25 C 163/2022 - 279

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.Miloslava Sládka a přísedících JUDr.Zdeňka Nopa a Mgr.Jiřiny Slavíkové v právní věci žalobce [Žalobce] proti žalovanému [Žalovaný], za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného [Vedlejší účastník] o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a o zaplacení 299.536,30 Kč s přísl., takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 199.988,68 Kč spolu s 11,75% úrokem z prodlení p.a. z částky 74.988,68 Kč od 9.4.2022 do zaplacení a spolu s 14,75 % p. a. úrokem z prodlení z částky 125.000,- Kč od 14.3.2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobce se zamítá co do částky 99.547,62 Kč spolu s 11,75% úrokem z prodlení p.a. z částky 47.264,62 Kč od 9.4.2022 do zaplacení a spolu s 14,75 % úrokem z prodlení p. a. z částky 177.283,- Kč od 8.3.2024 do 13.3.2024 a z částky 52.283,- Kč od 14.3.2024 do zaplacení.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení státu částku 15.092,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení státu částku 15.092,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žaloba žalobce, kterou se domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru daného žalobci dopisem žalovaného ze dne 22.10.2021, se zamítá.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na soudním poplatku za žalobu částku 10.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 16.5.2022 došlou soudu dne 16.5.2022 domáhá na žalovaném zaplacení částky 150.741,70 Kč s 11,75% úrokem z prodlení od 9.4.2022 do zaplacení jako náhrady škody vzniklé při pracovním úrazu žalobce dne 19.4.2021.

2. V žalobě uvádí, že na základě pracovní smlouvy ze dne 18.1.2016 vykonával žalobce pro žalovaného od 18.1.2016 práci na pracovní pozici technik pro montáž reklam za mzdu ve výši 20.000,- Kč měsíčně hrubého dle mzdového výměru ze dne 18.1.2016. Žalobci se dne 19.4.2021 přihodil v pracovní době pracovní úraz pádem ze štaflí, když v rámci plnění svých pracovních povinností prováděl montážní práce v trafice Valmont na adrese [adresa], přičemž následkem pracovního úrazu byl žalobce od 20.4.2021 do 1.10.2021 uznán dočasně práce neschopným. Svědky pracovního úrazu pak byla prodavačka trafiky [Anonymizováno] – paní [jméno FO] a dvě její blíže nespecifikované kolegyně. Následkem pracovního úrazu žalobci vzniklo podvrtnutí levého kolene, léze LCA levého kolene a ruptura med. menisku levého kolene, přičemž žalobce musel v rámci léčby poškození zdraví podstoupit operaci kolene a následně rozsáhlé rehabilitace. V současné době je žalobce nucen chodit s ortézou snižující zátěž levého kolenního kloubu, neboť vzhledem k rozsahu zranění kolene je jeho funkce stále omezena. Vznik pracovního úrazu oznámil žalobce žalovanému bezprostředně po jeho vzniku a následném lékařském ošetření dne 20.4.2021 e-mailovou zprávou, neboť obtíže se u žalobce projevily až s několikahodinovým odstupem. Žalobce má dále za to, že žalovaný nezanesl pracovní úraz do knihy úrazů a vznik pracovního úrazu neoznámila příslušnému inspektorátu práce. Pracovní neschopnost byla ukončena ošetřujícím lékařem dne 1.10.2021, přičemž žalovaný v rozporu s pracovněprávními předpisy žalobci následně nepřiděloval práci a ani mu za tímto účelem neposkytl nezbytně nutné vybavení. Aby se žalovaný vyhnul plnění svých pracovněprávních povinností, účelově s žalobcem dne 22.10.2021 ukončil pracovní poměr formou okamžitého zrušení s odkazem na § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, který měl být naplněn neomluvenými absencemi žalobce bez bližší specifikace. Pro takový postup však nebyly naplněny zákonné podmínky, pročež okamžité zrušení pracovního poměru žalobce napadl u nadepsaného soudu žalobou na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru podanou u nadepsaného soudu dne 21.12.2021.

3. Žalobce uplatňuje v souvislosti s pracovním úrazem nárok na náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění. Po dobu dočasné pracovní neschopnosti od 20.4.2021 do 1.10.2021 byly žalobci vypláceny následující dávky nemocenské v celkové výši 80.937,- Kč (za duben 2021 nebylo vyplaceno na nemocenské ničeho (žalobci byla vyplacena částka ve výši 15.964,- Kč sestávající z čisté mzdy vč. stravenkového paušálu a náhrady mzdy ve výši 4.592,- Kč), za květen 2021 celkem 13.500,- Kč (současně byla žalobci vyplacena náhrada mzdy ve výši 511,- Kč), za červen 2021 celkem 15.822,- Kč, za červenec 2021 celkem 17.205,- Kč, za srpen 2021 celkem 17.205,- Kč, za září 2021 celkem 16.650,- Kč a za říjen 2021 celkem 555,- Kč, přičemž hrubý průměrný výdělek žalobce za předchozí kalendářní rok 2020 dle § 271m zákoníku práce činí 157,89 Kč za hodinu. Průměrný hrubý výdělek za pracovní den při pravidelně rozvržené osmihodinové pracovní době tak činí 1.263,12 Kč. Doba pracovní neschopnosti od 20.4.2021 do 1.10.2021 tak čítá 119 dní, přičemž průměrný výdělek za tyto zmeškané pracovní dny činí 150.311,28 Kč; po odečtení vyplacených dávek nemocenské ve výši 80.937,- Kč a náhrady mzdy při dočasné pracovní neschopnosti ve výši 5.103,- Kč tak vznikla žalobci ztráta na výdělku ve výši 64.271,28 Kč. Žalobce tak požaduje náhradu za ztrátu výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 20.4.2021 do 1.10.2021 ve výši 64.271,28 Kč.

4. Z posudku o bolestném vypracovaného [jméno FO] vyplývá, že žalobce utrpěl vlivem pracovního úrazu podvrtnutí levého kolene, lézi LCA levého kolene a rupturu med. menisku levého kolene. Dále žalobce tvrdí, že by žalobci v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2925/20 ze dne 15.11.2021 náležela náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění v částce vyšší, než by mu jinak náleželo na základě výpočtu provedeného dle vládního nařízení č. 276/2015 Sb., vyžadují podle žalobce principy rovnosti a plného odškodnění zásahu do nedotknutelnosti osoby při poškození zdraví takový ústavně konformní výklad § 271c zákoníku práce, dle kterého se žalobci dostane tohoto odškodnění alespoň na úrovni, které by se jinému poškozenému dostalo v občanskoprávním vztahu, a to bez toho, aby byl žalobce povinen tvrdit a prokazovat okolnosti v jeho poměrech, které by z jeho věci činily výjimečný případ dle § 388 zákoníku práce. Podle § 2958 občanského zákoníku platí: „Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“ Jako vodítko pro stanovení výše náhrady slouží Metodika k odškodňování nemajetkových újem, přičemž dle přílohy B. Přehled bolesti lze zranění žalobce klasifikovat následovně: (a) podvrtnutí kolena dle položky S831 (vymknutí kolena) 90 b.; (b) léze LCA levého kolene dle položky S8323 (poranění vazů kolena – přetržení zkříženého vazu kolenního) 80 b.; (c) ruptura med. menisku levého kolene dle položky S8330 (poranění menisku kolena – vnitřního nebo zevního menisku) 70 b.; celkem tedy [hodnota] b., přičemž hodnota bodu (bolestné) pro rok 2021 činí 356,11 Kč. Jednotlivé položky zranění dle Metodiky odškodňování nemajetkových újem, přílohy B svým charakterem odpovídají rozsahu zranění dle lékařského posudku. Žalobce tak požaduje náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění v celkové výši 85.466,40 Kč. Dále žalobce požaduje náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením za doplatek za ortézu k dodatečné stabilizaci poraněného levého kolene ve výši 604,- Kč a 400,- Kč za vypracování lékařského posudku.

5. Celkem tak žalobce požaduje v souvislosti s pracovním úrazem 150.741,70 Kč, a to podle § 265 zákoníku práce, podle něhož „zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.“ Povinnost zaměstnavatele (žalovaného) nahradit zaměstnanci (žalobci) újmu vzniknuvší mu v souvislosti s pracovněprávním poměrem je pak konstruována jako odpovědnost objektivní, tzn. že v daném případě není žalobce povinen prokazovat zavinění žalované. Žalovanému nesvědčí žádný z liberačních důvodů dle § 270 zákoníku práce. Podle § 271k zákoníku práce se pracovním úrazem rozumí zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním a dále se jako pracovní úraz posuzuje úraz, který zaměstnanec utrpěl při plnění pracovních úkolů. [právnická osoba] nastal v pracovní době při plnění pracovních povinností žalobce na zakázce v trafice Valmont v [adresa]; jsou tak naplněny zákonné předpoklady dle § 269 odst. 1 zákoníku práce. Žalobce též pracovní úraz řádně a včas žalované oznámil emailem ze dne 20.4.2021 doručeným žalovanému. Mezi pracovním úrazem na straně jedné a újmou žalobce na zdraví a majetku existuje příčinná souvislost. Z předkládaných lékařských zpráv vyplývá, že poškození zdraví žalobce má úrazový původ. [právnická osoba] si vyžádal operační zásah a dále způsobil žalobci pracovní neschopnost v délce přes 5 měsíců, po kterou nemohl žalobce vykonávat zaměstnání. Výše uvedené osvědčuje i blízká časová souvislost mezi vznikem pracovního úrazu a počátkem dočasné pracovní neschopností žalobce.

6. Žalovaný se vyjádřil podáním ze dne 6.6.2022 tak, že s žalobou nesouhlasí a žádá její zamítnutí. Předmětem je požadavek žalobce na náhradu újmy na zdraví z titulu pracovního úrazu. Sám žalobce se však samotného pracovního úrazu a jeho vzniku dotýká toliko vágně a neurčitě, přesto, že prokázání existence pracovního úrazu je nezbytnou podmínkou k úspěchu projednávané věci. V současné době vede žalovaný se žalobcem i další spor o neplatnost výpovědi, resp. o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Dne 12.4.2021 dal totiž žalovaný žalobci výpověď z pracovního poměru pro opakované porušování pracovní kázně. Z důvodu pracovní neschopnosti, kdy došlo k přerušení běhu výpovědní doby a kdy po skončení pracovní neschopnosti žalobce řádně nenastoupil do pracovního poměru učinil žalovaný přípisem ze dne 22.10.2021 úkon spočívající v okamžitém ukončení pracovního poměru z důvodu, že žalobce po ukončení pracovní neschopnosti nenastoupil do pracovního poměru, a to ani přes výzvu žalovaného. Pokud jde o výpověď pro opakované porušení pracovní kázně, žalobce sice s tímto nesouhlasil, jak vyplývá z jeho komunikace zejména ze dne 30.4.2021, ale v žádném případě nekomunikoval a neřešil údajný pracovní úraz, a to ani ve svém přípisu ze dne 15.8.2021. V současné době je u nadepsaného soudu pod sp. zn. 16 C 309/2021 vedeno řízení týkající se neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, kdy některé relevantní skutečnosti jsou projednávány právě v daném řízení.

