25 C 16/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobců: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] oba zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení 5 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba s návrhem žalobců, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobcům částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku .

Odůvodnění

1. Žalobci v žalobě tvrdí, že mají ve svém společném jmění manželů pozemky parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc.č.[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] a parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jehož součástí je stavba, to vše v kat. území [adresa], obec [adresa], vše zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] v katastru nemovitostí pro [Anonymizováno] kraj, katastrální pracoviště [adresa] (dále jen „Nemovitosti“).

2. V bezprostředním sousedství shora uvedených pozemků žalobců byla realizována společností [právnická osoba], IČ [IČO], se sídlem [adresa], PSČ [adresa] (dále také jen „Stavebník“), zastoupenou společností [právnická osoba], IČ [IČO], se sídlem [adresa], stavba „[adresa], [právnická osoba] – [právnická osoba]“ (dále jen „Stavba“) na pozemcích č. parc. [Anonymizováno][Anonymizováno] vše v k.ú. [adresa].

3. Stavba byla zahájena na základě vydání rozhodnutí ve zkráceném stavebním řízení, a to konkrétně na základě certifikátu č. [hodnota] (dále jen „Certifikát“) autorizovaného inspektora, [tituly před jménem] [jméno FO], nar. dne [datum], bytem [adresa], jmenovaného pro výkon činnosti autorizovaného inspektora rozhodnutím ministra pro místní rozvoj č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum]. Rozhodnutím Magistrátu města Brna, odboru územního a stavebního řízení, ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování a stavebního úřadu, ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] [adresa]/[Anonymizováno] (dále jen „Rozhodnutí“), které nabylo právní moci dne [datum], bylo pravomocně postaveno najisto, že Stavebníkovi právo provést Stavbu nevzniklo, a to právě v důsledku nezákonnosti Certifikátu.

4. Nárok na náhradu škody, spočívající v poklesu ceny jejich nemovitostí, ve výši [částka] , vzniklé v důsledku realizace Stavby, žalobci u žalovaného řádně uplatnili. Ten potvrdil přijetí požadavku a přislíbil vydat své stanovisko v zákonné lhůtě. Tato lhůta však dne [datum] marně a bezvýsledně uplynula a žalobcům tak nezbývá, než se svých nároků domáhat touto cestou.

5. Žalobci konstatují, že dle jejich názoru vzniklá situace naplnila jak parametry odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí, tak i za nesprávný úřední postup. Analogicky žalobci odkazují kupř. na situaci, kdy je nezákonnost deklarována rozsudkem Nejvyššího soudu na základě stížnosti pro porušení zákona, přičemž takový rozsudek je v praxi uznáván jako „zrušení rozhodnutí“ ve smyslu § 8 odst. 1 ZOS (viz. Rozsudek NS sp.zn. 28 Cdo 4158/2009). Byl-li by tedy Certifikát považován za rozhodnutí, byly zákonné podmínky pro náhradu škody z něj plynoucí naplněny. Alternativně pak žalobci vydání Certifikátu označují za nesprávný úřední postup dle § 13 ZOS, když taková interpretace je rovněž odůvodněná a odpovídá charakteru projednávané věci.

6. Majetková škoda, jejíž náhrady se žalobci domáhají, spočívá v poklesu hodnoty jejich Nemovitostí v důsledku postavené Stavby. Před zahájením Stavby měla daná lokalita klidný, takřka až venkovský charakter, přičemž byla na periferii velkoměsta. Bylo tak možné současně využívat veškeré s tím spojené výhody a současně mít klidné bydlení v relativním klidu a soukromí. Od toho se odvíjela vysoká jednotková hodnota Nemovitostí. Realizace Stavby v jejich bezprostřední blízkosti však tržní hodnotu Nemovitostí narušila a zásadním způsobem snížila. Právě v rozdíl mezi aktuální hodnotou Nemovitostí za daného faktického stavu a potenciální hodnotou Nemovitostí za stavu, kdy by nebyla Stavba postavena, činí žalobci předmětem tohoto řízení.

