25 C 190/2017-882

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci] proti žalované [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci], o vypořádání společného jmění manželů, takto:

Výrok

I. Z věcí, které měli žalobce a žalovaná ve společném jmění manželů, se do výlučného vlastnictví žalované přikazuje nemovitost - bytová jednotka [číslo] zapsaná na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] v domě [adresa] na pozemku parc. [číslo] se spoluvlastnickým podílem [číslo] na společných částech domu [adresa], vše na [list vlastnictví], v k. ú. [část obce] a na pozemku parc. [číslo] vše na [list vlastnictví], v k. ú. [část obce] a pozemku parc. [číslo] vše na [list vlastnictví], v k. ú. [část obce].

II. Ze závazků náležejících do společného jmění manželů se přikazuje do výlučného vlastnictví žalované: a) závazek vůči [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], ze Smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] ve výši 801.283,39 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu částku 4.036.500 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení státu částku 16.624,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení státu částku 16.624,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] došlou soudu téhož dne domáhá vypořádání společného jmění manželů účastníků. V žalobě uvádí, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28.6.2017 č. j. 6 C 17/2016-52, který nabyl právní moci dne [datum], bylo rozvedeno manželství účastníků. Ačkoliv spolu účastníci od konce roku 2016 vedou jednání ohledně vypořádání jejich společného jmění, nedokázali se dohodnout a jelikož téměř veškerý majetek spadající do SJM je v dispozici žalované, nemá žalobce jinou možnost, než se domáhat vypořádání podanou žalobou. Ke dni právní moci rozvodového rozsudku ([datum]) byl součástí společného jmění manželů tento majetek: bytová jednotka [číslo] zapsaná na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] o celkové podlahové ploše 69,01 m nacházející se ve 3. nadzemním podlaží domu [adresa] v budově [adresa] v k.ú. [část obce] zapsané na [list vlastnictví] stojící na pozemcích parc. [číslo] v k.ú. [část obce], vše zastavěná plocha a nádvoří zapsaných na [list vlastnictví] a parc. [číslo] pro k.ú. [část obce] zastavěná plocha a nádvoří zapsaných na [list vlastnictví] včetně spoluvlastnického podílu ve výši ideálních [číslo] na společných částech budovy a pozemcích. Dále do SJM náleží veškeré vybavení a zařízení nacházející se v předmětné bytové jednotce [číslo] peněžní prostředky, respektive vklady na účtech na jméno žalované u bank, stavebních spořitelen, penzijních fondech z titulu penzijního připojištění či jiných fondů nebo pojišťoven z titulu životního či jiného pojištění, stejně tak peněžní prostředky, respektive vklady na účtech vedených na jméno žalobce, závazek vůči [právnická osoba] ze smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] původně na částku 950.000 Kč s tím, že tento hypoteční úvěr na financování předmětného bytu po rozvodu manželství účastníků splácí žalovaná. Dále pak žalobce zařadil do vypořádání SJM vnos ve výši 1.200.000 Kč, který vynaložil ze svých výlučných prostředků na pořízení předmětného bytu, když se jedná o dar rodičů žalobce z výnosu prodeje bytu v [anonymizováno] v [země] ve výši 60.000 USD. Hodnotu bytu navrhuje žalobce stanovit souhlasným prohlášením účastníků ve výši 4.000.000 Kč, vybavení předmětného bytu pak částkou 350.000 Kč, závazek ze smlouvy o hypotečním úvěru činil v květnu 2017 dle jeho informací částku 770.000 Kč. Navrhuje všechen majetek přikázat do výlučného vlastnictví žalované a uložit jí zaplatit žalobci na vyrovnání podílů částku 1.900.000 Kč.

2. Žalovaná se nejprve vyjádřila (na č.l. 19) tak, že učinila nesporné, že manželství účastníků bylo rozvedeno u Obvodního soudu pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 28.června 2017 č. j. 6 C 17/2016, který nabyl právní moci [datum]. Uvedla, že manželé na území České republiky ani nikde jinde společně nežili a nevedli společnou domácnost, společně nepořizovali žádné movité věci, ani nehospodařili. Žalobce žije po celou dobu v [země], žalovaná žije v České republice. Žalobce se ničím nepodílel na vytvoření společného jmění manželů, finančně ani svou činností nebo péčí o žalovanou jako svou manželku. Potvrdila, že do společného jmění manželů náleží bytová jednotka [číslo] v k.ú. [část obce] a do pasiv závazek ze smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] ve výši 950.000 Kč uzavřené s [právnická osoba] Vedle toho uplatňovala vnosy, a to ve výši 86.000 Kč jako částku zaplacenou ve prospěch účtu realitní kanceláře jako první část kupní ceny za pořízení bytové jednotky [číslo] kterou uhradili rodiče žalované, a částku 1.114.000 Kč jako druhou část kupní cenu za bytovou jednotku [číslo] kterou měli uhradit rodiče žalované ve prospěch účtu advokátní úschovy. Movité věci v bytě zakoupili rodiče žalované a stále jsou jejich vlastníky. Podle žalované tak žádné movité věci do společného jmění manželů nenáleží a žádné společné movité věci nepořídili. Rovněž peněžní prostředky ve společném jmění manželů nemají, nemají žádné úspory a žádná spoření. Splátky hypotéky hradila výlučně žalovaná ze svých finančních prostředků. Vybavení bytu zakoupili rodiče žalované, kteří disponují doklady k movitým věcem a hradili celou rekonstrukci bytu. Podle žalované se žalobce finančně na získání bytu nijak nepodílel, žádné finanční prostředky neposkytl. Souhlasí s přikázáním bytu i závazku ze smlouvy o hypotečním úvěru do jejího výlučného vlastnictví, nesouhlasí však s vyplacením jakéhokoliv vypořádacího podílu žalobci.

3. Podáním z [datum] (č.l. 26) žalobce doplnil, že zásadně odmítá tvrzení žalované, že prostředky na koupi byly poskytnuty rodiči žalované. Žalovaná na rozdíl od žalobce nijak nevysvětlila či neprokázala původ takto nemalé částky, zatímco otec žalobce dne [datum] uzavřel kupní smlouvu, kterou prodal bytovou jednotku v [anonymizováno] za cenu [číslo] [anonymizována dvě slova]. Tuto částku daroval svému synovi – žalobci. Dle internetových stránek Centrální banky Arménské republiky dne [datum] činil kurz arménských dramů k české koruně 21,58 AMD za 1 CZK, tudíž kupní cena v přepočtu činila částku 1.008.341 Kč a při přepočtu na americké dolary (kurz 1 USD = 405,29 AMD) činila kupní cena v přepočtu 53.689 USD. Dne [datum] byl uzavřen sňatek mezi žalobcem a žalovanou. Žalobce k otcem darované částce přidal část svých úspor a připravil k přepravě do [obec] rovných 69.000 USD. Vzhledem k omezení s devizovými operacemi bylo rozhodnuto, že nejjednodušším řešením by byla přeprava hotovosti po částech. Dle arménských celních předpisů vývoz hotovosti do částky 10.000 USD nepodléhal celní deklaraci. Celou částku přepravili do [obec] napostupně tak, že žalobce osobně převezl dne [datum] částku 10.000 USD, žalovaná osobně letem z [anonymizováno] do [obec] dne [datum], tj. 2 dny po svatbě, částku 20.000 USD, tedy částku převyšující zákonný limit, neboť v den odletu z [anonymizováno] se ukázalo, že její otec nemá v pasu razítko umožňující opustit území [země]. Předal proto svých 10.000 USD žalované a sám odletěl do [obec] o několik dnů později po vyřízení úředních formalit s částkou 9.000 USD. Otec žalované [celé jméno svědka] tedy osobně odvezl dne [datum] částku 9.000 USD, matka žalované [příjmení] [příjmení] osobně dne [datum] letem z [anonymizováno] do [obec a číslo] dny po svatbě částku 10.000 USD, rodiče žalobce pak letem z [anonymizováno] do [obec] s přestupem ve [obec] dne [datum] částku 10.000 USD otec [celé jméno svědka] matka žalobce [celé jméno svědka] částku 10.000 USD. Dne [datum] žalobce odesílal na jméno otce žalované a jejího bratra celkem 19.500 USD ve dvou splátkách prostřednictvím služby peněžních převodů [příjmení] [příjmení]. Žalovaná mu však sdělila, že prostředky můžou být v [obec] vyplaceny pouze v českých korunách za směnný kurz, který je nižší než tržní. Peníze se tak vrátily zpět do [anonymizováno] pro nevyzvednutí a následně je přivezou rodiče žalobce a žalobce osobně. Dne [datum] žalovaná směnila dovedených 39.000 USD (žalovaná [číslo], její matka [číslo] a její otec [číslo]) na české koruny v kurzu 19,90 Kč za 1 USD a ihned posílá e-mailem žalobci zprávu s vyfocenou účtenkou za směnu. Dne [datum] se podepisuje smlouva o rezervaci bytové jednotky [číslo] za cenu 2.150.000 Kč, z čehož žalobce slibuje vložit od svého otce darem získaných 1.200.000 Kč a naopak žalovaná prostřednictvím svých rodičů slibuje přispět zbývající část kupní ceny, tj. 950.000 Kč. V návrhu rezervační smlouvy proto není explicitně uvedeno, že část kupní ceny 950.000 Kč bude hrazena z úvěrových prostředků. Dne [datum] žalobce v tu dobu ještě stále v [země] podepisuje plnou moc na jméno žalované pro vyřízení formalit souvisejících s převodem nemovitosti. Dne [datum] se uzavírá smlouva o úschově, na základě které se žalobce a žalovaná zavazují složit do úschovy JUDr. [jméno] [jméno], advokáta, částku 2.064.000 Kč a současně žalovaná z prostředků přivezených z [země] hradí rezervační poplatek ve výši 86.000 Kč, který se následně započte na kupní cenu. Dne [datum] se podepisuje smlouva o hypotečním úvěru [číslo] kterou účastníci získávají úvěr ve výši 950.000 Kč na úhradu části kupní ceny předmětného bytu. Tentýž den [datum] žalobce směňuje zbývající část dovezených prostředků a získanou částku 1.114.000 Kč vkládá osobně na pobočce banky přímo na účet schovatele. Na potvrzeních o vkladech je podpis žalobce, nikoliv podpis žalované či jejích rodičů. Žalobce dále zdůraznil, že pro [anonymizováno] rodiny je zvykem, že se manžel, než se pustí do manželského života, postará o bydlení pro svou rodinu. Nemohl požadovat vystavení jakýchkoliv potvrzení o převedených prostředcích po žalované jako své manželce či jejích rodičích, neboť by takové jednání jen pár dní po svatbě bylo považováno jako projev nedůvěru vůči manželce a jejím rodičům.