7. Co se týče pracovního úrazu, došlo k situaci, kdy emailem ze dne 21.4.2021 žalobce žalovanému sdělil toto: „Ahoj Včera jsem si při práci na žebříku podvrtnul koleno a pochroumal záda. Doufal jsem, že to do druhého dne přejde, ale odpoledne už se to nedalo vydržet takže jsem zašel k doktorovi. Dal mi injekci proti bolesti a zítra ráno jdu na vyšetření na ortopedii. Omlouvám se, ale teď nebudu několik dní schopen práce. Doktor mi vystavil e-neschopenku od dnešního dne.“ Žalovaný nebyl schopen rozeznat, zda se jedná o pracovní úraz, tedy při práci v zaměstnání či se jedná o úraz při práci ať už v domácnosti či na zahradě. Je povinností zaměstnance, v tomto případě žalobce jednoznačně definovat situaci, při které mělo dojít k pracovnímu úrazu, tedy povinností žalobce bylo sdělit, že došlo k pracovnímu úrazu, kdy a kde k němu došlo, případně označit svědky, kteří této události byl přítomni. Nic z tohoto žalobce neučinil. Vzhledem k nejasnosti oznámení žalobce, následující den po obdržení výše uvedeného emailu si žalovaný stáhl informace týkající se e-neschopenky, kterou je povinen odeslat ošetřující lékař do registru. Z této e-neschopenky žalovaný zjistil, resp. nezjistil, že by se mělo jednat u žalobce o pracovní úraz, neboť tato položka nebyla nikým nahlášena ani označena. Z tohoto důvodu žalovaný nepokládal za nutné se emailem žalobce dále zabývat. O tom, že se má jednat o pracovní úraz se žalovaný dozvěděl z komunikace se žalobcem ze září 2021 tedy s několikaměsíčním zpožděním, avšak bez jakýchkoliv dalších podrobností a údajů, které vyžaduje zákon, kdy fakticky nebylo možné žádným způsobem ověřit tvrzení žalobce. I s ohledem na dobu, kdy došlo ze strany žalobce k informaci, že měl pracovní úraz, má žalovaný zásadní a důvodné pochybnosti o tom, že by se mělo jednat o úraz pracovní, stejně jako o okolnostech jeho vzniku. Žalobce vykonával práci „v terénu“ tedy mimo sídlo či provozovnu žalovaného, čemuž odpovídala i evidence pracovní doby v závislosti na realizaci konkrétních zakázek. Evidence zakázek a odpracované doby ze strany žalobce pak v rozhodné době vykazovala závažné nedostatky, které mu žalovaný vytýkal. Existovala zde tedy i možnost vzniku jiného úrazu, který by nebyl úrazem pracovním. Žalobce se dále po oznámení o pracovním úrazu v září 2021 prokazatelně pokoušel přimět pana [jméno FO] k podpisu jím formulovaného prohlášení potvrzení toho, že byl přímým svědkem posuzované události, i když tomu tak nebylo a zřejmě si toho byl vědom i žalobce. Tato skutečnost, stejně jako to, že pan [jméno FO] nebyl přímým svědkem, vyplývá z e-mailové korespondence mezi žalobcem a panem [jméno FO], kterou dal pan [jméno FO] žalovanému k dispozici. Z informace o dočasné pracovní neschopnosti (DPN), kterou si žalovaný vyžádal, vyplývá, že daný úraz nebyl evidován jako úraz pracovní. V rozhodnutí o ukončení DPN ze dne 1.10.2021 pak jsou zaškrtnuty jak kolonky „[adresa]“, tak „[právnická osoba]“, což je nepřípustné a nepřezkoumatelné. Dále žalovaný navrhl přistoupení vedlejšího účastníka [Jméno žalovaného C] jako zákonného pojistitele.

8. Podáním ze dne 17.2.2023 pak do řízení vstoupil vedlejší účastník.

9. Dne 21.12.2021 došel zdejšímu soudu návrh žalobce ze dne 21.12.2021 projednávaný pod sp.zn. 16 C 309/2021, kterým se žalobce domáhá proti žalovanému určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze dne 22.10.2021 daným žalobci žalovaným.

10. Žalobce v žalobě mj. uvádí, že žalovaný dal žalobci dne 12.4.2021 výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce, proti které žalobce brojil svým vyjádřením ze dne 30.4.2021. Vznik pracovního úrazu oznámil žalobce žalované (zaměstnavateli) bezprostředně po jeho vzniku a následném lékařském vyšetření dne 20.4.2021 e-mailovou zprávou. Nadto je ukončení dočasné pracovní neschopnosti doručováno zaměstnavateli automaticky po zadání ošetřujícím lékařem do portálu e-Neschopenka. Po ukončení pracovní neschopnosti žalobce, o které byl žalovaný včas a řádně zpraven, však žalovaný nepostupoval způsobem předvídaným zákonem; zejména nevyslal žalobce na mimořádnou lékařskou prohlídku a nepřiděloval žalobci práci dle pracovní smlouvy. Dne 30.8.2021, tedy ještě před ukončením dočasné pracovní neschopnosti, zrušila žalovaný žalobci přístup do informačních systémů, skrze které byly vypisovány jednotlivé zakázky a dále převzal žalobce veškeré vybavení a nářadí nezbytné k výkonu práce; pro žalobce tak nebylo objektivně možné práci vykonávat. Dále pak e-mailem ze dne 21.4.2021 rozeslal žalovaný všem zaměstnancům zprávu, aby s žalobcem nijak nespolupracovali. Z výpisu adresátů je pak zřejmé, který z kolegů žalobce tuto zprávu poskytnul, a tak žalobce z preventivních důvodů údaje o ostatních příjemcích anonymizoval. Dne 22.10.2021 ukončil žalovaný s žalobcem pracovní poměr formou okamžitého zrušení pracovního poměru s odkazem na § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, přičemž okamžité zrušení pracovního poměru mělo být odůvodněno neomluvenými absencemi žalobce, aniž by tyto absence byly blíže specifikovány. Žalobce s okamžitým ukončení pracovního poměru nesouhlasí. Dopisem ze dne 3.11.2021 vyrozuměl žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou, že s okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 22.10.2021 nesouhlasí, neboť nebyly naplněny zákonné důvody pro okamžité ukončení pracovního poměru (resp. tyto byly žalovanou účelově a protizákonně vytvořeny). Nadto okamžité zrušení pracovního poměru nesplňuje (a ani nemůže splňovat) zákonné formální požadavky na vymezení rozvázání pracovního poměru okamžitým ukončením a jeho skutkového naplnění.

11. Žalovaný se vyjádřil tak, že navrhuje zamítnutí žaloby. Trvá na tom, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 22.10.2021 je platným a účinným úkonem, který je opřen o zákonné důvody. Žalobce navíc nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru, a i z tohoto procesního důvodu nelze žalobě vyhovět. Poukázal na to, že výpovědní doba, která by jinak začala běžet dnem 1.5.2021 a skončila dnem [Datum narození žalobce A] pracovní neschopnosti žalobce, tedy ode dne 2.10.2021, a pracovní poměr stále trval. Namísto toho se žalobce dne 4.10.2021 přihlásil jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce v [adresa] s tím, že jeho pracovní poměr skončil. Důsledkem žádosti žalobce byla výzva Krajské pobočky ÚP ČR v [adresa], Kontaktní pracoviště v [adresa] č.j. [Anonymizováno] ze dne 5.10.2021, kterou byl žalovaný vyzván k předložení zápočtového listu a Potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti. Výše uvedené skutečnosti a důkazy tak tvrzení žalobce přesvědčivě vyvrací a naopak dokládají, že žalobce neměl jakýkoliv zájem ve výkonu práce pro žalovaného pokračovat, a naopak jednal tak, jako by jeho pracovní poměr skončil. Jeho opačná tvrzení ohledně zájmu o další zaměstnávání uvedená v žalobě tedy jsou vytvořena účelově a ex post. Výše uvedená situace pak představovala ohrožení i pro žalovaného, který nemohl potvrdit ukončení pracovního poměru, k němuž dosud nedošlo, ani akceptovat postavení žalobce jako formálního zaměstnance, který pro zaměstnavatele nevykonává žádnou práci. Žalovaný byl připraven po dobu běhu výpovědní doby žalobci přidělovat práci, to mu však znemožnil žalobce, který neučinil ani tak elementární krok, jakým je dostavit se po ukončení pracovní neschopnosti do práce za účelem převzetí potřebných věcí a pokynů. Byl to naopak žalovaný, kdo o kontakt se žalobcem usiloval a poté, kdy se žalobce po ukončení pracovní neschopnosti nedostavil, jej dne 6.10.2021 oslovil na jeho soukromý e-mail, dne 7.10.2021 tuto výzvu odeslal jako doporučený dopis, který si žalobce bez jakékoliv reakce převzal dne 11.10.2021. Tento stav vyhodnotil žalobce jako opakované neomluvené absence, které jsou důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru. K tomuto kroku pak žalovaný přistoupil teprve dne 22.10.2021, což je snad dostatečnou odpovědí na argumentaci žalobce, že tento institut má povahu „ultima ratio“. Snahu vykonávat práci pro žalovaného a tvrzení o údajných překážkách v práci pak uplatnil žalobce až po doručení oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru. To je dle názoru žalovaného již zcela evidentně jen účelovým krokem, neboť k projevu podobné vůle měl žalobce dostatek možností i časového prostoru. I v případě neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru by pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil v důsledku podané výpovědi, tedy dnem 2.1.2022. Z podané žaloby pak je zřejmé, že je žalována výhradně neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a výpověď tedy nebyla napadena včasnou žalobou, žalobce navíc výslovně prohlásil, že na dalším zaměstnávání netrvá. Podle žalovaného žaloba na určení neplatnosti výpovědi je žalobou na určení ve smyslu § 80 o.s.ř. a je tedy k ní třeba tvrdit a prokázat naléhavý právní zájem. Pracovní poměr žalobce by tak jako tak skončil nejpozději dne 2.1.2022, práce ve sporném období nebyla vykonávána a nárok na mzdu tedy nevznikl, argumentaci žalobce o údajných překážkách v práci vyvrací jeho jednání, a naopak absence jakékoliv snahy přidělování práce vůbec umožnit. Po celou rozhodnou dobu pak za žalobce bylo hrazeno i sociální a zdravotní pojištění. Dle názoru žalovaného tak žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem.

12. Usnesením ze dne 20.3.2023 č.j. 25 C 163/2022 – 72, 16 C 309/2021 – 79 spojil soud obě řízení ke společnému projednání a rozhodnutí.

13. Podáním ze dne 7.3.2024 došlým soudu dne 7.3.2024 (č.l. 229) žalobce navrhl změnu žaloby s tím, že žádá rozšíření žaloby o částku 148.794,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 177.283,- Kč od 8.3.2024 do zaplacení a nadále požaduje částku 64.271,28 Kč jako ztrátu na výdělku v období od 20.4.2021 do 1.10.2021 spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% p.a. z této částky od 9.4.2022 do zaplacení, částku 1.004,- Kč jako náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% p.a. z této částky od 9.4.2022 do zaplacení, částku 56.978,- Kč jako bolestné spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% p.a. z této částky od 9.4.2022 do zaplacení a částku 177.283,- Kč za ztížení společenského uplatnění spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% p.a. z této částky od 8.3.2024 do zaplacení (tj. ode dne následujícího po doručení tohoto podání soudu). Žalobce v součtu požaduje po žalovaném na jistině částku 299.536,28 Kč. Co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 28.482,42 od 9.4.2022 do zaplacení bere žalobce svou žalobu zpět.

14. Při jednání dne 14.6.2024 pak žalobce upřesnil, že pokud je v žalobě uváděna částka 85.466,40 Kč, jedná se o bolestné, nikoliv ztížení společenského uplatnění. V žalobě je nesprávně uváděno, že se jedná o celkovou náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, ačkoliv se jednalo pouze o bolestné. Nárok za ztížení společenského uplatnění byl uplatněn až rozšířením žaloby ze 7.března 2024, kdy je požadováno na náhradě za ztížení společenského uplatnění 177.283,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. od 8.3.2024 do zaplacení. Datum 8.3.2024 je uvedeno z toho důvodu, že rozšíření žaloby bylo soudu doručeno 7.března 2024, tedy od následujícího dne. Žalovaný nebyl vyzván k zaplacení náhrady za ztížení společenského uplatnění. Pokud je v rozšíření žaloby ze 7.března 2024 navrhováno zastavení řízení co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 28.482,42 Kč od 9.4.2022 do zaplacení, je tam písařská chyba, a správná částka není 28.482,42 Kč, nýbrž 28.488,40 Kč.

