25 C 192/2023 - 91

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr.Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce[Anonymizováno][Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], bytem [Anonymizováno], proti žalovanému [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] se [Anonymizováno], zastoupenému [Anonymizováno]., advokátem se sídlem [Anonymizováno], o ochranu osobnosti, takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba žalobce, kterou se domáhá na žalovaném zaslání písemné omluvy a jejího otisknutí do 30 dnů od právní moci rozsudku na stránkách přílohy [Anonymizováno] tohoto znění: „Společnost [právnická osoba]., vydavatel deníku [Anonymizováno] a provozovatel internetového portálu ihned.cz se tímto omlouvá [jméno FO], že zveřejněním článku [jméno FO] vyzývá [jméno FO], senátní volby přinesou první bratrských souboj historii Česka ze dne [Anonymizováno] neoprávněně zasáhla do osobnostních práv pana [jméno FO] tím, že v uvedeném článku zveřejnila nepravdivé informace a neoprávněné hodnotící soudy. Omluva směřuje k tomu, že v článku byly zveřejněny informace v tom smyslu, že [jméno FO] proti sobě poštval příbuzné a je tak jediným, kdo si počíná nesmyslně, má neoprávněné nároky z titulu autorských práv, a dokonce byl vyloučen z politické strany. Společnost [Anonymizováno] vyjadřuje též lítost nad tím, že krátce po publikování článku (22.8.2020) náhle zemřela maminka [jméno FO] a [jméno FO].“ Velikost písma omluvy musí být minimálně fontem [Anonymizováno], písmo [jméno FO] a omluva musí být čitelně uvedeným nadpisem Omluva [jméno FO].

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalovaného [tituly před jménem][jméno FO], advokáta se sídlem [adresa] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 9.8.2023 došlou soudu téhož dne domáhá na žalovaném omluvy shora uvedené. V žalobě uvádí, že žalovaný se v rámci své podnikatelské činnosti mimo jiné zabývá vydáváním tištěných periodik i provozováním internetových portálů. Žalovaný je vydavatelem deníku [Anonymizováno] a provozovatelem internetového portálu [Anonymizováno], kde byl dne 10.8.2020 po drobné aktualizaci zveřejněn článek pod názvem „[jméno FO] vyzývá [jméno FO]. Senátní volby přinesou první bratrský souboj v historii Česka“, jehož autorem je [jméno FO] [Anonymizováno]). Tentýž článek byl také zveřejněn v tištěném vydání přílohy [Anonymizováno]. Podle žalobce článek obsahuje hned několik nepravdivých nebo zavádějících informací o žalobci, svým pojetím, tónem a celkovou stylizací vytváří zcela zavádějící a dehonestující obraz žalobce jako osoby způsobující potíže a páchající neplechy v takové míře, že [Anonymizováno]...[Anonymizováno].“ (dále jen „Tvrzení 1“)

2. Konkrétně žalobci vadí následující tvrzení autora článku. „[jméno FO].“ (dále jen „Tvrzení 2“) Tvrzení je zcela nepravdivé, neboť žalobce nic takového nikdy netvrdil. Věta vyvolává zdání, že [jméno FO] (žalobce) se snaží vymámit peníze neoprávněně za něco, na co nemá nárok, a počínání si jako blázen. „[Anonymizováno]“ ani [Anonymizováno]“ totiž není a samozřejmě logicky nemůže nikdy být autorským dílem, protože [Anonymizováno] je činnost, zatímco výsledkem [Anonymizováno] je divadelní inscenace a ta již autorským dílem být může, a dokonce nepochybně jím je. Opakovaně se proti této dezinformaci, že [jméno FO] chce [Anonymizováno], šířené určitou skupinou obchodníků s kulturou při všech možných příležitostech, vytrvale ohrazuje. Žalobce ví, stejně jako většina odborníků na autorské právo, že autorským dílem je až výsledek činnosti [Anonymizováno] (a samozřejmě nejen jeho), tj. divadelní inscenace. To ostatně nikdo nepopírá, popíráno je pouze a jen autorství [jméno FO] jako [Anonymizováno] (nikoliv jako autora textu) divadelních inscenací. Podle [jméno FO] a jeho právníků, v jejichž prospěch článek působí, je autorem divadelní inscenace pouze a výhradně autor textu, což ale odporuje divadelní vědě i rozličné praxi. Dále je nesmyslné přisuzovat žalobci snahu mít podíly na zisku, když se domáhá stejně jako ostatní nositelé práv pouze podílů na tržbách ze vstupného, jak určuje autorský zákon i obvyklá praxe. [právnická osoba] dalších sporech [jméno FO] napadá [Anonymizováno].“ (dále jen „Tvrzení 3“) Podle žalobce se jedná o zavádějící tvrzení, které má vyvolat dojem, že [Anonymizováno] hraje na základě licenční smlouvy, což není pravda. [jméno FO] nenapadá licenční smlouvy, na jejichž základě [Anonymizováno] hraje, ale neexistenci těchto licenčních smluv, protože [Anonymizováno] v drtivé většině případů hrají bez jakékoliv licenční smlouvy. Licence prostě neexistují, tudíž je nelze napadat. To potvrdily všechny krajské soudy, které se tím kdy meritorně zabývaly. 4. "Paradoxně není problém s tím, že by amatérské soubory nemohly hrát [jméno FO]. Problém je ale, že divadla, která si pozvou [Anonymizováno], dostávají od [jméno FO] právníka předžalobní výzvy. Většinou na to reagují tak, že pak zaskočeně volají do [jméno FO], co se to proboha děje, a často nakonec řeknou, nezlobte se, ale už si vás radši nebudeme zvát, protože nemáme kapacitu, abychom kvůli jednomu představení lítali po soudech, " popisuje starší ze [jméno FO] [jméno FO]. (dále jen „Tvrzení 4“) Podle žalobce se jedná se o zcela nepravdivé tvrzení [jméno FO], které si mohl a měl redaktor [jméno FO] ověřit. Do [jméno FO] nelze volat, protože takové divadlo v reálném světě vůbec neexistuje, a je tedy po rozumu, že nemá ani vlastní telefon. Pořadatelé totiž jednají, objednávají a platí [právnická osoba]., která herce fiktivního [Anonymizováno] protizákonně produkuje, neboť k tomu nemá souhlas všech autorů (opět jde o neexistenci licenčních smluv). Nadto není znám ani jeden případ, kdy by zájezdové divadlo herce [Anonymizováno] nepozvalo z toho důvodu, aby pořadatel nemusel „lítat po soudech“. [právnická osoba] instruuje pořadatele, že nemá licenci a že tedy musejí počítat s tím, že budou platit zákonný sankční dvojnásobek obvyklé odměny. [jméno FO] v textu ani žádný takový subjekt, který nechce „lítat po soudech nejmenuje“, protože ani nemůže. Jedná se o lživé tvrzení, proti kterému se žalobce nemohl bránit. 5. „Že ne vždy najde pochopení ostatních, však mladší ze [jméno FO] poznal i během svého nedávného politického angažmá u [Anonymizováno]. [adresa], krátce po neúspěšném pokusu [Anonymizováno], oznámil, že stranu ke konci měsíce opustí. [Anonymizováno] vyčetl, že přestali být transparentní a jejich představitelé umlčují kritické názory. Svoje oznámení však vydal den poté, co samotní [Anonymizováno] rozhodli o jeho vyloučení. S vysvětlením, že "opakovaně při komunikaci používá donucovacích praktik formou pohrůžky žalobami, stížnostmi na nadřazený orgán, obviňováním z trestné činnosti" a podobně. (dále jen „Tvrzení 5“) Podle žalobce vzhledem k tomu, že autor článku neuvádí jmenovitě zdroj svého tvrzení, jedná se patrně o smyšlenku, novinářskou „kachnu“, či metodu „jedna paní povídala“.

