25 C 207/2022 - 745

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr.Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce [Jméno žalobce A], narozeného [Datum narození žalobce A], bytem [Adresa žalobce A], zastoupeného [Jméno žalobce B], advokátem se sídlem [Jméno advokáta] [Anonymizováno] proti žalovaným č.1) [Jméno žalované A], IČO [Anonymizováno] se sídlem [Adresa žalované A], č.2) [Jméno žalované B], narozenému [Datum narození žalované B], bytem [Adresa žalované B], o zaplacení 523.604,- Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný č.[hodnota] a žalovaný č.[hodnota] jsou povinni zaplatit žalobci částku 10.636,- Kč spolu s 8,25 % úrokem z prodlení p.a. od 19.2.2022 do tří dnů od právní moci rozsudku, přičemž plněním jednoho ze žalovaných zaniká povinnost plnit druhého.

II. Žaloba žalobce, kterou se domáhá na žalovaných rukou společnou a nerozdílnou zaplacení částky 512.968,- Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 10.636,- Kč za dobu od 24.12.2020 do 18.2.2022 a z částky 289.468,- Kč od 24.12.2020 do zaplacení a s 11,75% úrokem z prodlení p.a. z částky 223.500,-Kč od 30.6.2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit [jméno FO] republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] na náhradě nákladů řízení státu částku 26.125,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný č.[hodnota] a žalovaný č.[hodnota] jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit [jméno FO] republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] na náhradě nákladů řízení státu částku 533,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému č.[hodnota] na náhradě nákladů řízení částku 10.100,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č.[hodnota] nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 30.6.2022 došlou zdejšímu soudu dne 30.6.2022 ve znění upřesnění ze dne 2.8.2022 (č.l. 66) domáhá na žalovaných rukou společnou a nerozdílnou zaplacení částky 523.604,- Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 300.104,- Kč od 24.12.2020 do zaplacení a s 11,75% úrokem z prodlení p.a. z částky 223.500,- Kč od 30.6.2022 do zaplacení. Žalovaná částka představuje v částce 300.103,- Kč doplatek náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovních neschopností žalobce, 1,- Kč jako náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti žalobce a v částce 223.500,- Kč další nemajetkovou újmu.

2. Žalobce v žalobě uvádí, že dne 8.7.2019 druhý žalovaný zavinil dopravní nehodu, při které jako řidič osobního automobilu [jméno FO] [jméno FO] SPZ [SPZ] nedal přednost v jízdě při odbočování vlevo, v důsledku čehož byl žalobce řídící motocykl [jméno FO] SPZ [SPZ] odhozen na osobní automobil stojící na vedlejší pozemní komunikaci a utrpěl několik závažných zranění. Trestním příkazem Okresního soudu [adresa] – západ ze dne 13.12.2019 č. j. [Anonymizováno]167 byl druhý žalovaný v této souvislosti pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle ust. § 147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku. Shora specifikovaný automobil, který v době dopravní nehody řídil, byl pro odpovědnost za újmu způsobenou provozem vozidla (tzv. povinné ručení) pojištěn u 1. žalovaného. V důsledku zmíněných závažných zranění byl žalobce zcela vyřazen z běžného osobního i pracovního života, byl odkázán na pečování ze strany nemocničního personálu a jeho přítelkyně (nyní manželky), musel odložit svatbu, koupi společné nemovitosti, plánované dovolené, cestování atd. Žalobce pak byl v pracovní neschopnosti nejprve od 8.7.2019 do 15.4.2020, poté v důsledku další nutné operace od 27.6.2020 do 10.11.2020. Vzhledem k tomu, že nebyl pojištěn v rámci (pro OSVČ dobrovolného) nemocenského pojištění, nepobíral za dobu první ani druhé pracovní neschopnosti tzv. nemocenskou. V období mezi shora uvedenými pracovními neschopnostmi žalobce dosáhl z jeho podnikatelské činnosti příjem pouze ve výši 8.750,- Kč. První žalovaný po provedení likvidace vyplatil žalobci celkově pouze za období první pracovní neschopnosti žalobce (tj. od 8.7.2019 do 15.4.2020) částku 369.785,- Kč; za období druhé pracovní neschopnosti žalobce (tj. od 27.6.2020 do 10.11.2020) částku 151.573,- Kč (plněno až na základě znaleckého posudku [tituly před jménem]Klauchové /správně [tituly před jménem][jméno FO]/). Druhý žalovaný zpočátku jevil snahu uhradit část újmy způsobené žalobci také z vlastních prostředků a zaslal právnímu zástupci žalobce návrh dohody o náhradě újmy způsobené dopravní nehodou s plněním ve výši 50.000,- Kč, následně již nereagoval, neboť mu v trestním řízení nebyla uložena povinnost tuto náhradu hradit. Žalobce si nechal vypracovat znalecký posudek z oboru ekonomiky (odvětví účetní evidence a mzdy) ze strany [tituly před jménem][jméno FO] Klauchové /správně [tituly před jménem][jméno FO]/, na základě kterých 1. žalovaný plnil již zmíněných 151.573,- Kč.

3. Žalobce dále uplatnil také svůj další dílčí nárok spočívající v další nemajetkové újmě dle § 2958 o.z., ovšem 1. žalovaný odmítl cokoliv na tomto nároku hradit. Doba, za kterou má být poskytována náhrada ztráty na výdělku, je zcela jednoznačně stanovena dle ust. § 2962 odst. 1 o.z. trváním pracovní neschopnosti, tj. v tomto případě jednak od 8.7.2019 do 15.4.2020, a dále pak od 27.6.2020 do 10.11.2020. Žalovaní však zpochybňují délku trvání druhé pracovní neschopnosti (pouze do 20.10.2020). Žalobce je navíc názoru, že by měl být saturován také objektivní pokles jeho příjmů z podnikání po skončení jeho první pracovní neschopnosti, z důvodu právní opatrnosti uplatňuje pouze jeho nepatrnou část, a to ve výši 1,- Kč. Pokud jde o další nemajetkovou újmu je základ nároku dán jak pozitivní právní úpravou (§ 2958 o.z.), tak judikaturou Ústavního soudu. Žalobce se touto žalobou po žalovaných domáhá zaplacení částky 300.103,- Kč jakožto rozdílu mezi vyčísleným nárokem žalobce za ztrátu na výdělku po dobu trvání jeho pracovní neschopnosti dle znaleckého posudku (821.461,- Kč) a plněním 1. žalovaného (521.358,- Kč); částky 1,- Kč, jež představuje část dílčího nároku žalobce vůči žalovaným z titulu náhrady ztráty na výdělku, resp. ušlého zisku žalobce po skončení jeho první pracovní neschopnosti (až do začátku druhé pracovní neschopnosti, tj. od 16.4.2020 do 26.6.2020) a částky 223.500,- Kč z titulu další nemajetkové újmy (odložení svatby, obava ze ztráty klientely, frustrace a bolest).

4. Žalovaný č.1 se vyjádřil tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává a navrhl zamítnutí žaloby. Učinil nesporným, že dne 8.7.2019 došlo k dopravní nehodě zaviněné 2. žalovaným, při které utrpěl žalobce škodu na zdraví, přičemž vozidlo, jehož provozem byla škoda způsobena, tj. vozidlo [jméno FO] [jméno FO] SPZ [SPZ], bylo v době předmětné dopravní nehody pojištěno u 1. žalovaného v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Předmětnou škodnou událost žalovaný č.[hodnota] eviduje pod č. [hodnota], když doposud vyplatil žalobci pojistné plnění v celkové výši 1.823.609,- Kč, z čehož částka 521.358,- Kč byla vyplacena na náhradě ušlého zisku za období od 8.7.2019 do 14.4.2020 (částka 369.785,- Kč) a za období od 27.6.2020 do 20.10.2020 (částka 151.573,-Kč). Nárok uplatněný žalobcem na náhradu ušlého zisku tedy byl adekvátně odškodněn. Dále poukázal na to, že žalobce nesprávně požaduje uložení solidární povinnosti žalovaným, ačkoli v projednávaném případě přitom solidarita žalovaných není možná, neboť se jedná o dva rozdílné nároky, neboť zatímco vůči žalovanému č.[hodnota] požaduje žalobce náhradu újmy, nárok žalobce na výplatu pojistného plnění podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. uplatněný vůči 1. žalovanému jako pojistiteli je originárním nárokem na plnění založeným zvláštním právním předpisem. Ustanovení § 2915 občanského zákoníku umožňuje solidárně zavázat k náhradě újmy pouze škůdce, přičemž 1. žalovaný škůdce není – neplní na základě povinnosti k náhradě škody, neposkytuje náhradu škody nýbrž pojistné plnění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.12.2009 sp. zn. 25 Cdo 895/2008).

5. Dále žalovaný č.[hodnota] poukázal na to, že vyplatil vyšší pojistné plnění na náhradě za ztrátu na výdělku, než na které má žalobce podle výsledku dokazování nárok, když v případě první dočasné pracovní neschopnosti bylo prokázáno, že její délka, která má prokazatelně příčinu v dopravní nehodě, byla od 8.7.2019 do 10.12.2019, tedy 155 dní, takže žalobce obdržel o 167.252,- Kč více. Poukázal na rozporná tvrzení žalobce, který ve vztahu k délce pracovní neschopnosti tvrdí, že vykonával náročnější práci, nikoliv pouze na notebooku z domova, ve vztahu k předpokládaným nákladům vynaloženým pro dosažení zisku tvrdí, že pracoval téměř výlučně z domova, při vzniku téměř nulových nákladů. Uplatnění paušální výše nákladů 15% při stanovení denní sazby náhrady je postupem zcela legitimním. Pokud jde o nárok na další nemajetkovou újmu, žalobce svá tvrzení z žaloby vyvrátil při svém účastnickém výslechu, kdy uvedl, že v den dopravní nehody neměl žádný konkrétní plán na svatbu, založení rodiny či koupě stavebního pozemku. Pokles příjmu žalobce byl plně nahrazen a stres z dopravní nehody samotné, diskomfort následné potřebné léčby je potom obvyklým následkem dopravní nehody, který nárok na odškodnění další nemajetkové újmy nezakládá (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24.5.2023 sp. zn. 11 Co 86/2023).