15. Usnesením při jednání dne 14.června 2024 pak soud řízení podle § 96 odst. 2 o.s.ř. částečně zastavil co do částky 28.488,40 Kč s 11,75% úrokem z prodlení p. a. od 9.4.2022 do zaplacení a připustil změnu žaloby spočívající v rozšíření žaloby o zaplacení částky za ztížení společenského uplatnění ve výši 177.283,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. od 8.3.2024 do zaplacení, neboť neshledal žádné důvody pro nepřipuštění změny.

16. Na změněnou žalobu pak žalovaný reagoval tak, že to byl žalobce, kdo měl ve smyslu § 106 odst.4 písm. h) zákoníku práce bezodkladně nahlásit žalovanému pracovní úraz. Žalovanému v návaznosti na nenahlášení pracovního úrazu nebylo umožněno postupovat v souladu s § 105 zákoníku práce, když žalovaný až v průběhu září 2021 zjistil, že se v případě žalobce mělo jednat o pracovní úraz, tedy až s odstupem několika měsíců žalovaný obdržel konkrétní sdělení o prodělaném úrazu žalobce, takže v důsledku tohoto nesprávného postupu vnikla v daném sporu důkazní nouze. Daná právní úprava má předcházet právě situaci, která je meritem sporu účastníků. Žalobce předložil jediný nepřímý důkaz, a to výpověď svědka, který vypověděl tak, že žalobce mělo v rozhodný den bolet koleno, nicméně nebyla prokázána souvislost předmětného poranění s výkonem závislé práce pro žalovaného. Takový úraz by měl být jednoznačně prokázán, když právě v této souvislosti, tedy z důvodu pozdějšího prokázání pracovního úrazu, jsou vůči zaměstnanci a zaměstnavateli kladeny poměrně důrazné povinnosti vyplývající ze zákoníku práce. Právě z tohoto důvodu je žalovaný povinen vést knihu evidencí úrazů apod.

17. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: účastnický výslech žalobce, výslech znalce [jméno FO], výslechy svědků [jméno FO], [adresa], pracovní smlouva mezi žalobcem a žalovaným z 18.1.2016, platový výměr z 18.1.2016, čestné prohlášení svědka pracovního úrazu zaměstnance [jméno FO] z 13.7.2021, fotografie, rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti [tituly před jménem][jméno FO], ordinace [právnická osoba]., lékařská zpráva [tituly před jménem][adresa] z 23.4.2021, lékařská zpráva [tituly před jménem][adresa] z 6.5.2021, lékařská zpráva [tituly před jménem][adresa] ze 7.5.2021 a z 14.5.2021, lékařská zpráva [tituly před jménem][jméno FO] z 26.8.2021, posudek o bolestném [tituly před jménem][jméno FO] z 19.10.2021, lékařská zpráva Prvního privátního chirurgického centra spol. s r.o. [tituly před jménem][adresa] z 6.5.2021, rozhodnutí o dočasné pracovní schopnosti, zpráva o ambulantním vyšetření Fakultní nemocnice [adresa] z 1.9.2021, e-mailová komunikace mezi žalobcem a žalovaným, rozhodnutí dočasné pracovní neschopnosti, okamžité zrušení pracovního poměru žalovaného žalobci z 22.10.2021, dopis právního zástupce žalobce adresovaný právnímu zástupci žalovaného z 25.3.2022 nazvaný „uplatnění nároků z pracovního úrazu“ ze dne 19.4.2021, vybrané pohyby na účtu ČSOB na jméno žalobce, výplatní pásky žalobce za měsíce leden až prosinec 2020 a výplatní listy žalobce za leden až březen 2021, výpočet daně a daňového zvýhodnění u daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti žalobce od žalovaného ze 14.4.2021, posudek o bolestném [tituly před jménem][jméno FO] z 19.10.2021, lékařská zpráva [Anonymizováno]. z 6.5.2021, e-mailová komunikace, účtenka od společnosti Malík a spol. s r.o., potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně žalobce, vyjádření žalobce k výpovědi dané zaměstnavatelem 30.4.2021, dopis žalobce žalovanému z 15.8.2021 nazvaný „změna stanoviska“, sdělení právního zástupce žalovaného právnímu zástupci žalobce 30.3.2022, informace o dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance od [právnická osoba], včetně rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, emailová komunikace mezi žalobcem a [jméno FO], sdělení [právnická osoba] ze 21.4.2023 a z 24.4.2023, sdělení [právnická osoba] z 24.4.2023, sdělení Pražské správy sociálního zabezpečení 26.4.2023, záznam o úrazu z 21.6.2021, výzva Pražské správy sociálního zabezpečení žalobci z 15.6.2021 k doložení dokladů, posudek o bolestném z 19.10.2021 [tituly před jménem] [jméno FO], e-mailová komunikace žalovaného žalobci, dopis jednatele žalovaného žalobci 7.10.2021 včetně podací stvrzenky ze 7.10.2021, mzdový list žalobce u žalovaného za období od 1.10.2020 do 31.12.2020 a za rok 2021, vyjádření žalobce k pracovní výtce z 18.6.2020 datované 25.12.2020, vyjádření k pracovní výtce č. [hodnota]-03 ze dne 21.12.2020 datované 25.12.2020, vyjádření žalobce k napomenutí pro řádné neplnění pracovních povinností z 6.11.2020 datované 25.12.2020, dopis jednatele žalovaného žalobci – e-mail datovaný 6.10.2021, lékařská zpráva [tituly před jménem][jméno FO] 13.7.2020, lustrace v ISZR, sdělení Okresní správy Sociálního zabezpečení [adresa] z 16.8.2023 o výplatě nemocenských dávek žalobce z 16.8.2023, zdravotnická dokumentace žalobce od [právnická osoba] [tituly před jménem][jméno FO], lékařská dokumentace [Anonymizováno] znalecký posudek [tituly před jménem][jméno FO], [tituly za jménem] ze 14.1.2024 č. 3/1024, a připojený spis zdejšího soudu sp. zn. 16 C 309/2021, a to pracovní smlouva z 18.1.2016, platový výměr z 18.1.2016, výpis z obchodního rejstříku žalovaného, výpověď daná zaměstnavatelem ze 12.4.2021, čestné prohlášení svědka pracovní úraz [jméno FO] 13.7.2021, fotografie, vyjádření k výpovědi dané zaměstnavatelem od žalobce datované 30.4.2021, kopie zdravotnické dokumentace Prvního privátního chirurgického centra spol. s r.o., rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, lékařské zprávy [tituly před jménem][jméno FO] z 26.8.2020, posudek o bolestném [tituly před jménem] [jméno FO] z 19.10.2021, lékařská zpráva Prvního privátního chirurgického centra spol. s r.o. z 6.5.2021, e-mailová komunikace žalobce s jednatelem žalovaného, lékařská zpráva Fakultní nemocnice [adresa] z 1.9.2020, předávací protokol pracovních prostředků, předávací protokol, předávací protokol pracovních prostředků, okamžité zrušení pracovního poměru z 20.10.2021, emailová komunikace, vyjádření k okamžitému zrušení pracovního poměru z 20.10.2021 právního zástupce žalobce adresované právnímu zástupci žalovaného z 3.11.2021, vyjádření právního zástupce žalovaného z 9.11.2021, emailová komunikace mezi [jméno FO] a jednatelem žalovaného, informace o dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance od [právnická osoba], rozhodnutí o dočasné pracovní schopnosti, dopis žalobce žalovanému nazvaný „změna stanoviska“ z 15.8.2021, potvrzení [právnická osoba] z 5.10.2021, okamžité zrušení pracovního poměru z 20.10.2021, emailová komunikace, vyjádření žalovaného Úřadu práce v České republiky z 5.11.2021.

18. Žádné další důkazy nebyly účastníky navrhovány.

19. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Z pracovní smlouvy soud zjistil, že, že žalobce jako zaměstnanec nastoupil k žalovanému jako zaměstnavateli dne 18.1.2016 jako technik pro montáž reklam. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou od 18.1.2016 se 40hodinovou týdenní pracovní dobou a místem výkonu práce východní [adresa]. Zaměstnavatel a zaměstnanec se dohodli a zaměstnanec výslovně souhlasil s tím, že ho zaměstnavatel může na dobu nezbytné potřeby vysílat na pracovní cesty. Z platového výměru žalovaného z 18.1.2016 vyplývá, že mzda byla žalobci stanovena ve výši 20.000,- Kč měsíčně a byla splatná k dvacátému dni následujícího měsíce po měsíci, ve kterém vznikl zaměstnanci nárok na mzdu.

20. Z výpisu z obchodního rejstříku žalovaného soud zjistil, že jednatelem žalovaného a jediným společníkem společnosti je [jméno FO].

