25 C 183/2018-194

Rubrum

Okresní soud v Karviné rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Chowaniece a přísedících Ing. Miroslavy Veselkové a Bc. Dagmar Vaňkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] [anonymizováno] [obec] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [anonymizováno] působící na pobočce [anonymizováno] [obec] [anonymizováno], [PSČ] [obec] o zaplacení 760 737 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 760 737 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 508 Kč od 16. 6. 2015 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 644 Kč od 16. 7. 2015 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 604 Kč od 16. 8. 2015 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 037 Kč od 16. 9. 2015 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 571 Kč od 16. 10. 2015 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 704 Kč od 16. 11. 2015 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 868 Kč od 16. 12. 2015 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 885 Kč od 16. 1. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 099 Kč od 16. 2. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 373 Kč od 16. 3. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 630 Kč od 16. 4. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 276 Kč od 16. 5. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 082 Kč od 16. 6. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 179 Kč od 16. 7. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 981 Kč od 16. 8. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 370 Kč od 16. 9. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 529 Kč od 16. 10. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 210 Kč od 16. 11. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 898 Kč od 16. 12. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 198 Kč od 16. 1. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 656 Kč od 16. 2. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 536 Kč od 16. 3. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 212 Kč od 16. 4. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 848 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 279 Kč od 16. 6. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 358 Kč od 16. 7. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 152 Kč od 16. 8. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 830 Kč od 16. 9. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 985 Kč od 16. 10. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 038 Kč od 16. 11. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 007 Kč od 16. 12. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 068 Kč od 16. 1. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 958 Kč od 16. 2. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 164 Kč od 16. 3. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Dne 14. 6. 2018 soud obdržel návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, na základě kterého se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 760 737 Kč s příslušenstvím, jako náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za měsíce 5/ 2015 až 2/ 2018. Žalobu odůvodňoval tím, že za trvání pracovního poměru žalobce u žalované utrpěl dne [datum] pracovní úraz. Na základě lékařského posudku ze dne 16. 11. 1999 žalobce byl uznán zdravotně nezpůsobilý k výkonu dosavadní práce a ke dni 2. 3. 2000 od 3. 1. 2000 žalobci byla přiznána náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti na základě dohody ze dne 2. 3. 2000. Renta byla řádně a včas hrazena do června 2013.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s odůvodněním, že žalovaná přestala poskytovat žalobci rentu s účinností od 1. 7. 2013 poté, co obdržela znalecký posudek vyhotovený dne 13. 8. 2013 znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení]. Podle závěru tohoto znaleckého posudku trpí žalobce nejméně od prosince 2005 obecným onemocněním krčního úseku páteře při prokázaných degenerativních změnách a současně trpí i oboustranným syndromem karpálních tunelů, který by jej rovněž vyřazoval z rizika vibrací a přetěžování horních končetin. Obě tato onemocnění označila znalkyně za onemocnění obecná, která nemají souvislost s utrpěným pracovním úrazem ze dne [datum]. Žalobce vykonával u žalované práce horníka jak v rubání, tak v přípravách. Jednalo se o práce, které s ohledem na zjištěná obecná onemocnění by žalobce nadále nemohl vykonávat, ani kdyby pracovní úraz neutrpěl, neboť v obou případech se jedná o zaměstnání spojená s rizikem vibrací a přetěžování horních končetin. Tuto skutečnost považuje žalovaná za změnu poměrů ve smyslu § 202 odst. 1 zákoníku práce, v jejímž důsledku nárok žalobce na poskytování náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti do rozhodného průměrného výdělku, kterého dosahoval žalobce při výkonu práce horníka u žalované, zanikl.

3. Žalovaná nejdříve vznesla námitku promlčení za období od 1. 5. 2015 do 31. 3. 2016. U jednání dne 15. 3. 2021 žalovaná tuto vznesenou námitku promlčení vzala v celém rozsahu zpět.

4. Usnesením č. j. 25 C 183/2018-24 ze dne 27. 9. 2018 soud v souladu s § 92 odst. 2 o. s. ř. připustil, aby původně žalovaná [právnická osoba] se sídlem [adresa původní účastnice], [IČO], z řízení vystoupila, a aby na její místo vstoupila žalovaná [název práv. osoby] [IČO] se sídlem [adresa původní účastnice]. Toto usnesení nabylo právní moci dnem 17. 10. 2018.

5. Usnesením č. j. 25 C 183/2018-28 ze dne 9. 1. 2019 soud v souladu s § 92 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že připouští, aby žalovaná [název práv. osoby] [IČO] se sídlem [adresa původní účastnice] sídlem [adresa původní účastnice]. Toto usnesení nabylo právní moci dnem 26. 1. 2019.