6. Žalovaný č.[hodnota] se k žalobě nijak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

7. Soud učinil na základě provedených důkazů následující skutková zjištění:

8. Dne 8.7.2019 kolem 14:20 hodin řídil žalovaný č.[hodnota] na hlavní silnici I. třídy č. [hodnota] v [adresa], v obci [adresa], ve směru jízdy [adresa] osobní automobil tovární značky [jméno FO] [jméno FO] SPZ [SPZ], a v prostoru tříramenné křižovatky, při odbočování vlevo na vedlejší pozemní komunikaci vedoucí v [adresa], nedal přednost v jízdě protijedoucímu motocyklu tovární značky [jméno FO] SPZ [SPZ] řízenému žalobcem, jedoucímu ve směru jízdy [adresa], vjel mu bezprostředně do jeho jízdní dráhy, v důsledku čehož motocykl tovární značky [jméno FO] narazil do přední části osobního automobilu tovární značky [jméno FO] [jméno FO], od kterého byl následně odhozen na osobní automobil tovární značky [jméno FO] Superb, mezinárodní registrační značka (BG) [Anonymizováno], řízený [jméno FO] [Anonymizováno], nar. [datum], stojící na vedlejší pozemní komunikaci [adresa], přičemž žalobce v důsledku střetu s vozidlem a pádu na komunikaci utrpěl tříštivou zlomeninu těla 7. krčního obratle s úlomkem vyčnívajícím do páteřního kanálu, štěrbinovou zlomeninu oblouku 7. krčního obratle, tříštivou zlomeninu oblouku 6. krčního obratle bez výraznějšího posunu úlomků, zlomeninu dolní části těla levé holenní kosti s posunem úlomků, zlomeninu dolní části levé lýtkové kosti s posunem úlomků a kožní oděrky ramen a obou dolních končetin, čímž byl podstatně omezen v obvyklém způsobu života po dobu nejméně čtyř měsíců. Trestním příkazem Okresního soudu [adresa] – západ ze dne 13.12.2019 č. j. [Anonymizováno]-167 byl druhý žalovaný v této souvislosti pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle ust. § 147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku. (prokázáno trestním spisem Okresního soudu [adresa] – západ sp.zn. [Anonymizováno], zejména pak usnesením o zahájení trestního stíhání 2. žalovaného, protokolem o výslechu obviněného, protokolem o nehodě v silničním provozu plánkem místa dopravní nehody, náčrtkem místa dopravní nehody a fotografickou dokumentací, úředními záznamy o podání vysvětlení [Jméno žalobce A], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a prvním žalovaným, obžalobou, trestním příkazem Okresního soudu [adresa] – západ ze dne 13.12.2019 č.j. [Anonymizováno]-167 a potvrzením o účasti na dopravní nehodě vystaveným dne 10.7.2019 Policií ČR).

9. Z výslechu žalobce soud zjistil, že k dopravní nehodě došlo v červenci roku 2019 v [Anonymizováno]. Žalobce jel na motocyklu [jméno FO], proti němu jel druhý žalovaný, který chtěl odbočovat doleva, tedy přes jízdní pruh žalobce. Žalovaný č.[hodnota] zastavil své vozidlo a když byl žalobce cca 1 metr od něj, tak se z nepochopitelného důvodu rozjel a překřížil jeho jízdní dráhu. Došlo ke střetu, jehož následkem žalobce letěl vzduchem cca 10 metrů a hlavou narazil do zaparkovaného vozidla. Při tom si poškodil krční obratle, utrpěl komplikované zlomeniny holenní a bércové kosti na levé noze a pohmožděniny. Lékaři mu museli z pánve vzít kostní štěp a spojit mu tři krční obratle dohromady, což mu ve stáří bude činit problémy. Žalobce podstoupil množství rehabilitací, reoperaci nohy, ale přesto se potýká s trvalými následky. Má sníženou hybnost krční páteře, časté bolesti za krkem a problémy s hybností kotníku. Nemůže běhat a věnovat se plně cyklistice. Žalobce je vyučený jako aranžér, pracuje na živnostenský list jako grafik. Lidé z jeho oboru se uplatňují buď v reklamě, anebo ve výtvarných oborech. Studium zakončil výučním listem. Zhruba od roku 2017 pracoval pro společnosti [právnická osoba]. (polepy kanceláří, projektové řízení, dohled nad výrobou) a [právnická osoba]. (produkční a administrativní činnost, přerovnávání skladu, domlouvání festivalu, vypomáhal u stánků či na prezentačních akcích). Odměňování bylo různé, někdy hodinové, jindy za výkon na zakázce. Když žalobce například strávil dva dny na festivalu, vyúčtoval, kolik hodin pracoval, a to mu bylo proplaceno. V jiném případě se předem dohodl, kolik dostane za zakázku a tuto částku fakturoval. Jeho činnost byla extrémně různorodá, dělal vše, co bylo třeba včetně přerovnávání skladů, balení dárků pro výherce křížovek, pracoval i jako externí produkční. Někdy musel někam dojet, jindy pracoval z domova, když například musel v tabulkách vymazávat adresy, porovnávat databáze nebo vymýšlet návrhy kanceláří. Po jeho úrazu si za něj firmy musely najít náhradu a práci mu už nepřidělovaly. [jméno FO] konci roku 2018 a v průběhu roku 2019 pracoval ,,jako divý“, neboť se snažil dosáhnout vysokých příjmů, aby byl zajímavý pro banky a mohl si vzít hypotéční úvěr, protože se chtěl oženit a založit rodinu. O ruku svou manželku požádal na dvouměsíční dovolené ve Španělsku, která se konala v roce 2018. Ohledně svatby měli pouze rámcovou představu, že by se chtěli vzít do roka od zasnoubení, ale spíše ne na podzim, takže možná až na jaře dalšího roku. Pokud jde o plány týkající se pořízení pozemku a stavby domu, byly rovněž rámcové. Tehdy měl obavu, že z důvodu delší dovolené o své klienty přijde, ale nestalo se tak. V období mezi pracovními neschopnostmi měl asi jednu zakázku, spolupráci s firmami [právnická osoba]. a [právnická osoba]. už ale nikdy nenavázal, protože si za něj našli náhradu. Nakonec si v roce 2021 založil vlastní společnost [právnická osoba], která se zabývá výrobou doplňkových interiérových prvků z plexiskla a ze dřeva. Žalobce byl po dopravní nehodě odkázán na druhé, na to nebyl zvyklý, protože většinou on pomáhal zbytku rodiny. Našetřené peníze na svatbu a koupi rodinného domu musel spotřebovat, protože neměl příjmy. Ještě rok a půl po nehodě nebyl schopen finančně zabezpečit rodinu. V roce 2020 byl v zahraničí, řídil, takže cca v září jeli do Chorvatska, kde byli asi týden. K uzavření sňatku došlo na jaře roku 2021. Úvěr na pozemek si nakonec musela vzít manželka, pozemek byl však dražší o cca 1-2 miliony Kč, než v době, kdy chtěli koupi realizovat a v důsledku dopravní nehody tak učinit nemohli. [právnická osoba] nového domu již peníze nezbývají, stejně tak jako na pronájem vlastního bytu. Bydlí tedy u svého bratra. První žalovaný si od něj vyžádal tolik podkladů, že jej doslova svlékl, na jím nyní podložené nároky ničeho neplnil. Od příjmů žalobce odečetli sociální a zdravotní pojištění, ačkoliv si ho po celou dobu pracovní neschopnosti nadále platil, dále odečetli i 15% na jiné výdaje, které však žalobce neměl. (prokázáno účastnickým výslechem žalobce při jednání dne 18.1.2023).

10. Z výslechu svědkyně [jméno FO] („[jméno FO]“) soud zjistil, že se se svým manželem seznámila v roce 2016, žijí spolu od 19 let, manželé jsou od 26.6.2021. Svatbu dvakrát odkládali, poprvé z důvodu dopravní nehody žalobce, podruhé z důvodu jeho reoperace, protože nechtěli, aby šel k oltáři o berlích. V té době už měli rozeslaná svatební oznámení, zajištěné oblečení, další vybavení na svatbu a zaplacenou zálohu na rezervaci místa, kde měla svatba proběhnout. Operace byla minimálně jednou odložena kvůli covidu. Po nehodě žalobce měla svědkyně [Anonymizováno] jít na operaci, kterou však musela odložit, aby oba dva nebyli tzv. ležáci. Žalobce byl v nemocnici měsíc, na jeho konci mu operovali nohu. Pobyt v nemocnici a následná domácí péče pro něj byly těžké, snažil se je nějak přežít. To samé platí pro svědkyni, na kterou padla veškerá péče o žalobce, o domácnost, psa, její prarodiče. Svědkyně k tomu studovala vysokou školu a chodila na brigády, plány na vlastní bydlení a založení rodiny se zhroutily. [jméno FO] pozemek si vzala hypotéku, na stavbu domu už ale finančně nedosáhnou. V roce 2019 na žádné dovolené nebyli, jenom jeli na jeden víkend do Krkonoš, kde byl žalobce o berlích. V roce 2020 se svědkyně rozhodla, že pojedou na týden k moři do Chorvatska, aby žalobce procvičoval nohu, protože plavání byla pro něj změna po kulhavé chůzi. Žalobce vše výše uvedené těžce vnímá. Reoperace mu dala naději na to, že se jeho zdravotní stav zlepší, protože noha jej bolela a otékala mu. Po ní chtěl do práce, ale lékaři mu to nedoporučili. Nesměl vůbec chodit, nejprve se pohyboval prostřednictvím invalidního vozíku, poté o francouzských holích. Od nehody o sebe manželé mají větší strach, vzájemně se ujišťují, že jsou v pořádku. Se založením rodiny vyčkávají do doby, kdy seženou lepší bydlení. (prokázáno svědeckou výpovědí manželky žalobce při jednání dne 19.5.2023)

11. Žalobce byl hospitalizován na I. ortopedické klinice FN [adresa] v období od 8.7.2019 do 29.7.2019 s indikací k operativnímu řešení fraktury obratle C7 a po úpravě lokálního nálezu na levé dolní končetině a levého bérce. Byl mu doporučen klidový režim. Žalobce byl dále na stejné klinice hospitalizován od 21.6.2020 do 23.6.2020 z důvodu nutného operačního výkonu – osteotomie. Žalobce byl dále na stejné klinice hospitalizován od 5.5.2022 do 7.5.2022 pro plánovanou extrakci kovů dne 6.5.2022 (prokázáno propouštěcími zprávami Fakultní nemocnice v Motole, I. ortopedické kliniky ze dne 29.7.2019, 23.6.2020 a 7.5.2022 a lékařskými zprávami žalobce za období od 8.7.2019 do 10.5.2022).

12. Žalobce byl v dočasné pracovní neschopnosti od 8.7.2019 do 15.4.2020. Žalobce byl dále v dočasné pracovní neschopnosti od 27.6.2020 do 10.11.2020. Při ambulantním vyšetření dne 20.10.2020 byl stav pacienta hodnocen jako v pořádku, s vhodnou rehabilitací s plnou zátěží. [jméno FO] základě ambulantního vyšetření ze dne 10.11.2020 byla pracovní neschopnost žalobci na jeho žádost ukončena, byl klinicky v pořádku a jeho zranění se zdála prohojena. Již krátce po operaci (22.6.2020) se dotazoval na možnost co nejrychlejšího ukončení pracovní neschopnosti, v září roku 2020 se domáhal rehabilitace s plnou zátěží a navzdory doporučení zůstat v pracovní neschopnosti až do 30.11.2020 trval na jejím ukončení ke dni 10.11.2020 (prokázáno rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti – DPN žalobce ze dne 15.4.2020 vystavené [tituly před jménem][jméno FO] a ze dne 30.6.2020 vystavené Fakultní nemocnicí v Motole, dále prokázáno zdravotnickou dokumentací žalobce od FN [adresa], zprávou FN [adresa] – I. ortopedické kliniky o ambulantním vyšetření žalobce a potvrzením ošetřujícího lékaře žalobce - [tituly před jménem][jméno FO] ze dne 10.11.2020).

