25 C 172/2020-172

Rubrum

Okresní soud v Karviné rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Chowaniece a přísedících Ing. Miroslavy Veselkové a Bc. Dagmar Vaňkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [část obce a číslo], [PSČ] [obec] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupené advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce takto:

Výrok

I. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci žalovanou ze dne 29. 11. 2019 podle § 52 písm. c) zákoníku práce, je neplatná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení 52 347 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobou došlou soudu dne 31. 3. 2020 se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce ze dne 29. 11. 2019. Žalobu odůvodňoval tím, že u žalované pracoval na pozici ředitele [anonymizováno 7 slov] v [obec] – [obec] na základě jmenování ze dne 1. 4. 2011. Dne 10. 1. 2012 se žalobce vzdal vedoucího pracovního místa ředitele a dnem 11. 1. 2012 skončil jeho výkon práce na tomto místě. Žalovaná dala žalobci výpověď ze dne 29. 11. 2019 s odůvodněním, že žalobkyně nemá pro žalobce jinou práci vyhovujícímu zdravotnímu stavu a kvalifikace žalobce. Pracovní poměr této výpovědi měl skončit ke dni 31. 1. 2020. Žalobce s touto výpovědí nesouhlasil, když žalobkyně nesplnila nabídkovou povinnost, ačkoli přijímala nové zaměstnance na pracovní místa, které odpovídají zdravotnímu stavu i kvalifikaci žalobce.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, pokud byl přijímán na pracovišti v [obec] nový zaměstnanec v době doručení výpovědi žalobci, tak šlo o pracovní místo, které neodpovídalo klasifikaci žalobce ve smyslu § 73a odst. 2 zákoníku práce. Šlo o pracovní místo zaměstnance na pozici údržby. Výpověď ze dne 29. 11. 2019 daná žalobci jen z opatrnosti splňuje všechny náležitosti platného právního jednání a podmínky pro rozvázání pracovního poměru tímto způsobem podle § 73a zákoníku práce. Kromě toho pracovní poměr žalobce skončil již před doručením této výpovědi ze dne 29. 11. 2019. Pracovní poměr žalobce totiž skončil na základě výpovědi ze dne 11. 1. 2012, která předtím, než byla žalobci zaslána poštou, mu byla doručována osobně v místě jeho bydliště dne 17. 1. 2012, ovšem žalobce toto doručení zmařil, neboť se v tomto místě na adrese, která byla žalované známá, nezdržoval a nesdělil žalované aktuální kontaktní adresu. Neposkytnutím této součinnosti žalobce došlo ke zmaření doručení výpovědi a výpověď je tak třeba považovat za řádně doručenou stejně, jako by žalobce odmítl její převzetí podle § 334 odst. 3 zákoníku práce. Za významnou dále žalovaná považuje skutečnost, že dne 1. 7. 2015 se začal v plném rozsahu v praxi aplikovat zákon č. 234/2014 Sb. o státní službě (dále jen ZSS), který upravuje služební poměry státních zaměstnanců a jejich práva a povinnosti a kdy došlo k „ překlopení“ stávajících pracovních poměrů do služebních poměrů. Vzhledem k tomu, že se žalobce před účinností zákona o státní službě vzdal místa vedoucího zaměstnance a žádnou pozici do této doby účinnosti zákona o státní službě na pozici vedoucího nevykonával, nemohl se jeho pracovní poměr automaticky překlopit do služebního poměru, ale lze předpokládat, že proto, aby jeho zaměstnanecký poměr trval dále, tj. i po 30. 6. 2017, měl podat žádost o přijetí do služebního poměru. U žádného z dosud vyhlášených výběrových řízení na obsazení služebních míst představených, ale ani na obsazení ostatních služebních míst se ode dne účinnosti zákona o státní službě doposud žalobce nepřihlásil. Dle žalované lze mít za to, že pracovní poměr žalobce již skončil marným uplynutím lhůty, ve které mohl požádat o přijetí do služebního poměru (30. 6. 2017), což prokazatelně neučinil. Za této situace žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti výpovědi ze dne 29. 11. 2019 danému až po skončení pracovního poměru ve smyslu § 80 o. s. ř.

3. Účastníci učinili nesporným, že žalobce byl jmenován na pracovní místo vedoucího zaměstnance dle § 33 odst. 3 zákoníku práce na místo vedoucího odboru ekonomicko-investičního s místem výkonu práce [země] – [anonymizována dvě slova] [obec] od 1. 10. 2009. Od 1. 4. 2011 na [anonymizována dvě slova] [země] přechází činnost, kterou žalobce vykonával v rámci [anonymizována dvě slova] v [obec] v souladu s § 345 zákoníku práce a k přechodu práv a povinností vyplývající z pracovněprávního vztahu žalobce na přejímající organizační složku státu, kterou se stává [anonymizována dvě slova] [země] se [anonymizováno] v [obec]. Žalobce byl odvolán z funkce vedoucího odboru ekonomicko-investičního s místem výkonu práce [anonymizována dvě slova] v [obec] podle § 73 zákoníku práce ke dni 31. 3. 2011. Žalobce byl jmenován v souladu s § 33 odst. 3 zákoníku práce od 1. 4. 2011 na pracovní pozici ředitel [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] – [obec]. Žalobce se vzdal pracovního místa vedoucího zaměstnance dnem 11. 1. 2012 na pracovní pozici ředitel [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] – [obec]. Tento přípis žalovaná obdržela dne 10. 1. 2012. Výpověď ze dne 29. 11. 2019 žalobce osobně převzal dne 29. 11. 2019.