7. Žalovaná navrhla žalobu jako zcela nedůvodnou zamítnout. Po rekapitulaci průběhu správního řízení je primárně toho názoru, že ve věci nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí a ani ze strany státu nedošlo k nesprávnému úřednímu postup ve smyslu zákona o odpovědnosti státu za škodu. Dále argumentuje, že pokud územní rozhodnutí bylo přezkoumáno ve správním soudnictví a obstálo, a námitky žalobců resp. jejich sousedů byly vypořádány jako nedůvodné, tak rozhodnutí o tom, že právo stavebníkovi nevzniklo, nemůže být v příčinné souvislosti s tvrzenou újmou. Navíc, pokud došlo k dodatečnému povolení předmětné stavby. Žalovaná ve věci dále akcentovala, že žalobci předmětnou nemovitost v době vzniku tvrzené újmy nebyli oprávněni užívat, neboť stavba jejich rodinného domu nebyla zkolaudována.

8. Skutečnost, že původně měla daná lokalita klidný, takřka venkovský charakter, i když byla periferií velkoměsta, také žalobcům nezakládá žádné právo na to, aby tento stav přetrval i do budoucna. Žalobci vůči sousednímu pozemku „nevydrželi“ žádné právo na to, aby se výstavba na něm omezila více, než jaká omezení standardně vyžadují obecné poměry v území. Vzhledem k tomu, že se předmětná stavba nachází v zastavěném území obce, městské části [Anonymizováno], bylo namístě předpokládat, že dojde k zastavění sousedního pozemku, přičemž je spravedlivé po vlastnicích sousedních pozemků požadovat, aby zastavění sousedního pozemku strpěli. I když stávající stav žalobce ve srovnávání s předchozím stavem vnímají tak, že je jim způsobena škoda, nejde o zásah mimořádný, převyšující míru přiměřenou poměrům v intravilánu obce. V daném případě žalobci ani nejsou mezujícími sousedy se stavbou [právnická osoba], ale sousedí s veřejnou komunikací, na jejíž druhé straně se nachází předmětná stavba ve vzdálenosti (dle KN) cca [Anonymizováno] m od jejich stavby a ve vzdálenosti [Anonymizováno] m od hranice pozemku předmětné stavby a [Anonymizováno] m od hranice pozemku příjezdové komunikace pro zásobování předmětné stavby.

9. Žalovaná nemůže být v prodlení s uhrazením nároku od [datum] jak zmiňují žalobci v žalobci. Vzhledem k § 15 zákona č. 82/1998 Sb., se lze domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Nicméně stát se ocitáv prodlení se zaplacení tvrzeného nároku až po marném uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil u ústředního orgánu a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty jej stíhá povinnost zaplatit poškozenému též úrok z prodlení (NS 25 Cdo 2060/2001). Tedy žalovaná je potenciálně v prodlení až ode dne [datum] nikoli [datum].

10. Soud provedl dokazování dále uvedenými listinnými důkazy :: z veřejné vyhlášky – Územního rozhodnutí č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že bylo mj. rozhodnuto o umístění stavby [Anonymizováno] [právnická osoba] v k. ú. [adresa] s podmínkou č. [hodnota], že projektová dokumentace ke stavebnímu řízení bude řešena tak, aby prokazatelně prodejní plochy nepřekročily přípustný limit 10 000m2 prodejních ploch.