13. Znalec ohodnotil bolestné žalobce 722 body, což odpovídá částce 246.152,60 Kč. Dočasná pracovní neschopnost žalobce pro zdravotní následky úrazu způsobeného dopravní nehodou trvala od 27.6.2020 maximálně do 20.10.2020, kdy ortoped charakterizoval zdravotní stav pana [jméno FO] jako v pořádku a prohojený. Za období od 27.6.2020 do 1.9.2020 znalec neměl dostatek podkladů (prokázáno odborným posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] z 23.1.2022).

14. Dočasná pracovní neschopnost pacientů se odvíjí od faktorů objektivní a subjektivní povahy. Nelze akceptovat požadavek, že dočasnou pracovní neschopnost pacienta lze ukončit až tehdy, když se jeho nemoc úplně vyléčí, protože mnohé odchylky od normálního zdravotního stavu trvají dlouhodobě a nejsou takového charakteru ani závažnosti, aby pacientovi znemožňovaly pracovat. Důvodem k přetrvávání pracovní neschopnosti rovněž není sám o sobě fakt, že u pacienta stále probíhá rehabilitační léčba. Žalobce pracuje jako grafik, svou pracovní činnost nemohl vykonávat od 8.7.2019 maximálně do 10.12.2019. Dne 11.12.2019 ortoped konstatoval, že končetinu je možné již plně zatížit, předepsané rehabilitace jeho práci grafika neznemožňují. Dočasná pracovní neschopnost od 27.6.2020 trvala maximálně do dne 20.10.2020, po tomto datu byla indikovaná rehabilitační léčba, která opět nebyla překážkou pro výkon práce (prokázáno znaleckým posudkem znalce [tituly před jménem][jméno FO], [tituly za jménem] ze dne 23.7.2023 číslo 11/2023).

15. Zdravotní stav žalobce byl ustálen dne 6.5.2023. Žalobce neměl zlomené tři, ale toliko dva obratle. Jeho hospitalizace netrvala dva měsíce, ale tři týdny. V roce 2020 byl žalobce v pracovní neschopnosti zhruba dva měsíce a dvanáct dní. Jeho práce je z hygienického hlediska kvalifikována jako neriziková. Pokud znalec uvedl, že pracovní neschopnost žalobce končila 20.10.2020, vycházel z lékařské zprávy z toho dne, kde bylo uvedené, že je již možní plná zátěž, protože dle rentgenologického snímku je rána zhojena. Pracovní neschopnost tak bylo možné ukončit k 20.10.2020. Není pravdou, že dokud trvají rehabilitace, má trvat pracovní neschopnost, neboť v některých případech rehabilitace trvají celý život. Znalec dále uvedl, že s částí zdravotnické dokumentace se seznámil až při nahlížení do spisu před jednáním soudu dne 13.10.2023, avšak tento čas byl pro jeho znalecké závěry dostačující a na jeho závěrech to nic nemění. Ani přerovnávání skladu by nepodmiňovalo delší délku trvání pracovní neschopnosti. První pracovní neschopnost žalobce trvala více než pět měsíců, což je doba plně dostačující ke zhojení páteře (prokázáno výslechem znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] při jednání soudu dne 13.10.2023).

16. První žalovaný škodnou událost z pojištění odpovědnosti (povinné ručení) registroval dne 17.7.2019 pod č. [hodnota] (prokázáno potvrzením o registraci škodné události ze dne 17.7.2019).

17. Žalobce neměl nárok na výplatu nemocenských dávek (prokázáno potvrzením PSSZ ze dne 23.10.2019).

18. Žalobce vyzval oba žalované k úhradě dluhu. Uvedl, že na základě znaleckého posudku [tituly před jménem][jméno FO] má za nimi dílčí pohledávky, když jako náhradu ztráty na výdělku prvý žalovaný uhradil 369.785,- Kč a zbývá tak k úhradě 183.723,- Kč, na náhradě sníženého výdělku po dobu trvání první pracovní neschopnosti neuhradil ničeho a zbývá tak uhradit 106.243,- Kč a na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu druhé pracovní neschopnosti neuhradil ničeho a zbývá tak uhradit částku 267.953,-Kč (prokázáno opětovnou výzvou k úhradě dluhu ze dne 17.12.2021 prvnímu a druhému žalovanému, včetně podacích lístků).

19. První žalovaný poskytl žalobci plnění – nejprve 771.629,- Kč, z toho 171.352,- Kč na bolestném, 692,- Kč na lécích, 180,- Kč na parkovném, 597.030,- Kč jako ztrátu na zisku, 875,- Kč na terapii v ISL, 1.500,- Kč na půjčovné vozíku. První žalovaný dále žalobci poskytl náhradu za ztrátu na výdělku v celkové výši 521.358,- Kč (částka 369.785,- Kč byla žalobci vyplacena za období první pracovní neschopnosti, tj. od 8.7.2019 do 15.4.2019 a částka 151.573,- Kč mu byla vyplacena za období druhé pracovní neschopnosti, tj. 27.6.2020 do 20.10.2020). První žalovaný informoval žalobce o tom, že nemá prokázáno, že by u něj došlo ke snížení zisku. I pokud by k němu došlo, není rovněž prokázáno, že k němu došlo v souvislosti s léčbou zranění. Rovněž uvedl, že nejsou splněny předpoklady pro přiznání další nemajetkové újmy podle § 2958 o.z. v žalobcem požadované výši 250.000,-Kč. Dle sdělení žalobce při jednání dne 18.1.2023 na bolestném bylo celkem vyplaceno 265.456,-Kč. Dle sdělení žalovaného č.1 vyplatil na ZSU částku 829.341,- Kč. (prokázáno oznámeními žalovaného o poskytnutí pojistného plnění z pojištění odpovědnosti z 15.1.2020, 22.5.2020, 3.2.2022, 2.7.2020, 6.4.2020 a 6.11.2019, dopisem žalovaného právnímu zástupci žalobce z 12.10.2020 a z 8.7.2019)

20. Ze znaleckého posudku znalkyně [tituly před jménem][jméno FO] soud zjistil, že znalkyně vyčíslila za období první pracovní neschopnosti (8.7.2019 – 15.4.2020) náhradu žalobce za ztrátu na výdělku ve výši 553.308,- Kč a za období druhé pracovní neschopnosti (27.6.2020-10.11.2020) částku 267.953,- Kč. Ze znaleckého posudku vyplývá, že znalkyně nevycházela z údajů za celý kalendářní rok, ale pouze z žalobcem vystavených faktur za 1. pololetí roku 2019, resp. i za červenec a srpen 2019, tedy po datu nehody dne 8.7.2019 celkem ve výši 398.830,-Kč, které rozpočítala na 188 dnů, čímž došla k dennímu příjmu 2.121,44 Kč, od něhož odečetla odhadnuté výdaje žalobce (např. na nájemné, stroje a zařízení, cestovné odhadnuté žalobcem na 350,-Kč měsíčně, telefonní poplatky) v denní výši 165,58, čímž došla k částce 1.955,86 Kč jako ušlého denního zisku žalobce, se kterou dále pracovala při výpočtu náhrady. Poukázala na to, že v době od 16.4.2020 do 26.6.2020 činila minimální mzda dle nařízení vlády č.347/2019 Sb. o minimální mzdě částku 14.600,-Kč, tedy 480,26 Kč za kalendářní den. Za znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence a mzdy si znalkyně vyúčtovala částku 9.150,-Kč. (prokázáno znaleckým posudkem [tituly před jménem][jméno FO] ze dne 14.12.2021 č. 899/2021 na č.l. 86 a fakturou č. 57/2021 s datem splatnosti 14.1.2022)

21. Oproti tomu si první žalovaný nechal zpracovat odborný posudek od samostatného likvidátora pojistných události na stanovení ušlého zisku žalobce, podle kterého za období od 8.7.2019 do 11.12.2019 žalobci náleží částka 205.146,- Kč. Likvidátor uvedl, že se závěry znalkyně nesouhlasí, neboť bez náležitého zdůvodnění stanovila průměrný příjem poškozeného pouze z fakturace za nedokončený účetní rok 2019 (do data úrazu, 188 kalendářních dní) a porušila tak (v rozporu s judikaturou) princip proporcionality. Likvidátor svými výpočty došel k průměrnému dennímu příjmu žalobce ve výši 1.846,83 Kč/den (prokázáno odborným posudkem společnosti [právnická osoba]. z 22.5.2020 na č.l.235, osvědčením o zápisu společnosti [právnická osoba]. do registru pojišťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí, vyjádřením společnosti [právnická osoba]. ke znaleckému posudku [tituly před jménem][jméno FO] z 26.1.2022).

22. Druhý žalovaný nejprve jako odškodnění nad rámec plnění pojišťovny a jako projev lítosti chtěl poskytnout žalobci částku 50.000,- Kč, a to ve splátkách po 5.000,- Kč měsíčně. Poté však došel k opačnému závěru, a to vzhledem k tomu, že žalobci veškeré jeho prokázané náklady již uhradila pojišťovna (prokázáno e-mailovou komunikací žalobce s druhým žalovaným z let 2019-2022).

23. Žalobce v daňových přiznáních za roky 2018-2020 neuplatnil výdaje ve skutečné výši, využil uplatnění výdajů ve výši 60% z živnostenského podnikání dle § 7 živnostenského zákona. Jeho příjmy za rok 2018 tak byly evidovány v částce 575.467,- Kč a výdaje ve výši 345.280,-Kč (rozdíl činil částku 230.187,- Kč). Příjmy za rok 2019 činily 363.230,- Kč a výdaje 217.938,- Kč (rozdíl 145.292,- Kč). V roce 2020 jeho příjmy činily 30.740,- Kč a výdaje 18.444,-Kč (rozdíl 12.296,-Kč). (přiznání žalobce k dani z příjmu fyzických osob za roky 2018-2020).

24. V červenci roku 2019 byl jednatel společnosti [právnická osoba]., nucen práci, předjednanou s žalobcem jako obchodním partnerem, rozdělit mezi jiné, externí subjekty a některé zakázky úplně zastavit. [jméno FO] spolupráci je možné navázat jen částečně, protože kvůli zpomalení chodu firmy z důvodu narušení této spolupráce nemá firma dostatečný objem práce. Společnost [právnická osoba]. si za žalobce musela najít náhradu a vzhledem k jeho úrazu navázat trvalou spolupráci s jiným subjektem (prokázáno čestným prohlášením [adresa], jednatele společnosti [právnická osoba]. z 8.12.2019, potvrzením [jméno FO] z [právnická osoba]. z 9.12.2019).

