25 C 209/2020-282

Rubrum

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr Lic. et Mgr Ingrid Kovářovou Kochovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem: [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem: [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o zaplacení částky 210 510 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 210 510 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech tohoto řízení částku 37 026 Kč a zaplatit ji do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované na náhradě nákladů tohoto řízení částku 2 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Olomouci na náhradě nákladů řízení státu částku 18 182,95 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Tvrzení žalobkyně:

2. Žalobou podanou u soudu dne 3. 8. 2020 ve znění její změny ze dne 25. 8. 2021, která byla soudem pravomocně připuštěna, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 210 510 Kč jako náhrady za újmu na zdraví - bolestného. Žalobkyně tvrdila, že za újmu na zdraví odpovídá žalovaný. Žalobkyně tvrdila, že újmu na zdraví utrpěla při dopravní nehodě, ke které došlo dne [datum] kolem 10:10 hod. v obci [obec] na křižovatce ulic [ulice] a [ulice] (dále jen i„ dopravní nehoda“). Žalobkyně tvrdila, že jela na jízdním kole a že ji žalovaný ve vozidle [anonymizováno] předjížděl zleva v situaci, kdy žalobkyně již odbočovala na výše uvedené křižovatce vlevo, při tom došlo ke střetu obou účastníků silničního provozu. Žalobkyně tvrdila, že dala s dostatečným předstihem znamení o změně směru své jízdy, proto žalovaný nebyl oprávněn ji v této situaci předjíždět zleva. Žalovaný tak způsobil vznik dopravní nehody.

3. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný byl uznán příkazem Magistrátu města Olomouce ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. S- [spisová značka], který nabyl právní moci dne 24. 9. 2019, vinným ze spáchání přestupku spočívajícího v tom, že jako řidič osobního motorového vozidla se neřídil dopravními značkami, neboť nerespektoval vodorovnou dopravní značku„ Podélná čára souvislá“, za což mu byla uložena pokuta v částce 1 700 Kč. Žalobkyně tvrdila, že toto rozhodnutí o přestupku je důkazem způsobení dopravní nehody výlučně žalovaným. Žalobkyně tvrdila, že je dána i příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti žalovaným a vznikem újmy. Žalovaný i vedlejší účastník na straně žalované to zpochybňuji, ale příčinná souvislost je dána. Žalobkyně tvrdila, že pokud by žalovaný nepředjížděl, nedošlo by k újmě na zdraví žalobkyně, že pokud by žalovaný respektoval dopravní značení, jel by za žalobkyni, žalobkyni by nesrazil při jejím odbočením doleva. Z mechanismu vzniku zranění žalobkyně se podává, že vozidlo narazilo do levé ruky žalobkyně, kterou dávala znamení o změně směru jízdy. Žalobkyně tvrdila, že ukázala změnu směru jízdy, podívala se, chvíli jela s rozpraženou levou rukou a do této ruky narazil žalovaný, který nedával pozor, že je pochopitelné to, jak žalovaný vypovídal před orgány policie a v přestupkovém řízení s ohledem na jeho možný postih podle práva. Průběh děje, jak jej popisuje žalovaný, je však podle žalobkyně nepravděpodobný.

4. Žalobkyně tvrdila, že utrpěla újmu na zdraví, která si vyžádala léčbu ve zdravotnických zařízeních. Žalobkyně tvrdila, že utrpěla poranění hlavy a končetiny, léčba trvala téměř 1 rok. Žalobkyně utrpěla zranění horní končetiny, kdy utrpěla zlomeniny kosti pažní, vřetení a zápěstních kůstek, které musely být nahrazeny implantáty, se podává, že vozidlo narazilo do její levé ruky, kterou dávala znamení o změně směru jízdy. Pokud jde o výši žádaného bolestného, žádala částku 210 510 Kč na základě znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 17. 11. 2020, jak znalec tuto újmu na zdraví ve znaleckém posudku popsal (dále i jen„ újma na zdraví“). Znalec ohodnotil poškození zdraví žalobkyně následovně. Zlomenina hlavice pažních kostí tříštivá vlevo 100 bodů, kód: S [číslo], dále zlomenina krčku femuru mediocervikální vlevo kód: S [číslo] 180 bodů, zlomenina distálního radia tříštivá kód: S [číslo] 120 bodů, zlomenina IV. metakarpu dislokovaná kód: S [číslo] 170 bodů, operační přístup dne 8. 6. 2019 12 cm, kdy 1 cm odpovídá 5 bodům kód: S [číslo] 60 bodů, operační přístup dne 10. 6. 2019 13 cm kód: S [číslo], kdy 1 cm odpovídá 3 bodům a dále podle kódu: S [PSČ] cm, kdy 1 cm odpovídá 2 bodům, což je celkem 63 bodů. Dále tržná rána na hlavě 3 cm po jednom bodu, kód: S [číslo] 3 body, tedy celkem za rok 2019, kdy jeden bod odpovídá hodnotě 318,85 Kč, 596 bodů a 190 035 Kč. V roce 2020 se jednalo o operační přístup dne 22. 7. 2020 12 cm, kdy 1 cm odpovídá 5 bodům kód: S [číslo] 60 bodů, celkem tedy v roce 2020, kdy jeden bod odpovídá 341,25 Kč celkem 60 bodů, tedy 20 475 Kč v součtu tyto částky činí 210 510 Kč.

5. Tvrzení žalovaného:

6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný tvrdil, že za vznik újmy na zdraví neodpovídá, nesouhlasil ani s výši plnění žalobou uplatněného. Žalovaný potvrdil, že jel jako řidič osobního automobilu a žalobkyně jela na jízdním kole, když oba jeli ve stejném směru jízdy. Žalobkyně nejela řádně a v souladu s právními předpisy, když na jízdním kole jela nejistým způsobem, pomalou rychlostí, uprostřed vozovky. Žalovaný se proto v zájmu zachování bezpečnosti a plynulosti jízdy zachoval tak, že se snažil žalobkyni objet zleva, že když byl se svým vozidlem na stejné úrovni, vedle žalobkyně, zvedla žalobkyně neočekávaně levou ruku a začala signalizovat odbočení a začala měnit směr jízdy a odbočovat vlevo, aniž by zkontrolovala situaci na vozovce a ujistila se, že svým jednáním neohrožuje provoz, resp. vozidla nacházející se za ní. Přesto, že se žalovaný snažil žalobkyni vyhnout manévrem směrem doleva, a proto přejel podélnou čáru souvislou, nebylo možné střetu účastníků řízení zabránit. Po střetu žalobkyně spadla z kola.