11. Dále soud zjistil z [právnická osoba] města [Anonymizováno] platném ke dni [datum] a z Územní rozhodnutí č. [hodnota] ze dne [datum], kterým bylo rozhodnuto o umístění stavby prodejny [právnická osoba] , parkoviště a dopravního napojení , chodníků a zpevněné plochy pro technické plochy soud ujistil, že je stavba sporného marketu je umístěna v ploše SV (smíšené plochy výroby a služeb) tj. plocha výroby a služeb a mezi stavbou a rodinným domem žalobců je příjezdová komunikace, přičemž se Úřad městské části města [adresa] v územním rozhodnutí ze dne [datum] vyrovnal s námitkami [Anonymizováno] [Anonymizováno] „[právnická osoba]“ a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. o nedodržení prodejních a skladových ploch, jejím umístěním v blízkosti zástavby rodinných domů, o umístění stavby v rozporu s územním plánem , způsobu vedení územního řízení, starostky Statutárního města [adresa] a jednotlivých vlastníků pozemků a nemovitostí přímo či nepřímo sousedících se stavbou.

12. Z Certifikátu stavebního inženýra, autorizovaného inspektora ze dne [datum] soud zjistil , že [tituly před jménem] Arch. [jméno FO] vydal dne [datum] Certifikát podle § 117 odst. 3 stavebního zákona a § 10 vyhlášky č. 526/2006 Sb., kterým prohlásil jako autorizovaný inspektor, že přezkoumal projektovou dokumentaci a připojené doklady z hledisek uvedených v § 111 odst. 1 a 2, provedl zkrácené stavební řízení ve smyslu § 117 stavebního zákona a stvrdil, že Stavba může být podle ověřené dokumentace a připojených dokladů po právu provedena.

13. Dále soud zjistil z Rozhodnutí Krajského úřadu jihomoravského kraje ze dne [datum] čj. [Anonymizováno] [adresa]/[Anonymizováno] , že jím byla zamítnuta odvolání společnosti [právnická osoba]. a autorizovaného inspektora a žalobci jsou účastníky řízení do rozhodnutí stavebního úřadu, který stavební úřad – Odbor územního a stavebního řízení Magistrátu města [Anonymizováno] vydal dne [datum] pod č.j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] rozhodnutí k žádosti žalobců a dalších účastníků, že obchodní společnosti [právnická osoba]. nevzniklo právo ke stavbě [adresa] , [právnická osoba] [právnická osoba] podle certifikátu č.j. [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno].[Anonymizováno].-[Anonymizováno].

14. Z veřejné vyhlášky – Rozhodnutí, dodatečné stavební povolení ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [adresa]/[Anonymizováno], soud zjistil, že Úřad městské části města [adresa], stavební úřad, vydal dodatečné stavební povolení na stavbu: „[adresa], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [právnická osoba]“, rozhodnutí nabylo právní moci [datum], přičemž z odůvodnění tohoto rozhodnutí, vztahující se k vypořádání námitek, se dále podává, že územní rozhodnutí ze dne [datum] bylo potvrzeno nadřízeným orgánem rozhodnutím ze dne [datum], nabylo tak právní moci a uplynula lhůta pro přezkumné řízení, a námitky (N1, N2, N6) toho obsahu, že stavba je svým rozměrem v rozporu s platným územním plánem města s ohledem na překračující maximální limit prodejních ploch, tak byly stavením úřadem zamítnuty, neboť s ohledem na platné územní rozhodnutí nejsou předmětem tohoto řízení.

15. Podle Výpisu z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] ke dni [datum] ohledně obce [adresa], k.ú. [adresa] mají ve svém společném jmění manželů pozemky parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc.č.[Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jehož součástí je stavba, to vše v kat. území [adresa], obec [adresa] a podle výpisu z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] ke dni [datum] ohledně obce [adresa], k.ú. [adresa] je [právnická osoba]. vlastníkem stavby pro obchod č.p. [Anonymizováno] , [adresa].

16. Podle Znaleckého posudku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] znalce ing. [jméno FO] v důsledku postavení [Anonymizováno] [Anonymizováno] došlo ke snížení hodnoty nemovitostí žalobců (zapsaných na LV č. [hodnota] v pro k.ú. [adresa] ) o [částka], následně znalec v dodatku č. [hodnota] ke znaleckému posudku revidoval svůj závěr tak, že k datu [datum] je tržní cena nemovitostí žalobců [částka] a postavená stavba hobbymarketu snižuje jejich hodnotu o [částka].