21. Z výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce pro žalovanou společnost pracoval od ledna roku 2016 jako technik montáže reklamních ploch. Práce byla hodně obsáhlá a proměnlivá, od montáže pultů do trafik přes velkoplošné reklamní tabule, montáže různých reklam, světelných reklam (atik) až po tahání stojanů do trafik. Měl určitou oblast na starost, v podstatě Královéhradecký kraj. Když bylo potřeba, tak ho poslali i jinam, do jiného kraje. V podstatě každý z nich měl na starost určitou oblast, kde působil. Jednalo se o různé prodejny, od malých prodejen, trafik až třeba po velké [Anonymizováno] atd. Zpravidla se ty prodejny opakovaly. Většinou v systému byl nahlášen nějaký požadavek, zpravidla se jednalo o nějaký velký stojan, který se musel naskladnit, buď byl domluvený rovnou termín montáže, nebo si ten technik domlouval termín montáže s příslušnou prodejnou sám, ale vždycky musel být v tom systému zaznamenaný nějaký požadavek. Skoro všechno si člověk dělal sám, pouze když bylo potřeba, tak si vyžádal někoho z jiného kraje, aby mu pomohl. Domnívá se, že ještě nikdy u žalovaného nebyl v pracovní neschopnosti. Žádné školení na hlášení pracovní neschopností nebylo. Když si bral dovolenou, tak si požádal o dovolenou panu [jméno FO], většinou to bylo e-mailem. V dubnu 2021 žalobce obdržel výpověď z pracovnímu poměru. Předcházely jí dopisy, ve kterých mu byly vytýkány nedostatky. Na všechny dopisy písemně reagoval. I na tu výpověď reagoval doporučeným dopisem, ve kterém sdělil, proč s tou výpovědí nesouhlasí. Domnívá se, že skutečným důvodem skončení pracovního poměru bylo to, že pan [jméno FO] přechází na švarcsystém, takže u těch zaměstnanců musí dodržovat určité povinnosti, zatímco když má živnostníky, tak tam nemusí dodržovat vůbec nic. K tomu pracovnímu úrazu došlo při plánované práci, na kterou měl žalobce domluveného kolegu [jméno FO], který za ním do [adresa] přijel svým vlastním osobním autem z Prahy, zaparkoval a poté jeli firemním autem žalobce na místo. Nejprve udělali práci v [adresa], potom jeli do [adresa], kde se to přihodilo. Obě trafiky byly značky Valmont. Jednalo se o montáž průmyslové televize, bylo potřeba vyříznout kus regálu, aby se tam vešel držák na televizi, poté se tam dala televize a cédéčko, a nakonec se tam vrátila police s posuvnými držáky na cigarety. Končili dost pozdě, bylo asi sedm hodin nebo půl osmé, když se to žalobci stalo skoro až úplně na konci, [jméno FO] už balil věci. Žalobce špatně došlápl ze žebříku, noha mu sjela ze schůdků, takže při sestupu z nich mu noha sjela, špatně došlápl. Byla to levá noha. Začalo ho v noze píchat vevnitř, přišlo mu, jako kdyby ho to v koleni tahalo, nemohl došlápnout na tu nohu, nemohl by s ní tlačit proti nějaké překážce, nemohl si na ni plnou vahou stoupnout. Myslel si, že bude stačit, když to doma bude ledovat. Cestou do [adresa] i do [adresa] řídil žalobce, z [adresa] už ale řídit nemohl, protože nemohl šlapat tou nohou na pedály, takže jeho služební auto řídil [jméno FO]. Když se to stalo, byl kolega [jméno FO] ve stejné místnosti, asi tak dva metry od něj. Neví, zda to viděl. Byly u toho i ty tři prodavačky, paní [jméno FO] a dvě další dámy. Žalobce se domnívá, že ho všechny viděly, když mu to uklouzlo ze štaflí. Přinejmenším viděly to, že do trafiky dojel sám a došel a cestou z trafiky už jenom kulhal. Do [adresa] se vrátili někdy v devět večer nebo ve čtvrt na deset. Myslel si, že koleno zaleduje a že to bude v pořádku, ale nelepšilo se to, přidaly se bolesti zad, takže druhý den ráno šel k panu doktoru [jméno FO], což je jeho ošetřující lékař, který mu dal injekci proti bolesti na ty záda a poslal ho na další vyšetření. Z ortopedie ho poslali v podstatě na to předoperační vyšetření do Sansu. Asi týden po tom prvotním vyšetření na té ortopedii tedy zašel do Sansu, kde mu udělali další vyšetření a už se domluvili na konkrétním termínu operace. Pracovní neschopnost (e-neschopenku) mu vystavil hned následující den po úraze pan doktor [jméno FO]. Doktorovi říkal, že to je pracovní úraz, on na to ale odpověděl, že to nemůže posoudit. Pracovní neschopnost hlásil do práce e-mailem a pak ještě o několik dnů později i ústně. Vzpomíná si, že k němu do garáže přijel pan [jméno FO] s panem Svěchem, protože měl v garáži spoustu věcí na ty další instalace, takže si je od něj převzali na předávací protokol. Že se jednalo o pracovní úraz jsem hlásil se zpožděním v řádu jednotek dnů. Spoléhal na to, že tím, že u toho byl pan [jméno FO], tak pokud by měli nějaké dotazy nebo nejasnosti, tak se ho mohli přímo optat. Jednak to panu [jméno FO] hlásil tím e-mailem, a potom ještě ústně. Určitě to muselo být ještě v dubnu 2021. Někdy na začátku června, snad 6., proběhla operace toho kolena. Asi rok před tím úrazem žalobce bolelo koleno, ale druhé. Zašel s tím za doktorem, který mu ale řekl, že to na operaci není. Říkal mu, že to mám sledovat a kdyby se to horšilo, tak má přijít. Operace kolena pak proběhla někdy v červnu 2021. Dne 4.října 2021 šel na úřad práce. Oznámil do práce skončení pracovní neschopnosti a čekal, co se bude dít dál. Když mu žádné konstrukce nechodily ani na e-mail, ani na telefon, vůbec nic, tak zašel na úřad práce, protože nevěděl, co má vlastně dělat, kam má jít. Kontaktoval advokátní kancelář na základě doporučení paní z úřadu práce, která mu řekla, že to oni nemůžou řešit, že si musí někoho najít. Obrátil se také na inspektorát práce, tam byl 14.7.2021, kde jim dával podnět hned, jak to šlo. Oni mu řekli, že si musí najít právníka, že to oni nemohou posoudit, když se jedná o pracovní úraz, že se musí obrátit na soud. Na oznámení pracovní neschopnosti i na oznámení ukončení pracovní neschopnosti žádnou reakci neobdržel, až [právnická osoba]

8. října 2021 mu přišel od žalovaného dopis, že se má dostavit do práce, ale nenapsali mu už kam, žádné detaily. Podle právničky na úřadu práce čekal nějakou prohlídku, která má být povinná, ale vůbec nic se nestalo. Určitě nebyl schopen tahat těžké věci, mohl by dělat nějaké lehčí věci, ale vůbec nikdo ho nekontaktoval, nedostal žádné pokyny. Další problém byl i v tom, že při odevzdávání věcí v garáži odevzdal i služební auto a kompletně všechno vybavení, ten den byl zrušený i pronájem garáže, takže neměl ani kam ty věci dát, kdyby mu něco začalo chodit. Pokud jde o následky toho úrazu, i podle doktora [jméno FO] by neměl tahat věci těžší než 20 kg. Také zjistil, že když dlouho řídí, přes hodinu, tak ho při mačkání pedálů ta noha bolí, píchá ho v koleni. [jméno FO] doktor [jméno FO] říkal, že nedokáže posoudit, zda se jedná o pracovní úraz nebo ne, že u toho nebyl. Nakonec tedy to tam zaškrtl asi na popud žalobce, že mu říkal, že je to pracovní úraz. Systém e-neschopenky funguje tak, že jakmile je vystavena e-neschopenka nebo jakmile je pracovní neschopnost ukončena, tak zaměstnavateli přijde zpráva do datové schránky. Žalovaný tedy obdržel oboje dvakrát, když mu to jednak přišlo do datové schránky, jednak mu to žalobce pak večer ještě posílal e-mailem, a to i ukončení pracovní neschopnosti. E-mail o ukončení pracovní neschopnosti 1.října 2021 musel posílat buď z e-mailové adresy [e-mail] anebo ze služebního e-mailu [e-mail]. Služební e-mail už měl zrušený, takže to z něj posílat nemohl. Služební telefon měl k dispozici do 30.srpna 2021. Zapsali do předávacího protokolu, že ho [jméno FO] vrátil, ale řekl mu, že si ho může nechat. Vrátil tedy jenom SIM kartu, telefon si nechal, ale byl bohužel zničený, takže po týdnu mu odešel, prohnul se, odlepil se displej a už byl nefunkční. Nepamatuje si, jaké číslo užíval. Je pravdou, že nějaké problémy s kolenem měl. Měl úrazy jako každý, v minulosti měli všichni úrazy. Materiál, který měl uskladněný v garáží, předával nadvakrát. Týden po úraze předával věci pro trafiky Valmont, které bylo potřeba namontovat a které byly dělané na zakázku, takže si je pan [jméno FO] a pan [jméno FO] převzali, přičemž podepsali i protokol o předání těch věcí. Zbytek věcí včetně pracovních pomůcek předával 30.srpna 2021. V současné době není zaměstnán, ale podniká. Nemá zájem pracovat nadále u žalovaného, má rozjeté podnikání.

22. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že [Jméno žalobce A] zná od vidění pouze z pracovního kontaktu, neboť byla ten den v práci, když on tam montoval. Viděla ho asi 2x v životě, má pocit, že už tam u nich jednou byl. [adresa] si vybavuje, že ten den montoval panel IQOS. Bylo to více než 2 roky zpátky, někdy na jaře, v trafice Valmont v [adresa], svědkyně tam pracovala jako prodavačka, měla směnu a žalobce tam přijel montovat ten panel IQOS ještě s nějakým mladým kolegou. Byla se svědkyní ještě kolegyně [jméno FO], dcera svědkyně. Přijel někdy odpoledne, po obědě, asi tak kolem druhé. Dcera odešla domů dřív, než oni dojížděli. Montáž byla dost komplikovaná, takže tím strávili snad celé odpoledne. Nějakou dobu museli dokonce zavřít. Jinak si nevzpomíná, že by se dělo něco mimořádného. Nějaké nářadí potřebovali, snad dokonce rozbrušovač, něco museli vyřezávat, bylo to složitější. Určitě museli mít nějaké nářadí, ale už si svědkyně ani nevzpomíná, jestli měli štafle jejich nebo vlastní. Přidělávalo se do zdi. Mají tam zásobník na cigarety, takže určité zásobníky se musely zkracovat, muselo se to nějak seříznout, aby se tam ten panel vešel. Museli pracovat ve výšce, tj. na štaflích. Mimo toho momentu, kdy bylo zavřeno, svědkyně normálně obsluhovala zákazníky, normálně prodávala, nevybavuje si, že by tam došlo k nějakému úrazu, k nějakému incidentu nebo k něčemu. Vzpomíná si, že ji pan [jméno FO] kontaktoval. Obrátil se na ni s emailem s prosbou o podpis čestného prohlášení, které podepsala, naskenovala a poslala mu ho emailem zpátky. Dcera pracovala ten den taky jako prodavačka, měla dopolední, svědkyně měla odpolední. Dopolední směna byla od 6 ráno do 6 večer, odpolední bývá od 8 ráno do 8 večer. Dcera odcházela dřív, než oni skončili.

23. Z výslechu svědka [adresa] soud zjistil, že pan [jméno FO] je jeho bývalý kolega, pan [jméno FO] je jeho zaměstnavatel, zaměstnává ho jako fyzická osoba. Svědek pracuje jako pomocný technik od června 2020. Mám to jako příležitostnou brigádu. Má uzavřenou dohodu, o provedení práce. [jméno FO] poznal v práci jako kolegu. Svědek pracoval jako pomocný technik, on byl spíše technik, občas spolu jezdili na nějaké montáže. Neměl nějaké standartní povinnosti, fungoval spíš jenom na volání, když bylo potřeba, tak ho zavolali, aby pomohl. S panem [jméno FO] pracoval, když potřeboval s něčím pomoci, když to nebyla práce pro jednoho, ale pro dva. Takových výjezdů bylo asi kolem 10. Nevzpomíná si, který byl ten poslední. Asi 4x nebo 5x byli v [adresa], jednou byli v [adresa]. Většinou pracovali v obchodech Tesco. Dělali to tak, že si den předem zavolali, dohodli si sraz, většinou si ho dávali v 8 hodin ráno na parkovišti před tím Tescem. V [adresa] dělali v trafice Valmont. Něco tam montovali, snad televize. Dělali toho ten den víc, takže měli sraz někde ráno a vraceli se domů až večer. Když si dávali sraz před Tescem, tak přijeli na místo srazu každý vlastním autem. Ten den si dali zase sraz u Tesca a pak po těch zakázkách jezdili [jméno FO] dodávkou. Ten den byly všechny montáže náročnější, tak na 2-3 hodiny. V tom Valmontu byl [jméno FO] jako hlavní technik, svědek mu spíše podával nářadí, chodil pro nářadí do auta nebo odnášel do auta odpad. Pracovalo se ve výšce, takže k tomu potřebovali štafle. Nevzpomíná si, jestli to byly jejich vlastní štafle nebo půjčené. Na štaflích pracoval převážně [jméno FO]. [jméno FO] se údajně zranil, svědek to ale přímo neviděl. Bylo to už ke konci montáže, když všechno dodělali, tak svědek odnášel věci do auta a když se vrátil, tak mu žalobce tvrdil, že má něco s nohou a začal kulhat. Svědek neviděl, že by se mu něco stalo, že by se něco přihodilo. Když pak jeli k němu domů, řídil svědek jeho auto. Svědek tedy nic neviděl, když přišel, tak žalobce už kulhal. Říkal, že spadl ze štaflí. Bylo to ke konci práce, pak už jenom uklízeli a jeli domů. V té trafice kromě jich dvou byla ještě paní prodavačka nebo prodavač a zákazníci. Do té doby chodil normálně, pak začal kulhat. Kulhal věrohodně. Do [adresa] řídil [jméno FO], z [adresa] řídil svědek, nebylo to předem dohodnuté, ale když žalobce začal kulhat, tak svědka požádal, aby řídil svědek. Potom jeli k němu domů. Na okolnosti toho úrazu se svědka ptal i zaměstnavatel, ale s odstupem asi tak půl roku. Svědek zaměstnavatele o ničem neinformoval. Na svědka se obrátil i pan [jméno FO], když mu emailem poslal nějaké svědectví, které po něm chtěl, aby mu podepsal. Svědek žádost odignoroval, protože v ní bylo napsáno, že to viděl přímo jako svědek, že u toho byl, což nebyl. O emailu zaměstnavatele osobně a email mu i přeposlal. Práce byla zadávána hlavně [jméno FO] a ostatním, svědek byl přizván pouze, když bylo potřeba, a to emailem, SMS, telefonicky nebo osobně. Přímo u pana [jméno FO] parkoval asi tak 3x, před Tescem tak 5x či 6x.

