25 C 145/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci] proti [údaje o účastníkovi], o zaplacení 101.040 Kč s přísl., takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 72.000 Kč za dobu od 2.4.2020 do 1.6.2021.

II. Žaloba žalobce, kterou se domáhá na žalovaném č. 1 a žalovaném č. 2 zaplacení částky 101.040 Kč spolu s 8,50% úrokem z prodlení p. a. z částky 9.680 Kč od 3.6.2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 9.680 Kč od 3.6.2019 do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení p. a. z částky 9.680 Kč od 3.6.2020 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení p. a. z částky 72.000 Kč od 2.6.2021 do zaplacení tak, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost plnit druhého žalovaného, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 29.4.2021 domáhá na žalovaných rukou společnou s nerozdílnou zaplacení částky 9.680 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p.a. z částky 9.680 Kč od 3.6.2018 do zaplacení, částky 9.680 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 9.680 Kč od 3.6.2019 do zaplacení, částky 9.680 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 9.680 Kč od 3.6.2020 do zaplacení a částky 72.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 72.000 Kč od 2.4.2020 do zaplacení. V žalobě uvádí, že žalobce dne 30.5.2011 uzavřel s žalovaným č.1) smlouvu o poskytnutí sídla obchodní společností, na základě které se zavázal žalovanému č.1) zprostředkovat pro účely zápisu do obchodního rejstříku souhlas s umístěním sídla žalovanému č.1) na adrese [adresa] za úplatu 8.000 Kč bez DPH za každých byť jen započatých 12 kalendářních měsíců umístění sídla na této zprostředkovávané adrese. Oprávnění mít danou adresu zapsanou jako sídlo měl žalovaný předplaceno do 30.5.2013. V případě, že by po tomto datu žalovaný č.1) nechtěl nadále užívat danou adresu jako sídlo, byl v souladu se smlouvou povinen učinit kroky k výmazu této skutečnosti z obchodního rejstříku. V opačném případě se zavázal do 3 dnů od uplynutí uvedeného data zaplatit opět částku ve výši 8.000 Kč bez DPH, kterým by bylo oprávnění užívat sídlo na dané adrese prodlouženo o dalších 12 měsíců. Žalobce splnil svou povinnost vyplývající ze smlouvy, tedy zprostředkoval žalovanému č.1) pro účely zápisu do obchodního rejstříku souhlas s umístěním sídla, označil žalovaného včetně IČa v prostorách nemovitosti, přebíral zásilky určené žalovanému č.1) a vyrozumíval ho o možnosti vyzvednutí v sídle žalobce. Žalovaný č.1) však naproti tomu svou část dohody nesplnil a po uplynutí předplacené doby za poskytnutou službu dohodnutou úplatu neuhradil a ani neučinil kroky k výmazu zprostředkované adresy z obchodního rejstříku, kdy tato zde figuruje do dnešního dne. Na základě výše uvedené smlouvy je tak od 2.6.2013 v prodlení se závazkem k úhradě dlužné úplaty. Z důvodu promlčení požaduje žalobce zaplacení úplaty pouze za poslední tři roky zpětně, tj. částky 8.000 Kč + DPH splatné dne 2.6.2018, dne 2.6.2019 a 2.6.2020. V souladu s čl. IV. odst. 2 smlouvy se žalovaný č.1) zavázal v případě prodlení s úhradou Úplaty dle Čl. II k provedení pravomocného výmazu zprostředkované adresy z obchodního rejstříku. V případě porušení této povinnosti je žalovaný č.1) povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 2.000 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení s plněním této povinnosti. Povinnost k zaplacení smluvní pokuty tak vzniká nesplněním povinnosti zajistit výmaz adresy z obchodního rejstříku. Žalovaný č.1) je tak od 1.4.2021 v prodlení se zaplacením smluvní pokuty za 36 měsíců od dubna 2018 do dubna 2021 (do podání návrhu). Přílohou ke Smlouvě o poskytnutí sídla obchodní společnosti, resp. Ručitelským prohlášením ze dne 30.5.2011 se žalovaný č.2) zavázal k uspokojení závazku žalobce v případě, že k tomuto nedojde ze strany žalovaného č.1). Dne 6.8.2020 byla žalovanému č.2) zaslána písemná výzva k úhradě dluhu a předžalobní upomínka, ve které byl