6. Účastníci učinili nesporným, že žalobci u žalované vznikl pracovní poměr dnem [datum], žalobci u žalované se dne [datum] přihodil pracovní úraz, za který plně zodpovídá žalovaná. Pracovní poměr žalobce u žalované skončil ke dni [datum] na základě lékařského posudku ze dne 16. 11. 1999. Žalovaná vyplácela žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti na základě dohody o poskytování náhrady za ztrátu na výdělku ze dne 2. 3. 2000 od 3. 1. 2000 a tuto náhradu vyplácela řádně do června roku 2013. Od 1. 7. 2013 byla výplata renty zatavena s odvoláním na znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení]. Žalobce u žalované uplatnil předžalobní výzvu. Rozhodný výdělek pro výpočet renty pro rok 2015 činí 39 950 Kč. Rozhodný výdělek pro výpočet renty pro rok 2016 činí 39 990 Kč. Rozhodný výdělek pro výpočet renty pro rok 2017 činí 40 870 Kč. Rozhodný výdělek pro výpočet renty pro rok 2018 činí 42 300 Kč. Žalobce je zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba] [obec] od 1. 11. 2001. Žalobce dosáhl u této společnosti výdělku za 5/ 2015 ve výši 15 442 Kč, za 6/ 2015 ve výši 15 306 Kč, za 7/ 2015 ve výši 15 346 Kč, za 8/ 2015 ve výši 14 913 Kč, za 9/ 2015 ve výši 19 379 Kč, za 10/ 2015 ve výši 19 246 Kč, za 11/ 2015 ve výši 17 082 Kč, za 12/ 2015 ve výši 18 065 Kč, za 1/ 2016 ve výši 16 891 Kč, za 2/ 2016 ve výši 16 617 Kč, za 3/ 2016 ve výši 17 360 Kč, za 4/ 2016 ve výši 17 714 Kč, za 5/ 2016 ve výši 16 908 Kč, za 6/ 2016 ve výši 16 811 Kč, za 7/ 2016 ve výši 18 009 Kč, za 8/ 2016 ve výši 19 620 Kč, za 9/ 2016 ve výši 23 461 Kč, za 10/ 2016 ve výši 18 780 Kč, za 11/ 2016 ve výši 19 092 Kč, za 12/ 2016 ve výši 17 792 Kč, za 1/ 2017 ve výši 17 214 Kč, za 2/ 2017 ve výši 18 334 Kč, za 3/ 2017 ve výši 17 658 Kč, za 4/ 2017 ve výši 18 022 Kč, za 5/ 2017 ve výši 19 591 Kč, za 6/ 2017 ve výši 19 512 Kč, za 7/ 2017 ve výši 18 718 Kč, za 8/ 2017 ve výši 18 040 Kč, za 9/ 2017 ve výši 17 885 Kč, za 10/ 2017 ve výši 17 832 Kč, za 11/ 2017 ve výši 17 863 Kč, za 12/ 2017 ve výši 18 802 Kč, za 1/ 2018 ve výši 19 342 Kč, za 2/ 2018 ve výši 21 136 Kč.

7. Soud provedl důkaz lékařským posudkem ze dne 16. 11. 1999, znaleckým posudkem vypracovaným před podáním žaloby ze dne 13. 8. 2013 znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] z odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání, pracovní smlouvou ze dne 1. 11. 2001, potvrzením o zdravotním stavu žalobce ze dne 14. 12. 2004, potvrzením o zdravotním stavu žalobce ze dne 21. 12. 2007, potvrzením o zdravotním stavu žalobce ze dne 16. 12. 2008, potvrzením o zdravotním stavu žalobce ze dne 3. 12. 2010, lékařskou zprávou MUDr. [jméno] [příjmení] – neurologa za dne 10. 1. 2012, potvrzením o zdravotním stavu praktickým lékařem ze dne 13. 1. 2012, potvrzením o zdravotním stavu ze dne 19. 12. 2012, potvrzením o zdravotním stavu praktickým registrujícím lékařem ze dne 10. 1. 2013, znaleckým posudkem vypracovaným znalcem z oboru zdravotnictví – neurologie MUDr. [celé jméno znalce], Ph.D., ze dne 26. 6. 2019, doplňkem k tomuto znaleckému posudku ze dne 29. 11. 2020, lékařskou zprávou ze dne 19. 10. 2001, zařazením pracovníka na pracovišti ze dne 1. 11. 2001 a znaleckým posudkem vypracovaným znalcem z oboru zdravotnictví, posudkové lékařství [celé jméno znalce] ze dne 11. 6. 2021.