4. Soud provedl důkaz diplomem žalobce ze dne 12. 6. 2008, životopisem žalobce ze dne 6. 9. 2009, osobním dotazníkem žalobce ze dne 29. 9. 2009, popisem pracovní činnosti ředitele [anonymizována dvě slova] ze dne 29. 7. 2011, výpovědí z pracovního poměru ze dne 11. 1. 2012 včetně doručenky a prohlášení v případě vrácení zásilky, spisem Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 5 C 130/2015, zejména rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího č. j. 23 Co 238/2019-160 ze dne 11. 9. 2019, výpovědí z pracovního poměru ze dne 29. 11. 2019, výpisem volných pracovních pozic z webových stránek žalované k datu výpovědi, výpovědí svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], výpovědí svědkyně [celé jméno svědkyně], výpisy z veřejné části živnostenského rejstříku, z návrhu na změnu pracovního zařazení žalobce ze dne 21. 6. 2021, opisem pracovní činnosti odborný účetní, odpovědí žalobce na návrhu na změnu pracovního zařazení ze dne 27. 6. 2021, výpovědí svědka [celé jméno svědka], výpovědí svědkyně [celé jméno svědkyně], výpovědí svědkyně [celé jméno svědkyně], vedoucí personálního oddělení žalované, kopií části úkolového diáře žalobce ze dne 4. 1. 2011, kopií části úkolového diáře žalobce ze dne 15. 6. 2011, kopií části úkolového diáře žalobce ze dne 30. 6. 2011, kopií části úkolového diáře žalobce ze dne 13. 12. 2011, výpisy z účtu žalobce u [ulice] banky z 26. 5. 2011, výpisy z účtu žalobce u Komerční banky za období od 27. 8. 2011 do 26. 9. 2011, výpisy z účtu žalobce u Komerční banky za období od 27. 10. 2011 do 25. 11. 2011, výpisy z účtu žalobce u Komerční banky za období od 26. 12. 2011 do 26. 1. 2012, dohodou o změně sjednaných pracovních podmínek [jméno] [příjmení] ze dne 30. 4. 2019, emailem pro Ing. [jméno] [příjmení] pro Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 6. 1. 2020, plán obsazení 7. 1. 2020, dohoda o změně sjednaných pracovních podmínek [jméno] [příjmení] z 10. 1. 2020, seznam uchazečů pro výběrové řízení pro pracovní pozici Referent majetkové správy v Oddělení majetku a investic, odbor [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] a výsledky hodnocení prvního kola výběrového řízení 27. 1. 2020, protokolem o průběhu výběrového řízení prvního kola výběrového řízení z 27. 1. 2020 na místo majetkový referent majetkové správy na Oddělení majetku a investic v Oddělení majetku a investic, odboru [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] ze dne 27. 1. 2020, protokol o průběhu výběrového řízení druhého kola výběrového řízení z 30. 1. 2020 na místo referent majetkové správy v Oddělení majetku a investic, odbor [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] z 30. 1. 2020, záznamem o bodovém hodnocení uchazečů jednotlivými členy výběrové komise ve výběrovém řízení na pracovní místo referent majetkové správy v Oddělení majetku a investic, odbor kanceláře [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] v [obec], dohoda o změně sjednaných pracovních podmínek [jméno] [příjmení] z 20. 2. 2020, náplň práce referent majetkové správy, sdělení ředitele odboru [anonymizováno] [číslo] [rok], zásady výběru osob na služební místa při použití výjimek z obsazování služebních míst prostřednictvím výběrového řízení dle zákona o státní službě a na pracovní místa ze dne 16. 5. 2019 s účinností od 20. 5. 2019 na dobu neurčitou, žádostí [jméno] [příjmení] (referent majetkové správy pracoviště [obec]) o ukončení pracovního poměru dohodou ze dne 12. 12. 2019, dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne 23. 12. 2019, výpovědí z pracovního poměru z důvodu organizační změny ze dne 20. 11. 2019, usnesením Vlády ČR ze dne 18. 11. 2019 k návrhu systemizace služebních a pracovních míst s účinností od 1. 1. 2020, systematizací služebních a pracovních míst [anonymizována dvě slova] ze dne 1. 12. 2018, systematizací služebních a pracovních míst [anonymizována dvě slova] ze dne 22. 11. 2019, pracovní smlouvou [jméno] [příjmení] ze dne 31. 7. 1998, dohodou o změně pracovní smlouvy [jméno] [příjmení] ze dne 1. 8. 2011, žádostí Ing. [jméno] [příjmení] o peněžitou pomoc v mateřství ze dne 24. 7. 2019, dohodou o sjednaných pracovních podmínkách Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 24. 2. 2020, email, kterým byly zaslány podklady k vyhlášení výběrového řízení za Ing. [jméno] [příjmení], pracovní náplní funkce asistent [anonymizována dvě slova] [obec], pracovní smlouvou [jméno] [příjmení] ze dne 12. 8. 2019, výpovědí z pracovního poměru [jméno] [příjmení] ze dne 31. 10. 2019, ukončení pracovního poměru ve zkušební době [jméno] [příjmení] ze dne 4. 11. 2019, informací [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [pobočka] poskytnuté Ing. [jméno] [příjmení], ředitelkou odboru kontrolně-právního ze dne 13. 8. 2020.