žalovaný č.2) vyzván právním zástupcem žalobce k zaplacení neuhrazené pohledávky a smluvní pokuty. Žalovaný č.2) byl rovněž upozorněn na svůj ručitelský závazek za řádnou a včasnou úhradu veškerých závazků ze smlouvy mezi žalobcem a žalovaným č.1). Výzvu zaslanou prostřednictvím provozovatele poštovních služeb formou doporučeného psaní s dodejkou si žalovaný č.2) nevyzvedl. Od 3.6.2019 jsou žalovaní v prodlení se zaplacením dlužné částky, jelikož ze strany žalovaného č.1) k výmazu sídla na výše uvedené adrese nedošlo a zároveň nebyla uhrazena ani smluvená částka dle smlouvy, byť je daná adresa jako sídlo žalovaného č.1) i nadále využívána. Podáním z 12.8.2021 žalobce upřesnil, že žalovaná částka 101.040 Kč se skládá z dlužné úplaty za období od června 2018 do června 2019 ve výši 8.000 Kč bez DPH, z dlužné úplaty za období od června 2019 do června 2020 ve výši 8.000 Kč bez DPH, z dlužné úplaty za období od června 2020 do podání žaloby ve výši 29.040 Kč včetně DPH a smluvní pokuty za 36 měsíců ve výši 72.000 Kč. Žalobce se tak domáhá zaplacení částky 101.040 Kč spolu s 8,50% úrokem z prodlení p. a. z částky 9.680 Kč od 2.6.2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 9.680 Kč od 2.6.2019 do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení p. a. z částky 9.680 Kč od 2.6.2020 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení p. a. z částky 72.000 Kč od 2.6.2021 do zaplacení. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili a v řízení zůstali zcela nečinní. Vzhledem k tomu, že žalovaný č.2 je občanem Slovenska, zkoumal soud v první řadě otázku své pravomoci. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky, soud zjistil, že žalovaný č.2 nemá a nikdy neměl pobyt na území ČR. Vzhledem k tomu, že k 1.1.2014 nabyl účinnosti z. č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, zabýval se soud otázkou, zda použít právě tento zákon či zda použít stávající předpisy, tj. z. č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, který platil až do 31.12.2013. Podle § 123 odst. 1 z. č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (přechodná ustanovení) vznik a existence právních poměrů a skutečnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně volby práva, se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení tohoto zákona se použije i pro právní poměry vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti, jestliže jsou trvalé dlouhodobé povahy a dochází v nich k opětovným nebo trvajícím jednáním účastníků a skutečnostem pro ně významným po dni nabytí jeho účinnosti, pokud jde o taková jednání a skutečnosti. Podle odst. 2 pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použijí i nadále ustanovení dosavadních právních předpisů o pravomoci českých soudů. To platí i pro řízení ve věcech uznání a výkonu cizích rozhodnutí a cizích rozhodčích nálezů ohledně podmínek pro jejich uznání a výkon. V dané věci bylo řízení zahájeno dne 29.4.2029 a jedná se o nárok ze smlouvy uzavřené v roce 2011. Za takové situace je třeba aplikovat na posouzení pravomoci soudu zákon č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, na posouzení rozhodného práva pak z.č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Jelikož je žalovaný č.2 státním příslušníkem Slovenské republiky, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalobce na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Pro Českou republiku je dále závazné nařízení Rady Evropských společenství č.1215/2012 ze dne 12.prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) účinné od 10.1.2015. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 8 odst. 1. cit. nařízení, neboť žalovaným č.1) má obecný soud Obvodní soud pro Prahu 8, přičemž žalovaný č.2) je ručitelem žalovaného č.1), takže je účelné nárok žalobce projednat a rozhodnout v jednom řízení, aby se zabránilo vydání vzájemně neslučitelných rozhodnutí v oddělených řízeních. Je tak dána pravomoc i příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8 (srov. § 6 odst. 1 zákona č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním). Soud nařídil ústní jednání. K jednání dne 3.12.2021 se žalovaní nedostavili, a proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti. Soud při jednání upozornil žalobce na to, že upřesnění žaloby v podání ze dne 12.8.2021 je částečným zpětvzetím žaloby, pokud jde o úrok z prodlení z částky 72.000 Kč, který byl původně požadován od 2.4.2020 do zaplacení, v upřesnění žaloby je však požadován od 2.6.2021 do zaplacení, částečně je ale podání rozšířením žaloby, a to o úroky z prodlení z částky 9.680 Kč, když původně byl požadován úrok z prodlení od 3.6.2018 do zaplacení, v přesnění žaloby je však požadován od 2.6.2018 do zaplacení, dále od 3.6.2019 do zaplacení, když v upřesnění žaloby je požadován od 2.6.2019 a konečně byl požadován od 3.6.2020 do zaplacení, zatímco v upřesnění žaloby je požadován od 2.6.2020 do zaplacení. Žalobce upřesnil, že na rozšíření žaloby netrvá a žádá přiznání zákonného úroku z prodlení z částek 9.680 Kč dle původního návrhu. Dále žalobce poukázal na rozsudky Městského soudu v Praze (č.j. 39 Co 9/2021- 80 a 39 Co 126/2021- 85, sp. zn. 9 Af 21/2017), článek 37 usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19.10.2011 sp. zn. 29 Cdo 1654/2011 a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 7.8.2018 sp. zn. 7 Cmo 87/2018, ve kterých soudy dovodily, že tzv. virtuální sídla neporušují zákon. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: údaje o subjektech DPH, smlouva o poskytnutí sídla obchodní společnosti z 30.5.2011, e-mailová komunikace, konečná upomínka k uhrazení dluhu ze dne 4.9.2014 s podacím lístkem, výzva k úhradě dluhu a předžalobní upomínka ze dne 19.1.2021 včetně poštou vrácené obálky, výzva k úhradě dluhu a předžalobní upomínka z 6. 8. 2020 včetně kopie poštou vrácené obálky, potvrzení o provedené lustraci v centrální evidenci obyvatel ohledně žalovaného, lustrace v ISZR ohledně žalobce a žalovaného a ohledně žalovaného č. 2, sdělení Ministerstva vnitra České republiky ohledně žalovaného č. 2 z 10.května 2021, úplný výpis z obchodního rejstříku žalobce a žalovaného, sdělení PSSZ ze dne 16.srpna 2021, sdělení Ministerstva vnitra České republiky ohledně žalovaného č. 2 ze dne 16.8.2021, odpověď na lustraci v registru obyvatelů Slovenské republiky ohledně žalovaného č. 2, sdělení Úřadu práce České republiky z 1.10.2021. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Ze smlouvy o poskytnutí sídla obchodní společnosti soud zjistil, že žalovaný č. 1 [právnická osoba] s.r.o. jako povinný uzavřel dne 30.5.2011 s žalobcem jako oprávněným smlouvu o poskytnutí sídla obchodní společnosti. Podle článku I. bodu 1 této smlouvy oprávněný se touto smlouvou zavazuje k tomu, že povinnému zprostředkuje souhlas s umístěním sídla povinného, a to pouze pro účely zápisu sídla v obchodním rejstříku po níže stanovenou dobu na adrese [adresa], a to za úplatu sjednanou níže v této smlouvě, kterou se povinný zavazuje hradit řádně a včas. Podle bodu 2 povinný bude mít zapsáno, respektive je oprávněn mít zapsánu jako sídlo společnosti obchodního rejstříku na základě zprostředkování oprávněného zprostředkovávanou adresu. Podle článku II. bodu 1 za zprostředkování souhlasu s umístěním sídla povinného dle této smlouvy náleží oprávněnému úplata ve výši 8.000 Kč bez DPH, a to za každý byť jen započatý rok umístění sídla na zprostředkovávané adrese. Podle bodu 2 povinnost povinného uhradit oprávněnému úplatu dle této smlouvy ve výši 8.000 Kč bez DPH za každý byť jen započatý rok umístění sídla oprávněného na zprostředkovávané adrese trvá po celou dobu, po kterou bude mít povinný zapsanou jako sídlo společnosti v obchodním rejstříku zprostředkovávanou adresu, a to i bez ohledu na případné odstoupení či ukončení této smlouvy. Povinný je tedy povinen k úhradě úplaty podle této smlouvy po celou dobu, kdy bude jako sídlo povinného v příslušném obchodním rejstříku