6. V článku jsou podle žalobce i další dezinformace, například o tom, že [jméno FO] a spol. prý dostávají od [jméno FO] „[Anonymizováno]“ (dále jen „Tvrzení 6“) a řada dalších.... Nepravdivou informaci o tom, že se žalobce podílí na vydání vinylových desek společnosti Supraphon již žalovaný ze svého portálu (po několika dnech) odstranil a okomentoval. Nicméně dopad původní věty z portálu a zejména z tištěné verze, z které ji odstranit logicky nemohl, zůstal a mohl ovlivnit mimo jiné i volby do Senátu, atmosféru v rodině, či jiné soudní spory, jakožto poškodit žalobce na jeho cti. Proto do nároku na omluvu žalobce řadí i tuto větu o osobě [jméno FO] v článku tiskem zveřejněné: „Nebo se podílí na dalších aktivitách, jako bylo vydání limitované [Anonymizováno]“ (dále jen „Tvrzení 7“)

7. Krátce po publikování článku (22.8.2020) náhle zemřela maminka [jméno FO] a [jméno FO]. Příčinnou souvislost dopadu dehonestujícího článku na pověst žalobce a smrti matky žalobce, jakožto další dopady a negativní účinky článku na osobnostní práva žalobce trvají dodnes. Žalobce vyzval žalovaného předžalobní výzvou ze dne [Anonymizováno] ke zveřejnění omluvy, na kterou žalovaný reagoval dopisem ze dne [Anonymizováno], v němž s vysvětlením důvodů požadavek žalobce odmítl.

8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že k tvrzeným zásahům do cti, důstojnosti a soukromí žalobce, resp. jména a dobré pověsti žalobce, z nichž žalobce dovozuje své nároky ve smyslu § 82 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku mělo dojít uveřejněním článku „[jméno FO] vyzývá [jméno FO]. Senátní volby přinesou [Anonymizováno]“ dne [Anonymizováno] v tištěné podobě v příloze [Anonymizováno] a článku s totožným obsahem a názvem též dne [Anonymizováno] v elektronické podobě na webových stránkách [Anonymizováno] provozovaných žalovaným. Článek nebyl zveřejněn dne [Anonymizováno], jak tvrdí žalobce, nýbrž již [Anonymizováno]. Dne [Anonymizováno] byl pouze článek ve verzi uveřejněné na webových stránkách [Anonymizováno] drobně upraven, když byla z článku odstraněna tato věta „Nebo se podílí na dalších aktivitách, jako bylo [Anonymizováno].“ a pod článek na webových stránkách byl doplněn následující text: „Upřesnění: do původní verze článku jsme zařadili také větu „Nebo se podílí na dalších aktivitách, jako bylo [Anonymizováno].“ Měl to být příklad jednoho z právních sporů, které [jméno FO] vede. Použití slova „podílí“ však mohlo vyvolat opačný dojem, tedy že se [jméno FO] na vydání podílel. To však není pravda – [Anonymizováno]“ S odkazem na § 629 odst. 1 a § 612 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku pak vznesl námitku promlčení.