5. Po provedeném dokazování z hlediska skutkového stavu bylo soudu prokázáno, že žalobce dne [datum] získal vysokoškolské vzdělání studiem v magisterském studijním programu Učitelství pro střední školy ve studijním oboru Učitelství odborných předmětů – specializace obchod a služby na Pedagogické fakultě [anonymizováno] univerzity v [obec]. Žalobce byl jmenován na pracovní místo vedoucího zaměstnance dle § 33 odst. 3 zákoníku práce na místo Vedoucího odboru ekonomicko-investičního s místem výkonu práce [země] – [anonymizována dvě slova] [obec] od 1. 10. 2009. Od 1. 4. 2011 na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] přechází činnost, kterou žalobce vykonával v rámci [anonymizována dvě slova] v [obec] v souladu s § 345 zákoníku práce a k přechodu práv a povinností vyplývající z pracovněprávního vztahu žalobce na přejímající organizační složku státu, kterou se stává [anonymizována dvě slova] [země] se sídlem v [obec]. Žalobce byl odvolán z funkce vedoucího odboru ekonomicko-investičního s místem výkonu práce [země] – [anonymizována dvě slova] [obec] podle § 73 zákoníku práce ke dni 31. 3. 2011. Žalobce byl jmenován v souladu s § 33 odst. 3 zákoníku práce od 1. 4. 2011 na pracovní pozici ředitel [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] – [obec]. Žalobce se vzdal pracovního místa vedoucího zaměstnance dnem 11. 1. 2012 na pracovní pozici ředitel [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] – [obec]. Tento přípis žalovaná obdržela dne 10. 1. 2012. Žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního poměru ze dne 11. 1. 2012 podle § 52 písm. c) zákoníku práce s odůvodněním, že dne 10. 1. 2012 se žalobce vzdal pracovního místa ředitele [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] – [obec] s tím, že žalovaná nemá pro žalobce práci. Žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního poměru ze dne 29. 11. 2019 podle § 52 písm. c) zákoníku práce pro nadbytečnost s odůvodněním:„ Dne 10. 1. 2012 jste v souladu s § 73 odst. 5 zákoníku práce se vzdal pracovního místa ředitele [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] – [obec]. Podle § 73 odst. 6 zákoníku práce Vám oznamujeme, že pro Vás zaměstnavatel nemá takovou práci, která by odpovídala Vašemu zdravotnímu stavu a kvalifikaci.“ Výpověď ze dne 29. 11. 2019 žalobce osobně převzal dne 29. 11. 2019. Z webových stránek žalované byl zjištěn přehled vypsaných volných pracovních pozic v době dání výpovědi žalobci odborný/vrchní referent – personalista [anonymizována dvě slova] [obec], pracoviště [část obce], vedoucí oddělení ([anonymizováno] pracoviště [obec]), vedoucí oddělení (kontaktní pracoviště [obec]), vedoucí oddělení (kontaktní pracoviště [obec]), vedoucí oddělení (kontaktní [anonymizováno] [obec]), vedoucí oddělení ([anonymizována dvě slova] [obec]), vedoucí oddělení ([anonymizována dvě slova] [obec]), vedoucí oddělení zprostředkování – centrum odboru zaměstnanosti ([anonymizována dvě slova] [obec] – pracoviště [část obce]), vedoucí oddělení zprostředkování, evidence a podpory v nezaměstnanosti – odbor zaměstnanosti [anonymizováno] ([anonymizována dvě slova] [obec] – pracoviště [část obce]), vedoucí oddělení zprostředkování, evidence a podpory v nezaměstnanosti – odbor zaměstnanosti [část obce] ([anonymizována dvě slova] [obec] – pracoviště [část obce]), vedoucí oddělení zprostředkování, evidence a podpory v nezaměstnanosti – odbor zaměstnanosti [část obce] ([anonymizována dvě slova] [obec] – pracoviště [část obce]), vrchní referent/rada – odborný pracovník projektu ([anonymizována dvě slova] [obec] – pracoviště [obec]), specialista evidence a dávek podpory v nezaměstnanosti ([anonymizována dvě slova] [obec]), sociální pracovník ([anonymizována dvě slova] [obec]), sociální pracovník ([anonymizována dvě slova] [obec]), sociální pracovník ([anonymizována dvě slova] [obec]) a specialista ESF ([anonymizována dvě slova] [obec] – pracoviště [obec]). [anonymizována čtyři slova] [pobočka] Ing. [jméno] [příjmení], ředitelka odboru kontrolně-právního poskytla písemnou informaci ze dne 13. 8. 2020, že na pracovišti v [obec] v listopadu 2019 bylo místo údržbáře v pracovním místě a dále mimo jiné bylo sděleno, že na pracovišti [obec] v listopadu 2019 končil pracovní poměr spisový pracovník na pracovišti [obec], v prosinci 2019 končil pracovní poměr na pozici odborný účetní na pracovišti [obec], v prosinci 2019 skončil pracovní poměr referenta majetkové správy na pracovišti [obec], v lednu 2020 končil pracovní poměr spisový pracovník.

6. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 5 C 130/2015 bylo zjištěno, že žalobce se žalobou ze dne 4. 8. 2014 domáhal zaplacení částky ve výši 277 760 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce pracoval u žalované na pozici ředitele [anonymizováno 7 slov] v [obec] – [obec] na základě jmenování ze dne 1. 4. 2011 a dne 10. 1. 2012 se žalobce vzdal vedoucího pracovního místa ředitele a dnem 11. 1. 2012 skončil jeho výkon práce na tomto místě. Žalobce dostával od žalovaného měsíčně náhradu platu za obdobu překážek v práci na straně zaměstnavatele ve výši 263,03 Kč hrubého za hodinu, poslední náhradu platu obdržel žalobce za měsíc duben 2012, ve kterém mu byla proplacena rovněž náhrada platu za část dovolené. Od měsíce května 2012 žalovaný na náhradu platu neposlal již ničeho. Žalobce požadoval po žalované náhradu platu za květen až říjen 2012 ve výši 277 760 Kč. Soud prvního stupně shledal, že žalobci nebyla výpověď z pracovního poměru ze dne 11. 1. 2012 řádně doručena, neboť nebyly splněny všechny zákonné podmínky pro doručení výpovědi a dospěl k závěru, že došlo k pochybení žalované při doručování výpovědi žalobci a pracovní poměr nebyl ukončen platně a nadále trvá. Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl rozsudkem 5 C 130/2015-114 ze dne 10. 4. 2019. Žalovaná se odvolala a z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 23 Co 238/2019-160 ze dne 11. 9. 2019 vyplývá, že soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že žalobci nebyla doručena výpověď z pracovního poměru ze dne 11. 1. 2012 a jestliže nebyla výpověď žalobci doručena, nemohla vyvolat žádné právní účinky a pracovní poměr žalobce u žalované trval i po 30. 4. 2012. U právního úkonu, který neexistuje nelze posuzovat neplatnost, proto se žalobce nemohl domáhat neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 11. 1. 2012 u soudu podle § 72 zákoníku práce.

7. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že byla zapsána obchodní firma [právnická osoba] Žalobce je zde uveden jako statutární orgán od 11. 11. 2016. Živnostenské oprávnění firmy: poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků od 29. 12. 2016 na dobu neurčitou. Dále byla zapsána [právnická osoba], s. r. o. Žalobce je zde uveden jako statutární zástupce od 30. 10. 2012 do 10. 12. 2013. Žalobce je zapsán v živnostenském rejstříku – realitní činnost od 7. 10. 2002, ukončeno 7. 11. 2011, realitní činnost správa a údržba nemovitostí od 7. 11. 2011, ukončeno 2. 3. 2020, realitní činnost od 7. 10. 2002 do 30. 6. 2008 a zprostředkování spotřebitelského úvěru od 14. 11. 2012 do 1. 3. 2017.

8. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] bylo zjištěno, že svědkyně vykonává funkci ředitelky [anonymizována dvě slova] [obec] od 1. 4. 2011. Svědkyně vypovídala, že žalobce se řádně nevěnoval výkonu funkce ředitele.

9. Z výpovědí svědka [celé jméno svědka] nebyly zjištěny žádné rozhodující skutečnosti potřebné pro rozhodnutí v této věci.

10. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti důležité pro rozhodnutí v této věci.

11. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], vedoucí personálního oddělení žalované, bylo zjištěno, že svědkyně po předložení přehledu vhodných míst u žalované ze dne 13. 8. 2020 označila místa, u kterých se jednalo o služební místa a na které musela být vyhlášena výběrová řízení v roce 2019 a dále označila v dokladu o poskytnutí informací z 13. 8. 2020 místa, která nejsou služební, a jedná se o pracovní poměr. Pracoviště; [příjmení]; [příjmení]; Pozice [obec]; Listopad r. 2019; Pracovní poměr; Spisový pracovník [obec]; Prosinec r. 2019; Pracovní poměr; Odborný účetní [obec]; Prosinec r. 2019; Pracovní poměr; Referent majetkové správy [obec]; [příjmení] r. 2020; Pracovní poměr; Spisový pracovník Svědkyně potvrdila, že k datu 29. 11. 2019 bylo volné místo spisového pracovníka na pracovišti v [obec]. Svědkyně uvedla, že neví, zda se někdo zajímal o volná místa vhodná pro žalobce mimo území působnosti [anonymizováno] [pobočka], tedy působnosti [anonymizována dvě slova] v [anonymizována dvě slova] [země].

12. Pokud se týká důkazů výpisy z veřejné části živnostenského rejstříku a výpisu z živnostenského rejstříku ohledně žalobce, z kopií části úkolového vyjádření žalobce ze dne 4. 1. 2011, kopií části úkolového diáře žalobce ze dne 15. 6. 2011, kopií části úkolového diáře žalobce ze dne 30. 6. 2011, kopií části úkolového diáře žalobce ze dne 13. 12. 2011, výpisy z účtu žalobce u Komerční banky za období 26. 5. 2011, výpisu z účtu žalobce u Komerční banky za období od 6. 5. 2011, výpisy z účtu žalobce u Komerční banky za období od 26. 5. 2011, výpisy z účtu žalobce u Komerční banky za období od 27. 8. 2011 do 26. 9. 2011, výpisy z účtu žalobce u Komerční banky za období od 27. 10. 2011, přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalobce za rok 2011, pak tyto doklady nejsou důležité pro rozhodnutí v této věci.