25. Žalobce již 11.2.2020 v kleče opravoval obytný vůz. Dále v průběhu cesty do Chorvatska (září roku 2020) v leže a s pokrčenými koleny opravoval automobil a nakládal věci do kufru vozidla (prokázáno fotografiemi z instagramu žalobce).

26. Z ostatních provedených listinných důkazů (výpis z obchodního rejstříku žalovaného, dopis žalovaného právnímu zástupci žalobce z 21.12.2020, doplňující předžalobní výzva právního zástupce žalobce žalovanému č. [hodnota], předžalobní výzva k úhradě dluhu z 16.12.2020 žalovanému č. [hodnota] a [tituly před jménem] [jméno FO], vyúčtování služeb od společnosti Vodafone, paragon od [právnická osoba], faktura dodavatele [právnická osoba]. žalobci, části výpisu z běžného účtu žalobce u [právnická osoba] se začerněnými údaji, opis elektronického potvrzení podání, faktury vystavené žalobcem společnostem [právnická osoba]., [právnická osoba]., a [Anonymizováno] a [právnická osoba]., faktura [právnická osoba]. č. [hodnota], faktura žalobce společnostem, sdělení [právnická osoba]. z 8.3.2023 včetně výpisu z účtu, potvrzení [právnická osoba] o příchozích úhradách z 13.2.2023, e-mailová komunikace ohledně svatby a ohledně objednávky rezervace pobytu na chalupě, usnesení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti z 16.srpna 2021) soud žádná pro rozhodnutí podstatná skutková zjištění neučinil.

27. Pokud žalobce navrhoval doplnit dokazování o dotazy na společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba]. za účelem zjištění, jakou práci žalobce pro ně vykonával, považuje soud tento důkaz za nadbytečný, neboť povahu práce žalobcem vykonávané soud zjišťoval při výslechu žalobce. Pokud pak jde o požadavek na vypracování revizního znaleckého posudku z důvodu „podjatosti znalce [adresa], neboť vypracovává znalecké posudky pro žalovaného č. [hodnota]“, podotýká soud, že samotná skutečnost, že znalec vypracovává posudky pro některého z účastníků řízení nezpůsobuje jeho podjatost. Po věcné stránce znalecký posudek znalce nevykazuje žádné nedostatky a zcela koresponduje s ostatními provedenými důkazy (zdravotnickou dokumentací a fotografiemi), takže není důvodu pro zpracovávání revizního znaleckého posudku. Pokud jde o námitku, že práce žalobce mohla zahrnovat i práci ve skladu se stěhováním těžkých předmětů, podotýká soud, že samozřejmě po návratu do práce může mít poškozený určitá přetrvávající pracovní omezení, přesto to není důvod pro neukončení pracovní neschopnosti.

28. Soud zhodnotil provedené důkazy podle § 132 o.s.ř. a dospěl k závěru, že 2. žalovaný způsobil dne 8.7.2019 dopravní nehodu, při které žalobce utrpěl zlomeniny krčních obratlů a levé dolní končetiny. Obě byly řešeny operativně, přičemž u zlomeniny levé dolní končetiny muselo dojít k reoperaci. Žalobce byl v pracovní neschopnosti nejprve od 8.7.2019 do 15.4.2020, poté (z důvodu druhé operace) od 27.6.2020 do 10.11.2020. Vozidlo, které v době dopravní nehody řídil druhý žalovaný, bylo v době nehody pojištěno u žalovaného č.[hodnota]. První žalovaný z titulu pojištění odpovědnosti (povinného ručení) žalobci plnil celkem částku 1.823.609,- Kč s tím, že z toho částka 521.358,- Kč byla žalobci vyplacena jako náhrada ušlého zisku, když za období od 8.7.2019 do 14.4.2020 první žalovaný nejprve plnil za období první pracovní neschopnosti žalobce (tj. od 8.7.2019 do 15.4.2020) částku ve výši 369.785,- Kč, poté plnil ještě částku 151.573,- Kč za období druhé pracovní neschopnost žalobce. Žalobce však má za to, že poskytnuté peněžité plnění nebylo dostatečné, jeho příjmy v důsledku dopravní nehody dramaticky poklesly a k tomu přišel o své stálé klienty. Proto ještě požaduje částku 223.500,- Kč jako další nemajetkovou újmu dle § 2958 o.z., neboť v souvislosti s dopravní nehodou prožíval značné duševní útrapy, když musel odložit svou svatbu, plány na založení rodiny, koupě pozemku k stavbě domu a byl odkázán na péči dalších osob, částku 300.103,- Kč jako doplatek za ztrátu na výdělku po dobu pracovních neschopností žalobce, který jako OSVČ nemá nárok na výplatu tzv. nemocenské a 1,- Kč jako období mezi první a druhou pracovní neschopností žalobce tím, že plnění po žalovaných požaduje solidárně (společně a nerozdílně). Druhý žalovaný nejprve žalobci přislíbil úhradu částky 50.000,- Kč, nakonec mu však neplnil ničeho. Mezi účastníky řízení je jednak spor v oprávněnosti nároku na úhradu další nemajetkové újmy (jako náhrady škody) a pojistného plnění za období mezi oběma pracovními neschopnostmi žalobce, které druhý žalovaný neuznává vůbec, jednak v délce druhé pracovní neschopnosti a výší plnění za dobu jejího trvání, když žalobce v ní oficiálně byl od 27.6.2020 do 10.11.2020. První žalovaný uznává důvodnost pracovní neschopnost žalobce pouze do 20.10.2020 (tj. jde o rozdíl 21 dnů), protože jako OSVČ pracující zejména na počítači mohl již v době od 20.10.2020 do 10.11.2020 pracovat, navíc v době v době druhé pracovní neschopnosti (v září roku 2020), byl žalobce na aktivní dovolené v Chorvatsku, kde například opravoval auto (rekonstrukci vozidla na vůz obytný se věnoval již v únoru roku 2020). Indikovaná rehabilitační léčba není sama o sobě překážkou pro výkon povolání. Pokud jde o výši průměrného denního výdělku žalobce, žalovaný má za to, že jde o částku 1.846,83 Kč za den.

29. Rozsudkem ze dne 15. listopadu 2023 č. j. 25 C 207/2022 – 530 soud I.stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení částky 523.604,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit [jméno FO] republice na náhradě nákladů řízení státu částku 24.058,- Kč (výrok II.), uložil žalobci povinnost zaplatit 1. žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 8.600,- Kč (výrok III.) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovaným tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

30. K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 27.6.2024 č.j. 53 Co 110/2024-615 rozsudek soudu I.stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytknul soudu I.stupně „nepřípustný soudní aktivismus“, když bez návrhu účastníků ustanovil znalce mj. k určení délky pracovní neschopnosti v příčinné souvislosti se zraněním žalobce, která utrpěl v souvislosti s předmětnou nehodou (rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4125/2014 nebo sp. zn. 30 Cdo 154/2013). Výši náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (aktuální judikatura Nejvyššího soudu, např. sp. zn. 25 Cdo 240/2023, a Ústavního soudu např. sp. zn. II. ÚS 598/23) pak prokazuje žalobce znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO]. V případě pochybností soudu prvního stupně o závěrech znaleckého posudku, je třeba znalkyni vyslechnout a pokud se nepodaří pochybnosti jejím výslechem odstranit, zvážit vypracování revizního znaleckého posudku. Pokud jde o období, ze kterého byl stanoven průměrný měsíční příjem pro účely výpočtu ušlého výdělku, je třeba vycházet i z období, které bezprostředně předcházelo vzniku škody, tj. z 1. poloviny roku 2019. Dále uložil soudu I.stupně doplnit dokazování ohledně další nemajetkové újmy žalobce, když odložení tak významné životní události, jako je svatba, z důvodu zdravotního stavu žalobce, kdy chodil o berlích, bylo překážkou takového významu, aby k odložení svatby došlo a je zcela pochopitelné řešení nastalé situace odložením svatby do doby, než žalobcův zdravotní stav umožní svatbu realizovat.

31. Soud I.stupně proto doplnil dokazování o výslech znalkyně [tituly před jménem][jméno FO], videonahrávky založené žalovaným, kopii svatebního oznámení žalobce ke svatbě 13.6.2020, emailovou komunikaci žalobce s [jméno FO] z 26.1.2020, komunikaci s [jméno FO] z 24. až 27.2.2020, výpis obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí od [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrálního pracoviště [adresa], emailovou komunikaci žalobce s dubldomem.cz z listopadu 2018, lékařskou zprávu [tituly před jménem][jméno FO] z VFN v Praze chirurgické kliniky z 15.3.2019, zprávu Nemocnice na [jméno FO] z 16.1.2020 ohledně [jméno FO], propouštěcí zprávu Nemocnice na [jméno FO] ohledně ortopedické operace [jméno FO], komunikaci s fotografiemi psa, zápis z valné hromady [Anonymizováno] 2016 ze stránek [jméno FO] [Anonymizováno] [adresa], emailovou komunikaci žalobce s [jméno FO] ohledně prodeje pozemků z 29.11.2018 a s [adresa] z 6.12.2018, emailovou komunikaci žalobce ohledně další inzerce, příjmový pokladní doklad [právnická osoba] [adresa] z 26.2.2020 za správní poplatek matrice za svatební obřad ve výši 1.000,- Kč, čestné prohlášení [jméno FO] jako vedoucí správního odboru [právnická osoba] [adresa] z 16.1.2025, emailová komunikace [jméno FO], čestné prohlášení [jméno FO] z 16.1.2025, [adresa] z 16.1.2025 a [jméno FO] 21.1.2025, smlouva číslo [hodnota] na projekt a rezervace výroby [Anonymizováno] DD77 z 11.3.2021 mezi společností [právnická osoba] a žalobcem s [jméno FO], notářský zápis [tituly před jménem][jméno FO] z 24.9.2020 číslo NZ 324/2020.

32. Soud zjistil z výslechu znalkyně [tituly před jménem][jméno FO], že zcela odkazuje na závěry svého znaleckého posudku. Žalobce nevede účetnictví, je povinen vést pouze evidenci příjmů, tedy evidenci vystavených faktur a jejich úhrad, není povinen uchovávat výdajové účetní doklady, ani je evidovat. Podklady si od žalobce žádala průběžně, měla k dispozici výpis z účtu, vystavené faktury. Vycházela z informací, které od žalobce obdržela, nikdy ho osobně neviděla. Žalobce říkal, že nejezdí prakticky vůbec, všude dojde pěšky, popřípadě se sveze hromadnou dopravou nebo výjimečně na motorce. Pokud potřebuje něco odvézt, něco převézt, někde něco instalovat, protože popisoval, že dělá instalace, tak mu to všechno dopravuje zákazník. Neví nic o tom, že by žalobce pracoval mimo Prahu. Říkal, že používá nářadí zákazníků, že žádné vlastní nářadí nepoužívá. Vycházela ze své zkušenosti s finančním úřadem, který má určitou představu o tom, co by mělo být zařazeno mezi výdaji podnikatele, který pracuje z domova. Proto také do té tabulky zahrnula i podíl na nákladech s nájmem a energiích. Při odhadu nákladů žalobce za rok 2019 vycházela z nákladů na dopravu (cestovného) ve výši 2.163,88 Kč. Pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku v období mezi pracovními neschopnostmi však vůbec nevycházela z jeho příjmů ani výdajů, ale uvažovala o minimální mzdě.