9. Pokud jde o samotné výhrady žalobce k obsahu článku, podle přesvědčení žalovaného nedošlo uveřejněním článku k jakémukoliv zásahu do osobnostních práv žalobce. I pokud by však k zásahu došlo, nebylo by možno toto posoudit jako zásah neoprávněný do takové míry, aby zakládal nároky žalobce tak, jak jsou žalobou uplatněny. Žalobce vytrhává napadená tvrzení z kontextu celého článku. Z obsahu celého článku nelze dospět k závěru, že by mohlo být napadenými tvrzeními zasaženo do osobnostních práv žalobce. Z hlediska způsobilosti zásahu do osobnostních práv žalobce je článek ve vztahu k veřejnosti třeba hodnotit v celém kontextu. Dle žalobce vytváří článek obraz žalobce jako osoby „způsobující potíže“ do takové míry, že si tím poštval proti sobě členy divadla i svoje příbuzné. V článku je však pouze zmíněn dlouholetý spor o práva na „cimrmanovské hry“ (jedná se o objektivní skutkové tvrzení), a kvůli kterému nemá žalobce dobré vztahy s členy divadla (myšleno [Anonymizováno] [jméno FO]), ani s některými svými příbuznými. To ostatně vyplývá i z mnoha článků, o kterých bylo hojně informováno v médiích. Tvrzení 1 tudíž není způsobilé samostatně, ani v kontextu celého článku zasáhnout do práv žalobce. Žalobce považuje Tvrzení 2 za nepravdivé z toho důvodu, že dle jeho názoru vyvolává zdání, že se žalobce snaží neoprávněně získat peníze za něco, na co nemá nárok. Dále žalobce uvádí, že: „ví, stejně jako většina odborníků na autorské právo, že autorským dílem je až výsledek činnosti režiséra (a samozřejmě nejen jeho): divadelní inscenace.“ Žalobce také napadá slovní spojení „snaha mít podíl na zisku“ s tím, že se žalobce domáhá pouze podílů na tržbách ze vstupného. V článku však není uvedeno, že by se žalobce domáhal něčeho neoprávněného, ani to nevyplývá z celkového kontextu článku. V článku použitá vyjádření „způsob režírování cimrmanovských her je autorským dílem“ a „povinnost vyplácet podíl na zisku“ představují přípustné zjednodušení v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 8.2.2000 sp. zn. I. ÚS 156/99, dle kterého nelze trvat na naprosté přesnosti skutkových tvrzení a klást tak na novináře nesplnitelné nároky. Tvrzení 2 tudíž není způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce.

10. Žalobce v případě Tvrzení 3 namítá, že nenapadá licenční smlouvy, na jejichž základě divadlo hraje, ale napadá neexistenci takových licenčních smluv. Dle přesvědčení žalovaného se jedná o zanedbatelnou nepřesnost, která není žádným způsobem způsobilá zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Tvrzení 4 představuje citaci vyjádření bratra žalobce pana [jméno FO]. Žalobce tvrdí, že Tvrzení 4 je zcela nepravdivé. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 17.2.2004 sp. zn. III. ÚS 73/02 není vydavatel zpravidla odpovědný za tu část článku, která obsahuje převzaté sdělení (citaci) třetí osoby. Navíc slovní spojení „Divadlo [jméno FO]“ představuje přípustné zjednodušení (dle nálezu Ústavního soudu ze dne 8.2.2000 sp. zn. I. ÚS 156/99). Ani Tvrzením 4 nebylo zasaženo do osobnostních práv žalobce.

11. Informace o vyloučení žalobce z České pirátské strany vychází z tzv. rozhodčího nálezu České pirátské strany ze dne 13.6.2020, který byl uveřejněn na webové stránce https://forum.pirati.cz/viewtopic.php?t=51058. Dle tohoto nálezu rozhodčí komise České pirátské strany ve věci jednání [jméno FO] konstatovala, že odpůrce [jméno FO] svým chováním úmyslně způsobil závažnou újmu jinému členovi (§ 5, odst. 2c Rozhodčího řádu), a to zejména tím, že kontaktoval zaměstnavatele stěžovatele [jméno FO] se záměrem způsobit stěžovateli pracovní újmy, dále pohrůžkou újmy nutil stěžovatele ke konání v rozporu se svobodnou vůlí. Odpůrce [jméno FO] se dlouhodobě dopouští přestupků proti § 5, odst. 2d Rozhodčího řádu (úmyslné způsobení újmy straně nebo jejímu demokratickému řádu), a to zejména tím, že opakovaně při komunikaci používá donucovacích praktik formou pohrůžky žalobami, stížnostmi na nadřazený orgán, obviňováním z trestné činnosti atd. Odpůrce [jméno FO] svými veřejnými výroky opakovaně poškozuje dobré jméno strany (§ 5, odst. 2e Rozhodčího řádu), a to zejména smyšlením a medializací neexistující potyčky se starostou [adresa], nerespektováním demokraticky zvoleného orgánu strany, kterému nato odpůrce i vyhrožuje, zpochybňováním kompetencí volených členů orgánů atd. Na základě těchto zjištění rozhodčí komise České pirátské strany rozhodla o tom, že [jméno FO] opakovaně vědomě porušuje předpisy České pirátské strany, a to především § 5 Rozhodčího řádu (§ 5, odst. 2c RŘ – úmyslné způsobení újmy členovi strany; § 5, odst. 2d RŘ – úmyslné způsobení újmy straně nebo jejímu demokratickému řádu, dále § 5 odst. 2e RŘ – opakované poškození dobrého jména strany). Odpůrce [jméno FO] se na základě tohoto rozhodčího nálezu vylučuje ze strany dle § 9 Rozhodčího řádu. Odpůrci [jméno FO] se zakazuje kandidovat za stranu do veřejných funkcí na dobu 3 let dle § 8 Rozhodčího řádu. Z rozhodčího nálezu je evidentní, že Tvrzení 5 se zakládá na pravdě, když žalobce byl skutečně ze strany vyloučen.

