25 C 132/2020-175

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci] proti žalovanému [údaje o účastníkovi], o žalobě podle části páté o.s.ř. o nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba žalobce, kterou se domáhá nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu z 15.října 2019 č.j. 03274-54/2018-ERU sp. zn. SLS [číslo] 2018 ve spojení s rozhodnutím Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 21.dubna 2020 č. j. 03274-64/2018-ERU tak, že žalobci vnikl nárok na podporu elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje vyrábějící elektřinu ze slunečního záření ve FVE [obec] nacházející se v obci [obec] na pozemku parc. [číslo] v obci [obec] [obec] na pozemcích parc. [číslo] v k.ú. [část obce] ve formě ročního zeleného bonusu ve výši stanovené cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu účinným pro příslušný kalendářní rok pro zdroj vyrábějící elektřinu s využitím slunečního záření uvedený do provozu od [datum] do [datum] s instalovaným výkonem nad 100 kW.

II. Zamítá se žaloba žalobce, kterou se domáhá nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu z 15.října 2019 č.j. 03274-54/2018-ERU sp. zn. SLS [číslo] 2018 ve spojení s rozhodnutím Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 21.dubna 2020 č. j. 03274-64/2018-ERU tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 165.812,76Kč spolu s 8,50% úrokem z prodlení p.a. od [datum] do zaplacení.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] došlou soudu dne [datum] domáhá nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 15.10.2019 [číslo jednací] sp. zn. SLS [číslo] 2018 ve spojení s rozhodnutím rady Energetického regulačního úřadu ze dne 21.4.2020 č. j. 03274-64/2018-ERU tak, že žalobci vznikl nárok na podporu elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje vyrábějícího elektřinu ze slunečního záření ve fotovoltaické elektrárně FVE [obec], evidenční číslo provozovny 1 nacházející se v obci [obec] na pozemcích parc. [číslo] v katastrálním území Dubí – [obec] a dále na pozemcích parc. [číslo] v katastrálním území Mstišov provozované na základě licence na výrobu elektřiny [číslo] ve formě ročního zeleného bonusu ve výši stanovené cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu účinným pro příslušný kalendářní rok pro zdroje vyrábějící elektřinu využitím slunečního záření uvedený do provozu od [datum] do [datum] s instalovaným výkonem nad 100 kW, konkrétně pro rok 2018 ve výši 5.598 Kč za MWh a žalovaný je povinen žalobci podporu vztahující se k elektřině vyrobené v této výrobně v této výši hradit od [datum] a dále tak, že žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 165.812,76 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p.a. od [datum] do zaplacení.

2. V žalobě uvádí, že je držitelem licence [číslo] na výrobu elektřiny podle § 4 odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), která mu byla udělena Energetickým regulačním úřadem dne [datum] na základě rozhodnutí ERÚ [číslo jednací] (dále jen„ licence“). Licence nabyla právní moci dne [datum]. Žalobce se v rámci svého podnikání na základě udělené licence zabývá výrobou elektřiny ze slunečního záření prostřednictví své fotovoltaické elektrárny nacházející se v obci [obec] na pozemcích par. [číslo] v katastrálním území Bystřice a na pozemcích pare. [číslo] v katastrálním území Mstišov (dále jen„ výrobna“ nebo také„ FVE [obec]“). Žalovaný je společnost, do jehož předmětu podnikání patří mj. činnosti operátora trhu podle § 20a energetického zákona, kterou vykonává na základě licence [číslo] udělené ERÚ podle § 4 odst. 1 písm. b) bodu 7 na základě § 20a odst. 3 první věty, to vše podle energetického zákona. Mezi povinnosti žalovaného jako operátora trhu patří v souladu s § 20a odst. 4 písm. u) energetického zákona a § 9 odst. 3 povinnost hradit výrobcům elektřiny zelený bonus na elektřinu z obnovitelných zdrojů, druhotných zdrojů a vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla. Dne [datum] byla výrobna uvedena do provozu, došlo k první výrobě a spotřebě elektřiny vyrobené ve výrobně a byla provedena zkouška uvedení do provozu výrobny žalobce společností [právnická osoba], která ve svém protokolu o zkoušce konstatovala, že výrobna žalobce byla uvedena do provozu dne [datum], kdy na elektroměru K420NJs s výrobním [číslo] bylo naměřeno konkrétní množství vyrobené a spotřebované elektřiny. Tato skutečnost je potvrzena i protokolem o měření vyhotoveným následujícího dne ([datum]) [právnická osoba], a.s., zkušební laboratoří akreditovanou Českým institutem pro akreditaci, o.p.s., jakož i svědeckými výpověďmi. Žalobce tedy začal provozovat výrobnu v tzv. ostrovním provozu v době do [datum]. K prvnímu paralelnímu připojení výrobny žalobce k (regionální) distribuční soustavě (a zároveň k elektrizační soustavě České republiky) došlo dne [datum]. Provozovatelem této soustavy je společnost [právnická osoba]

3. Žalobce je toho názoru, že jeho výrobna splnila podmínku čl. II bodu 2. zákona č. 330/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), na základě čehož mu za vyrobenou elektřinu přísluší podpora ve výši stanovené pro zdroje uvedené do provozu od [datum] do [datum]. Dne [datum] proto žalobce požádal žalovaného, (i) aby FVE [obec] zaregistroval do systému operátora trhu jako výrobnu podporovanou, s tím, že u výrobny bude registrován roční zelený bonus na rok 2018 ve výši stanovené pro zdroje uvedené do provozu od [datum] do [datum] s instalovaným výkonem nad 100 kW. Toto se nezdařilo a z tohoto důvodu žalobce dne [datum] a [datum] podal žalovanému v této věci dvě reklamace. Obě reklamace, resp. volba podpory vedené u žalovaného pod [číslo] byly zamítnuty s odůvodněním, že výrobna nesplňuje podmínku stanovenou v § 3 odst. 5 zákona č.180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů ve znění zákona č.330/2010 Sb. (dále jen„ zákon o OZE“). Žalovaný tedy neumožnil žalobci provést volbu a registraci podpory. [příjmení] se mezi stranami stal výklad § 3 odst. 5 zákona č.180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ve znění zákona č.330/2010 Sb., který omezil s účinností od [datum] podporu pro zdroje využívající slunečního záření maximálním výkonem 30 kWp. Z tohoto důvodu podal [datum] žalobce k ERÚ návrh na zahájení správního řízení a vydání rozhodnutí ve věci sporu podle § 17 odst. 7 písm. d) energetického zákona a § 52 odst. 1 zákona o podporovaných zdrojích. V návrhu žalobce požadoval (i) určení, že mu vznikl nárok na podporu elektřiny vyrobené v FVE [obec] ve formě ročního zeleného bonusu, a to ve výši stanovené pro zdroje uvedené do provozu od [datum] do [datum] s instalovaným výkonem nad 100 kW, a žalovaný je povinen tuto podporu žalobci hradit od [datum] a (ii) zaplacení částky 190.544,70 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. jdoucím od [datum] do zaplacení. Dne 9.10.2018 ERÚ vydal rozhodnutí [číslo jednací], v němž ve výroku I. rozhodl tak, že žalobci vznikl nárok na podporu elektřiny vyrobené v jeho fotovoltaické elektrárně FVE [obec] ve formě ročního zeleného bonusu, a to ve výši stanovené pro zdroj vyrábějící elektřinu využitím slunečního záření uvedený do provozu od [datum] do [datum] s instalovaným výkonem nad 100 kW, a žalovaný je povinen žalobci podporu vztahující se k elektřině vyrobené v této výrobně v této výši hradit od [datum], ve výroku II. zamítl návrh žalobce, aby ERÚ rozhodl, že žalovaný má povinnost provést registraci výrobny navrhovatele v systému operátora trhu s tím, že ve vztahu k této výrobně bude zaregistrována podpora elektřiny ve výši stanovené pro zdroj vyrábějící elektřinu využitím slunečního záření uvedený do provozu od [datum] do [datum] s instalovaným výkonem nad 100 kW, a ve výroku III. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit navrhovateli částku 190.544,70 Kč spolu s úrokem z prodlení. Žalovaný proti rozhodnutí ERU podal rozklad. [jméno] [příjmení] rozhodnutím ze dne 9.4.2019 [číslo jednací] rozhodla tak, že rozhodnutí ERÚ ze dne [datum] zrušila a věc vrátila k novému projednání. [jméno] [příjmení] poukázala na skutečnost, že se ERÚ ve svém rozhodnutí dostatečně nevypořádal se zásadní podmínkou vzniku nároku na podporu, a to zda FVE [obec] bylo skutečně možné považovat za uvedenou do tzv. ostrovního provozu do konce roku 2010 pro účely podpory tak, aby bylo možno uvažovat o uplatnění přechodných ustanovení podle zákona č. 330/2010 Sb. [jméno] [příjmení] zdůraznila, že žalobce v řízení dosud nijak neprokázal, že by vyráběná elektřina byla spotřebována účelně, v souladu s účelem a smyslem zákona o podporovaných zdrojích, přičemž provedení zkoušek z důvodu zjištění provozuschopnosti elektrárny nelze za takovou výrobu považovat. Pokud by se mělo jednat o neúčelné či samoúčelné vyrábění elektřiny, nebo dokonce o její maření, pak nelze hovořit o takové výrobě, která by byla schopna zapříčinit uvedení do provozu a vznik nároku na podporu ve smyslu zákona o podporovaných zdrojích a příslušného cenového rozhodnutí. Usnesením [číslo jednací] ze dne 15.7.2019 ERÚ část řízení v rozsahu částečného zpětvzetí návrhu žalobcem zastavil. ERÚ dne 15.10.2019 rozhodnutím [číslo jednací] návrhy žalobce zamítl. Proti rozhodnutí ERÚ podal žalobce dne [datum] rozklad. [jméno] [příjmení] dne 21.4.2020 vydala rozhodnutí [číslo jednací], které bylo doručeno žalobci dne [datum], kterým rozhodla tak, že rozklad žalobce ze dne [datum] zamítá a potvrdila výrok ERÚ.