33. Z listin předložených žalobcem soud dále zjistil, že žalobce s [jméno FO] od ledna a února 2020 připravovali svatbu v [Anonymizováno] na 13.6.2020, přičemž zaplatili i správní poplatek 1.000,- Kč u [právnická osoba] [adresa], avšak v dubnu 2020 svatbu odložili o rok. (kopie svatebního oznámení žalobce ke svatbě 13.6.2020, emailová komunikace žalobce s [jméno FO] z 26.1.2020, komunikace s [jméno FO] z 24. až 27.2.2020, příjmový pokladní doklad [právnická osoba] [adresa] z 26.2.2020 za správní poplatek matrice za svatební obřad ve výši 1.000,- Kč, čestné prohlášení [jméno FO] jako vedoucí správního odboru [právnická osoba] [adresa] z 16.1.2025, emailová komunikace [jméno FO], čestné prohlášení [jméno FO] z 16.1.2025, [adresa] z 16.1.2025 a [jméno FO] 21.1.2025) [jméno FO] základě kupní smlouvy č.[hodnota] ze dne 29.1.2021 s právními účinky zápisu ke dni 8.2.2021 zakoupili do rovnopodílového spoluvlastnictví od [tituly před jménem][jméno FO] pozemek parc.č.[Anonymizováno] ostatní plocha o výměře 952 m2 v k.ú. [adresa] (vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí od [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrálního pracoviště [adresa], emailová komunikace žalobce s [jméno FO] ohledně prodeje pozemků z 29.11.2018 a s [adresa] z 6.12.2018, emailová komunikace žalobce ohledně další inzerce) a v listopadu 2018 kontaktovali společnost nabízející vzorové domy (emailová komunikace žalobce s [Anonymizováno].cz z listopadu 2018). Dne 15.3.2019 prodělala [jméno FO] luxaci čéšky pravého kolene, kterou jí operovali následně 8.1.2020 v Nemocnici [právnická osoba]. (lékařská zpráva [tituly před jménem][jméno FO] z VFN v Praze chirurgické kliniky z 15.3.2019, zpráva Nemocnice na [jméno FO] z 16.1.2020 ohledně [jméno FO], propouštěcí zpráva Nemocnice na [jméno FO] ohledně ortopedické operace [jméno FO]) Dne 11.3.2021 uzavřeli žalobce s [jméno FO] Smlouvu číslo [hodnota] na projekt a rezervaci výroby [Anonymizováno] DD77 se společností [právnická osoba] (smlouva číslo [hodnota] na projekt a rezervace výroby DublDomu DD77 z 11.3.2021 mezi společností [právnická osoba] a žalobcem s [jméno FO])

34. Žalobce k notářskému zápisu [tituly před jménem][jméno FO] ze dne 24.9.2020 číslo [Anonymizováno] a k videonahrávkám předložených žalovaným č.[hodnota]) namítal, že se jedná o důkazy navržené a provedené v rozporu s koncentrací zakotvenou v § 118b odst. 1 o.s.ř. Soud I.stupně k tomu uvádí, že se skutečně jedná o důkazy, které žalovaný č.[hodnota]) mohl navrhnout a předložit již v roce 2023 do skončení prvního jednání, respektive do skončení běhu koncentrační lhůty podle § 118b odst. 1 o.s.ř., neboť se jedná o důkazy z roku 2020, které se nepochybně dostaly do dispozice žalovaného č.[hodnota]) dříve než 22.ledna 2025, kdy byly při jednání provedeny. Otálení žalovaného č.[hodnota]) s jejich předložením je tak z pohledu soudu nepochopitelné. Nicméně soud I.stupně nakonec dospěl k závěru, že i přes jejich opožděné předložení se stále jedná o důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků předložených žalobcem, a to důkazů provedených právě při jednání dne 22.ledna 2025, a jako na takové se na ně vztahuje výjimka zakotvená ve větě třetí § 118b odst. 1 o.s.ř., takže se jedná o důkazy přípustné. Ostatně i důkazy předložené žalobcem při tomto jednání jsou důkazy, které žalobce mohl předložit již předchozím řízení, resp. které se dokonce zavázal předložit již při jednání dne 19.května 2023 (viz č.l. 411).

35. Podle § 2861 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku z pojištění odpovědnosti má pojištěný právo, aby za něho pojistitel v případě pojistné události nahradil poškozenému škodu, popřípadě i jinou újmu, v rozsahu a ve výši určené zákonem nebo smlouvou, vznikla-li povinnost k náhradě pojištěnému.

36. Podle § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

37. Podle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

38. Podle § 2962 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

39. Podle § 2963 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku po skončení pracovní neschopnosti, případně při invaliditě, nahradí škůdce poškozenému jeho ztrátu peněžitým důchodem, který se stanoví vzhledem k rozdílu mezi výdělkem, jakého poškozený dosahoval před vznikem újmy, a výdělkem dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti s přičtením případného invalidního důchodu podle jiného právního předpisu. Dojde-li ublížením na zdraví k dlouhodobému zvýšení potřeb poškozeného, stanoví se výše peněžitého důchodu i vzhledem k těmto potřebám.

40. Podle § 6 odst. 1 a 2, zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, ušlý zisk, účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.

41. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě15d, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení [právnická osoba] podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích 42. Podle § 55 odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění dočasnou pracovní neschopností se rozumí stav, který pro poruchu zdraví nebo jiné v tomto zákoně uvedené důvody neumožňuje pojištěnci vykonávat dosavadní pojištěnou činnost. Dočasnou pracovní neschopnost pojištěnce, který vykonává několik pojištěných činností, posuzuje ošetřující lékař pro každou pojištěnou činnost samostatně.

43. Podle § 57 odst. 1 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění ošetřující lékař rozhodne o vzniku dočasné pracovní neschopnosti pojištěnce, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav pro nemoc nebo úraz (dále jen „nemoc“) nedovoluje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, popřípadě, jde-li o vznik dočasné pracovní neschopnosti v ochranné lhůtě, plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, a to i když pojištěnec není uchazečem o zaměstnání.

44. Podle § 59 odst. 1 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění ošetřující lékař rozhodne o ukončení dočasné pracovní neschopnosti pojištěnce, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav umožňuje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, a to dnem, kdy tuto skutečnost zjistil, nebo nejpozději třetím kalendářním dnem následujícím po dni tohoto vyšetření; pokud ošetřující lékař ukončí dočasnou pracovní neschopnost pozdějším než třetím kalendářním dnem následujícím po tomto vyšetření, má se za to, že dočasná pracovní neschopnost skončila tímto třetím kalendářním dnem.

45. Jak bylo uvedeno již v předchozích rozhodnutích, jak žalovaný č.[hodnota], tak i žalovaný č.[hodnota] jsou pasivně věcně legitimováni, když žalovaný č.[hodnota] je pasivně legitimován jako škůdce – řidič, který porušil pravidla silničního provozu, čímž došlo ke vzniku škody, žalovaný č.[hodnota] pak jako pojistitel motorového vozidla, kterým byla způsobena dopravní nehoda, při níž došlo k poškození zdraví žalobce. Žalovaný č.[hodnota] tak odpovídá žalobci za škodu, kterou svým zaviněným porušením povinností žalobci způsobil. Naopak nárok žalobce vůči žalovanému č.[hodnota] je založen ustanovením § 9 odst. 1 věty první zákona č.168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, nejedná se tedy o nárok na náhradu škody, ale o nárok na pojistné plnění. Vzhledem k tomu, že se jedná o různé nároky, není mezi žalovanými vztah solidární odpovědnosti a plnění po nich může být požadováno pouze tak, že plněním povinnosti jednoho ze žalovaných zaniká povinnost plnit druhého.

46. Dále se soud po doplnění dokazování zabýval jednotlivými nároky uplatněnými žalobcem, a to ve světle pokynů a závazného právního názoru odvolacího soudu vyjádřeného ve zrušovacím usnesení ze dne 27.6.2024 č.j. 53 Co 110/2024-615.

47. V první řadě soud zkoumal u částky 300.103,- Kč žalobcem požadované jako doplatku za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobce délku trvání pracovní neschopnosti žalobce v příčinné souvislosti s předmětným úrazem.

48. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 10.9.2019 sp.zn. 25 Cdo 2319/2018) nárok na náhradu za ztrátu na výdělku (dříve podle § 445 obč. zák.) je jedním z dílčích nároků spojených s poškozením zdraví. Rozlišuje se ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (dříve § 446 obč. zák.), kdy je poškozený vyřazen z dosavadního pracovního zapojení, a po jejím skončení, kdy může nastat snížení pracovní způsobilosti vyvolané zdravotními následky a z toho plynoucí dopady do dalšího možného pracovního zařazení. Ztráta na výdělku po skončení pracovní neschopnosti či při invaliditě (dříve § 447 obč. zák.) se hradí peněžitým důchodem (v případě náhrady za již uplynulé období jednorázovou částkou), a jde přitom o náhradu majetkové újmy. Neodškodňuje se totiž samotná ztráta či snížení pracovní způsobilosti, nýbrž až majetková újma projevující se tím, že v důsledku trvalé ztráty (snížením) pracovní způsobilosti vlivem újmy na zdraví přichází poškozený zcela či zčásti o výdělek, kterého by jinak dosáhl. [jméno FO] spočívající ve ztrátě na výdělku má majetkový charakter a stanoví se ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před poškozením a výdělkem, pokud je dosahován po poškození, k němuž je třeba připočítat případný invalidní nebo částečný invalidní důchod poskytovaný z téhož důvodu; tímto způsobem jsou vyjádřeny snížení (omezení) nebo ztráta pracovní způsobilosti poškozeného a jeho neschopnost dosahovat pro následky újmy na zdraví stejného výdělku jako před poškozením. Zákon tedy vychází z toho, že po skončení pracovní neschopnosti či při invaliditě vzniká poškozenému újma, je-li v důsledku poškození zdraví natolik snížena jeho pracovní způsobilost, že nemůže vykonávat buď žádnou práci, anebo jen takovou práci, která je méně finančně ohodnocena, takže se oproti stavu před poškozením sníží jeho výdělek. Měřítkem této újmy je srovnání průměrného výdělku před poškozením s nově dosahovaným příjmem, který může být ovlivněn tím, zda a v jaké výši poškozený pobírá (částečný) invalidní důchod. Dávky invalidního důchodu slouží ke kompenzaci ztráty pracovní způsobilosti, nahrazují trvale (nedojde-li ke změně zdravotního stavu) zcela či částečně příjem poškozeného, který není schopen obstarat si prostředky vlastní pracovní činností, a při určování ztráty na výdělku se k nim ve smyslu uvedeného přihlíží vedle případného příjmu ze zaměstnání či jiné výdělečné činnosti po ukončení pracovní neschopnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2015 sp. zn. 25 Cdo 1140/2012). Stručně řečeno, neměl-li poškozený před úrazem žádný výdělek, nemohlo dojít zásadně ani k jeho ztrátě. Výjimky z této zásady připouští judikatura (srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31.8.1988 sp. zn. [právnická osoba] 47/88 – např. prokazatelně připravený nástup poškozeného do zaměstnání, který překazil úraz). Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.2.2011 sp. zn. 25 Cdo 3768/2008 upravuje důkazní nouzi ohledně výše příjmů, které poškozený dosahoval po skončení pracovní neschopnosti.