12. Žalobce v případě Tvrzení 6 napadá slovní spojení „obálky s modrým pruhem“, když se dle jeho názoru jedná o dezinformaci. Toto spojení je součástí citovaného vyjádření bratra žalobce pana [jméno FO]. Tvrzení 6 navíc není způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Pokud jde o Tvrzení 7, žalovaný dne 10.8.2020 provedl úpravu článku. Žalovaný tím tak obratem vyhověl výtce žalobce ze dne 7.8.2020, přestože dle názoru žalovaného ani původní znění předmětné části článku nebylo způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Žalovaný tak učinil, aby zamezil možným nesprávným interpretacím původního znění textu.

13. Žalovaný dále poukázal na to, že žalobce nijak neprokazuje, že by byly Tvrzením 7 ovlivněny jiné jeho soudní spory, vztahy v rodině nebo dokonce volby do Senátu, kam žalobce kandidoval v roce 2020. Samotný text omluvy obsahující vyjádření lítosti nad smrtí matky žalobce je pak zmatečný, neboť se domáhá něčeho, co se soudním řízením nesouvisí a nekoresponduje s žalobou na ochranu osobnosti. Závěrem žalovaný poukázal na to, že žalobce je veřejně činnou osobou, resp. osobou veřejného zájmu, neboť je synem scénáristy, herce a režiséra [jméno FO], bývalým kandidátem do Senátu, hercem a také osobou, o které je často informováno v médiích pro různé soudní spory, ve kterých vystupuje na straně žalobce (to je patrně soudu známo z vlastní činnosti). Právo na ochranu osobnosti je přisuzováno v různé míře různým osobám, kdy osobě, která se nepohybuje ve veřejné sféře, je přisuzována větší míra ochrany než osobám veřejně činným (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 367/03, v němž soud uvedl, že „(…) pro osoby činné v oblasti veřejného života, ať již jde o politiky nebo o osobnosti veřejně známé, obecně platí, že disponují mnohem snadnějším přístupem k médiím, a mají tak mnohem snadnější možnost vyvrátit to, co ony samy považují za smyšlenky. Soudní ochrana dobrého jména takovýchto veřejně činných osob je i proto realizována v míře menší než ochrana dobrého jména kohokoliv jiného, který má mnohem menší spektrum možností vstoupit do veřejné diskuse než osoba veřejně činná.“, či v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 146/04 soud konstatoval, že ve vztahu k veřejně činným osobám jsou „měřítka posouzení skutkových tvrzení a hodnotících soudů v jejich případech mnohem měkčí ve prospěch novinářů a jiných původců těchto výroků“.

14. Pokud jde o omluvu žalobce z jednání dne 26.1.2024 a žádost o odročení jednání, soud ji vyhodnotil jako nedůvodnou a podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalobce, neboť má za to, že těhotenství partnerky ani očekávaný termín porodu 2.2.2024, tedy cca týden po jednání, nejsou způsobilými důvody pro odročení jednání. Pokud pak jde o jednání se žalovaným o smírném vyřešení věci, strany nebyly za celý týden schopné dojít k dohodě o náhradě nákladů řízení, takže se dosažení shody nejevilo jako reálné. S ohledem na jednoznačnost věci pak odročení jednání považoval soud I.stupně jako neúčelné.

15. Mezi účastníky není sporu, že žalobcem napadený článek vyšel v tištěné verzi přílohy Hospodářských novin „Víkend“ dne 7.8.2020, tedy v pátek. Žalovaný upřesnil tvrzení žalobce v tom směru, že dne 10.8.2020 (v pondělí) byla zveřejněna na internetových stránkách www.vikend.hn.cz toliko upravená verze, která reagovala na výhrady žalobce (vznesené v mezidobí) a vypustila z článku nepřesné Tvrzení 7 (že se žalobce měl podílet na dalších aktivitách jako bylo vydání limitované edice desek).

16. Za této situace lze uzavřít, že námitka promlčení vznesená žalovaným je důvodná. Soud se ztotožňuje s právním posouzením žalovaného, že na nároky žalobce z titulu ochrany osobnosti se vztahuje promlčení. Podle § 611 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví. Podle § 612 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku v případě práva na život a důstojnost, jméno, zdraví, vážnost, čest, soukromí nebo obdobného osobního práva se promlčují jen práva na odčinění újmy způsobené na těchto právech. Podle § 619 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 629 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle odst. 2 majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu. Podle § 605 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek. Podle odst. 2 konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce.

17. Za situace, kdy článek, kterým dle názoru žalobce mělo být zasaženo do jeho osobnostních práv, byl zveřejněn již dne 7.8.2020, mohlo být právo uplatněno ještě téhož dne. Promlčecí lhůta tedy začala běžet již dne 7.8.2020 a ve smyslu § 605 odst. 2 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku tříletá promlčecí lhůta podle § 629 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku doběhla dne 7.8.2023. Žalobce žalobu podal u soudu až dne 9.8.2023. Jelikož žalobce uplatnil v řízení námitku promlčení, i kdyby byla žaloba žalobce důvodná, nebylo by možné jí vyhovět (srov. § 609 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku).