4. Dále žalobce v podání uvedl, že žalovaná mu brání v přístupu do bytu a pro upevnění své právní pozice uzavřela se svým bratrem [anonymizováno] [údaje o zástupci] [číslo] nájemní smlouvu datovanou [datum], kterou mu pronajala předmětný byt za měsíční nájem ve výši 2.200 Kč. Tuto smlouvu uzavřela bez souhlasu a vědomí žalobce. Žalobce proto rozšířil žalobu o polovinu nájemného za předmětný byt. Dále v podání žalobce uvedl, že pokud jde o movitý majetek, ten byl zakoupen částečně žalobcem, částečně pak též rodiči žalované, avšak jako dar novomanželům. Pokud jde o rekonstrukci bytu, z 80 % se na ní podílel svou osobní prací, ale nepopírá, že příbuzní žalované podnikající v odvětví stavebnictví v některých věcech skutečně vypomáhali, neboť žalobce není stavař a na některé odborné věci neměl znalosti. Podle žalobce částka na rekonstrukci, kterou darovali rodiče žalované, nemohla přesáhnout celkově částku 50.000 Kč. Dále zjistil, že žalovaná vlastní bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa] na pozemcích parc. [číslo] vč. spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu a pozemcích, vše v k.ú. [část obce], [územní celek], zapsanou na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] Kupní smlouva byla uzavřena [datum]. Pokud bude v řízení prokázáno, že z této nemovitosti ve vlastnictví žalované plynuly za trvání manželství určité výnosy, navrhuje zařadit tyto výnosy do vypořádacího podílu a do aktiv společného jmění manželů. Dále změnil svůj návrh tak, že žádá přikázání bytové jednotky [číslo] včetně spoluvlastnických podílů do jeho výlučného vlastnictví.

5. Na to žalovaná reagovala podáním z [datum] (č.l. 44), ve kterém popřela, že by obdržela od žalobce či jeho rodičů jakékoliv finanční prostředky. Uvedla, že rodiče žalované i žalovaná byli v době uzavření manželství žalobce se žalovanou společníky [právnická osoba] s.r.o., IČ [anonymizována čtyři slova], se sídlem [adresa], která podnikala v oblasti stavebnictví a správy nemovitostí. Otec žalované byl jednatelem této společnosti a měl pravidelný a dostatečný příjem. Podle žalované jí její otec daroval dne [datum] částku 86.000 Kč na úhradu rezervačního poplatku realitní kanceláři a koupi předmětného bytu, kterou žalovaná [datum] použila k úhradě rezervačního poplatku realitní kanceláři v hotovosti. Dále jí rodiče darovali částku 1.114.000 Kč na úhradu první části kupní ceny bytu s tím, že je pravdou, že tuto částku vkládal na účet advokátní kanceláře v hotovosti žalobce spolu s otcem žalované. Žalovaná byla v té době v práci, proto se nezúčastnila této finanční transakce. Rodiče žalované měli našetřené finanční prostředky z podnikání z [právnická osoba] s.r.o., kde si každý rok vypláceli zisk a tento šetřili. Movité věci v předmětném bytě nejsou součástí společného jmění, neboť jsou buď ve vlastnictví [právnická osoba] s.r.o., nebo ve vlastnictví jejích rodičů, nebo je získala darem od rodičů.

6. Na to reagoval žalobce dalším rozšířením žaloby podáním z [datum] (č.l. 75), ve kterém vyzval, nechť žalovaná shodně jako žalobce prokáže, jakým způsobem by měli získat její rodiče částku 1.200.000 Kč, která byla použita na úhradu kupní ceny předmětné bytové jednotky. Pokud jde o předložené zápisy z valných hromad [právnická osoba] s.r.o., IČ [anonymizována čtyři slova] (nyní [právnická osoba]), žalobce je označuje za antidatované, respektive falzifikáty, neboť předmětná společnost nikdy neplnila svojí zákonnou povinnost a nezveřejnila v rejstříku ani účetní závěrku, ani zápisy z valných hromad. Předložené zápisy byly vyhotoveny současně ve stejné době a rozhodně neumožňují po úhradě výdajů na živobytí našetřit částku 1,2 milionů korun, jak tvrdí žalovaná. Kromě toho [datum] si žalovaná pořídila v [obec] další nemovitost, která byla pořízena na hypoteční úvěr a pouze část kupní ceny ve výši 400.000 Kč uhradila žalovaná z vlastních zdrojů, respektive z prostředků jejích rodičů. Lze z toho usuzovat, že částka 1,2 milionů přesahuje finanční možnosti rodiny žalované a jeví se jako nepravděpodobné, že by rodina žalované dokázala uvedenou částku v roce 2013 našetřit. Pokud část faktur za rekonstrukci bytu byla vystavena na [právnická osoba] s.r.o., tak z toho důvodu, aby byly tyto náklady zadány do účetnictví [právnická osoba] s.r.o. a snížen zdanitelný základ. Poukázal na to, že tvrzení žalované, že první splátka kupní ceny byla provedena žalobcem jen proto, že v uvedený den [datum] byla žalovaná v práci, je prokazatelně nepravdivé, neboť v uvedený den žalovaná vlastnoručně podepsala smlouvu o hypotečním úvěru [číslo]. Po uzavření uvedené smlouvy proto žalobce se svým otcem šel do banky a provedl úhradu částky 1.114.000 Kč. Je nelogické, aby žalobce navštívil pobočku banky s otcem žalované a složil do advokátní úschovy prostředky otce žalované, nikoliv své vlastní. V podání dále navrhuje zařadit do vypořádání společného jmění manželů dividendu případně vyplacenou žalované [právnická osoba] s.r.o. jakožto společníkovi uveden společnosti v období od [datum] do [datum], veškeré nájemné za pronájem bytové jednotky ve výlučném vlastnictví žalované v k.ú [část obce] v období od [datum] do [datum], které dle judikatury spadá do SJM, [značka automobilu], [registrační značka], který žalovaná pořídila na začátku roku 2015 a dále vnosy ze společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalované jako splátky hypotečního úvěru váznoucího na bytu ve výlučném vlastnictví žalované uhrazené v období od [datum] do [datum]. Jako argument pro přikázání bytu do svého výlučného vlastnictví pak poukázal na to, že žalovaná již jeden byt v [obec] vlastní, kdežto žalobce nikoli.

7. Při jednání dne [datum] byla účastníkům poskytnuta lhůta pro doplnění tvrzení a označení důkazů, tedy lhůta ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř., do [datum].

8. V podání z [datum] (č.l. 187) žalobce doplnil označení účtu žalované (číslo [bankovní účet]), doplnil označení movitých věcí zařazených do vypořádání společného jmění manželů, a to ložnice, skříň, noční stolky zakoupené dne [datum] za cenu 130.750 Kč a kuchyňská linka se spotřebiči zakoupená dne [datum] za cenu 147.387 Kč. Žalobce dále poukázal na to, že ostatní faktury a účtenky jsou vystaveny na [právnická osoba] s.r.o. Nelze je tudíž zařadit do vypořádání jako vnos některého z manželů.

9. Teprve v závěrečném návrhu z [datum] (č.l. 452) pak žalovaná uvedla, že celkové náklady na rekonstrukci bytu činily 353.820 Kč a vyčíslila i konkrétní částky, které na tuto rekonstrukci bytu byly vynaloženy.

10. Při jednání dne [datum] (č.l. 465) pak obě strany učinily nesporné pro případ, že by byly movité věci zařazeny do vypořádání, aby byly oceněny soudem 10 % z pořizovací ceny věcí. Dále žalobce doplnil, že žalovaná nájemní smlouvu k předmětnému bytu uzavřela bez vědomí a souhlasu žalobce. Žalobce má proto za to, že nájemní smlouva je relativně neplatná a neplatnost namítl dopisem z [datum], který byl přibližně měsíc před jednáním žalované odeslán. Námitka relativní neplatnosti byla uplatněna i ve vztahu k nájemci předmětného bytu, tj. bratru žalované. Upřesnil, že předmětem vypořádání činí částku 16.000 Kč měsíčně vedle částky 2.200 Kč měsíčně inkasované žalovanou dle nájemní smlouvy se svým bratrem, když žalobce má za to, že tržní nájemné za předmětný byt činí 18.200 Kč měsíčně. Tuto částku žalobce požaduje za období od právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků, tedy od [datum] do vyhlášení rozsudku soudu I. stupně. V podání z [datum] (č.l. 468) pak žalobce upřesnil, že požaduje zařazení do vypořádání společného jmění manželů tržního nájemného za období od [datum] do [datum] s tím, že tržní nájemné činí 20.000 Kč měsíčně.

11. Žalovaná vznesla námitku promlčení ohledně žalobcem uplatněné námitky relativní neplatnosti k nájemní smlouvě uzavřené mezi žalovanou a jejím bratrem ohledně nájmu předmětného bytu, když tato nájemní smlouva byla uzavřena [datum], zatímco námitka relativní neplatnosti byla uplatněna žalobcem na konci října 2019, tedy po uplynutí 10 let. Dále poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 24.dubna 2018 sp. zn. 22 Cdo 910/2018, podle kterého u zaniklého nevypořádaného společného jmění manželů nelze vypořádat bezdůvodné obohacení spočívající v užívání společné věci jedním z manželů.

12. Jelikož je žalobce státním příslušníkem Arménské republiky, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalovaného na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Arménie je nástupnickou zemí dřívějšího Svazu sovětských socialistických republik, ve vztahu k jejím státním příslušníkům se však nepoužije smlouva mezi ČSSR a SSSR o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních vyhlášená pod [číslo] Sb. a žádná jiná dvoustranná smlouva mezi ČR a Arménií uzavřena nebyla. Podle § 6 odst. 1 z.č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Žalovaná se zdržuje na území ČR, má bydliště v obvodu zdejšího soudu a je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř., přičemž zdejší soud je soudem výlučně místně příslušným podle § 88 písm. a) o.s.ř. Dále zakládá pravomoc českých soudů též ustanovení § 68 z.č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, podle něhož rozhodovat o právech k nemovitým věcem, které jsou na území České republiky, přísluší výlučně českým soudům nebo jiným příslušným českým orgánům veřejné moci.

13. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: účastnické výslechy žalobce žalované, výslechy svědků rodičů žalobce [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka], jakož i rodičů žalobkyně [titul] [celé jméno svědka] a [příjmení] [příjmení], dále [příjmení] [příjmení] a [anonymizována dvě slova], výslech znalkyně [celé jméno znalkyně] a dále listinné důkazy, a to rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28.června 2017 č. j. 6 C 17/2016-52 o rozvodu účastníků, potvrzení o provedené lustraci v ISZR, sdělení Ministerstva vnitra České republiky ohledně žalobce z [datum], žádost Policie České republiky Místního oddělení [část obce] z [datum], potvrzení o provedené lustraci v centrální evidenci obyvatel ohledně žalované, žádost Policie České republiky Služby kriminální policie a vyšetřování z 28.března 2018 č. j. KRPA-78095-2/ČJ-2018-001377-, úplný výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba] s.r.o., zápis z valné hromady [právnická osoba] s.r.o. z [datum] a z [datum], čestné prohlášení [celé jméno svědka] ze dne [datum], potvrzení o složení rezervačního poplatku [právnická osoba] [anonymizováno] – [právnická osoba] z [datum], kupní smlouva mezi žalobcem s žalovanou jako kupujícími a [jméno] [příjmení] s [jméno] [příjmení] jako prodávajícími z [datum], potvrzení [právnická osoba] z [datum] ohledně údajů hypotečního úvěru [číslo] smlouva o hypotečním úvěru [číslo] z [datum], zápis z valné hromady [právnická osoba] z [datum], smlouva o úschově ze dne [datum], plná moc ze dne [datum] od žalobce žalované, žádost Policie České republiky MO [část obce] ze dne [datum], informace o jednotce [číslo] v k.ú. [část obce], výpis z katastru nemovitostí v k.ú. [část obce] [list vlastnictví] a v k.ú. [část obce] [list vlastnictví], úplný výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba] s.r.o., sdělení [právnická osoba] ze dne [datum], smlouva o hypotečním úvěru mezi [právnická osoba] a žalovanou z [datum], smlouva o hypotečním úvěru [číslo] mezi [právnická osoba] a žalobcem se žalovanou z [datum], přehled výhod jako příloha smlouva o úvěru, výpisy z účtu [právnická osoba] za období od [datum] do [datum] pro účet [číslo] potvrzení o výši zaplacených úroků z úvěru ze dne [datum], výpisy z úvěrového účtu č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum], smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitosti č. [spisová značka] mezi [právnická osoba] a žalovanou z [datum], výpis obratu ze sporožirového účtu žalované, smlouva o sporožirovém účtu mezi [právnická osoba] a žalovanou z [datum], výpisy z úvěrového účtu s potvrzením o výši zaplacených úroků z úvěru č. účtu [bankovní účet] za období od [datum] do [datum], smlouva o hypotečním úvěru [číslo] ze [datum] mezi [právnická osoba] a žalovanou, smlouva o nájmu bytu mezi pronajímateli žalobcem a žalovanou a [anonymizováno] [údaje o zástupci] [číslo] jako nájemcem z [datum], sdělení hlavního města Prahy ze [datum], znalecký posudek [celé jméno znalkyně] [číslo] 2018, inzerce založená žalobcem, výpis z registru doménových [webová adresa], fotokopie cestovního pasu žalobce, kopie kupní smlouvy z [příjmení], kopie z diáře žalobce, e-mailová komunikace, inzerce k nabídkám bytů na [část obce] či na [část obce], kopie cestovních pasů rodičů žalobce s fakturou, e-maily účastníků, výpis z účtu [příjmení] [příjmení], potvrzení o složení rezervačního poplatku [anonymizována dvě slova] – [právnická osoba] z [datum], lékařská zpráva [právnická osoba] z [datum], e-mail s kopií účtenky, žádost Policie České republiky, Místního oddělení [část obce] z [datum], sdělení právního zástupce žalované soudu spolu s vyúčtováním spotřeby elektrické energie z roku 2017, 2018 a vyúčtování nákladů na služby za rok 2017, listina nazvaná pohyb na účtu (dokladově) za rok 2014 až 2017, přehled předpisů a úhrad, předpis záloh na služby, fotografie, sdělení Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] spolu se seznamem zaměstnanců a sestavou údajů z přehledu o vyměřovacích základech za období od [datum] do [datum] ohledně [právnická osoba] s.r.o., znalecký posudek [titul] [celé jméno znalkyně] ze dne [datum] číslo [tel. číslo], emaily účastníků v arménštině s překlady do jazyka českého a překlad rozhovoru na nahrávkách založených žalobcem, přílohy založené žalobcem k podání na čl. 26 – svazek listin, dále svazek listin k podání na čl. 37, a to kupní smlouva o hypotečním úvěru [číslo] faktura od společnosti [právnická osoba] [číslo] na žalovanou ze dne [datum], upomínka této společnosti žalované z [datum], smlouva o dílo [anonymizováno] mezi [právnická osoba] a žalovanou jako objednatelem z [datum] včetně přílohy ohledně parapetů, zálohová faktura ze dne [datum], smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací s všeobecnými podmínkami společnosti [právnická osoba] pro domácnosti, paragony [právnická osoba] z [datum] na 31.695,20 Kč, z [datum], faktura společnosti [právnická osoba] na žalovanou z [datum] na 10.293 Kč, účtenky [právnická osoba] k.s. z [datum] na 994 Kč, z [datum] na 4.867 Kč, z [datum] na 1.589 Kč, faktura společnosti [právnická osoba] z [datum] na 4.316 Kč, příjmový pokladní doklad společnosti [právnická osoba] na částku 14.431 Kč, předávací protokol [právnická osoba] z [datum], proforma faktura společnosti [právnická osoba] z [datum] na 19.686,26 Kč, faktura [anonymizováno], spol. s r.o. z [datum] na 11.322 Kč, účtenka [právnická osoba], s.r.o. na 2.259 Kč, faktura společnosti [právnická osoba] z [datum] na 2.259 Kč a z [datum] na 34.657 Kč a ze dne [datum] na 23.335 Kč, příjmový pokladní doklad ze dne [datum] na částku 2.668 Kč na pana [celé jméno svědka], protokol o provedení přemontáže RTN po výměně otopného tělesa, výpis z katastru nemovitostí v k.ú. [část obce] [list vlastnictví], potvrzení [právnická osoba] z [datum] ohledně údajů hypotečního úvěru [číslo] kopie kupní smlouvy na jméno [celé jméno žalované] [právnická osoba] z [datum] na zálohu 44.216 Kč a celkovou sumu 147.387 Kč, daňový doklad z [datum] na částku 1.512 Kč od [příjmení] s fakturou – paragonem a stvrzenkou, kupní smlouva z [datum] na částku 1.512 Kč, faktura ze dne [datum] na částku 3.041,28 Kč [právnická osoba] spolu se stvrzenkou, kupní smlouva ze [datum], stvrzenka pro zákazníka, faktura z [datum] na 2.425,95 Kč se stvrzenkou a kupní smlouvou a dodacím listem, kupní smlouva na firmu [právnická osoba] od [právnická osoba] z [datum] na částku 91.585,50 Kč spolu s fakturou, kupní smlouva z [datum] na firmu [právnická osoba] na částku 10.648,80 Kč, výpisy z účtu od [právnická osoba] k podání na čl. 88 pro účet [číslo] za období od [datum] do [datum], spis Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 6 C 17/2016 ve věci rozvodu manželství žalobkyně [celé jméno žalované] proti žalovanému [příjmení] [celé jméno svědka] a to zejména žaloba z [datum], vyjádření žalovaného k návrhu z [datum], protokol o jednání dne [datum] a rozsudek ze dne 28.června 2017 č. j. 6 C 17/2016-52 s doložkou právní moci [datum], sdělení [právnická osoba] z [datum], sdělení PSSZ z [datum] včetně evidenčních listů důchodového pojištění, výpisy z úvěrového účtu [právnická osoba] na jméno žalované, přiznání k dani z příjmu právnických osob [právnická osoba] s.r.o., prohlášení [anonymizováno] [celé jméno žalobce] z [datum] spolu s výpisem z účtu banky [příjmení] [příjmení] [příjmení] [jméno] z [datum], podací lístek a kopie obálky, námitka neplatnosti právního úkonu z [datum], znalecký posudek [celé jméno znalkyně] z [datum] č. [tel. číslo] o ceně obvyklé.

14. Rozsudkem ze dne 27.března 2020 č. j. 25 C 190/2017-533 soud rozhodl tak, že z věcí, které měli žalobce a žalovaná ve společném jmění manželů přikázal do výlučného vlastnictví žalované bytovou jednotku [číslo] zapsanou na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], do výlučného vlastnictví žalované přikázal dále závazek vůči [právnická osoba] ze smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] ve výši 823 507,38 Kč a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu částku 2 631 990 Kč. Dále pak rozhodl soud o náhradě nákladů řízení státu a účastníků.

15. Proti rozsudku podali odvolání žalobce i žalovaná, o kterých rozhodoval Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19.ledna 2021 č. j. 12 Co 234/2020-613 tak, že rozsudek soudu I. stupně změnil pouze ohledně výše částky na vyrovnání podílu žalobce, kterou stanovil ve výši 2.344.414 Kč, jinak rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o věci samé potvrdil. Odvolací soud souhlasil s tím, že pro přikázání bytu do vlastnictví žalované svědčí skutečnost, že žalovaná v České republice dlouhodobě bydlí, má české občanství, jedná se o byt na území České republiky, žalovaná prokázala, že se o zajištění bytu organizačně zasloužila, zatímco žalobce se po celou dobu trvání manželství účastníků zdržoval v Arménii, nikoliv v České republice, kde nemá ani povolený trvalý pobyt. Převážná většina okolností tedy svědčí pro přikázání předmětného bytu do výlučného vlastnictví žalované. Žalovaná skýtá větší záruku, že uhradí žalobci vypořádací podíl, neboť žije dlouhodobě v České republice. Proti žalobci svědčí ta skutečnost, že se na území České republiky ani nezdržuje a v této souvislosti shledal odvolací soud důvodnou obavu žalované uplatněnou v rámci odvolání, že nelze vyloučit, že by žalobce přistoupil k prodeji předmětného bytu třetí osobě a žalovaná by neměla příliš šanci získat svůj vypořádací podíl. Ostatně původně žalobce chtěl takto vypořádat poměry účastníků sám žalobce. Odvolací soud se neztotožnil s postupem soudu I. stupně spočívajícím v přičtení částky 287.576 Kč jako jedné poloviny bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného za užívání předmětné bytové jednotky účastníků bratrem žalované k vypořádacímu podílu žalobce. Odvolací soud nesouhlasil s tím, že nájemní smlouva mezi žalovanou a jejím bratrem je absolutně neplatná, neboť nedostatek souhlasu druhého z manželů při hospodaření se společnou věcí by mohl pouze vyvolat relativní neplatnost, u níž však dochází k promlčení nároku, není-li včas uplatněn. Podle odvolacího soudu skutečnost, zda je nájemní smlouva platná či neplatná, ať už absolutně nebo relativně, ať už se jedná o nájemné či bezdůvodné obohacení nejsou z hlediska vypořádání SJM rozhodné. Podle odvolacího soudu se v zásadě jedná o nároky vyplývající z užívání společné věci. V takových případech však dovolací soud opakovaně dospěl k závěru, že druhému z bývalých manželů nárok na vydání bezdůvodného obohacení nevznikl, neboť užíváním a braním užitku ze společné věci v době před vypořádáním SJM nevzniká bezdůvodné obohacení tomu z manželů, respektive bývalých manželů, který věc takto užívá či umožňuje její užívání (22 Cdo 1476/2000, 22 Cdo 2593/2008, 22 Cdo 3569/2011 a 22 Cdo 1956/2013). Jedná se o užívání věci v nevypořádaném společném vlastnictví manželů, z nichž každý je oprávněn užívat věc celou. Mezi manželi nemůže vzniknout bezdůvodné obohacení z titulu užívání majetku náležejícího do SJM, neboť až do pravomocného vypořádání společného jmění manželů náleží vlastnické právo k majetku v SJM oběma manželům a jeden se tak nemůže obohatit na úkor druhého (22 Cdo 5866/2017 ze dne 27.března 2018). Odvolací soud při výpočtu vypořádacího podílu žalobce proto částku 287.576 Kč od vypořádacího podílu žalobce odečetl.

16. Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobce i žalovaná. Rozsudkem ze dne 31.8.2021 č. j. 22 Cdo 968/2021-668 Nejvyšší soud České republiky jako soud odvolací dovolání žalované odmítl, zamítl návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19.ledna 2021 č. j. 12 Co 234/2020-613 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27.3.2020 č. j. 25 C 190/2017-533 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19.1.2021 č. j. 12 Co 234/2020-613 zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení. Dovolací soud došel k závěru, že dovolání žalované není přípustné, neboť převážně polemizuje se skutkovými zjištěními nalézacích soudů ohledně původu finančních prostředků a věcí investovaných do rekonstrukce bytové jednotky účastníků řízení. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.4.2007 sp. zn. 22 Cdo 2903/2005 předmět řízení o vypořádání SJM tvoří majetek a dluhy, které účastníci učiní předmětné vypořádání ve tříleté lhůtě od zániku společného jmění. V řízení o vypořádání SJM lze skutečně vypořádat pouze to, co bylo procesně relevantním způsobem v předmětném vypořádání učiněno ve tříleté lhůtě od zániku společného jmění (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.11.2009 sp. zn. 22 Cdo 1192/2007); po uplynutí této lhůty nastává nevyvratitelná domněnka vypořádání a soud již nemůže společné jmění vypořádat (§ 741 o. z.) Odvolací soud však nevypořádal společný závazek vůči [právnická osoba] s.r.o. proto, že jej žalovaná navrhla k vypořádání až v průběhu odvolacího řízení, přičemž v odvolacím řízení mohou účastníci tvrdit nové skutečnosti jen za podmínek § 205a o.s.ř. Naopak důvodným shledal Nejvyšší soud dovolání žalobce. Uzavřel, že pokud odvolací soud neshledal nájemní smlouvu absolutně neplatnou, neodchýlil se tím od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1.8.2008 sp. zn. 28 Cdo 2593, 2594/2008 ani od rozsudku ze dne 15.2.2001 sp. zn. 25 Cdo 368/99 či ze dne 28.5.2008 sp. zn. 32 Odo 940/2006. Dovolací soud však soudu I. stupně uložil posoudit požadavek žalobce na polovinu nájemného ke dni vydání rozhodnutí jako nárok na vypořádání výnosu ze společné věci ve smyslu rozsudku ze dne 29.11.2017 sp. zn. 22 Cdo 5703/2015, podle kterého podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu se občanský zákoník ani jiný zákon nezmiňují o tom, čím se v době mezi zánikem a vypořádáním společného jmění řídí právní vztahy mezi bývalými manželi týkající se majetku a závazků, které tvořily jeho předmět; uplatní se tak § 853 občanského zákoníku, který přikazuje užití těch ustanovení občanského zákoníku, která upravují vztahy obsahem i účelem jim nejbližší, tj. předpisů o společném jmění manželů – rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2014 sp. zn. 22 Cdo 2434/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.11.2003 sp. zn. 20 Cdo 238/2003 nebo rozsudek ze dne 27.3.2002 sp. zn. 22 Cdo 1476/2000. Přírůstky a výnosy z majetku, který byl ve společném jmění manželů v okamžiku jeho zániku, vznikne v období od zániku společného jmění do jeho vypořádání, již striktně vzato součást společného jmění netvoří, protože po zániku společného jmění nelze nadále jeho masu rozšiřovat (rozsudek ze dne 17.12.2014 sp. zn. 22 Cdo 2434/2014). Právní režim těchto přírůstků a výnosů se řídí stejně jako majetek v doposud nevypořádaném společném jmění manželů podle § 853 občanského zákoníku přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o společném jmění manželů a tyto přírůstky a výnosy lze vypořádat v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů. Platí tedy, že při užívání tohoto majetku jednotlivými účastníky či braní plodů a užitku z něho nevzniká mezi nimi závazkový vztah z bezdůvodného obohacení – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.5.2017 sp. zn. 22 Cdo 4280/2005. Uvedené se uplatní i v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.1.2020 sp. zn. 22 Cdo 1912/2019), neboť uvedené pravidlo je již výslovně zakotveno v § 736 větě druhé, podle kterého dosud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro něj ustanovení o společném jmění přiměřeně.

17. Podáním z [datum] (č. l. 701) žalobce rozšířil (či spíše upřesnil) žalobu tak, že žádá vypořádání výnosu z předmětného bytu, a to jednak dle nájemní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a bratrem žalované [příjmení] [údaje o zástupci] [číslo] za období od rozvodu dne [datum] do [datum], kdy mělo dojít k ukončení nájemní smlouvy a jednak zisku z pronájmu bytu prostřednictvím portálu [webová adresa], kde žalovaná nemovitost pod názvem [anonymizována dvě slova] [část obce] pronajímala. Nemovitost byla pronajímána po dobu nejméně 144 dnů, o čemž svědčí informace uvedené u recenzí 43 hostů na stránkách [webová adresa]. Soud nicméně z procesní opatrnosti usnesením při jednání dne [datum] změnu žaloby připustil, byť má za to, že ve sporech o vypořádání SJM netřeba o změně žaloby rozhodovat.

18. Podáním ze [datum] (č. l. 791) pak žalovaná namítala, že žalobce kromě občanství v [země] má i občanství [země], že žalobce má manželku na území [země], že rozhodnutí českého soudu o rozvodu u arménských úřadů si nechal registrovat až [datum] v rozporu s právním řádem [anonymizováno] republiky, tedy bez rozhodnutí [anonymizováno] soudu o uznání rozhodnutí o rozvodu, takže žalobce a žalovaná jsou stále podle arménského práva manželi. Žalovaná má za to, že zdejší soud tedy nemůže rozhodovat o vypořádání společného jmění účastníků. Navrhovala, aby soud zařadil do vypořádání blíže neurčený majetek žalobce v Arménii, Ruské federaci a USA (byty, zařízení bytů, automobily, finanční prostředky na účtech žalobce), ze kterých žalovaná požaduje vždy jednu polovinu.

19. Žalobce následným podáním z [datum] zpochybnil solventnost žalované a její schopnost žalobci zaplatit vypořádací podíl. Zdůraznil, že žalovaná již více než 3 roky žije v [země] a o byt se nestará, pročež je v prodlení i s úhradou plateb za správu bytu. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15.6.2016 sp. zn. 22 Cdo 1942/2016, podle něhož platební schopnost spoluvlastníka, kterému má být věc přikázána do výlučného vlastnictví v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, má být v zásadě prokázána již ke dni vydání rozhodnutí a jen výjimečně je možné spoluvlastníku přikázat věc, ačkoliv finančními prostředky nezbytnými k vyplacení přiměřené náhrady v době rozhodnutí nedisponuje, jestliže je prokázáno, že tyto prostředky v přiměřené lhůtě získá. Rovněž podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.3.2016 sp. zn. 22 Cdo 4178/2015 lze spoluvlastníkovi přikázat společnou věc za náhradu, pokud o přikázání společné věci do jeho výlučného vlastnictví projeví zájem, a pokud je spoluvlastník solventní, to znamená, že je schopen vyplatit ostatním spoluvlastníkům přiměřenou náhradu za odnětí vlastnického práva. Dále žalobce poukázal na to, že žalovaná předmětný byt prostřednictvím portálu [webová adresa] pronajímala již od konce roku 2018, tedy v době, kdy byla uzavřena nájemní smlouva s bratrem žalované, což dle žalobce zpochybňuje i vážnost nájemní smlouvy, neboť nedává žádný smysl, aby žalovaná byt pronajímala svému bratrovi z důvodu tíživé finanční situace za 2.200 Kč měsíčně a její bratr ho dál podnajímal prostřednictvím [webová adresa] za 75 € za noc, tedy za částku srovnatelnou s měsíčním nájemným. Registraci bytu na portálu navíc provedla právě žalovaná jako vlastník bytu dne [datum]. Nájemní smlouvu považuje za absolutně neplatnou pro rozpor s § 552 občanského zákoníku, podle kterého o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle.

20. Soud I.stupně doplnil dokazování o výslech znalkyně [titul] [celé jméno znalkyně] a dále o sdělení [právnická osoba] ze dne [datum], e-mailovou komunikaci žalobce a právního zástupce žalobce adresovanou žalované, výtisk z internetových stránek [webová adresa], potvrzení o rodinném stavu a potvrzení o uzavření manželství s překladem do jazyka českého, e-mailovou komunikaci právního zástupce žalobce, dokumenty od [právnická osoba], usnesení Policie České republiky Místního oddělení [část obce] z 13.října 2021 [číslo jednací], změnový list od Společenství vlastníků jednotek [ulice a číslo], [anonymizována dvě slova] z [datum], sdělení [právnická osoba] z [datum], dodatek znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalkyně] [číslo] 2021 ze dne [datum], oponentura [titul] [příjmení] ze dne [datum], sdělení Policie Arménské republiky, Služby dopravní policie ze dne [datum] s překladem do jazyka českého, výpis z osobního účtu žalované za období 1.2. až [datum], shrnutí občanskoprávní věci ze dne [datum] s překladem do jazyka českého, výpis z osobního účtu žalované u [právnická osoba] za období ledna 2014, června 2014, dubna 2014, května 2014, přehled vozidel, e-mailovou komunikaci, právní názor z [datum], shrnutí případu z [datum], upomínku společnosti [právnická osoba], přehled přepisů a úhrad, výtisk z [webová adresa], přehled inzerátů srovnatelných nemovitostí založených žalobcem, tabulku vývoje cen bytů ve vybraných lokalitách od [příjmení] [příjmení], realitního makléře [anonymizováno], potvrzení [právnická osoba] ze dne [datum] o zůstatku účtu [titul] [celé jméno svědka] a potvrzení [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] ohledně zůstatku účtu žalobce, přehled odchozích plateb SVJ [ulice] a potvrzení o bezdlužnosti od Společenství vlastníků jednotek [ulice a číslo], [anonymizována dvě slova] ze dne [datum].

21. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě i všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo včetně toho, co uvedli účastníci, a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Mezi účastníky není sporu a ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 6 C 17/2016 vyplývá, že dne [datum] uzavřeli v [anonymizováno] v Arménii manželství. Toto manželství bylo rozvedeno na základě žaloby podané žalovanou u zdejšího soudu dne [datum] rozsudkem zdejšího soudu ze dne 28.června 2017 č. j. 6 C 17/2016-52, který nabyl právní moci [datum]. Z rozsudku zdejšího soudu vyplývá, že soud postupoval podle českého práva, neboť žalovaná je státní příslušnicí České republiky, žalobce pak je občanem Arménie, Za hlavní příčinu rozvratu manželství stanovil soud neshody manželů ohledně základních otázek manželského soužití.

22. Mezi účastníky dále není sporu, že kupní smlouvou zprostředkovanou realitní kanceláří [anonymizována dvě slova] – [právnická osoba], IČ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], ze dne [datum], respektive [datum] nabyli žalobce a žalovaná od prodávajících [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] do společného jmění manželů bytovou jednotku [číslo] zapsanou na [list vlastnictví] v k.ú. [část obce] o celkové podlahové ploše s příslušenstvím 69,01 m situovanou ve 3. nadzemním podlaží domu [adresa] v budově [adresa], [anonymizováno 10 slov] a [anonymizováno] v k.ú. [část obce] zapsané na [list vlastnictví] stojící na pozemcích parc. [číslo] v k.ú. [část obce] a na pozemcích parc. [číslo] v k.ú. [část obce], vše zastavěná plocha a nádvoří zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] a [číslo] pro k.ú. [část obce] s přináležejícím spoluvlastnickým podílem ve výši ideálních [číslo] na společných částech budovy a na pozemcích (potvrzení o složení rezervačního poplatku z [datum] od [anonymizována dvě slova] – [právnická osoba], kupní smlouva, výpis z katastru nemovitostí). Podle kupní smlouvy činila kupní cena částku 2.150.000 Kč, přičemž část kupní ceny ve výši 86.000 Kč byla zaplacena jako rezervační poplatek v hotovosti dne [datum] na účet realitní kanceláře č. [bankovní účet], další část kupní ceny ve výši 1.114.000 Kč byla složena před podpisem kupní smlouvy do advokátní úschovy u [titul] [jméno], zbylá část kupní ceny ve výši 950.000 Kč pak byla uhrazena prostřednictvím hypotečního úvěru od [právnická osoba] Žalobce a žalovaná uzavřeli s [právnická osoba] smlouvu o hypotečním úvěru [číslo] dne [datum], kterou žalovaná uzavřela za žalobce na základě plné moci od žalobce vystavené v Arménii. Dle smlouvy o hypotečním úvěru byl bankou poskytnut úvěr ve výši 950.000 Kč splatný do [datum] s měsíční splátkou 4.017 Kč na dobu 5 let od uzavření smlouvy. Ze smlouvy o úschově uzavřené mezi žalobcem a žalovanou jako složiteli, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako oprávněnými a JUDr. [jméno] [jméno] jako advokátem pak vyplývá, že číslo účtu úschovy bylo [bankovní účet] Smlouva o úschově byla uzavřena [datum], přičemž jménem žalobce smlouvu uzavírala opět žalovaná na základě plné moci ze [datum] (smlouva o úschově včetně plné moci).

23. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaná je dále vlastníkem bytové jednotky [číslo] v k.ú. [část obce] zapsané na [list vlastnictví] Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha, nacházející se v budově [adresa] zapsané na [list vlastnictví] nacházející se na pozemcích parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví], přičemž nemovitost je zatížena zástavním právem smluvním pro pohledávky ve výši 1.700.000 Kč s příslušenstvím [právnická osoba] Předmětnou bytovou jednotku žalovaná nabyla na základě kupní smlouvy ze dne [datum] s právními účinky vkladu práva ke dni [datum]. 24. [právnická osoba] z [datum] pak soud zjistil, že žalovaná má u [právnická osoba] osobní účet č. [bankovní účet] jehož zůstatek činil k [datum] částku 2.890,85 Kč. Dále pak má u banky vedené dva hypoteční úvěry, a to č. [bankovní účet] založený [datum] s limitem ve výši 950.000 Kč a dále č. [bankovní účet] založený [datum] s limitem ve výši 1.700.000 Kč a aktuálním zůstatkem ke dni [datum] ve výši 1.425.345,46 Kč. Ze smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] pak vyplývá, že si žalovaná vzala úvěr ve výši 1.700.000 Kč na financování nákupu nemovitosti, a to bytové jednotky [číslo] v k.ú. [část obce]. Z výpisu z úvěrového účtu [číslo] vyplývá, že úvěr byl čerpán [datum] v částce 1.700.000 Kč.

25. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] s.r.o. soud zjistil, že do [datum] se společnost jmenovala [právnická osoba], IČ [anonymizována čtyři slova], přičemž jejím jednatelem byl [celé jméno svědka] ([anonymizováno] [celé jméno žalované]), který byl i společníkem společnosti spolu se svou manželkou [příjmení] [příjmení] ([příjmení] [příjmení]) a společníkem byla též žalovaná. Z přehledu zaměstnanců [právnická osoba] s.r.o. od Pražské správy sociálního zabezpečení pak soud zjistil, že otec žalované [celé jméno svědka] byl zaměstnancem této společnosti od [datum] do [datum], bratr žalované [jméno] [celé jméno žalované] od [datum] do [datum], matka žalované [příjmení] [příjmení] pak od [datum] do [datum].

26. Žalovaná dále předložila smlouvu o nájmu bytu datovanou [datum] podle § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, podle níž žalovaná a žalobce jako pronajímatelé uzavírají s Narekem [údaje o zástupci] [číslo] jako nájemcem nájemní smlouvu k bytové jednotce [číslo] v k.ú. [část obce], a to na dobu neurčitou od [datum]. Podle článku IV. bodu IV.1 nájemní smlouvy činí měsíční nájemné 2.200 Kč a je splatné do 20.dne příslušného kalendářního měsíce, za který je nájemné hrazeno, hotově k rukám pronajímatele. Podle článku IV.4 se nájemce zavazuje uzavřít vlastní odběratelskou smlouvu s dodavateli plynu a elektrické energie, popřípadě dalšími poskytovateli služeb. Dále je povinen hradit případné nedoplatky vzniklé na základě vyúčtování záloh na plnění spojených s užíváním bytu. Pod nájemní smlouvou je podpis nájemce [anonymizováno] [celé jméno svědka] a žalované [celé jméno žalované] jako pronajímatelky.

27. Ze sdělení Magistrátu hlavního města Prahy odboru dopravně správních činností soud zjistil, že v evidenci se nenachází žádné údaje o tom, že by žalobce nebo žalovaná byli vlastníky vozidla. Pokud jde o žalobcem označené vozidlo [anonymizována tři slova], [registrační značka], ze sdělení nevyplývá, že by žalovaná byla někdy vlastníkem či provozovatelem tohoto vozidla.

28. Z výpisu z účtu [anonymizováno] bank soud zjistil, že žalobce je vlastníkem účtu u této banky číslo účtu [číslo], přičemž zůstatek tohoto účtu k [datum] činil [číslo] [anonymizováno].

29. Ze znaleckého posudku č. [tel. číslo] z [datum] soud zjistil, že znalkyně odhaduje tržní hodnotu bytové jednotky [číslo] v k.ú. [část obce] na částku 4.432.800 Kč, přičemž tato cena byla stanovena porovnávací metodou.

30. Z kupní smlouvy na nemovitou věc s překladem do jazyka českého soud zjistil, že [datum] otec žalobce [celé jméno svědka] prodal kupujícímu [jméno] [příjmení] z Ruské federace nemovitost o rozloze 34,5 m na adrese [adresa], [anonymizována dvě slova], a to byt [číslo] za kupní cenu [číslo] arménských dramů. Z kurzových lístků pak vyplývá, že 1 Kč ke [datum] představovala 21,58 arménských dramů, 1 USD pak k témuž datu představoval 405,29 arménských dramů.

31. Ze znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalkyně] ze dne [datum] č. [tel. číslo] soud zjistil, že obvyklá cena nájmu za bytovou jednotku [číslo] na adrese [adresa], činí 18.470 Kč za měsíc. Odhad obvyklého nájemného znalkyně pak pro druhé pololetí roku 2017 činil 231 Kč za m, tedy při rozloze bytu 2073 m 17.066 Kč za měsíc, pro rok 2018 pak při ceně 240 Kč za m a měsíc činí 17.731 Kč za měsíc a pro rok 2019 a 2020 při ceně 250 Kč za m a měsíc pak 18.470 Kč měsíčně. 32. [právnická osoba], z [datum] (č. l. 740) a [datum] (č. l. 688) soud zjistil, že zůstatek na úvěrovém účtu číslo [bankovní účet] k [datum] bude činit 786.383,49 Kč na jistině a 14.899,90 Kč na úrocích z úvěru. Z přehledu aktuálně zaplacených splátek pak soud zjistil, že od právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků do [datum] uhradila žalovaná na splátkách hypotečního úvěru č. [bankovní účet] částku 200.836,50 Kč, žalobce pak 3.838 Kč.

33. Z přehledů příjmů od [webová adresa] pro [anonymizována dvě slova] [část obce] soud zjistil, že příjmy žalované z pronájmu předmětného bytu v roce 2020 (č. l. 724 a násl.) činily za březen částku 6.317,71 Kč, za květen částku 1.216,78 Kč, za červen částku 1.211,17 Kč, za červenec částku 4.485,52 Kč, za srpen 27.632,14 Kč, za říjen 242,03 € + 329,49 €, tedy 15.020 Kč (při kurzu 26, 2798 Kč za euro), za listopad částku 14.962,39 Kč, za prosinec 1.009,12 Kč a v roce 2021 částku 2.920,85 Kč za leden, za únor pak 2.307,11 Kč, za březen 13.662,87 Kč a za duben 124,87 € + 83,25 €, tedy celkem 5.384 Kč při kurzu 25, 86948 Kč za 1 €.

34. Z dodatku znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalkyně] [číslo] 2021 z [datum] soud zjistil, že aktuální odhad tržní hodnoty bytu [číslo] v [anonymizováno] ulici [číslo] v k. ú. [část obce] činí 7.200.000 Kč. Odhad tržní hodnoty nájmu bytu v roce 2020 činí 17.200 Kč za měsíc, v roce 2021 pak 16.000 Kč za měsíc.