49. Nárok na náhradu za ztrátu výdělku podnikatele během či po skončení jeho pracovní neschopnosti je jednou ze složek nároku na náhradu škody na zdraví, jež se řídí bez ohledu na povahu právního vztahu, jenž byl v okamžiku vzniku škody mezi poškozeným a odpovědným subjektem, občanským zákoníkem (dříve § 444 a násl. obč. zák.). Právní úprava občanskoprávní odpovědnosti za škodu na zdraví žádným zákonným ustanovením nepodmiňuje nárok na náhradu za ztrátu na výdělku (dříve dle § 445 obč. zák.) pracovní činností vykonávanou pouze v zaměstnaneckém poměru. Ztráta příjmu podnikatele z výdělečné činnosti v době po skončení jeho pracovní neschopnosti odpovídá újmě, jež vzniká osobě, která pro poškození zdraví není schopna vykonávat své dosavadní zaměstnání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2011 sp. zn. 25 Cdo 3947/2008). Náhrada ztráty na výdělku je jedním z dílčích samostatných nároků náhrady škody na zdraví a nelze ji jakožto zvláštní kategorii škody podřadit pod pojem skutečné nebo jiné škody (ušlého zisku), dříve obsažený v ustanovení § 442 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2016 sp. zn. 31 Cdo 1278/2015). Výše ušlého výdělku podnikatele je dána rozdílem mezi celkovým příjmem z podnikání a náklady potřebnými k dosažení tohoto příjmu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2011 sp. zn. 25 Cdo 912/2009). Významná pro vymezení nároku mohou být např. tvrzení o konkrétních smluvních vztazích, které měl pro rozhodnou dobu sjednány, o pravidelně se opakujících obchodních příležitostech, o něž v té době přišel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.11.2001 sp. zn. 25 Cdo 1920/99). Vzhledem ke specifikům podnikatelské činnosti a odlišnostem od pracovního poměru nemusí být dosahované příjmy podnikatele pravidelné, a lze je tedy vyčíslit různým způsobem s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každého případu. Předpoklady vzniku takového nároku lze pak zkoumat obdobně podle principů zjišťování ušlého zisku. Ušlý zisk (a tedy i ztrátu na výdělku) podle ustálené judikatury dovolacího soudu nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru či příslibu možného příjmu, není-li takový majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že při jejich pravidelném běhu - nebýt škodné události – k zamýšlenému zisku by skutečně došlo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.1.2006 sp. zn. 25 Cdo 818/2005, ze dne 26.9.2007 sp. zn. 25 Cdo 2973/2005 nebo ze dne 17.9.2012 sp. zn. 25 Cdo 237/2011 či obdobně též rozsudek téhož soudu ze dne 28.1.2009 sp. zn. 25 Cdo 3586/2006). Povinnost tvrzení a následně i povinnost důkazní se vztahuje i na konkrétní údaje o tom, v čem tvrzená ztráta spočívá a jak vznikla. Způsob zjišťování výše této ztráty v každém jednotlivém případě závisí především na skutkových tvrzeních poškozeného, jimiž je uplatněný nárok na náhradu škody zdůvodněn, tedy na tvrzeních o konkrétních skutkových okolnostech, z nichž dovozuje, že nebýt pracovní neschopnosti, v zažalovaném období by svou činností dosáhl při podnikání příjmu, o který přišel, a následně samozřejmě na tom, zda relevantní skutková tvrzení byla v řízení prokázána (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.5.2010 sp. zn. 25 Cdo 1243/2008 nebo usnesení ze dne 27.2.2012 sp. zn. 25 Cdo 2335/2011).

50. Výše ušlého výdělku osoby samostatně výdělečně činné je tak dána rozdílem mezi příjmem z podnikání a náklady potřebnými k dosažení tohoto příjmu. Vychází se z částky, kterou by za obvyklých okolností poškozený ze své činnosti získal, s přihlédnutím k nákladům, které by na dosažení těchto příjmů musel vynaložit (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 912/2009). Tyto náklady nelze ztotožňovat pouze s náklady, které se vykazuji pro účely stanovení základu daně (25 Cdo 1920/1999 nebo 32 Odo 271/2005). Výdělek poškozeného je pak vhodné zjišťovat z údajů za celé zdaňovací období předcházející jeho poškození zdraví (sp. zn. 25 Cdo 4944/2009). Jestliže by výsledek mechanického výpočtu průměrného výdělku založeného na údajích daňového přiznání dostatečně nevystihoval specifické okolnosti individuálního případu, lze k těmto skutkovým okolnostem přihlédnout a zjištěný výsledek náležitě upravit, ať již v kladném, nebo záporném směru (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1486/2004). Nedosahuje-li poškozený výdělku z důvodu situace na trhu práce, a nikoliv z důvodu poklesu jeho pracovní způsobilosti následkem úrazu způsobeného škůdcem, nemůže mu být uhrazena újma spočívající v tom, že pro nedostatek vhodných pracovních příležitostí nemá příjem z vlastní výdělečné činnosti, a to ani jako náhrada za ztrátu na výdělku, ani jako ušlý zisk (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2016 sp. zn. 31 Cdo 1278/2015). Podle 25 Cdo 2703/2009 nenajde-li poškozený pro nedostatek vhodných pracovních příležitostí jiné zaměstnání odpovídající jeho pracovní způsobilosti snížené úrazem, není to způsobeno následky úrazu, ale situací na trhu práce (21 Cdo 2805/99, 21 Cdo 1029/2004, 21 Cdo 1647/2015, 21 Cdo 2086/2018 nebo 23 Cdo 1827/2019).

51. Odvolací soud ve zrušujícím usnesení vytkl soudu I. stupně „nepřípustný soudní aktivismus“ spočívající v tom, že bez návrhu některého z účastníků ustanovil znalce k určení délky pracovní neschopnosti v příčinné souvislosti se zraněním žalobce. Soud I. stupně se proto znovu touto otázkou zaobíral ve smyslu ustálené judikatury vyšších soudů a při plném respektu k názoru soudu odvolacího, kterým je vázán, dospěl k následujícímu.

52. Soud I.stupně se v první řadě zabýval otázkou, co je mezi účastníky nesporné. Podle ustálené soudní praxe Nejvyššího soudu ČR i právní teorie mlčení účastníka nečiní tvrzení protistrany nespornými. Podle § 120 odst. 4 o.s.ř. soud může vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. Zákon tedy počítá s tím, že skutková zjištění soudu mohou mít svůj původ v nesporných tvrzeních účastníků, kteří projevili svou vůli omezit dokazování jen na ty skutečnosti, které zůstávají mezi nimi spornými. Okolnost, že se jedna strana nevyjádřila k tvrzením druhé strany nemůže sám o sobě vést k závěru o shodném tvrzení účastníků řízení ohledně této skutečnosti a jejich shodně projevené vůli vyloučit ji z dokazování. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 35/2007) Shodná tvrzení účastníků může soud vzít za svá skutková zjištění, jen jestliže obsahují údaje (poznatky) o skutkové stránce věci, které by se jinak musely prokazovat pomocí důkazních prostředků. Údaje účastníků, které představují právní hodnocení pro rozhodnutí významných skutečností nebo právní posouzení věci, nejsou způsobilým prostředkem ke zjištění skutkového stavu věci a tedy ani zdrojem pro skutková zjištění soudu. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1478/2002)

53. Soud I. stupně proto znovu zkoumal, zda je délka trvání pracovní neschopnosti žalobce v příčinné souvislosti s předmětnou dopravní nehodou mezi účastníky nesporná či nikoliv. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný č.[hodnota] nikdy neučinil nespornou délku trvání pracovní neschopnosti, naopak z jeho vyjádření vyplývá, že opakovaně zpochybňoval délku trvání pracovní neschopnosti žalobce v příčinné souvislosti s předmětnou dopravní nehodou. Pouze namátkou lze zmínit, že spornost pracovní neschopnosti žalobce mezi účastníky zmiňuje již žalobce v žalobě (na č.l. 6). Výslovně ji žalovaný sporuje v podání z 15.února 2023 (č.l. 234), kde uvádí, že pro určení doby, za kterou má žalobce nárok na náhradu ztráty na výdělku, není možné mechanicky převzít rozhodnutí lékaře o délce trvání dočasné pracovní neschopnosti podle předpisů nemocenském pojištění, neboť žalobce nebyl ke dni dopravní nehody účasten nemocenského pojištění, tedy o něm ani nelze konstatovat, že byl pojištěncem, ani že nebyl schopen vykonávat pojištěnou činnost. Opětovně pak délku trvání pracovní neschopnosti. žalobce žalovaný č.[hodnota] sporoval při jednání dne 19.května 2023 (č.l. 411) či v podání z 22.12.2024 (č.l. 685).