18. Na běhu promlčecí lhůty nic nemění ani skutečnost, že článek je stále dostupný na internetu či skutečnost, že byl dne 10.8.2020 v internetové verzi drobně pozměněn (navíc pouze vypuštěním části textu napadené v mezidobí žalobcem, tedy ještě před 10.8.2020, tudíž již po zveřejnění článku dne 7.8.2020). Vzhledem k tomu, že promlčecí lhůta počíná běžet dnem, „kdy právo mohlo být uplatněno poprvé“ (§ 619 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku), je jasné, že poprvé mohlo být uplatněno již při prvním zveřejnění, tudíž pozdější reedice či stálá dostupnost textu na internetu nezpůsobují nový počátek běhu promlčecí lhůty. Žaloba žalobce tak není důvodná již jen z tohoto důvodu.

19. Soud však má za to, že žalobě žalobce by nebylo lze vyhovět ani v případě jejího včasného doručení soudu. Soud v řízení provedl listinné důkazy, z nich učinil následující skutková zjištění.

20. Mezi stranami není sporný obsah zveřejněného článku, tedy i skutečnost, že předmětný článek obsahuje žalobcem zmiňovaná Tvrzení 1 až 6, když Tvrzení 7 již bylo na popud žalobce odstraněno, a to hned ve verzi ze dne 10.8.2020. „Proti sobě poštval členy divadla a svoje příbuzné“ (Tvrzení 1) „Způsob, jakým jeho otec režíroval cimrmanovské hry, je podle [jméno FO] autorským dílem a měla by se tak na něj vztahovat i povinnost vyplácet dědicům podíly ze zisku.“ (Tvrzení 2) „V dalších sporech [jméno FO] napadá licenční smlouvy, na jejichž základě divadlo hraje“ (Tvrzení 3) „Paradoxně není problém s tím, že by amatérské soubory nemohly hrát [jméno FO]. Problém je ale, že divadla, která si pozvou cimrmanovský soubor, dostávají od [jméno FO] právníka předžalobní výzvy. Většinou na to reagují tak, že pak zaskočeně volají do Divadla [jméno FO], co se to proboha děje, a často nakonec řeknou, nezlobte se, ale už si vás radši nebudeme zvát, protože nemáme kapacitu, abychom kvůli jednomu představení lítali po soudech, " popisuje starší ze [jméno FO] [jméno FO]“ (Tvrzení 4) „Že ne vždy najde pochopení ostatních, však mladší ze [jméno FO] poznal i během svého nedávného politického angažmá u Pirátů. [adresa]. června, krátce po neúspěšném pokusu kandidovat za Piráty do Senátu, oznámil, že stranu ke konci měsíce opustí. Pirátům vyčetl, že přestali být transparentní a jejich představitelé umlčují kritické názory. Svoje oznámení však vydal den poté, co samotní Piráti rozhodli o jeho vyloučení. S vysvětlením, že "opakovaně při komunikaci používá donucovacích praktik formou pohrůžky žalobami, stížnostmi na nadřazený orgán, obviňováním z trestné činnosti" a podobně.“ (Tvrzení 5) „Obálky s modrým pruhem.“ (Tvrzení 6) „Nebo se podílí na dalších aktivitách, jako bylo vydání limitované edice desek k 50. výročí divadla u Supraphonu v roce 2016.“ (Tvrzení 7)

21. Žalovaný předložil řadu článků (článek [jméno FO] z 6.3.2021 Hořký spor o odkaz [jméno FO]. Dohady o peníze nekončí ze [právnická osoba], článek z 6.10.2020 Bratrovražedný spor u [jméno FO]. [jméno FO] vytáhl na senátora [jméno FO] smrt matky ze serveru Echo24.cz, článek z 8.2.2021 [jméno FO] vysoudil [částka] za hry svého otce. Chce divadlo vyždímat komentoval [jméno FO] ze serveru www.novinky.cz, článek [jméno FO] z 6.10.2020 [jméno FO] obvinil bratra ze smrti matky a manipulace s majetkem. Oba proti sobě kandidovali do senátu ze serveru www.lidovky.cz), z nichž vyplývá mj. že vztahy v rodině [jméno FO] jsou vyostřené, když žalobce stojí proti zbytku rodiny. V textech jsou zmiňovány soudní spory, které žalobce vede proti různým subjektům. Dále žalovaný předložil rozhodčí nález z fóra Pirátské strany na https://forum.pirati.cz/viewtopic.php?t=51058, z něhož vyplývá, že Rozhodčí komise České pirátské strany rozhodla dne 10.6.2020 ve věci jednání člena [jméno FO] ohledně stěžovatele [jméno FO] tak, že odpůrce [jméno FO] svým chováním úmyslně způsobil závažnou újmu jinému členovi (§ 5, odst. 2c Rozhodčího řádu), a to zejména tím, že kontaktoval zaměstnavatele stěžovatele [jméno FO] se záměrem způsobit stěžovateli pracovní újmy, dále pohrůžkou újmy nutil stěžovatele ke konání v rozporu se svobodnou vůlí. Odpůrce [jméno FO] se dlouhodobě dopouští přestupků proti § 5, odst. 2d Rozhodčího řádu (úmyslné způsobení újmy straně nebo jejímu demokratickému řádu), a to zejména tím, že opakovaně při komunikaci používá donucovacích praktik formou pohrůžky žalobami, stížnostmi na nadřazený orgán, obviňováním z trestné činnosti atd. Odpůrce [jméno FO] svými veřejnými výroky opakovaně poškozuje dobré jméno strany (§ 5, odst. 2e Rozhodčího řádu), a to zejména smyšlením a medializací neexistující potyčky se starostou [adresa], nerespektováním demokraticky zvoleného orgánu strany, kterému nato odpůrce i vyhrožuje, zpochybňováním kompetencí volených členů orgánů atd. Na základě těchto zjištění rozhodčí komise České pirátské strany rozhodla o tom, že [jméno FO] opakovaně vědomě porušuje předpisy České pirátské strany, a to především § 5 Rozhodčího řádu (§ 5, odst. 2c RŘ – úmyslné způsobení újmy členovi strany; § 5, odst. 2d RŘ – úmyslné způsobení újmy straně nebo jejímu demokratickému řádu, dále § 5 odst. 2e RŘ – opakované poškození dobrého jména strany). Odpůrce [jméno FO] se na základě tohoto rozhodčího nálezu vylučuje ze strany dle § 9 Rozhodčího řádu. Odpůrci [jméno FO] se zakazuje kandidovat za stranu do veřejných funkcí na dobu 3 let dle § 8 Rozhodčího řádu.