8. Po provedeném dokazování z hlediska skutkového stavu bylo soudu prokázáno, že žalobci u žalované vznikl pracovní poměr dnem [datum]. Žalobci se u žalované dne [datum] přihodil pracovní úraz, za který plně zodpovídá žalovaná. Na základě lékařského posudku ze dne 16. 11. 1999 byl žalobce ode dne 1. 1. 2000 uznán trvale nezpůsobilý výkonu dosavadní práce horníka na čelbě, schopen lehčí fyzické práce na povrchu se šetřením páteře, bez nošení a zvedání těžkých břemen, bez dlouhých pochůzek po nerovném terénu mimo práci ve vynucených polohách, a to pro pracovní úraz ze dne 19. 1. 1999. Pracovní poměr žalobce u žalované skončil ke dni 2. 1. 2000, a to na základě lékařského posudku ze dne 16. 11. 1999. Žalovaná vyplácela žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti na základě dohody o poskytování náhrady za ztrátu na výdělku ze dne 2. 3. 2000 od 3. 1. 2000 a tuto náhradu vyplácela řádně do června 2013. Od 1. 7. 2013 byla výplata renty zastavena s odvoláním na znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení]. Od 1. 11. 2001 žalobci vznikl pracovní poměr u zaměstnavatele [právnická osoba] v [obec] se zařazením jako stavební dělník s tím, že v pracovní smlouvě má uvedeno, že bude vykonávat veškeré práce při výstavbě, rekonstrukcích a údržbě nemovitostí společnosti a na sjednaných zakázkách (stavbách). Na základě lékařské zprávy ze dne 19. 10. 2001 byl žalobce uznán zdravotně způsobilým k výkonu práce stavebního dělníka u firmy [právnická osoba], vzhledem k obtížím a úrazu však jen práce bez přetěžování páteře. Ze zařazení pracovníka na pracovišti ze dne 1. 11. 2001 bylo zjištěno, že žalobce nastoupil u zaměstnavatele [právnická osoba] v [obec], vzhledem k zdravotnímu stavu bylo konstatováno, že žalobce je osvobozen od nošení a zvedání břemen, zařazen na dílnu s rovnou vybetonovanou podlahou v teple, s tím, že se zapojí do práce na dílně, kde se vyvaruje práce v předklonu, popř. jiných vynucených polohách s přetěžováním páteře. Žalobce předložil [právnická osoba] potvrzení o zdravotním stavu ze 14. 12. 2004, 21. 12. 2007, ze dne 16. 12. 2009, ze dne 3. 12. 2010, ze dne 13. 1. 2012, ze dne 19. 2. 2012, ze dne 10. 1. 2013, ve kterých bylo potvrzeno, že po pracovním úrazu žalobce neutrpěl další úraz s trvalými následky a u něho nevzniklo žádné obecné chronické onemocnění. Na základě žádosti znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo provedeno u žalobce EMG vyšetření dne 26. 7. 2013 se závěrem oboustranně zjištěná lehká distální senzimotorická primárně demyelinizační neuropatie nn. mediani při kompresi v karpálních tunelech. Na základě žádosti žalované znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání zpracovala znalecký posudek ze dne 13. 8. 2013. Znalkyně dospěla k závěru, že žalobce trpí obecným onemocněním krčního úseku páteře při prokázaných degenerativních změnách, a to nejméně od prosince 2005. Při vyšetření znalkyní byl zjištěn a EMG potvrzen oboustranný lehký syndrom karpálních tunelů obou horních končetin. Onemocnění krčního úseku páteře by bylo v současné době důvodem k vyřazení z původní profese horníka, kterou vykonával před pracovním úrazem v roce 1999, neboť postupem času se toto onemocnění stalo důvodem k častému léčení v pracovní neschopnosti, a tak k přeřazení na lehčí práci by bylo více než vhodné. Pro zjištěný oboustranný syndrom karpálních tunelů je v současné době nutné vyřazení z rizika vibrací a přetěžování horních končetin. Znalkyně doporučuje zařazení jen bez přetěžování horních končetin, páteře, a to jak z důvodu pracovního úrazu z roku 1999, tak i z důvodu obecného onemocnění krčního úseku páteře a syndromu karpálních tunelů. Uvedená obecná onemocnění nejsou dle znalkyně následkem utrpěného pracovního úrazu. Následky po pracovním úrazu z roku 1999 dle RTG trvají dosud. Žalobce u žalované uplatnil předžalobní výzvu.