4. Dále žalobce v žalobě podrobně rozebral právní úpravu, když vysvětlil, že podle § 3 odst. 5 zákona o OZ v případě elektřiny vyrobené využitím energie slunečního záření se podpora vztahuje pouze na elektřinu vyrobenou ve výrobně elektřiny s instalovaným výkonem výrobny do 30 kWp, která je umístěna na střešní konstrukci nebo na obvodové zdi jedné budovy spojené se zemí pevným základem evidované v katastru. Uvedené ustanovení bylo vloženo do zákona č.180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie zákonem č.330/2010 Sb. (dále jen„ novela zákona o OZE č. 330/2010 Sb.“) s účinností od [datum]. Před účinností této novely neplatilo žádné omezení podpory výší instalovaného výkonu. Výrobci elektřiny mohli tak do [datum] uplatňovat právo na podporu, ať už ve formě výkupní ceny nebo zeleného bonusu, bez omezení výkonu, pokud splnili všechny zákonem stanovené podmínky pro vznik nároku v požadované formě. Žalobce začal provozovat výrobnu v tzv. ostrovním provozu do [datum], tedy v době, kdy neplatilo žádné omezení podpory dané výší instalovaného výkonu. To žalobce doložil protokolem o zkoušce IPDF ze dne [datum], z něhož vyplývá, že došlo k výrobě elektřiny ve výrobně žalobce. Základní zákonnou podmínkou pro nárok na poskytování podpory bylo dle § 3 odst. 1 zákona o OZ s účinností do [datum] vyrábět elektřinu z obnovitelných zdrojů v zařízeních v České republice, přičemž dle § 3 energetického zákona bylo a stále je nutné pro výrobu elektřiny získat od ERÚ pravomocnou licenci. Obě tyto podmínky žalobce prokazatelně splnil do konce roku 2010. Byť to nebylo v příslušných zákonných předpisech výslovně uvedeno, na základě výkladu relevantních ustanovení uvedených zejména v příslušných cenových rozhodnutích ERÚ byl zásadní pro vznik nároku na podporu ať už ve formě výkupních cen nebo zelených bonusů považováno uvedení výrobny, jíž se nárok na podporu týká, do provozu. V roce 2010 byla problematika uvedení výrobny do provozu upravena pouze cenovým rozhodnutím ERÚ. [příjmení] rozhodnutí ERÚ 4/ 2009 (pro rok 2010) v bodě 1.9 pro uplatnění podpory ve formě zeleného bonusu stanovilo, že u nově zřizované výrobny připojené do elektrizační soustavy se uvedením do provozu rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět elektřinu. Podmínka, že nárok na podporu mají pouze zdroje připojené k elektrizační soustavě České republiky, byla vložena do zákona o OZE až novelou zákona č. 330/2010 Sb. s účinností od [datum], která v čl. I odst. 1 stanovila, že podpora se vztahuje na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů ve výrobnách elektřiny na území České republiky připojených do elektrizační soustavy České republiky přímo, prostřednictvím odběrného místa nebo prostřednictvím jiné výrobny elektřiny připojené k elektrizační soustavě České republiky, s výjimkou větrných elektráren umístěných na rozloze 1 km2 o celkovém instalovaném výkonu nad 20 MWe. Toto ustanovení stanovilo výslovně povinnost připojení výrobny jako podmínku ke vzniku práva na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů, nicméně až s účinností od [datum]. Zároveň byla přechodným ustanovením tohoto zákona umožněno dosavadním ostrovním provozům, aby si podporu zachovaly, pokud budou připojeny k elektrizační soustavě do konce roku 2011. Před účinností této novely [číslo] 2010 Sb. (tedy do [datum]) nebyla však tato povinnost zákonem stanovena a na základě v té době platné právní úpravy mohl podporu ve formě zeleného bonusu požadovat a získat i výrobce elektřiny, jehož výrobna na území České republiky byla galvanicky oddělena od elektrizační soustavy České republiky a byla provozována v tzv. ostrovním provozu. Výslovně bylo takové právo zakotveno v § 4 odst. 16 zákona o OZ, byť obecně vyplývalo i ze zmíněného ustanovení § 3 odst. 1 zákona o OZ ve znění účinném do [datum]. Novela [číslo] 2010 Sb. proto dále v čl. II. bodě 2 s účinností od [datum] stanovila, že připojí-li výrobce elektřiny ze zdroje nepřipojeného do přenosové nebo distribuční soustavy uvedeného do provozu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona takový zdroj do přenosové nebo distribuční soustavy do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, právo na podporu podle dosavadních předpisů zůstává zachováno. Pro účely stanovení podpory se takový zdroj považuje za zdroj uvedený do provozy dnem, kdy došlo k jeho připojení k přenosové nebo k distribuční soustavě. Primárním účelem tohoto přechodného ustanovení novely, která nově stanovila podmínku připojení pro uplatnění podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, bylo stanovení lhůty ke splnění této nově zavedené podmínky pro zdroje dosud provozované v tzv. ostrovním provozu, při zachování práva na podporu. Důvodová zpráva k novele [číslo] 2010 Sb. k tomu uvedla, že solární elektrárny, které jsou připojené do elektrizační soustavy, budou mít zachované právo na podporu podle stávajících podmínek. Zdroj nepřipojený do elektrizační soustavy, ale uvedený do provozu před [datum], má 12 měsíců na to, aby se připojil do elektrizační soustavy. Jestliže tak učiní, potom jeho právo na podporu bude zachováno. Výše podpory bude odpovídat garantované výši pro daný zdroj platný v době připojení do elektrizační soustavy. Z tohoto přechodného ustanovení je nutno dovozovat, že výrobce elektřiny, který uvedl výrobnu elektřiny do provozu a vyráběl elektřinu v tzv. ostrovním provozu bez připojení k přenosové nebo distribuční soustavě, mohl uplatnit právo na podporu formou zelených bonusů, a to bez ohledu na omezení podpory na zdroje s výkonem do 30 kWp stanovené stejnou novelou [číslo] 2010 Sb. (i když s účinností až od [datum]), pokud došlo k připojení takové výrobny elektřiny do soustavy ve lhůtě 12 měsíců od účinnosti této novely. Opačný výklad by znamenal popření účelu novely, která pro zachování práva na podporu garantovala dvanáctiměsíční lhůtu pro připojení výrobny k elektrizační soustavě, a kdy úmysl zákonodárce byl více než jasně a srozumitelně vyložen v důvodové zprávě k novele [číslo] 2010 Sb. Tento závěr ostatně výslovně potvrdila i [jméno] [příjmení].

5. Žalobce proto dovozuje, že do nabytí účinnosti novely [číslo] 2010 Sb. (tj. do [datum]) splnil všechny požadované podmínky kladené na uvedení do provozu pro výrobní zdroj provozovaný v tzv. ostrovním provozu, tedy ( (i) získal pravomocnou licenci na výrobu elektřiny a (ii) poprvé začal vyrábět elektřinu). Dále navrhovatel rovněž splnil podmínku stanovenou v čl. II. bodě 2 novely č. 330/2010 Sb. tím, že výrobnu, kterou již provozoval v tzv. ostrovním provozu, připojil do distribuční soustavy nejpozději dne [datum]. Tedy před uplynutím shora uvedené dvanáctiměsíční lhůty, což dokládá protokolem o splnění technických podmínek pro uvedení výrobny do provozu s distribuční soustavou provozovanou společností [právnická osoba] ze dne [datum]. Vzhledem k výše uvedenému se podle žalobce na elektřinu vyrobenou ve výrobně navrhovatele vztahuje podpora ve formě zeleného bonusu podle cenového tarifu platného pro výrobny uvedené do provozu v roce 2011. Podle § 54 odst. 1 a 2 zákona o podporovaných zdrojích pro elektřinu z výroben elektřiny uvedených do provozu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pro kterou vznikl nárok na podporu elektřiny podle dosavadních právních předpisů, vzniká nárok na podporu elektřiny podle tohoto zákona. Pro výrobny elektřiny uvedené do provozu přede dnem nabytí účinnosti zákona o podporovaných zdrojích, pro které vznikl nárok na podporu elektřiny podle dosavadních právních předpisů, trvá nárok na podporu elektřiny po dobu životnosti výrobny elektřiny podle dosavadních právních předpisů (§ 54 odst. 5 zákona o podporovaných zdrojích). Právo žalobce na podporu elektřiny vyrobené ve výrobně uvedené do provozu v době účinnosti zákona o OZE tudíž zůstalo zachováno i v současnosti za účinnosti zákona o podporovaných zdrojích.

6. Dále žalobce v žalobě shrnul průběh řízení před správním orgánem, poukázal na dle jeho názoru vadný postup správního orgánu při provádění dokazování a polemizoval s právním názorem správního orgánu, když uvedl, že se ztotožňuje s názorem Rady ERÚ vyjádřeném v odůvodnění rozhodnutí o rozkladu, podle něhož je stěžejní pro rozhodnutí sporu posouzení, zda výrobna navrhovatele byla uvedena do ostrovního provozu do [datum], či nikoli, protože pokud ano, pak připojením výrobny do distribuční soustavy v listopadu 2011 vznikl žalobci nárok na podporu pro zdroje uvedené do provozu od [datum] do [datum] a následně by muselo být aplikováno přechodné ustanovení § 54 odst. 5 zákona o podporovaných zdrojích. Zdůraznil, že příslušná zákonná úprava ve spojení s předmětným cenovým rozhodnutím nedefinuje další podmínky, které musí splňovat výroba elektřiny, aby bylo možno uplatnit podporu formou zelených bonusů. To je, podle názoru žalobce nutno interpretovat tak, že žádné další podmínky nejsou požadovány. Pokud by uplatnění podpory formou zelených bonusů mělo vyžadovat splnění jakékoli další podmínky, příslušná právní úprava by takovou podmínku musela výslovně stanovit. Nelze v rozporu se základními principy právní jistoty, legitimního očekávání, ale i ochrany nabytých práv, rozšiřovat jakoukoli formou podmínky, které jsou relevantní právní úpravou jasně stanoveny. Je-li příslušnou právní úpravou použito vymezení„ ...kdy poprvé začal vyrábět elektřinu...“ bez dalších podmínek kvalifikujících způsob či účel výroby atd., je nutno dojít k závěru, že příslušná úprava připouští, aby se jednalo i o výrobu jakoukoliv (hypoteticky i pro technologickou vlastní spotřebu), a nelze dovozovat, že výroba za tímto účelem stanovené podmínky nenaplňuje. Toto je zřejmé i ze srovnání vymezení podmínek pro podporu formou výkupních cen, kdy je dnem uvedení výrobny do provozu den, kdy výrobce začal v souladu s licencí na výrobu elektřiny vyrábět elektřinu a dodávat ji do elektrizační soustavy, tedy zde je jednoznačně stanovena další podmínka (vedle výroby v souladu s licencí), tedy dodávka elektřiny do elektrizační soustavy, určující zároveň účel výroby. U podpory formou zelených bonusů však žádná další podmínka, kromě zahájení výroby v souladu s licencí, stanovena není. Podle názoru žalobce je tak jednoznačné, že nárok na podporu formou zelených bonusů vznikl i v případě, že šlo pouze o výrobu pro technologickou vlastní spotřebu. Přestože tedy žalobce v rámci předchozího řízení vzhledem k výzvám správního orgánu prokazoval (a podle názoru žalobce důkazy předloženými v rámci správního řízení úspěšně prokázal) že vyráběná elektřina byla použita i pro jiné účely než pro technologickou vlastní spotřebu, zároveň je ale, vzhledem ke shora uvedenému, pevně přesvědčen, že požadavek na výrobu elektřiny k jinému účelu překračuje rámec citovaného cenového rozhodnutí, resp. vyžaduje splnění podmínek, které z něho neplynou. Žalobce nesouhlasí s argumentací správního orgánu, že výrobna žalobce vůbec nebyla koncipována pro fungování v ostrovním provozu, ale byla projektována pro připojení do elektrizační soustavy a z tohoto důvodu není možné považovat podmínky pro nárok na podporu za splněné, nemůže ve světle toho, co bylo shora uvedeno, obstát, neboť se jedná o nepřípustný rozšiřující výklad podmínek stanovených příslušnou právní úpravou pro vznik nároku na podporu. Rovněž argument správního orgánu, že se jednalo o spotřebu zcela zanedbatelnou ve vztahu k velikosti a instalovanému výkonu výrobny, žalobce odmítá s tím, že toto kritérium není z hlediska příslušné právní úpravy relevantní a znamenalo by rozšiřování zákonných podmínek pro vznik nároku na podporu, a to ex post.

7. Žalovaný se vyjádřil tak (č.l. 126), že navrhuje zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Nárok žalobce neuznává a odkazuje na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu. Považuje za nevěrohodné a neprokázané tvrzení žalobce, že provozoval výrobní zdroje v ostrovním provozu již v prosinci 2020, neboť protokol o zkoušce [právnická osoba] mohl vzniknout později. Žalobce neuvádí, proč nenárokoval podporu za prosinec roku 2010 u [právnická osoba], jak řádně po vykázání výroby, tak ani dodatečně. Neuvádí, kdy požádal [právnická osoba] o připojení své výrobny do distribuční soustavy, když je vzhledem ke skutečnosti, že se na výrobu elektřiny v ostrovním režimu od [datum] již nevztahovala podpora, nanejvýš pravděpodobné, že by tak provozovatel učinil co nejdříve. Skutečnost, že k připojení výrobny došlo až v listopadu 2011, nasvědčuje tomu, že tak učinil později a tvrzení o uvedení výrobny do provozu v ostrovním režimu v prosinci 2010 je tím nevěrohodné. V cenovém rozhodnutí ERÚ ze dne [datum], kterým se stanovuje podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů pro rok 2010, se v odstavci 1.9 uvádí, že u nově zřizované výrobny elektřiny nebo zdroje se uvedením do provozu rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen nebo kdy poprvé začal vyrábět elektřinu při uplatňování podpory formou zelených bonusů. Žalobce nárok na podporu v roce 2010 neuplatnil, a tedy neuvedl výrobnu do provozu pro účely výplaty podpory. Podle žalovaného tedy vše nasvědčuje tomu, že výrobna nebyla uvedena do provozu v ostrovním režimu do konce roku 2010, přechodná ustanovení zákona č. 330/2010 Sb. se neuplatní a výrobna nemá nárok na podporu. Žalobce v žalobě cituje znění důvodové zprávy k zákonu č. 330/2010 Sb., kdy uvádí, že solární elektrárny, které jsou připojené do elektrizační soustavy, budou mít zachované právo na podporu podle stávajících podmínek. Zdroj nepřipojený do elektrizační soustavy, ale uvedený do provozu před 1.lednem 2011, má 12 měsíců na to, aby se připojil do elektrizační soustavy. Jestliže tak učiní, potom jeho právo na podporu bude zachováno. Výše podpory bude odpovídat garantované výši pro daný zdroj platným v době připojení do elektrizační soustavy. V době připojení výroby žalobce se však na sluneční elektrárny o instalovaném výkonu vyšším než 30 kW provozní podpora nevztahovala, neboť byla ukončena k [datum]. Žalobce opomněl v žalobě zmínit přechodné ustanovení § 54 odst. 3 zákona č. 165/2012 Sb., podle kterého připojí-li výrobce výrobnu elektřiny dosud nepřipojenou k přenosové nebo distribuční soustavě a uvedenou do provozu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona k přenosové nebo distribuční soustavě, má nárok na podporu elektřiny podle tohoto zákona. Pro účely stanovení podpory elektřiny se taková výrobna elektřiny považuje za výrobnu elektřiny uvedenou do provozu v roce 2011. Právo na podporu vzniká pouze výrobnám elektřiny, které uplatňovaly nárok na podporu podle zákona č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů) ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 330/2010 Sb. Žalobce nárok na podporu v období přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 330/2010 Sb. neuplatňoval, nárok na podporu mu nevznikl. Žalovaný navíc z veřejně dostupných zdrojů zjistil, že žalobce již vedl správní řízení před ERÚ ohledně termínu připojení s [právnická osoba] pod číslem jednacím [číslo] 2010, respektive [číslo] 2011, kdy byl návrh žalobce v příslušném řízení zamítnut. K tvrzení žalobce o výrobě elektřiny v průběhu prosince 2010 pak žalovaný namítl, že se nejednalo o účelnou výrobu a dodávku elektřiny pro účely čerpání provozní podpory. Vyrobená elektřina byla zužitkována toliko pro výstavbu projektu samotného, takže by nebyla spotřebována, pokud by se nerealizovala výstavba výrobny. Spotřebu lze považovat za technologickou vlastní spotřebu, na kterou se podpora nevztahuje.