24. Z čestného prohlášení [jméno FO] ze 13.7.2021 soud zjistil, že jmenovaná čestně prohlašuje, že byla přímým svědkem vzniku pracovního úrazu žalobce dne 19.4.2021 v trafice [Anonymizováno], [adresa], k němuž došlo tak, že [jméno FO] spadl ze štaflí, když montoval reklamní LCD panel, police a další prvky společnosti [jméno FO] International.

25. Z emailové komunikace mezi žalobcem a [jméno FO] soud zjistil, že [adresa] odmítl podepsat žalobci prohlášení, neboť neviděl, že by žalobce spadl ze štaflí. Nechce podepisovat něco, co by mohlo jakýmkoliv způsobem poškodit jeho zaměstnavatele.

26. Z emailu žalobce jednateli žalované společnosti [jméno FO] (č.l. 22) soud zjistil, že dne 20.dubna 2021 ve 21 hodin 24 minut odeslal žalobce email, ve kterém sdělil, že „si při práci na žebříku“ podvrtnul koleno a pochroumal záda. Doufal, že to do druhého dne přejde, odpoledne už se to nedalo vydržet, takže zašel k doktorovi, který mu dal injekci proti bolesti a zítra ráno jde na vyšetření na ortopedii. Několik dnů nebude schopen práce, doktor mu vystavil e-neschopenku od dnešního dne.

27. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti [právnická osoba] [tituly před jménem][jméno FO] soud zjistil, že lékař vystavil pracovní neschopnost žalobce od 20. dubna 2021 s povolenými vycházkami od 29.4.2021 od 13 do 19 hodin. Ve formuláři jsou nezaškrtnuté kolonky u úrazu i u pracovního úrazu.

28. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vyplývá, že pracovní neschopnost žalobce počatá 20.dubna 2021 byla ukončena k 1.10.2021. V rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti (na č.l. 123) jsou pak již dodatečně zaškrtnuty kolonky úraz i pracovní úraz.

29. Z lékařských zpráv předložených žalobcem vyplývá, že 23.4.2021 se žalobce dostavil do ordinace [tituly před jménem][adresa] do ortopedické ambulance Prvního privátního chirurgického centra, spol. s r.o., kdy mu bylo rentgenováno levé koleno, byl vyšetřen se závěrem léze LCA, susp. MM vlevo. Od 6.5.2021 pak byl hospitalizován na chirurgickém oddělení sanatoria [Anonymizováno]., kde podstoupil operaci ASK levého kolena s diagnózou ruptura LCA total, rpt. MM, MPP, chmal pately a med. komp. II vlevo. Následně docházel na kontroly, jak vyplývá z lékařských zpráv ze 7.5.2021, 14.5.2021, 26.8.2021.

30. Z posudku o bolestném [právnická osoba] [tituly před jménem][jméno FO] z 19.10.2021 soud zjistil, že od 20.dubna 2021 do 1.10.2021 byl žalobce léčen pro podvrtnutí levého kolene, lézi LCA levého kolene a rupturu mediálního menisku levého kolene za 50, 60 a 70 bodů, tedy celkem [hodnota] bodů. Z posudku dále vyplývá, že žalobce v minulosti v anamnéze uváděl distorzi levého kolene v létě 2020, před úrazem tedy nebyl zdráv. Hospitalizován byl od 6.5.2021 do 6.5.2021 v [Anonymizováno] v [adresa], kde podstoupil operaci ASK levého kolena, parciální MM, resekci MPP. Dále z posudku vyplývá, že k otázce, zda měl předchozí zdravotní stav vliv na vznik úrazu a rozsah a následky úrazu, se nelze z pohledu praktické lékaře jasně vyjádřit, nelze určit, zda úraz zanechá trvalé následky. Za vypracování zprávy byla účtována částka 400,- Kč.

31. Z účtenky od společnosti [Anonymizováno] zjistil, že žalobce koupil u této společnosti dne 5.10.2021 ortézu v ceně 604,- Kč.

32. Dopisem z 29.března 2022 pak žalobce prostřednictvím svého právního zástupce uplatnil nároky z pracovního úrazu ze dne 19.4.2021, a to náhradu na ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 20.dubna 2021 do 1.10.2021 ve výši 64.271,- Kč, další náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v kapitole nazvané „náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění“ ve výši 85.466,40 Kč, náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením za ortézu ve výši 604,- Kč a 400,- Kč za vypracování znaleckého posudku, celkem tedy částku 150.741,70 Kč, kterou žádá zaplatit ve lhůtě do 8.4.2022.

33. Ze sdělení Pražské správy sociálního zabezpečení z 26.4.2023 soud zjistil, že žalobce byl v dočasné pracovní neschopnosti v období od 20.dubna 2021 do 1.10.2021. První díl dočasné pracovní neschopnosti vystavil [tituly před jménem][jméno FO] na diagnózu S800 a není uvedeno, že se jedná o pracovní úraz. V době dočasné pracovní neschopnosti byl evidován u zaměstnavatele [právnická osoba]. Za období od 4.5.2021 do 1.10.2021 byly vyplaceny částky 6.750,- Kč, 6.750,- Kč, 15.822,- Kč, 17.205,- Kč, 17.205,- Kč, 16.650,- Kč a 555,- Kč, tedy celkem 80.937,- Kč.

34. Z výplatních listů a mzdového listu žalobce pak soud zjistil, že v lednu 2021 odpracoval žalobce 21 dnů, celkem [hodnota] hodin, za což obdržel hrubou mzdu ve výši 20.000,- Kč, v únoru 2021 odpracoval 20 dnů, celkem včetně svátků a přesčasů odpracoval 174 hodin, za což obdržel hrubou mzdu ve výši 22.120,- Kč, a v březnu 2021 odpracoval 23 dnů, celkem [hodnota] hodin, za což obdržel hrubou mzdu ve výši 20.000,- Kč. Ze mzdového listu žalobce za rok 2021 soud dále zjistil, že žalobce zameškal u žalovaného v dubnu 2021 devět pracovních dnů, v květnu 2021 21 pracovních dnů, v červnu 2021 22 pracovních dnů, v červenci 2021 22 pracovních dnů, v srpnu 22 pracovních dnů, v září 22 pracovních dnů a v říjnu jeden pracovní den. Za duben mu byla vyplacena hrubá mzda ve výši 11.843,- Kč, za květen až říjen mu nebylo vyplaceno ničeho.

35. Dopisem z 30.března 2022 právní zástupce žalovaného právními zástupci žalobce sděluje v návaznosti na výzvu z 29.3.2022 na uplatnění nároků z pracovního úrazu ze dne 29.10.2021, že žalovaný nárok žalobce odmítá. O úrazu i jeho pracovní neschopnosti byl informován výslovně až v září roku 2021 bez jakýchkoliv dalších podrobností. Nebyly řádně doloženy okolnosti vzniku úrazu.

36. Ze záznamu o úrazu datovaného 21.6.2021 vyplněného žalobcem a doručeného Pražské správy sociálního zabezpečení dne 25.6.2021 vyplývá, že žalobce nahlásil úraz dne 19.4.2021 v 19 hodin 30 minut v tabáku Valmont v [adresa], při kterém utrpěl distorzi levého kolena, léčba artroskopii na chirurgickém oddělení sanatoria Sanus. Příčinou úrazu byl pád ze štaflí během montáže reklamního LCD panelu.

37. Z několika vyjádření žalobce soud zjistil, že se žalobce vyjadřoval k pracovní výtce žalovaného z 18.6.2020, k pracovní výtce číslo [hodnota]–03 z 21.12.2020 i k napomenutí pro řádné neplnění pracovních povinností z 26.11.2020.

38. Dopisem z 12.4.2021 (č.l. 12 spisu 16 C 309/2021) žalovaný dal žalobci výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) věta první za středníkem zákoníku práce pro soustavné méně závažné porušování povinností vyplývajících z pracovních předpisů vztahujících se k vykonávané práci.

39. Z vyjádření žalobce z 30.dubna 2021 k výpovědi dané zaměstnavatelem soud zjistil, že žalobce vyjádřil nesouhlas s výpovědí a ve smyslu § 69 odst. 1 zákoníku práce trvá na dalším zaměstnávání. Dopisem z 15.8.2021 pak žalobce sdělil žalovanému, že trvá na závěru, že výpověď z pracovního poměru ze dne 12.4.2021 je neplatná, nicméně netrvá na dalším zaměstnávání a žádá o předložení návrhu dohody o skončení pracovního poměru ke dni 30.6.2021.

40. Z emailu jednatele žalované společnosti [jméno FO] z 6.10.2021 soud zjistil, že v 16 hodin 33 minut jednatel žalovaného upozorňuje žalobce, že dosud nedoručil společnosti oficiální oznámení o ukončení pracovní neschopnosti, což je jeho povinnost a očekává tedy její okamžité splnění, pokud sám avizoval, že došlo k ukončení pracovní neschopnosti. Současně žalobce upozornil, že po ukončení pracovní neschopnosti dále dobíhá výpovědní doba a je jeho povinností o uschopnění řádně informovat a současně sdělit, že je připraven pracovat. Pokud došlo k ukončení pracovní neschopnosti, a přesto žalobce nedochází do zaměstnání, porušuje tím své pracovní povinnosti závažným způsobem. Stejné pak bylo zasláno žalobci také poštou s datem 7.10.2021, a to doporučeně, jak prokazuje podací stvrzenka (na č.l. 105 spisu). Z informace [právnická osoba] pak vyplývá, že doporučené psaní bylo žalobci doručeno 11.10.2021.

41. Dopisem z 22.10.2021 pak žalovaný dal žalobci okamžitě zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce pro porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem s tím, že dne 16.4.2021 mu byla dána výpověď pro opakovaná porušování pracovních povinností. Výpovědní lhůta byla dvouměsíční. Vzhledem ke skutečnosti, že po obdržení výpovědi žalobce onemocněl, došlo k přerušení běhu výpovědní doby a v současné době stále dobíhá výpovědní doba. I přes potvrzenou informaci, kdy došlo k ukončení pracovní neschopnosti žalobce ke dni 1.10.2021 a přes skutečnost, že byl vyzván, aby řádně začal plnit své pracovní povinnosti výzvou, která mu byla doručena 11.10.2021, ničeho takového neučinil. Na výzvu k nástupu pak reagoval právní zástupce žalobce s návrhem na uzavření smíru, s čímž však žalovaný nesouhlasí. Ode dne skončení pracovní neschopnosti tedy žalovaný eviduje neomluvenou absenci žalobce, v čemž spatřuje porušení povinností zvlášť hrubým způsobem a shledává v tom důvod pro okamžité ukončení pracovního poměru.

42. Z lékařské zprávy [tituly před jménem][jméno FO], s. r. o. z 13.7.2020 soud zjistil, že žalobce má v anamnéze distorzi levého kolenního kloubu a nestabilitu levého kolene při postižení předního zkříženého vazu.

43. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem][jméno FO], [tituly za jménem] ze 14.1.2024 číslo 3/2024 soud zjistil, že podle závěrů znalce dle dostupných informací utrpěl žalobce dne 19.4.2021 při události, která byla pracovním úrazem, nastalým při práci v žalované organizaci, následující poranění: přetržení předního zkříženého vazu levého kolena a poranění zadní části vnitřního menisku levého kolena. Objektivně zjištěné lékařské nálezy na levém kolenním kloubu žalobce nejsou v žádném rozporu s tvrzeními žalobce o tom, jak dne 19.4.2021 nastal děj, který byl pracovním úrazem utrpěným v žalované organizaci. Rozhodně nelze konstatovat, že by objektivní lékařské nálezy žalobcovo tvrzení o charakteru a průběhu úrazu vyvracely. Dočasná pracovní neschopnost žalobce pro zdravotní následky pracovního úrazu utrpěného dne 19.4.2021 trvala od 20.dubna 2021 do 1.10.2021. Zdravotní stav žádného pacienta není nikdy úplně ustálen, ale v průběhu roku 2022 již bylo možné pohlížet na něj jako na tak ustálený, že už lze vyčíslit náhradu za ztížení společenského uplatnění způsobeného dlouhodobými zdravotními následky pracovního úrazu žalobce dne 19.4.2021. Bodové ohodnocení bolesti za doložené zdravotní následky pracovního úrazu utrpěného žalobcem dne 19.4.2021 činí 170 bodů podle nařízení vlády číslo 276/2015 Sb. v platném znění, a to za přetržení předního zkříženého vazu levého kolena 80 bodů, poranění vnitřního menisku levého kolena 70 bodů, artroskopická operace levého kolena dne 6.5.2021 hodnocená jako hluboká rána o délce celkem [hodnota] cm 10 bodů, artroskopická operace levého kolena dne 6.5.2021 za ránu pronikající do kloubu 10 bodů, celkem [hodnota] bodů. Znalec nezjistil důvody pro zvýšení základního bodového hodnocení bolesti dle § 6 odst. 1 písm. a) nebo b) (komplikace léčení nebo náročný způsob léčby). Bodové ohodnocení ztížení společenské uplatnění za doložené dlouhodobé zdravotní následky pracovního úrazu utrpěného žalobcem dne 19.4.2021 činí 500 bodů dle nařízení vlády číslo 276/2015 Sb., a to za nestabilitu (viklavost) levého kolena středního stupně s nutností podpůrné fixace ortézou při větší zátěži. Prognóza dalšího vývoje poúrazového zdravotního stavu žalobce je nejistá, avšak podle obecních lékařských poznatků a zkušeností lze očekávat, že rozvoj degenerativních (artrotických) změn u žalobce na levém kolenním kloubu se poněkud urychlí. Dále znalec na žádost soudu vyčíslil bolestné i náhradu za ZSU podle Metodiky Nejvyššího soudu ČR, a to bolestné na 160 bodů, což činí 56.978,- Kč a ztížení společenského uplatnění pak stanovil na 1,0648148 %, když pro rok 2022 činila výchozí rámcová částka 15.135.600,- Kč a vypočtené odškodnění za ZSU tak činí 161.166,- Kč, po navýšení o 10 % z důvodu věku žalobce činí 177.283,- Kč.

44. Z výslechu znalce [tituly před jménem][jméno FO] soud zjistil, že zcela odkazuje na závěry svého znaleckého posudku. Pokud jde o poškození kolene žalobce, z lékařských zpráv a lékařských nálezů považuje toto poškození za zcela prokázané, nejsou o něm žádné pochybnosti. Pokud jde o průběh úrazového děje tak, jak ho líčil žalobce, tedy pád ze štaflí, popřípadě podklouznutí nohy při sestupování ze štaflí, to poranění odpovídá nebo koresponduje s popisem úrazového děje ze strany žalobce. Nějaká rotace toho kolena skutečně může toto zranění způsobit. Poranění žalobce je zcela nesporné, neboť bylo objektivně zjištěno při artroskopické operaci kolena, která proběhla vcelku nedlouho po tomto úraze, konkrétně 6.5.2021, přičemž úraz byl 19.4.2021, tedy k té operaci došlo skutečně nedlouho po tom úraze, přičemž objektivně bylo zjištěno přetržení předního zkříženého vazu levého kolena a poranění zadní části vnitřního menisku levého kolena. Lékař by při vyšetření žalobce zjistil předmětné poranění, ale z pohledu laika se nejedná o zranění, které by bylo nějak dramaticky manifestní, které by tedy například kolega žalobce musel zaznamenat v době, kdy jeli na místo, kde došlo k úrazu. Přetržení předního zkříženého vazu levého kolena se totiž projevuje nestabilitou kolena, která se projevuje určitým poklesem toho kolena, ale objektivně lze přetržení předního zkříženého vazu zjistit při lékařském vyšetření. Znalec se domnívá, že skutečně k tomu poškození kolena žalobce došlo dne 19.4.2021, neboť ve zdravotnické dokumentaci praktického lékaře žalobce zjistil, že žalobce podstoupil 15.6.2020 vyšetření, při kterém byl vyšetřen právě i na to, zda u něj nedošlo k přetržení předního zkříženého vazu. Jedná se o tzv. vyšetření příznaků přední zásuvky, při kterém vyšetřující lékař objektivně zjistí, zda dotyčný pacient má nebo nemá přetržený přední zkřížený vaz. Dle zápisu praktického lékaře z 15.6.2020 žalobce neměl ani přetržený přední zkřížený vaz, ani poranění vnitřního menisku levého kolena, když nejsou popsány žádné tzv. meniskové příznaky a vyšetření přední zásuvky bylo se závěrem, že ten přední zkřížený vaz rozhodně není přetržený, maximálně je mírně povolený. Pokud by měl žalobce nějaké další zdravotní problémy týkající se jeho levého kolena, pak by pravděpodobně v jeho dokumentaci byla v období od 15.6.2020 do 19.4.2021 nějaká zmínka o tom, že vyhledal lékařskou pomoc. Vzhledem k tomu, že znalec v jeho dokumentaci nic takového nezaznamenal, usuzuje, že k poranění jeho levého kolene došlo skutečně při úraze dne 19.4.2021. Pokud jde o předchorobí levého kolene žalobce, neví se úplně přesně, k čemu došlo a jaký byl stav jeho kolena, protože toho 15.6.2020, respektive někdy těsně před tímto datem, podstoupil žalobce vyšetření ohledně toho předního zkříženého vazu a menisku, přičemž toto vyšetření proběhlo po podvrtnutí kolene. K čemu přesně přitom došlo není zřejmé, nicméně při operaci 6.5.2021 mu byla odstraněna zbytněná plika z kolenního kloubu, která nasvědčuje tomu, že tam v minulosti mohlo dojít k nějakému poranění nebo zánětu kloubu. Nemusí tomu nutně být, zbytnělá plika může být například vrozená [rodné přijmení] z nějakých genetických důvodů, nicméně často se jedná i o důsledek nějakých předchozích úrazů či zánětu. V každém případě z pohledu znalce je podstatné, že v období od 15.6.2020 do 19.4.2021 žalobce nebyl nikde vyšetřován, nebyl nikde léčen a nenosil ortézu a neměl žádná doložená omezení způsobená postižením levého kolene. Zranění, které žalobce utrpěl při úrazu dne 19.4.2021, dobře vysvětluje celou délku pracovní neschopnosti žalobce. Jeho pracovní neschopnost byla poměrně dlouhá, ale přijatelná tomu úrazu. V každém případě znalec v rámci předchorobí nezjistil nic, co by se mohlo projevit v délce této pracovní neschopnosti. Pokud jde o důsledky úrazu pro život žalobce do budoucna, částečně by mohly být odstraněny plastikou předního zkříženého vazu, která by vedla k tomu, že by současná středně závažná nestabilita levého kolena žalobce buď zmizela, nebo by se zmírnila na jenom lehkou nestabilitu. Pokud pak jde o operaci menisku, u osob s částečným odstraněním menisku dochází k rychlejšímu rozvoji artrózy kolene. K rozvoji artrózy kolene by u žalobce dříve nebo později došlo, neboť k němu dochází u každého, u osob s částečně odstraněným menisku přichází tato artróza dříve a rozvíjí se rychleji. S tímto tedy žalobce bude muset do budoucnosti počítat. Pokud jde o nestabilitu kolene, při určitých zátěžových situacích by měl nosit ortézu. Ortéza je zařízení, které slouží ke zpevnění kloubu, neboť částečně nahrazuje vazy, které to koleno drží, aby nebylo nestabilní. Při vyšetření se jak ruptura předního zkříženého vazu, tak i praskliny menisku či přesněji meniskové příznaky zjistí. Jinak tyto zdravotní obtíže jsou seznatelné jedině tím způsobem, že při nějakém pohybu u postiženého dojde ke zvrtnutí kolene, neboť porucha předního zkříženého vazu vede ke snazšímu podvrtnutí kolene. Jinak to nebolí, jsou osoby, které mají přetržený přední křížový vaz a normálně fungují, bolestivé je to v období těsně po úraze, při kterém k tomuto zranění dojde, kdy je ta noha bolestivá, jinak po odeznění toho zranění po té akutní fázi už to bolestivé není. Rovněž praskliny menisku, které byly zjištěny u žalobce, samy o sobě bolestivé nejsou. Při ortopedickém vyšetření jsou zjistitelné. Bolestivé je, když dojde k odlomení části menisku a tato tzv. kloubní myška se při pohybu kolena dostane do nějakého místa, kde způsobí akutní bolest a zablokování pohybu kolena, jinak opět samotné praskliny bolestivé nejsou. Ty meniskové příznaky se vyšetřují určitými pohyby, například dřepem s roztaženýma nohama nebo naopak s nohama k sobě (dřep ve velkozním postavení), při kterém právě ortoped toto poranění zjišťuje, neboť se projeví samo o sobě bolestivostí. Při operaci žalobce byly odstraněny pouze části toho zadního menisku a zbytnělá plika, jinak konstatovali přetržení předního zkříženého vazu, který ale nijak neoperovali, protože plastika předního zkříženého vazu je náročná operace, která se musí připravit. V podstatě tedy zejména zjišťovali, co je v tom koleni poškozeného. Nestabilita kolenního kloubu vede k častějším pádům a dalším podvrtnutím, člověk je náchylný k těmto drobným nehodám. Zda k předmětnému pádu žalobce ze štaflí dne 19.4.2021 došlo v důsledku nestability kolena, to říci nelze. Vyloučit to nelze, ale prokazatelně velký význam by to mít nemělo. K těmto problémům dochází spíše při nějakém větším zatížení nohy, například při běhu. Znalec měl k dispozici pouze dokumentaci poskytnutou soudem, žádné další dokumenty si neopatřoval. Tato dokumentace se znalci jevila jako dostatečná a úplná k učinění závěrů. Při vypracovávání posudku znalec přihlédl i k předchozímu zdravotnímu stavu žalobce před úrazem, který se nejevil nijak zásadně odchylný tak, že by to mělo nějaké dlouhodobé důsledky. Při vyčíslování bodového ohodnocení ZSU předchozí zdravotní stav žalobce zohlednil v obou metodikách. Distorze je jiný výraz pro podvrtnutí, stejně jako luxace je jiný výraz pro vykloubení. Výrazu podvrtnutí neboli distorze bývá používáno v případech, kdy dojde k nějakému překročení fyziologického rozsahu pohyblivosti kloubu, ale následně dojde k navrácení kloubu do správné polohy, při luxaci naopak dochází k tomu, že se ten kloub do správné polohy nevrátí. V obou případech v podstatě musí dojít k nějakému zasažení vazu, neboť právě vazy zabraňují tomu, aby docházelo k pohybu kloubu mimo fyziologické rozpětí. Pokud tedy k takovému pohybu dojde, nějakým způsobem se to musí na tom vazu projevit. Nelze vyloučit, že na současné střední nestabilitě levého kolena žalobce má určitý podíl zdravotní stav, který existoval před datem 19.4.2021, nicméně tento podíl by byl pouze minimální. [adresa] důvodem pro současnou střední nestabilitu levého kolene žalobce je přetržení předního zkříženého vazu při úrazu dne 19.4.2021 a rovněž i odstranění zadní části vnitřního menisku levého kolene, které rovněž vede k určité nestabilitě kolene. Odstranění menisku nebo jejich částí vede pouze k malé nestabilitě kolene, rozhodující je poranění vazů kolena. Podle § 2401 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku pracovní poměr, jakož i práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele z pracovního poměru upravuje jiný zákon. Totéž platí v rozsahu stanoveném jiným zákonem o smlouvách o výkonu závislé práce zakládajících mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek. Podle odst. 2 na práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele se nepoužijí ustanovení tohoto zákona o ochraně spotřebitele. Podle § 4 zákona č. 262/2006 Sb. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění účinném do 31.12.2021 (dále jen ,,zákoník práce“) pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. Podle § 269 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle § 271a odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského. Podle odst. 2 náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 přísluší zaměstnanci i při jeho další pracovní neschopnosti z důvodu téhož pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Průměrným výdělkem před vznikem škody podle věty první je průměrný výdělek zaměstnance před vznikem této další škody. Jestliže před vznikem této další škody příslušela zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 se zaměstnanci poskytne do výše částky, do které by mu příslušela náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kdyby nebyl neschopen práce. Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje náhrada mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a nemocenské. Podle § 271c odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2. Podle odst. 2 vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti. Podle § 271d odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce účelně vynaložené náklady spojené s léčením přísluší tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Podle § 1 odst. 1 nařízení vlády č.276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání ve znění účinném do 31.12.2022 novely č.451/2022 Sb. bolestí se pro účely tohoto nařízení rozumí tělesné a duševní strádání způsobené a) poškozením zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, včetně stresu, obtíží a psychických symptomů obvykle doprovázejících poškození zdraví, a b) léčením a odstraňováním následků poškození zdraví, včetně komplikací vzniklých v přímé příčinné souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Podle odst. 2 ztížením společenského uplatnění se pro účely tohoto nařízení rozumí trvalý nepříznivý vliv poškození zdraví (dále jen „trvalé poškození zdraví“) pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a jeho trvalých následků a psychosociálních dopadů, které omezují nebo mění společenské uplatnění poškozeného v životě, zejména při uspokojování životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č.276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání ve znění účinném do 31.12.2022 novely č.451/2022 Sb. bolest a ztížení společenského uplatnění se hodnotí v bodech. Počty bodů pro ohodnocení a) bolesti pro jednotlivá poškození zdraví způsobená 1. pracovním úrazem jsou uvedeny v příloze č. [hodnota] k tomuto nařízení a 2. nemocí z povolání jsou uvedeny v příloze č. [hodnota] k tomuto nařízení, b) ztížení společenského uplatnění v oblasti životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb způsobené 1. pracovním úrazem jsou uvedeny v příloze č. [hodnota] k tomuto nařízení a 2. nemocí z povolání jsou uvedeny v příloze č. [hodnota] k tomuto nařízení. Podle odst. 2 bodové ohodnocení bolesti se uvede v lékařském posudku o ohodnocení bolesti a bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se uvede v lékařském posudku o ohodnocení ztížení společenského uplatnění. Podle § 3 odst. 1 nařízení vlády č.276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání ve znění účinném do 31.12.2022 novely č.451/2022 Sb. hodnota [hodnota] bodu činí 250,- Kč. Podle odst. 2 náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se stanoví tak, že bodové ohodnocení bolesti nebo ztížení společenského uplatnění se násobí hodnotou [hodnota] bodu v korunách českých. Podle § 13 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Podle § 1958 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění účinném do 31.12.2021 zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Podle § 60 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce musí v okamžitém zrušení pracovního poměru zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží. Podle § 72 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Podle § 53 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce zakazuje se dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, to je a) v době, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným, pokud si tuto neschopnost úmyslně nepřivodil nebo nevznikla-li tato neschopnost jako bezprostřední následek opilosti zaměstnance nebo zneužití návykových látek, a v době od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od nástupu lázeňského léčení až do dne jejich ukončení; při onemocnění tuberkulózou se tato ochranná doba prodlužuje o 6 měsíců po propuštění z ústavního ošetřování, b) při výkonu vojenského cvičení nebo služby v operačním nasazení ode dne, kdy byl zaměstnanci doručen povolávací rozkaz, po dobu výkonu těchto druhů vojenské činné služby, až do uplynutí 2 týdnů po jeho propuštění z těchto druhů vojenské činné služby, c) v době, kdy je zaměstnanec dlouhodobě plně uvolněn pro výkon veřejné funkce, d) v době, kdy je zaměstnankyně těhotná nebo kdy zaměstnankyně čerpá mateřskou dovolenou nebo kdy zaměstnankyně nebo zaměstnanec čerpají rodičovskou dovolenou, e) v době, kdy je zaměstnanec, který pracuje v noci, uznán na základě lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb dočasně nezpůsobilým pro noční práci, f) v době, kdy zaměstnanec poskytuje dlouhodobou péči v případech podle § 41a a 41c zákona o nemocenském pojištění se souhlasem zaměstnavatele podle § 191a, v době, kdy ošetřuje dítě mladší než 10 let nebo jiného člena domácnosti v případech podle zákona o nemocenském pojištění a v době, kdy pečuje o dítě mladší než 10 let z důvodů stanovených zákonem o nemocenském pojištění. Podle § 53 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce byla-li dána zaměstnanci výpověď před počátkem ochranné doby tak, že by výpovědní doba měla uplynout v ochranné době, ochranná doba se do výpovědní doby nezapočítává; pracovní poměr skončí teprve uplynutím zbývající části výpovědní doby po skončení ochranné doby, ledaže zaměstnanec sdělí zaměstnavateli, že na prodloužení pracovního poměru netrvá. Podle § 192 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada mzdy nebo platu ve dnech podle věty druhé a ve výši podle odstavce 2, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění. V mezích období uvedeného ve větě první přísluší tato náhrada mzdy nebo platu za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny, a za svátky, za které jinak přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo se mu plat nebo mzda nekrátí, pokud v těchto jednotlivých dnech splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského podle předpisů o nemocenském pojištění, a pokud pracovní poměr trvá, ne však déle než do dne vyčerpání podpůrčí doby určené pro výplatu nemocenského (z.č.187/2006 Sb.). Vznikla-li dočasná pracovní neschopnost ode dne, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná období 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti pro účely poskytování náhrady mzdy nebo platu následujícím kalendářním dnem. Jestliže v období prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náleží nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, dávka otcovské poporodní péče nebo dlouhodobé ošetřovné, náhrada mzdy nebo platu nepřísluší. Vznikne-li zaměstnanci v době dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény právo na náhradu mzdy nebo platu podle věty první až třetí, nepřísluší mu současně náhrada mzdy nebo platu z důvodu jiné překážky v práci. Podle odst. 2 náhrada mzdy nebo platu podle odstavce 1 přísluší ve výši 60 % průměrného výdělku. Pro účely stanovení náhrady mzdy nebo platu se zjištěný průměrný výdělek upraví obdobným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského z nemocenského pojištění, s tím, že pro účely této úpravy se příslušná redukční hranice stanovená pro účely nemocenského pojištění vynásobí koeficientem 0,175 a poté zaokrouhlí na haléře směrem nahoru. Má-li zaměstnanec za pracovní den, v němž mu vzniklo nebo zaniklo právo na náhradu mzdy nebo platu podle odstavce 1, také právo na mzdu nebo plat za část pracovní doby, přísluší mu za tento den jen poměrný díl náhrady mzdy nebo platu připadající na tu část pracovní doby, za kterou mu nenáleží mzda nebo plat.

45. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je částečně důvodná.

46. Klíčovou otázkou celého řízení a základním bodem sporu mezi účastníky bylo, zda žalobce dne 19.4.2021 utrpěl pracovní úraz či nikoliv. Soud podotýká, že v této otázce dlouho neměl jasno a velmi váhal, když jediným důkazem, že se jednalo o pracovní úraz, byla výpověď žalobce, která se sice jevila jako vcelku věrohodná, nicméně nebyla podporována žádnými dalšími přímými či nepřímými důkazy. Z výslechu svědkyně [jméno FO] i z výslechu svědka [adresa] totiž vyplynulo, že navzdory tvrzením žalobce v žalobě nebyli přítomni pádu žalobce ze štaflí, tedy žalobcem uváděnému úrazovému ději, přičemž pracovnímu úrazu nenasvědčovaly ani další okolnosti, když např. žalobce žalovanému jako svému zaměstnavateli nenahlásil, že se jednalo o pracovní úraz ani při oznamování pracovní neschopnosti v emailu z 20.dubna 2021, kdy pouze sděluje, že „si při práci na žebříku“ podvrtnul koleno a pochroumal záda, přičemž lze předpokládat, že žalobce nepracuje jenom v práci, ale například i doma, takže tento email rozhodně nelze považovat za nahlášení pracovního úrazu zaměstnavateli. Jako úraz a pracovní úraz pak nebyl důvod pracovní neschopnosti označen ani v rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vystaveném ošetřujícím lékařem. Klíčovým důkazem, který nakonec soud I.stupně přesvědčil, byl tak až znalecký posudek a zejména výslech znalce [tituly před jménem][jméno FO], který vyjádřil jednoznačné přesvědčení o pravdivosti výpovědi žalobce s odkazem na konkrétní lékařské zprávy, které ve svém posudku a ve své výpovědi citoval. Znalec se také vyjádřil ke všem ostatním souvisejícím otázkám, tedy i k případnému vlivu předchorobí žalobce na úraz, délku pracovní neschopnost či trvalé následky. Za situace, kdy ze znaleckého posudku vyplývá, že popis úrazového děje ze strany žalobce koresponduje s objektivním lékařským nálezem a vystavenými lékařskými zprávami, soud uzavírá, že žalobce úraz utrpěl při plnění pracovních úkolů pro žalovaného a v takovém případě se tedy jedná o úraz pracovní. Zejména však soud zdůrazňuje, že zde nejsou důkazy, které by tvrzení žalobce vyvracely, když z výpovědi svědka [adresa] vyplývá, že z místa výkonu práce v trafice Valmont v [adresa] řídil vozidlo už svědek, neboť žalobce kulhal. Byť tedy s vyjímkou výpovědi žalobce neexistuje přímý důkaz, který by potvrzoval úrazový děj, výpověď svědka [jméno FO] nepřímo potvrzuje, že žalobce při výkonu práce v trafice Valmont v [adresa] úraz skutečně utrpěl.

47. Žalobci tudíž náleží nároky z pracovního úrazu, což jsou v první řadě náhrada za bolest (bolestné), náhrada za ztížení společenského uplatnění, náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náklady účelně vynaložené na léčení.

48. Pokud jde o vyčíslení bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění, podotýká soud, že pro oblast pracovních úrazů je zde zákonná úprava, ze které lze vycházet, tj. zejména vládní nařízení číslo 276/2015 Sb. Naopak odškodňování úrazů v oblasti občanského práva neobsahuje žádnou podrobnější úpravu, když použití tzv. Metodiky Nejvyššího soudu představuje zcela mimozákonný postup. [jméno FO] možností je tak použití nařízení vlády č. 276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, tedy použití úpravy poskytování bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění v pracovněprávní oblasti, a to podle principu analogie iuris či spíše analogie legis ve smyslu ustanovení § 10 zákona č.89/2012 Sb. (ale v zásadě i podle ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), neboť lze obtížně vysvětlovat, proč by za současné právní úpravy měla být výše odškodnění úrazu pracovního odlišná od výše odškodnění úrazu nepracovního, když i pracovní smlouva patří do občanského zákoníku, byť je upravena samostatným zákonem (srov. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 2925/20 z 15.11.2021). Pokud jde o použití Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, má soud za to, že tato Metodika je ze všech v úvahu reálně připadajících postupů až na předposledním místě, neboť nemá oporu v zákoně a jedná se o zcela mimozákonný dokument. Jak vyplývá z odborné literatury i ze soudní praxe, Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví má celou řadu nedostatků, které ji v podstatě diskvalifikují. Lze odkázat rovněž na Zprávu veřejného ochránce práv [tituly před jménem][jméno FO] ze dne 22.2.2021 sp.zn. 6709/2019/VOP/DK o šetření ve věci Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 občanského zákoníku. Smyslem Metodiky bylo pouze sblížit rozhodování soudů v situaci, kdy v zákoně nebyla žádná další kritéria, jakým způsobem vyčíslovat náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění ve smyslu § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., a neexistovalo ani nařízení vlády č. 276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. V okamžiku, kdy lze použít jiné postupy, které mají oporu v zákoně, je soud přesvědčen, že není důvod pro používání této Metodiky. V neposlední řadě pak soud prvního stupně podotýká, že závěry znalce vyčíslujícího náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění podle Metodiky Nejvyššího soudu jsou zcela z pohledu soudu nepřezkoumatelné. Výši náhrady v takovém případě nestanoví soud, nýbrž znalec, a to na základě problematických či přímo vadných kritérií. V oblasti pracovních úrazů tedy nelze postupovat jinak než podle úpravy zákonné, resp. podle podzákonného předpisu – vládního nařízení číslo 276/2015 Sb. s tím, že v oblasti občanského práva by pak mělo být postupováno podle něj rovněž.