7. Žalovaný tvrdil, že i proti žalobkyni bylo vedeno přestupkové řízení, když žalobkyně soudu nepředložila příkaz Magistrátu města Olomouce, kterým byla uznána vinnou ze spáchání dopravního přestupku, kterého se dopustila dne 8. 6. 2019 v 10:10 hod. tak, že odbočovala vlevo na svém jízdním kole v momentě, kdy ji žalovaný předjížděl, v důsledku čehož došlo k dopravní nehodě, že žalobkyně proti příkazu podala odpor, ke dni 17. 9. 2020, v době, kdy žalovaný podávala své první vyjádření ve věci, nebylo ve věci přestupku žalobkyně vydáno konečné rozhodnutí.

8. Tvrzení vedlejšího účastníka na straně žalované:

9. Vedlejší účastník na straně navrhl zamítnutí žaloby. Vedlejší účastník tvrdil, že k vozidlu žalovaného bylo v době vzniku dopravní nehody sjednáno povinné ručení u vedlejšího účastníka, a to pojistnou smlouvou [číslo]. Vedlejšímu účastníku byla dopravní nehoda nahlášena dne 30. 9. 2019 jako pojistná událost a byla zaevidována pod číslem škodní události [číslo]. Vedlejší účastník provedl šetření pojistné události a odmítl plnit. Vedlejší účastník tvrdil, že v rámci doposud provedeného šetření vyplynulo, že v době dopravní nehody jela žalobkyně pomalou a nejistou jízdou ve stejném směru jízdy jako za ní jedoucí vozidlo žalovaného, že žalovaný mohl pomalu jedoucí cyklistku objet, že žalobkyně se zjevně nedržela při pravém okraji krajnice a dle otěrů na vozidle žalovaného až v zadní části vozidla nedbala zvýšené opatrnosti a započala odbočovací úkon v okamžiku, kdy se již vozidlo žalovaného nacházelo vedle žalobkyně, že znamení o změně směru jízdy dala žalobkyně levou rukou ve stejném okamžiku, kdy započala odbočovat, přičemž se předtím nepřesvědčila, že jí situace na vozovce za ní tento odbočovací manévr vůbec umožňuje bezpečně provést. Vedlejší účastník tvrdil, že žalovaný se snažil žalobkyni objet s maximálním odstupem, ale střetu nebylo možno zabránit, protože žalobkyně odbočila přímo do jeho automobilu, dle fotodokumentace pořízené Policie ČR se otěr jejích řídítek nachází až na zadní části vozidla. V důsledku střetu žalobkyně upadla na vozovku.

10. Skutková zjištění soudu:

11. Z lékařské zprávy FNOL ze dne 20. 6. 2019, zapsané MUDr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že dne 8. 6. 2019 byla žalobkyně, jako sražená cyklistka, přijata na traumatologii – JIP se sdruženým poraněním, pro které podstoupila dne 8. 6. 2019 operační zákrok s vícečetnými frakturami.

12. Z lékařské zprávy traumatologické kliniky FNOL ze dne 20. 6. 2019 zapsané MUDr. [jméno] [příjmení], soud zjistil, že dne 8. 6. 2019 byla žalobkyně přijata jako sražená cyklistka. Dle zprávy k tomu žalobkyně uvedla, že jela na kole, odbočovala a poté do ní narazilo auto. Neměla ochrannou přilbu, upadla na zem, v bezvědomí nebyla, na vše si pamatuje. Ve zprávě se uvádí, že žalobkyně utrpěla tržnou ránu na hlavě vlevo na hranici kapilicia a dále došlo k poranění levé kyčle a levé horní končetiny v zápěstí a rameni.

13. Z lékařské zprávy traumatologické ambulance FNOL ze dne 15. 6. 2020 zapsané MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., soud zjistil, že žalobkyně v té době měla subjektivní pocit bolestí v oblasti levé kyčle, jinak byla se zhojením LHK celkem spokojena - jak s ramenem, tak se zápěstím. Žalobkyni byla doporučena extrakce OSM z levé kyčle, případně MTC – dle potíží.

14. Z vyčíslení škodní události [číslo] ze dne 1. 2. 2020, které pro Českou pojišťovnu vyhotovilo zdravotnické zařízení [příjmení] [jméno] [příjmení], s.r.o. soud zjistil, že dle názoru uvedené společnosti bylo lze předpokládat, že úraz, způsobený v důsledku dopravní nehody ze dne 8. 6. 2019, zanechá trvalé následky.

15. Ze znaleckého posudku [číslo] znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 17. 11. 2020 soud zjistil, že tento znalec je znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, specializace traumatologie, úrazová chirurgie a specializace stanovení nemateriální újmy na zdraví, že znalecký posudek zpracoval k zadání žalobkyně ve věci odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění v souvislosti se zraněním žalobkyně při dopravní nehodě dne 8. 6. 2019, že znalec vyčíslil nemajetkovou újmu na zdraví, která žalobkyni vznikla v důsledku dopravní nehody ze dne 8. 6. 2019, kdy odškodnění vytrpěné bolesti stanovil částkou 210 510 Kč a odškodnění ztížení společenského uplatnění stanovil částkou 538 852 Kč, konkrétně pak ohodnotil újmu na zdraví za bolestné takto: zlomenina hlavice pažních kostí tříštivá vlevo 100 bodů, kód: S [číslo], dále zlomenina krčku femuru mediocervikální vlevo kód: S [číslo] 180 bodů, zlomenina distálního radia tříštivá kód: S [číslo] 120 bodů, zlomenina IV. metakarpu dislokovaná kód: S [číslo] 170 bodů, operační přístup dne 8. 6. 2019 12 cm, kdy 1 cm odpovídá 5 bodům kód: S [číslo] 60 bodů, operační přístup dne 10. 6. 2019 13 cm kód: S [číslo], kdy 1 cm odpovídá 3 bodům a dále podle kódu: S [PSČ] cm, kdy 1 cm odpovídá 2 bodům, což je celkem 63 bodů. Dále tržná rána na hlavě 3 cm po jednom bodu, kód: S [číslo] 3 body, tedy celkem za rok 2019, kdy jeden bod odpovídá hodnotě 318,85 Kč, 596 bodů a 190 035 Kč. V roce 2020 se jednalo o operační přístup dne 22. 7. 2020 12 cm, kdy 1 cm odpovídá 5 bodům kód: S [číslo] 60 bodů, celkem tedy v roce 2020, kdy jeden bod odpovídá 341,25 Kč celkem 60 bodů, tedy 20 475 Kč v součtu tyto částky činí 210 510 Kč, že v závěru v rámci znalecké doložky uvádí, že si je vědom důsledků plynoucích z podání úmyslně nepravdivého znaleckého posudku.