17. Z listiny Uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy ze dne [datum] soud zjistil , že žalobci nárok na náhradu škody, spočívající v poklesu ceny jejich nemovitostí, ve výši [částka] , vzniklé v důsledku realizace stavby, u žalovaného řádně uplatnili.

18. Žalobci , poté, co již bylo ve věci o jejich (jiném) nároku zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která, dle jejich tvrzení, vznikala průběžně od počátku léta 2010, a spočívala v posttraumatické stresové poruše, mající původ od prožitého stresu, když v případě žalobkyně se jedná až o onemocnění depresí; ve snížení kvality bydlení; ztrátě radosti ze života; nutnosti proti své vůli snášet imise z realizace a provozu stavby; když mají stavy úzkosti, podrážděnosti, trpí depresí, nespavostí resp. mají zhoršenou kvalitu spánku, a to jak v důsledku výše zmíněného stresu, tak v důsledku hlukových imisích stavby; mají bolesti hlavy, sníženou koncentraci, obsedantní myšlenky, nechutenství, pocity úzkosti a vyčerpání, a konečně mají pocit ze ztráty důvěry ve fungování právního státu; u žalobce nedošlo navíc k dokončení atestace, rozhodováno rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým, pokud jde o výroku I. tohoto rozsudku, žalobu žalobců vůči žalované zamítl, když neshledal naplnění předpokladu odpovědnosti státu za škodu spočívající v nezákonném rozhodnutí či v nesprávném úředním postupu, neboť dle názoru soudu vydání certifikátu a jeho předložení stavebnímu úřadu nelze považovat za rozhodnutí státního orgánu či rozhodnutí fyzické osoby při výkonu státní správy, ani činnost autorizovaného inspektora vedoucí k vydání certifikátu a jeho předložení stavebnímu úřadu nelze považovat z úřední postup ve smyslu zákona o odpovědnosti státu za škodu, v těchto závěrech vycházel zejména z usnesení zvláštního senátu sp. zn. Konf 25/2012, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2020, č. j. 15 Co 61/2020-122, a následně rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 6. 2021, č. j. 30 Cdo 3489/2020-153, a nálezem Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 40/22.

19. Výše uvedené soudy pro projednávanou věc stěžejní otázku, tedy, zda lze za rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 zákona o odpovědnosti sátu za škodu kvalifikovat i certifikát autorizovaného inspektora vydaný v tzv. zkráceném stavebním řízení, právně posoudily tak, že uzavřely, že autorizovaný inspektor není správním orgánem a jím vdaný certifikát není rozhodnutím správního orgánu ve smyslu § 67 správního řádu a § 65 soudního řádu správního, ale plněním ze soukromoprávní smlouvy. Právě citované závěry obecných soudů soudní soustavy však bez dalšího neobstály před Ústavním soudem ČR, který rozhodoval o ústavní stížnosti žalobců a nálezem Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 40/22, (v části) zrušil předcházející rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 6. 2021, č. j. 30 Cdo 3489/2020-153, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2020, č. j. 15 Co 61/2020-122, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 9. 2019, č. j. 21 C 90/2018-84. Ústavní soud v právě citovaném nálezu uzavřel pro věc stěžejní to, že: přenesení pravomoci k výkonu veřejné moci na subjekty nestátního charakteru nemůže být takovou systémovou změnou, která by odůvodňovala, aby se stát zcela zbavoval objektivní odpovědnosti za jejich činnost, nebo aby skutečnost, že určitou činnost vykonával nestátní subjekt, vedla k nějakému jinému, tj. mírnějšímu výkladu odpovědnosti státu, případně institutů vážících se k odpovědnosti, v daném případě výkladu pojmu nesprávný úřední postup, a to s odkazem na čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, když takový závěr by fakticky mohl vést k nepřípustnému vyprázdnění zaručeného práva na náhradu škody; právní úprava účinná do 31. 12. 2012 poskytovala stavebnímu úřadu kontrolní oprávnění ve vztahu k předloženému certifikátu autorizovaného inspektora, tj. s odkazem na znění § 117 odst. 4 stavebního zákona vyplývala povinnost stavebního úřadu vypořádat eventuální námitky, a zejména rozhodnout o nezpůsobilosti stavby pro zkrácené řízení, nebyly-li splněny podmínky pro vydání certifikátu. Proto měla být žaloba žalobců na náhradu škody směřující vůči státu obecnými soudy posuzována i z hlediska možného nesprávného úředního postupu příslušného stavebního úřadu, když Ústavní soud akcentoval, že soudy nejsou vázány právním posouzením žalobců, ale toliko skutkovým stavem, resp. tvrzeními o tomto stavu, nikoli již hmotněprávní kvalifikací. V tomto směru tak bylo soudům v intencích zrušujícího rozhodnutí uloženo, aby se zabývaly tím, zda stavební úřad postupoval tak, jak mu to ukládá § 117 odst. 4 věta druhá stavebního zákona, a jaké důsledky má pochybení stavebního úřadu, připustil-li možnost provedení stavby podle certifikátu, jenž nesplňoval podmínky pro jeho vydání, a proto neměl být vydán; a dále, aby se zabývaly tím, zda žalobcům skutečně vznikla nějaká nemajetková újma v souvislosti se stavbou.

