25 C 138/2022 - 226

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr.Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobkyně [Jméno žalobkyně], nar.[Anonymizováno], bytem [Adresa žalobkyně], proti žalovanému [Jméno žalovaného A]., IČO [Anonymizováno], se sídlem [Adresa žalovaného A], zastoupenému [Jméno žalovaného B], advokátem se sídlem [Anonymizováno], o vydání věci a o zaplacení 109.500,- Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení 130.489,-Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba žalobkyně, kterou se domáhá na žalovaném vydání řádného vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu na adrese [adresa] za rok 2018, se zamítá.

II. Žaloba žalobkyně, kterou se domáhá na žalovaném „komplexních podkladů k vyúčtování služeb za rok 2018 a pořízení kopií jejich originálů“, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20.650,- Kč spolu s 9,75 % úrokem z prodlení p.a. z částky 10.960,- Kč od [datum] do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení p.a. z částky 6.050,- Kč od [datum] do zaplacení a s 8,25 % úrokem z prodlení p.a. z částky 3.640,- Kč od [datum] do zaplacení tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba žalobkyně, kterou se domáhá na žalovaném zaplacení částky 88.850,- Kč spolu s 9,75% úrokem z prodlení p.a. z částky 54.750,- Kč za dobu od [datum] do [datum] a z částky 43.790,- Kč od [datum] do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 30.450,- Kč za dobu od [datum] do zaplacení a z částky 6.050,- Kč za dobu od [datum] do [datum], s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 14.610,- Kč za dobu od [datum] do zaplacení a z částky 3.640,- Kč za dobu od [datum] do [datum], se zamítá.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 126.986,- Kč spolu s 8,50 % úrokem z prodlení z částky 5.164,- Kč od [datum] do zaplacení, spolu s 11,75 % úrokem z prodlení z částky 26.587,- Kč od [datum] do zaplacení, z částky 26.587,- Kč od [datum] do zaplacení, z částky 26.587,- Kč od [datum] do zaplacení, z částky 7.587,- Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Vzájemný návrh žalovaného se co do částky 3.503,- Kč spolu s 8,50 % úrokem z prodlení z částky 1.279,- Kč od [datum] do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 36.698,- Kč od [datum] do zaplacení zamítá.

VII. Vzájemný návrh žalovaného se co do částky 2.000,- Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení zamítá.

VIII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na soudním poplatku za vzájemný návrh částku 1.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IX. Žalovanému bude po právní moci tohoto rozsudku prostřednictvím účtárny zdejšího soudu vrácena nespotřebovaná část zálohy ve výši 3.350,- Kč.

XI. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 82.976,- Kč k rukám právního zástupce žalovaného [tituly před jménem][jméno FO], advokáta se sídlem [adresa] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] došlou soudu dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] domáhá vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost vydat žalobkyni řádné vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu na adrese [adresa] za rok 2018, „komplexní podklady k vyúčtování služeb za rok 2018 a pořízení kopií jejich originálů“ a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni pokutu podle § 13 odst. 2 z.č.67/2013 Sb. v celkové výši 109.500,-Kč spolu s 9,75% úrokem z prodlení p.a. z částky 54.750,-Kč od [datum] do zaplacení (za neposkytnutí řádného vyúčtování služeb za rok 2018), spolu s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 36.500,-Kč od [datum] do zaplacení (za neposkytnutí řádného vyúčtování služeb za rok 2019) a spolu s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 18.250,-Kč od [datum] do zaplacení (za neposkytnutí řádného vyúčtování služeb za rok 2020).

2. V žalobě uvádí, že je nájemcem bytu č. [hodnota] v bytovém domě na adrese [adresa] na základě platné nájemní smlouvy uzavřené s pronajímatelem – vlastníkem společností [právnická osoba]. IČO [IČO], se sídlem [adresa] podle § 2235 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně poskytuje žalovanému nájemné a dále zálohy na služby spojené s užíváním. Službami se rozumí plnění poskytované dle § 2247 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s § 3 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon o službách“), který je ve vztahu ke službám právním předpisem lex specialis vůči dotčeným ustanovením občanského zákoníku. Žalovaný je povinen uvedené služby poskytovat a současně dle ust. § 2247 odst. 3 občanského zákoníku ve spojení s § 7 odst. 2 zákona o službách žalobkyni poskytovat vyúčtování takto stanovených služeb. Předmětem a důvodem žaloby je skutečnost, že žalovaný a) dosud žalobkyni neposkytl řádná vyúčtování služeb, když zákon o službách za řádné vyúčtování považuje pouze takové, které je v souladu s jeho ust. § 7 odst. 2; b) dosud žalobkyni neposkytl komplexní podklady k vyúčtování, ve smyslu § 8 odst. 1 zákona o službách, ačkoli žalobkyně o tyto požádala; c) dosud žalobkyni neposkytl finanční plnění spočívající v pokutě za nesplnění povinnosti dle bodu a) ve výši stanovené dle § 13 zákona o službách, tj. 50,- Kč a úrok z prodlení za každý den prodlení s poskytnutím řádného vyúčtování služeb.

3. Žalovaný měl dle ust. § 7 odst. 2 zákona o službách žalobkyni poskytnout řádné vyúčtování služeb. Podstatné parametry řádného vyúčtování služeb pak stanoví ust. § 6 vyhlášky č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům (dále jen „vyhláška ke službám“). Dle ust. § 7 odst. 4 zákona o hospodaření energií a jeho prováděcích předpisů (zejm. vyhlášky č. 194/2007 Sb.) je nezbytné vybavit všechny radiátory v bytových a nebytových jednotkách a přívody teplé vody, přístroji registrujícími dodávku tepelné energie, přičemž v předmětu nájmu užívaném žalobkyní se nacházejí již od roku 2015 měřiče tepelné energie, ale tyto nejsou v rozporu s § 3 a § 4 zákona o službách žádným způsobem odečítány a žalovaným dosud předkládaná „pseudovyúčtování služeb“ tak nesplňují zákonné požadavky, zejména při absenci parametrů, jakými jsou polohové koeficienty, rozúčtování na základní a spotřební složku u dodávek tepelné energie, spotřeba vody na dodávku teplé vody, správné určení spotřeby u zákonem stanovených měrných jednotek, podlahových ploch a započtených podlahových ploch, celkového počtu uživatelů bytových jednotek, a uvedení dalších nezbytných metrologických parametrů, které by v souhrnu poskytly poctivý a řádný obraz vyhovující zákonu o službách a souvisejícím právním předpisům. Nejvyšší soud ČR se vyjádřil v rozsudku sp. zn. 26 Cdo 4047/2019, že není povinností příjemce žádat o provedení vyúčtování, nýbrž je poskytovatel povinen vyúčtování provést a seznámit s ním příjemce ve stanovené lhůtě, a to bez ohledu na fakt, zda ho o to příjemce žádá nebo jej na to dokonce upomíná. „Nárok na pokutu vzniká nájemci již samotným uplynutím stanovené lhůty a následný výsledek vyúčtování na něj nemá (a z logiky věci ani nemůže mít) žádný vliv.“ Pokud tedy není posledním dnem lhůty, tj. zpravidla 30.4. doručeno příjemci vyúčtování, vzniká mu hned 1.5. nárok na pokutu. Rovněž je zcela irelevantní následný výsledek vyúčtování, ať již je příjemci vyúčtován nedoplatek nebo přeplatek. Doručené vyúčtování pak musí být řádné, tj. musí obsahovat náležitosti uvedené v § 7 zákona o službách. S odkazem na svou dosavadní judikaturu týkající se řádnosti vyúčtování konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp. zn. 26 Cdo 1528/2020, že „nebylo-li vyúčtování služeb řádné (v souladu se smlouvou a předpisy jej regulujícími), poskytovatel služeb (pronajímatel, společenství vlastníků atd.) svou povinnost provést vyúčtování služeb nesplnil a jeho povinnost trvá i nadále.“ Podle Nejvyššího soudu ČR „není přitom významné, zda [poskytovatel] služby nevyúčtoval vůbec nebo je nevyúčtoval řádně. Soud proto i v řízení o zaplacení pokuty podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. musí zkoumat, zda vyúčtování služeb, s nímž poskytovatel služeb seznámil příjemce služeb (před zahájením řízení či v jeho průběhu), bylo řádné“. Uvedené stanovisko pak Nejvyšší soud potvrdil i v rozsudku sp. zn. 26 Cdo 743/2021, kde dodal, že soud má povinnost řádnost vyúčtování zkoumat bez ohledu na vznesené námitky proti vyúčtování, neboť ani jejich absence nemůže zhojit vzniklé vady vyúčtování. Pokud vyúčtování není řádné, jedná se pouze o zdánlivé právní jednání, k němuž se nepřihlíží, a soud tedy postupuje stejně, jakoby žádné vyúčtování doručeno nebylo.

4. Žalobkyni tak svědčí právo na to, aby jí byla poskytnuta řádná vyúčtování služeb od roku 2018 a následujících let. Žalobkyně uplatňuje nárok na řádné vyúčtování služeb za rok 2018 a poskytnutí komplexních podkladů k tomuto vyúčtování služeb, přičemž ponechává žalovanému dostatečný časový prostor (dosud nežaluje) k provedení stejných nároků ve vztahu k vyúčtování služeb za následná období. Současně žalobkyně uplatňuje nárok na zákonnou pokutu dle ust. § 13 zákona o službách ve výši 50,- Kč a úroku z prodlení za každý den prodlení s poskytnutím řádného vyúčtování služeb za rok 2018, za rok 2019 a za rok 2020, tj. na úhradu pokuty ve výši 50,- Kč denně z neposkytnutého řádného vyúčtování služeb za rok 2018 včetně úroku z prodlení náležející za dobu od [datum] ke dni [datum] ve výši 54.750,- Kč + 9,75 % p.a., úhradu pokuty ve výši 50,- Kč denně z neposkytnutého řádného vyúčtování služeb za rok 2019 včetně úroku z prodlení náležející za dobu od [datum] ke dni [datum] ve výši 36.500,- Kč + 10,00 % p.a. a úhradu pokuty ve výši 50,- Kč denně z neposkytnutého řádného vyúčtování služeb za rok 2020 včetně úroku z prodlení náležející za dobu od [datum] ke dni [datum] ve výši 18.250,- Kč + 8,25 % p.a. Celkovou žalovanou částku tvoří dle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. v důsledku nesplnění řádného vyúčtování služeb za rok 2018, 2019 a 2020 v souladu s ust. § 6 ve lhůtě dle ust. § 7 zákona o službách částka ve výši 109.500,- Kč, a dále příslušný úrok z prodlení. Ohledně uplatněných úroků z prodlení žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. 26 Cdo 1528/2020 s učiněným závěrem, že „při prodlení s placením pokuty podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. vždy (tedy před i po účinnosti zákona č. 104/2015 Sb.) vznikala povinnost zaplatit úroky z prodlení (§ 1968, 1970 o. z.), nikoliv poplatky z prodlení podle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.“ Dále pak žalobkyně odkazuje na závěr učiněný v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1261/2015 ze dne [datum], podle něhož „má-li být nájemci bytu umožněna účinná kontrola správnosti vyúčtování služeb, lze mít za splněnou povinnost pronajímatele seznámit ho s doklady, o které se vyúčtování opírá, pouze tehdy, předložil-li mu komplexní soubor veškerých (kompletních) listin týkajících se všech vyúčtovaných služeb a pokrývajících celé zúčtovací období. V žalobě, jíž se nájemce bytu domáhá po pronajímateli předložení dokladů, ze kterých vycházel při vyúčtování záloh na plnění poskytovaná s užíváním bytu (a také v následném vyhovujícím rozsudku) nemusí být tyto doklady označeny jednotlivě, nýbrž postačí, jsou-li vymezeny úhrnně údaji, jež umožňují identifikovat soubor uvedených dokladů „jako celek“.

5. Žalovaný se vyjádřil tak, že navrhuje zamítnutí žaloby. Žalovaný podáním ze dne [datum] (č.l. 38) došlým soudu téhož dne učinil nespornou skutečnost, že žalobkyně byla na základě nájemní smlouvy č.[hodnota] nájemcem bytu č.[hodnota] v bytovém domě na adrese [adresa] a že jí poskytoval služby spojené s nájmem bytu. Zdůraznil, že právní úprava má sloužit ke spravedlivému uspořádání poměrů mezi stranami, zatímco smyslem podané žaloby není skutečně se domoci změněného vyúčtování, které se obvykle liší ve výsledné částce o jednotky procent, ale pouze získání co nejvyššího penále, což představuje zneužití právní úpravy proti jejímu smyslu. Žalobkyně začala vyúčtování služeb rozporovat až dne [datum] předžalobní výzvou.

6. Dále žalovaný uvedl, že polohové koeficienty jsou využívány pro výpočet započitatelné podlahové plochy, která je jedním ze vstupních parametrů pro vyúčtování. Jak je patrné z jednotlivých evidenčních listů, žalovaný pro všechny prostory v nájmu využívá příslušné koeficienty stanovené vyhláškou k výpočtu započitatelné podlahové plochy bytu (sloupce „Plocha: skutečná, započtená, otápěná“). Výsledek z tohoto výpočtu je následně řádně využit v rozúčtování. Vyúčtování tedy řádně využívá polohových koeficientů a dalších parametrů a je v tomto ohledu bez vad. V § 3 odst. 3 vyhlášky 269/2015 Sb. je uvedeno, že „v zúčtovací jednotce, ve které u příjemců služeb nejsou instalována měřidla podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, poskytovatel služeb spotřební složku rozdělí mezi příjemce služeb stejným způsobem jako složku základní.“ Dle § 6 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. je „základní složka rozdělena mezi příjemce služeb podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce.“ Vyúčtování v minulých letech bylo provedeno v souladu s výše popsaným postupem, kdy byly (pro tehdejší absenci měřidel) rozděleny náklady dle poměru započitatelné plochy bytu k ploše celkové. Absence rozúčtování na složku základní a spotřební tedy není vadou poskytnutého vyúčtování. Spotřeba vody na dodávku teplé vody je jako součást nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům v souladu s § 6 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. stejně jako v obecné rovině v souladu s tím, že tato právní úprava je převážně dispozitivní, na základě ujednání s nájemci v domě určena a vyúčtována dle osoboměsíců. Náklady na společnou přípravu teplé vody pro dům zahrnující spotřebu vody na dodávku teplé vody jsou tedy vyúčtovány řádně a poskytnuté vyúčtování je v tomto ohledu bez vad. Počet členů domácnosti je řádně uveden v evidenčním listu i jednotlivých vyúčtováních.