22. Soud podotýká, že řada skutečností je mu známa z úřední činnosti, neboť mezi stejnými účastníky probíhal obsáhlý spor vedený pod sp.zn. [spisová značka] o článek s názvem FILIPIKA: Jak vidím spor o autorská práva na [jméno FO], publikovaný dne 23.4.2018 v týdeníku RESPEKT a na internetových stránkách www.respekt.cz, jehož autorem ze [jméno FO], jak bylo v řízení prokázáno, a článek ,,Peníze podle [jméno FO]: Vypukly dědické spory o [jméno FO]. Vydělat se ale dá stále i na ropě“ publikovaný dne 28.4.2018 v Hospodářských novinách a na internetových stránkách www.ihned.cz.

23. Z tohoto sporu je soudu známo, že žalobce kromě uzavírání dohod o narovnání týkajících se autorských odměn za bezlicenční užití díla iniciuje četné řady soudních řízení v případě, kdy povinný subjekt odmítne žalobci dobrovolně plnit (Dohoda o narovnání uzavřená mezi žalobcem a [právnická osoba] dne 17.8.2020 na základě které se žalobce zavázal vzít zpět žalobu vedenou u Krajského soudu v Brně vedenou pod sp.zn. [spisová značka] na č.l. 138 spisu, Dohoda o narovnání uzavřená dne 25.6.2020 mezi žalobcem a [právnická osoba]. na č.l. 139 spisu, Dohoda o narovnání uzavřená mezi žalobcem a Obcí [adresa] ze dne 12.1.2021 na č.l. 140 spisu, Dohoda o narovnání uzavřená mezi žalobcem a Kulturním domem města [adresa], příspěvkovou organizací, ze dne 11.2.2020 na č.l. 141 spisu, Dohoda o narovnání uzavřená dne 27.4.2020 mezi žalobcem a Městským kulturním zařízením [adresa] na č.l. 142 spisu, Dohoda o narovnání uzavřená dne 30.4.2020 mezi žalobcem a Městským klubem [adresa] ze dne 30.4.2020 na č.l. 143 spisu, Dohoda o narovnání uzavřená dne 1.6.2020 mezi žalobcem a Vysokomýtskou kulturní, o.p.s. na č.l. 144 spisu, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8.2.2021, č. j. 32 [právnická osoba]/2018-401 na č.l. 158-159 spisu, usnesení Krajského soudu v [adresa] – pobočky v Olomouci ze dne 5.11.2020, č.j. [spisová značka] na č.l. 160-161 spisu, usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 27.11.2020 č.j. [spisová značka] o zastavení řízení o schválení smíru účastníků na č.l. 162 spisu, usnesení Krajského soudu v Plzni o schválení smíru ze dne 19.1.2021 č.j. [spisová značka] na č.l. 163-164 spisu, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8.4.2021 č.j. [spisová značka] ve věci [jméno FO] proti [právnická osoba] na č.l. 165-166 spisu, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19.8.2020 č.j. [spisová značka] ve věci [jméno FO] proti [právnická osoba]. na č.l. 167-172 spisu, rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 19.8.2020 č.j. [spisová značka] ve věci žaloby žalobce proti Městskému kulturnímu středisku [adresa] na č.l. 173-174 spisu, rozsudek Krajského soudu v [adresa], ze dne 3.6.2020 č.j. [spisová značka] ve věci [jméno FO] proti [tituly před jménem] [jméno FO] na č.l. 175-179 spisu a dále rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3.11.2020 č.j. [spisová značka] ve věci žalobce proti Žižkovskému divadlu J. [jméno FO] na č.l. 329-336, rozsudek Krajského soudu v [jméno FO] Králové ve věci žalobce proti Kytice kulturní zařízení [adresa] ze dne 14.9.2021 č.j. [spisová značka] vč. odvolání žalobce do něj na č.l. 343-350, rozsudek Krajského soudu v [jméno FO] Králové ve věci žalobce proti městu Jánské lázně ze dne 22.2.2022 č. j. [spisová značka] na č.l. 351-354 spisu, rozsudek Krajského soudu v [jméno FO] Králové, ze dne 19.10.2021 č. j. [spisová značka] ve věci žalobce proti MKS [jméno FO] na č.l. 355-358 spisu, rozsudek Krajského soudu v [jméno FO] Králové ze dne 11.1.2022 č. j. [spisová značka] ve věci žalobce proti Domu kultury [adresa] na č.l. 359-362 spisu [spisová značka]). Žalobce zastoupený společností [právnická osoba] uzavírá s provozovateli licenční smlouvy k divadelnímu provozování autorského díla v českém jazyce a v původním režijním provedení (Licenční smlouva uzavřená mezi žalobcem a [právnická osoba] ze dne 27.4.2018, Licenční smlouva uzavřená mezi žalobcem a [právnická osoba]. ze dne 5.9.2018, Licenční smlouva uzavřená mezi žalobcem a Městským kulturním střediskem, příspěvkovou organizací ze dne 8.1.2019, Licenční smlouva uzavřená mezi žalobcem a [právnická osoba], p.o. ze dne 23.5.2018, Licenční smlouva uzavřená mezi žalobcem a [právnická osoba], příspěvkovou organizací ze dne 14.4.2018, to vše na č.l. 153-157 spisu [spisová značka]). V případě, kdy určitý subjekt (Štúdio L+S) s žalobcem neuzavřel licenční smlouvu, žalobce podal trestní oznámení mj. i z důvodu porušování autorského práva ohledně her, které měly být ve Štúdiu L+S hrány, aniž by byla platně uzavřená licenční smlouva (trestní oznámení žalobce na č.l. 180-181 spisu [spisová značka]).