20. Zdejší soud výše uvedenou žalobu totožných žalobců proti státu na odškodnění nemajetkové újmy zatím nepravomocným rozsudkem ze dne [datum], č.j. [spisová značka] výrokem I. na zaplacení každému z žalobců částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítl a výrokem II uložil žalobcům zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

21. Obdobně rozhodl zdejší soud ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] , taktéž dosud nepravomocným rozsudkem o žalobě manželů [Anonymizováno] , dalších vlastníků rodinného domu a pozemků v k.ú. [adresa] , proti státu o odškodnění nemajetkové újmy .

22. Soud tak vzal za prokázaný skutkový stav : žalobci mají ve svém společném jmění manželů pozemky parc.č. [Anonymizováno], jehož součástí je (již od března 2022 zkolaudovaná) stavba, to vše v kat. území [adresa], obec [adresa], vše zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] v katastru nemovitostí pro [Anonymizováno] kraj, katastrální pracoviště [adresa]. V bezprostředním sousedství shora uvedených pozemků a rodinného domu žalobců byla realizována společností [právnická osoba], IČ [IČO], se sídlem [adresa], PSČ [adresa] (dále také jen „Stavebník“), zastoupenou společností [právnická osoba], IČ [IČO], se sídlem [adresa], stavba „[adresa], [právnická osoba] – [právnická osoba]“ na pozemcích č. [Anonymizováno] vše v k.ú. [adresa]. Stavba centra byla zahájena na základě vydání rozhodnutí ve zkráceném stavebním řízení, a to konkrétně na základě certifikátu č. [hodnota] autorizovaného inspektora, [tituly před jménem] [jméno FO], nar. dne [datum], bytem [adresa], jmenovaného pro výkon činnosti autorizovaného inspektora rozhodnutím ministra pro místní rozvoj č. [Anonymizováno] ze dne [datum]. Rozhodnutím Magistrátu města [Anonymizováno][Anonymizováno] odboru územního a stavebního řízení, ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje, odboru územního plánování a stavebního úřadu, ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] [adresa]/[Anonymizováno] (dále jen „Rozhodnutí“), které nabylo právní moci dne [datum], bylo pravomocně postaveno najisto, že Stavebníkovi právo provést Stavbu nevzniklo, a to právě v důsledku nezákonnosti Certifikátu.Veřejnou vyhláškou – Rozhodnutí, dodatečné stavební povolení ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [adresa]/[Anonymizováno] , nicméně Úřad městské části města [adresa], stavební úřad, následně vydal dodatečné stavební povolení na stavbu: „[adresa], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [právnická osoba]“, toto rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí, vztahující se k vypořádání námitek, plyne , že územní rozhodnutí ze dne [datum] bylo potvrzeno nadřízeným orgánem rozhodnutím ze dne [datum], nabylo tak právní moci a taktéž uplynula lhůta pro přezkumné řízení, a námitky (N1, N2, N6) toho obsahu, že stavba je svým rozměrem v rozporu s platným územním plánem města s ohledem na překračující maximální limit prodejních ploch, tak byly stavením úřadem zamítnuty, neboť s ohledem na platné územní rozhodnutí nejsou předmětem tohoto řízení.

23. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Soud z tohoto důvodu neprovedl dokazování těmito žalobci navrženými listinnými důkazy : katastrální mapou a ortofotomapou ohledně pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v obci [adresa], kat. území [adresa], na němž je umístěna stavba [Anonymizováno] [Anonymizováno], mapou ze serveru mapy.cz, výpočtem prodejní plochy [Anonymizováno] [Anonymizováno] , situačním výkresem stavby, a dále výslechem znalce [tituly před jménem] [jméno FO].

24. Soud souzenou věc tak, jak byla vymezena základními žalobními tvrzeními žalobců, právně posoudil podle ustanovení § 5, § 7, § 8 a § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon o odpovědnosti státu za škodu“), a podle § 31a odst. 1 zákona o odpovědnosti státu za škodu.

25. Podle § 5 zákona o odpovědnosti státu za škodu stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

26. Podle § 7 zákona o odpovědnosti státu za škodu právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

27. Podle § 8 zákona o odpovědnosti státu za škodu nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. (Odstavec 1). Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. (Odstavec 2). Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. (Odstavec 3).

28. Podle § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu za škodu stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

29. Podle § 13 odst. 2 zákona o odpovědnosti státu za škodu právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

30. Podle § 31a odst. 1 zákona o odpovědnosti státu za škodu bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

31. Nesprávný úřední postup není v zákoně blíže definován, a to s úmyslem zákonodárce, neboť výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat, a je třeba vycházet primárně z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než činností rozhodovací. Zejména se jedná o úkony tzv. úředního postupu, které samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí.

32. Předpokladem odpovědnosti žalované za škodu příp. nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem je pak naplnění těchto předpokladů: a) nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, b) škoda či nemajetková újma, c) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Výše uvedené předpoklady pak musí být naplněny kumulativně.

33. Soud tedy posuzoval, zda jsou splněny kumulativně všechny předpoklady pro konstatování objektivní odpovědnosti státu za zde tvrzenou újmu žalobců, tedy, zda je zde nezákonné rozhodnutí správního orgánu či nesprávný úřední postup správního orgánu ve vztahu příčinné souvislosti s žalobci tvrzenou nemajetkovou újmou.

34. Pokud jde o předpoklad pro vznik odpovědnosti státu za tvrzenou újmu žalobců spočívající v nezákonném rozhodnutí, je nucen soud konstatovat, že žádné rozhodnutí, které by bylo možno v intencích ust. § 8 zákona o odpovědnosti státu za škodu kvalifikovat jako nezákonné rozhodnutí, žalobci tvrzeno nebylo.