7. Dále žalovaný vznesl námitku promlčení ohledně povinnosti poskytnout řádné vyúčtování služeb za rok 2018 a s tím spojenými nároky, včetně nároků na poskytnutí podkladů a na zaplacení penále. Obecně platí, že povinnost poskytnout vyúčtování služeb má poskytovatel služeb nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. Při ročním zúčtovacím období by tak obecně byl pronajímatel v prodlení dnem [datum], což je též den, ve který počala běžet promlčecí lhůta dle § 619 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Dle rozhodnutí 26 Cdo 3256/2015 platí, že právo nájemce domáhat se po pronajímateli vyúčtování záloh na služby je právo mající majetkový charakter, které je třeba uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě. V tomto případě trvá promlčecí lhůta v souladu s § 629 občanského zákoníku tři roky, konkrétně tedy trvala od [datum] do [datum]. Dle § 648 občanského zákoníku uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. Promlčecí lhůta je lhůtou hmotněprávní, a proto účinky dle § 648 občanského zákoníku nastávají až dojitím návrhu soudu, nikoli už jeho předáním k poštovní přepravě. Žalobkyně sice datuje svou žalobu ke dni [datum], ovšem žaloba soudu došla dne [datum], tedy již po uplynutí promlčecí lhůty. Žalobce se proto tímto učiněním námitky promlčení jednak zbavuje povinnosti poskytnout vyúčtování služeb za rok 2018 a jednak též (případné) povinnosti plnit penále odvíjející se od nedodání vyúčtování za tento rok, které je tímto též promlčeno, stejně jako povinnosti poskytovat podklady k vyúčtování za rok 2018.

8. Dále žalobce zpochybnil určení úroku z prodlení, neboť úrok z prodlení náleží dlužníkovi, který je v prodlení se splácením dluhu (§ 1970 občanského zákoníku). V prodlení je ten, kdo nesplní dluh řádně a včas (§ 1968 občanského zákoníku), je tedy po splatnosti. Nárokovaných 50,- Kč den za nedodání řádného vyúčtování představuje tzv. „penále“, na které se užijí ustanovení o smluvní pokutě (§ 2052 občanského zákoníku). U smluvní pokuty není obecně stanovena její splatnost, je tak nutné vyjít z obecných pravidel, podle kterých, není-li ujednán čas plnění, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen plnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 občanského zákoníku). Výzva k plnění byla zaslána dne [datum], a to se lhůtou sedmi dnů pro plnění, případné prodlení (a úrok z prodlení) ohledně peněžitého plnění tedy počíná až od tohoto okamžiku. Z tohoto důvodu může žalobkyně uplatnit nejvýše úrok z prodlení ode dne [datum], takže je chybně určeno datum, od kterého je počítán úrok z prodlení, stejně jako je chybně určena různá úroková sazba u nárokovaných úroků z prodlení. Konečně žalobkyně i nesprávně určila datum, ke kterému bylo třeba poskytnout vyúčtování za rok 2020, neboť za rok 2020 bylo zákonem č. 209/2020 Sb. o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na nájemce prostor sloužících k uspokojování bytové potřeby, na příjemce úvěru poskytnutého Státním fondem rozvoje bydlení a v souvislosti s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty („lex COVID“) v § 7 určeno, že „povinnost poskytovatele služeb doručit vyúčtování služeb příjemci služeb, která by podle § 7 odst. 1 zákona o službách dospěla po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a přede dnem [datum], se považuje za dospělou dnem [datum].“ Pro vyúčtování za rok 2020 je tedy správně určeným datem pro poskytnutí vyúčtování [datum] a takto je třeba určit též případný rozsah penále.

9. Na základě § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. platí, že „na základě písemné žádosti příjemce služeb je poskytovatel služeb povinen nejpozději do 5 měsíců po skončení zúčtovacího období doložit příjemci náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh na služby a provedení vyúčtování podle tohoto zákona (…)“. Pro poskytnutí podkladů je stanovena zákonem lhůta, která ostatně odpovídá celkovému smyslu právní úpravy: vést k zajištění správnosti vyúčtování v určeném časovém období. Žalovaný má tedy za to, že ohledně nárokovaných podkladů za rok 2018 jednak uplynula zákonem určená lhůta pěti měsíců po skončení zúčtovacího období a žalovaný tak již není povinen podklady poskytnout, jednak též je nárok na poskytnutí vyúčtování za rok 2018 promlčen a žalovaný uplatnil námitku promlčení, takže z tohoto důvodu tedy též zaniká povinnost poskytnout podklady k tomuto vyúčtování, když jde o nárok spjatý s daným vyúčtováním a jeho (jediným) smyslem je ověření správnosti vyúčtování. V souladu s právní úpravou žalovaný nadto též umožnil žalobkyni nahlédnutí do příslušných dokumentů a pořízení kopií. Mimo potvrzení této možnosti v neformální komunikaci proto také žalovaný též písemně žalobkyni potvrdil možnost nahlížet do dokumentů, dosud bez jakékoliv reakce ze strany žalobkyně.

10. Konečně žalovaný z procesní opatrnosti navrhl, aby soud požadované penále podstatně snížit podle §§ 5051 a 2052 občanského zákoníku z důvodů, že nárok na penále ze strany žalobkyně je uplatněn za situace, kdy dosud po několik let ničeho neuplatňovala, ničeho si nestěžovala, ničeho nenamítala a na vyúčtování hradila. Pokuta 50,- Kč denně je právní úpravou stanovena jako nejvyšší možná, s tím že její změna dohodou může vést pouze ke snížení této částky. Zároveň právní úprava vede nájemce k tomu, aby využíval svá práva v daných časových limitech a tím zajistil rychlé sjednání nápravy ohledně vyúčtování (a to nejvýše v řádu měsíců, nikoliv let). V tomto kontextu tedy směřuje dané penále na případy, kdy v zákonem daných časových úsecích pro podání námitek, nahlížení do podkladů a celkově dokončení vyúčtování, má být poskytovatel služeb veden k řádnému dodání vyúčtování skrze příslušnou výši penále. Aplikace této výše pokuty na daný skutkový stav je proto nepřiléhavá. Vyúčtování materiálně naplňuje svůj smysl, když je z něho patrné, na základě jaké spotřeby a čeho se domáhá poskytovatel služeb. Případná škoda vzniklá z vyúčtování, které je (případně) nepřesné pouze v marginálních záležitostech, by byla jen minimální. Žalobkyně tento svůj nárok uplatňuje v kontextu, kdy sama závažným způsobem porušovala nájemní smlouvu, stejně jako zákonnou úpravu, a to mj. neplacením nájemného a záloh na služby, které současně činí 130.489,- Kč + příslušenství. Z těchto důvodů a pro případ, že soud uzná již dodané vyúčtování za neplatné, navrhuje žalovaný, aby soud odepřel nárok na penále, neboť jeho požadování by v daném kontextu „nebylo spravedlivé požadovat“; případně aby využil svého moderačního práva tak, aby pokuta byla snížena na částku, která je přiměřená rozsahu porušené povinnosti a kontextu celého případu.

11. Žalovaný rovněž uplatnil námitku započtení, když namítl započtení vůči svému nároku na penále spjaté s porušením povinnosti příjemce služeb podat námitky v zákonem stanovené lhůtě. Svůj nárok opírá o ustanovení § 13 zákona o službách ohledně pokuty za prodlení s nepeněžitým plněním. Dle dotčeného ustanovení je okruh sankcionovaných povinností určen demonstrativně. Povinnosti, jejichž nesplnění je sankcionováno pokutou, jsou v ustanovení vyjmenována demonstrativně (srov. „zejména…“). Každá z povinností určených tímto zákonem musí být splněna řádně a včas (v předepsané lhůtě). Dle § 8 odst. 2 zákona o službách platí, že „případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb neprodleně, nejpozději však do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování (…)“ (zdůraznění doplněno). V případě, že se příjemce služeb rozhodne vůči vyúčtování namítat jeho nesprávnost, stanovuje mu zákon pro tuto možnost lhůtu. Je pravdou, že lhůta nemusí být dodržena pro to, aby soud následně zkoumal správnost vyúčtování. Funkcí této lhůty ovšem je stanovit povinnost nájemci konat v zásadě bez zbytečného odkladu, a tím zamezit spekulativním nárokům, které jsou podávány s časovým odstupem, bez jakéhokoliv předchozího rozporování vyúčtování (tedy jak tomu je v tomto případě). Stejně tak fakt, že pokuta dle § 13 zákona o službách je (ať už ze zákona nebo na základě dohody) stanovena totožně pro (různá) porušení každé ze stran odráží snahu zákonodárce vzájemná práva a povinnosti stran uvést do rovnováhy. Výklad opačný, podle kterého by porušení povinnosti podat námitky v zákonem určené lhůtě nevedlo k povinnosti hradit penále, by byl v rámci zákona značně nesystematický, když by bez zjevného důvodu vyjímal jedinou povinnost z řady zákonem určených povinností z dosahu penále určeného v § 13 zákona. Takový opačný výklad by zároveň zcela popřel smysl zákonného určení lhůty pro námitky. Interpretace zákonného textu se musí odvíjet z předpokladu racionálního zákonodárce, se kterým není v daném případě slučitelné, aby určena lhůta postrádala jakéhokoliv smyslu či významu a její porušení nevedlo k žádným následkům. Tento výklad by též vedl k neúměrné tvrdosti vůči poskytovateli služeb, když i drobný nedostatek vyúčtování může vést k jeho neplatnosti a ke vzniku penále, zatímco ignorování zákonem určených prostředků a lhůt, které má nájemce jako nástroje kontroly vyúčtování k dispozici, by bylo zcela bez právních následků, ba dokonce by bylo z pohledu nájemce ideálním jednáním, za které by jej právní úprava odměnila vyšším penále. Výše podaný výklad nadto potvrzuje též odborná literatura a výkladové stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj, když dle s. 13 Metodického pokynu Ministerstva pro místní rozvoj ČR k zákonu č. 67/2013 Sb., dostupného pod odkazem https://www.mmr.cz/cs/ministerstvo/bytova-politika/pravo-legislativa/metodicke-sdeleni-mmr „celý proces vyúčtování, počínaje skončením zúčtovacího období, a finančního vyrovnání, včetně případného řešení uplatněných námitek je zákonem omezen na maximálně 8 měsíců. Nedodržení lhůt je, jak pro poskytovatele, tak pro příjemce služeb, důvodem pro uplatnění sankce dle § 13 odst. 1 zákona o službách. Postup uvedený v tomto ustanovení nevylučuje možnost řešení případného sporu po uplynutí stanovené osmiměsíční lhůty (od skončení zúčtovacího období do finančního vyrovnání) v občanskoprávním řízení.“ Dle článku [jméno FO], K zákonu o službách spojených s užíváním bytů, 2. část, vydaného v časopise Rekodifikace & Praxe, dostupného v informačním systému ASPI, platí, že „od opožděného podání námitek by mohla, jakkoli je to překvapivé, odrazovat pokuta dle § 13 odst. 1 zákona o službách – opožděným výkonem práva podat námitky nesplní totiž příjemce služeb svou povinnost předložit námitky v § 8 odst. 2 zákona o službách stanovené lhůtě.“ „Penalizována jsou porušení následujících povinností: (…) podat námitky včas (§8 odst. 2 zákona o službách).“ Vzhledem k výše uvedenému by odepření nároku poskytovatele služeb na penále za pozdní podání námitky bylo v rozporu s důvodným očekáváním. Výše podaný výklad zároveň není nikterak v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, naopak, představuje její správnou a vyrovnanou aplikaci na daný skutkový základ, která chrání poskytovatele služeb před spekulativními nároky uplatňovanými se záměrným zpožděním a bez jakékoliv předchozí interakce mezi stranami. V daném případě byly námitky vůči vyúčtování za rok 2018, 2019 a 2020 uplatněny dne [datum], s tím že vyúčtování za rok 2018 bylo poskytnuto [datum], námitky měly být nejpozději uplatněny [datum], proto byla lhůta porušena o 1017 dnů, což při penále 50,- Kč denně vede k nároku žalovaného ve výši 50.850,- Kč. Vyúčtování za rok 2019 bylo poskytnuto [datum], námitky měly být nejpozději uplatněny [datum], proto byla lhůta porušena o 578 dnů, což při penále 50,- Kč denně vede k nároku žalovaného ve výši 28.900,- Kč. Vyúčtování za rok 2020 bylo poskytnuto [datum], námitky měly být nejpozději uplatněny [datum], proto byla lhůta porušena o 221 dnů, což při penále 50,- Kč denně vede k nároku žalovaného ve výši 11.050,- Kč.