35. Z potvrzení společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že jménem Společenství vlastníků jednotek [ulice a číslo], [obec a číslo], tato společnost potvrzuje, že vlastníci jednotky [číslo] [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalované] nemají k [datum] závazky po splatnosti.

36. Z potvrzení [příjmení] [příjmení] z [datum] soud zjistil, že žalobce má k 25.březnu 2022 zůstatek na účtech této banky ve výši 195.000 amerických dolarů a 200 arménských dramů.

37. Z potvrzení [právnická osoba], ze dne [datum] soud zjistil, že bratr žalované [titul] [celé jméno žalované] má u této banky vedený účet se zůstatkem k [datum] ve výši 3.112.546,45 Kč.

38. Pokud žalovaná navrhovala doplnit dokazování o výslech [titul], účastnický výslech žalobce, výslech svědkyně [jméno] [příjmení], výzvu na žalobce k předložení zůstatků osobních účtů v Rusku a v USA, výpisů z katastru nemovitostí Ruské federace a USA, považoval soud I. stupně tyto důkazní návrhy za nadbytečné, neboť dosavadním provedeným dokazováním byl skutkový stav zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a žalovanou nově uplatněné důkazní návrhy směřují k vyhledávání dalšího majetku žalobce, který však už není možné s ohledem na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu České republiky zařadit do vypořádání. Kromě toho se jedná o důkazní návrhy v rozporu se zásadou koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 o.s.ř. S ohledem na cizí státní příslušnost žalobce se vztahy účastníků řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Podle § 49 odst. 1 z. č. zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Podle odst. 3 majetkové poměry manželů se řídí právním řádem státu, ve kterém mají oba manželé obvyklý pobyt; jinak právním řádem státu, jehož jsou oba manželé občany; jinak českým právním řádem. Vzhledem k tomu, že žalovaná má českou státní příslušnost, bydliště žalobce a žalované jako manželů bylo převážně v České republice a oba jsou občany různých států, řídí se vztahy účastníků podle shora uvedených ustanovení českým právem. Podle § 736 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně. Podle § 737 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby. Bylo-li její právo vypořádáním dotčeno, může se třetí osoba domáhat, aby soud určil, že je vypořádání vůči ní neúčinné. Podle odst. 2 vypořádání dluhů má účinky jen mezi manžely. Podle § 740 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Podle § 741 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné. Podle § 742 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Podle odst. 2 hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

39. Při novém rozhodování soud v zásadě vyšel z předchozího rozhodnutí, které neobstálo pouze v části týkající se otázky zařazení výnosu z pronájmu předmětného bytu do vypořádání společného jmění manželů účastníků, a to ani u soudu odvolacího, ale ani u soudu dovolacího.

40. Žalovaná v mezidobí uplatnila celou řadu nových námitek a požadavků, vesměs se však jednalo o otázky, které nejsou pro řízení relevantní. Pokud totiž žalovaná namítala, že účastníci v řízení jsou stále podle arménského práva manželi, tato skutečnost je pro zdejší soud zcela nepodstatná, neboť ve smyslu § 159a odst. 1, odst. 4 o.s.ř. je výrok pravomocného rozsudku zdejšího soudu o rozvodu manželství účastníků pro soud závazný, a to bez ohledu, zda došlo či nedošlo k uznání tohoto rozsudku rovněž arménskými soudy. Z pohledu českého práva a českého soudu tedy účastníci tohoto řízení nejsou manželé, neboť byli pravomocně rozvedeni rozsudkem zdejšího soudu ze dne 28.června 2017 č. j. 6 C 17/2016-52, který nabyl právní moci dne [datum]. Rovněž s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky lze učinit předmětem vypořádání SJM pouze majetek a dluhy ve tříleté lhůtě od zániku společného jmění, tedy od rozvodu manželství účastníků (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.4.2007 sp. zn. 22 Cdo 2903/2005), a to pouze to, co bylo procesně relevantním způsobem předmětem vypořádání učiněno ve tříleté lhůtě od zániku společného jmění (rozsudek ze dne 26.11.2009 sp. zn. 22 Cdo 1192/2007), neboť po uplynutí této lhůty nastává podle Nejvyššího soudu ČR s odkazem na § 741 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku nevyvratitelná domněnka vypořádání a soud již nemůže společné jmění vypořádat. Pokud je tedy jakýkoliv majetek navrhován do vypořádání po uplynutí 3 let od zániku společného jmění manželů, respektive od právní moci soudu o rozvodu manželství účastníků, popř. v rozporu s principy koncentrace řízení, ať už podle § 118b odst. 1 o.s.ř., nebo podle § 119a odst. 1 o.s.ř., není možné k takovýmto návrhům na vypořádání přihlížet. Vzhledem k tomu, že rozsudek o rozvodu manželství účastníků nabyl právní moci [datum], veškeré návrhy na vypořádání nových věcí uplatněné po [datum] jsou již bezpředmětné. To se týká návrhů uplatněných žalovanou v podání ze [datum] (č. l. 791). Pokud jde o návrh žalované na vypořádání společného závazku vůči [právnická osoba] s.r.o., žalovaná jej navrhla k vypořádání až v průběhu odvolacího řízení, tedy v rozporu s § 205a o.s.ř., tudíž ani k tomuto návrhu není možné přihlížet.

41. Po provedeném dokazování tak dospěl soud (opětovně) k závěru, že do vypořádání společného jmění manželů lze zařadit toliko bytovou jednotku [číslo] v k.ú. [část obce], jakož i závazek vůči [právnická osoba] ze smlouvy o hypotečním úvěru [číslo]. Ostatně mezi účastníky řízení nebylo sporu, že předmětný byt a závazek ze smlouvy o hypotečním úvěru náleží do společného jmění manželů. Pokud žalobce navrhoval zařadit do vypořádání taktéž [značka automobilu], [registrační značka], z provedených důkazů nevyplynulo, že by kdy náležel do společného jmění manželů, tedy že by ho některý z účastníků řízení nabyl za trvání manželství (ostatně z evidence vozidel nevyplývá, že by ho vůbec některý z účastníků v minulosti vlastnil či provozoval). Do vypořádání pak soud nezařadil ani movité věci upřesněné žalobcem v podání z [datum] (č.l. 189), neboť je sice žalobce zařadil do vypořádání už v podané žalobě, pouze je později upřesnil, nicméně z předložené kupní smlouvy a dalších dokladů vyplývá, že jsou vystavené na [právnická osoba] s.r.o., tedy nikoliv na žalobce nebo žalovanou. Pokud jde o kupní smlouvu vystavenou na žalovanou u [právnická osoba] s.r.o. [číslo] z [datum] na částku 147.387 Kč, tato je ke koupi kuchyňské linky a dalšího vybavení kuchyně (odsavač par, dřez kuchyňský, kuchyňská baterie, vestavěná myčka na nádobí, vestavěný odsavač, sporák, apod.). Vesměs se jedná o kuchyňskou linku, která je považována za součást či příslušenství bytu a nemůže být samostatným předmětem vypořádání. Pokud pak jde o zůstatky na účtech, ze závěrečných návrhů obou stran před vyhlášením předchozího rozsudku soud dovodil, že mezi nimi panuje shoda zůstatky na účtech žalobce a žalované do vypořádání společného jmění manželů nezařadit, a soud je proto z vypořádání vypustil (ostatně jejich hodnota je zanedbatelná).

42. Základní spornou otázkou mezi účastníky bylo, komu z nich má být přikázána předmětná bytová jednotka [číslo] v k.ú. [část obce] do výlučného vlastnictví. Žalobce původně navrhoval přikázání předmětného bytu do vlastnictví žalované, nicméně v průběhu řízení nakonec i on projevil zájem o její přikázání do svého výlučného vlastnictví. Soud I. stupně dospěl k závěru, že lze nalézt přibližně stejně silné argumenty na podporu obou účastníků, tj. jak žalobce, tak i žalované. Pro žalobce hovoří skutečnost, že žalovaná už jeden byt v [obec] vlastní. Kromě toho v současné době pobývá mimo území České republiky, takže předmětný byt pro své osobní využití nepotřebuje. Z dokazování (jak soud vysvětlí níže) vyplynulo, že větší finanční podíl na pořízení bytu má žalobce (neboť z jeho výlučných prostředků se hradila větší část kupní ceny ve výši 1,2 mil.Kč) a bylo by tedy na místě mu předmětný byt přikázat do výlučného vlastnictví i proto, že by musel vyplatit nižší vypořádací podíl žalované, než který musí vyplatit žalovaná žalobci. Na druhou stranu ve prospěch žalované hovoří skutečnost, že koupi bytu zajišťovala organizačně, je občankou České republiky, řízení probíhá u českých soudů, u kterých bude také probíhat exekuce v případě, že nezaplatí vypořádací podíl, přičemž žalovaná má v ČR majetek, žalobce nemá ani povolení k pobytu na území České republiky a tato skutečnost nepochybně představuje určitý handicap při využívání předmětného bytu žalobcem k bydlení i při jeho správě. Jak žalobce, tak i žalovaná pak předložili potvrzení rodinných příslušníků, ze kterých vyplývá, že jsou s pomocí rodiny schopni vyplatit vypořádací podíl druhému účastníkovi.

43. V řízení žalobce opětovně argumentoval ve prospěch přikázání předmětného bytu do svého výlučného vlastnictví. Soud proto zvažoval, zda nenastala taková změna okolností, která by odůvodňovala přehodnocení situace a rozhodnutí ve prospěch žalobce. Jedním z argumentů ve prospěch žalobce je skutečnost, že došlo k dalšímu zvýšení cen nemovitostí v České republice a s ohledem na v řízení prokázaný vnos žalobce do společného jmění manželů v jeho prospěch hovoří to, že by musel platit žalované menší vypořádací podíl, než je žalovaná povinna platit žalobci. Tato skutečnost by měla význam obzvláště při aplikaci ustanovení § 742 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle něhož se má hodnota vnosu započítávat zvýšená (nebo snížená) podle toho, jak se ode dne vynaložení vnosu do majetku do dne, kdy společné jmění bylo zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen. Ve smyslu uvedeného ustanovení by tak bylo třeba vnos žalobce započítat zvýšený s ohledem na kontinuální nárůst cen nemovitostí. Soud I. stupně nakonec k postupu podle § 742 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku nepřistoupil, když přihlédl k tomu, že žalobce nebydlí v České republice, o předmětný byt se tedy prakticky výhradně starala žalovaná, která ho také užívala, ať už sama nebo prostřednictvím svých rodinných příslušníků. Také samotné ustanovení o valorizaci vnosů se soudu I. stupně jeví jako problematické a velice diskutabilní, neboť zvláště u věcí, které vyžadují péči a údržbu, což nemovitosti zpravidla jsou, se na údržbě věci zpravidla podílí oba manželé společně, a tudíž navyšování či snižování hodnoty vnosu považuje soud I. stupně za nespravedlivé. V daném případě ho proto soud I. stupně neaplikoval obzvláště s přihlédnutím k tomu, že o byt se výlučně starala žalovaná, na její hlavu tedy nechť dopadá i žalovanou tvrzený zanedbaný aktuální stav bytu, neboť z užívání bytu vyloučila žalobce tím, že mu odmítla byt zpřístupnit i přes jeho výslovné žádosti. Právě i s ohledem na to, že aktuální stav bytu v důsledku pronájmu je výlučně důsledkem péče žalované, považuje soud I. stupně za nerozhodné, zda byt za dobu jejího užívání zchátral, či by byl naopak v důsledku jejích investic zveleben.

44. Soud I. stupně se tak nakonec opětovně přiklonil k přikázání předmětného bytu do výlučného vlastnictví žalované, která má přece jen silnější vazby k České republice a zejména k [obec], v níž se předmětný byt nachází, a lze tedy předpokládat, že bude mít lepší možnost jeho osobního využití; ostatně přikázání předmětného bytu do vlastnictví žalované původně navrhoval i sám žalobce, který zcela jistě byt nepotřebuje, neboť bydlí mimo ČR a nemá ani povolení k pobytu v ČR. Žalovaná v řízení tvrdila (při jednání dne [datum]), že v bytě nyní bydlí, že ho potřebuje k uspokojování bytových potřeb svých i svých dětí. S ohledem na to, že byt byl přikázán do výlučného vlastnictví žalované, přičemž byt je zatížen zástavním právem zajišťujícím závazek vůči [právnická osoba] ze smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] přikázal soud do výlučného vlastnictví žalované rovněž i tento závazek vůči [právnická osoba]

45. Dále se soud I. stupně zabýval otázkou výpočtu vypořádacího podílu žalovaného. Pro stanovení hodnoty předmětné bytové jednotky [číslo] soud vyšel ze znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalkyně] z [datum] č. [tel. číslo], který odhadl tržní hodnotu nemovitosti na 4.432.800 Kč, který byl aktualizován dodatkem ze dne [datum] [číslo] 2021, jenž stanovil výslednou cenu na 7.200.000 Kč. Tento posudek je oproti ocenění provedenému znaleckým posudkem znalkyně [celé jméno znalkyně] novější, přesvědčivější a koresponduje s inzercí zakládanou do spisu žalobcem. Závěry posudku [titul] pak nevyvrací ani znalecký posudek [titul] [příjmení] ze dne [datum] [číslo] 2022, když soudem ustanovená znalkyně [titul] svůj posudek při výslechu při jednání dne [datum] bezpečně obhájila.

46. Výši závazku z hypotečního úvěru vůči [právnická osoba] pak soud stanovil ze sdělení [právnická osoba] z [datum] na č.l. 740 na částku 801.283,39 Kč, když ze sdělení vyplývá, že k [datum] bude činit zůstatek úvěru na jistině 786.383,49 Kč a 14.899,90 Kč na úrocích z úvěru.

47. Dále ve vypořádacím podílu je třeba zohlednit to, co každý z účastníků vynaložil ze svých výlučných prostředků na společný dluh neboli splátky úvěru uhrazené účastníky po právní moci rozsudku soudu o rozvodu manželství účastníků. Z přílohy sdělení [právnická osoba] z [datum] (č.l. 404) soud zjistil, že po [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství účastníků, do [datum] uhradila žalovaná na splátky úvěru 15x částku 3.983 Kč, 14x částku 4.028 Kč a nadto v různých platbách 8.164,50 Kč, celkem tedy 124.301,50 Kč. Z přílohy sdělení [právnická osoba] z [datum] (č.l. 688) pak soud zjistil, že po [datum] do [datum] uhradila žalovaná celkem 200.836,50 Kč, zatímco žalobce toliko 3.838 Kč. Mezi účastníky není sporu, že žalovaná hradí splátky úvěru i nadále, oproti sdělení banky z [datum] je tedy třeba přičíst i úhrady splátek ve výši 4.028 Kč měsíčně v období listopadu a prosince 2021 a ledna, února a března 2022. S ohledem na to, že se jednalo o platby po rozvodu manželství, vychází soud z toho, že se jednalo o výlučné prostředky žalované. Naopak žalobce uhradil toliko jednu splátku prostřednictvím svého právního zástupce ve výši 3.838 Kč dne [datum].

48. Dále dospěl soud I. stupně k závěru, že do vypořádání je třeba zařadit i nároky vůči bratrovi žalované [příjmení] [celé jméno svědka] ze smlouvy o nájmu bytu datované [datum] (č.l. 139-141). I když žalobce pohledávku vůči [anonymizováno] [celé jméno svědka] označil za obvyklé nájemné, jedná se přesněji o bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájemného, a to jako nárok z neplatné smlouvy o nájmu bytu předložené žalovanou soudu. Soud I.stupně nepochopil právní závěry odvolacího a dovolacího soudu (kromě toho, že názor zdejšího soudu neobstál ani u jednoho z nich a názor odvolacího soudu neobstál u soudu dovolacího), proto tedy setrval na původním právním posouzení, pouze se ho pokusil lépe vysvětlit. Jak vyplývá ze smlouvy o nájmu bytu, podle záhlaví smlouvy se jedná o smlouvu tří osob včetně žalobce, nicméně smlouva byla podepsána toliko žalovanou a [anonymizováno] [údaje o zástupci] [číslo]. Z ustáleného výkladu uzavírání a platnosti smluv (alespoň doposud soudní praxí zastávaného) pak vyplývá, že aby byla písemná smlouva uzavřena, musí ji strany podepsat, přičemž k platnému uzavření smlouvy dochází okamžikem podpisu posledního z účastníků smlouvy. Je-li tedy smlouva trojstranná, musí smlouvu podepsat tři účastníci. Samozřejmě je možné, aby jeden z účastníků smlouvy byl zastoupen a smlouvu za něj na základě plné moci podepsal jiný účastník smlouvy, tato skutečnost však musí ze smlouvy výslovně vyplývat, a to ze záhlaví (kde se uvede, že účastník jedná v zastoupení a kým) s tím, že k příslušnému právnímu úkonu je přiložena plná moc od zastoupeného pro zastupujícího. Vzhledem k tomu, že žalobce je uveden jako účastník této smlouvy, avšak pod smlouvou není jeho podpis, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by byl uzavírání smlouvy zastoupen, má soud I. stupně za to, že smlouva nebyla uzavřena platně a nároky stran smlouvy je třeba vypořádat podle principu bezdůvodného obohacení. Není pochyb o tom, že nájemní smlouvu mohla uzavřít i toliko žalovaná sama (neboť byt je součástí SJM a mohl tedy právní úkon týkající se bytu činit i jen jeden z manželů), avšak předložená smlouva je koncipována jako smlouva trojstranná (nikoli dvojstranná), tedy předpokládající tři účastníky právního úkonu. Teprve podpisem žalobce by tedy tato nájemní smlouva byla perfektní. Soud proto zařadil do vypořádání také nárok na bezdůvodné obohacení vůči [anonymizováno] [celé jméno svědka] za užívání předmětné bytové jednotky účastníků v období od [datum] do [datum], přičemž jeho výše byla stanovena na základě znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalkyně] ze dne [datum] č. [tel. číslo], a to částkou ve výši 17.066 Kč měsíčně v roce 2017, 17.731 Kč měsíčně v roce 2018 a 18.470 Kč měsíčně v roce 2019 a 2020 Celkem tedy za období od [datum] do [datum] vychází bezdůvodné obohacení za užívání předmětného bytu účastníků na částku 575.152 Kč. Vzhledem k tomu, že neplatnou nájemní smlouvu uzavřela se svým bratrem žalovaná, má soud za to, že se bude muset vypořádat z této smlouvy se svým bratrem podle zásad bezdůvodného obohacení ona, která také inkasovala podle této (absolutně neplatné) nájemní smlouvy od svého bratra nájemné. Za období od března 2020 včetně do dubna 2021 včetně pak soud vycházel z výnosů z pronájmu přes [webová adresa] doložených žalovanou, které činí 96.130 Kč. Jelikož se jedná o výnosy z pronájmu (užívání bytu třetí osobou bez právního důvodu), jedná se o výnosy z věci náležející do SJM, které je tak třeba zařadit do vypořádání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR v této věci ze dne 31.8.2021 č.j. 22 Cdo 968/2021-668). Celkem tak soud zařadil do vypořádání výnosy z bytu ve výši 671.282 Kč.

49. Konečně poslední otázkou, kterou se soud I. stupně zabýval, byla otázka vnosů žalobce a žalované. Jak správně uváděl právní zástupce žalobce, s ohledem na krátkost času, který uplynul od uzavření manželství účastníky v [anonymizováno] dne [datum] do uzavření kupní smlouvy na předmětný byt dne [datum] i s přihlédnutím k tomu, že rezervační smlouva byla uzavírána už v prosinci 2013, přičemž v hotovosti byla uhrazena část kupní ceny ve výši 1.200.000 Kč, není pochyb o tom, že se tato část kupní ceny nehradila z prostředků náležejících do společného jmění manželů, nýbrž z výlučných prostředků buď žalobce, či žalované. Vzhledem k tomu, že jak žalobce, tak i žalovaná tvrdili, že to byli oni, kdo částku 1.200.000 Kč hradili ze svých výlučných prostředků, prováděl soud obsáhlé dokazování zejména výslechy jejich rodinných příslušníků. Zhodnocením tohoto dokazování a porovnáním obou verzí pak dospěl soud I. stupně ke zcela jednoznačnému závěru, že verze žalobce je věrohodnější než verze žalované. Pomine-li soud I. stupně skutečnost, že výpovědi rodičů žalobce působily samy o sobě značně věrohodněji než výpovědi rodičů žalované (otec žalované [příjmení] [celé jméno svědka] vypovídal, že peníze schovávali doma v hotovosti, přičemž neví, kde je schovávali, protože mu je dávala manželka - prostě za ní„ vždycky přišel, že potřebuje peníze a ona mu je dala“, matka žalované [příjmení] [příjmení] pak zase uváděla, že„ se jedná o rodinné tajemství“), pak samotná verze žalované, že schovávali doma v hotovosti částku dosahující téměř 2.000.000 Kč (1,2 milionů na kupní cenu za byt a dalších 700.000 Kč jako tvrzené náklady rekonstrukce bytu), je podle soudu I. stupně značně nevěrohodná. Za stěžejní důkaz proti žalované však lze považovat samotnou skutečnost, že žalovaná si kupní smlouvou z [datum] (tedy téměř přesně rok před koupí předmětného bytu) pořídila bytovou jednotku [číslo] v k.ú. [část obce], přičemž na financování koupě uzavřela smlouvu o hypotečním úvěru [číslo] s [právnická osoba] dne [datum], kterou na úhradu části kupní ceny čerpala úvěr ve výši 1.700.000 Kč. Lze považovat za vyloučené, aby si úročený úvěr bral jinak ekonomicky racionálně uvažující člověk, který si jej brát nemusí, neboť disponuje doma uskladněnými finančními prostředky ve výši téměř 2.000.000 Kč. Naopak považuje soud I. stupně za pravděpodobné, že právě na pořízení tohoto bytu byly použity rodinné prostředky ve výši cca 400.000 Kč z prodeje cukrárny (rodiče žalované vypovídali, že prodali cukrárnu za 350.000 Kč). Naproti tomu žalobce jasně, srozumitelně a prokazatelně vysvětlil a doložil většinový zdroj finančních prostředků na úhradu první části kupní ceny za předmětný byt účastníků ve výši 1.200.000 Kč z prodeje bytu svého otce v [anonymizováno], když předložil kupní smlouvu na předmětný byt v [anonymizováno]. Verzi žalobce pak přímo potvrzují výpovědi jeho rodičů, nepřímo pak i další důkazy (např. e-mail s ústřižky na č.l. 271-273, nahrávky, e-mailová komunikace mezi žalobcem a žalovanou) a verze žalobce koresponduje i s ostatními provedenými důkazy. Soud I. stupně tedy nemá pochybnosti o tom, že první část kupní ceny ve výši 1.200.000 Kč byla vnosem žalobce, když finanční prostředky na tento vnos obdržel žalobce darem od svého otce, respektive od svých rodičů. Naopak verzi žalované považuje soud I. stupně za prokazatelně vyvrácenou lež.