35. Pokud jde o předpoklad pro vznik odpovědnosti státu za tvrzenou újmu žalobců spočívající v nesprávném úředním postupu, tento soudem shledán byl, pokud byly skutečnosti, tak jak je tvrdili žalobci, posouzeny při vědomí toho, že soud je vázán popisem skutkového stavu, tedy tvrzeními žalobců o tomto skutkovém stavu, a popsaném ději, o který žalobci opírají svůj nárok, přičemž hmotněprávní kvalifikace a závěr je odpovědnost soudu, a spočívá v nekonání stavebního úřadu Úřadu městské části [adresa], ve vztahu k otázce způsobilosti stavby pro zkrácené řízení, když stavební úřad po zaevidování certifikátu vydaného autorizovaným inspektorem nedostál svým povinnostem korelujícím kontrolnímu oprávnění tohoto stavebního úřadu (i) dle právní úpravy účinné do [datum], a nezajistil vypořádání námitek uplatněných osobami, které by byly účastníky stavebního řízení, ani usnesením nerozhodl o námitkách ve své působnosti, ani o nezpůsobilosti stavby pro takové zkrácené řízení, zjistil-li by, pokud by svá kontrolní oprávnění využil, že nebyly splněny podmínky pro vydání certifikátu. K tomu lze na podporu právě uvedeného právního závěru dodat, že nelze připustit, aby se stát, též odkazem na ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, přenesením pravomocí k výkonu veřejné moci na subjekty nestátního charakteru zcela zbavil objektivní odpovědnosti za tuto činnost. Zbývá uvést, že stavební úřad pak jednoznačně spadá mezi státní orgány, za škodu jimi způsobenou odpovídá stát [srov. § 3 odst. 1 písm. a) zákona o odpovědnosti státu za škodu.

36. Samotná existence nesprávného úředního postupu však sama o sobě základ nároku nezakládá , pakliže mezi tvrzenou újmou a nesprávným úředním postupem absentuje příčinná souvislost .

37. Pokud soud posuzoval příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem správního orgánu, stavebního úřadu, jak byl popsán výše, a tvrzenou újmou žalobců, při vědomí tohoto, že břemeno tvrzení a důkazní tíží (i) v tomto dílčím ohledu stranu žalující, musel se vypořádat s tím, zda žalobci prokázali existenci takových okolností, které by byly s to vydání stavebního povolení vyloučit. V tomto soud odkazuje například na závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 30 Cdo 443/2013, při vědomí též toho, že není povinnosti soudu v odškodňovacím řízení předjímat, jak by bylo bývalo v původním řízení rozhodnuto, a též při vědomí toho, že deklaratorní rozhodnutí, že právo stavby nevzniklo, bylo odůvodněno tím, že autorizovaný inspektor nejednal se žalobci jako s účastníky řízení, tedy jako s osobami potenciálně stavbou dotčenými.

38. Pokud pak žalobci v souzené věci tvrdili, že předmětná stavba svými rozměry odporuje územnímu plánu města Brna, a že právě z tohoto důvodu nemělo být stavební povolení vydáno (když tyto námitky byli žalobci připraveni uplatnit též v rámci stavebního řízení, byli-li by k němu jako účastníci řízení připuštěni,) a tedy pokud tvrdili, že proto stavba jako taková neměla být realizována a následně provozována, má soud již z těchto tvrzení vyvráceno, že by zde byly takové okolnosti, které by zabránily stavební povolení vydat. Takto uplatněné námitky žalobců totiž bez jakékoli pochybnosti spadají do řízení územního, jak vyplývá též z odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], přičemž soud má navíc prokázáno, že žalobci se těmito námitkami v územním řízení bránili, a tyto námitky byly shledány nedůvodnými. Nutno dodat, že následně, v rámci stavebního řízení resp. v rámci řízení o dodatečném povolení stavby, se žalobci nebránili vůbec, námitky tohoto obsahu ovšem i v tomto řízení uplatněny byly jinou osobou, přičemž byly shledány nedůvodnými. V tomto soud též odkazuje na rozhodnutí o dodatečném stavebním povolení ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [adresa]/[Anonymizováno], Úřadu městské části města [adresa].

39. Nelze žalobcům přisvědčit, že nebýt nesprávného úředního postupu stavebního úřadu, bylo by zabráněno předmětné realizaci a provozu stavby, a tedy i jejich tvrzené újmě. Tvrzená obrana žalobců proti stavbě, tedy, že tato stavba svou velikostí překračovala limity dané územním plánem města Brna, dle názoru soudu, nemohla, nebýt nesprávného úředního postupu stavebního úřadu, zabránit a ovlivnit faktickou realizaci stavby.