12. Nad to žalovaný vznesl námitku místní nepříslušnosti s tím, že jeho obecným soudem je Okresní soud v [adresa], navrhl spojení s řízením o žalobě žalovaného vůči žalobkyni ze dne [datum] o zaplacení částky 130.489,-Kč z důvodu hospodárnosti řízení. Kromě toho uplatnil vůči žalobkyni vzájemný návrh na zaplacení částky 2.000,-Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, neboť v nájemní smlouvě v článku VI. byla určena povinnost do pěti dnů od ukončení nájmu ukončit trvalý pobyt sebe a osob s ním užívajících byt. Totožné ustanovení dále určuje, že „bude-li pronajímatel nucen sám odhlásit z adresy bytu nájemce a další osoby, které jsou přihlášeny k trvalému pobytu na adrese bytu, protože nájemce tam neučinil, je nájemce povinen zaplatit pronajímateli náklady na administrativní úkony spojené s ukončením trvalého pobytu všech osob v bytě přihlášených, a to v paušální výši 1.000,- Kč za každou odhlašovanou osobu.“ Nájem bytu byl ukončen k [datum], jak mj. dokládá protokol o předání bytu z [datum]. Ke dni [datum] byla tato povinnost žalobkyně ([Jméno žalobkyně]) a osoby se žalobcem užívající byt ([jméno FO]) porušena a žalovaný byl tak nucen podat návrh na zahájení příslušného správního řízení a nést s tím spojené náklady. V souladu s nájemní smlouvou proto žalovanému náleží [právnická osoba],- Kč. Podle žalovaného takto určená smluvní pokuta, přestože je součástí nájemní smlouvy, není smluvní pokutou vázanou na porušení povinnosti nájemce bytu, ale představuje sankci za porušení samostatně sjednaného závazku (spočívajícího v povinnosti odhlásit trvalý pobyt) a z tohoto důvodu se na ni neuplatní právní úprava smluvní pokuty v rámci nájmu bytu.

13. Dne [datum] došel zdejšímu soudu návrh žalovaného na vydání platebního rozkazu vedený pod sp.zn. 16 C 206/2022, kterým se žalovaný domáhá na žalobkyni zaplacení částek 6.443,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, 26.587,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, 26.587,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, 26.587,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, 7.587,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a 36.698,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 2.5. do zaplacení. V žalobě uvádí, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva, na základě které byl žalobkyni pronajímán byt č. [hodnota] nacházející se v budově č.p. 84/23 na adrese [jméno FO], [adresa]. Po dobu trvání nájemního vztahu žalovaný též zajišťoval některé služby spojené s užíváním bytu. Nájemné bylo v průběhu nájemního vztahu zvyšováno v souladu se sjednanou možností každoročního zvyšování nájemného (postupně z částky na 19.000,- Kč, na 19.399,- Kč, 19.942,- Kč až na 20.581,- Kč). Výše záloh na služby byla zvýšena pro rok 2022 dopisem ze dne [datum]. V průběhu nájemního vztahu žalobkyně neplatila nájemné a služby spojené s užíváním bytu řádným způsobem. Žalobkyně při jednotlivých platbách neurčovala, na který dluh plní, je proto třeba vyjít ze zákonem stanoveného pořadí pro plnění více dluhů dle § 1933 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. V daném případě tedy bylo plněno vždy nejprve na dluh nejdříve splatný. Žalobkyně poskytla jistotu (kauci) při podepsání nájemní smlouvy ve výši 19.000,- Kč. Žalovaný si vůči dlužným částkám (a to konkrétně dluhům za užívání bytu v měsíci dubnu 2022) započetl při skončení nájmu tuto sjednanou jistotu (kauci). Žalobkyně žalovanému dluží celkovou částku 130.489,- Kč spolu s úroky z prodlení, konkrétně část nájemného za prosinec 2021 ve výši 6.443,- Kč + zákonný úrok z prodlení, ode dne splatnosti (15.12.) do dne zaplacení, plnou výši nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu za měsíc leden 2022, tedy 26.587,- Kč + zákonný úrok z prodlení, ode dne splatnosti (15.1.) do dne zaplacení, plnou výši nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu za měsíc únor 2022, tedy 26.587,- Kč + zákonný úrok z prodlení, ode dne splatnosti (15.2.) do dne zaplacení, plnou výši nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu za měsíc březen 2022, tedy 26.587,- Kč + zákonný úrok z prodlení, ode dne splatnosti (15.3.) do dne zaplacení, část nájemného za měsíc duben 2022, a to 7.587,- Kč + zákonný úrok z prodlení, ode dne splatnosti (2.5.) do dne zaplacení. Žalobkyně nedluží plnou částku za nájemné a zálohy na služby (26.587,- Kč), neboť vůči této částce žalovaný započetla poskytnutou jistotu 19.000,- Kč. Dále žalobkyně dluží částku z vyúčtování služeb za rok 2021 ve výši 36.698,- Kč + zákonný úrok z prodlení, ode dne splatnosti (2.5.) do dne zaplacení.

14. Platebním rozkazem ze dne [datum] č.j. 16 C 206/2022-33 Obvodní soud pro [adresa] žalobě v plném rozsahu vyhověl. Proti platebnímu rozkazu podala žalobkyně včasný odpor s tím, že vůči žalovanému nemá žádné dluhy.

15. Usnesením ze dne [datum] č.j. 25 C 138/2022 – 53, 16 C 206/2022 – 41 soud rozhodl, že řízení ve věcech vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. 25 C 138/2022 a 16 C 206/2022 se spojují ke společnému řízení nadále vedenému pod sp.zn. 25 C 138/2022 a že námitka místní nepříslušnosti zdejšího soudu vznesená žalovaným se zamítá.

16. Podáním ze dne [datum] (č.l. 66) žalobce doplnil, že zákonem č. 424/2022 Sb. proběhla novelizace zákona č. 67/2013 Sb. Současně účinné znění § 8 zákona č. 67/2013 Sb., po této novelizaci, určuje, že „nejsou-li námitky doručeny poskytovateli služeb do uvedené lhůty, právo na jejich uplatnění zaniká a vyúčtování se považuje za řádné“, z čehož plyne, že námitky jsou zákonodárcem považovány za nástroj s právním významem. Zároveň tato novela výslovně reaguje na obdobné případy spekulativních žalob, které mají rysy šikanózního výkonu práva. Z odůvodnění daného pozměňovacího návrhu totiž plyne, že ustanovení míří na „(…) riziko spekulativních žalob příjemců služeb, kteří námitky podávají těsně před uplynutím obecné promlčecí lhůty podle občanského zákoníku a žalují uhrazení vysokých pokut z prodlení za formální vady vyúčtování.“ když „v praxi se bohužel stává, že příjemce služeb využije obecné lhůty dané občanským zákoníkem a své námitky úplatní zpětně ve lhůtě do 3 let od předání vyúčtování.“ (Pozměňovací návrh poslankyně [jméno FO], Sněmovní tisk č. 199/0, kterým bylo dané ustanovení vloženo do novely, a tedy i do zákona č. 67/2013 Sb. Dostupné pod: https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=215806). Z odůvodnění pozměňovacího návrhu pak vyplývá, že dle zákonodárce právní úprava i před účinností novely (tedy ve znění, které je rozhodné pro tento spor) neposkytuje ochranu spekulativním žalobám podaným bez předchozího využití námitek, mezi které patří právě i tato žaloba.

17. Dále žalovaný uvedl, že poskytnul dne [datum] podklady ohledně vyúčtování skrze poskytnutí nascanovaných dokumentů elektronickou formou pod odkazem https://www.dropbox.com/sh/ev68yrhc427s9wr/AAANpvq6efp1JLj6bnYtFymea?dl=0, když zpřístupnil mj. faktury ohledně: (a) Spotřeby elektřiny; (b) Spotřeby vody; (c) Spotřeby plynu; (d) [adresa] domu; (e) Kotelny; (f) Údržby, správy či revize výtahů, komínů a dalších částí domu; (g) [právnická osoba]; celkem [hodnota] dokumentů pro všechny žádané roky. Ostatní žádané informace jsou pak již dostupné v rámci evidenčních listů či poskytnutých vyúčtování. V soudním sporu vedeném u tohoto soudu pod sp. zn 35 C 39/2022 právní zástupce žalobkyně uvedl, že dále požaduje ještě též poskytnutí evidenčních listů všech ostatních nájemců v domě. Obvodní soud pro [adresa] v obdobném sporu věci 35 C 39/2022 již rozhodl o dostatečnosti poskytnutých podkladů (a žalobu v tomto bodě zamítnul) a o šikanózním charakteru dalších požadavků ohledně dodání evidenčních listů též ostatních nájemců, neboť evidenční listy ostatních nájemců v této věci nemohou přinést žádná nová zjištění (když informace ohledně stavu a existence měřičů ve všech bytech byla již žalobci detailně poskytnuta).Kromě toho v dané situaci dochází k žádosti o poskytnutí podkladů po třech letech po uplynutí zúčtovacího období a (zároveň) po třech letech od poskytnutí dosud nesporovaného vyúčtování, nelze proto tvrdit, že by žalobkyni právo na poskytnutí podkladů nadále svědčilo. I podle novelizovaného znění § 8 zákona č. 67/2013 Sb. (ve znění zákona č. 424/2022 Sb.) se snižuje lhůtu pro nahlížení do pokladů na 30 dnů. Pokud by současná lhůta 5 měsíců neměla žádného smyslu, jak tvrdí žalobkyně a nahlížení do pokladů by bylo možné libovolně vykonávat s několikaletým časovým odstupem, nebyl by jistě zákonodárce veden ke změně této lhůty z 5 měsíců na 30 dnů. Snížení délky lhůty v zákoně tak potvrzuje záměr zákonodárce ukládat stranám takové vzájemné povinnosti, aby byl celý proces vyúčtování vyřízen a ukončen v co nejkratším čase. Dále žalovaný upozornil, že předžalobní výzva mu byla elektronicky zaslána a doručena dne [datum] s určením lhůty sedmi dní k plnění, ale žaloba byla následně podána dne [datum], tedy ještě před uplynutím lhůty 7 dnů podle § 142a o.s.ř., neboť do běhu lhůt se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, prvním dnem běhu lhůty tak byl den [datum] a posledním (sedmým) dnem lhůty pak právě [datum], tedy den, ve který byla již podána žaloba, a to aniž by lhůta uběhla.

18. Konečně žalovaný obsáhle argumentoval tím, že se má uplatnit úprava práv z vadného plnění. I v případě, kdy by bylo vyúčtování uznáno za chybné (a tedy vadné), žalovaný vzhledem k přijetí plnění žalobcem v prodlení není, protože nabídnuté vadné plnění bylo přijato a nastalo tak vadné splnění, a pokuta z prodlení se tak neuplatní. Jak uvádí žalobkyně v předžalobní výzvě „dodavatelsko-odběratelský vztah u poskytování služeb spojených s užíváním bytu je mimo jiné vztahem z příkazní smlouvy dle občanského zákoníku“. Fakt, že jde o závazkový vztah dokládají též např. formulace Nejvyššího soudu, který hovoří o pokutě plynoucí z §13 zákona č. 67/2013 Sb. hrozící za porušení závazku pronajímatele (rozhodnutí Cdo 4074/2019), či o nutnosti splnění „dluhu (závazkové povinnosti)“ v kontextu podání vyúčtování (rozhodnutí 26 Cdo 2178/2020). Stejně tak i v obecné rovině nastává prodlení pojmově v kontextu závazků. Žalovaný má tedy z dodavatelsko-odběratelského vztahu povinnost poskytnout vyúčtování (jde tedy o jeho závazkovou povinnost, dluh) a je nutné vzít v potaz obecnou právní úpravu závazkového práva. Podle § 1908 odst. 1 o.z. „splněním dluhu závazek zaniká“, dle § 1908 odst. 2 o.z. „dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas“ a dle § 1914 odst. 2 o.z. „je-li splněno vadně, má příjemce práva z vadného plnění“. Pro případ, že by byl závazek hodnocen jako úplatný, platí že dle § 1914 odst. 2 o.z. „je-li splněno vadně, má příjemce práva z vadného plnění“. Toto ustanovení § 1914 odst. 2 o.z. se vztahuje na případy, kdy věřitel (žalobce) plnění s vadami přijal. O přijetí vyúčtování, nepodání námitek po dobu několika let a následném hrazení částek dle tohoto vyúčtování není mezi stranami sporu. Dlužník (žalovaný) odevzdal plnění (vyúčtování) do dispoziční sféry věřitele s úmyslem splnit svůj dluh. Věřitel (žalobkyně) toto plnění přijal a nevyužil žádnou možnost vůči tomuto plnění namítat nedostatky či se jinak domáhat plnění řádného. Vadné splnění je definováno právě tím, že jde o situaci, kdy věřitel plnění převzal – „je-li plnění převzato, je dluh splněn. A má-li plnění při tomto převzetí vady, je dluh splněn vadně.“ (ŠILHÁN, Josef, Právní následky porušení smlouvy v novém občanském zákoníku, s. 108) Tímto došlo k (případně vadnému) splnění dluhu a transformaci závazku, kdy v té chvíli vznikají věřiteli práva z vad, ovšem hlavní závazek zaniká a ohledně tohoto závazku není dlužník v prodlení (ŠILHÁN, Josef, Právní následky porušení smlouvy v novém občanském zákoníku, s. 110). „Vadné splnění se vyznačuje následujícími charakteristikami: (…) čas plnění již uplynul, nicméně dlužník není v prodlení“ dle HULMÁK, Milan et al., Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014). „Jestliže ale věřitel takto nabídnuté plnění přijme, dluh zanikne splněním (prodlení nenastane, respektive skončí, plnil-li dlužník opožděně) věřiteli však vzniknou práva z vadného plnění“ (ČECH, Petr, Změna závazku v NOZ, Metodické aktuality 2014, č. 5). Případný omyl v přijetí plnění ohledně vlastností plnění (bezchybnosti vyúčtování) je v této věci bez významu. „Věřitel může předmět plnění převzít s vadami i pouhým omylem, např. ho dlužník mylně informuje a přesvědčí, že plnění vady nemá [viz k tomu § 1916 odst. 1 písm. c)]. Anebo ani dlužník nebude o vadách sám vědět. I tehdy dojde k vadnému splnění. I pokud věřitel přijme plnění proto, že je dlužníkem klamavě informován o jeho bezvadnosti, nemůže věřitel namítat případnou neplatnost přijetí plnění dle pravidel pro právní jednání (o omylu), nýbrž musí postupovat jen dle úpravy o právech z vadného plnění, neboť jde o lex specialis.“ [HULMÁK, Milan et al., Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014)] Pokuta (penále) je navázána toliko na skutečnost prodlení, proto v případě vadného splnění, kdy prodlení pojmově nenastává, ani smluvní pokuta nenastupuje. Současná právní úprava, zejm. o.z. a zákon č. 67/2013 Sb. tedy pro tento případ důsledně rozlišuje pojmy „prodlení“ a „porušení smluvní povinnosti“, případné vadné splnění je sice porušením smluvní povinnosti, nevede však k prodlení dle o.z. a zákona č. 67/2013 Sb., a tím ani k nároku na pokutu, který je navázán na prodlení. Žalobkyně oproti tomu ve své žalobě tvrdí, že „pokud vyúčtování není řádné, jedná se pouze o zdánlivé právní jednání, k němuž se nepřihlíží.“ Žalovanému není jasné, na základě kterého zákonem stanoveného důvodu by mělo jít o zdánlivé právní jednání, když obsah daného dokumentu je srozumitelný a určitý, respektive je z něj jasno, co a proč má být plněno, tedy obecně k jakým následkům má vést, stejně jako je zřejmý i úmysl žalovaného tímto plnit svoji povinnost z dodavatelsko-odběratelského závazku, a o jasnosti této věci svědčí fakt, že dosud dle těchto podkladů bylo bez problémů žalobcem plněno. Pro případ, že by byl závazek hodnocen jako bezúplatný platí výše uvedené závěry obdobně, ovšem „rozdíl spočívá v tom, že pokud věřitel neřádné plnění v bezúplatném vztahu přijme, žádná práva z vadného plnění obecně nemá.“ (HULMÁK, Milan et al., Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014))