13. Vzhledem k tomu, že se jedná o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 29. 11. 2019, je nutno věc posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce v platném znění (dále jen zákoník práce).

14. Výpověď z pracovního poměru ze dne 29. 11. 2019 žalobce osobně převzal 29. 11. 2019. Pracovní poměr na základě této výpovědi měl skončit ke dni 31. 1. 2020. Žaloba na určení neplatnosti byla podána soudu 31. 3. 2020, z čehož vyplývá, že byla podána včas ve lhůtě podle § 72 zákoníku práce, dle kterého neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí okamžitým zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

15. Výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží (§ 50 odst. 1 zákoníku práce).

16. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52 zákoníku práce (§ 50 odst. 2 zákoníku práce).

17. Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52 zákoníku práce), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem, důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn (§ 50 odst. 4 zákoníku práce).

18. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. (§ 52 písm. c zákoníku práce) Odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí. Zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a klasifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo jí zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce (§ 73a odst. 2 zákoníku práce).

19. Žalovaná namítala, že pracovní poměr žalobce u žalované skončil na základě výpovědí z pracovního poměru ze dne 11. 2. 2012 s tím, že výpověď ze dne 29. 11. 2012 byla dána žalobci jen z opatrnosti.

20. Žalobce pracoval u žalované na pozici ředitele [anonymizováno 7 slov] v [obec] – [obec] na základě jmenování ze dne 1. 4. 2011 a dne 10. 1. 2012 se vedoucího pracovního místa vzdal. Výkon práce na tomto místě skončil dnem 11. 1. 2012, dne 11. 1. 2012 dala žalovaná žalobci výpověď z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti, neboť pro žalobce neměla práci, která by odpovídala jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Žalovaná měla vůči žalobci nabídkovou povinnost. Žalobci nebyla doručena výpověď z pracovního poměru ze dne 11. 1. 2012 a nemohla vyvolat žádné právní účinky a pracovní poměr žalobce u žalované trval k datu 30. 4. 2012. Pracovní poměr, který nebyl rozvázán žádným platným právním úkonem, pak trvá. U právního úkonu, který neexistuje, nelze posuzovat neplatnost, proto se žalobce nemohl domáhat neplatnosti této výpovědi z pracovního poměru ze dne 1. 1. 2012 podle ustanovení § 72 zákoníku práce (srovnej rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 23 Co 238/2019-160 ze dne 11. 9. 2019 o zaplacení částky 277 760 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 4. 2019 č. j. 5 C 130/2015-114, který nabyl právní moci dne 17. 10. 2019.

21. K námitce žalované, že pracovní poměr žalobce u žalované skončil marným uplynutím lhůty, ve které mohl požádat o přijetí do služebního poměru (30. 6. 2017), což neučinil.

22. V § 5 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb. (dále jen zákon o státní službě) se stanoví, které obory služba zahrnuje.

23. Do služebního poměru se osoba přijímá rozhodnutím služebního orgánu. Spolu s rozhodnutím o přijetí do služebního poměru, rozhodne služební orgán o zařazení státního zaměstnance na služební místo nebo o jmenování státního zaměstnance na služební místo představeného (§ 23 odst. 1 zákona o státní službě).

24. Na přijetí do služebního poměru zařazení na služební místo a na jmenování na služební místo představeného není nárok (§ 23 odst. 2 zákona o státní službě).

25. První systematizace a první systematizace pracovních míst podle tohoto zákona se ve všech správních úřadech stanoví s účinností od 1. července 2015. Na místo služebního orgánu předloží návrh těchto systematizací Ministerstvo vnitra po projednání s Ministerstvem financí, ten, kdo je v čele správního úřadu, jehož se tento návrh týká (§ 184 odst. 1 zákona o státní službě).

26. Systematizace podle § 184 odst. 1 služebního zákona se zaměřují zejména na vymezení služebních míst státních zaměstnanců a pracovních míst zaměstnanců (§ 184 odst. 2 zákona o státní službě).

27. Dosavadní vedoucí zaměstnanec ve správním úřadu vykonávající činnosti obdobné činnostem podle § 5 se dnem 1. července 2015 považuje za státního zaměstnance ve služebním poměru na dobu neurčitou a představeného; může vykonávat službu na služebním místě představeného, nejdéle však do doby, než bude toto služební místo obsazeno postupem podle tohoto zákona (§ 188 odst. 1 zákona o státní službě).

28. Dosavadní zaměstnanec vykonávající činnosti podle § 5, který je ke dni 1. července 2015 v pracovním poměru na neurčitou, má nárok být na základě systematizace podle § 184 odst. 1 přijat do služebního poměru na dobu neurčitou, jestliže a) splňuje předpoklady uvedené v § 25 odst. 1 a za b) má podle systematizace vykonávat činnosti podle § 5, c) požádá o přijetí do služebního poměru správního úřadu písemně do 31. 8. 2015 (§ 190 odst. 1 zákona o státní službě).