54. Délka pracovní neschopnosti žalobce je tak sporná a je potřeba ji zkoumat. Soud se ztotožňuje s názorem žalovaného č.[hodnota], že za situace, kdy žalobce nebyl účastníkem nemocenského pojištění, nemohl mu ošetřující lékař vystavovat neschopenku a pokud tak činil, jednalo se o nicotná rozhodnutí. V neposlední řadě ustálená rozhodovací praxe soudů (např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6.4.2016 č.j. 69 Co 444/2015-328 nebo ze dne 24.11.2024 č.j. 30 Co 411/2024-142) vychází z toho, že z rozhodnutí ošetřujícího lékaře o pracovní neschopnosti lze vycházet v případě, že účastníci délku trvání pracovní neschopnosti nesporují. Pokud je však délka trvání pracovní neschopnosti mezi účastníky sporná, ustanovuje soud znalce za účelem přezkoumání této odborné otázky. Žalobce nese povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně prokázání, že mu vznikl nárok na pojistné plnění. Soud I. stupně uznává, že měl proto poučit žalobce o jeho důkazní povinnosti a teprve k návrhu některého z účastníků vypracovat znalecký posudek. Pokud však byl znalecký posudek vypracován, jednalo se o důkaz podle § 120 odst. 2 o.s.ř., tedy důkaz potřebný ke zjištění skutkového stavu a vyplývající z obsahu spisu. Kromě toho za situace, kdy rozhodnutí ošetřujících lékařů o pracovní neschopnosti nelze použít a kdy je délka trvání pracovní neschopnosti mezi účastníky sporná, není možné o věci rozhodnout jinak, než na základě znaleckého posudku k posouzení odborné otázky. Ostatně pro znalecký posudek hovoří ještě jedna skutečnost, a to že ošetřující lékař nemá informace o povaze práce pacienta, zatímco soudem ustanovený znalec má k dispozici důkazy shromážděné v soudním řízení, v rámci kterého se mimo jiné řešila i právě povaha práce vykonávané žalobcem. Teprve na základě provedeného dokazování tak může znalec odborně a kvalifikovaně posoudit, do kdy skutečně trvala pracovní neschopnost žalobce v příčinné souvislosti s předmětným úrazem. Soudem ustanovený znalec měl k dispozici zdravotnickou dokumentaci žalobce, výslech žalobce a všechny ostatní důkazy, které se v řízení podařilo shromáždit. Soud podotýká, že znalec své závěry při výslechu při jednání plně obhájil. Soud I. stupně nezjistil nic, co by závěry znalce [adresa] zpochybňovalo či vyvracelo a naopak další důkazy s těmito závěry o délce trvání pracovní neschopnosti žalobce konvenují, když i znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vycházela z toho, že žalobce pracuje převážně z domova. Ostatně i na videonahrávce předložené žalovaným č.[hodnota] jedna a provedené k důkazu při jednání dne 22.ledna 2025 žalobce představuje svůj předělaný obytný vůz a mimo jiné v něm ukazuje i místo, které si vytvořil, aby mohl pracovat i na cestách (místo vyhrazené pro počítač). V neposlední řadě je třeba říci, že pracovní neschopnost bývá ošetřujícími lékaři vystavována z různých důvodů. Lékaři často přihlíží k přáním pacienta, takže pracovní neschopnosti jsou uměle prodlužovány, ač k tomu třeba není důvod, a ne vždy mají relevantní informace o povaze práce vykonávané pacientem. [jméno FO] rozdíl od toho soudem ustanovený znalec má k dispozici maximum dostupných informací právě ze soudního spisu a z kompletní zdravotnické dokumentace, která byla soudem pro vypracování znaleckého posudku vyžádána.

55. Soud I. stupně považuje ještě za vhodné se vyjádřit k námitkám žalobce směřujícím vůči osobě znalce. Soud I. stupně uvádí, že zpětně by považoval za vhodnější ustanovit znalcem jinou osobu než [tituly před jménem][adresa], aby odpadly případné námitky žalobce vůči osobě znalce z důvodu, že znalec vypracoval pro žalovaného znalecký posudek na bolestné a ZSU, nicméně ve chvíli, kdy soud znalce ustanovoval, považoval tuto skutečnost za výhodu, neboť podle znaleckého posudku [tituly před jménem][adresa] bylo žalovaným č.[hodnota] žalobci plněno a žalobce toto plnění nerozporoval. Soud tak měl za to, že když je znalec s problematikou věci již obeznámen, tak vypracování znaleckého posudku tímto znalcem bude levnější a rychlejší. [jméno FO] druhou stranu je však třeba říci, že soud považuje znalce [tituly před jménem][adresa] za zcela nepochybně nepodjatého. Z úřední činnosti je soudu známo, že znalec vypracovává znalecké posudky nejenom pro žalovanou pojišťovnu, ale i pro poškozené, jeho posudky v některých případech vyznívají ve prospěch pojišťovny, v některých případech ve prospěch poškozených, což je zcela přirozené. Mezi znalcem a pojišťovnou není žádný vztah závislosti, znalec má vysokou erudici a jeho posudky jsou kvalitní. Kromě toho v dané konkrétní věci žalobce znaleckému posudku nevytýká žádné objektivní nedostatky, čistě napadá osobu znalce z důvodu nesouhlasu s jeho závěry. Jak ale bylo řečeno shora, závěry znalce korespondují i s ostatními provedenými důkazy, znalec vyšel ze zdravotnické dokumentace, žalobce skutečně zcela zjevně byl schopen práce i v období, kdy byl dle vystavené neschopenky v pracovní neschopnosti, když např. dokázal cestovat nebo si opravovat obytný vůz.

56. Žalobce jako poškozený má nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti pouze po dobu, kdy pro následky úrazu nemohl vykonávat sjednanou práci, a to bez ohledu na to, do kdy měl vystavenu pracovní neschopnost ošetřujícím lékařem. Ze skutkových zjištění soudu vyplývá, že pracovní způsobilost žalobce v důsledku předmětného úrazu po celou dobu trvání pracovní neschopnosti nevymizela ve vztahu k práci, kterou před škodnou událostí vykonával. Jinak řečeno žalobce sice byl v pracovní neschopnosti, ale není pravdou, že po celou dobu jejího trvání nemohl (ani z části) vykonávat svou podnikatelskou činnost. Soud se v daném případě zcela ztotožňuje s precizně zdůvodněnými závěry znalce [tituly před jménem][jméno FO], [tituly za jménem], který podrobně uvedl a s odkazem na zdravotnickou dokumentaci vyložil, proč pracovní nezpůsobilost žalobce v příčinné souvislosti s předmětnou dopravní nehodou trvala od 8.7.2019 do 10.12.2019 (a nikoli do 15.4.2020) a následně od 27.6.2020 do 20.10.2020 (a nikoli do 10.11.2020). Soud proto pro stručnost na ně odkazuje. Závěry znalce navíc zcela korespondují s ostatními provedenými důkazy (mj. i s fotografiemi z instagramu žalobce, které znalec ani neměl k dispozici). Znalec měl k dispozici veškerou shromážděnou zdravotnickou dokumentaci žalobce, vysvětlil odchylky od předchozích závěrů lékařů a své závěry zcela a bez pochybností obhájil. Znalec byl ustanoven soudem, takže neměl zájem stranit žádné ze stran řízení. Žalobce sám při svém účastnickém výslechu uváděl, že pracoval zejména na počítači a dále ,,dělal to, co zrovna bylo potřeba.“ Rovněž znalkyně [tituly před jménem][jméno FO] při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku vycházela u nákladů ze své zkušenosti s finančním úřadem, který má určitou představu o tom, co by mělo být zařazeno mezi výdaji „podnikatele, který pracuje z domova“. Zdravotní stav žalobce je třeba zkoumat ve vztahu k vykonávané práci. Je evidentní, že pokud činnost žalobce spočívala např. převážně v práci doma (jak by tomu nasvědčovaly i žalobcem odhadnuté cestovní náklady částkou 300,- Kč měsíčně nebo místo pro počítač v obytném vozidle, které představuje ve videonahrávce předložené žalovaným č.[hodnota]), pracovat na počítači by nadále mohl i při přetrvávajících určitých zdravotních omezeních. Soud I.stupně tak dospěl k závěru, že žalobci příslušela náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti toliko za období od 8.7.2019 do 10.12.2019 a 27.6.2020 do 20.10.2020, tedy za 156 + 116 dnů, tj. celkem [hodnota] kalendářních dnů.

57. Pokud jde o výši náhrady za ztrátu na výdělku, dosavadní soudní praxe Nejvyššího soudu ČR vycházela z toho, že se nejedná o otázku odbornou vyžadující znalecký posudek pro vyčíslení výše škody, nýbrž o otázku právní, případně matematickou. Soud I. stupně se tedy s touto problematikou pokusil v předchozím rozhodnutí vypořádat (poukázal na to, žalobce má samozřejmě zájem své skutečné výdaje zatajovat, známy jsou pouze fakturované příjmy žalobce, nikoli jeho skutečné výdaje, proto postupoval podle § 136 o.s.ř. a výši nákladů žalobce odhadoval paušální výší 20 %, přičemž za rozhodné období považoval celý kalendářní rok 2018 a vycházel z příjmů žalobce z podnikatelské činnosti dle daňového přiznání 575.467,- Kč, tedy částku 1.577,- Kč za jeden kalendářní den), odvolací soud se s tímto postupem prvostupňového soudu neztotožnil a uložil soudu prvního stupně vyslechnout znalkyni [tituly před jménem][jméno FO], popřípadě zvážit vypracování revizního znaleckého posudku. Soud proto znalkyni vyslechl. Znalkyně vysvětlila, z jakých podkladů vycházela (z toho, co jí žalobce dal a sdělil) a na základě jakých úvah dospěla ke svým závěrům. Znalkyně ve své výpovědi uvedla, že žalobce není povinen vést účetnictví, vede pouze evidenci příjmů, tedy vystavených faktur a jejich úhrad, není povinen uchovávat výdajové doklady. Jakékoliv odhady jeho výdajů jsou závislé na tom, že je žalobce soudu sdělí a prokáže. Soud I. stupně k tomu podotýká, že vypracování revizního znaleckého posudku se tak jeví jako nadbytečné, neboť více podkladů k dispozici nebude, veškeré závěry jakéhokoliv znalce za takové situace budou založeny na úvahách znalce a nikoliv na provedených důkazech. Znalkyně [tituly před jménem][jméno FO] je soudu známa z úřední činnosti jako vcelku pečlivá a objektivní a stejně jako v případě znaleckého posudku [tituly před jménem][adresa] tak objektivně není důvod z jejího znaleckého posudku nevycházet. Jediná výhrada, kterou soud k posudku má, spočívá v tom, že pro výpočet ušlého zisku vychází z kratšího časového úseku než jeden kalendářní rok, a to z prvního pololetí roku 2019, takže vstupní údaje odhadu znalkyně nezohledňují to, že v průběhu kalendářního roku dochází k obdobím, kdy jsou příjmy podnikatelů vyšší, a k obdobím, kdy jsou příjmy podnikatelů nižší, popřípadě dokonce žádné, což jsou situace, kdy podnikatelé nepracují, protože jsou na dovolené (rekreaci). Proto také bývá při výpočtech ušlého zisku podnikatelů pracováno s obdobím celého kalendářního roku tak, aby se všechny tyto vlivy odfiltrovaly. Odvolací soud však výslovně uvedl, že je třeba vycházet z období, které bezprostředně předcházelo vzniku škody, to je z první poloviny roku 2019. Vypracovávání revizního znaleckého posudku proto nedává v takovém případě žádný smysl.

58. Soud podotýká, že přesnější by bylo výpočty vztahovat nikoli na kalendářní dny, ale na dny pracovní, nicméně i znalkyně [tituly před jménem][jméno FO] pracovala ve znaleckém posudku se dny kalendářními a celková délka pracovní neschopnosti je rovněž vyjádřena v kalendářních dnech, proto soud pracoval rovněž s kalendářními dny. Za 272 kalendářních dnů tak činí dle výpočtů ze znaleckého posudku znalkyně [tituly před jménem][jméno FO] ztráta žalobce za výdělku částku 531.994,-Kč (za 272 dnů po 1.995,86 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil žalobci na náhradě za ztrátu na výdělku částku 521.358,-Kč, přiznal soud žalobci částku výrokem I. částku 10.636,-Kč.