uvedena zprostředkovávaná adresa, a to bez ohledu na to, že i v případě, kdy došlo k ukončení této smlouvy. Podle bodu 3 oprávnění mít zprostředkovávanou adresu zapsanou jako sídlo, má povinný platné na základě předplacení do 30.5.2012. V případě, že povinný nebude mít k uvedenému datu zapsanou v obchodním rejstříku jako adresu sídla adresu odlišnou od zprostředkovávané adresy, zavazuje se zaplatit oprávněnému nejpozději do 3 dnů od uplynutí uvedeného data finanční částku ve výši 8.000 Kč bez DPH. Uhrazením této částky se oprávněný povinného mít zapsané sídlo v obchodním rejstříku na zprostředkovávané adrese prodlouží o dalších 12 kalendářních měsíců počítaných od uplynutí data uvedeného v první větě tohoto článku. Uvedené ustanovení se použije opakovaně až do okamžiku, kdy zprostředkovávaná adresa bude u povinného vymazána z obchodního rejstříku. Úplata dle této smlouvy je vždy splatná vždy rok předem nejpozději do 3 dnů od uplynutí období 12 kalendářních měsíců, za které byla úplata řádně uhrazena. Podle bodu 5 v případě prodlení povinného s úhradou úplaty či jakékoliv jiné platby dle této smlouvy, si smluvní strany sjednávají smluvní pokutu ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou úplaty či jiné platby ze strany povinného, kterou se povinný zavazuje uhradit nejpozději do 14 dnů od obdržení písemné výzvy oprávněného k její úhradě. Podle článku IV. bod 1 povinný je povinen zajistit si dosílku veškerých poštovních zásilek na jinou adresu, než je zprostředkovaná adresa a neuvádět sídlo společnosti (zprostředkovávanou adresu) jako svou provozovnu. Povinný bere na vědomí, že na zprostředkovávané adrese nebude mít poštovní schránku a ani zde nebude jakkoliv přijímána jeho korespondence a že nebude mít do nemovitosti na zprostředkovávané adrese fyzický přístup. Podle bodu 2 v případě, že uplyne doba, po kterou je povinný oprávněn mít sídlo na zprostředkovávané adrese a povinný neuhradí úplatu v souladu s článkem II. odst. 3 této smlouvy na období dalších 12 měsíců, která by ho opravňovala k užití zprostředkovávané adresy na toto další období, je povinný povinen nejpozději do 30 dnů změnit adresu svého sídla tak, že zprostředkovávaná adresa již nebude sídlem povinného a současně bude v uvedeném termínu vymazána z obchodního rejstříku. Podle bodu 3 povinný je v těchto případech tedy povinen bezprostředně učinit veškeré kroky k odstranění sídla ze zprostředkovávané adresy, zejména je povinen zajistit rozhodnutí příslušných orgánů o umístění sídla na jinou adresu a učinit veškeré kroky k výmazu zprostředkovávané adresy z obchodního rejstříku. Pokud povinný poruší povinnost stanovenou tímto článkem a nezajistí pravomocný výmaz zprostředkovávané adresy z obchodního rejstříku povinného ve lhůtě uvedené v první větě tohoto odstavce, je povinný povinen uhradit oprávněnému smluvní pokutu ve výši 2.000 Kč za každý byť jen započatý měsíc prodlení se splněním této povinnosti, a to bezprostředně poté, kdy bude k její úhradě vyzván, nejpozději do 14 dnů od doručení výzvy k její úhradě. Podle bodu 4 pokud povinný nezjedná nápravu ve výše uvedeném smyslu a zprostředkovávanou adresu v uvedené lhůtě neodstraní z obchodního rejstříku, je oprávněný oprávněn učinit veškeré potřebné kroky k odstranění sídla ze zprostředkovávané adresy včetně všech úkonů potřebných k výmazu zprostředkovávané adresy z příslušného obchodního rejstříku. Veškeré náklady spojené s uvedeným postupem je povinný povinen oprávněnému uhradit, a to nejpozději do 14 dnů od obdržení písemné výzvy oprávněného k jejich úhradě. Podle přílohy ke smlouvě k poskytnutí sídla společnosti žalovaný č. 2 prohlašuje tímto ve smyslu příslušných zákonných ustanovení ve vztahu k věřiteli [právnická osoba] s.r.o., že bere tímto na sebe vůči tomuto věřiteli povinnost uspokojit závazek vyplývající dlužníkovi [právnická osoba], [IČO], z této smlouvy o poskytnutí sídla společnosti (tj. závazek k úhradě dlužné úplaty 8.000 Kč za každý byť jen započatý rok umístění sídla povinného na zprostředkovávané adrese dle článku II. této smlouvy, včetně závazku k úhradě sjednané smluvní pokuty a závazku k úhradě případného úroku z prodlení), jestliže jej neuspokojí tento povinný jako dlužník sám řádně a včas. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] s.r.o., [IČO], soud zjistil, že společnost byla zapsána dne 10.května 2011 se sídlem na adrese [adresa], kde ho má i k 12.8.2021. Původním společníkem byla [právnická osoba] s.r.o., [IČO], od 8.6.2011 je pak jediným jednatelem i společníkem žalovaný č.