16. Z výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 19. 8. 2019, soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně požádal žalovaného o sdělení čísla jeho pojistné smlouvy, případně o sdělení kontaktní osoby, která v pojišťovně věc vyřizuje, aby mohl uplatnit nároky z titulu ublížení na zdraví.

17. Z opakované žádosti poškozené o poskytnutí zálohy na pojistné plnění ze dne 30. 3. 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval vedlejšího účastníka k výplatě zálohy nebo sdělení, co vyplacení zálohy brání, případně jaké další listiny má žalobkyně předložit.

18. Z emailu, zaslaného právním zástupcem žalobkyně vedlejšímu účastníku dne 30. 4. 2020, soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval vedlejšího účastníka k poskytnutí zálohy na pojistné plnění, neb bylo dle jeho názoru zjevné, že formální vyřízení ve správním řízení je v nedohlednu, žalobkyně uznána vinnou nebyla, od nehody uplynula doba více než jednoho roku a bylo dle jeho názoru nepravděpodobné, že by v zákonné době byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku.

19. Z emailu, zaslaného vedlejším účastníkem právnímu zástupci žalobkyně dne 27. 5. 2020, soud zjistil, že vedlejší účastník oznámil právnímu zástupci žalobkyně, že z důvodu existence značné pochybnosti o viníkovi předmětné dopravní nehody nedisponuje vedlejší účastník dostatečně relevantními podklady, které by odůvodňovaly byť jen poskytnutí zálohy na pojistné plnění. Vedlejší účastník v e-mailu dále uvedl, že žalovaný byl uznán vinným pouze ze spáchání dopravního přestupku spočívajícího v předjíždění na končící plné čáře, zatímco přestupkové řízení žalobkyně, ve kterém byla žalobkyně zrušeným rozhodnutím orgánu prvního stupně uznána vinnou ze zavinění předmětné dopravní nehody, dosud není pravomocně ukončeno.

20. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 24. 8. 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně sdělil žalovanému, že pokud nepodá odpor do platebního rozkazu vydaného zdejším soudem, je pravděpodobné, že veškeré náklady za něj uhradí z povinného ručení pojišťovna. Právní zástupce žalobkyně v dopise dále uvedl, že v případě, že by žalovaný podal odpor, musel by právní zástupce žalobkyně zvážit uplatnění dalších nároků proti žalovanému osobně, které by případně nebyly kryty z povinného ručení v souvislosti s postupem žalovaného před magistrátem města Olomouce a výpověďmi tam učiněnými.

21. Z příkazu Magistrátu města Olomouce, č. j. [spisová značka] [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], soud zjistil, že žalovaný byl tímto příkazem uznán vinným ze spáchání přestupku tím, že se neřídil dopravními značkami, neboť nerespektoval vodorovnou dopravní značku V 1a„ Podélná čára souvislá“, čímž porušil ust. § 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb. a dopustil se tak z nedbalosti přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. Žalovanému byl proto uložen správní trest – pokuta v částce 1 700 Kč, přičemž v příkazu je konstatováno, že„ S ohledem na skutečnost, že v tomto případě nedošlo spácháním tohoto přestupku k ohrožení jiných účastníků silničního provozu, nebyla uložena sankce pokuta při samé horní hranici zákonné sazby.“ 22. Z rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], soud zjistil, že krajský úřad zrušil rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [spisová značka], kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku, kterým měla zavinit předmětnou dopravní nehodu, a vrátil věc správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání.

23. Ze sdělení Magistrátu města Olomouce k dopravní nehodě ze dne 8. 6. 2019, které bylo sepsáno dne 4. 10. 2020, soud zjistil, že ve věci přestupku žalovaného bylo řízení ukončeno příkazem ze dne 29. 8. 2019, zatímco řízení ve věci přestupku, kterého se měla dopustit žalobkyně, bylo zastaveno usnesením ze dne 28. 9. 2020, které do doby vystavení sdělení nenabylo právní moci.