9. Ze znaleckého posudku ze dne 26. 7. 2019 vypracovaného znalcem z oboru zdravotnictví – neurologie MUDr. [celé jméno znalce], Ph.D., bylo zjištěno, že u žalobce byl diagnostikovaný syndrom karpálního tunelu lehkého stupně na obou horních končetinách, který znalec verifikoval elektromyografickým vyšetřením dne 17. 6. 2019. Při vlastním vyšetření uvedený nález je ve shodě s výsledkem elektromyografického vyšetření MUDr. [příjmení] ze dne 26. 7. 2013, který je dále uvedený ve znaleckém posudku MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 13. 8. 2013. V odstupu téměř 6 let mezi realizovanými elektromyografickými vyšetřeními nedošlo k výraznějšímu zhoršení. Již v roku 2013 popisovaného syndromu karpálního tunelu lehkého stupně. Kromě dvou uvedených elektromyografických vyšetření z 26. 7. 2013 a ze dne 17. 6. 2019 nebylo u žalobce realizované jiné elektromyografické vyšetření, a to včetně období před úrazem ze dne 19. 1. 1999. Dle znalce na základě uvedené skutečnosti nelze u žalobce uvést, že syndrom karpálního tunelu diagnostikovaný v roce 2013 MUDr. [příjmení] je obecným onemocněním, nakolik nebylo realizované elektromyografické vyšetření k datu rozvázání pracovního poměru mezi žalobcem a žalovanou dne 2. 1. 2020 a dokonce ani po celou dobu trvání pracovního poměru – formou preventivních prohlídek u zaměstnance pracujícího v rizikových podmínkách. Z uvedeného plyne, že dle znalce nelze zjistit, jestli žalobce již měl syndrom karpálního tunelu před úrazem ze dne [datum], nakolik neexistuje elektromyografické vyšetření, které by to prokazovalo, takže dle znalce znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] nemohla na základě nálezu syndromu karpálního tunelu z jediného elektromyografického vyšetření MUDr. [příjmení] ze dne 26. 7. 2013 označit obecným onemocněním. Na základě anamnézy a vlastního vyšetření znalec u žalobce diagnostikoval recidivující interkostální neuralgie a tzv. Tietzův syndrom, který se u žalobce projevuje jako opakující se bolesti v oblasti skloubení levé části hrudní kosti přiléhajících žeber a mezižeberních prostor, které vznikly jako následek úrazu ze dne [datum]. Žalobce ukončil pracovní poměr u žalované 2. 1. 2000 bez realizace výstupního vyšetření. Ke skončení pracovního poměru žalobce u žalované ke dni 2. 1. 2000 diagnosticky se jednalo o příznaky posttraumatického vertebrogenního algického syndromu hrudní páteře. Uvedené obtíže jsou nepochybně poúrazového původu, tedy po úrazu ze dne [datum]. Ke dni 1. 7. 2013, kdy byla renta zastavena, žalobce trpěl vertebrogenním algickým syndromem krční a hrudní páteře, levostranným cervikobrachiálním syndromem a Tietzovým syndromem. Uvedené syndromy jsou posttraumatické (poúrazové) etiologie po úrazu ze dne 19. 1. 1999. Dle znalce, po datu 1. 1. 2000, tj. po datu, kdy byl žalobce trvale uznán nezpůsobilým výkonu práce pro pracovní úraz ze dne [datum], u žalobce nebylo možné diagnostikovat, a ani nebylo diagnostikované jiné obecné onemocnění. Žalobce nebyl nikdy vyšetřován elektromyografickým vyšetřením k vyloučení syndromu karpálního tunelu při výkonu povolání po úraze ze dne [datum] ani při rozvázání pracovního poměru, kdy nebylo realizováno výstupní vyšetření, přičemž pracoval v rizikovém prostředí. Znalec nesouhlasil se závěrem znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], že žalobce trpí obecným onemocněním krčního úseku, když toto onemocnění je důsledkem poruchy posttraumatické statodynamické funkce krčního a hrudního segmentu páteře po úrazu ze dne [datum]. Znalkyně zjistila a pomocí EMG potvrdila (vyšetření MUDr. [příjmení] 26. 7. 2013) oboustranný syndrom karpálního tunelu lehkého stupně, ale v žádném případě tak nevyloučila jeho přítomnost u žalobce ještě před úrazem ze dne [datum], jelikož EMG vyšetření nikdy před úrazem nebylo u žalobce realizované, i když pracoval v rizikovém prostředí a vyšetření nebylo realizované ani při rozvázání pracovního poměru. Nesouhlasil s tvrzením znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], že onemocnění krční páteře považuje za obecné onemocnění. Postižení krčního úseku páteře je následkem úrazu, a to při úrazu vzniklé distorzi páteře a taky pro statodynamickou poruchu hrudní páteře s jejím vlivem na vznik a další progresi poškození i krčního úseku. Znalec souhlasil se závěrem znalkyně [příjmení] [příjmení], že u syndromu karpálního tunelu i lehkého stupně a u obecného onemocnění krční páteře je nutné vyřazení pracovníka z rizika vibrací a z rizika přetěžování horních končetin, ale dle znalce v konkrétním případu žalobce nebylo realizované EMG vyšetření k verifikování syndromu karpálního tunelu před úrazem ze dne [datum] a ani při rozvázání pracovního poměru, a nelze tedy na základě EMG vyšetření ze dne 26. 7. 2017 stanovit diagnózu obecného onemocnění a rovněž nelze u žalobce stanovit diagnózu obecného onemocnění krční páteře, když jde o onemocnění, které vzniklo v důsledku úrazu z roku 1999. Znalec nesouhlasil se závěrem znalkyně [příjmení] [příjmení], že u onemocnění páteře se jedná o obecné onemocnění, když onemocnění páteře je způsobeno pracovním úrazem. Na základě absence elektromyografického vyšetření při rozvázání pracovního poměru (formou výstupního vyšetření) nebo před úrazem (formou preventivního vyšetření) nemohla znalkyně [příjmení] [příjmení] dokázat, že syndrom karpálního tunelu diagnostikovaný při elektromyografickém vyšetření v roce 2013 je obecným onemocněním. Znalec souhlasil se znalkyní [příjmení] [příjmení], že následky pracovního úrazu z roku 1999 dle rtg trvají doposud.