8. Správní orgán se vyjádřil (č.l. 124) tak, že v podstatě odkazuje na odůvodnění obou rozhodnutí. S obsahem žaloby se v podstatě s jednou výhradou ztotožňuje. Podle správního orgánu není předmětem sporu, jakým způsobem se v letech 2010 až 2011 odehrály skutkové okolnosti případu a jaká právní úprava by na tento případ měla být aplikována, neboť v podstatě se jedná o situaci, kdy v režimu zákona č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů) nebyla výrobna elektřiny žalobce do konce roku 2010 připojena k elektrizační soustavě, ale došlo k tomu až v průběhu roku 2011. Z hlediska nároku na podporu pro zdroje uvedené do provozu v roce 2011 mohl žalobce nárok na podporu vzniknout, respektive mohl být zachován [datum] pod podmínkou, že by výrobna žalobce byla uvedena do provozu v roce 2010 v tzv. ostrovním režimu (nepřipojená k elektrizační soustavě). Jak totiž plyne z novely zákona č. 180/2005 Sb. provedené zákonem č. 330/2010 Sb., došlo ke změně podmínek vzniku nároku na podporu od [datum], kdy byla zavedena podpora jen pro výrobny připojené k elektrizační soustavě. Nicméně dle přechodného ustanovení článku II. odst. 2 připojí-li výrobce elektřiny ze zdroje připojeného do přenosové nebo distribuční soustavy uvedeného do provozu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona takový zdroj do přenosové nebo distribuční soustavy do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, právo na podporu podle dosavadních předpisů zůstává zachováno. Pro účely stanovení podpory se takový zdroj považuje za zdroj uvedený do provozu dnem, kdy došlo k jeho připojení k přenosové nebo k distribuční soustavě. Pokud tedy výrobce nebyl připojen do [datum], vzniklý nárok na podporu mohl být zachován jedině tehdy, byla-li výrobna uvedena do provozu v roce 2010 v ostrovním režimu. Předmětem sporu je tak otázka, zda výrobna elektřiny žalobce v roce 2010 odpovídala výrobně uvedené do provozu v režimu ostrovního provozu. [název účastnice] se v daném případě přiklonil k materiálnímu pojetí výkladu pojmu uvedení do provozu, kdy zdůraznil, že aby k uvedení výrobny do provozu v režimu ostrovního provozu došlo, nestačí technická dokončenost elektrárny a realizace jakékoliv výroby elektřiny, ale musí být objektivně dána možnost v rámci takového provozu vyrobenou elektřinu účelně využívat, tj. schopnost naplnit účel výrobny elektřiny. V případě připojení výrobny do elektrizační soustavy může výrobna prakticky veškerou vyrobenou elektřinu do soustavy dodávat, v případě provozu ostrovního musí být elektřina spotřebovávána v rámci tohoto uzavřeného provozu. [příjmení] se tedy jednalo o ostrovní provoz z hlediska smyslu a účelu zákona a podpory výroby elektřiny, muselo by se jednat o takový provoz, aby bylo využívání výroby elektřiny z výrobny o příslušném výkonu umožněno. Nesmí se jednat pouze o provoz umožňující využívání zanedbatelného množství elektřiny v porovnání s instalovaným výkonem výrobny (zbylá vyrobená elektřina by při plném výkonu musela být zmařena).

9. Při jednání dne [datum] žalobce doplnil, že předmětná fotovoltaická elektrárna byla vybudována v roce 2010, připojena byla ale až [datum]. Elektrárna byla vybudována [právnická osoba], a.s. pro žalobce. Situace elektrárny je poměrně ojedinělá a specifická, neboť se jedná o jedinou výrobnu vyrobenou v roce 2010, která nedostává žádnou podporu. Předchozí majitelé společnost žalobce prodali z toho důvodu, že nebyli schopni zaplatit [právnická osoba], a.s. cenu za zhotovení fotovoltaické elektrárny v důsledku situace, která se vyvinula. Jediné příjmy elektrárny pochází z prodeje silové elektřiny, elektrárna nedostává žádnou podporu ani žádné dotace, takže její finanční situace není optimální. Žalobce skutečně podal u ERÚ na distributora [právnická osoba] žalobu o připojení k distribuční soustavě, neboť má za to, že distributor některé společnosti připojoval a jiné naopak odmítal připojovat, což žalobce poškodilo. Správní orgán rozhodl rozhodnutím č.j. 14819-23/2010-ERU. Dále podal žalobce žalobu proti společnosti [právnická osoba] o náhradu škody za ušlý zisk spočívající v nepřipojení, respektive pozdním připojení výrobny žalobce k distribuční soustavě. [příjmení] je veden u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka]. Výrobna žalobce je jedinou výrobnou vybudovanou v letech 2010 a 2011, která ekonomicky žije pouze z prodeje silové elektřiny. Návratnost investice v takovéto situaci je asi 95 let. Žalobce nežádá žádné zpětné doplácení podpory, nárokuje podporu od [datum], tedy až poté, co se současní vlastníci žalobce seznámili se všemi skutečnostmi z dřívější doby a došli k závěru, že nárok na podporu pro zdroje uvedené do provozu v roce 2011 mají, a to i morální. Změnili tedy způsob podpory z pevných výkupních cen na zelený bonus, který nárokují.

10. Žalovaný doplnil, že sice došlo k připojení výrobny žalobce do jednoho roku od účinnosti zákona č. 330/2010 Sb., kterým se změnil zákon č. 180/2005 Sb. o podpoře výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, nicméně výrobna žalobce překračuje hranici 30 kW, a tudíž se na ni podpora nevztahuje. Pokud by došlo k připojení výrobny žalobce v lednu či únoru 2011, pak by asi nárok na podporu pro zdroje uvedené do výrobny v roce 2011 měl a dostával.

11. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: výslech svědka [celé jméno svědka], výpis z obchodního rejstříku žalobce, rozhodnutí Energetického regulačního úřadu z 15.října 2019 č. j. 03274-54/2018-ERU, rozhodnutí rady Energetického regulačního úřadu ze dne 21.dubna 2020 [číslo jednací], vyjádření [jméno] [příjmení] ze dne [datum] k provozu výrobny elektřiny FVE [obec], listiny, výpis z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], rozhodnutí Energetického regulačního úřadu z 9.října 2018 [číslo jednací], rozhodnutí rady Energetického regulačního úřadu z 9.dubna 2019 [číslo jednací], rozhodnutí o udělení licence Energetického regulačního úřadu z [datum] [číslo] protokol o zkoušce [právnická osoba] s.r.o. z [datum], protokol o splnění technických podmínek pro uvedený výrobny do provozu z [datum] včetně přílohy [číslo] listina, emailová komunikace, dopis žalobce žalovanému z [datum], dopis žalovaného žalobci z [datum], oznámení o zaslání výkazů výroby elektřiny žalobce žalovanému ze [datum] včetně detailu odeslané zprávy, výkaz o výrobě elektřiny z obnovitelných a druhotných zdrojů, dopis žalovaného žalobci z [datum], protokol o měření (provozní měření FVE [číslo] 2010) [právnická osoba], a.s., vyjádření [celé jméno svědka] z [datum] ke zprovoznění FVE [obec], úplný výpis z obchodního rejstříku žalobce, listiny zaslané od Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci [spisová značka] a to protokoly z jednání [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a žaloba [právnická osoba] a.s. proti žalované společnosti [právnická osoba] o zaplacení 10.482.480 Kč s příslušenstvím, připojené spisy Energetického regulačního úřadu, a to ve věci žalobce proti žalovanému sp. zn. SLS [číslo] 2018 a dále spis ve věci [právnická osoba] proti [právnická osoba] ÚP [číslo] 2010, a to zejména stížnost [právnická osoba] a.s. ze dne [datum] doručená Energetickému regulačnímu úřadu [datum] s návrhem na zahájení řízení o připojení z [datum], smlouva o budoucí smlouvě – smlouva o uzavření budoucí smlouvě – smlouvy o připojení výrobního zařízení k distribuční soustavě vysokého napětí mezi [právnická osoba] jako provozovatele distribuční soustavy a [celé jméno svědka] jako žadatelem z [datum] a smlouva o převodu práv a povinností mezi [celé jméno svědka] jako žadatelem, novým žadatelem [právnická osoba] a.s. a provozovatelem distribuční soustavy [právnická osoba] z [datum], smlouva o uzavření budoucí smlouvy o připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě do napěťové hladiny 22 kV mezi provozovatelem distribuční soustavy [právnická osoba] a žadatelem [celé jméno svědka] z [datum] včetně přílohy [číslo] vyjádření odpůrce [právnická osoba] k návrhu navrhovatele z [datum], částečné vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí z [datum] a doplnění částečného vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí z [datum], vyjádření odpůrce z [datum], rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 13.června 2011 č. j. 14819-23/2010-ERU s doložkou právní moci [datum], rozklad navrhovatele ze dne [datum], rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu ze dne 15.listopadu 2011 [číslo jednací] o zamítnutí rozkladu.

12. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Z výslechu svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že je bývalým akcionářem [právnická osoba] a.s., tedy žalobce, ale nikdy nebyl členem představenstva. Svědek a další dvě fyzické osoby byl původním majitelem žalobce. Důvodem vybudování fotovoltaické elektrárny bylo, že chtěli využít pozemek, který společnost získala od původních akcionářů vkladem do společnosti. S ohledem na přijetí zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů pak pojali úmysl postavit na tomto pozemku fotovoltaickou elektrárnu. Předpokladem pro to byl vstup investora a majoritního akcionáře, který se stal pan [příjmení], který vstoupil do společnosti a podílel se rozhodující měrou na financování budování fotovoltaické elektrárny. Podílel se také i na vedení [právnická osoba] a.s. Rozhodnutí o vybudování elektrárny padlo v roce 2009 či na přelomu roku 2008 a 2009. Ihned poté byly započaty kroky k získání všech potřebných povolení a k přípravě projektu na fotovoltaickou elektrárnu. Svědek byl hlavní osobou odpovědnou za přípravu a vybudování elektrárny. Na podzim 2009 se domluvili s panem [příjmení], že se tento ujme pozice strategického investora a bude zajišťovat financování výstavby. Bylo dohodnuto, že se pan [příjmení] do toho vloží v okamžiku, kdy bude získáno povolení výstavby a všechna potřebná rozhodnutí a oprávnění. Z tohoto důvodu pan [příjmení] vstoupil do společnosti až v březnu 2010. Někdy na jaře 2010 v březnu či dubnu měli stavební povolení a v technickém smyslu v tu chvíli nic nebránilo vybudování elektrárny. Na základě toho se tedy pan [příjmení] ujal vedoucí úlohy ve vedení společnosti v představenstvu i dozorčí radě a zajistil financování u banky. V červnu 2010 pak byla zahájena samotná výstavba fotovoltaické elektrárny. [příjmení] také dojednával generálního dodavatele stavby, což byla [právnická osoba] Svědek se pak ujal dozoru nad výstavbou a s tím spojenou administrací, tj. technických věcí ve vztahu ke stavebnímu úřadu, dotčeným orgánům státní správy apod. Svědek faktury kontroloval pouze z hlediska prostavěnosti, jinak chodily panu [příjmení], který zajišťoval proplácení u banky nebo něco ze svých peněz. Vše běželo hladce až do října 2020, kdy byla vydána vyhláška upravující podmínky k zprovoznění a pro podporu obnovitelných zdrojů, která požadovala připojení na veřejnou distribuční síť vysokého napětí. Svědek měl uzavřenou smlouvu s [právnická osoba] o připojení, v níž byl stanoven nejzazší termín připojení březen 2011. V září 2010 měli povolení pro provedení té smyčky (jednalo se o územní rozhodnutí), což byl kabel, který v délce 5 m spojoval trafostanici elektrárny s podzemním vedením vysokého napětí veřejné sítě Distribuce ČEZ 24 kW. V říjnu 2010 byla vysoutěžena na tuto zakázku společností [právnická osoba] [právnická osoba] Energo, nyní OMEXOM, pobočka [obec] – [část obce], která měla tuto smyčku pro [právnická osoba] provést. V listopadu 2010 byla stavba elektrárny hotová, obdržela kolaudační rozhodnutí na zkušební provoz a nic tedy spuštění elektrárny nebránilo, když na konci listopadu 2010 obdrželi licenci od Energetického regulačního úřadu. Jedinou překážkou tedy bylo dobudování té pětimetrové smyčky, to připojení k veřejné síti. Při neformálních rozhovorech se zástupci [právnická osoba] Energo bylo svědkovi sděleno, že mají pokyn to připojení vybudovat až v nejzazším možném termínu, což byl březen 2011, jinak by nedostali v dalších letech žádné zakázky. Pán ze [právnická osoba] Energo svědkovi říkal, že i kdyby svědkovi vyhověl a vybudoval to, stejně to musí převzít technik ze společnosti [právnická osoba], který by to převzal až v tom březnu 2011. Skutečně pak tu smyčku vybudovali v březnu 2011, přičemž kompletní vybudování trvalo 2 dny. Společnost Skanska budovala ještě jednu fotovoltaickou elektrárnu, a to v katastru obce Želany, kterou budovala pro pana [příjmení], kterému projekt na tuto fotovoltaickou elektrárnu svědek prodal kompletně se všemi právy. Tato fotovoltaická elektrárna byla vzdálená od fotovoltaické elektrárny v [obec a číslo] až 10 km, takže [právnická osoba] měla veškeré zázemí staveniště pro obě stavby u fotovoltaické elektrárny v [obec], kde byl vedle elektrárny ještě volný prostor, protože tam svědek vlastnil pozemky, které jim dal k dispozici. Veškeré zázemí, tedy stroje, ubytování pro zaměstnance, kancelář stavbyvedoucí, svačinárna, vše i se skladem věcí a ostrahou bylo v [obec]. Někdy před Vánoci roku 2010 a během svátků pak udělali zkušební provoz, kdy [právnická osoba] sehnala [právnická osoba] s certifikovaným měřicím vozem a dále sehnali [právnická osoba], a.s., která provádí pro ČEZ měření velkých transformoven a generátorů a vyhotovuje protokoly pro ČEZ, neboť na to má příslušná oprávnění. [právnická osoba] zajistila nářadí, [právnická osoba], a.s. pak vyhotovila příslušné protokoly, neboť k tomu byla oprávněná [právnická osoba]. K vybuzení elektrárny je potřeba elektrický proud, stavba však neměla připojení k síti, proto si pronajali diesel agregát, spustili ho a následně byla zapojena elektrárna a uvedena do provozu, byla změřena vyrobená energie a tato byla pouštěna a spotřebována ve staveništním zařízení [právnická osoba], a.s., konkrétně ve vytápění mistrovny, svačinárny, šatny. [příjmení] se vyzkoušely všechny stringy a celá elektrárna, byla spuštěna elektrárna jako v běžném provozu, aby to mělo vypovídací hodnotu. Měřily se výkonové parametry, kontrolovalo se fungování elektrárny jako při ostrém provozu. Přípravy běžely určitě už přes svátky, samotné měření probíhalo asi od rána do pozdního odpoledne, provoz té elektrárny byl mezi svátky několik dnů, asi 3 dny. Byly to pracovní dny, během kterých se všechno dolaďovalo, spouštělo a ověřovalo. Po těchto několika dnech se vše zase vypnulo, Skanska se odstěhovala, odvezla si zařízení staveniště, vybavení a všechno. Ta druhá elektrárna v Želanech byla rovněž vybudovaná do konce roku 2010, nicméně měla nižší nominální výkon, pouze 2 MW, takže tam během dvou dnů proběhlo nejenom propojení s veřejnou distribuční sítí, ale rovněž i první paralelní připojení za přítomnosti pracovníků [právnická osoba] včetně revizní zprávy, kde tedy kontrolovali příslušný počet fotovoltaických panelů a zařízení včetně výkonu. Fotovoltaická elektrárna v [obec] však měla nominální výkon 3,8 MW, tedy téměř 4 MW, podle svědka měla„ černý puntík“, takže prostě měli smůlu. Vybudování té smyčky, toho připojení k veřejné distribuční síti proběhlo až v březnu 2011. Když to svědek viděl, takto vzdal, předal své akcie panu [příjmení] a dohodli se, že dál už to bude pan [příjmení] zařizovat ve vlastní režii a že pro svědka už to končí. [příjmení] [příjmení] ještě vydal svědkovi uznání dluhu, že mu [právnická osoba] a.s. v té době dluží 800.000 Kč, což byla pohledávka svědka z věcí, které nebyly vyrovnané, z převodu akcií a za společností atd. Svědek se pak s panem [příjmení] ještě nicméně bavil o tom, jak se věci vyvíjely dál. Svědkovi je tak známo, že vybudování té smyčky proběhlo v březnu 2011, nicméně technik z [právnická osoba], který měl smyčku převzít, snad pan [příjmení], to nepřevzal v řádu dní, ale až v červnu 2011, tedy prakticky 3 měsíce po vybudování. První paralelní připojení, které rovněž bývá v řádu dnů od převzetí technikem, tak proběhlo opět několik měsíců po převzetí smyčky technikem až někdy v září 2011. Svědek měl zkušenosti s vybudováním fotovoltaické elektrárny ještě v jiných případech, kdy vše proběhlo v řádu dní, tj. vybudování kabelů, převzetí a následně první paralelní připojení, celé to mohlo zabrat třeba jeden týden. V případě FVE [obec] to však trvalo měsíce. Úkolem svědka bylo vybudování elektrárny, což splnil, další záležitosti už měl na starosti pan [příjmení] jako majoritní akcionář a předseda představenstva, kterému nakonec předali své akcie i svědek s kolegou jako minoritní akcionáři. Pan Svoboda tedy řešil další financování a veškeré další kroky včetně zprovoznění elektrárny a získání nároku na podporu. Svědek měl na starosti komunikaci s [právnická osoba], takže může jmenovat všechny lidi, se kterými jednal a komunikoval včetně projektantů. Domlouval i výkon té elektrárny a dokonce je jeho jméno i na transformátoru v [obec]. Svědek všechno zajišťoval původně jako fyzická osoba, takže všechna oprávnění získal jako fyzická osoba a i smlouva o budoucím připojení s [právnická osoba] byla uzavřena na něj jako na fyzickou osobu. Svědek měl za úkol zajistit pro [právnická osoba] územní rozhodnutí na tu smyčku a [právnická osoba] pak měl to připojení provést v okamžiku, kdy svědek zajistí územní rozhodnutí s tím, že tam měli termín nejpozději do [datum]. V původní smlouvě mezi svědkem a [právnická osoba] byl termín pro provedení té smyčky už někdy na podzim 2010, nicméně v okamžiku, kdy do projektu vstupoval pan [příjmení] a stal se hlavním akcionářem a investorem [právnická osoba] a.s., tak se smlouva pomocí trojstranného úkonu přepisovala ze svědka na [právnická osoba] a.s. Přitom si [právnická osoba] vynutilo prodloužení termínu vybudování do [datum]. Svědek jednal s technikem z [právnická osoba] panem [jméno] [příjmení], který svědkovi říkal, že se jedná o administrativní záležitost a že pak se stejně dohodnou na termínu vybudování té smyčky podle toho, jak budou připraveni jedna i druhá strana. Svědek zaznamenal změnu chování pracovníků ČEZ k němu po vydání vyhlášky v říjnu 2010. Svědek zajišťoval vybudování fotovoltaických elektráren dohromady celkem o výkonu asi 80 MW, takže neustále přicházel do kontaktu s pracovníky ČEZu a jednal s nimi. Po vydání té vyhlášky si připadal jako nepřítel státu. Pan Pavelka mu sdělil, že má za úkol zajistit, aby ta přípojka, ta smyčka, byla vybudována v co nejzazším termínu v souladu se smlouvou, že má najít důvod, aby mohla být vybudována v nejpozdějším termínu. Svědek se proto snažil dohodnout s panem [titul], vedoucím vysokého napětí v [právnická osoba] v té době, a s panem [příjmení], což byl tajemník kanceláře generálního ředitele pana [příjmení], zda by taková drobnost jako přípojka do vysokého napětí pro FVE [obec] nemohla být vybudována ještě v roce 2010, aby to společnost [právnická osoba] dovolili vybudovat už v roce 2010, nicméně mu bylo řečeno, že to nelze, že je na tom„ vyšší zájem“. V té smlouvě o budoucím připojení byly vypsány povinnosti, které měl splnit svědek a pak povinnosti, které měl splnit [právnická osoba] Jedná se o formulářovou smlouvu, doplňuje se do ní pouze termín, do kdy to mají připojit. Přípojka byla ve vlastnictví [právnická osoba]

13. Ze sdělení Krajského soudu v Ústí nad Labem soud zjistil, že dne [datum] u Krajského soudu v Ústí nad Labem podal žalobce žalobu proti [právnická osoba] o náhradu škody ve výši 10.482.480 Kč s příslušenstvím za porušení povinnosti připojit včas FVE [obec] do distribuční soustavy. K [datum] nebylo dosud ve věci rozhodnuto, nejbližší další jednání bylo nařízeno na [datum] s tím, že v průběhu doby byla žaloba rozšířena až na částku 213.577.230 Kč a ve věci proběhla jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], vždy bez rozhodnutí ve věci. Řízení bylo přerušeno do skončení řízení vedeného u Energetického regulačního úřadu pod sp. zn. SLS [číslo] 2018, v němž bylo rozhodnuto dne [datum]. Žalobce mj. namítá diskriminační chování žalovaného vůči sobě.

14. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud zjistil, že společnost vznikla a byla zapsána [datum], členem představenstva byl [celé jméno svědka] od [datum] do [datum].

15. Ze spisu Energetického regulačního úřadu sp. zn. UP [číslo] 2010 soud zjistil, že žalobce podal u Energetického regulačního úřadu dopisem z [datum] stížnost proti postupu správního orgánu dle § 175 zákona č. 500/2004 správního řádu na nečinnost [právnická osoba], ve které spatřuje protiprávní diskriminační chování, kdy tento neučinil kroky potřebné k připojení zařízení stěžovatele k distribuční síti [právnická osoba] Zároveň byl podán návrh na zahájení řízení o připojení zařízení do distribuční sítě dle zákona č. 458/2000 Sb. energetického zákona. Rozhodnutím ze dne 13.června 2011 [číslo jednací] sp. zn. UP [číslo] 2010 byl návrh [právnická osoba] a.s., aby [název účastnice] uložil společnosti [právnická osoba] povinnost vykupovat veškerou elektřinu vyráběnou ve FVE [obec] a za vykupovanou elektřinu platit navrhovateli ceny stanovené v cenovém rozhodnutí Energetického regulačního úřadu pro výrobu elektřiny využitím slunečního záření pro zdroj s instalovaným výkonem nad 30 kW uvedený do provozu od [datum] do [datum] platném a účinném pro příslušný kalendářní rok a aby určil, že na výrobu elektřiny ve výrobně FVE [obec] se vztahuje podpora dle zákona [číslo] to ve výši výkupní ceny stanovené v cenovém rozhodnutí Energetického regulačního úřadu pro výrobu elektřiny využitím slunečního záření pro zdroj s instalovaným výkonem nad 30 kW uvedeným do provozu od [datum] do [datum] v platném a účinném pro příslušný kalendářní rok zamítl. Proti rozhodnutí podal žalobce rozklad, který předsedkyně Energetického regulačního úřadu rozhodnutím ze dne 15.listopadu 2011 [číslo jednací] zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila. Z rozhodnutí vyplývá, že podle skutkového stavu zjištěného Energetickým regulačním úřadem v prvoinstančním řízení nebyly do konce roku 2010 splněné podmínky, aby výrobna elektřiny mohla začít dodávat vyrobenou elektřinu do regionální distribuční soustavy, neboť v souladu se smlouvou o připojení skutečně k distribuční soustavě provozovatelem této soustavy připojena nebyla a vyrobená elektřina do distribuční soustavy zákonným způsobem, tj. na základě smlouvy dodávána nebyla.

16. Ze spisu Energetického regulačního úřadu sp. zn. SLS [číslo] 2018 soud zjistil, že žalobce jako navrhovatel podal návrhem ze dne [datum] došlým Energetickému regulačnímu úřadu téhož dne proti žalovanému jako odpůrci návrh na určení, že mu vznikl nárok na podporu elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje ve fotovoltaické elektrárně FVE [obec] ve výši pro zdroje vyrábějící elektřinu využitím slunečního záření uvedené do provozu od [datum] do [datum] a že odpůrce je povinen provést registraci této výrobny v systému operátora trhu s elektřinou jako zdroj vyrábějící elektřinu využitím slunečního záření uvedený do provozu od [datum] do [datum] s instalovaným výkonem nad 100 kW. Návrhem z [datum] došlým [datum] Energetickému regulačnímu úřadu pak žalobce žádá ještě uložení povinnosti odpůrci zaplatit navrhovateli částku 190.544,70 Kč s 8,50% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Rozhodnutím ze dne 9.října 2018 [číslo jednací] sp. zn. SLS [číslo] 2018 správní orgán rozhodl tak, že [právnická osoba] a.s., IČ 25 46 12 22, vznikl nárok na podporu elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje vyrábějícího elektřinu ze slunečního záření ve výrobně, fotovoltaické elektrárně FVE [obec], evidenční číslo provozovny 1, nacházející se v obci [obec] na pozemcích parc. [číslo] v katastrálním území Dubí – [obec] a dále na pozemcích parc. [číslo] v katastrálním území Mstišov provozované na základě licence na výrobu elektřiny [číslo] ve formě ročního zeleného bonusu, a to ve výši stanovené cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu účinným pro příslušný kalendářní rok pro zdroj vyrábějící elektřinu využitím slunečního záření uvedený do provozu od [datum] do [datum] s instalovaným výkonem nad 100 kW, konkrétně pro rok 2018 ve výši 5.598 Kč /MWh a [právnická osoba], a.s., IČ 26 46 33 18, je povinna [právnická osoba] a.s. podporu vztahující se k elektřině vyrobené v této výrobně v této výši hradit od [datum] (výrok I.), dále byla uložena [právnická osoba], a.s. povinnost zaplatit žalobci částku 190.544,70 Kč spolu s 8,50% úrokem z prodlení p.a. z částky 142.908,53 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 47.636,18 Kč od [datum] do zaplacení (výrok III.), výrokem II. pak byl návrh žalobce zamítnut v části, v níž se domáhal uložení povinnosti [právnická osoba] provést registraci výrobny [právnická osoba] a.s. v systému operátora trhu s elektřinou jako zdroj vyrábějící elektřinu využitím slunečního záření uvedený do provozu [datum] do [datum] s instalovaným výkonem nad 100 kW. Správní orgán došel v rozhodnutí k závěru, že má za prokázané, že navrhovateli vznikl ve smyslu zákona č. 180/2005 Sb. nárok na podporu pro zdroje uvedené do provozu v roce 2011, když fakticky byla výrobna uvedena do provozu ke konci roku 2010 v tzv. ostrovním provozu a připojena do distribuční soustavy ke konci roku 2011. Podle správního orgánu je tak na daný případ dále nezbytné aplikovat článek II. bod 2 zákona č. 330/2010 Sb. a ustanovení § 54 odst. 5 zákona o podporovaných zdrojích.

17. K rozkladu [právnická osoba], a.s. však toto rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena Energetickému regulačnímu úřadu k novému projednání rozhodnutím Rady Energetického regulačního úřadu z 9.dubna 2019 [číslo jednací]. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že ERÚ v napadeném rozhodnutí správně vyhodnotil, že stěžejní pro výsledek sporu je posouzení, zda výrobna navrhovatele byla uvedena do ostrovního provozu do [datum] či nikoli. Pokud by tato skutečnost byla vyhodnocena kladně, pak by to znamenalo, že připojení výrobny do distribuční soustavy v listopadu 2011 vznikl navrhovateli nárok na podporu pro zdroje uvedené do provozu od [datum] do [datum] a následně by muselo být aplikováno přechodné ustanovení § 54 odst. 5 zákona o podporovaných zdrojích. Správní orgán II. stupně v rozhodnutí poukazuje na skutečnost, že do [datum] mohl vzniknout nárok na podporu jak elektrárnám připojeným k elektrizační soustavě, tak i elektrárnám fungujícím v tzv. ostrovním provozu, tj. provozu galvanicky odděleném od elektrizační soustavy. Omezení v § 3 odst. 1 zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, na základě něhož byla pro vznik nároku na podporu stanovena podmínka připojení do elektrizační soustavy, bylo do zákona včleněno s účinností od [datum]. Od [datum] pak v § 3 odst. 5 zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů byly jako další podmínky vzniku nároku na podporu pro výrobny využívající energii slunečního záření stanoveny instalovaný výkon výrobny do 30 kWp a umístění výrobny na střešní konstrukci nebo na obvodové zdi jedné budovy spojené se zemí pevným základem evidované v katastru. Výrobny provozované v ostrovním provozu tak již od [datum] nebyly podporované, přičemž důvodem bylo mj. to, že kvůli několikanásobnému překročení kapacity, kterou byla česká elektrizační soustava schopná pojmout (i s ohledem na nestabilitu těchto zdrojů), a následnému nepřipojování výroben k elektrizační soustavě bylo vysoce pravděpodobné, že nepřipojení výrobci zvolí možnost pobírat podporu formou zelených bonusů na vlastní spotřebu elektřiny a tato situace je nijak nebude motivovat k efektivnímu využití této vlastní spotřeby, což může být zneužito v čerpání příspěvku a neefektivnímu využívání či maření vyrobené energie (srovnej důvodovou zprávu zákona č. 330/2010 Sb.). Vzhledem k zastavení podpory pro výrobny elektřiny provozované v ostrovním provozu, u nichž nicméně do [datum] nárok na podporu vzniknout mohl, zákonodárce v přechodném ustanovení zákona č. 330/2010 Sb., konkrétně v článku II. odst. 2 stanovil, že připojí-li výrobce elektřiny ze zdroje nepřipojeného do přenosové nebo distribuční soustavy uvedeného do provozu přede dnem nebytí účinnosti tohoto zákona takový zdroj do přenosové nebo distribuční soustavy do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, právo na podporu podle dosavadních předpisů zůstává zachováno. Pro účely stanovení podpory se takový zdroj považuje za zdroj uvedený do provozu dnem, kdy došlo k jeho připojení k přenosové nebo distribuční soustavě. Uvedené ustanovení zákona je nutné vykládat tak, že pokud výrobna elektřiny splnila podmínky pro vznik nároku na podporu do konce roku 2010, tedy jestliže mohla být považována za uvedenou do ostrovního provozu do konce roku 2010, pak při připojení takové výrobny do elektrizační soustavy do 12 měsíců se elektrárna pro účely podpory považuje za uvedenou do provozu dnem připojení k elektrizační soustavě a taková výrobna má nárok na podporu. Podle tohoto dne je potom určen rok uvedení výrobny do provozu, podle něhož je stanovena příslušná kategorie a výše podpory. [příjmení] rozhodnutí Energetického regulačního úřadu [číslo] 2010, kterým se stanovuje podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů, v bodě 1.9. rozlišoval výši podpory pro výrobny elektřiny využitím slunečního záření uvedené do provozu od [datum] do [datum] podle instalovaného výkonu výrobny – do 30 kW, nad 30 kW do 100 kW a nad 100 kW. Je tak zjevné, že podpora byla stanovena i pro fotovoltaické výrobny uvedené do provozu po 1.březnu 2011 s výkonem vyšším než 30 kW, přičemž se tato podpora týká právě výroben uvedených do ostrovního provozu před 1.lednem 2011, které byly v průběhu roku 2011 připojeny do elektrizační soustavy. V roce 2011 tak existoval dvojí režim fotovoltaických elektráren uváděných do provozu, když jednak šlo o elektrárny nově uváděné do provozu, které teprve v roce 2011 splnily podmínky stanovené příslušným cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu pro vznik nároku na podporu, přičemž od [datum] už byly podporovány pouze výrobny o instalovaném výkonu do 30 kWp umístěné na střeše nebo obvodové zdi, a jednak elektrárny, které splnily podmínky pro uvedení do provozu ještě v roce 2010, nicméně nebyly v daném roce připojeny k elektrizační soustavě. Pro druhý z výše uvedených případů zákonodárce stanovil přechodné období, do kdy se mohou tyto výrobny připojit do elektrizační soustavy, a za předpokladu jejich včasného připojení jim byla zachována podpora alespoň ve výši stanovené pro zdroje uvedené do provozu od [datum] do [datum]. Dále pak poukázal na to, že pro rok 2010 bylo vydáno cenové rozhodnutí č. 4/2009, kde byla stanovena výše podpory pro jednotlivé kategorie podporovaných zdrojů a rovněž věcné podmínky, které bylo nutné splnit, aby mohla být podpora přiznána. [název účastnice] správně vycházel z jeho bodu 1.9., podle něhož u nově zřizované výrobny elektřiny nebo zdroje se uvedením do provozu rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formu výkupních cen nebo kdy poprvé začal vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formu zelených bonusů. Uvedený bod cenového rozhodnutí tak zakotvil definice, kdy lze výrobnu pro účely podpory považovat za uvedenou do provozu. Účelem zakotvení těchto definic nebylo stanovit okamžik technického uvedení výrobny do provozu, ale určení okamžiku rozhodného pro vyplácení podpory. V případě výroben připojených do elektrizační soustavy nečiní otázka výroby elektřiny, případně dodávky elektřiny do elektrizační soustavy, žádný zásadnější problém, neboť připojení výrobny do elektrizační soustavy obvykle předcházelo schválení výrobny ze strany provozovatele distribuční nebo přenosové soustavy, čímž deklaroval splnění technických podmínek pro uvedení výrobny do provozu s distribuční nebo přenosovou soustavou a současně schopnost výrobny dodávat elektřinu do elektrizační soustavy, a tedy sloužit zákonem předpokládanému účelu. Tato elektřina byla pak následně měřena a evidována právě provozovatelem distribuční nebo přenosové soustavy. Definicí uvedení do provozu je zde jednoznačně akcentován moment předání elektřiny k jejímu využití, nikoli okamžik technického zprovoznění výrobny. V případě výroben nepřipojených do elektrizační soustavy je tato situace poněkud složitější, neboť cenové rozhodnutí upravovalo jako podmínku uvedení do provozu začátek výroby elektřiny v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti, avšak ani zde nelze takový okamžik vykládat jako okamžik technického zprovoznění výrobny a provést tak doslovný jazykový výklad, ale je nutné provést rovněž výklad systematický a teleologický, v souladu se zákonem o podpoře vyžívání obnovitelných zdrojů, jeho smyslem a účelem. Cílem úpravy bylo podpořit využití obnovitelných zdrojů energie, zajistit trvalé zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě primárních energetických zdrojů, přispět k šetrnému využívání přírodních zdrojů a k trvale udržitelnému rozvoji společnosti a vytvořit podmínky pro naplnění indikativního cíle podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny v České republice ve výši 8 % k roku 2010 a vytvořit podmínky pro další zvyšování tohoto podílu po roce 2010 Tyto cíle by zajistné nemohly být naplněny v případě, že elektřina nebyla vyrobena a spotřebována účelně. V případě maření elektřiny nebo jejího neetického využívání nelze výrobu elektřiny považovat za způsobilou zapříčinit uvedení výrobny do provozu pro účely podpory, byť by z technického hlediska mohla být způsobilá vyrábět, nicméně bez využití vyrobené elektřiny nebylo možné na tuto výrobu poskytovat podporu. Zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů upravoval jednak podporu za elektřinu nabídnutou k povinnému výkupu (§ 4 odst. 3, 4 nebo 17), jednak si mohl výrobce zvolit podporu formou zelených bonusů za elektřinu, kterou dodal jinému účastníkovi trhu (§ 4 odst. 7 a 16), nebo kterou sám spotřeboval (§ 4 odst. 15 a 16). Nestačí tak jen prokázat, že výrobna vyrobila nějaké množství elektřiny, ale že se jednalo o výrobu účelnou, určenou pro vlastní spotřebu či k dodávce jinému účastníkovi trhu. Za takovou výrobu nelze považovat pouhé doložení provedení zkoušek za účelem ověření provozuschopnosti elektrárny, pokud takto vyrobená elektřina nebyla následně účelně spotřebována. Navrhovatel předložil jednak protokol o zkoušce vypracovaný společností [právnická osoba] a dále protokol o měření vypracovaných [právnická osoba], a.s. V předloženém protokolu [právnická osoba], a.s., nejsou uvedeny žádné konkrétní údaje týkající se výroby elektřiny, nicméně zde byly uvedeny alespoň obecné závěry ohledně kvality elektrické energie, jednorázového záznamu průběhu napětí a splnění technických podmínek pro paralelní připojení k distribuční soustavě. V protokolu společnosti [právnická osoba] byla uvedena naměřená výroba 24 kWh, nicméně není již uvedeno, za jaký časový úsek, přičemž taková výroba je vzhledem k výkonu elektrárny toliko nepatrná. I v tomto protokolu byl učiněn závěr, že byla prokázána způsobilost FVE [obec] pro výrobu a provoz v souladu s dokumentací skutečného provedení stavby – vyrábět do distribuční sítě. Z těchto protokolů i ze správního řízení vedeného pod sp. zn. UP [číslo] 2011 se podává, že záměr navrhovatele byl předmětnou výrobnu připojit do distribuční soustavy a elektřinu dodávat do elektrizační soustavy. To vyplývá i ze skutečnosti, že se navrhovatel v roce 2011 domáhal přiznání podpory formou výkupních cen, kdy základem jeho argumentace bylo nepřipojení jeho výrobny do distribuční soustavy vlivem pochybení provozovatele distribuční soustavy, ačkoliv tato výrobna měla být na konci roku 2010 dokončena a připravena k připojení. Ve spisu se například nachází vyjádření projektového manažera výroby – oblast elektro [právnická osoba], a.s. [jméno] [příjmení] z [datum], ve kterém jmenovaný uvádí, že výstavba elektrárny FVE [obec] byla ukončena v prosinci 2010, kdy byla FVE [obec] kompletně dokončena včetně osazení všech solárních panelů, střídačů, kabeláže a trafostanic a zprovoznění výrobny. Dne [datum] pak proběhly úspěšné provozní zkoušky výrobny a výrobna byla uvedena do ostrovního provozu, ve kterém vyráběla elektřinu, jež byla následně spotřebována. Konkrétně dne [datum] bylo realizováno zapojení výrobny, při kterém FVE [obec] dodávala na napěťové úrovni 22 kV vyráběnou elektřinu přes transformátor vnitřní spotřeby a rozvaděč výrobny do místa spotřeby na napěťové úrovni nízkého napětí. Výrobna nebyla v té době galvanicky připojena k distribuční soustavě provozované společností [právnická osoba], výroba a spotřeba elektřiny tvořily uzavřený okruh. Kromě využití elektřiny vyráběné ve FVE [obec] pro účely samotné výroby (osvětlení apod.) byla vyráběná elektřina používána k vytápění pomocí přímotopů, které by jinak musely být napájeny pomocí dieselagregátů.

18. Usnesením ze dne 15.července 2019 [číslo jednací] správní orgán řízení podle § 66 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 správního řádu zastavil v části, v níž bylo požadováno rozhodnutí, aby odpůrce byl povinen do 3 dnů od právní moci provést registraci výrobny navrhovatele v systému operátora trhu s elektřinou a v části, v níž bylo požadováno rozhodnutí, že odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli částku 24.731,94 Kč s 8,50% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, a to z důvodu částečného zpětvzetí návrhu žalobcem.

19. Rozhodnutím ze dne 15.října 2019 č. j. 03274-54/2018-ERU sp. zn. SLS [číslo] 2018 pak [název účastnice] rozhodl tak, že zamítl návrh žalobce, aby bylo rozhodnuto, že žalobci vznikl nárok na podporu elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje vyrábějícího elektřinu ze slunečního záření ve výrobně – fotovoltaické elektrárně FVE [obec], evidenční číslo provozovny 1, nacházející se v obci [obec] na pozemcích parc. [číslo] v katastrálním území Dubí – [obec] a dále na pozemcích parc. [číslo] v katastrálním území Mstišov provozované na základě licence na výrobu elektřiny [číslo] ve formě ročního zeleného bonusu ve výši stanovené cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu účinným pro příslušný kalendářní rok pro zdroj vyrábějící elektřinu využitím slunečního záření uvedený do provozu od [datum] do [datum] s instalovaným výkonem nad 100 kW, konkrétně pro rok 2018 ve výši 5.598 Kč/MWh a že [právnická osoba], a.s. je povinna [právnická osoba] a.s. se sídlem [adresa], [anonymizováno 5 slov], podporu vztahující se k elektřině vyrobené ve výrobně v této výši hradit od [datum] (výrok I.). Výrokem II. pak byl stejným rozhodnutím zamítnut návrh žalobce, aby bylo rozhodnuto, že [právnická osoba], a.s. je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 165.812,76 Kč spolu s 8,50% úrokem z prodlení p.a. z částky 126.420,56 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 39.392,20 Kč od [datum] do zaplacení. Správní orgán v obsáhlém rozhodnutí shrnul dosavadní průběh řízení, zmínil předchozí prvostupňové rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu II. stupně, jakož i částečné zastavení řízení usnesením ze dne 15.července 2019 č. j. 03274-45/2018-ERU, dovodil svou pravomoc podle § 17 odst. 7 písm. d) energetického zákona a § 52 odst. 1 zákona o podporovaných zdrojích. Dále vysvětlil, proč ve smyslu § 48 odst. 2 správního řádu není dána překážka věci rozhodnuté ve vztahu k řízení pod sp. zn. UP [číslo] 2010, v němž bylo rozhodnuto rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne 13.června 2011 č. j. 14819-23/2010-ERU ve spojení s rozhodnutím předsedkyně Energetického regulačního úřadu ze dne 15.listopadu 2011 č. j. 14819-29/2011-ERU, neboť na straně odpůrce vystupují jiné subjekty a odlišně i předmět sporu, když není uplatňován nárok na zelený bonus, nikoli nárok na výkupní ceny a současně nárok vztažen pro zdroj vyrábějící elektřinu využitím slunečního záření uvedený do provozu v roce 2011, a nikoli v roce 2010. Dále správní orgán dovodil legitimaci účastníků řízení, když navrhovatel je držitelem licence na výrobu elektřiny [číslo] mj. provozovatelem výrobny FVE [obec], zatímco odpůrce je společností s předmětem podnikání činnosti operátora trhu, které vykonává na základě licence [číslo] udělené Energetickým regulačním úřadem podle § 4 odst. 1 písm. b) bodu 7 energetického zákona, přičemž jednotlivé činnosti operátora trhu vyplývají z ustanovení § 20a odst. 4 energetického zákona, kdy vede mj. evidenční systém vyplácení podpory, přičemž mezi jeho další povinnosti patří také hradit výrobcům elektřiny zelený bonus na elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů. Správní orgán vyšel z úpravy uvedené v zákoně č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, jakož i z cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu [číslo] 2009 v bodě 1.9 pro rok 2010, podle něhož u nově zřizované výrobny elektřiny nebo zdroje se uvedením do provozu rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu v elektrizační soustavě při uplatnění podpory formou výkupních cen nebo kdy poprvé začal vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů. Dále správní orgán dovodil z protokolu o zkoušce IDPF ze dne [datum] a z protokolu o měření [právnická osoba], a.s. ze dne [datum], že dne [datum] v 8 hodin proběhla provozní zkouška FVE [obec] se závěrem, že výrobna dle citovaného dokumentu technicky splňuje a vyhovuje podmínkám paralelního připojení k distribuční soustavě. Dále se pak v souladu s pokynem správního orgánu II. stupně zabýval otázkou, zda se jednalo o výrobu elektřiny účelnou, určenou pro vlastní spotřebu, či k dodávce jinému účastníkovi trhu. Správní orgán proto vyzval žalobce, aby doložil, jakým způsobem technicky fungovala jeho výrobna ke konci roku 2010, popřípadě jakým způsobem byla vyrobená elektřina spotřebována. Žalobce k tomu argumentoval výše uvedenými protokoly a dále poskytl vyjádření pana [jméno] [příjmení]. Správní orgán k oběma protokolům konstatoval, že z nich se maximálně podává, že nějaký objem elektřiny byl ve výrobně vyroben, respektive že se potvrzuje záměr připojit výrobnu do distribuční soustavy, nelze z nich však dovodit, že by vyrobená elektřina byla spotřebována účelně. Z vyjádření pana [jméno] [příjmení] pak plyne, že společnost [právnická osoba] realizovala v roce 2010 výstavbu FVE [obec], kdy dne [datum] bylo realizováno zapojení výrobny, při kterém dodávala elektřinu přes transformátor vnitřní spotřeby a rozvaděč výrobny do místa spotřeby. Výrobna nebyla v té době galvanicky propojena k distribuční soustavě, tedy výroba i spotřeba elektřiny tvořily uzavřený okruh. K využití elektřiny docházelo v samotné výrobně pro osvětlení a dále k vytápění pomocí přímotopů, které by jinak musely být napájeny pomocí dieselagregátů. Správní orgán zdůraznil, že z ustálené rozhodovací praxe Energetického regulačního úřadu konkrétně plyne, že výroba elektřiny nemůže být považována za účelnou výrobu, pokud dochází k napájení spotřebičů toliko v objektu výrobny. V takém případě se totiž jedná o výrobu pro výrobu, tedy samoúčelnou, když je zřejmé, že pokud by elektrárna nebyla postavena, pak by ani neexistoval důvod pro spotřebu elektřiny (např. rozhodnutí [číslo jednací] a [číslo jednací]). Odkázal na účel zákona č. 180/2005 Sb. uvedený v § 1 odst. 2, jehož záměrem je v zájmu ochrany klimatu a ochrany životního prostředí podpořit využití obnovitelných zdrojů energie, zajistit trvalé zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na spotřeby primárních energetických zdrojů, přispět k šetrnému využívání přírodních zdrojů a k trvale udržitelnému rozvoji společnosti a zejména vytvořit podmínky pro naplnění indikativního cíle podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny v České republice ve výši 8 % k roku 2010 a vytvořit podmínky pro další zvyšování tohoto podílu po roce 2010. Správní orgán se proto obrátil přímo na společnost [právnická osoba], který k výzvě správního orgánu dne [datum] sdělila, že dne [datum] proběhly v rámci realizace díla provozní zkoušky předmětné výrobny, které trvaly cca 1 až 2 hodiny, kdy účelem bylo ovšem pouhé ověření, zda je výrobna schopna vyrábět elektřinu či nikoli. K ověření byly použity přímotopy, které pracovníci [právnická osoba], a.s. přemístili ze stavebních buněk nacházejících se v té době v areálu staveniště, avšak účelem v žádném případě nebylo zajistit vytápění těchto buněk. O této skutečnosti svědčí rovněž fakt, že přímotopy byly venku, nikoli ve stavebních buňkách. Z tohoto důvodu rovněž vyrobená elektřina nebyla ani měřena ani jinak nebyla vypořádána s navrhovatelem jako objednatelem. [právnická osoba] v rámci svého vyjádření dále výslovně odmítla, že by elektřina vyrobená v příslušné výrobně navrhovatele byla využívána pro její jiné stavební projekty. I když tato společnost realizovala v okolí také výstavbu jiných fotovoltaických elektráren, tyto projekty byly zcela samostatné a z výrobny navrhovatele nebylo zajišťováno vytápění stavebních buněk pro tyto účely. Správní orgán tak uzavřel, že bylo dostatečně prokázáno, že výrobna žalobce do konce roku 2010 nevyráběla elektřinu, kterou by bylo možno označit za účelnou, tj. takovou, která by ulevila životnímu prostředí a zdůvodnila vznik nároku na podporu. Správní orgán poukázal na rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu ze dne 26.dubna 2013 [číslo jednací], ze kterého vyplývá, že z hlediska vyplácení podpory není podstatný okamžik, kdy FVE [obec] začala poprvé vyrábět energii, ale speciálně, kdy poprvé začala vyrábět energii„ zelenou“. Pouze na ni se vztahuje úprava zákona č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), a předpisů, které ho provádí. Rozhodující tedy v daném případě není doslovná interpretace odst. 1.9 příslušného cenového rozhodnutí, ale interpretace systematická (kontextuální) a teleologická. Využití vyrobené elektřiny pro účely ověření technické funkčnosti elektrárny, respektive čistě jen pro její účely, tak nenaplňuje účelnost ostatní vlastní spotřeby dle § 2 písm. c) v rozhodné době platné vyhlášky č.475/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů („ Ostatní vlastní spotřebou elektřiny se rozumí elektřina z obnovitelných zdrojů, na kterou se vztahuje právo na úhradu zeleného bonusu a která je účelně využita výrobcem či jinou fyzickou nebo právnickou osobou bez použití regionální distribuční soustavy nebo přenosové soustavy.“) Pokud pak žalobce navrhoval výslechy pana [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] či [celé jméno svědka], považoval je správní orgán za nadbytečné. Uzavřel proto, že žalobce nesplnil podmínky, na základě kterých by bylo možno předmětnou výrobnu považovat za uvedenou do provozu v roce 2010 v tzv. ostrovním provozu a právo na podporu by mělo být zachováno dle článku II. bodu 2 zákona č. 330/2010 Sb. Jelikož až na podzim roku 2011 došlo k prvnímu paralelnímu připojení výrobny k distribuční soustavě, jeví se, že předmětnou výrobnu by bylo možno považovat za uvedenou do provozu v roce 2011. Jelikož celkový instalovaný výkon přesáhl 30 kW, s účinností od [datum] byl do ustanovení § 3 zákona č. 180/2005 Sb. vložen prostřednictvím zákona č. 330/2010 Sb. odst. 5, který stanovil, že v případě elektřiny vyrobené využitím energie slunečního záření se podpora vztahuje pouze na elektřinu vyrobenou ve výrobně elektřiny s instalovaným výkonem výrobny do 30 kWp, která je umístěna na střešní konstrukci nebo na obvodové zdi jedné budovy spojené se zemí pevným základem evidované v katastru. Tím došlo k zúžení okruhu subjektů, kterým je poskytována podpora, respektive nárok vzniká pouze výrobnám připojeným do elektrizační soustavy s instalovaným výkonem výrobny do 30 kW. Jelikož výrobna navrhovatele nesplňuje tyto parametry, když zejména z rozhodnutí o udělení licence je zřejmé, že instalovaný elektrický výkon provozovny činí 4,967 MW, je nutno zhodnotit, že nárok na podporu takovému výrobnímu zdroji nevzniká. Výrobna žalobce by mohla být považována za uvedenou do provozu od [datum], popřípadě od [datum], tedy ke konci roku 2011, což ovšem znamená, že s ohledem na novelizaci zákona č. 180/2005 Sb. a instalovaný výkon výrobny je třeba zdroj považovat za nepodporovaný.

20. Rozhodnutím Rady Energetického regulačního úřadu z 21.dubna 2020 [číslo jednací] pak byl rozklad [právnická osoba] a.s. proti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 15.října 2019 [číslo jednací] (sp. zn. SLS [číslo] 2018) zamítnut a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Správní orgán II. stupně v rozhodnutí o rozkladu víceméně zopakoval své předchozí právní názory vyjádřené v rozhodnutí Rady ze dne 9.dubna 2019 [číslo jednací], kdy zdůraznil, že je třeba dovodit požadavek nezbytnosti účelně vyráběné a spotřebované elektřiny, přičemž napájení spotřebičů v objektu ostrahy elektrárny (kdy bez existence elektrárny by neexistoval ani tento objekt ostrahy) nebyl v těchto případech shledán jako naplňující znak účelnosti vlastní spotřeby dle § 2 písm. c) vyhlášky č. 475/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, ale naopak jako výroba samoúčelná, na kterou nemohla být podpora poskytována (rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu [číslo jednací] či [číslo]). Uvedl, že připojení přímotopů k výrobně lze do jisté míry považovat za uzavřený elektrický okruh, a tedy ostrovní provoz výrobny, nicméně jeho účelem bylo zajištění provozuschopnosti elektrárny, nikoliv nahradit vytápění fosilním palivem za obnovitelný zdroj elektřiny. Svým rozsahem se nadto jednalo o spotřebu zcela zanedbatelnou ve vztahu k velikosti a instalovanému výkonu výrobny. Z předložených protokolů společností [právnická osoba] a [právnická osoba], z vyjádření bývalého akcionáře společnosti či ze správního řízení vedeného pod sp. zn. UP [číslo] 2011 se jednoznačně podává, že FVE [obec] byla projektována pro připojení do elektrizační soustavy. To ostatně potvrzuje i dáletrvající zájem navrhovatele o toto připojení a jeho realizace na podzim roku 2011, kdy začal elektřinu do elektrizační soustavy dodávat. Elektrárna tak vůbec nebyla koncipována k fungování v ostrovním provozu, které si lze funkčně představit spíše u domácností (zvláště v kombinaci s baterií pro akumulaci energie) nebo u průmyslových podniků s dostatečnou poptávkou elektřiny, která by mohla být spotřebována bez jejich dodávky do distribuční soustavy, kde by výrobce mohl dodávat vyrobenou elektřinu sobě nebo jinému účastníkovi trhu skrze galvanicky oddělenou lokální distribuční soustavu či přímé vedení. K tomu lze odkázat na obsáhlou argumentaci Nejvyššího soudu České republiky v rozhodnutí č. j. [číslo jednací], kde soud mj. uvedl, že výkladem teleologickým (účeloslovným, e ratione legis) lze dovodit, že v případě výrobny elektřiny určené k připojení do elektrizační soustavy není pro účely poskytování podpory využívání obnovitelných zdrojů žádný důvod výkladově odlišovat okamžik uvedení výrobny do provozu pouze na základě skutečnosti, jakou formu podpory výrobce uplatnil. V případě výrobny určené k připojení do elektrizační soustavy (tj. nikoli jako součást tzv. ostrovního systému) by byla výroba elektřiny, aniž by došlo k jejímu dodávání do elektrizační soustavy, bezvýznamná z hlediska účelu poskytování podpory vymezených v § 1 odst. 2 zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů. Účelem zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů není, aby se výrobny pouze stavěly, nýbrž jeho účelem je zvýšení podílu využívané elektřiny, která pochází z obnovitelných zdrojů. V případě výrobny určené k připojení do elektrizační soustavy je tak k naplnění účelu zákona logicky nezbytné, aby k připojení do elektrizační soustavy skutečně došlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.5.2018 s. zn. [spisová značka]). Proto vztažení podmínky uvedení výrobny do provozu již k okamžiku započetí výroby elektřiny (a nikoliv až k započetí jejích dodávek do elektrizační soustavy) se v předmětném cenovém rozhodnutí mohlo týkat jedině takových výroben, které nebyly určeny k připojení do elektrizační soustavy (tj. jako součást tzv. ostrovních systémů). Ačkoliv lze tedy chápat postupy a argumentaci žalobce, který byl na konci roku 2010 závislý na činnosti či nečinnosti provozovatele distribuční soustavy, jenž však zjevně postupoval podle obsahu smluvních ujednání, nelze připojení přímotopů k výrobně navrhovatele [příjmení] [jméno] náhle považovat za ostrovní provoz, neboť byla od počátku koncipována pro dodávky elektřiny do elektrizační soustavy, a z technického hlediska navrhovatel neprokázal ani netvrdil, že by měla fungovat v ostrovním provozu (kromě spotřeby prostřednictvím přímotopů). Navrhovatel v řízení neprokázal velikosti elektrárny odpovídající odběr vyrobené elektřiny dlouhodobějšího charakteru (před listopadem 2011), čímž nebyl naplněn účel zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů a účel zhotovení výrobny samotné. Z tohoto důvodu je nutné považovat podmínky pro uvedení navrhovatelovy výrobny do provozu pro účely podpory za splněné až ode dne připojení výrobny do elektrizační soustavy, tj. jedná se vzhledem k instalovanému výkonu výrobny o elektrárnu nepodporovanou. Dále pak správní orgán II. stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č. j. 23 Cdo 5137/2017-434, kde Nejvyšší soud uvedl, že účelem zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů není podpora investic do fotovoltaických elektráren, jejich výstavby a podpora návratnosti těchto investic, aby účel fotovoltaické elektrárny byl naplněn již v okamžiku jejího stavebnětechnického dokončení neboli účelem zákona o podpoře využívání zdrojů není, aby se stavěly fotovoltaické elektrárny, ale zvýšení podílu dodávané elektřiny, která pochází z obnovitelných zdrojů. FVE dosáhne svého účelu až v okamžiku, kdy dodává elektřinu do distribuční soustavy; pro naplnění tohoto účelu je logicky nezbytný předpoklad jejího zapojení do distribuční soustavy. Výrobna tak není uvedena do provozu okamžikem, kdy je způsobilá vyrábět elektřinu, neboť pouhou možností výroby elektřiny ještě není naplněn účel elektrárny. Podle § 54 odst. 5 z.č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů pro výrobny elektřiny uvedené do provozu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pro které vznikl nárok na podporu elektřiny podle dosavadních právních předpisů, trvá nárok na podporu elektřiny podle tohoto zákona po dobu životnosti výrobny elektřiny podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno. Podle § 1 odst. 2 z.č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů) ve znění po novele provedené zákonem č.330/2010 Sb. účinném do 29.5.2012 účelem tohoto zákona je v zájmu ochrany klimatu a ochrany životního prostředí a) podpořit využití obnovitelných zdrojů energie (dále jen "obnovitelné zdroje"), b) zajistit trvalé zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě primárních energetických zdrojů, c) přispět k šetrnému využívání přírodních zdrojů a k trvale udržitelnému rozvoji společnosti, d) vytvořit podmínky pro naplnění indikativního cíle podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny v České republice ve výši 8 % k roku 2010 a vytvořit podmínky pro další zvyšování tohoto podílu po roce 2010. Podle § 3 odst. 1 z.č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů) ve znění účinném do 29.5.2012 po novele provedené zákonem č.330/2010 Sb. podpora podle tohoto zákona se vztahuje na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů ve výrobnách elektřiny na území České republiky připojených do elektrizační soustavy České republiky přímo, prostřednictvím odběrného místa nebo prostřednictvím jiné výrobny elektřiny připojené k elektrizační soustavě České republiky, s výjimkou větrných elektráren umístěných na rozloze 1 km2 o celkovém instalovaném výkonu nad 20 MWe. V případě výroby elektřiny z biomasy se podpora vztahuje na druhy a způsoby využití biomasy, které z hlediska ochrany životního prostředí stanoví prováděcí právní předpis. Podle § 3 odst. 5 z.č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů) ve znění po novele provedené zákonem č.330/2010 Sb. účinném od 1.3.2011 do [datum] v případě elektřiny vyrobené využitím energie slunečního záření se podpora vztahuje pouze na elektřinu vyrobenou ve výrobně elektřiny s instalovaným výkonem výrobny do 30 kWp, která je umístěna na střešní konstrukci nebo na obvodové zdi jedné budovy spojené se zemí pevným základem evidované v katastru. Podle čl. II. bodu 1 přechodných ustanovení z.č.330/2010 Sb., kterým se mění zákon [číslo] Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), účinných od [datum], právo na podporu výroby elektřiny ze zdrojů využívajících energii slunečního záření připojených do přenosové nebo distribuční soustavy vzniklé podle dosavadních právních předpisů zůstává zachováno. Podle odst.2 připojí-li výrobce elektřiny ze zdroje nepřipojeného do přenosové nebo distribuční soustavy uvedeného do provozu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona takový zdroj do přenosové nebo distribuční soustavy do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, právo na podporu podle dosavadních předpisů zůstává zachováno. Pro účely stanovení podpory se takový zdroj považuje za zdroj uvedený do provozu dnem, kdy došlo k jeho připojení k přenosové nebo k distribuční soustavě. Podle § 2 písm. c) vyhlášky č.475/2005 Sb. ze dne [datum], kterou se provádějí některá ustanovení zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů (ve znění účinném do 22.11.2011) pro účely této vyhlášky se rozumí a) elektřinou vyrobenou z obnovitelných zdrojů - elektřina vyrobená z obnovitelných zdrojů ve výrobně naměřená v předávacím místě výrobny a sítě provozovatele distribuční soustavy nebo přenosové soustavy, nebo svorková výroba elektřiny snížená o technologickou vlastní spotřebu elektřiny, v případě společného spalování biomasy a neobnovitelného zdroje poměrná část elektřiny pocházející z obnovitelných zdrojů, b) technologickou vlastní spotřebou elektřiny - spotřeba elektrické energie na výrobu elektřiny při výrobě elektřiny nebo elektřiny a tepla v hlavním výrobním zařízení i pomocných provozech, které s výrobou přímo souvisejí, včetně výroby, přeměny nebo úpravy paliva, ztrát v rozvodu, vlastní spotřeby i ztrát na zvyšovacích transformátorech pro dodávku do distribuční soustavy nebo přenosové soustavy, je-li fakturační měření instalováno na jejich primární straně, c) ostatní vlastní spotřebou elektřiny - elektřina z obnovitelných zdrojů, na kterou se vztahuje právo na úhradu zeleného bonusu a která je účelně využita výrobcem či jinou fyzickou nebo právnickou osobou bez použití regionální distribuční soustavy nebo přenosové soustavy. Podle § 4 odst. 1 z.č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů pro účely stanovení podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů podle tohoto zákona se za elektřinu z obnovitelných zdrojů považuje elektřina vyrobená využitím obnovitelných zdrojů naměřená v předávacím místě výrobny elektřiny a distribuční soustavy nebo přenosové soustavy, nebo naměřená na svorkách generátoru a snížená o technologickou vlastní spotřebu elektřiny, anebo poměrná část elektřiny pocházející z obnovitelného zdroje v případě společného spalování obnovitelného zdroje a druhotného zdroje nebo neobnovitelného zdroje. Podle odst. 2 podpora elektřiny z obnovitelných zdrojů se vztahuje na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů ve výrobnách elektřiny na území České republiky připojených k elektrizační soustavě České republiky přímo nebo prostřednictvím odběrného místa nebo prostřednictvím jiné výrobny elektřiny připojené k elektrizační soustavě České republiky. Podle odst. 7 rozsah a výši podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů stanoví Úřad podle tohoto zákona v cenovém rozhodnutí. Podle § 52 odst. 1 z.č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) neoprávněnou dodávkou elektřiny do elektrizační soustavy je a) dodávka bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl, b) dodávka bez měřicího zařízení, pokud dodávka bez měřicího zařízení nebyla smluvně sjednána, c) dodávka do té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina, d) dodávka měřená měřicím zařízením, 1. které prokazatelně nezaznamenalo dodávku nebo zaznamenalo dodávku nesprávně v důsledku neoprávněného zásahu do tohoto měřicího zařízení nebo do jeho součásti či příslušenství nebo byly v měřicím zařízení provedeny takové zásahy, které údaje o skutečné dodávce změnily, 2. které nebylo připojeno provozovatelem přenosové soustavy nebo příslušným provozovatelem distribuční soustavy nebo nesplňuje podmínky obsažené v Pravidlech provozování přenosové soustavy nebo Pravidlech provozování příslušné distribuční soustavy, 3. na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci, e) dodávka v přímé souvislosti s neoprávněným zásahem na přímém vedení či na zařízení distribuční soustavy nebo zařízení přenosové soustavy. Podle odst. 2 při neoprávněné dodávce je výrobce povinen uhradit vzniklou škodu. Podle odst. 3 neoprávněná dodávka elektřiny do elektrizační soustavy se zakazuje.

21. Soud I. stupně vyšel z dokazování provedeného správním orgánem, které doplnil o výslech svědka [celé jméno svědka] a po zhodnocení všech důkazů dospěl k závěru, že posouzení správního orgánu je naprosto správní a zcela odpovídá ustálené rozhodovací praxi jak správního orgánu, tak i soudů rozhodujících v řízení podle části páté o.s.ř. Soud I. stupně může pro stručnost zcela odkázat na rozhodnutí správního orgánu II.stupně, který jak v prvním rozhodnutí o rozkladu ze dne 9.dubna 2019 č. j. 03274-27/2018-ERU, tak i ve druhém rozhodnutí o rozkladu ze dne 21.dubna 2020 č. j. 03274-64/2018-ERU správně vysvětlil rozhodnou právní úpravu podpory pro výrobny elektřiny využitím slunečního záření, jakož i výklad pojmu„ uvedení do provozu“. Soud proto zcela odkazuje na stránky [číslo] rozhodnutí ze dne 21.dubna 2020 č. j. 03274-64/2018-ERU s tím, že je třeba klást důraz na účel, pro který byla fotovoltaická elektrárna vybudována, účelnost využití vyráběné elektřiny a rovněž trvalost takovéto výroby.

22. Obecně je totiž třeba uvést, že za okamžik uvedení do provozu je třeba chápat okamžik, kdy zařízení v souladu s právem (legálně) slouží účelu, pro který bylo vybudováno, tj. u fotovoltaické elektrárny je to okamžik, kdy legálně vyrábí a dodává elektřinu do elektrizační soustavy (s vyjímkou ostrovních provozů, což nebyl případ výrobny žalobce). Mezi formální podmínky patří podmínky zákonné znamenající, že daná výrobna splňuje všechny podmínky stanovené zákonem a tedy že elektřinu vyrábí legálně, tj. podléhá-li kolaudaci, byla zkolaudována, disponuje rozhodnutím o udělení licence a vznikem oprávnění k výkonu licencované činnosti, v případě, že dodává elektřinu do distribuční soustavy, pak musí disponovat též souhlasem provozovatele distribuční soustavy s připojením, které se realizuje právě připojením k distribuční soustavě se souhlasem provozovatele. Mezi podmínky materiální lze zařadit faktickou stavební dokončenost elektrárny, tedy že elektrárna je fyzicky hotová (což se právně projeví tím, že byla zkolaudována, obdržela revizní zprávu, že byla fyzicky propojena s distribuční soustavou) a že začala vyrábět a dodávat elektřinu do distribuční soustavy (což se prokazuje protokolem o prvním paralelním připojení výrobny k distribuční soustavě). Soud prvního stupně považuje za rozhodující nikoli to, kdy byly vystaveny potřebné (třeba i nepravdivé) dokumenty, které prokazují splnění těchto podmínek, ale to, kdy skutečně byly tyto podmínky splněny. Těmito podmínkami se totiž sleduje, aby zařízení bezpečně a legálně sloužilo k účelu, pro který bylo vybudováno. Jinými slovy nezáleží na tom, kdy byl vystaven protokol či další listiny, kterými se splnění příslušných podmínek prokazuje, ale kdy skutečně došlo ke splnění podmínek. Není totiž pochyb o tom, že fotovoltaická elektrárna může vyrábět elektřinu i v situaci, kdy není stavebně dokončená (stačí v zásadě i jen jeden fotovoltaický panel), není pochyb o tom, že může být fyzicky propojena s distribuční soustavou a dodávat elektřinu do distribuční soustavy i bez toho, že by proběhlo paralelní připojení výrobny k distribuční soustavě, (tedy bez souhlasu provozovatele distribuční soustavy), není pochyb o tom, že může obdržet revizní zprávu bez toho, že by byla skutečně provozuschopná a bezpečná (stačí podplatit revizního technika). Podstatné je, kdy jsou skutečně splněny podmínky pro to, aby bylo možné hovořit o výrobně jako o výrobně uvedené do provozu, tedy okamžik, kdy zařízení v souladu s právem (legálně) slouží účelu, pro který bylo vybudováno. Pokud tedy například fotovoltaická elektrárna není zcela dokončená, nelze hovořit o uvedení výrobny do provozu, i kdyby byly formálně naplněny podmínky bodu 1.9 cenového rozhodnutí ERÚ [číslo] 2009 (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu spisová značka 9 As 256/2015 nebo spisová značka 9 As 204/2015).

23. Pro žalobce bohužel vyplývá z provedených důkazů, že na konci roku 2010 proběhla toliko zkouška provozu elektrárny žalobce, že fotovoltaická elektrárna žalobce byla určena pro výrobu elektřiny pro distribuční soustavu a byť byla již ke konci roku 2010 připravena k úplnému a trvalému spuštění (disponovala i příslušnou licencí od ERÚ), v důsledku nedokončeného galvanického připojení elektrárny k distribuční soustavě nemohl žalobce výrobu elektřiny skutečně rozjet. Z tohoto důvodu nedošlo na konci roku 2010 k uvedení výrobny žalobce do provozu, a to ani do provozu ostrovního; skutečnost, že jinak byla FVE [obec] na konci doku 2010 provozuschopná na tomto závěru nic nemění. S ohledem na to, že novelou zákona č.180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů) provedenou z.č. z.č.330/2010 Sb. došlo s účinností od [datum] k omezení podpory pro fotovoltaické elektrárny pouze na elektřinu vyrobenou ve výrobně elektřiny s instalovaným výkonem výrobny do 30 kWp, která je umístěna na střešní konstrukci nebo na obvodové zdi jedné budovy spojené se zemí pevným základem evidované v katastru, což není případ výrobny žalobce, neboť jeho výrobna má výkon vyšší a není umístěna na budově, potřeboval žalobce, aby jeho výrobna FVE [obec] byla připojena k distribuční soustavě do [datum]. Pokud by se tak stalo, vznikl by mu nárok na podporu a s ohledem na přechodná ustanovení z.č.330/2010 Sb. (čl. II. bod 1) by mu byl zachován i po [datum]. Jelikož se tak nestalo a k připojení výrobny žalobce došlo až v listopadu 2011, nepřísluší žalobci nárok na podporu.

24. Pouze pro úplnost soud I. stupně poznamenává, že se nejeví důvodné ani stížnosti žalobce na nečinnost provozovatele distribuční soustavy, který, jak správně poznamenává správní orgán na straně 14 rozhodnutí o rozkladu, zjevně postupoval podle obsahu smluvních ujednání (tj. smluv o připojení k distribuční soustavě), kde měl lhůtu stanovenou do března 2011 včetně, a pokud tedy tuto lhůtu smluvně zakotvenou dodržel, těžko shledávat na jeho straně porušení právní povinnosti, které je nezbytnou podmínkou pro vznik nároku na náhradu škody. Soudu I. stupně proto nezbývá, než konstatovat, že rozhodnutí správního orgánu jsou zcela v souladu s právem, že žalobci nevznikl nárok na podporu elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje vyrábějícího elektřinu ze slunečního záření ve FVE [obec] ve formě ročního zeleného bonusu ve výši stanovené cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu účinným pro příslušný kalendářní rok pro zdroj vyrábějící elektřinu s využitím slunečního záření uvedený do provozu od [datum] do [datum] a nevznikl mu tak ani nárok na zaplacení částky 165.812,76 Kč spolu s 8,50% úrokem z prodlení p.a. z částky 126.420,56 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 39.392,20 Kč od [datum] do zaplacení. Soud proto žalobu žalobce v plném rozsahu zamítl.

25. Soud podotýká, že žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 165.812,76 Kč spolu s 8,50% úrokem z prodlení p.a. od [datum] do zaplacení, nicméně v řízení před správním orgánem rozhodoval správní orgán žalobou napadeným rozhodnutím o návrhu žalobce na zaplacení částky 165.812,76 Kč spolu s 8,50% úrokem z prodlení p.a. z částky 126.420,56 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 39.392,20 Kč od [datum] do zaplacení, přičemž podle § 250b odst. 3 o.s.ř. návrh, o němž rozhodl správní orgán, nesmí být v průběhu řízení před soudem změněn. Žalobce tak může požadovat pouze méně, než požadoval v řízení před správním orgánem, nikoli více, nicméně s ohledem na celkovou nedůvodnost žaloby soud tuto vadu žaloby dále neřešil.

26. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl podle 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, přísluší mu proto náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající z paušální náhrady nákladů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 900 Kč za tři úkony po 300 Kč (vyjádření k žalobě, účast u jednání dne [datum] a u jednání dne [datum]).

Poučení