24. Ze spisu Magistrátu města Olomouce ag. č.: [číslo], sp. zn. S- [spisová značka] soud zjistil, že v době příjezdu hlídky Policie ČR na místo nehody se již zúčastněná vozidla nenacházela v konečném postavení po dopravní nehodě. U žalobkyně i žalovaného byla provedena dechová zkouška na přítomnost alkoholu s negativním výsledkem a v místě nehody byla pořízena obsáhlá fotodokumentace a plánek místa nehody. Žalobkyně v úředním záznamu o podání vysvětlení ze dne 5. 7. 2019 k dopravní nehodě uvedla, že jela po ulici [ulice], při pravém okraji komunikace, kdy následně přejela železniční přejezd a najela na ulici [ulice], kde již po přejetí uvedeného železničního přejezdu natáhla svoji levou ruku na znamení toho, že chce na jízdním kole odbočit vlevo a to na vedlejší komunikaci ulice [ulice]. Když byla již v těsné blízkosti křižovatky a neustále měla nataženou levou ruku, tak v protisměru dle ní nejelo žádné vozidlo a za sebou taktéž neslyšela jet ani nezahlédla žádné vozidlo, tudíž pokračovala v odbočování. Když se na jízdním kole nacházela již uprostřed komunikace, tak najednou jí zezadu do natažené levé ruky narazila osobní motorové vozidlo stříbrné barvy, kdy po tomto nárazu upadla na komunikaci a byla silně otřesená. Žalovaný v úředním záznamu o podání vysvětlení ze dne 8. 7. 2019 k dopravní nehodě uvedl, že s vozidlem jel po ulici [ulice] v obci [obec] ve směru jízdy k obci [obec]. Když se blížil k železničnímu přejezdu mezi ulicemi [ulice] a [ulice], tak zahlédl cyklistku, jedoucí ve stejném směru jízdy jako on, která jela asi uprostřed jeho jízdního pruhu, kdy ale tato cyklistka neukazovala žádnou změnu směru jízdy. Když přejel železniční přejezd, tak cyklistka neustále jela rovně a neukazovala změnu směru jízdy, tudíž tuto cyklistku chtěl předjet, kdy tedy s vozidlem najel do protisměrné části komunikace, kdy v tuto chvíli právě cyklistka natáhla levou ruku pro znamení, že chce odbočit vlevo, ale on v tuto dobu již byl téměř vedle ní, kdy tedy strhl řízení vlevo, aby zabránil střetu vozidla s jízdním kolem, ale uvedená cyklistka právě narazila jízdním kolem do pravého boku jeho vozidla. Následně po tomto střetu cyklistka upadla na vozovku. [jméno] [příjmení], [datum narození], v úředním záznamu o podání vysvětlení ze dne 8. 7. 2019 k dopravní nehodě uvedla, že v době předmětné nehody cestovala jako spolujedoucí na předním sedadle ve vozidle žalovaného, jeli po ulici [ulice] v obci [obec] ve směru jízdy k obci [obec]. Když s vozidlem přejeli železniční přejezd a najeli tedy na ulici [ulice], tak žalovaný začal předjíždět cyklistku, která jela na jízdním kole při pravém okraji komunikace, ve stejném směru jízdy. Když žalovaný tedy s vozidlem najížděl do protisměrné části komunikace, aby cyklistku mohl bezpečně předjet, tak tato na jízdním kole najela ke středu vozovky a natáhla levou ruku, kdy v tuto chvíli s vozidlem byli pravým bokem již vedle cyklistky a tato levou rukou narazila do pravého boku jejich vozidla a poté upadla na vozovku. Příkazem Magistrátu města Olomouce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [spisová značka], byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku tím, že v rámci předmětné dopravní nehody při úkonu odbočování doleva ohrozila žalovaného, kdy nedbala zvýšené opatrnosti, neboť začala odbočovat v okamžiku, kdy se již vozidlo žalovaného nacházelo vedle ní a došlo tak k bočnímu nárazu vozidla žalovaného do jízdního kola; a zavinila tak dopravní nehodu, při které došlo k jejímu zranění, čímž porušila ust. § 21 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. a dopustila se tak z nedbalosti přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. Žalované byl proto uložen správní trest – pokuta v částce 1 600 Kč. Proti tomuto příkazu žalobkyně podala včasný odpor. Rozhodnutím Magistrátu města Olomouce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [spisová značka], byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku tím, že v rámci předmětné dopravní nehody při úkonu odbočování doleva ohrozila za ní jedoucí motorové vozidlo žalovaného, kdy nedbala zvýšené opatrnosti, neboť začala úkon odbočování v okamžiku, kdy se již vozidlo žalovaného nacházelo vedle ní a došlo tak k bočnímu nárazu vozidla žalovaného do jízdního kola; a zavinila tak dopravní nehodu, při které došlo k jejímu zranění, čímž porušila ust. § 21 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. a dopustila se tak z nedbalosti přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. Žalované byl proto uložen správní trest – pokuta v částce 1 600 Kč. K odvolání žalobkyně ze dne 4. 2. 2020 bylo toto rozhodnutí Magistrátu města Olomouce zrušeno rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a věc byla vrácena zpět k novému projednání. Usnesením Magistrátu města Olomouce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [spisová značka], bylo řízení o přestupku žalobkyně zastaveno neboť spáchání přestupku nebylo žalobkyni prokázáno. V závěru usnesení je správním orgánem konstatováno, že dospěl k názoru, že uvedený skutek, o kterém se řízení vede, nebyl žalobkyni jednoznačně prokázán, neboť obviněná u správního orgánu do protokolu uvedla, že se před ukázáním svojí levou rukou nepodívala za sebe, ale dále nijak svoji polohu či počínání neupřesnila. Z tohoto důvodu správní orgán nezná přesnou polohu počátku ukázání levou paží žalobkyně, současnou polohu vozidla žalovaného i samotné místo střetu bylo zadokumentováno jen podle údaje poskytnutého žalovaným. Správní orgán proto dospěl k závěru, že spáchání přestupku nebylo žalobkyni jednoznačně prokázáno, a proto rozhodl v souladu s ústavněprávní zásadou správního trestání„ in dubio pro reo“ tak, že řízení zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne 19. 10. 2020.

25. Z fotografické dokumentace PČR z místa nehody, [číslo jednací] 2019 [číslo] soud zjistil, že v době po dopravní nehodě se na vozovce přibližně ve středu křižovatky nacházela tmavá skvrna, pravděpodobně od krve. Z fotografií pravého boku vozidla žalovaného je patrná výrazná černá čára táhnoucí se přibližně od poloviny pravých zadních dveří do poloviny pravého zadního blatníku, a to ve výšce mezi klikou dveří a okénkem.

26. Z účastnické výpovědi žalovaného soud zjistil, že u jednání soudu dne 25. 8. 2021 žalovaný vypověděl, že žalobkyni uviděl, když byl před přejezdem a ona právě přejezd přejížděla, že vzdálenost mezi nimi byla asi 30 m, jel rychlostí asi 50 km/h, že podobnou rychlostí přejížděl i přes přejezd, měl zařazen třetí rychlostní stupeň a měl nohu na plynu, měl vyzkoušené, že přes ten přejezd se dá přejet, protože je dobře udělaný, že žalobkyně jela před ním, že poté, co přejel přejezd, byla těsně před ním asi 10 m, že podle názoru žalovaného jela žalobkyně rychlostí asi 10 km/h, že jela vprostřed jejich jízdního pruhu, že žalobkyně začala odbočovat těsně, proto aby se jí vyhnul vyjel hodně přes plnou čáru, žalobkyně narazila do zadních dveří vozidla, což je patrné i z fotodokumentace, že žalovaný se rozhod, že žalobkyni předjede už před přejezdem, na přejezdu zapnul blinkr doleva a začal měnit svůj směr jízdy, že žalobkyni předjel, vlastně opustil svůj vlastní pruh a jel v protisměru, že když jel v protisměrném pruhu, neměl strach ze srážky s protijedoucím vozidlem, viděl, že nic nejede, že nezrychlil, pořád jel rychlostí 50 km/h, že střet zaznamenal na rozhraní začátku křižovatky s ulicí, do které žalobkyně zřejmě odbočovala, že ke střetu došlo v protisměrném jízdním pruhu, že žalobkyně neměla helmu, že po střetu zastavil vozidlo, ve zpětném zrcátku viděl, že žalobkyně leží na silnici, přiběhl k ní, ležela pravděpodobně na boku, přesně neví, jak na silnici ležela, kde byla hlava a kde nohy, že žalobkyně krvácela, že vzdálenost mezi železničním přejezdem a hranicí křižovatky je 10 až 15 m, že do svého jízdního pruhu při předjíždění měl v plánu se zařadit někde v druhé polovině křižovatky, že v daném místě, kde zahájil předjíždění je situace přehledná, na silnici vlevo je vidět na desítky metrů a před sebe zhruba na 500 m, že silnice, po které jel ve svém směru jízdy je rovná a klesá dolů, že držitelem řidičského oprávnění skupiny B je od roku 2013, že v době dopravní nehody autem jezdil asi 3x týdně, najel asi 250 km týdně, že danou trasu zná, před dopravní nehodou tam jel asi dvacetkrát, tehdy jel z [obec] u [obec] do [obec], vezl tehdejší přítelkyni ke své babičce, že byl přítomen při tom, když policisté pořizovali plánek místa dopravní nehody, že na vozovce mohla být krvavá skvrna o průměru asi 5 cm.

27. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že tato u jednání dne 11. 10. 2021 vypověděla, že vyjela v [obec] na ulici Valentovu, jela při pravé straně vozovky, když se blížila k přejezdu, ohlédla se, nic neviděla, poté, co přejela přes přejezd, vysunula levou ruku a přejela ke středu vozovky, jela podél dělící čáry, levou rukou stále ukazovala, neví, jak dlouho, od trati je to asi 15 metrů, že si myslí, že takto jela asi 10 metrů, že nikdy cyklistickou helmu nevlastnila, že jela po středové čáře a čekala, až bude přerušovaná, aby odbočila, že do levé ruky ucítila hrozný náraz a upadla, že když upadla, upadla právě na levou stranu, na tu levou ruku, kolo bylo před ní, že při pádu se dívala směrem, kam jela, nikde nic nebylo, neviděla nic, že se zkoušela postavit, ale to nešlo, vůbec se nezvedla ze země, že se snažila pravou nohou doplazit z vozovky, ale to také nešlo, možná i křičela o pomoc, že pak nad ní stál žalovaný a dále neví, že když ležela, kolo bylo asi 0,5 m nebo 0,75 m od ní, nebyla do něj vůbec zapletená, že jak ona, tak i kolo leželi šikmo přes cestu, řídítka kola byla směrem k trati, hlava ě byla stejným směrem, že řídítka měla ve výšce asi 0,5 m nad hlavou, že krvácela z hlavy ve vlasech šikmo and levým okem, ránu jí následně sešili pěti stehy, že celým tělem ležela v protisměrném pruhu, stejně i její kolo, na kole nebylo rozbitého vůbec nic, ani světla nebo odrazky, že pouze kbelík vypadl z koše na kole, jela jsem totiž k lesu, natrhat květ černého bezu, na řídítkách měla vpředu malou brašničku s doklady, na řídítkách nebylo volně nic zavěšeného, měla oblečené modré šusťákové kalhoty, bílé tenisky a tričko zelené barvy, na očích měla dioptrické brýle, v době nehody neměla žádné pohybové potíže, na kole jezdívala často, denně, byl to její hlavní dopravní prostředek, o víkendech jezdí na výlety do 15 km, že pracoval v Zemědělském družstvu, jezdila tudy na kole denně do práce, že trasu zná, že jezdívala často asi jedenkrát týdně do lesa, že od dopravní nehody na kole nejela, situace se jí vrací, má strach jezdit na kole, že je držitelkou řidičského oprávnění skupiny B, ale autem asi 15 let nejezdí.

28. Ze znaleckého posudku [číslo] znalce [celé jméno znalce], znalce v oboru doprava odvětví doprava městská, doprava silniční, znalce z oboru ekonomie, odvětví cen a odhady, specializace seny a odhady motorových vozidel, znalce z oboru strojírenství, odvětví strojírenství všeobecné, specializace autoopravárenství ze dne 18. 3. 2022 soud zjistil, že v podaném znaleckém posudku provedl podrobnou analýzu průběhu nehodového děje na základě obsahu spisového materiálu, na základě detailního zkoumání všech dostupných podkladů, zejména popisu dopravní nehody účastníků řízení, poškození, ke kterým došlo v důsledku dopravní nehody na vozidle žalovaného a jízdním kole žalobkyně, zranění žalobkyně, fotografií z místa nehody a dalších podkladů znalec sestavil modelace kolizního postavení vozidel v době dopravní nehody ve variantách, tak jak byly popsány oběma účastníky řízení, že podle jeho závěrů lze technickou přijatelnost poskytnutých tvrzení a argumentací posoudil na základě výsledku rozboru předmětné dopravní nehody, ze kterého mj. vyplývá, že ke kolizi vozidla se žalobkyní nedošlo za podmínek popsaných žalobkyní, ale za podmínek popsaných žalovaným, že ke střetu vozidla a žalobkyně došlo v okamžiku, kdy se žalobkyně nacházela vedle vozidla žalovaného, které ji nesrazilo čelně, ale zachytilo bočně ve fázi vybočování žalobkyně vlevo, že z technického hlediska je zcela jednoznačné, že ke střetu vozidla a žalobkyně nedošlo výhradně z důvodu přejetí vozidla žalovaného přes podélnou čáru souvislou, že pokud by žalobkyně nevybočila vlevo, ke střetu by nedošlo a vozidlo žalovaného by s potřebným bočním odstupem nekolizně žalobkyni předjelo, že ve skutečnosti ke střetu vozidla žalovaného a žalobkyně došlo v důsledku vybočení žalobkyně vlevo, že žalobkyně vjela do kolizního profilu jízdy vozidlu žalovaného, které žalobkyni předjíždělo, že i když nepochybně žalovaný předjížděl v úseku, kde je na vozovce vyznačena podélná čára souvislá, sám o sobě tento fakt nebyl technickou příčinou střetu vozidla a žalobkyně a posouzení jednání žalovaného je otázkou právní, že pro objektivní posouzení věci je rovněž důležitá skutečnost, že vozidlo žalovaného nenarazilo do žalobkyně přední částí, ale došlo k bočnímu kontaktu obou účastníků nehody během vybočování žalobkyně vlevo, že před střetem se vozidlo pohybovalo rychlostí 33 km/h +- 10%, před střetem nezanechalo na komunikaci žádné stopy, na základě kterých by bylo možné exaktně definovat trajektorii jeho pohybu, na tento lze usuzovat z postavení vozidla po střetu, že žalovaný začal měnit prudce směr jízdy asi 1 s. před střetem ve vzdálenosti asi 9, 9m před střetem, že tedy na vzniklou situaci musel zareagovat při reakční době 2 s. cca 20,6 m před střetem, že žalobkyně se v okamžiku kolize pohybovala rychlostí cca 15,3 km/h+- 10%, po střetu překonala vzdálenost cca 5 m a zastavila svůj pohyb v čase 1,6 s , před střetem nezanechala na vozovce žádné stopy, na základě kterých by bylo možno usuzovat na trajektorii jejího pohybu, že při střetu byla žalobkyně natočena v úhlu 30-35 ve vztahu k podélné ose vozovky, z toho lze dovodit, že začala viditelně odbočovat vlevo za účelem odbočení vlevo v čase cca 2s a vzdálenosti 7,8 m před střetem, že počátek odbočení se může shodovat s její signalizací levou paží, že v okamžiku počátku viditelného odbočení se vozidlo nacházelo ve vzdálenosti cca 10 m za žalobkyní, přičemž tento okamžik odpovídá i počátku reakce žalovaného na žalobkyni ve snaze se jí vyhnout, že žalovaný se před střetem pohyboval zcela běžným a standardním způsobem, který obecně nezvyšoval riziko dopravní nehody, že začal předjíždět žalobkyni těsně za železničním přejezdem, že střetu by mohl zabránit pokud by žalobkyni nepředjížděl vůbec, že žalobkyně se pohybovala před střetem nekolizně v přímém směru, v pravé polovině svého jízdního pruhu, že nelze zpochybnit, že žalobkyně signalizovala paží svůj úmysl odbočovat vlevo, že nelze určit, kdy s tímto úkonem započala, že zcela jistě nesledovala situaci za sebou, protože v okamžiku vybočení se vozidlo žalovaného nacházelo 10m za ní, právě překřížení jízdní dráhy žalobkyně s vozidlem žalovaného je technickou příčinou vzniku dopravní nehody, vybočení žalobkyně bylo podmínkou vzniku kolize, že zahájila odbočování, vjela do prostoru protisměru vedlejší komunikace, což bylo možné, pokud by se nenacházel v místě jiný účastník silničního provozu, že žalobkyně by střetu zabránila, pokud by nevybočila vlevo za účelem odbočení, že měla možnost rozpoznat, že se vozidlo blíží, že její počínání bylo negativně ovlivněno předpokladem, že signalizace o úmyslu odbočení vlevo jí zajišťuje nekolizní pohyb během odbočování bez nutnosti důsledného sledování situace za sebou, že součástí znaleckého posudku je grafická simulace nehodového děje v rámci programu PC Crash a znalecká doložku.