2. Na tato zjištění pak ostatní provedené důkazy nemají vliv. Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č.97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, nestanoví-li něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána (§ 1, 2 cit. zákona). Podle § 9 odst. 1 z. č.97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním účastníci smlouvy mohou si zvolit právo, jímž se mají řídit jejich vzájemné majetkové vztahy; mohou tak učinit i mlčky, není-li vzhledem k okolnostem o projevené vůli pochybnost. Podle § 10 odst. 1 zák. č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním nezvolí-li si účastníci rozhodné právo, řídí se jejich závazkové vztahy právním řádem, jehož použití odpovídá rozumnému uspořádání daného vztahu. Dle § 10 odst. 2 vzhledem k tomu se zpravidla řídí: a) smlouvy kupní a smlouvy o dílo právem místa, kde je sídlo (bydliště) prodávajícího nebo zhotovitele díla v době uzavření smlouvy; b) smlouvy o nemovitostech právem místa, kde je nemovitost; c) smlouvy o dopravě (smlouvy o přepravě, smlouvy zasilatelské apod.) právem místa, kde má dopravce nebo zasilatel sídlo nebo bydliště v době uzavření smlouvy; d) smlouvy pojistné, včetně smlouvy o pojištění nemovitostí, právem sídla (bydliště) pojistitele v době uzavření smlouvy; e) smlouvy, příkazní a jim podobné právem místa, kde má sídlo (bydliště) ten, kdo provádí příkaz, v době uzavření smlouvy; f) smlouvy o obchodním zastoupení a smlouvy o zprostředkování právem místa, kde má sídlo (bydliště) osoba, pro kterou zástupce nebo zprostředkovatel vykonává činnost, v době uzavření smlouvy; g) smlouvy o vícestranných výměnných obchodech právním řádem, jehož použití nejlépe odpovídá uspořádání těchto vztahů jako celku. Podle odst.3 jiné smlouvy spravují se zpravidla právním řádem státu, v kterém obě strany mají sídlo (bydliště); nemají-li sídlo (bydliště) v témže státě a uzavírá-li se smlouva mezi přítomnými, právním řádem místa, kde byla smlouva uzavřena; byla-li uzavřena mezi nepřítomnými, právním řádem sídla (bydliště) příjemce návrhu na uzavření smlouvy. Rovněž podle nařízení Evropského parlamentu a rady ES č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) článku 3 bod 1. smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Podle článku 4 bod 1. tohoto nařízení v míře, ve které právo rozhodné pro smlouvu nebylo zvoleno podle článku 3, je právo rozhodné pro smlouvy určeno takto: a) smlouva o koupi zboží se řídí právem země, v níž má prodávající obvyklé bydliště; b) smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Podle článku 7 bodu 1 tohoto nařízení v míře, ve které nebylo právo rozhodné zvoleno stranami, se pojistná smlouva řídí právem země, kde má pojistitel své obvyklé bydliště. Vyplývá-li ze všech okolností případu, že smlouva je zjevně úžeji spojena s jinou zemí, použije se právo této jiné země. Smlouva o poskytnutí sídla obchodní společnosti neobsahuje výslovné ustanovení o rozhodném právu, nicméně byla uzavřena v českém jazyce mezi dvěma českými právnickými osobami, a s ohledem na shora uvedená ustanovení se proto vztahy účastníků řídí českým právním řádem. Vzhledem k tomu, že k 1.1.2014 nabyl účinnosti občanský zákoník z. č. 89/2012 Sb., zabýval se soud otázkou, zda použít právě tento zákon či zda použít stávající předpisy, tj. zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník a zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, které platily až do 31.12.2013. Podle § 3028 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. V dané věci se jedná o porušení smlouvy, jež byla uzavřena v roce 2011 a za takové situace je třeba aplikovat i hmotné právo podle dosavadní právní úpravy ve smyslu § 3028 odst. 1, 3 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Podle § 261 odst. 1 z.č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obchodní zákoník“) tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. Podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není. Podle § 2 odst. 3 obchodního zákoníku místem podnikání fyzické osoby je adresa zapsaná jako její místo podnikání v obchodním rejstříku nebo v jiné zákonem upravené evidenci. Podnikatel, který je fyzickou osobou, je povinen zapisovat do obchodního rejstříku nebo do jiné zákonem upravené evidence své skutečné místo podnikání. Podnikatel je povinen mít k zapsaným prostorám právní důvod jejich užívání po celou dobu, kdy jsou tyto prostory zapsány jako jeho místo podnikání. Sídlem organizační složky podniku (§ 7) se rozumí adresa jejího umístění. Podle § 7 odst. 3 obchodního zákoníku provozovnou se rozumí prostor, v němž je uskutečňována určitá podnikatelská činnost. Provozovna musí být označena obchodní firmou nebo jménem a příjmením anebo názvem podnikatele, k níž může být připojen název provozovny nebo jiné rozlišující označení. Podle § 37 odst. 2 obchodního zákoníku navrhovatel při návrhu na zápis do obchodního rejstříku doloží právní důvod užívání prostor, do nichž umístil sídlo nebo místo podnikání; to neplatí, pokud je právní důvod zjistitelný z informačních systémů veřejné správy nebo jejich částí, které jsou veřejnými evidencemi, rejstříky nebo seznamy. Věta první se použije i v případě návrhu na změnu zápisu v obchodním rejstříku. Podnikatel je povinen mít právní důvod užívání těchto prostor po celou dobu, kdy jsou tyto prostory zapsané v obchodním rejstříku jako jeho sídlo nebo místo podnikání. K doložení právního důvodu užívání prostor postačí písemné prohlášení vlastníka nemovitosti, bytu nebo nebytového prostoru, kde jsou prostory umístěny, případně prohlášení osoby oprávněné nemovitostí, bytem nebo nebytovým prostorem jinak nakládat, že s umístěním souhlasí. Prohlášení nesmí být starší než 3 měsíce a podpisy na něm musí být úředně ověřeny. Podle § 19c odst. 1 z.č.40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ občanský zákoník“) při zřízení právnické osoby se určí její sídlo. Sídlo právnické osoby nesmí být v bytě, pokud to odporuje povaze právnické osoby nebo rozsahu její činnosti. Podle odst. 2 zapisuje-li se právnická osoba do veřejného rejstříku, postačí, uvede-li její zakladatelský dokument název obce, kde je sídlo právnické osoby. Plnou adresu sídla navrhne právnická osoba zapsat do veřejného rejstříku. Podle odst. 3 každý se může dovolat skutečného sídla právnické osoby. Proti tomu, kdo se dovolá sídla zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůže právnická osoba namítat, že má skutečné sídlo v jiném místě. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Na vztahy žalobce a žalovaných je třeba aplikovat podle jeho § 261 odst. 1 obchodní zákoník Smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným č.1 je smlouvou nepojmenovanou ve smyslu § 269 odst. 2 obch. zákoníku. Obsahem smlouvy je fakticky poskytnutí podkladů žalované společnosti, které jí umožní zapsat do obchodního rejstříku sídlo na adrese [adresa], aniž by však této společnosti vzniklo oprávnění prostory na uvedené adrese skutečně užívat. Smlouva tak směřuje k obcházení zákona, zejména § 37 odst. 2 obchodního zákoníku, neboť zákon se řídí principem, že ve veřejných rejstřících mají být zapsána skutečná sídla (právnických i fyzických osob). Smyslem smlouvy je poskytnout žalovanému č.1 souhlas s umístěním sídla obchodní společnosti na určitém místě pro účely zápisu do obchodního rejstříku, aniž by se na daném místě sídlo žalovaného mělo a podle smlouvy vůbec mohlo nacházet. Sídlo právnické osoby plní obdobnou funkci jako bydliště u osoby fyzické. Je to místo, kde lze kontaktovat osoby jednající jménem právnické osoby, tedy kontaktovat právnickou osobu samotnou. Ustanovení čl. IV. bodu 1 předložené smlouvy popírá smysl právní úpravy sídla právnické osoby, neboť s umístěním sídla spojuje další závazky fakticky vylučující existenci sídla žalovaného č.1 na uvedeném místě. Smyslem celé smlouvy je obejití kogentních ustanovení zákona, zejména § 35 písm. a) a § 37 odst. 2 obchodního zákoníku, jejichž smyslem je zajištění fungování sídel obchodních společností, která jsou nezbytná pro komunikaci s těmito osobami ze strany třetích osob, tzn. fyzických osob (spotřebitelů či podnikatelů) a právnických osob, včetně státu a jeho orgánů. Jedná se tak o absolutní neplatnost ve smyslu § 39 zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku. Celá smlouva je tak zaměřena na obcházení zákona, k tomu, aby bylo deklarováno sídlo společnosti tam, kde se fakticky podle předložené smlouvy nacházet nemůže, čímž je uváděn v omyl obchodní rejstřík a následně všechny osoby, které vcházejí ve styk s žalovanou společností. Vzhledem k tomu, že smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem, nemohl vzniknout platně ani nárok žalobce na smluvní pokuty zakotvené ve smlouvě, neboť nevznikl-li platně závazek zajištěný smluvní pokutou, nemůže dojít ani ke vzniku nároku na smluvní pokutu (§ 544 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb.). Nevznikl-li žalovanému č.1 platný závazek, nemohl vzniknout ani žalovanému č.2 ručitelský závazek ve smyslu § 304 odst. 1 obch. zákoníku. Soud I.stupně se neztotožňuje s názory uvedenými v rozhodnutích, na něž žalobce odkazoval, neboť tato rozhodnutí zjevně nezvážila všechny aspekty, které tzv. virtuální sídla v reálném i právním životě přináší. Jak vyplývá i z rozsudků Městského soudu v Praze, smlouvy na tzv. virtuální sídla jsou konstruovány tak, aby žalovaný č.1) reálně žádné užívací právo k nemovitosti, na níž má umístěné sídlo, nenabyl. Jedná se tedy skutečně o rozpor se zákonem a obcházení § 37 odst. 2 obchodního zákoníku (nyní § 14 odst. 1, 2 a 3 z.č.304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob), neboť toto ustanovení vyžaduje právní důvod užívání prostor adresy sídla, a to dokonce po celou dobu zápisu (bývá to důvodem pro nařízení likvidace společnosti v rejstříkovém řízení). Pokud tedy zákonodárce do zákona vtělil tuto povinnost, zjevně tím sledoval nějaký účel. Pokud soudní praxe aprobuje používání virtuálních sídel, schvaluje tím obcházení zákonných povinností, což je samo o sobě velmi špatný signál pro právní stát. Dalším důvodem, pro který by soudy neměly přistoupit na tolerování virtuálních sídel je pak skutečnost, že virtuální sídla umožňují vznik a existenci společností, které fakticky nevyvíjejí žádnou hospodářskou činnost, ale slouží toliko pro různé zastírací převody, machinace a případně přímo pro trestnou činnost. Takovéto společnosti jsou pro stát a jeho orgány včetně orgánů činných v trestním řízení nekontaktní, nespolupracují, nevyvíjí žádnou ekonomickou činnost, slouží pouze jako skořápka a nástroj různých zastíracích úkonů, což je nepochybně nežádoucí společenský jev. Kromě toho stát se prostřednictvím rejstříkových soudů a státního zastupitelství naopak pracně snaží takovéto subjekty z obchodního rejstříku eliminovat a vymazávat, což je činnost zdlouhavá a nákladná. Soud I.stupně proto nemá nejmenší pochybnosti, že smlouvy umožňující tzv. virtuální sídla jsou absolutně neplatné podle § 39 občanského zákoníku (nyní § 588 z.č.89/2012 Sb.) pro rozpor se zákonem, neboť narušují veřejný pořádek. Soud proto žalobu žalobce zamítl. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými pak soud rozhodl podle § 142 odst.1 o.s.ř., když procesně úspěšným žalovaným přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaným však žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.