29. Nepožádá-li dosavadní zaměstnanec uvedený v § 190 odst. 1 o přijetí do služebního poměru, zaniká jeho pracovní poměr na dobu neurčitou uplynutím 30. 6. 2017 (§ 190 odst. 4 zákona o státní službě).

30. Zákon o státní službě č. 234/2014 Sb. nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2015 s výjimkou ustanovení § 13, 185, 186, 187, 202 a 206, která nabývají účinnosti dnem jeho vyhlášení (§ 207 zákona o státní službě).

31. Zákon o státní službě č. 234/2014 Sb. nabyl účinnosti k 1. 1. 2015, je komplexní úpravou poměrů mezi státními zaměstnanci (úředníky) a správními úřady. Služební poměr není podřízen režimu a právní úpravě zákoníku práce, ale jeho téměř komplexní úprava je obsažena v zákoně o státní službě. Zákoník práce není vůči zákonu o státní službě subsidiárním právním předpisem, ale jedná se o vztah delegace. Základní instituty pracovního práva jako zejména vznik pracovního poměru dle pracovní smlouvy nebo jmenování nebo ukončování pracovního poměru se tedy v případě státních úředníků nově vůbec neuplatní. Dle § 72 zákona o státní službě služební orgán rozhodne o skončení služebního poměru, uplynula-li marně doba, po kterou byl státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů.

32. Žalobce před účinností zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, se vzdal funkce vedoucího zaměstnance. Žalobce od svého vzdání se místa vedoucího pracovníka činnost dle § 5 zákona o státní službě nevykonával, a tak ani nebyl osobou povinnou ani oprávněnou k podání příslušné žádosti dle ust. § 190 zákona o státní službě a tím prakticky žalovaná znemožnila žalobci překlopení pracovně právního poměru do poměru služebního dle později účinného zákona o státní službě, který byl účinný od 1. 7. 2015. U žalobce tak nelze hovořit o automatickém přechodu, který se aplikuje na vedoucí zaměstnance a ke kterému došlo k 1. 7. 2015. Žalobce pokud by byl vnímán jako řadový zaměstnanec, nemohl podat do 30. 8. 2015 žádost o přijetí do služebního poměru, který takto mohl být vykonáván nejdéle do 30. 6. 2017 a u žalobce nemohlo dojít k 30. 6. 2017 ke skončení pracovního poměru marným uplynutím lhůty, když nepožádal o přijetí do služebního poměru do 30. 6. 2015. Zde je třeba podotknout, že žalovaná nesplnila svou nabídkovou povinnost, nenabídla žalobci žádné volné místo po vzdání se funkce a neskončila s ním pracovní poměr z důvodu nadbytečnosti. Žalovaná znemožnila žalobci překlopení do služebního zákona a pracovní poměr žalobce u žalované tak trvá. Soud dospěl k závěru, že pracovní poměr žalobce u žalované nemohl skončit ke dni 30. 6. 2017 ve smyslu ust. § 190 odst. 4 zákona o státní službě.

33. Žalobce se před účinností zákona o státní službě vzdal místa vedoucího zaměstnance. Je nesporné, že v této době existovala nabídková povinnost žalované, žalovaná nenabídla žalobci žádné volné vhodné místo, žalobce ke dni účinnosti zákona o státní službě byl u žalované v pracovním poměru dále, ale nebyl zařazen na žádné konkrétní místo, když žalovaná mu žádné volné vhodné místo nenabídla. Zde nebyla žádná povinnost na straně žalobce, aby se musel ucházet o nějaká volná místa. Zde trvala dlouhodobá nečinnost ze strany žalované, co se týče plnění její nabídkové povinnosti dle § 73a odst. 2 zákoníku práce. Přechodná ustanovení k zákonu o státní službě tento problém neřeší. Nabídková povinnost žalované po přijetí zákona o státní službě tedy trvá i nadále. Pokud se jednalo o volná místa, tak tato mohla být obsazena jen postupem podle zákona o státní službě. Na obsazení každého volného služebního místa se podle § 24 odst. 1 zákona o státní službě koná výběrové řízení, na jehož základě je vybraný uchazeč přijat rozhodnutím služebního orgánu do služebního poměru. Spolu s tímto rozhodnutím rozhoduje služební orgán též o zařazení státního zaměstnance na konkrétní služební místo, tj. v případě řadových státních zaměstnanců nebo o jmenování státního zaměstnance na služební místo představeného, přičemž na přijetí do služebního poměru a zařazení na služební místo nebo jmenování na služební místo představeného není podle § 23 odst. 2 zákona o státní službě nárok. Žalovaná měla žalobci nabídnout volná pracovní místa, která mohou být vykonávána v pracovním poměru, odpovídající zdravotnímu stavu a kvalifikaci zaměstnance dle § 73 odst. 2 zákoníku práce. Na takovou pozici by mohl být zaměstnanec po dohodě s ním zařazen. Rozhodnutí, zda této nabídky bude ze strany žalobce využito, závisí výlučně na zaměstnanci, který může tuto pracovní příležitost jak přijmout, tak ji odmítnout. Přijme-li však nabízenou práci, dojde tím ke změně pracovního poměru ohledně dohodnutého druhu práce. Nabídková povinnost může být splněna jen řádnou ofertou adresovanou zaměstnanci, nikoliv pouhým informativním zveřejněním seznamu volných míst či obdobně.

34. Žalovaná tvrdila, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti výpovědi z 29. 11. 2019 dané mu až po skončení pracovního poměru ve smyslu § 80 o. s. ř. s odůvodněním, že pracovní poměru žalobce již skončil marným uplynutím doby, ve které mohl požádat o přijetí do služebního poměru (30. 6. 2017), což prokazatelně neučinil.

35. Žalobce uplatnil neplanost rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 29. 11. 2019 podle § 72 zákoníku práce, kde není nutno tvrdit naléhavý právní zájem na určení, když určení neplatného rozvázání pracovního poměru soudem vyplývá přímo z ust. § 72 zákoníku práce.

36. Tvrzení žalované, zda žalobce měl či neměl zájem o další práci je irelevantní. Mělo mu být nabídnuto volné vhodné pracovní místo, až tehdy by bylo zjištěno, že žalobce chce nebo nechce u žalované pracovat. Skutečnost, že mezi účastníky neexistoval sjednaný druh práce nelze dávat k tíži žalobce, ale žalovaná mu žádné místo nenabídla. (srovnej rozsudek NS 22 Cdo 815/2020).

37. Povinnost tvrdit a prokázat, že je ve smyslu ust. § 73a odst. 2 zákoníku práce dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce má zaměstnavatel. Nese proto také procesní odpovědnost (důkazní břemeno) za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Zaměstnavatel, který přistoupil k výpovědi z pracovního poměru z důvodu, že pro zaměstnance, který byl odvolán z funkce nebo který se funkce vzdal, nemá práci odpovídající kvalifikaci zaměstnance popřípadě jinou pro něho vhodnou práci, prokáže v občanském soudním řízení o neplatnosti rozvázání pracovního poměru použitý výpovědní důvod jen bude-li za řízení tvrdit (a pomocí důkazů prokazovat), že pracovní místa jež byla pro zaměstnance vhodná (zejména s ohledem na jeho kvalifikaci) jsou obsazená (jinými zaměstnanci), popřípadě že neobsazená pracovní místa jsou pro tohoto zaměstnance vhodná (srovnej rozsudek NS 21 Cdo 2355/2009 101/ 2011).

38. Žalovaná dala žalobci výpověď ze dne 29. 11. 2019 podle § 52 písm. c) zákoníku práce, přičemž ve výpovědi žalovaná uvedla, že nemá pro žalobce jinou práci vyhovující zdravotnímu stavu a kvalifikaci žalobce. Žalovaná s tvrzením žalobce nesouhlasila, a pokud přijímali na pracovišti v [obec] nového zaměstnance v době doručení výpovědi žalobci ze dne 29. 11. 2019, tak šlo o pracovní místo, které neodpovídalo kvalifikaci žalobce ve smyslu § 73a odst. 2 zákoníku práce. Šlo o pracovní místo zaměstnance na pozici údržby. Na základě informací poskytnutých žalovanou ze dne 13. 8. 2020 bylo zjištěno, že k datu 29. 11. 2019 bylo volné místo spisového pracovníka pracoviště [obec]. Toto místo bylo volné a vhodné pro žalobce a mělo být žalobci nabídnuto. Jednalo se v podstatě o pracovní místo - asistent ředitele [anonymizována dvě slova]. Na tomto pracovním místě byla původně zařazena Ing. [jméno] [příjmení], která v době od 12. 8. 2019 do 23. 2. 2020 čerpala mateřskou dovolenou. Po dobu mateřské dovolené Ing. [jméno] [příjmení] byla na předmětném pracovním místě zařazena [jméno] [příjmení], a to v době od 12. 8. 2019 do 8. 11. 2019, přičemž pracovní poměr ukončila ve zkušební době, z čehož vyplývá, že k datu 29. 11. 2019 toto místo bylo volné a bylo vhodné vzhledem na kvalifikaci a zdravotní stav žalobce. Na tom nic nemění skutečnost, že ode dne 24. 2. 2020 nastoupila na místo asistentky ředitele kontaktního pracoviště zpět Ing. [jméno] [příjmení], a to bezprostředně po ukončení mateřské dovolené.

39. Zaměstnavatelem žalobce je [anonymizována tři slova], který má celostátní působnost. Žalovaná v průběhu jednání byla poučena dle § 118a odst. 1 a 2 o. s. ř., že žalovaná nevylíčila všechny rozhodné skutečnosti a nenavrhla všechny důkazy potřebné k prokázání, že žalovaná nedisponovala k datu 29. 11. 2019 žádným vhodným volným pracovním místem jako [anonymizována tři slova] v celém územním rozsahu její působnosti [anonymizována dvě slova] [země]. Současně byla vyzvána, aby tato tvrzení doplnila a bez zbytečného odkladu tyto důkazy označila. Byla poučena, že pokud takto neučiní, nebude prokázáno, že žalovaná nabídla žalobci k 29. 11. 2019 volné vhodné pracovní místo jako [anonymizována tři slova] v celém územním rozsahu. Z výpovědi svědkyně personalistky žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplynulo, že jí není známo, zda se někdo zajímal o volná a vhodná místa pro žalobce mimo územní působnosti [anonymizováno] [pobočka]. Nebylo prokázáno, že žalovaná nedisponovala žádným vhodným volným pracovním místem, které mohlo být navrhnuto žalobci před dáním výpovědi z pracovního poměru z 29. 11. 2019 a to v rámci [anonymizována tři slova] u žalované, tedy žalovaná neprokázala své tvrzení, že ani v rámci celé ČR nebylo žádné volné vhodné pracovní místo, které mohla žalobci nabídnout. Nabídková povinnost dle ust. § 73a odst. 2 zákoníku práce nebyla teritoriálně omezená (srovnej rozsudek NS 21 Cdo 4897/2009, 21 Cdo 315/2020).

40. Jednou ze zásad soukromého práva, která je zakotvena v § 8 občanského zákoníku, je, že výkon práv nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Tato zásada nepochybně platí i na pracovně právní vztahy. Výkon práva v rozporu s dobrými mravy znamená, že se výkon práva ocitá v rozporu s uznávaným míněním rozhodující části společnosti, která ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být výkon práva tak, aby byl v souladu se základními a obecně respektovanými zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Rozpor s dobrými mravy spočívá v tom, že výkon práva sice neodporuje zákonu, ale ocitne se v rozporu se shora uvedeným společensky uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich jednání, aby byl v souladu s obecnými morálními zásadami společnosti. Výkon práv a povinností vyplývající z pracovně právních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práva a oprávněných zájmů jiného účastníka pracovně právního vztahu. Z uvedeného vyplývá, že výkon práva musí být uplatněn v zákonném rámci, který vymezuje jeho obsah a cíl.

41. Žalovaná nesplnila svou nabídkovou povinnost, když po vzdání se funkce mu nenabídla žádné volné vhodné místo. Výpověď k 29. 11. 2019 po uplynutí 7 let v době, kdy dle jejího tvrzení neměla žádné volné vhodné místo pro žalobce, ačkoli je [anonymizováno] s celostátní působností a mohla žalovaná načasovat dání této výpovědi v době, kdy by měla volné vhodné místo pro žalobce, které by mu mohla nabídnout. Teprve v průběhu řízení v této věci dne 21. 6. 2021 byla žalobci nabídnuta ve smyslu § 73a odst. 2 zákoníku práce změna pracovního zařazení žalobce, kdy mu bylo nabídnuto pracovní místo odborného účetního, a žalobce toto pracovní místo přijal. Takové jednání je nutno považovat za zjevné zneužití práva ze strany žalované jako zaměstnavatele s cílem způsobit zaměstnanci újmu v podobě zániku jeho pracovního poměru. Takové jednání nepožívá právní ochrany a jedná se o zneužití práva ze strany žalované.

42. Soud shrnuje, že výpověď z pracovního poměru ze dne 29. 11. 2019 je neplatná, když žalovaná nesplnila svou nabídkovou povinnost a když předmětná výpověď byla žalobci dána ze strany žalované v době, kdy žalovaná tvrdila, že jí byla dána, ačkoliv žalovaná neměla žádné volné vhodné místo, jako [anonymizováno] s celostátní působností a načasování této výpovědi přímo záviselo na žalované jako zaměstnavateli. Toto jednání samo o sobě je možno považovat za zneužití práva ze strany žalované.

43. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř. Žalobce byl ve věci procesně úspěšný a proto má nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Žalobci vznikly náklady řízení za 14 úkonů právní služby dle vyhlášky 177/1996 Sb., (dále jen advokátní tarif) dle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) po 2 500 Kč za úkon (příprava a převzetí, sepis žaloby, písemné podání ve věci samé ze dne 18. 2. 2021, zastupování u jednání 15. 3. 2021 od 7:30 hodin do 9:20 hodin, písemné podání ve věci samé ze dne 30. 3. 2021, písemné podání ve věci samé ze dne 14. 5. 2021, zastupování u jednání 17. 5. 2021 od 7:30 hodin do 9:40 hodin – 2 úkony, písemné podání ve věci samé ze dne 7. 6. 2021, zastupování u jednání 13. 7. 2021 od 12:00 do 14:00, písemné podání ve věci samé ze dne 2. 9. 2021, zastupování u jednání dne 7. 9. 2021 od 8:30 hodin do 11:00 hodin – 2 úkony, zastupování u jednání dne 21. 10. 2021 od 8:00 hodin do 9:25 hodin), za režijní paušál 14 x 300 Kč, za náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu 10 x 100 Kč, za cestovné zástupce žalobce k jednání 15. 3. 2021, 17. 5. 2021, 13. 7. 2021, 7. 9. 2021 a 21. 10. 2021, náhrada za použití vozidla činí 1 056 Kč při sazbě 4,40 Kč a náhrada za PHM činí 353 Kč při ceně nafty dle vyhlášky 27,20 Kč za litr. Celkem odměna advokáta představuje částku 41 609 Kč. Advokát Mgr. [jméno] [příjmení] je plátcem DPH,. která činí 21 % a představuje částku 8 738 Kč Celkem odměna advokáta včetně DPH činí 50 347 Kč. Žalobci dále vznikly náklady řízení za zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč Celkem v souvislosti s tímto sporem žalobci vznikly náklady řízení 52 347 Kč.

Poučení