29. Z vyjádření znalce [celé jméno znalce], ze dne 16. 9. 2022 k námitkám žalobkyně ze dne 9. 5. 2022 soud zjistil, že znalec uvedl, že veškeré komentáře uvedené v jeho znaleckém posudku mají výhradně technický charakter a souvisí s technickým hodnocením všech vlivů a faktorů, majících souvislost s okolnostmi vzniku předmětné dopravní nehody, že vzhledem k tomu, že úkolem znaleckého posudku je nejenom stanovení technické příčiny vzniku předmětné dopravní nehody, ale i posouzení techniky a způsobu jízdy, resp. jednání a počínání obou účastníků nehody, tak hranice mezi technickým a právním hodnocením je velmi tenká a posoudit jednání jednotlivých osob není možné provést bez vztahu k zákonným požadavkům, že dle jeho názoru se v předmětném znaleckém posudku nenachází žádné právní hodnocení, které znalci ani nepřísluší, a to ani v případě hodnocení jednání žalobkyně.

30. Z výpovědi znalce [celé jméno znalce] u jednání soudu dne 19. 10. 2022 soud zjistil, že znalec vypověděl, že setrvává na závěrech svého znaleckého posudku a vyjádření, že jednoznačně nelze vyloučit, že žalovaný před střetem nejel v protisměrném jízdním pruhu silnice, že trajektorie pohybu vozidla a žalobkyně jsou zpětně odvozeny od jejich postavení v okamžiku střetu, přičemž ani jedno z vozidel před střetem nezanechalo na vozovce žádnou stopu, která by jednoznačně limitovala jejich postavení v prostoru, že nelze vyloučit ani potvrdit, že žalobkyně před střetem ukazovala znamení o změně směru jízdy upažením levé ruky, ale lze vyloučit, že v době střetu žalobkyně neměla levou ruku upaženou.

31. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] u jednání soudu dne 3. 11. 2022 soud zjistil, že vypověděl, že byl na místě dopravní nehody jako příslušník policie a řešil dopravní nehodu, že v době jeho příjezdu na místo tam již byla sanitka, žádné z vozidel nebylo na původním místě, vyslechl účastníky nehody, provedl dechovou zkoušku žalobkyně i žalovaného s negativním výsledkem, ve spolupráci se žalovaným určil pravděpodobné místo střetu vozidel, byla pořízena fotodokumentace místa nehody a poškození vozidel, po dokončení vyšetřování a konzultaci na dopravním inspektorátu podali návrh s tím, že za dopravní nehodu může žalobkyně, že za přejezdem byla čára souvislá, v místě křižovatky se měnila na čáru přerušovanou, že žalovaný ve svém výslechu sám uváděl, že tuto čáru přejel, že jak průběh dopravní nehody popisovala žalobkyně si pamatuje podle obsahu úředního záznamu, protože žalobkyně nebyla schopna se dostavit k výslechu, že žalobkyně říkala, že před sebou neviděla žádné vozidlo, za sebou také ne, že žádné neslyšela, že ukázala rukou, že bude odbočovat, najela ke středové čáře a poté do její ruky narazilo vozidlo, že na základě výpovědi osádky vozidla vyplynulo, že žalobkyně neukazovala změnu směru jízdy, proto nebylo z ničeho vyvodit, že tuto změnu levou rukou ukazovala, že sám nedokáže určit, jestli žalobkyně ukazovala nebo neukazovala, vycházel ze sdělení účastníků dopravní nehody, že místo střetu vozidla a cyklistky bylo patrné na pravých dveřích vozidla žalovaného v polovině, kde se nacházel černý šrám, pravděpodobně od řídítek jízdního kola žalobkyně.

32. Z výslechu svědka [celé jméno svědka], [datum narození], při jednání soudu dne 3. 11. 2022, soud zjistil, že svědek pracuje jako vedoucí dopravního inspektorátu, takto pracoval i v roce 2019, na místě dopravní nehody nebyl, se spisovým materiálem sám nepracoval, spisový materiál sledoval jeho zástupce [titul] [celé jméno svědka].

33. Z výpovědi svědka [titul] [celé jméno svědka] u jednání soudu dne 3. 11. 2022 soud zjistil, že vypověděl, že v roce 2019 pracoval jako zástupce vedoucího dopravního inspektorátu PČR, že mu byli podřízení i příslušníci, kteří šetřili dopravní nehody, že na místě předmětné dopravní nehody nebyl, že svědek [příjmení] mu předložil shromážděný materiál s navrženým postupem, věc společně probrali a zpracovali oznámení pro přestupek, kdy dospěli k závěru, že dopravní nehodu zavinila žalobkyně svým odbočováním vlevo a dále vyhodnotili, že řidič porušil povinnost přejetím souvislou čáru, k závěru, že za dopravní nehodu odpovídá žalobkyně, dospěli na základě výpovědí a fotografií, že cyklistka porušila povinnost před zahájením odbočení se přesvědčit, zda není již předjížděna, nebo zda nemůže ohrozit vozidlo jedoucí za ní, že u každého přejezdu je souvislá podélná čára, právě proto bylo učiněno oznámení i na řidiče.

34. Závěr o skutkovém stavu:

35. Dne 8. 6. 2019 v 10:10 hod. v obci [obec] na křižovatce ulic [ulice] a [ulice] došlo k dopravní nehodě, jejímiž účastníky byli účastníci tohoto řízení. V rámci dopravní nehody došlo ke střetu osobního motorového vozidla žalovaného se žalobkyní jedoucí na jízdním kole.

36. Při dopravní nehodě utrpěla žalobkyně újmu na zdraví. Výše bolestného byla určena znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení] na částku 210 510 Kč. K úhradě této částky žalobkyně žalovaného vyzvala.

37. Před střetem se vozidlo žalovaného pohybovalo rychlostí 33 km/h +- 10% a nezanechalo na komunikaci žádné stopy, žalovaný začal měnit prudce směr jízdy asi 1 s. před střetem ve vzdálenosti asi 9, 9 m před střetem, na situaci na vozovce zareagoval cca 20,6 m před střetem. Žalobkyně se v okamžiku kolize pohybovala rychlostí cca 15,3 km/h+- 10%, po střetu překonala vzdálenost cca 5 m a zastavila svůj pohyb v čase 1,6 s , před střetem nezanechala na vozovce žádné stopy, při střetu byla žalobkyně natočena v úhlu 30-35 ve vztahu k podélné ose vozovky.

38. Žalobkyně začala viditelně odbočovat vlevo za účelem odbočení vlevo v čase cca 2s a vzdálenosti 7,8 m před střetem, v okamžiku počátku viditelného odbočení se vozidlo nacházelo ve vzdálenosti cca 10 m za žalobkyní. Tento okamžik odpovídá počátku reakce žalovaného na žalobkyni ve snaze se jí vyhnout.

39. Žalovaný se před střetem pohyboval zcela běžným a standardním způsobem, začal předjíždět žalobkyni těsně za železničním přejezdem, střetu by mohl zabránit, pokud by žalobkyni nepředjížděl vůbec. Na vozidle žalovaného jsou stopy v pravé části vozidla na dveřích, jak se podává z fotodokumentace pořízení Policií ČR, je zde rýha od řídítek jízdního kola a další poškození dveří na pravé části vozidla.

40. Žalobkyně se pohybovala před střetem nekolizně v přímém směru, v pravé polovině svého jízdního pruhu, že pokud jde o signalizaci úmyslu odbočit vlevo rozpažením levé ruky, nelze určit, kdy s tímto úkonem započala. V okamžiku vybočení se vozidlo žalovaného nacházelo 10 m za žalobkyní. Žalobkyně by střetu zabránila, pokud by nevybočila vlevo za účelem odbočení. Žalobkyně neměla nasazenu cyklistickou helmu. Jízdní kolo žalobkyně poškozeno nebylo.

41. Překřížení jízdní dráhy žalobkyně s vozidlem žalovaného je technickou příčinou vzniku dopravní nehody, vybočení žalobkyně bylo podmínkou vzniku kolize.

42. Během předjíždění žalobkyně žalovaný přejel přes vodorovnou dopravní značku – Podélná čára souvislá. Za toto jednání byl pravomocně uznán vinným ze spáchání přestupku. Ve skutkové větě rozhodnutí o přestupku není popsán průběh nehodového děje- kolize, která je předmětem tohoto řízení.

43. Přestupkové řízení vedené proti žalobkyni neskončilo tak, že by žalobkyně byla uznána vinnou ze spáchání přestupku.

44. Právní posouzení věci:

45. Podle § 2894 o. z. (1) Povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). (2) Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

46. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

47. Podle § 2927 o. z. (1) Kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. (2) Povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

48. Podle § 2951 o. z. odst. 2 se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

49. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

50. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

51. Podle § 4 pís. c) z. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace.

52. Podle § 2 pís. l), pís. m) z. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu nesmět ohrozit znamená povinnost počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nevzniklo žádné nebezpečí, m) nesmět omezit znamená povinnost počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nebylo nijak překáženo.

53. Podle § 21 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, při odbočování na křižovatce nebo na místo ležící mimo pozemní komunikaci musí řidič dávat znamení o změně směru jízdy; při odbočování nesmí ohrozit řidiče jedoucí za ním a musí dbát zvýšené opatrnosti.

54. Podle § 17 z. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu ve znění platném a účinném do 31. 12. 2021 (1) Předjíždí se vlevo. Vpravo se předjíždí vozidlo, které mění směr jízdy vlevo a není-li již pochybnosti o dalším směru jeho jízdy. Při jízdě v připojovacím nebo odbočovacím pruhu se smí vpravo předjíždět též vozidlo jedoucí v průběžném pruhu. Odbočovací pruh je přídatný jízdní pruh určený pro odbočování (vyřazování) vozidel z průběžného jízdního pruhu. (2) Řidič, který při předjíždění vybočuje ze směru své jízdy, musí dávat znamení o změně směru jízdy a nesmí ohrozit řidiče jedoucí za ním. Řidič musí dát znamení o změně směru jízdy při předjíždění cyklisty. (3) Řidič, který se po předjetí zařazuje před vozidlo, které předjel, musí dávat znamení o změně směru jízdy a nesmí ohrozit ani omezit řidiče vozidla, které předjel. (4) Řidič předjížděného vozidla nesmí zvyšovat rychlost jízdy ani jinak bránit předjíždění. (5) Řidič nesmí předjíždět a) nemá-li před sebe rozhled na takovou vzdálenost, která je nutná k bezpečnému předjetí, b) jestliže by se nemohl bezpečně zařadit před vozidlo nebo vozidla, která hodlá předjet, c) jestliže by ohrozil nebo omezil protijedoucí řidiče nebo ohrozil jiné účastníky provozu na pozemních komunikacích, d) na přechodu pro chodce nebo na přejezdu pro cyklisty a bezprostředně před nimi, e) dává-li řidič vpředu jedoucího vozidla znamení o změně směru jízdy vlevo a není-li možné předjetí vpravo podle odstavce 1 nebo předjetí v dalším volném jízdním pruhu vyznačeném na vozovce v tomtéž směru jízdy, f) na křižovatce a v těsné blízkosti před ní; tento zákaz neplatí 1. jde-li o předjíždění vpravo podle odstavce 1, 2. jde-li o předjíždění jízdních kol, mopedů a motocyklů bez postranního vozíku, 3. na hlavní pozemní komunikaci, 4. na křižovatce s řízeným provozem. g) na železničním přejezdu a v těsné blízkosti před ním.