10. Z doplňku ze dne 29. 11. 2020 ke znaleckému posudku znalce [příjmení] [celé jméno znalce], Ph.D., ze dne 26. 7. 2019 bylo zjištěno, že dle elektromyografického vyšetření horních končetin realizovaných u žalobce dne 26. 7. 2013 (realizovala MUDr. [jméno] [příjmení]) a dne 17. 6. 2019 (realizoval MUDr. [celé jméno znalce]) byla u žalobce k datu uvedených vyšetření stanovena diagnóza syndromu karpálního tunelu lehkého stupně obou horních končetin. Dle znalce, vzhledem k tomu, že byl žalobce do vzniku úrazu zaměstnán v práci s rizikem vibrací s přenosem na horní končetiny a současně s rizikem lokální svalové zátěže končetin, mělo být u takového zaměstnance v rámci vstupní a také v rámci výstupní prohlídky při ukončení pracovního poměru provedeno kromě základního vyšetření navíc elektromyografické vyšetření. U žalobce bylo elektromyografické vyšetření realizováno až v roce 2013, kdy nález odpovídal syndromu karpálního tunelu lehkého stupně obou horních končetin. Dobu vzniku syndromu karpálního tunelu dle znalce u žalobce tedy nelze stanovit. V dané situaci můžeme jenom předpokládat, že vzhledem k tomu, že žalobce pracoval v rizikovém prostředí, mohlo dojít ke vzniku syndromu karpálního tunelu při výkonu daného povolání. Z pohledu neurologa tedy lze jenom konstatovat, že dle výsledku elektromyografických vyšetření žalobce k datu 26. 7. 2013 a k datu 17. 6. 2019 žalobce trpěl syndromem karpálního tunelu lehkého stupně. Vertebrogenní obtíže žalobce, tedy i onemocnění krční páteře je nepochybně poúrazového původu, tedy po úrazu ze dne [datum]. Znalec trval na tom, že vertebrogenní obtíže žalobce tedy i onemocnění krční páteře je nepochybně poúrazového původu.

11. Ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství [celé jméno znalce] ze dne 11. 6. 2021 bylo zjištěno, že znalec dospěl k závěru, že žalobce trpí vícero postiženími. Zdravotní postižení žalobce k 1. 7. 2013, které prokazatelně je přímým následkem pracovního úrazu, je poranění hrudního obratle Th6. Rovněž výhřez ploténky Th7/8 byl s vysokou pravděpodobností způsoben předmětným úrazem. Následky tohoto poranění trvají a samy o sobě neumožňují vykonávat stejnou práci jako před úrazem. Dle znalce u žalobce se po pracovním úraze nevyskytla žádná nová podstatnější onemocnění, která by bylo možné prokazatelně a jednoznačně označit jako obecná onemocnění. K závěru MUDr. [příjmení] ve svém znaleckém posudku, že žalobce trpí na obecné onemocnění krčního úseku páteře při prokázaných degenerativních změnách, a to zejména od prosince 2005, znalec konstatoval, že nikterak nelze prokázat, že by se nutně jednalo o obecné onemocnění krčního úseku páteře (degenerativní změny), neboť žalobce již od doby úrazu si stěžoval na obtíže s krční páteří a průvodní lehčí neurologické komplikace. Jelikož neexistuje řádná dokumentace zobrazovacích metod, která by stanovila stav předúrazový a bezprostředně poúrazový, nelze při zjištění na páteři po následných mnoha letech z uvedeného nálezu dojít k jednoznačnému závěru, zda jde o změny chronické nebo poúrazové. Jelikož obtíže s krční páteří měl žalobce již od doby úrazu, lze spíše předpokládat, že nějaké změny strukturální na páteři úrazem mohly vzniknout, pouze nebyly detekovány, neboť větší pozornost byla věnována závažnějšímu poranění hrudní páteře. Onemocnění krčního úseku páteře by bylo důvodem vyřazení z původní profese horníka, nicméně platí již výše zmíněné, že nelze jednoznačně či vysoce důvodně konstatovat, že by obtíže byly obecným onemocněním. Dle znalce zjištěným oboustranný syndrom karpálních tunelů, by žalobce sice vyřazoval z práce horníka, nicméně opět nelze s jistotou prokázat, že jde o obecné onemocnění anebo zda se jedná o pokračování nálezu, který mohl být přítomen ještě v době, kdy pracoval jako horník a kdy pracoval i s vibrujícími nástroji. Od té doby mohl zůstat stav stacionární. Zdaleka ne vždy v podobných případech odstranění příčiny obtíží vede k podstatnějšímu zlepšení klinického či elektromyelografického nálezu. Znalec souhlasil se znalkyní [příjmení] [příjmení], že následky po pracovním úrazu – poranění hrudní páteře z roku 1999 trvají dosud.