24. Při jednání Městského soudu v Praze ve věci žalobce proti DJC svědek [jméno FO] uvedl, že licence ke spoluvytvořeným hrám předali nejprve agentuře Dilia, ale v roce 1991 se z iniciativy [jméno FO] přešlo k agentuře [právnická osoba], se kterou uzavřeli nové smlouvy. V průběhu času [jméno FO] se [jméno FO] pověřili [jméno FO] sjednáváním zájezdů, noclehů a dalších organizačních věcí. [jméno FO] poté pojal ke [jméno FO] nedůvěru a navrhl změnu, ale podle pravidla, že je nutná vzájemná shoda, ke změně nedošlo. Když [jméno FO] založil divadlo Láďa, organizačními věcmi již nepověřil agenturu Echo [jméno FO], ale jinou osobu, která mu následně zpronevěřila všechny honoráře. Poté již [jméno FO] proti [jméno FO] neměl námitky a herce souboru DJC nadále zastupuje agentura Echo, kterou nyní provozuje [jméno FO] se svou matkou Alenou. Pokud jde o smlouvu s agenturou [právnická osoba], bylo dohodnuto, že režisér ([jméno FO]) dostane jednorázovou odměnu a o další vyrovnání nebude žádat, což také [jméno FO] za svého života nikdy nežádal (protokol z jednání Městského soudu v Praze ze dne 8.2.2021 č. j. 32 [právnická osoba]/2018-401 na č.l. 194-198 spisu [spisová značka]).

25. Z výslechu svědka [jméno FO] konaného při jednání soudu dne 7.6.2022 ve věci [spisová značka] soud zjistil, že svědek je autorem článku s názvem [Anonymizováno]: Jak vidím spor o autorská práva na [jméno FO], publikovaný dne 23.4.2018 v týdeníku RESPEKT, který napsal, protože měl potřebu sdělit kulturní veřejnosti svůj názor na dědictví autorských práv po [jméno FO]. Učinil tak, protože se na něj v rozpacích obraceli pořadatelé vystoupení s tím, že po nich žalobce chce licenci a že v případě, kdy ji od něj nezískají, bude se s nimi soudit. Žalobce [jméno FO] později obvinil z dotačního podvodu z důvodu jeho veřejné podpory starostovi [adresa], to se [jméno FO] dotklo a několik dní z toho nespal. Policisté mu tehdy sdělili, že kdyby [jméno FO] žalobce obvinil z křivého obvinění, ten by dostal podmínku na 1,5 roku. [jméno FO] to ale nechtěl, bál se, že by se události chytil bulvár a zatímco žalobce by se zviditelnil, [Anonymizováno] by to značně poškodilo, neboť právě pro něj svědek získává milionové částky. [jméno FO] dále uvedl, že za celým článkem si stojí, jediné, co přehodnotil, je jeho postoj k počtu reprízování divadelních her ochotníky, neboť bylo upuštěno od pravidla třikrát a dost. Domnívá se, že žalobce se mstí, neboť nebylo dopřáno sluchu jeho úvahám. Žalobce poškozuje jméno svého otce, když například v [jméno FO] nemohli vystupovat, protože žalobce hrozil podáním žaloby. V dalším případě došlo k neuvedení kompletní divadelní hry (nehrála se pasáž, kterou napsal [jméno FO]), aby nebylo nutné poslat 700 lidí domů. Žalobce se bezdůvodně snažil ovládnout chod divadla, je v něm považován za nepřítele, který se bojí přijít do šatny, protože ví, že by z ní byl vyhozen. Pokud jde o autorské odměny, autoři dostávají běžně 10% z části tržby, v případě [jméno FO] a [jméno FO] šlo o 12%, což svědek považuje za strop. Žalobce však požaduje 14%, což v nakonec DJC dostal, proto se začal domnívat, že tento nárok může legitimně prosazovat i u jiných provozovatelů (pořadatelů) pod pohrůžkou požadavku dvojnásobku. Otec žalobce přitom požadoval pouze jednorázovou odměnu (protokol z jednání Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 7.6.2022 na č.l. 400-402 spisu [spisová značka]).