50. Žalovaná pak požadovala zařadit do vypořádání jako její vnos náklady na rekonstrukci bytu ve výši 353.820 Kč (konkrétně vyčíslené poprvé v závěrečném návrhu z [datum] na č.l. 453-454). Soud v této souvislosti v první řadě musí podotknout, že tvrzení žalované o konkretizaci tohoto vnosu bylo soudu dodáno až po uplynutí koncentrační lhůty ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř. Z předložených dokladů (ve spisu označené jako přílohy k č.l. 37) pak vyplývá, že se vesměs jedná o faktury vystavené na [právnická osoba] s.r.o., tedy nikoliv na žalovanou. Soud podotýká, že aby mohly být výdaje na náklady rekonstrukce předmětného bytu zařazeny či zohledněny v rámci vypořádání společného jmění manželů jako vnos některého z manželů, nestačí pouze předložení faktury na jméno některého z manželů, ale je třeba také v řízení tvrdit a prokázat, že byly tyto náklady hrazeny z výlučných prostředků toho kterého manžela. I když tedy jak žalobce, tak i žalovaná tvrdili, že hradili náklady na rekonstrukci předmětného bytu ze svých výlučných prostředků a s ohledem na datum uzavření manželství lze považovat za pravděpodobné, že minimálně zčásti se tak skutečně stalo, žádný z nich podle názoru soudu I. stupně neprokázal, která část nákladů byla hrazena z jeho výlučných prostředků a jakým způsobem. Soud I. stupně proto nemohl přičíst žádnou konkrétní částku z nákladů rekonstrukce žádnému z účastníků jako jeho vnos a zcela jistě to nelze udělat u nákladů vynaložených [právnická osoba] s.r.o. (u kterých soud I. stupně nepochybuje, že byly zařazeny do účetnictví společnosti, ač do něj vůbec nepatřily, neboť se jednalo o náklady vynaložené bez právního důvodu na výlučný majetek třetí osoby).

51. Konečně pak soud I. stupně nezařadil do vypořádání výnosy z pronájmu bytu (bytové jednotky [číslo] v k.ú. [část obce]) ve výlučném vlastnictví žalované, které by jinak samozřejmě za dobu trvání manželství náležely do společného jmění manželů, nicméně v řízení nebylo tvrzeno a prokázáno, že by žalovaná za trvání manželství měla z pronájmu tohoto bytu nějaký příjem a v jaké výši.

52. Pokud pak jde o výpočet vypořádacího podílu, je třeba vycházet z judikatury Nejvyššího soudu České republiky, když například v rozhodnutí z 29.června 2016 sp. zn. 22 Cdo 5441/2015 (nebo 22 Cdo 3382/2012, 22 Cdo 4509/2011 či 22 Cdo 367/2013) určil Nejvyšší soud České republiky následující postup:

1. Pro zohlednění vnosu je nutné nejprve určit výši celkového majetku (hodnot, věcí a aktiv – dále jen„ výchozí částka“) tvořícího součást společného jmění manželů a výši vnosu, resp. vnos.

2. Způsob určení výše podílu každého z manželů: a) Od výchozí částky celkové masy SJM je nutné odečíst jednotlivé vnosy obou účastníků. b) Takto zjištěná hodnota je určující pro základní vyčíslení výše podílu pro každého z účastníků; při rovnosti podíl je to polovina uvedené částky (zbytek představuje„ dluh“ SJM vůči oběma účastníkům). Jde o výchozí částku sníženou o všechny relevantní vnosy – takto je určen podíl každého z účastníků na„ čistém“ majetku. c) K podílu každého z účastníků je nutno přičíst výši jím provedeného vnosu (včetně poloviny částky, kterou některý z účastníků plnil po zániku SJM na společný dluh – s tou je třeba nakládat jako s vnosem). Součet obou takto zjištěných částek musí dát ve svém souhrnu celkovou hodnotu aktiv společného jmění manželů (tj. výchozí částku). d) Jestliže byl v řízení však některému z účastníků přikázán k úhradě společný dluh, pak - protože i na úhradě dluhu se účastníci podílejí stejný dílem – je druhý účastník povinna nahradit protistraně částku odpovídající polovině tohoto dluhu.

3. Vyčíslení konkrétního vypořádacího podílu: konkrétní vypořádací podíl se vypočítá tak, že se základní podíl, který na každého účastníka připadá (bod 2 b)), zvýšený o hodnotu jeho vnosu (bod 2 c)) a snížený o polovinu společného dluhu, který je přikazován k zaplacení protistraně (bod 2 d)), porovná s hodnotou majetku, který je účastníkovi přikazován; je-li mu přikazován majetek o vyšší hodnotě, je třeba mu uložit povinnost vyrovnat takto určenou výši podílů v penězích, má-li dostat majetek o hodnotě nižší, než jaká na něj připadá, musí mu druhý účastník rozdíl doplatit.

53. Soud neshledal žádné důvody pro disparitu podílů, podíly účastníků na vypořádávaném jmění tak soud určil ve smyslu § 742 odst. 1 písm. a) z.č. 89/2012 Sb. stejné. Vypořádací podíl náležející žalobci tak soud vyčíslil z čisté hodnoty majetku náležejícího do SJM představovaného hodnotou bytové jednotky [číslo] v k.ú. [část obce] oceněné na 7.200.000 Kč. Od této čisté hodnoty soud odečetl výši vnosu žalobce 1.200.000 Kč a došel k hodnotě 6.000.000 Kč jako určující pro základní vyčíslení výše podílu pro každého z účastníků. Při rovnosti podílů se jedná o polovinu uvedené částky, tedy každému z manželů náleží částka 3.000.000 Kč. Pro vyčíslení podílu náležejícího žalobci je však třeba připočíst výši jeho vnosu 1.200.000 Kč, dále soud odečetl částku 98.499,25 Kč představující jednu polovinu z toho, co žalovaná zaplatila na splátky hypotečního úvěru po právní moci rozsudku soudu o rozvodu manželství (žalovaná zaplatila 200.836,50 Kč, žalobce však zaplatil 3.838 Kč, tedy žalovaná zaplatila o 196.998,50 Kč více než žalobce a jedna polovina z této částky činí 98.499,25 Kč), dále soud přičetl částku 335.641 Kč jako jednu polovinu bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného za užívání předmětné bytové jednotky účastníků bratrem žalované [příjmení] [údaje o zástupci] [číslo] a jednu polovinu výnosů z pronájmu bytu přes [webová adresa] a odečetl částku 400.641,70 Kč představující jednu podílu dluhu z hypotečního úvěru zatěžujícího předmětnou bytovou jednotku účastníků. Vzhledem k tomu, že žalobci nebyl přikázán žádný majetek náležející do společného jmění manželů, činí výše jeho vypořádacího podílu částku 4.036.500 Kč. Tuto částku 4.036.500 Kč pak soud uložil žalované zaplatit žalobci v prodloužené pariční lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku soudu.

54. O náhradě nákladů řízení státu pak soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. Soud přihlédl k tomu, že jak žalobce, tak i žalovaná měli úspěch ve věci pouze částečný, přičemž lze obtížně hodnotit, kdo z nich byl úspěšnější, když každý z nich v něčem uspěl a v něčem nikoli. Soud proto shledal jako spravedlivé (i s přihlédnutím k tomu, že jde o tzv. iudicium duplex, ve kterém soud není vázán návrhem žalobce), aby se oba podíleli na nákladech řízení státu rovným dílem. Celkové náklady řízení státu jsou představovány znalečným znalkyně [celé jméno znalkyně] ve výši 3.060 Kč a 900 Kč, tlumočným (jako nákladem dokazování) ve výši 3.150 Kč a 9.000 Kč, svědečným ve výši 18.000 Kč a znalečným znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně] ve výši 7.222 Kč a 5.180 Kč, 12.837 Kč a 3.900 Kč, celkem tedy částkou 63.249 Kč. Na zálohách bylo zaplaceno 30.000 Kč, přičemž žalovaná zaplatila 15.000 Kč, žalobce zaplatil 15.000 Kč Celkem tak nebyly náklady řízení státu uhrazeny co do částky 33.249 Kč. Jedna polovina z celkových nákladů řízení státu, tedy z částky 33.249 Kč, činí 16.624,50 Kč. Soud proto uložil žalobci i žalované doplatit částku 16.624,50 Kč tak, aby se oba účastníci podíleli na nákladech řízení státu rovným dílem.

55. O náhradě nákladů řízení státu pak soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. [příjmení] o vypořádání společného jmění manželů má povahu tzv. iudicia duplex, ve kterém soud není návrhem vázán. Obě strany mají možnost navrhovat, jak má soud rozhodnout. Nelze tedy jednoznačně hovořit o úspěchu či neúspěchu ve věci jedné nebo druhé strany (ostatně v tomto směru lze odkázat např. na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 262/20, který nabádá k rozhodování o nákladech v těchto řízeních, kde soud není vázán návrhem, právě tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu).

Poučení