12. Projednávanou věc je třeba posuzovat s ohledem na to, že žalobce se domáhá náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 5/ 2015 do 2/ 2018 v souvislosti s pracovním úrazem, který žalobce utrpěl dne [datum] – podle zákona č. 65/1965 Sb. zákoníku práce ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce).

13. Mezi účastníky není sporné, že za pracovní úraz ze dne [datum], který se žalobci přihodil u žalované, plně odpovídá žalovaná jako zaměstnavatel. Dne 2. 3. 2000 uzavřela žalovaná se žalobcem dohodu o poskytování náhrady za ztrátu na výdělku dle § 195 zákoníku práce, podle které se s účinností od 3. 1. 2000 stanovila výše náhrady za ztrátu na výdělku. Náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti poskytovala žalovaná žalobci naposled za měsíc červen 2013.

14. Žalovaná přestala poskytovat žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, tzv. rentu, s účinností od 1. 7. 2013 poté, co obdržela znalecký posudek vyhotovený dne 13. 8. 2013 znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání MUDr. [jméno] [příjmení]. Tato znalkyně dospěla k závěru, že žalobce trpí nejméně od prosince 2005 obecným onemocněním krčního úseku páteře při prokázaných degenerativních změnách a současně trpí oboustranným syndromem karpálního tunelu, který by jej rovněž vyřazoval z rizika vibrací a přetěžování horních končetin. Dle znalkyně tato obecná onemocnění nejsou následkem utrpěného pracovního úrazu, přičemž následky po pracovním úrazu z roku 1999 trvají doposud. Obě tato onemocnění označila znalkyně za onemocnění obecná, nemající souvislost s utrpěným pracovním úrazem. Žalobce vykonával u žalované práci horníka, jak v rubání, tak v přípravách. Jednalo se o práce, které s ohledem na zjištěná obecná onemocnění by žalobce nadále nemohl vykonávat, ani kdyby pracovní úraz neutrpěl, neboť v obou případech se jedná o zaměstnání spojená s rizikem vibrací a přetěžováním horních končetin. Tuto skutečnost považovala žalovaná za změnu poměrů ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 zákoníku práce, v jejímž důsledku nárok žalobce na poskytování náhrady za ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti do rozhodného průměrného výdělku, kterého dosahoval při výkonu práce horníka u žalované, zanikl.

15. Soudce se zabýval otázkou, zda od 1. 7. 2013 u žalobce došlo k podstatné změně poměrů, zda došlo k přetržení přímé souvislosti mezi škodou, spočívající ve ztrátě na výdělku a existencí předmětného pracovního úrazu, jakožto příčiny škody a zda existence obecných onemocnění, která by žalobce sama o sobě, i kdyby nebylo následků pracovního úrazu, zcela vyřazovala z původní profese.

16. Změna v okolnostech, které byly rozhodující pro určení výše škody, má podle § 202 odst. 1 zákoníku práce význam jen tehdy, týká-li se poměru poškozeného, spočívá-li změna poměru přímo v osobě poškozeného, a jde-li o změnu podstatnou. Pro závěr, zda došlo k podstatné změně poměru ve smyslu tohoto ustanovení, je nezbytné porovnat poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity nebo částečné invalidity) a pro nové poměry poškozeného.

17. Onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu, jež nejsou v příčinné souvislosti s utrpěným pracovním úrazem poškozeného, a jež sama o sobě vylučují jakoukoliv výdělečnou činnost, znamenají podstatnou změnu poměru poškozeného ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 zákoníku práce, v důsledku níž se zaměstnavatel může úspěšně domáhat zrušení své povinnosti poškozenému náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (srovnej R 29/80).