26. Podle ustanovení § 82 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

27. Podle ustanovení § 2951 odst. 2 o.z., nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

28. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2019 sp. zn. [spisová značka] svoboda projevu se vztahuje i na informace a myšlenky, které jsou „nepříjemné, šokují či znepokojují“. V kontextu projednávané věci je třeba dospět k závěru, že název „Jak vydělávat na holocaustu“ a výrazy „chaos, šlendrián a narychlo spíchnutá snaha za účelem si přilepšit na cizí práci s využitím známých figur proslulých čichem na dobrý kšeft“, jež byly použity v článku, který se kriticky vyjadřuje k otázkám veřejného zájmu, samy o sobě rámec přípustné kritiky nepřekračují. Nejde o výrazy vulgární, obscénní či hrubě urážlivé, jejichž primárním cílem by bylo hanobení a zneuctění žalobkyně. Významné v této souvislosti není, zda použité výrazy působí primárně na emoce čtenáře, či zda jde o výrazy „senzacechtivé“, „dostatečně hodnotné“ či „nebulvární“. V rámci diskuse o věcech veřejných je třeba přiznat ochranu i takovým výrazům, které jsou expresivní, neortodoxní či proneseny s nadsázkou (a to tím spíše, mají-li za cíl rozpoutat veřejnou diskusi či přitáhnout zájem veřejnosti), v opačném případě by došlo k nepřijatelnému zúžení prostoru pro svobodné šíření názorů a myšlenek.

29. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 11.11.2005 sp. zn. I. ÚS 453/03 veřejná činnost jednotlivých osob mohou být veřejně posuzovány. Při kritice veřejné záležitosti vykonávané veřejně působícími osobami platí z hlediska ústavního presumpce, že jde o kritiku ústavně konformní. Jde o výraz demokratického principu, o výraz participace členů občanské společnosti na věcech veřejných. Přitom presumpcí ústavní konformity je chráněn toliko hodnotící úsudek, nikoli tvrzení faktů, která v míře, v níž sloužila za základ kritiky, musí naopak důkazně prokazovat kritik sám.

30. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 30.1.2018 sp. zn. I. ÚS 4035/14 svoboda projevu jako základní politické právo chrání nejen šíření myšlenkově závažných sdělení. Právo každého vyjadřovat své názory zahrnuje i právo na jejich vyjádření humornou formou, s přiměřenou mírou nadsázky či ironie. Toto právo se vztahuje i na veřejnoprávní média, a tím spíše na média soukromá.

31. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 11.6.2018 sp. zn. I. ÚS 4022/17 řešení kolize svobody projevu podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod na straně jedné a práva na ochranu osobnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod závisí na vzájemném poměřování obou těchto práv v kontextu okolností posuzované věci. Zohledněny musí být zejména 1. povaha výroku (zda jde o skutkové tvrzení nebo hodnotící soud), 2. obsah výroku (například zda jde o projev „politický“ či „komerční“), 3. forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní, či dokonce vulgární), 4. postavení kritizované osoby (například zda jde o osobu veřejně činnou, či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou), 5. zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry kritizované osoby, 6. chování kritizované osoby (například zda kritiku sama „vyprovokovala“ či jak se ke kritice postavila), 7. kdo výrok pronáší (například zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.) a konečně 8. kdy tak učiní (například jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi. Jejich relativní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Tento výčet relevantních faktorů ale není taxativní. V úvahu musí být vždy vzat celkový kontext věci a ve specifických případech mohou být významné i okolnosti, jež nelze do žádné z právě uvedených kategorií zařadit.

32. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 15.3.2005 sp. zn. I. ÚS 367/03 lze obecně konstatovat, že osoby veřejně činné, tedy politici, veřejní činitelé, mediální hvězdy aj. musí akceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané. Důvod tohoto principu je dvojí. Jednak se tím podporuje veřejná diskuse o veřejných věcech a svobodné utváření názorů. Co největší bohatost diskuse o věcech veřejných by měla být státní mocí regulována jen v míře nezbytně nutné (srov. čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). Současně tím stát akceptuje, že jeho mocenský zásah do svobody projevu za účelem ochrany dobrého jména jiných občanů by měl přijít subsidiárně, tedy pouze tehdy, pokud nelze škodu napravit jinak. Škodu lze napravit jinak než zásahem státu, např. užitím přípustných možností k oponování kontroverzním a zavádějícím názorům. Tak lze často minimalizovat škodlivý následek sporných výroků mnohem efektivněji než cestou soudního řízení.

33. Předmětem žalobního návrhu žalobce bylo tvrzení, jež dle názoru soudu I.stupně zjevně nejsou způsobilá jakýmkoli způsobem zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Žalobcem namítaná Tvrzení 2, Tvrzení 3 a Tvrzení 4 jsou novinářské zkratky, určitá zjednodušení, které soudní judikatura připouští (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 8.2.2000 sp.zn. I. ÚS 156/99). Tvrzení 1 a Tvrzení 5 pak mají reálný základ, jak vyplývá z dokazování v řízení tomto i v řízení [spisová značka]. Konečně Tvrzení 6 a Tvrzení 7 nejsou vůbec způsobilá žalobce jakýmkoli způsobem poškodit. Navíc žalobce je osobou veřejně činnou a musí tedy akceptovat větší míru veřejné kritiky (viz citovaná judikatura Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 453/03 a I. ÚS 367/03). Žaloba tak není důvodná.

34. Soud také nemá za prokázané, že by do života a osobnosti žalobce bylo spornými články jakkoliv negativně zasaženo. Ze všech uvedených důvodů proto soud žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl.

35. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch a náleží mu proto plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze z odměny za 3 úkony právní služby po [částka] (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne 26.1.2024) dle ustanovení § 9 bod 3 písm. d) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Soud dále žalovanému přiznal podle ust. § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu náhradu za ztrátu času v důsledku zpoždění zahájení soudního jednání dne 26.1.2024 ve výši [částka] ([částka] za každou započatou půlhodinu). S ohledem na skutečnost, že je zástupce žalovaného plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka [částka]. Celkem tak žalovanému náleží náhrada nákladů řízení ve výši [částka].

Poučení