19. Při jednání dne [datum] (č.l. 73) celkem žalobkyně doplnila, že zaplatila žalovanému částku 988.897,- Kč a dále složila jistotu ve výši 1 měsíčního nájmu v částce 19.000,- Kč, celkem tedy žalovanému uhradila částku 1.007.897,- Kč. Do [datum] žalovaná hradila nájemné ve výši 19.000,- Kč měsíčně a zálohu na služby ve výši 2.500,- Kč měsíčně, poté hradila různé částky podle svých finančních možností a aktuální situace s tím, že má za to, že částka 943.902,- Kč byla uhrazena na nájemném a částka 35.000,- Kč byla uhrazena na zálohy na služby. Nájemné resp. zálohy na služby byly žalobkyní hrazeny prostřednictvím převodu z účtu, platby byly označovány jako „rent [jméno FO]“. Žalobkyní složenou jistotu 19.000,- Kč žalovaný započetl na dluhy žalobkyně. Vzájemný návrh žalovaného na zaplacení částky 130.489,- Kč navrhuje zamítnout. Do [datum] bylo žalobkyní placeno řádně nájem + zálohy. Písemně námitky proti vyúčtování služeb žalobkyně nepodávala, proti poslednímu vyúčtování služeb, kde žalovaný vyčíslil nedoplatek ve výši 36.000,- Kč, se žalobkyně ohradila formou SMS zprávy. Úrok z prodlení z jednotlivých žalobkyní požadovaných pokut žádá vždy od v doplnění žaloby (č.l. 26 spisu 25 C 138/2022) až do zaplacení. Učinil nesporné, že žalovaný nějaké podklady k vyúčtování služeb za rok 2018 žalobkyni zpřístupnil elektronicky prostřednictvím úložiště. Žalobkyně uplatnila slevu na nájemném za prosinec 2018 ve výši 100% a za polovinu března 2022 ve výši 50%, neboť v prosinci 2018 došlo k havárii stoupaček v bytě nad bytem žalobkyně, takže půlka bytu žalobkyně byla neobyvatelná, neboť dělali sanaci a předělávali koupelnu v bytě žalobkyně. V březnu 2022 pak probíhala rekonstrukce koupelny v bytě nad bytem žalobkyně, pod bytem i v bytě žalobkyně, neboť se jednalo o závadu pod bytem žalobkyně. V bytě žalobkyně měřiče tepla instalovány nebyly, došlo k jejich instalaci až těsně před opuštění bytu žalobkyní.

20. Žalovaný učinil nespornou celkovou výši plateb žalobkyně částkou 1.007.897,- Kč včetně jistoty ve výši 19.000,- Kč. Všechny částky byly hrazeny na nájemné a zálohy na služby, což vyplývá i z komunikace se žalobkyní, která v SMS zprávách výslovně uvedla, že se jedná o platby na nájemné a zálohy na služby. Není možné dodatečně měnit účel platby, pokud platba nebyla označena, na co výslovně dlužník plní, je potřeba na ní hledět tak, že se hradí nejdříve splatný dluh. Žalobkyně měla problémy s řádným a včasným placením v podstatě od počátku smluvního vztahu, už tedy od roku 2018, když v přehledu úhrad chybí platba za září 2018 i platba za prosinec 2018, v dubnu 2019 pak žalobkyně uhradila částku 86.000,- Kč, čili je opravdu zjevné, že hradila nikoliv řádně a včas. Platby žalobkyně byly započítávány na dlužné nájemné a dluhy z vyúčtování služeb, včetně záloh na služby. Nebyly používány na úroky z prodlení. V domě je lehce nad 20 bytů. Žalovaná společnost je vlastníkem všech bytů v domě. Dále žalovaný uvedl, že je potřeba odlišit veřejnoprávní povinnost uloženou zákonem o hospodaření s energií, podle kterého mají vlastníci domu povinnost osadit měřiče tepla. Nesplnění této veřejnoprávní povinnosti však nemá dopad na správnost soukromoprávního vyúčtování. Předpisy upravující vyúčtování služeb počítají i s možností, že v domě nejsou osazená měřidla tepla (viz § 3 odst. 3 vyhlášky č. 269/2015 Sb., který upravuje postup právě pro případy, kdy v domě nejsou osazeny měřiče tepla). Pokud měřiče tepla v bytech nebyly instalovány, pak samozřejmě žalovaný nemůže dodat žalobkyni odečty těchto měřidel. Měřiče tepla byla v bytech instalována postupně, v části bytů instalována byla, v části nebyla. V nájemních smlouvách je sjednáno, že vyúčtování spotřeby tepla bude probíhat bez měřičů tepla, když v nájemních smlouvách je způsob vyúčtování tepla upraven. V těch bytech, kde byla instalována, se nepoužívala. Žalobkyně 3x nechala prodloužit nájemní smlouvu, opakovaně tedy byla spokojená se vztahem a s bydlením u žalovaného, veškeré výhrady uplatnila až po skončení smluvního vztahu v předžalobní výzvě. Vznesl námitku promlčení nároku na slevu na nájemném. Vyúčtování služeb žalovaného jsou správná. V předmětném domě nebyly dříve ani vodoměry, takže vyúčtování vody bylo podle počtu osob hlášených v bytě, přičemž zpětně žalovaný zjistil, že v případě nájemkyně paní [jméno FO] nebyla v bytě pouze jedna osoba ale asi 4 osoby. Pokud tedy nájemce neplní své povinnosti a nehlásí řádně počty osob v bytě, tak je zde další důvod nesprávnosti případného vyúčtování, který ale není na vině pronajímatele. Poukazuje na to, že i z tohoto důvodu lze pokutu podle zákona o vyúčtování služeb moderovat nejen z obecných důvodů v občanském zákoníku, ale i z důvodu přímo v zákoně, kdy je v § 13 uvedeno, že pokuta činí až 50,- Kč, není tedy striktně 50,- Kč, ale sám zákon umožňuje výši pokuty upravit.

21. Žalobkyni bylo při jednání dáno poučení podle § 43 odst. 2 o.s.ř., aby upřesnila žalobu tak, aby bylo zřejmé, jaké podklady se žalobkyně na žalovaném domáhá, když soud považuje za neurčitý požadavek na uložení povinnosti žalovanému poskytnout žalobkyni „komplexní podklady pro vyúčtování služeb za rok 2018 a provedení pořízení kopií jejich originálů“, když z vyjádření žalovaného vyplývá, že žalobkyni poskytl veškeré podklady pro vyúčtování služeb za rok 2018. Soud má za to, že žalobkyně tedy musí specifikovat, jaké konkrétní podklady po žalovaném požaduje, jaké konkrétní podklady jí žalovaný neposkytl. Dále bylo žalobkyni dáno poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby navrhla důkazy k prokázání tvrzení, že uplatnila nárok na slevu na nájemném.

22. Žalobkyně na poučení soudu při jednání dne [datum] nijak nereagovala, žalovaný podáním ze dne [datum] (č.l. 84) doplnil, že z komunikace mezi žalobkyní a p. [jméno FO] (referentkou správy nemovitostí žalovaného), žalobkyně výslovně v minulosti zmiňovala, že jde o platby za nájem + služby bytu. Žalobkyně si byla svého dluhu vědoma a uznala jej co do důvodu i výše (srov. „Dluh budu moci uhradit k [datum]. Kdyby bylo možné z Vaši strany abychom mohli doběhnout stávající smlouvu do konce ([datum]) budu vám velice vděčná“). Toto vyjádření dále podtrhuje, že ohledně údajné nesprávnosti vyúčtování nebylo mezi stranami v minulosti sporu a současné nároky žalobkyně jsou pouze účelové a spekulativní, při zneužití nájemcových práv. Žalobkyní uplatněný nárok na slevu pro opravu věci dle § 2210 o.z. (pro opravy z prosince 2018 a března 2022) při opravě věci vzniká jen tehdy, trvala-li oprava příliš dlouho nebo ztěžovala-li užívání věci nad míru obvyklou. Posouzení přiměřenosti doby trvání opravy váže zákon nikoli na obvyklou dobu provádění srovnatelných oprav, ale na sjednanou dobu nájmu, s tím že důvodová zpráva zmiňuje dva měsíce trvající opravu v případě půlročního nájmu. Obvyklost míry ztížení užívání je dle odborné literatury nezbytné posuzovat v návaznosti na povahu prováděné opravy a její vliv na užívání opravované věci (srov. Nájem a pacht v novém občanském zákoníku, 1. vydání, 2013, s. 35 - 40: H. Dejlová). Opravy věci z prosince 2018 a z března 2022 nenaplňují ani jedno z výše uvedených kritérií. Právo na slevu tedy žalobkyni nevzniklo. Zároveň je tvrzené právo na slevu ohledně opravy z prosince 2018 již v každém případě promlčeno. Subjektivní tříletá promlčecí lhůta k uplatnění práva počíná běžet ode dne, kdy se nájemce dozvěděl (popř. dozvědět měl a mohl) o skutečnostech zakládajících právo na slevu z nájemného. Lhůta proto začala běžet k prosinci 2018 a uplynula tedy v prosinci 2021. Pokud by žalobkyně uplatňovala právo na slevu pro vadu věci ve smyslu § 2208 odst. 1 o.z., namítl žalovaný opožděné uplatnění tohoto práva (po uplynutí šesti měsíců, když dosud toto právo uplatněno nebylo) ve smyslu § 2208 odst. 3 o.z. Pokud jde o montáže jednotlivých měřičů energií, některé měřice byly teprve nalezeny při revizi; některé byly a další vůbec nebyly instalovány. V každém případě nedocházelo k odečtům hodnot. Na základě dlouhodobého plánu je tedy osazení domu měřidly s dálkovým odečtem dokončeno ke konci roku 2022 tak, aby od roku 2023 bylo možno přejít na způsob měření s dálkovým odečtem.

23. Žalovaný také poukázal na rozhodnutí zdejšího soudu ze dne [datum] č.j. 35 C 39/2022–141, kde soud dovodil povinnost nájemce hradit pronajímateli pokutu podle zákona č. 67/2013 Sb. za neuplatnění námitek proti vyúčtování ve lhůtě 30 dnů ode dne vyúčtování, rozhodnutí zdejšího soudu ze dne [datum] č.j. 29 C 154/2022–168, kde v bodě 33 soud vyvodil, že uplatnění nároku na pokutu za nesprávné vyúčtování po třech letech nasvědčuje tomu, že primárním cílem žalobkyně nebylo získat po třech letech opravené vyúčtování, ale získat penále v co nejvyšší částce. Konečně v rozsudku ze dne [datum] č. j. 22 C 139/2022–117 v bodě 38 soud dovodil, že uplatnění práva žalobce na zaplacení pokuty podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. je třeba hodnotit jako zneužití práva žalobce, šikanózní výkon práva.

24. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: informace o pozemku parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa], vyúčtování služeb poskytovaných nájemci za období [datum]–[datum] od žalovaného, za období od [datum] do [datum] a za období [datum] do [datum], evidenční list pro výpočet měsíčního nájemného z bytu a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu, výzva právního zástupce žalobkyně žalovanému z [datum] k peněžitému a nepeněžitému plnění z nájemní smlouvy, potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně žalobkyně, údaje z veřejné části živnostenského rejstříku ohledně žalovaného, potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně žalobkyně, nájemní smlouva číslo SM 10220/01/2018 mezi žalovaným jako pronajímatelem a žalobkyní jako nájemce z [datum], evidenční list nájemní smlouvy, předávací protokol k nájemní smlouvě z [datum], poskytnutí údajů z agendového informačního systému evidence obyvatel podle adresy objektu, doplnění návrhu na zahájení řízení ve věci zrušení trvalého pobytu paní [jméno FO] [Anonymizováno] ze [datum], návrh na zahájení řízení a zrušení údaje o místě trvalého pobytu [jméno FO] Svistakové včetně přílohy číslo jedna, informace o plnění smluvního ujednání ve věci zvýšení nájemného z [datum] a z [datum], informace žalovaného o plnění smluvního ujednání ve věci zvýšení nájemného od [datum] adresovaná žalobkyni, dopis žalovaného žalobkyni z [datum], upozornění společnosti [právnická osoba]. na výměnu bytových vodoměrů [datum], montážní protokoly včetně návodu na používání termostatických ventilů, protokoly o demontáži a montáži vodoměrů, znalecký posudek číslo 984/2024 [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum], listiny ze spisu 16 C 206/2022 a to zejména informace žalovaného žalobkyní z [datum] o plnění smluvního ujednání věci zvýšení nájemného od [datum], z [datum] ohledně plnění smluvního ujednání ve věci zvýšení nájemného od [datum], informace o plnění smluvního ujednání ve věci zvýšení nájemného od [datum], dopis žalovaného žalobkyni z [datum], nájemní smlouva z [datum] číslo SM 10220/01/2018, evidenční list k nájemní smlouvy, předávací protokol k nájemní smlouvě z [datum], příloha číslo jedna - tabulka dlužných částek, předžalobní výzva k zaplacení právnímu zástupci žalovaného žalobkyni z [datum] včetně přílohy číslo jedna k předžalobní výzvě, detail zprávy odeslané v systému datových schránek, potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně žalobkyně, vyúčtování služeb za rok 2021 včetně dopisu ze [datum] od žalovaného žalobkyni.

25. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Mezi účastníky není sporu, že žalovaný je vlastníkem domu č.p. [Anonymizováno] stojícího na pozemku parc. číslo [hodnota] na adrese [adresa] o výměře [Anonymizováno] m zastavěná plocha nádvoří a tohoto pozemku, vše zapsáno na LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa]. Na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] číslo [IBAN][Anonymizováno] přenechal žalovaný jako pronajímatel žalobkyni jako nájemkyni k užívání byt číslo [hodnota] umístěný v 5. nadzemním podlaží budovy na adrese [adresa]/23 v k.ú. [adresa].

26. Z nájemní smlouvy vyplývá, že nájem byl původně sjednán na dobu určitou od [datum] do [datum] s tím, že byt s nájemkyní užívali [jméno FO], nar.[datum], [právnická osoba], nar. [datum], a [jméno FO], nar.[datum]. Podle článku IV. bodu 2 nájemní smlouvy bylo nájemné stanoveno na částku 19.000,- Kč za jeden kalendářní měsíc. Nájemné je splatné vždy do každého 15. dne měsíce, za který se nájemné platí. Podle článku IV. bodu 3 se pak strany dohodly, že náklady na služby poskytované s užíváním předmětu nájmu se nájemce zavazuje platit pronajímateli zálohovou platbu ve výši 2.500,- Kč za jeden kalendářní měsíc. Tato úhrada nákladů na služby poskytované s užíváním předmětu nájmu je splatná spolu s měsíčním nájemným. Její výši pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit, a to i v průběhu kalendářního roku, změní-li se cena dodávek služeb spojených s užíváním předmětu nájmu u dodavatelské firmy nebo nastanou-li jiné okolnosti rozhodné pro její výpočet. Současně je pronajímatel povinen tuto provedenou úpravu písemně oznámit nájemci s jejím odůvodněním a nájemce si zavazuje zvýšené paušální platby platit od prvního dne měsíce následujícího po doručení oznámení o její nové výši. Podle bodu 4 služby spojené s užíváním bytu budou hrazeny zálohově, výše měsíčních zálohových plateb je podrobně specifikován v evidenčním listu, kteří tvoří nedílnou součást této nájemní smlouvy a je stanoven následovně a) náklady na dodávku vodného a stočného, ohřevu TUV, provoz výtahu, spotřebu elektrické energie ve společných prostorách a úklid společných prostor budou vyúčtovány dle průměrné roční spotřeby na jednoho nájemníka domu násobené průměrným ročním počtem nájemníků v jednotlivých bytech; b) náklady na teplo pro UT budou rozpočítány v poměru velikosti vytápěné plochy bytu a plochy celkem. Vyúčtování bude provedeno na běžný měsíc bez rozlišení ročního období; c) zálohy na odvoz odpadků jsou stanoveny dle počtu osob užívajících byt; d) zálohy na úklid pronajatých prostor budou vyúčtovány dle skutečně prováděných úklidů, které si nájemce objedná u pronajímatele; e) nájemce se zavazuje převést elektřinu a plyn na sebe nejpozději do 10 dnů od podpisu této nájemní smlouvy. Počáteční stav elektroměru a plynoměru bude zapsán do předávacího protokolu při předání a převzetí bytu. Podle bodu 5 vyúčtování těchto služeb bude provedeno následovně: a) náklady na dodávku vodného a stočného, ohřevu TUV, provoz výtahu, spotřebu elektrické energie ve společných prostorách, úklid společných prostor a odvoz odpadu budou vyúčtovány dle průměrné roční spotřeby (ročních nákladů) na jednoho nájemníka domu násobeno průměrným ročním počtem nájemníků v jednotlivých bytech; b) náklady na teplo pro ÚT budou rozpočítány v poměru velikosti vytápěné plochy bytu a plochy celkem. Vytápění bude provedeno na běžný měsíc bez rozlišení ročního období. Podle bodu 7 ceny uvedené v této smlouvě nezahrnují DPH, které bude k jednotlivým úhradám dopočítáno dle platných právních předpisů. Podle bodu 9 způsob úhrady nájemného a úhrady za služby byl sjednán jako bezhotovostní, kdy nájemce provede úhradu ve prospěch účtu pronajímatele, který je uveden v záhlaví této smlouvy. Při platbě bude používán variabilní symbol faktury – daňového dokladu. Výše uvedené termíny splatnosti nájemného a záloh na úhradu za služby jsou daty uskutečnění zranitelného plnění. Podle bodu 10 dostane-li se nájemce do prodlení s úhradou nájemného, je povinen zaplatit pronajímateli zákonný úrok z prodlení. Podle bodu 11 dostane-li se nájemce do prodlení s úhradou za služby, respektive strana povinná do prodlení s úhradou nedoplatku z vyúčtování záloh na služby poskytované z užíváním bytu, má pronajímatel, respektive strana oprávněná, možnost uplatnit poplatek z prodlení ve výši jedno promile dlužné částky za každý den prodlení, nejméně však 10,- Kč za každý i započatý měsíc prodlení. Podle bodu 13 smluvní strany se dohodly na tom, že sjednané nájemné se jednou za kalendářní rok může zvýšit o výši růstu indexu spotřebitelských cen ohlášené Českým statistickým úřadem za předchozí kalendářní rok. Podle článku V. bodu 1 smluvní strany se dohodly na tom, že na zajištění zaplacení případných pohledávek pronajímatele za nájemcem z titulu nezaplaceného nájemného, případných pohledávek z titulu náhrady škod vzniklých v souvislosti s užíváním bytu nájemcem nebo případných dalších pohledávek pronajímatele za nájemcem vzniklých na základě této s smlouvy nebo v souvislosti s ní, je nájemce povinen složit pronajímateli jistotu – kauci ve výši 19.000,- Kč. Částka kauce nebude po dohodě smluvních stran nijak úročena. Podle bodu 2 pronajímatel prohlašuje, že kauci obdržel ke dni podpisu této smlouvy. Podle bodu 3 smluvní strany se dohodly na tom, že v případě, kdy za a) nájemce neuhradí pronajímateli řádně a včas nájemné dle této smlouvy nebo b) nájemce neuhradí pronajímateli k jeho výzvě škodu, kterou mu nájemce nebo osoby s ním užívající byt způsobil v souvislosti s užíváním bytu nebo za c) nájemce neuhradí pronajímateli k jeho výzvě jakoukoliv jinou pohledávku pronajímatele za nájemcem vzniknou pronajímateli na základě této smlouvy nebo v souvislosti s ní, je pronajímatel oprávněn uspokojit své právo jednostranným zápočtem proti kauci složené nájemcem dle této smlouvy. Podle článku VI. bodu 2 nájemní smlouvy nájemce a osoby s ním byt užívající jsou oprávněni uvádět adresu bytu jako místo svého trvalého pobytu. Po ukončení nájemního vztahu je však nájemce povinen na této adrese ukončit trvalý pobyt sebe a osob s ním užívajících byt, a to nejpozději do pěti pracovních dnů po ukončení nájmu. V případě porušení této povinnosti nájemce výslovně uděluje plnou moc pronajímateli, aby všechny osoby přihlášené k trvalému pobytu na adrese bytu z této adresy ohlásil. Bude-li pronajímatel nucen sám ohlásit z adresy bytu nájemce a další osoby, které jsou přihlášený k trvalému pobytu na adrese bytu, čárka, protože nájemce tak neučinil, je nájemce povinen zaplatit pronajímatele náklady na administrativní úkony spojené s ukončením trvalého pobytu všech osob v bytě přihlášených, a to v paušální výši 1.000,- Kč za každou odhlašovanou osobu. Zaplacení administrativních nákladů nevylučuje právo pronajímatele na náhradu škody. Podle článku X. bodu 1 smlouva, jakož i veškeré právní vztahy z této smlouvy vyplývající nebo s touto smlouvou související se dle dohody smluvních stran řídí úpravou platného právního řádu České republiky. Podle bodu 3 dle dohody smluvních stran jsou příslušnými pro řešení sporu vyplývající ze smlouvy, které se nepodaří vyřešit dohodou smluvních stran, soudy České republiky. Z evidenčního listu k nájemní smlouvě pak vyplývá, že celková měsíční platba za užívání bytu činí 19.000,- Kč, se zálohami na služby pak celkem 21.500,- Kč, když záloha na vodné a stočné činí 350,-Kč, záloha na topení činí 500,- Kč, záloha na ohřev TUV činí 500,-Kč, záloha na odvoz odpadků činí 120,- Kč, záloha na úklid společných prostor činí 270,- Kč, záloha na osvětlení společných prostor činí 70,- Kč a záloha na výtah činí 200,- Kč. Z předávacího protokolu z [datum] soud zjistil, že byt v zákonném stavu úměrném době používání byl žalobkyni předán [datum].

27. Z tabulky přehledu předpisu a plateb žalobkyně (č.l. 14 spisu 16 C 206/2022) vyplývá, že mezi účastníky není sporu, že žalobkyně zaplatila žalovanému na nájemném a zálohách na služby 1.007.897,- Kč, přičemž nesporné jsou platby žalobkyně a v zásadě i data jejich zaplacení (s nepatrnými odchylkami), přičemž předpis za období od [datum] do [datum] činil celkem 1.077.926,- Kč. Tuto částku navyšují nedoplatky z vyúčtování služeb, které činí částky 7.696,- Kč z vyúčtování za rok 2018, 20.966,- Kč z vyúčtování služeb za rok 2019, 29.538,- Kč z vyúčtování služeb za rok 2020 a 36.698,- Kč z vyúčtování služeb za rok 2021. Z přehledu plateb žalobkyně také vyplývá, že v podstatě od uzavření nájemní smlouvy žalobkyně platila nepravidelně, zpravidla s několikadenním zpožděním, na počátku roku 2019 pak dokonce nezaplatila za tři měsíce vůbec. V roce 2011 uhradila ve druhé polovině roku částky 10.000,- Kč dne [datum], 50.791,- Kč dne [datum], 62.000,- Kč dne [datum], 12.000,- Kč dne [datum], v roce 2022 pak 24.000,- Kč dne [datum], 4.000,- Kč dne [datum], 4.000,- Kč dne [datum] a 10.000,- Kč dne [datum].

28. Dopisem z [datum] žalovaný v souladu s článkem IV. bodu 13 nájemní smlouvy upravil s platností od [datum] čistý nájem o stoprocentní index růstu spotřebitelských cen vyhlášený [právnická osoba] za rok 2018 ve výši 2,1 % čárka tedy z částky 19.000,- Kč na 19.399,- Kč. Dopisem z [datum] žalovaný zvýšil nájemné z částky 19.399,- Kč na 19.942,- Kč od [datum] (index za rok 2019 ve výši 2,8 %), dopisem ze [datum] pak žalovaný z účinnosti od [datum] zvýšil nájemné o 3,2 % indexu z částky 19.942,- Kč na 20.581,- Kč s účinností od [datum]. Dopisem z [datum] pak žalovaný zvýšil zálohy s účinností od [datum] na vodné a stočné 1.000,- Kč za měsíc, 3.374,- Kč za měsíc a TUV 972,- Kč za měsíc. Výše ostatních služeb zůstává beze změn, takže po přičtení záloh na ostatní služby činí záloha na služby měsíčně částku 6.006,- Kč (viz evidenční list nájemní smlouvy na čísle listu 13 spisu 16 c 206/2022).

29. Z poskytnutí údajů z agendového informačního systému evidence obyvatel podle adresy objektu od Úřadu městské části [adresa], občanskosprávního odboru z [datum] soud zjistil, že na adrese [adresa] jsou hlášeni k trvalému pobytu stále [jméno FO], nar.[datum] a [Jméno žalobkyně], nar.[datum]. Z podání právního zástupce žalobce ohlašovně obyvatel u Městské části [adresa] a z doplnění tohoto návrhu na zahájení řízení z [datum] soud zjistil, že žalovaný podle § 10 odst. 8 zákona o evidenci obyvatel žádá ve smyslu § 12 odst. 2 tohoto zákona o zrušení údaje o místě trvalého pobytu [Jméno žalobkyně] a [jméno FO], neboť ve smyslu § 12 odst.1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel jim zaniklo užívací právo k objektu, jelikož dne [datum] na základě přiloženého předávacího protokolu došlo předání bytu zpět k majiteli domu.

30. Dopisem z [datum] (č.l. 8) vyzvala žalobkyně žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení pokut ve výši 50,- Kč za každý den prodlení s vyúčtováním služeb za rok 2018, 2019, 2020 včetně zákonem úroku z prodlení, a to v částce 63.270,92 Kč za vyúčtování služeb za rok 2018 včetně úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum], za rok 2019 v souhrnné částce 40.658,80 Kč včetně úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum] a za vyúčtování služeb za rok 2020 v souhrnné částce 18.700,40 Kč, včetně úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum], tedy celkem v částce 122.630,- Kč do sedmi dnů. Zároveň tímto dopisem žalobkyně požádala žalovaného o poskytnutí komplexních podkladů k vyúčtování záloh na služby za rok 2018, 2019, 2020 a 2021.

31. Ze. znaleckého posudku [tituly před jménem][jméno FO] z [datum] č. j. [Anonymizováno] zjistil čárka, že znalkyně zkontrolovala správnost vyúčtování za období od [datum] do [datum]. Nákladů na služby a zálohy na jednotlivé služby poskytované žalovaným žalobkyni spojené s užíváním bytu číslo [hodnota] v bytovém domě na adrese [adresa], obec [adresa]. Kontrolou předložených písemností týkající se způsobu rozúčtování nákladů na služby zaplní spojenec. S užíváním bytů a nebytových prostor v domě na adrese [adresa] znalkyně zjistila, že vyúčtování bylo zpracováno pouze za část jednotky (domu), a to část obsahující pouze byty. Ve vyúčtování nebyly uvedeny náklady na jednotku (dům), nebyly uvedeny jednotky dodané služby (metry krychlové, kilowatthodiny) a cena za jednotku. Vyúčtování bylo zpracováno v cenách bez daně z přidané hodnoty, která byla na vyúčtování v souhrnné hodnotě příslušné sazby daně uvedena zvlášť. Rozúčtování nákladů na ohřev teplé vody bylo zpracováno nesprávně dle započitatelné plochy bytu, když správně měla být použita podlahová plocha bytu. V nákladech na spotřebu vody a stočného byla zahrnuta i srážková voda, kterou hradí majitel nemovitosti a nelze ji rozúčtovat do nákladů konečnému spotřebiteli. Náklady na úklid společných prostor obsahovaly ceny služby, ke kterým byla připočítána DPH, ačkoliv se jednalo o společnost, která nebyla plátce daně a daň neúčtovala. Náklady na svoz odpadků obsahuje DPH, která byla připočítána i k poplatkům za odpad, které dani z přidané hodnoty nepodléhají. Ve vyúčtování za rok 2019 znalkyně zjistila stejné nedostatky jako v roce 2018. Mimoto zjistila, že jeden u nákladů na svoz odpadků nebyla započtena faktura ze zanášení nádob od společnosti [právnická osoba]. ve výši 3.243,- Kč a nesprávně byla jako v předchozím roce započtena DPH k úklidu společných prostor a poplatkům za komunální odpad. Ve vyúčtování služeb za rok 2020 zjistila znalkyně stejné nedostatky jako v roce 2018. Nesprávně byla započtena DPH u ceny úklidu společných prostor a svozu odpadků. V nákladech na vodné byla započtena i srážková voda, kterou hradí majitel nemovitosti. Vyúčtování neobsahovalo údaje o ceně vody, která byla v průběhu roku zvýšena. Rozúčtování vody bylo chybné, neboť byla v nesprávné hodnotě vypočtena cena za spotřebu vody pro nebytové prostory. Doklady prokazující náklady za používání výtahu neobsahovaly žádné za opravy a servis. Náklady na servis znalkyně ověřila podle předchozích let, avšak náklady za opravy nedohledala, a proto je nezahrnula. Ve vyúčtování služeb za období od [datum] do [datum] nebyly uvedeny celkové náklady na jednotlivé služby, ale pouze náklady na část domu, a to byty. Nebyla uvedena spotřeba jednotek a nebylo tak možné zjistit jejich cenu. Rozúčtování nákladů na ohřev teplé vody byl zpracováno podle osob, což je způsob čárka, který právní předpisy umožňují. Obdobně jako u vyúčtování služeb do roku 2018–2020 znalkyně zjistila, že u nákladů na úklid společných prostor a svoz odpadků byla nesprávně připočtena DPH u služeb poskytnutých neplátcem či poplatků, které ani nepodléhají tečka. Ve vyúčtování nebyla uvedena informace o výši zaplacených záloh dle jednotlivých služeb, byla uvedena pouze částka „Načtený dluh z nezaplacených předpisů“. Z popisu údaje není zřejmé, zda se jedná o sumarizaci dlužných záloh za předchozí období či za období, pro něž bylo zpracováno vyúčtování. Údaje ve sloupci „záloha“ pak nejspíše představují hodnoty předepsané zálohy. Dle předložených podkladů proto znalkyně zpracovala nová vyúčtování služeb poskytovaných v souvislosti s bydlením a zjistila následující hodnoty: za období roku 2018 zjistila nedoplatek ve výši 6.417,- Kč, za rok 2018 zjistila nedoplatek ve výši 25.230,- Kč a za rok 2020 jistě nedoplatek ve výši 23.753,- Kč, za rok 2021 byl nedoplatek 34.474,- Kč, jak je detailně uvedeno na stranách 30 a 31 posudku. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném do [datum] (dále též „o.z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2239 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění účinném do [datum], nepřihlíží se k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu, ani k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená. Podle § 2251 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně. Podle § 2254 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. Podle § 1 odst. 1 z.č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty ve znění účinném do [datum] novely provedené zákonem č. 424/2022 Sb. (dále jen „zákon o vyúčtování služeb“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „služby“) a postup při určování záloh za služby, rozúčtování, vyúčtování a vypořádání nákladů na služby. Podle odst. 2 je-li v domě s byty nebytový prostor, vztahují se ustanovení tohoto zákona týkající se bytů přiměřeně i na tento nebytový prostor. Podle odst. 3 tento zákon se nevztahuje na služby, které si příjemce služeb zajišťuje bez účasti poskytovatele služeb. Podle odst. 4 veškerá ujednání podle tohoto zákona musí mít písemnou formu. Podle § 2 z.č. 67/2013 Sb. pro účely tohoto zákona se rozumí a) poskytovatelem služeb 1. vlastník nemovitosti nebo vlastník jednotky v domě rozděleném na jednotky v případě, že je byt užíván na základě nájemní smlouvy, nebo 2. společenství vlastníků jednotek (dále jen „společenství“) podle zákona upravujícího vlastnictví bytů, b) příjemcem služeb 1. nájemce bytu, nebo 2. vlastník jednotky podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví. Podle § 4 odst. 1 věty prvé z.č. 67/2013 Sb. o vyúčtování služeb poskytovatel služeb má právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství. Podle § 7 odst. 1 z.č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle odst. 2 poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Podle odst. 3 finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. Podle § 13 odst. 1 z.č. 67/2013 Sb. jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Podle odst. 2 výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení. Podle § 6 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 2051 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Podle § 2052 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále). Podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

32. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě žalobkyně, kterou se domáhá na žalovaném vydání řádného vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu na adrese [adresa] za rok 2018, nelze vyhovět. Soud nesdílí názor žalovaného, že je nárok žalobkyně promlčen, neboť sice jak uvedl žalovaný, povinnost poskytnout vyúčtování služeb má poskytovatel služeb nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. Při ročním zúčtovacím období by tak obecně byl pronajímatel v prodlení dnem [datum], což je též den, ve který počala běžet promlčecí lhůta dle § 619 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a dle rozhodnutí 26 Cdo 3256/2015 platí, že právo nájemce domáhat se po pronajímateli vyúčtování záloh na služby je právo mající majetkový charakter, které je třeba uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě. V tomto případě trvá promlčecí lhůta v souladu s § 629 občanského zákoníku tři roky, konkrétně tedy trvala od [datum] do [datum]. Podle § 648 občanského zákoníku uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. Promlčecí lhůta je lhůtou hmotněprávní, a proto účinky dle § 648 občanského zákoníku nastávají až dojitím návrhu soudu, nikoli už jeho předáním k poštovní přepravě. Žalobkyně sice datuje svou žalobu ke dni [datum], ovšem žaloba soudu došla dne [datum], avšak podle § 607 občanského zákoníku připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující. Dne [datum] byl státní svátek a k tomu ještě neděle, takže lhůta končila nejbližším následujícím pracovním dnem, tj. [datum], kdy žaloba žalobkyně došla soudu. Žaloba tedy byla podána včas.

33. Soud I.stupně však má za to, že za situace, kdy žalovaný vypracoval vyúčtování služeb za rok 2018, které bylo v soudním řízení přezkoumáváno soudem ustanovenou znalkyní, přičemž již uplynuly promlčecí lhůty jak pro vymáhání případného nároku z vyúčtování služeb, tak i pro vrácení případného bezdůvodného obohacení ze zaplacených záloh, postrádá uložení povinnosti vypracování „správného vyúčtování“ žalovanému jakýkoliv smysl a představuje pouze zneužití práva, které podle § 8 o.z. nepožívá právní ochrany. Soud proto výrokem I. žalobu žalobkyně v této části zamítl.

34. Rovněž soud shledal nedůvodnou i žalobu žalobkyně v části, v níž se domáhala na žalovaném komplexních podkladů k vyúčtování služeb za rok 2018 a pořízení kopií jejich originálů, neboť mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný poskytl žalobkyni podklady k vyúčtování služeb za rok 2018 a žalobkyně i přes poučení soudu neupřesnila, jaké další podklady požaduje. Soud původně zvažoval odmítnutí žaloby (v této části), nicméně nakonec s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1261/2015 ze dne [datum]) dospěl k závěru, že pokud je možné, aby se nájemce domáhal bez bližšího upřesňování poskytnutí „komplexních podkladů“, pak není možné považovat takovou žalobu za neurčitou. Naopak však soud má za to, že žalovaný požadavek žalobkyně splnil a žalobě žalobkyně nelze vyhovět, neboť nárok žalobkyně byl uspokojen, a tudíž zanikl (§ 1908 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku).

35. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení pokuty podle § 13 zákona č.67/2013 Sb.

36. Soudní praxe zatím žádným způsobem nezohlednila tu skutečnost, že vyúčtování vždycky obsahují nedostatky, které mohou být různého druhu a které v řadě případů ani nemohou jít k tíži pronajímatele. Soud prvního stupně podotýká, že doposud se nesetkal s jediným vyúčtováním, které by splňovalo všechny náležitosti stanovené zákonem a dalšími předpisy a které by tedy obstálo ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR. Vady vyúčtování totiž mohou být několikerého druhu. První skupina nedostatků vyúčtování jsou formální nedostatky. Vyúčtování neobsahuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, neobsahuje tedy všechny údaje či všechny body, které zákon či podzákonné předpisy vyžadují, například nejsou uvedeny požadované parametry, nejsou uvedeny požadované informace atp. Druhou skupinou nedostatků jsou nedostatky matematické. Ve vyúčtování jsou chyby v důsledku špatných matematických operací (2+2 rovná se 5, přepisy, apod.). Třetí skupinou vad jsou vady věcné či obsahové, kdy je vyúčtování nesprávné z jiných důvodů. Těmito důvody mohou být různé skutečnosti, například typicky že je pracováno s nesprávnými vstupními údaji, např. s nesprávnou podlahovou plochou, s nesprávným počtem osob užívajících byt nebo s údaji o výši spotřeby nebo ceny za dodané služby dodavatele energií, nesprávnou metodikou (např. vyúčtování u velkých bytových domů se stovkami bytů – zde jsou otázky, které služby účtovat po vchodech, které po bytech, atp.). Soud podotýká, že vyúčtování se zpracovává za celý dům (vchod), což znamená, že pokud je nesprávné vyúčtování pro jednu bytovou jednotku, pak (pokud se nejedná o pouhý přepis v jednom vyhotovení pro konkrétní byt) je nesprávné vyúčtování pro celý dům. Tato nesprávnost pak může být zapříčiněna například tím, že pronajímatel, respektive zpracovatel vyúčtování nemá správné informace, tedy například netuší, že konkrétní jeden byt v domě obývá místo čtyř uživatelů uživatelů pět, netuší, že v prohlášení vlastníka jsou uvedeny nesprávné podlahové plochy některých bytů. Za chybu však může být považováno i to, pokud zpracoval vyúčtování naopak tuší, že v prohlášení vlastníka jsou uvedeny nesprávné podlahové plochy bytů, a proto při vyúčtování vychází ze správných podlahových ploch bytů, protože je otázkou, zda řádné vyúčtování má vycházet ze zjištěných podlahových ploch bytů, anebo z podlahových ploch bytů uvedených v prohlášení vlastníka, i když jsou nesprávné. Další problém pak představuje zaokrouhlování, protože zaokrouhlování vede k mírně odlišným výpočtům, takže stačí, pokud jeden člověk zpracovávající vyúčtování zaokrouhluje na celé čísla, zatímco jiný zpracovává matematické údaje na jedno desetinné místo. Soud podotýká, že existuje obsáhlá judikatura, která říká, jaké vyúčtování je nesprávné, neexistuje však žádná judikatura, která by říkala, jaké vyúčtování je správné. Prakticky to vše vede k závěru, že lze napadnout a zpochybnit každé vyúčtování služeb, neboť postačí v řízení prokázat, že při zpracovávání vyúčtování vycházel zpracovatel z nesprávného počtu osob užívajících byt, nebo že některá výměra bytu je nesprávná, že byly opomenuty některé výdaje vynaložené na služby, anebo naopak tam byly zahrnuty některé výdaje, které by tam být zahrnuty neměly.

37. V soudní praxi tak dochází k tomu, že se objevila určitá skupina osob, kteří neplatí zálohy za služby nebo nedoplatky z vyúčtování služeb a naopak pak žalují zpravidla těsně před hranicí promlčecí lhůty o zaplacení pokuty podle zákona č. 67/2013 Sb. s odůvodněním, že vyúčtování není řádné, tudíž že není žádné vyúčtování a že pronajímatel tak nesplnil povinnost provést vyúčtování služeb. Vzhledem k tomu, jak bylo řečeno shora, že se v praxi nelze setkat s vyúčtováním, které by splnilo všechny zákonem a judikaturou požadované náležitosti, je pak zřejmé, že tyto žaloby jsou úspěšné. S ohledem na drakonickou výši pokuty 50,- Kč za každý den zde vzniká skupina osob, kteří se tímto způsobem obohacují na pronajímatelích.

38. Vzhledem k tomu, že zákon o vyúčtování služeb se vztahuje nejenom na pronajímatele, ale také na společenství vlastníků jednotek, vede tato praxe k tomu, že zde existuje skupina uživatelů bytů, kteří se nepodílí na nákladech spojených s užíváním bytu, což pro fungování společenství vlastníků jednotek má zdrcující dopad. Za dodávky energií do domu je totiž potřeba platit, jinak hrozí jejich odpojení, všechny tyto služby tak musí hradit ostatní uživatelé bytů v domě. Pokud se tedy v příslušném domě vyskytne více osob, kteří nehradí služby spojené s užíváním bytu, vede to k platební neschopnosti SVJ či příslušného bytového družstva, a to situaci, kdy soudní praxe nedává těmto subjektům žádnou šanci se proti těmto neplatičům bránit. Soud prvního stupně je přesvědčený, že shora naznačený postup soudní praxe a výklad práva je v rozporu s dobrými mravy a dlouhodobě neudržitelný. Je zcela v rozporu s reálným životem a vede k upřednostňování úzké skupiny „černých pasažérů“, kteří zneužívají nesprávného výkladu zákona soudy ke svému obohacení na úkor ostatních. Soud zdůrazňuje, že nesprávné vyúčtování pro jeden byt znamená v 99,99 % případů nesprávné vyúčtování pro celý dům, tedy pro všechny uživatele bytů v domě. Pokud tedy jeden příjemce takového nesprávného vyúčtování má nárok na zákonnou pokutu, není pochyb, že nárok na tuto zákonnou sankci mají i ostatní uživatelé bytů v domě, neboť i jim bylo doručeno nesprávné vyúčtování služeb. Přiznávání zákonné pokuty je tak obzvláště absurdní v situaci bytových družstev či společenství vlastníků jednotek, neboť na tuto pokutu se musí skládat ostatní uživatelé bytů (členové SVJ, členové družstva), kteří jsou vlastně stejně postiženými. Obzvláště flagrantní je to pak v případech SVJ, které nemá žádný vlastní majetek a funguje pouze jako zúčtovací subjekt pro platby od vlastníků jednotlivých bytových jednotek v domě.

39. Za této situace se soud prvního stupně přiklání k tomu, že je třeba zaujmout takový výklad zákonných i podzákonných předpisů, aby byl naplněn nejen smysl zákona, ale také aby byla zajištěna rovnováha jednotlivých práv a povinností jednotlivých subjektů. Soud prvního stupně se domnívá, že nárok na pokutu podle zákona č. 67/2013 Sb. není namístě přiznávat v případech, kdy se pronajímatel či jiný subjekt povinný k vyhotovení vyúčtování postavil této povinnosti čelem a vyúčtování provedl, byť toto vyúčtování má nedostatky, neboť nedostatky má 100 % vyúčtování. Zákonodárce vložil do zákona nárok na pokutu z důvodu, že významná část pronajímatelů neprováděla vyúčtování služeb vůbec, ačkoliv přijímala od nájemců zálohy na tyto služby. Pokuta pak měla sloužit jako účinný nástroj nájemců proti pronajímatelům, aby mohli působit na pronajímatele v situaci, kdy neexistoval jiný efektivní prostředek na vynucení provedení vyúčtování služeb kromě žaloby na uložení povinnosti provést vyúčtování. Nájemce totiž mohl pouze žalovat o zaplacení záloh zaplacených, které poskytl pronajímateli, nebo mohl žalovat na uložení povinnosti vypracovat vyúčtování, což však bylo obtížně vymahatelné. Naopak by nemělo být vyhověno žalobě o zaplacení této pokuty v případech, kdy pronajímatel provedl vyúčtování, avšak vyúčtování má nedostatky. Dále ve sporech o zaplacení nedoplatku z vyúčtování služeb by soud neměl zamítat žalobu pouze na základě konstatování, že vyúčtování má nedostatky, neboť všechna vyúčtování mají nedostatky, ale měl by zkoumat reálnou výši nedoplatku či přeplatku z vyúčtování služeb. K tomuto by měli být ustanovováni znalci, kteří provedou přepočet vyúčtování a na základě jejich závěrů pak soud rozhodne věcně a uloží uživateli zaplatit výši nedoplatku vypočteného soudním znalcem. Soud prvního stupně podotýká, že bohužel i v tomto případě jako u všech jiných znaleckých posudků se lze setkávat s tím, že tři znalci dojdou ke třem různým číselným výsledkům. To je však pouze další argument pro to, proč není vhodné žaloby na zaplacení nedoplatku z vyúčtování služeb bez dalšího zamítat pouze s odkazem na to, že vyúčtování neobsahuje všechny náležitosti. A konečně v těch případech, kdy soud rozhodne o výši nedoplatku z vyúčtování služeb, které obsahovalo nedostatky, nepřiznávat žalobcům úroky z prodlení, ale pouze jistinu, tj. samotný nedoplatek z vyúčtování. Takový byl ostatně i původní záměr judikatury Nejvyššího soudu České republiky, která neříkala, že pronajímateli nepřísluší dluh z vyúčtování, pouze říkala, že nenastala splatnost tohoto dluhu a dlužník tedy nebyl v prodlení.

40. Lze v tomto směru poukázat i na názor Vrchního soudu v Praze vyjádřený v rozsudku ze dne 6.4.2022 č.j. č.j. 6 Cmo 65/2021- 1124, v němž soud dospěl k závěru, že „závěr soudu prvního stupně o tom, že nárok žalobce na úhradu vyúčtování služeb za léta 2006 až 2009 není dosud splatný, je správný. Podle odvolacího soudu to však v projednávané věci nemá bez dalšího za následek zamítnutí žaloby jako nedůvodné, byť si je vědom toho, že soudy v podobných případech o zamítnutí žaloby rozhodly (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 26 Cdo 4760/2016). Odvolací soud připomíná ustálenou judikaturu Ústavního soudu, podle které „mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být značně komplikované a netypické; to však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti učinit vše pro spravedlivé řešení, jakkoliv se to může jevit složité“ (např. nález ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 1241/12). V projednávané věci žalovaný dlouhodobě nehradí příspěvky do fondu oprav, zálohy na služby spojené s užíváním bytu hradí jen částečně a nikoli v řádných termínech, navíc se o vrácení části zaplacených záloh soudí. Odvolacímu soudu je ze spisu v projednávané věci i z úřední činnosti známo, že žalovaný vede s žalobcem řadu dalších sporů o úhradu vyúčtování i o neplatnost rozhodnutí orgánů společenství. Zároveň žalovaný nepopírá, že bytovou jednotku užívá a spotřebovává tak služby spojené s jejím užíváním. Znalcem zjištěné chyby ve vyúčtování přitom mohou mít za následek nesprávnost výše nedoplatku nejvýše v řádu jednotek procent. Zamítnutí žaloby v projednávané věci by tak mělo za následek, že za vodu, teplo a další služby užívané žalovaným zaplatí ostatní vlastníci jednotek v domě, kteří přitom svou spotřebu hradí řádně a včas. Jinak řečeno, ochrana uživatele bytu, k níž směřuje shora citovaná judikatura, nemůže mít za následek to, že jí budou postiženi poctiví (tj. řádně platící) sousedé žalovaného. Takový výklad by byl zjevně nespravedlivý, slovy zákonodárce „urážející obyčejné lidské cítění“ (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Odvolací soud zastává názor, že ono spravedlivé řešení může v projednávané věci poskytnout rovněž ustálená soudní praxe, podle které „pokud soud rozhoduje o nároku na plnění na základě skutkových zjištění, umožňujících podřadit uplatněný nárok po právní stránce pod jinou hmotněprávní normu, než jak ji uvádí žalobce, je povinností soudu podle příslušných ustanovení věc posoudit a o nároku rozhodnout, a to bez ohledu na to, jaký právní důvod požadovaného plnění uvádí žalobce. Jestliže na základě zjištěného skutkového stavu lze žalobci přiznat plnění, kterého se domáhá, byť z jiného právního důvodu, než jak žalobce svůj nárok po právní stránce kvalifikoval, soud nemůže žalobu zamítnout, nýbrž musí žalobci plnění přiznat“ (např. rozsudek uveřejněný pod R 78/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle § 451 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odstavec 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2). Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada. V projednávané věci z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný užíval v rozhodném zúčtovacím období bytovou jednotku, spotřebovával služby spojené s užíváním bytu (topil v bytě, myl nádobí, chodil po chodbách atd.), aniž za tyto služby platil. I v případě, kdy by nebylo vyhotoveno řádné vyúčtování takových služeb, vznikalo žalovanému bezdůvodné obohacení, které musí žalobci nahradit. Shora citovanou judikaturou Nejvyššího soudu je přitom chráněn potud, že není povinen platit úrok z prodlení do doby, dokud nebude jeho platební povinnost správně vypočtena a vyúčtování mu doručeno (třeba i prostřednictvím soudu).“ 41. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení pokuty podle zákona č. 67/2013 Sb. za to, že žalovaný neposkytl žalobkyni řádná vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu. V tomto řízení soud zjistil ze znaleckého posudku, že vyúčtování žalovaného měla nedostatky, tudíž zdejším soudem nebyla shledána řádnými. Zdejší soud považuje za potřebné se zamyslet nad otázkou, co je to řádné vyúčtování služeb a na kolik jsou v reálném životě požadavky judikatury Nejvyššího soudu České republiky dosažitelné. Soud podotýká, že se spory o zaplacení nedoplatku z vyúčtování služeb se lze setkávat již mnoho let, takže k této problematice existuje judikatura Nejvyššího soudu České republiky, která však podle mínění soudu prvního stupně nereflektuje některé problémy reálného života. Původní judikatura Nejvyššího soudu České republiky byla totiž vydávána v situaci, kdy dluhy na nájemném a z vyúčtování služeb byly stíhány poplatkem z prodlení, který činil částku 2,5 ‰ denně, což činilo roční úrok téměř 92 %. V této situaci proto Nejvyšší soud dovodil, že není-li vyúčtování služeb řádné, nenastává splatnost dluhu z vyúčtování a prodlení dlužníka (judikatura Nejvyššího soudu České republiky 21 Cdo 803/2002, 26 Cdo 174/2005, 26 Cdo 2471/2007 či usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 1294/07), tj. nájemce a soudy žalobě ve sporech o dluhy z vyúčtování služeb co do příslušné částky jistiny vyhověly, avšak pokud vyúčtování obsahovalo nedostatky, nepřiznávali žalobcům, tj. pronajímatelům poplatek z prodlení. Postupem času se však judikatura nalézacích soudů a Nejvyššího soudu České republiky (viz účastníky shora uváděná rozhodnutí) vyvinula takovým způsobem, že soud zkoumal toliko otázku, zda vyúčtování obsahuje všechny náležitosti a v okamžiku, kdy zjistil, že některá náležitost stanovená předpisy pro vyúčtování chybí, pak žalobu bez dalšího zamítal, aniž by se zabýval otázkou, zda a v jaké výši vznikl nedoplatek či přeplatek na službách příslušného nájemce. Situace se pak vyhrotila okamžikem přijetí zákona o vyúčtování služeb č. 67/2013 Sb., který reagoval na situaci ve společnosti, kdy řada pronajímatelů vybírala zálohy na služby poskytované s nájmem bytu, avšak neprováděla vyúčtování těchto služeb a záloh, nýbrž inkasované zálohy si ponechávala bez ohledu na to, zda vznikl či nevznikl přeplatek nebo nedoplatek z vyúčtování služeb poskytovaných s nájmem bytu. Zákonodárce zavedením pokuty sledoval ten záměr, aby nájemci získali účinný nástroj proti pronajímatelům, který bude nutit pronajímatele provádět vyúčtování služeb, jinak budou platit velmi vysokou pokutu (do [datum] ve výši 100,-Kč denně). V důsledku rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky (podle níž vyúčtování s nedostatky není vyúčtováním), která tak nečinila rozdíl mezi subjekty, které vyúčtování neprováděly a které je prováděly byť s nedostatky, se tato praxe překlopila do pozice, kdy jsou tyto pokuty přiznávány ve výši stanovené zákonem bez ohledu na to, zda pronajímatel vyúčtování provádí nebo neprovádí.