18. V daném případě záviselo rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí. Soud proto postupoval podle § 127 odst. 1 o. s. ř. a ve věci provedl znalecké dokazování. První posudek je ze dne 13. 8. 2013 vypracovaný lékařkou pracovního lékařství MUDr. [jméno] [příjmení], která je současně znalkyní. Dle tohoto posudku žalobce trpěl nejméně od prosince 2005 obecným onemocněním krčního úseku páteře při prokázaných degenerativních změnách a současně trpí oboustranným syndromem karpálních tunelů, který by jej rovněž vyřazoval z rizika vibrací a přetěžování horních končetin. Dle této znalkyně obě tato obecná onemocnění jsou obecná onemocnění nemající souvislost s utrpěným pracovním úrazem. S těmito obecnými onemocněními by žalobce dle znalkyně nemohl vykonávat původní profesi – práci horníka v rubání a přípravách, a to i kdyby neutrpěl pracovní úraz. Při zjištění oboustranného syndromu karpálního tunelu lehkého stupně znalkyně toto zjistila a pomocí EMG potvrdila (vyšetření MUDr. [příjmení] 26. 7. 2013). Dle znalce [příjmení] [celé jméno znalce], Ph.D., znalkyně nevyloučila jeho přítomnost u žalobce ještě před úrazem ze dne [datum], jelikož EMG vyšetření nikdy před úrazem nebylo u žalobce realizované, i když pracoval v rizikovém prostředí a vyšetření nebylo realizované ani při rozvázání pracovního poměru. Jak znalec [příjmení] [celé jméno znalce], Ph.D., tak znalec [celé jméno znalce] dospěli k jednoznačnému závěru, že postižení krčního úseku páteře je následkem předmětného pracovního úrazu a nejedná se tedy o obecné onemocnění. Za této situace nelze považovat postižení krčního úseku páteře u žalobce jako obecné onemocnění, jak dospěla k závěru znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a toto onemocnění nelze považovat za změnu poměru na straně žalobce. Soud se dále zabýval tím, zda žalobce trpí oboustranným syndromem karpálních tunelů, zda se jedná o obecné onemocnění, které by rovněž žalobce vyřazovalo z rizika vibrací a přetěžování horních končetin. Dle názoru znalce [příjmení] [celé jméno znalce], že z hlediska syndromu karpálního tunelu nelze vyvrátit, že poškození středových nervů na horních končetinách mohlo mít původ již při výkonu zaměstnání při práci s vibrujícími nástroji a uvedené je reálně možné. Samozřejmě nelze vyloučit stanovisko MUDr. [příjmení], že se může jednat o obecné onemocnění. Oboje tvrzení jsou spekulativní, jak uvádí znalec [celé jméno znalce] ve svém posudku. Soud má za to, že poprvé objektivně byl zjištěn syndrom karpálního tunelu 26. 7. 2013, předtím nebylo žádné zjištění v tomto směru, když EMG vyšetření nebylo provedeno. Pracovní poměr u žalobce skončil na základě lékařského posudku MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 16. 11. 1999 s tím, že od 1. 1. 2020 je žalobce trvale neschopen dosavadní práce v dole, a to v souvislosti s pracovním úrazem ze dne [datum]. V tomto posudku se lékařka MUDr. [jméno] [příjmení] nezabývala dalšími nemocemi žalobce, když byl jednoznačný závěr, že žalobce není schopen dosavadní práce v souvislosti s pracovním úrazem ze dne [datum]. Je pravdou, že v takto krátkém časovém období nebyla provedena výstupní kontrola žalobce, ale nelze přehlédnout, že žalobce v potvrzeních o zdravotním stavu z roku 2004, 2007, 2008, 2010, 2012 a 2013, které předkládal žalované, resp. pojišťovně v souvislosti s poskytováním renty není ani jednou zmínka o tom, že by žalobce trpěl jiným onemocněním, než následky po pracovním úrazu. Není zde žádná zmínka o tom, že by žalobce měl zdravotní problémy odpovídající syndromu karpálního tunelu. Z těchto potvrzení lze dovozovat, že v tomto období žalobce onemocněním syndromu karpálního tunelu netrpěl. Za této situace lze dospět k závěru, že k datu skončení pracovního poměru žalobce neprokázal, že trpěl syndromem karpálního tunelu při počátku poskytování renty. Prokazatelně syndrom karpálního tunelu byl zjištěn až v roce 2013 (z vyšetření MUDr. [příjmení]), v tomto případě se nemůže jednat o nemoc z povolání, či ohrožení touto nemocí z povolání, když poprvé objektivně toto onemocnění bylo zjištěno až po 14 letech po skončení pracovního poměru žalobce u žalované. Skutečnost, že EMG vyšetření nebylo provedeno za trvání pracovního poměru u žalované, ani na konci tohoto pracovního poměru jako výstupní kontrola, ještě neznamená, že skutečně syndrom karpálního tunelu objektivně a zjistitelně existoval již při skončení pracovního poměru žalobce. V řízení bylo prokázáno, že žalobce trpí syndromem karpálního tunelu, nebylo prokázáno, že toto onemocnění by bylo možno kvalifikovat jako nemoc z povolání, ohrožení touto nemocí anebo následek pracovního úrazu. Nebylo prokázáno, že žalobce tímto onemocněním trpěl již před [datum], kdy utrpěl pracovní úraz. Lze tedy konstatovat, že onemocnění syndromem karpálního tunelu představuje takovou změnu poměru na straně žalobce, v jejímž důsledku nárok žalobce na poskytování náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti do rozhodného výdělku, kterého žalobce dosahoval u žalované jako horník, zanikl.