49. Dále soud řešil otázku, jaké znění nařízení vlády č.276/2015 Sb. použít, zda znění platné ke dni rozhodování soudu anebo ke dni nehody. Zde soud I.stupně dospěl k jednoznačnému závěru, že nelze pro vyčíslení náhrady za ztížení společenského uplatnění použít současné znění nařízení, neboť by se v takovém případě jednalo o pravou retroaktivitu, která je v právním státě podle ustálené judikatury Ústavního soudu ČR zapovězena. V daném případě je tak třeba aplikovat znění nařízení vlády č.276/2015 Sb. platné a účinné ke dni vzniku škody (porušení právní povinnosti, která vedla ke vzniku škody), tj. k datu dopravní nehody.

50. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem][adresa] pak vyplývá, že žalobci náleží za bolestné 170 bodů, přičemž podle nařízení vlády číslo 276/2015 Sb. ve znění účinném do 31.12.2022, neboť úraz žalobce se stal 19.4.2021, pak činí náhrada za jeden bod 250,- Kč, takže žalobci přísluší bolestné ve výši 42.500,- Kč. Soud podotýká, že pokud došlo s účinností od 1.1.2023 k novele nařízení vlády číslo 276/2015 Sb., nelze toto novelizované znění aplikovat na úrazy, k nimž došlo před účinností novely, neboť by se jednalo o tzv. pravou retroaktivitu, která je v přímém rozporu s právní jistotou a principy právního státu. Soud proto přiznal žalobci na bolestném částku 42.500,- Kč. Jelikož žalobce požadoval bolestné ve výši 56.978,- Kč, co do částky 14.478,- Kč byla žaloba žalobce zamítnuta.

51. Žalobce dále požadoval náhradu za ztížení společenského uplatnění. Podle znaleckého posudku činí ztížení společenského uplatnění žalobce 500 bodů, což při hodnotě 250,- Kč za jeden bod představuje částku 125.000,- Kč. Žalobce požadoval na ztížení společenského uplatnění částku 177.283,- Kč, co do částky 52.283,- Kč, proto soud žalobu žalobce zamítl.

52. Dále se žalobce domáhal náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 64.271,28 Kč. Soud proto zjišťoval průměrný výdělek žalobce (srov. § 351 a násl. zákoníku práce). Z výplatních pásek žalobce a mzdového listu žalobce soud zjistil, že v rozhodném období (srov. § 354 odst. 1 zákoníku práce) ledna až března 2021 jako kalendářního čtvrtletí předcházejícího úrazu dne 19.4.2021 odpracoval žalobce celkem [hodnota] hodin během 64 pracovních dnů, za což obdržel hrubou mzdu ve výši 62.120,- Kč. Jeho průměrný hodinový výdělek tak činí 118,09 Kč (62.120,- Kč : 526). Po dobu pracovní neschopnosti od 20.dubna 2021 do 1.října 2021 zameškal včetně státních svátků celkem [hodnota] pracovních dnů, takže 119 dnů x 8 hodin x 118,09 Kč činí 112.421,68 Kč. Po dobu pracovní neschopnosti však obdržel nemocenskou ve výši 80.937,- Kč, kterou je třeba ve smyslu § 271a odst. 1 zákoníku práce odečíst, takže jeho ztráta na výdělku činí 31.484,68 Kč. Soud podotýká, že ze mzdového listu žalobce vyplývá, že mu nebyla zaměstnavatelem hrazena náhrada mzdy ve výši nemocenské ani po dobu prvních dvou týdnů pracovní neschopnosti (srov. § 192 odst. 1 zákoníku práce), kterou by jinak bylo potřeba též odečíst. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 64.271,28 Kč, ačkoli nárok má na 31.484,68 Kč, co do částky 32.786,60 Kč soud žalobu žalobce zamítl.

53. Zcela důvodnou soud shledal žalobu žalobce co do požadované částky 1.004,- Kč, a to za ortézu ve výši 604,- Kč (viz číslo listu 40) a za odměnu za posudek ve výši 400,- Kč.

54. Žalobce dále požadoval zákonný úrok z prodlení. Na základě předžalobní upomínky z 29.3.2022 (č.l. 125) byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 150.741,70 Kč do 8.4.2022 a od 9.4.2022 tak byl žalovaný v prodlení. Z přiznaných částek proto soud žalobci přiznal zákonný úrok z prodlení od 9.4.2022 do zaplacení, tj. z částky 74.988,68 Kč představující bolestné, náhradu za ztrátu na výdělku a náhradu nákladů účelně vynaložených na léčení. Pokud žalobce požadoval úrok z prodlení z náhrady za ztížení společenského uplatnění, tuto učinil žalobce předmětem řízení fakticky až rozšířením žaloby (č.l. 229), které však bylo žalovanému doručeno 12.3.2024, a to bez předchozí předžalobní upomínky. Ve smyslu § 1958 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku jsou nároky na náhradu škody splatné na výzvu, dne 13.3.2024 tak byl žalovaný povinen plnit a od 14.3.2024 byl v prodlení. Z částky 125.000,- Kč tak náleží žalobci úrok z prodlení až od 14.3.2024. Co do zbytku požadovaného úroku z prodlení pak soud žalobu žalobce zamítl.

55. Předmětem řízení byla dále žaloba žalobce na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, jež byla předmětem řízení původně vedeného pod sp.zn. 16 C 309/2021. Soud podotýká, že situace mezi účastníky byla poněkud komplikovanější, neboť mezi stranami je nesporné, že dne 12.4.2021 obdržel žalobce od žalovaného výpověď podle § 52 písm. g) zákoníku práce, tedy pro soustavné méně závažné porušování povinností, se kterou původně nesouhlasil a trval na dalším zaměstnávání, nicméně posléze své stanovisko změnil, nepodal žalobu na neplatnost této výpovědi a na dalším zaměstnávání netrval. Dvouměsíční výpovědní lhůta podle této výpovědi počala běžet 1.května 2021 a doběhla by 30.června 2021, nebýt pracovní neschopnosti žalobce, která měla ten důsledek, že podle § 53 odst. 2 zákoníku práce byla-li dána zaměstnanci výpověď před počátkem ochranné doby tak, že by výpovědní doba měla uplynout v ochranné době, ochranná doba se do výpovědní doby nezapočítává; pracovní poměr skončí teprve uplynutím zbývající části výpovědní doby po skončení ochranné doby, ledaže zaměstnanec sdělí zaměstnavateli, že na prodloužení pracovního poměru netrvá. Podle § 53 odst.1 zákoníku práce ochrannou dobou je a) doba, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným, pokud si tuto neschopnost úmyslně nepřivodil nebo nevznikla-li tato neschopnost jako bezprostřední následek opilosti zaměstnance nebo zneužití návykových látek. Žalobce původně žalovanému napsal, že s výpovědí nesouhlasí a trvá na dalším zaměstnávání, nicméně dopisem z 15.8.2021 sdělil žalovanému změněné stanovisko, tedy že netrvá na dalším zaměstnávání a navrhl ukončení pracovního poměru dohodou k 30.6.2021. Žalovaný na tento dopis žalobce však nereagoval, soud tedy z uvedeného dovozuje, že nedošlo k uzavření dohody o skončení pracovní poměru k 30.6.2021 a pracovní poměr žalobce u žalovaného se v důsledku ustanovení § 53 odst. 2 zákoníku práce prodloužil o pracovní neschopnost žalobce, která skončila dnem 1.10.2021. V okamžiku, kdy se tedy stal úraz 19.4.2021, pracovní neschopnost žalobce počala 20.4.2021, tak dvouměsíční výpovědní lhůta podle výpovědi z 12.4.2021 mohla začít běžet teprve dnem 1.10.2021, kdy byla ukončena pracovní neschopnost žalobce a mohla tedy doběhnout až 30.11.2021. Žalobce tak byl od 2.10.2021 povinen chodit do práce, byl povinen žalovanému jako svému zaměstnavateli oznámit ukončení pracovní neschopnosti a vykonávat práci přidělovanou žalovaným, přičemž mezi stranami je nesporné, že do práce v říjnu 2021 již nechodil, a to přestože obdržel od žalované společnosti upozornění na to, že je povinen chodit do práce. Za této situace od 2.10.2021 měl žalobce v práci neomluvené absence, což k 22.10.2021 představuje celkem [hodnota] zameškaných pracovních dnů. Podle ustálené rozhodovací praxe soudů opakované neomluvené absence v práci jsou důvodem pro okamžité zrušení pracovním poměru zaměstnavatelem ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, neboť jsou považovány za porušení povinnosti vyplývajících správních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Z uvedeného tedy vyplývá, že okamžité zrušení pracovního poměru žalovaného dané žalobci dopisem z 22.10.2021 bylo důvodné a platné. Soud proto žalobu žalobce v části, v níž se domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru daného žalobci dopisem žalovaného ze dne 22.10.2021, zamítl.

56. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci. Žalovaný i žalobce byli ve věci částečně úspěšní, přičemž soud I.stupně má za to, že jejich podíl úspěchu a neúspěchu je přibližně stejný, když žalobce uspěl co do částek 42.500,- Kč, 125.000,- Kč, 31.484,68 Kč a 1.004,- Kč (celkem 199.988,68 Kč), naopak byl neúspěšný co do částek 28.488,40 Kč, v níž vzal žalobu zpět, 14.478,- Kč, 52.283,- Kč, 32.786,60 Kč (celkem 128.036,- Kč) a v žalobě na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Soud dále přihlédl k tomu, že žalobce náhradu za ztížení společenského uplatnění v řízení uplatnil bez předžalobní upomínky, takže žalovanému ani nedal možnost k dobrovolné úhradě, přičemž na straně žalobce soud spatřuje i velký podíl na vzniku sporu tím, že žalovanému včas a řádně nenahlásil, že se jedná o pracovní úraz, čímž žalovanému zcela znemožnil řádně vyšetření úrazu a ověření, zda se skutečně jedná o úraz pracovní. Z tohoto důvodu rozdělil soud náklady řízení státu rovným dílem mezi žalobce a žalovaného s vedlejším účastníkem na jeho straně.

57. Náklady řízení státu představuje znalečné znalce [tituly před jménem][jméno FO] ve výši 33.759,-Kč a 3.630,-Kč, a dále svědečné vyplacené Ivě [jméno FO] ve výši 2.795,-Kč, tedy celkem 40.184,-Kč. Od této částky je třeba odečíst zálohy složené žalobcem a žalovaným každým po 5.000,- Kč, tedy celkem ve výši 10.000,-Kč. Výslednou částku 30.184,- Kč pak soud rozdělil rovným dílem mezi žalující a žalovanou stranu. Soud proto uložil žalobci i žalovanému s vedlejším účastníkem na jeho straně zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] na náhradě nákladů řízení státu částku 15.092,-Kč.

58. O náhradě nákladů řízení účastníků pak soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když má za to, že úspěch v řízení měli žalobce a žalovaný zhruba ve stejné výši. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

59. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobce je osvobozen od soudních poplatků, v tomto řízení byl částečně úspěšný, poplatková povinnost tak přešla na žalovaného. Soud proto uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu žalovanému, přičemž výši soudního poplatku určil na částku 10.000,- Kč dle položky 1 písm. b) přílohy k zákonu o soudních poplatcích (sazebník soudních poplatků).

Poučení