40. Na tomto závěru soudu nemůže nic změnit ani skutečnost, že bylo rozhodnutím ze dne [datum] ve spojení s rozhodnutím ze dne [datum] deklarováno, že právo stavby nevzniklo, pokud tak bylo rozhodnuto z důvodu, že autorizovaný inspektor svým postupem znemožnil těch, kdo měli být účastníky stavebního řízení, se ke stavbě vyjádřit, a tedy nelze pochybení stavebního úřadu, který připustil možnost provedení stavby podle certifikátu, jenž nesplňoval podmínky pro jeho vydání, dávat ve světle výše uvedeného do souvislostí s důsledky tvrzenými žalobci.

41. Soud ze všech výše uvedených důvodů příčinnou souvislost mezi žalobci tvrzenou újmou a nesprávným úředním postupem stavebního úřadu neshledal.

42. Pro úplnost odůvodnění tohoto rozhodnutí soud uvádí, že příčinnou souvislost mezi tvrzenou újmou žalobců a nesprávným úředním postupem stavebního úřadu má soud za vyvrácenou nejen z provedených důkazů, zejména z rozsudku Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], z něhož vyplývá, že tvrzenou újmu dávají sami žalobci do souvislosti s řízením o náhradu škody vedeným stavebníkem vůči žalobcům resp. s řízením vedeným žalobci vůči stavebníkovi , ale zejména z pravomocného rozhodnutí –Dodatečné stavební povolení ze dne [datum] , č.j. [Anonymizováno] [adresa]/22 Úřadu městské části [adresa] je stavba [adresa] , Odborné centrum-[právnická osoba] dnem [datum] , kterým byla stavba povolena , pakliže žalobci tvrdí, že v územním řízení nebyl řešen limit , že výměry stavby prodejny činí [Anonymizováno], a byl tak překročen limit daného územním plánem, územní rozhodnutí ze dne [datum] bylo potvrzeno nadřízeným orgánem rozhodnutím ze dne [datum], nabylo tak právní moci a taktéž uplynula lhůta pro přezkumné řízení, a námitky (N1, N2, N6) toho obsahu, že stavba je svým rozměrem v rozporu s platným územním plánem města s ohledem na překračující maximální limit prodejních ploch, tak byly stavením úřadem zamítnuty a žalobci vůbec neprokazují „znehodnocení“ stavby jejich rodinného domu , když nejsou ani mezujícími sousedy se Stavbou , ale sousedí s veřejnou komunikací .

43. Stručně shrnuto: žalobci podali žalobu v době, kdy jejich dům na jejich pozemcích nebyl zkolaudován a žalobci jej ani nemohli užívat , v průběhu řízení byla stavba jejich rodinného domu zkolaudována, přibližně ve stejný čas jako bylo vydáno dodatečné stavební povolení na stavbu hobbymarketu , která je pravomocné a proti němuž se žalobci neodvolali. Pakliže žalobci tvrdí, že v územním řízení nebyl řešen limit , že výměry stavby prodejny činí [Anonymizováno], a byl tak překročen limit daného územním plánem, územní rozhodnutí ze dne [datum] bylo potvrzeno nadřízeným orgánem rozhodnutím ze dne [datum], nabylo tak právní moci a taktéž uplynula lhůta pro přezkumné řízení. Stavba hobbymarketu se nachází v tzv. smíšené ploše určené územním plánem Brna k výstavbě prodejních staveb a žalobci tak ani nemůžou tvrdit, že tato plocha byla určena k výstavbě rekreačních objektů či rodinných domů a že měli garanci, že v okolí jejich rodinného domu stavba obdobného charakteru nebude.

44. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu žalobců pro nedostatek zákonných podmínek pro založení objektivní odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

45. O náhradě nákladů řízení (výrok II) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému státu jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

Poučení