19. Soud nesouhlasí s názorem žalobce, že žalovaná neprokázala změnu poměru, a to z důvodu nesplnění svých zákonných povinností na úseku BOZP, a to tím, že při preventivních prohlídkách a při skončení pracovního poměru nebylo provedeno vyšetření EMG. Náplň každého lékařského vyšetření a určení příslušných vyšetření náleží výhradně lékaři, či příslušnému zdravotnickému zařízení, navíc je třeba přihlédnout i k tomu, že i v následujících letech, a to až do roku 2013, žalobce předkládal potvrzení, ve kterých nebyla zmínka o tom, že žalobce trpěl jiným onemocněním, než následky po pracovním úrazu. Je obecně známo, že vyšetření EMG či jiné odborné vyšetření se provádí většinou na základě sdělení pacienta, že má nějaké problémy, které je nutno ověřit odborným vyšetřením. Sama skutečnost, že nebylo provedeno EMG vyšetření, ještě neznamená, že žalobce trpěl syndromem karpálního tunelu před pracovním úrazem, či v době skončení pracovního poměru. Objektivně byl zjištěn syndrom karpálního tunelu u žalobce 26. 7. 2013.

20. Nad rámec tohoto rozhodnutí soud uvádí, že žalobce by nebyl schopen vykonávat jinou lépe placenou práci s přihlédnutím ke své kvalifikaci a zdravotnímu stavu, kdyby nedošlo k pracovnímu úrazu, z něhož ho obecné onemocnění vylučuje, když žalobce je dlouhodobě zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba] jako stavební dělník a obecné onemocnění žalobce nevylučuje z výkonu této práce, kterou vykonává.

21. Za této situace soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

22. Procesně úspěšné žalované vznikl nárok na náhradu nákladů řízení, a to dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud žalované vůči žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení, když aplikoval ustanovení § 150 o. s. ř., dle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Aplikace tohoto ustanovení nastupuje tehdy, je-li v řízení zjištěna a prokázána existence důvodů hodných zvláštního zřetele, pro které nelze přiznat zčásti nebo zcela náhradu nákladů řízení tomu, komu náleží. Tyto okolnosti je nutno v rámci sporného soudního řízení vnímat komplexně ve vztahu k celému řízení zvážit poměry obou procesních stran. Soud přihlédl zejména k okolnostem sporu, kdy žalobce měl následky po pracovním úraze, za který odpovídá žalovaná a byla mu přiznána renta pro následky tohoto pracovního úrazu. Tato renta mu byla vyplácena až do června 2013, kdy na základě znaleckého posudku vypracovaného MUDr. [jméno] [příjmení] bylo vyplácení renty zastaveno, a to z důvodu zjištěných obecných onemocnění a žalovaná měla za to, že došlo ke změně poměrů. Jednalo se o odbornou otázku, kdy bylo nutno nařídit znalecké dokazování, zda došlo či nedošlo ke změně poměrů na straně žalobce. Žalobce se domníval, že k žádné podstatné změně nedošlo, což bylo vyvráceno až znaleckým dokazováním. Soud rovněž přihlédl k sociální situaci žalobce, přičemž nepřiznání nákladů řízení žalované se žalované podstatně nedotkne, kdy ž žalovaná je velkou právnickou osobou se značným majetkem, což je obecně známo.

23. Soud rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení, které byly placeny z rozpočtových prostředků soudu. Jedná se o náklady řízení, které nebyly hrazeny ze záloh, a to za znalečné zaplacené znalci [příjmení] [celé jméno znalce], Ph.D., ve výši 62 Kč a znalečné zaplacené znalci [celé jméno znalce] ve výši 12 307 Kč. Podle ustanovení § 148 odst. 2 o. s. ř. by tyto náklady měl platit žalobce, který ve věci neměl úspěch. Soud použil moderační právo dle § 150 o. s. ř., když dospěl k závěru, že u žalobce se jedná o výjimečný případ a jsou zde důvody zvláštního zřetele. Soud přihlédl rovněž k majetkovým, sociálním a osobním poměrům žalobce, ale zejména přihlédl k okolnostem případu, jak je uvedeno výše.

Poučení