59. Jak již bylo uvedeno shora, žalovaní nejsou v pozici solidárních dlužníků, neboť žalovaný č.[hodnota] je povinen plnit z titulu pojištění odpovědnosti, tedy vyplácí pojistné plnění, zatímco žalovaný č.[hodnota] odpovídá žalobci za škodu, kterou způsobil jako osoba, která nehodu způsobila porušením právní povinnosti (předpisů o provozu na pozemních komunikacích). Soud jim proto uložil povinnost plnit tak, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká povinnost plnit druhého. Pokud jde o úrok z prodlení, tento soud žalobci přiznal podle § 1970 občanského zákoníku za použití § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. dle požadavku žalobce od 24.12.2020, neboť pojistné plnění je splatné do 15 dnů od ukončení pojistného šetření (srov. § 2798 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku), přičemž pojistné šetření bylo ukončeno dopisem žalovaného z 2.7.2020 (č.l.14), popř. 6.4.2020 (č.l.15), takže do prodlení se zaplacením částky 10.636,- Kč se žalovaný dostal zcela jistě před 24.12.2020.

60. Soud má za to, že žalobci nenáleží náhrada za ztrátu na výdělku požadovaná ve výši 1,- Kč za období, kdy již mohl vykonávat výdělečnou činnost, neboť pokud neměl dost zakázek, mohl pracovat v pracovněprávním vztahu. Ani skutečnost, že poškozený byl před újmou na zdraví osobou samostatně výdělečně činnou, však nic nemění na tom, že z důvodu odpovědnosti za škodu mu nemůže být uhrazena újma, spočívající v tom, že pro nedostatek vhodných pracovních příležitostí nemůže mít příjem z vlastní výdělečné činnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu, sp.zn. 25 Cdo 2703/2009). K výši poskytnutého peněžitého plnění za dobu pracovních neschopností žalobce soud uvádí, že právo na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti je dílčím subjektivním majetkovým právem na náhradu újmy; pojem pracovní neschopnosti je vymezen v § 55 NemPoj. Účelem pravidla je zajistit poškozenému, který se léčí poté, co mu bylo ublíženo na zdraví, kompenzaci výpadku v jeho příjmu. Obecný pojem „ztráta na výdělku“ zahrnuje ztrátu na jakémkoli příjmu: na mzdě či platu zaměstnance, na příjmech z podnikání nebo na autorských honorářích; jde o zvláštní případ ušlého zisku (opačně v rozsudku NS 25 Cdo 1147/2000: ztráta na výdělku představuje zvláštní kategorii škody, kterou není možné z hlediska platné právní úpravy podřadit pod pojmy skutečné škody nebo ušlého zisku). Náhrada za ztrátu na výdělku je podle § 4 odst. 1 písm. d) DPříj zdanitelným příjmem. Východiskem je daňové přiznání, průměrný výdělek se tak zjišťuje podle skutečných příjmů a výdajů, tj. nákladů na dosažení a udržení těchto příjmů. Toto však nemůže být jediným ukazatelem, neboť takto dojdeme pouze k základu daně pro účely stanovení daně z příjmů, ne však k průměrnému výdělku (BEZOUŠKA, Petr. § 2962 [Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2014, s. 1730, marg. č. [hodnota]–2.) Žalobce by musel tvrdit a prokazovat, že mu v příčinné souvislosti s úrazem v období po skončení první pracovní neschopnosti unikly konkrétní zakázky, v důsledku čehož mu ušel zisk. Žalobce svou žalobu však postavil na obecných tvrzeních.

61. Pokud jde o poslední z žalobcem požadovaných nároků (na náhradu za tzv. další nemajetkovou újma dle § 2958 o.z.) za odloženou svatbu, z provedených důkazů vyplývá, že skutečně žalobce s partnerkou [jméno FO] plánovali v roce 2020 uskutečnit svatbu (13.6.2020), když ji začali plánovat v lednu a únoru 2020, v dubnu však svatbu odložili o rok, tj. na rok 2021, kdy ji také uskutečnili. Žalobce tedy svou svatbu nezmeškal, neuskutečnila se bez něj, jeho újma spočívá v tom, že svatba neproběhla do jednoho roku od zasnoubení a žalobce byl o rok déle svobodný. Odškodňování tzv. další nemajetkové újmy je v soudní praxi dosud neustálené, neboť se jedná o nárok zbytkový, který má pokrývat všechny možné představitelné situace, na které nedopadá náhrada z jiného titulu. Ustanovení § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku zakotvuje tři samostatné nároky (bolestné, náhrada na ZSU a tzv. další nemajetkovou újmu). Smyslem náhrady za bolest je vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou (srov. též obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví ve smyslu § 2957 věty třetí o. z.), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách (tzv. bolest v širším smyslu). Výkladem § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku nelze dovodit, že má být pojem bolest chápán toliko jako fyzická bolest bez souvislosti s duševními aspekty bolestivých stavů. Nárokem na odškodnění bolesti je myšleno odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání. Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru; jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru. Běžné obtíže spojené s ublížením na zdraví určitého typu jsou zahrnuty již v ohodnocení bolesti v širším smyslu (usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 25 Cdo 2245/2017.) Vedlejší účinky léků, strach z léčebných zákroků, obavy z dalšího vývoje zdravotního stavu, nesamostatnost či závislost na péči třetích osob, sdílení nemocničního pokoje s dalšími pacienty, odloučení od rodiny a přátel a obdobné nepříjemné a omezující okolnosti jsou pravidelně spojené s léčením, případně s hospitalizací ve zdravotnickém zařízení pro každého pacienta. Rovněž nelze oddělit vnímání fyzické bolesti poškozeným od negativního vnímání diskomfortu spojeného s léčením. Míru takových obtíží je třeba zohlednit při stanovení výše bolestného (srov. usnesení NS ČR, sp.zn. 25 Cdo 2245/2017). Judikaturou je tedy teprve postupně upřesňováno, co lze zahrnout pod jinou nemajetkovou újmu a odškodnit. Z dosavadních rozhodnutí však vyplývá, že se převážně jedná o odškodňování něčeho, co podstatně zvyšuje míru utrpení prožívanou poškozeným. Pokud se přiznává náhrada, převážně jde o zmeškání události, která se nebude opakovat (např. narození dítěte a první měsíce jeho života, atp., nikoli odložení události – viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9.11.2022 sp.zn. 69 Co 104/2022). Tato situace však v případě žalobce nenastala, neboť svatba neproběhla bez něho, došlo pouze k jejímu odložení. Soud I. stupně se domnívá, že odklad svatby (nemusel být o rok, mohl být klidně třeba jenom o měsíc nebo o dva, neboť již v srpnu či září 2020 žalobce s partnerkou cestovali do Chorvatska autem a žalobce řídil), nepředstavuje takový zásah do poměrů žalobce, aby bylo nutné jej odškodňovat. U žalobce nedošlo ke zmaření žádného z jeho životních plánů, vesměs došlo pouze k jejich pozdržení či odložení a v dosavadní soudní praxi to není důvodem pro přiznání další nemajetkové újmy.

62. Soud tak považuje za prokázané, že žalobci žádné ani jiné odškodnitelné duševní útrapy spojené s nejistotou, zda bude moci realizovat své životní plány, nevznikly. Soud tak má za to, že z provedeného dokazování nevyplývá žádná újma žalobce, která by byla podřaditelná pod tzv. další nemajetkovou újmu dle § 2958 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku, za níž by bylo možné žalobci přiznat náhradu.

63. Soud proto žalobu žalobce co do zbytku, tj. co do částky 512.968,- Kč s přísl., zamítl jako nedůvodnou.

64. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud dle § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady státu jsou v daném případě tvořeny odměnou znalce [tituly před jménem][adresa], [tituly za jménem] za podaný znalecký posudek ve výši 27.685,- Kč (podle usnesení zdejšího soudu ze dne 28.7.2023 č.j. 25 C 207/2022-444), náhradou věcných nákladů FN [adresa] za poskytnutí zdravotnické dokumentace ve výši 1.291,- Kč (podle usnesení zdejšího soudu ze dne 28.7.2023, č.j. 25 C 207/2022-446), odměnou znalce [tituly před jménem][adresa], [tituly za jménem] za výslech u jednání soudu dne 13.10.2023 ve výši 5.082,- Kč (podle usnesení zdejšího soudu ze dne 13.10.2023 č.j. 25 C 207/2022-509) a znalečným [tituly před jménem][jméno FO] za výslech u jednání dne 22.11.2024 ve výši 2.600,- Kč. Celkem tak náklady státu činí částku 36.658,- Kč, z toho však co do částky 10.000,- Kč byly kryty zálohami. Žalobce uspěl co do částky 10.636,- Kč z 531.994,- Kč, tj. v rozsahu 2 %, žalovaní uspěli co do částky 521.358,- Kč, tj. z 98 %. Soud proto uložil žalobci zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 26.125,- Kč (98 % z částky 26.658,- Kč), žalovaným pak rukou společnou a nerozdílnou částku 533,- Kč (2 % z částky 26.658,- Kč).

65. O nákladech řízení účastníků bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalovaní byli téměř zcela úspěšní, neuspěli pouze v nepatrné části. Podle § 151 odst. 3 o.s.ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce. Žalovanému č.[hodnota] tak náleží 12 paušálních náhrad po 300,- Kč (1.sepis vyjádření k žalobě, 2.příprava účasti na jednání, 3. a 4. účast na jednání dne 18.1.2023 trvajícího od 16:00 do 20:00 hod., 5. vyjádření k výzvě soudu, 6. příprava účasti na jednání, 7. a 8. účast na jednání dne 19.5.2023 trvajícího od 14:30 do 17:15 hod., 9. příprava účasti na jednání, 10. a 11. účast na jednání dne 13.10.2023 trvajícího od 9:10 do 11:30 hod., 12. sepis závěrečného návrhu) podle vyhl.č.254/2015 Sb., tedy celkem 3.600,-Kč. Žalobce je dále povinen žalovanému nahradit jím uhrazené zálohy na znalecký posudek ve výši 5.000,- Kč. Celkem je tak žalobce povinen žalovanému č.[hodnota] zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 8.600,- Kč za řízení před soudem I.stupně do vydání rozsudku dne 15. listopadu 2023 č. j. 25 C 207/2022 – 530. Dále náleží žalovanému náhrada nákladů za odvolací řízení za dva úkony po 300,- Kč (za vyjádření k odvolání žalobce a účast u jednání odvolacího soudu dne 27.6.2024) a za nové řízení před soudem I.stupně za tři úkony po 300,- Kč (účast u jednání soudu dne 22.11.2024, doplňující vyjádření ze dne 22.12.2024 a účast u jednání dne 22.1.2025). Celkem tak činí náklady řízení žalovaného č.[hodnota] částku 10.100,- Kč.

66. Vzhledem k tomu, že druhý žalovaný byl v řízení zcela nečinný, žádné náklady řízení mu v této věci nevznikly, proto soud rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. [hodnota] nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení