o. s. ř. ve prospěch žalobkyně, která byla ve sporu částečně úspěšná, avšak má právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť výše plnění závisela na úvaze soudu. Náklady žalobkyně tvoří soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení. Odměnu advokáta soud určil dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) při tarifní hodnotě sporu 50 000 Kč, neboť se jedná o spor o náhradu nemajetkové újmy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), čemuž odpovídá dle § 7 odst. 5 AT odměna ve výši 3 100 Kč za úkon při následujících úkonech: příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a účast na jednání soudu, to vše dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT a úkonu za účast na vyhlášení rozsudku ve výši 1 550 Kč dle § 11 odst. 2 písm. f) AT. Advokátovi náleží paušální náhrada za 4 úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Advokát je plátcem 21 % DPH. Celkem náklady žalobkyně činí 16 581 Kč. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalované zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

24. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu, žalovaná o tuto lhůtu požádala a žalobkyni nijak nepoškozuje.

Poučení