42. Jak vyplývá z obsahu soudního spisu, žalovaný prováděl vyúčtování služeb, tato vyúčtování však neměla všechny náležitosti, popř. byla vadná. Žalobkyně sice platila nájemné a zálohy na služby, avšak platila značně nepravidelně a stala se tak černým pasažérem bytového domu, na kterou musel doplácet žalovaný pronajímatel. Pokud by tedy soud přiznal žalobkyni nárok na pokutu v plné výši, bylo by to za takové situace podle soudu prvního stupně rozporné s dobrými mravy. Nelze odhlédnout ani od toho, že žalobkyně v podstatě nedala žalovanému možnost dobrovolně uspokojit její nároky ještě před podáním žaloby, když poprvé svůj nárok uplatnila předžalobní výzvou z [datum], ve které stanovila sedmidenní lhůtu, kterou ani sama nedodržela a podala žalobu k soudu ještě před uplynutím této krátké sedmidenní lhůty. V minulosti pak nikdy proti vyúčtování služeb nevznášela námitky ani jiné výhrady. Při rozhodování o výši pokuty je pak třeba přihlédnout i k tomu, že ze znaleckého posudku vyplývá, že v případě vyúčtování za roky 2019 a 2020 správná výše dluhu z vyúčtování dle znaleckého posudku je dokonce vyšší, než byla výše dluhu vyčíslená žalovaným.

43. V úvahu tak připadá moderace nároku na pokutu soudem, jak žalovaný navrhoval. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích, např. ze dne [datum] sp. zn. 26 Cdo 1105/2020 se otázkou moderace pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. zabýval. Z rozhodnutí vyplývá, že na pokutu za pozdní dodání vyúčtování služeb se použijí ustanovení o smluvní pokutě obsažená v § 2048 a násl. z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku, a tedy i ustanovení § 2051 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále též „o. z.“); tedy že za použití § 2052 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku lze nepřiměřeně vysokou pokutu (na návrh dlužníka) rovněž snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Platí tedy, že ustanovení o smluvní pokutě se podle § 2052 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem. Nejvyšší soud dále v aktuálním rozhodnutí velkého senátu ze dne [datum] sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 podává rozsáhlý výklad k problematice pokut sjednaných v nepřiměřené výši, resp. možností použití moderace dle § 2051 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku s aplikovatelností i na pokutu dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud nastínil postup soudu při moderaci podle § 2051 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku následovně: „velký senát tedy uzavírá, že postup soudu při moderaci podle § 2051 o. z. lze rozlišit na následující fáze (kroky). V prvním kroku soud při využití interpretačních pravidel stanovených v § 555 a násl. o. z. nejprve zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit. Poté se zabývá konkrétními okolnostmi s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty. Zřetel přitom vezme na všechny okolnosti konkrétního případu, přičemž zohlední nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž též okolnosti, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti nastalé později, mají-li v samotném porušení smluvní povinnosti původ (ty za splnění předpokladů uvedených v bodě 56). Na základě těchto okolností zodpoví otázku, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Dospěje-li soud v předchozím kroku k závěru, že smluvní pokuta není nepřiměřená, případně nepodaří-li se mu na základě provedeného dokazování objasnit rozsah následků porušené smluvní povinnosti ve sféře věřitele, aby mohl učinit právní závěr o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty, nemůže nárok věřitele na smluvní pokutu snížit. V opačném případě soud ve třetím kroku sníží smluvní pokutu na přiměřenou výši (spravedlivou in concreto) se zřetelem k těm funkcím, které má plnit, a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Je přitom limitován výší škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje.“ 44. Soud proto shrnuje, že žalobkyni formálně vzato vznikl nárok na pokutu podle z.č. 67/2013 Sb. za nedoručení řádného (tj. ve smyslu dosud platné judikatury Nejvyššího soudu ČR formálně bezvadného) vyúčtování služeb ze strany žalovaného, a to ve smyslu § 13 odst. 2 z.č. 67/2013 Sb. ve výši 50,-Kč za každý den prodlení, nicméně vzhledem k výše uvedeným specifickým okolnostem případu by bylo, s odkazem na rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, na místě výši pokuty moderovat, a to ve shodě s rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne [datum] č.j. 30 Co 214/2023-385 (ve věci zdejšího soudu sp.zn. 30 C 88/2019), ze dne [datum] č.j. 54 Co 23/2024-459 (věc zdejšího soudu sp.zn. 27 C 86/2020) či ze dne [datum] č.j. 91 Co 121/2023-451 (věc zdejšího soudu sp.zn. 9 C 133/2021) na částku 10,-Kč za jeden den prodlení.

45. Soud tak žalobkyni přiznal pokutu za nedodání řádného vyúčtování služeb za rok 2018 za dobu od [datum] do [datum], tj. za 1096 dnů prodlení po 10,- Kč za den, částku 10.960,- Kč, dále pokutu za nedodání řádného vyúčtování služeb za rok 2019 za dobu od [datum] (neboť zákonem č. 209/2020 Sb. o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na nájemce prostor sloužících k uspokojování bytové potřeby, na příjemce úvěru poskytnutého Státním fondem rozvoje bydlení a v souvislosti s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty („lex COVID“) bylo v § 7 určeno, že „povinnost poskytovatele služeb doručit vyúčtování služeb příjemci služeb, která by podle § 7 odst. 1 zákona o službách dospěla po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a přede dnem [datum], se považuje za dospělou dnem [datum]“; pro vyúčtování za rok 2020 je tedy správně určeným datem pro poskytnutí vyúčtování [datum]) do [datum], tj. za 605 dnů prodlení po 10,- Kč za den, částku 10.960,- Kč a konečně za nedodání řádného vyúčtování služeb za rok 2020 za dobu od [datum] do [datum], tj. za 364 dnů prodlení po 10,- Kč za den, částku 3.640,- Kč. Celkem tak soud přiznal žalobkyni pokutu ve výši 20.650,- Kč. Souhlasit třeba se žalovaným i v tom směru, že pokuta za vadné vyúčtování není splatná prvního dne po skončení lhůty, do kdy mělo být vyúčtování provedeno, ale až na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o.z.). Pokud tedy žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení pokuty až předžalobní výzvou z [datum], která byla zaslána žalovanému [datum], pak lhůta sedmi dnů skončila dne [datum] a žalovaný se mohl dostat do prodlení nejdříve dnem [datum]. Zákonný úrok z prodlení činil v té době 11,75 % ročně, žalobkyně tedy požaduje úrok z prodlení v nižší výši, soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení dle jejího požadavku, neboť byl vázaný podaným návrhem podle § 153 odst. 2 o.s.ř., který nemohl překročit. Celkem tak soud přiznal žalobkyni částku 20.650,- Kč s úrokem z prodlení (výrok III.), naopak co do částky 88.850,- Kč s příslušenstvím soud žalobu žalobkyně zamítl (výrok IV.).

46. Převážně důvodným shledal soud (výrokem V.) vzájemný návrh žalovaného na zaplacení dlužného nájemného, když z přehledu plateb žalobkyně vyplývá, že žalobkyně nehradila nájemné řádně a včas a žalovanému tak vznikl nárok na zaplacení nejen dlužného nájemného, ale též zákonného úroku z prodlení z jednotlivých dlužných částek. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu bytu, žalovaná dluží na nájemném částku 126.986,- Kč představují část nájemného za prosinec 2021 ve výši 6.443,- Kč poníženou o částku 1.279,- Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne splatnosti (15.12.) do dne zaplacení, plnou výši nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu za měsíc leden 2022, tedy 26.587,- Kč + zákonný úrok z prodlení ode dne splatnosti (15.1.) do dne zaplacení, plnou výši nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu za měsíc únor 2022, tedy 26.587,- Kč + zákonný úrok z prodlení ode dne splatnosti (15.2.) do dne zaplacení, plnou výši nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu za měsíc březen 2022, tedy 26.587,- Kč + zákonný úrok z prodlení ode dne splatnosti (15.3.) do dne zaplacení, část nájemného za měsíc duben 2022, a to 7.587,- Kč + zákonný úrok z prodlení ode dne splatnosti (2.5.) do dne zaplacení. Žalobkyně nedluží plnou částku za nájemné a zálohy na služby (26.587,- Kč), neboť vůči této částce žalovaný započetl poskytnutou jistotu 19.000,- Kč. Dále žalobkyně dluží částku z vyúčtování služeb za rok 2021 ve výši dle znaleckého posudku 34.474,- Kč. S ohledem na to, že vyúčtování žalovaného za rok 2021 nebylo řádné, nenastala u této částky splatnost a žalobkyně se nedostala do prodlení. Zákonný úrok z prodlení z této částky proto soud žalovanému nepřiznal. O úroku z prodlení pak soud rozhodl podle § 1970 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku za použití § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a přiznal žalobci 8,50 % úrok z prodlení z částky 5.164,- Kč od [datum] do zaplacení, 11,75 % úrokem z prodlení z částky 26.587,- Kč od [datum] do zaplacení, z částky 26.587,- Kč od [datum] do zaplacení, z částky 26.587,- Kč od [datum] do zaplacení a z částky 7.587,- Kč od [datum] do zaplacení.

47. Výrokem VI. soud zamítl vzájemný návrh žalovaného co do částky 1.279,- Kč s příslušenstvím za dobu od [datum] do zaplacení a co do částky 2.224,- Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 36.698,- Kč od [datum] do zaplacení. Soud přihlédl k tomu, že podle znaleckého posudku nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2018 činil 6.417,- Kč namísto žalovaným účtovaných 7.696,- Kč, co do částky 1.279,- Kč tak vznikl žalobkyni přeplatek, o který bylo potřeba ponížit jiné nároky žalovaného, přičemž soud o tuto částku ponížil nejstarší splatný dluh žalobkyně, tj. dluh na nájemném splatném [datum]. Dále soud nepřiznal žalovanému částku 2.224,- Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 36.698,- Kč od [datum] do zaplacení, neboť dle znaleckého posudku nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2021 činí 34.474,- Kč namísto žalovaným požadovaných 36.698,- Kč. Vyúčtování tak je nesprávné a žalovaná se jeho nezaplacením nedostala do prodlení.

48. Žalovaný se dále domáhal na žalobkyni vzájemným návrhem zaplacení částky [právnická osoba],- Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení jako nároku na „náklady na administrativní úkony“ spojené s ukončením trvalého pobytu žalobkyně a všech osob v bytě přihlášených v paušální výši 1.000,- Kč za každou odhlašovanou osobu ve smyslu článku VI. bodu 2 nájemní smlouvy. Soud však toto ujednání vyhodnotil jako skrytou smluvní pokutu, která byla na základě ustanovení § 2239 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve znění do [datum] v nájemních smlouvách nepřípustná, tudíž uvedené ustanovení vyhodnotil jako obcházení zákona a neplatné pro rozpor se zákonem podle § 580 odst. 1 o.z. Z tohoto důvodu soud v této části vzájemný návrh žalovaného výrokem VII. zamítl.

49. Zároveň protože tento vzájemný návrh žalovaného nebyl dosud zpoplatněn, výrokem VIII. soud uložil žalovanému zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] na soudním poplatku částku 1.000,- Kč dle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) do tří od právní moci rozsudku. Soudní poplatek je třeba zaplatit na účet Obvodního soudu pro [adresa] č.ú. 3703 – [č. účtu] , variabilní symbol [var. symbol].

50. O nákladech řízení státu soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o.s.ř., dle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady státu jsou v daném případě tvořeny částkou 26.650,- Kč představující znalečné přiznané [tituly před jménem]Evě [jméno FO] za zpracování znaleckého posudku usnesením ze dne [datum] č.j. 25 C 138/2022-182. Celkové náklady řízení státu tak činí 26.650,- Kč. Žalobkyně uhradila zálohu na náklady dokazování ve výši 10.000,- Kč, žalovaný pak 20.000,-Kč. Soud proto rozhodl o vrácení části nespotřebované části zálohy ve výši 3.350,- Kč procesně úspěšnějšímu žalovanému.

51. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci úspěch přibližně z 89 %, když uspěl co do částek 88.850,- Kč a 126.986,- Kč (z 241.989,- Kč), naopak žalobkyně uspěla co do částek 20.650,- Kč, 3.503,- Kč a [právnická osoba],- Kč, tedy z 11 %, a proto žalovanému náleží náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení ze 78 % (89- 11). Při plném úspěchu ve věci by činily náklady řízení žalovaného dle obsahu soudního spisu za zaplacený soudní poplatek za žalobu 16 C 206/2022 částku 6.525,- Kč a za vzájemný návrh v tomto řízení 1.000,- Kč, dále náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby v řízení 16 C 206/2022 o zaplacení 130.489,- Kč po 6.340,- Kč (převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), za tři úkony právní služby v řízení 25 C 138/2022 o zaplacení 109.500,- Kč po 5.500,- Kč (převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a dalšího vyjádření) a za tři úkony právní služby ve spojeném řízení o zaplacení 241.989,- Kč po 9.300,- Kč (účast na jednání dne [datum] přesahujícího dvě hodiny a účast na jednání dne [datum]), osm režijních paušálů po 300,- Kč dle § 13 odst. 4 vyhl.č.177/1996 Sb. advokátního tarifu ve znění účinném do [datum] a jeden po 450,- Kč dle vyhl.č.177/1996 Sb. advokátního tarifu ve znění účinném od [datum], to vše s navýšením o 21% DPH částkou 14.033,- Kč (počítáno z částky 66.825,- Kč). Dále náleží k nákladům řízení žalovaného složená záloha 20.000,- Kč ponížená o částku 3.350,- Kč, která se žalovanému vrací. Celkem tak náklady řízení žalovaného činí 105.033,- Kč. Z této částky pak náleží žalovanému 79 %, tj. částka 82.976,- Kč.