55. Podle § 125c písm. h) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích způsobí dopravní nehodu, při které je jinému ublíženo na zdraví.

56. Podle § 125c písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona.

57. Dle ust. § 135 o. s. ř. (1) Soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. (2) Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

58. Soud provedl důkazy výše uvedené, přihlédl k tomu, co uvedli účastníci řízení, jakož i k tomu, co vyšlo v řízení najevo (§ 132 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně důvodná není.

59. Žalobkyně tvrdila v řízení, že jí vznikla pohledávka na náhradu újmy – bolestného za bolest vytrpěnou při újmě na zdraví, ke které došlo při dopravní nehodě. Výši této pohledávky prokazovala v řízení znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení].

60. V řízení o tomto typu nároku je však třeba zabývat se nejen výší nároku, ale i důvodem jeho vzniku, tedy tím, zda vznik újmy na zdraví je v příčinné souvislosti s počínáním žalovaného, kterého žalobkyně označuje za toho, kdo dopravní nehodu a tedy i újmu na zdraví žalobkyně způsobil.

61. K újmě na zdraví došlo při dopravní nehodě, tedy při střetu dvou dopravních prostředků na veřejné komunikaci. Počínání účastníků silničního provozu se řídí ustanoveními zákona o silničním provozu a předpisy tento zákon provádějícími.

62. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný byl v souvislosti s dopravní nehodou uznán vinným ze spáchání přestupku. Toto tvrzení bylo v řízení prokázáno správním rozhodnutím, které nabylo právní moci. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán při svém rozhodování tím, že byl spáchán přestupek, či trestný čin, přesněji tzv. skutkovou větou takového rozhodnutí, tj. tím, jak je popsán průběh děje v rozhodnutí o přestupku. V předmětném rozhodnutí je popsáno to, že žalovaný porušil povinnost dle § 4 pís. c) zákona o silničním provozu, že přejel v den a hodinu dopravní nehody Podélnou čáru souvislou. Z takto pospaného skutkového děje není možno určit průběh vzniku újmy na zdraví, kterou žalobkyně utrpěla. Ani z odůvodnění rozhodnutí (kterým soud vázán není) se toto rovněž expresis verbis nepodává. Proto bylo zapotřebí provádět dokazování o žalobkyní tvrzených předpokladech odpovědnosti žalovaného za vzniklou újmu. Současně v rámci tohoto řízení skutečnost, že žalovaný přejel přes Podélnou čáru souvislou, nebyla v řízení zpochybňována, bylo z ní vycházeno a byla potvrzena i ve znaleckém posudku znalce [příjmení] [celé jméno znalce], Ph.D. 63. [příjmení] bylo možno učinit závěr o tom, že žalovaný je povinný k náhradě újmy na zdraví, musí být v řízení prokázáno jednání žalovaného, protiprávnost tohoto jednání a příčinná souvislost se vznikem újmy na zdraví. Povinnost prokázat tyto předpoklady je na žalobkyni. V řízení o prokázání předpokladů odpovědnosti nese důkazní břemeno. Jinými slovy žalobkyně v řízení musí prokázat naplnění všech předpokladů hypotézy právní normy, která upravuje sporný právní poměr účastníků a z nichž pro sebe žalobkyně vyvozuje příznivé právní důsledky (povinnost důkazní). Důsledkem nesplnění uvedené povinnosti žalobkyně je v civilním řízení sporném v důsledku projednací zásady, která toto řízení ovládá, pro žalobkyni procesně nepříznivé rozhodnutí ve věci.

64. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníku ustanovením § 120 odst. 1 větou první o. s. ř.) nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána. Závěr o tom, že účastník neunesl důkazní břemeno, lze učinit jen tehdy, jestliže zhodnocení důkazů, které byly za řízení provedeny (§ 120 odst. 3 věty druhá o. s. ř.), neumožňuje soudu přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka a ani o tom, že by bylo nepravdivé (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (viz rozsudek Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

65. V případě, že soud dospěje k závěru o tom, že účastník řízení neplní povinnost důkazní, je povinen jej poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Vůči žalobkyni soud tuto poučovací povinnost splnil po provedení důkazu znaleckým posudkem znalce [příjmení] [celé jméno znalce] Ph.D. a výslechu tohoto znalce u jednání ve věci dne 19. 10. 2022. Na toto poučení žalobkyně reagovala, soud provedl důkazy, které označila a hodnotil je postupem dle § 132 o. s. ř.

66. Žalobkyně, která se v tomto řízení po žalovaném domáhá náhrady nemajetkové újmy na zdraví, která jí vznikla v důsledku předmětné dopravní nehody ze dne 8. 6. 2019, tvrdila, že předmětnou dopravní nehodu a vznik újmy na jejím zdraví způsobil svým počínáním žalovaný porušením pravidel silničního provozu tím, že ji předjížděl, když žalobkyně splnila všechny povinnosti účastníka silničního provozu. Pokud má být žalobkyně v řízení úspěšná, musí tato svá tvrzení prokázat.

67. Soud po hodnocení důkazů podle ust. § 132 o. s. ř. dospěl k závěru, že žalobkyně ani po poučení podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala, že k újmě na zdraví žalobkyně došlo v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného.

68. K tvrzení, že předmětná dopravní nehoda a vznik nemajetkové újmy žalobkyně byla způsobena žalovaným, žalobkyně označila důkaz příkazem Magistrátu města Olomouce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [spisová značka], kterým byl žalovaný uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu tím, že se neřídil dopravními značkami, neboť nerespektoval vodorovnou dopravní značku V 1a„ Podélná čára souvislá“, čímž porušil ust. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. Z tohoto příkazu však bez dalšího nelze dovodit, že žalovaný způsobil újmu na zdraví. Jinými slovy tento příkaz Magistrátu města Olomouce uznává žalovaného vinným toliko z porušení povinnosti respektovat vodorovné dopravní značení„ Podélná čára souvislá“ a nikoliv ze způsobení dopravní nehody, při které by bylo jinému ublíženo na zdraví.

69. Žalobkyně dále k prokázání příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a újmou na zdraví žalobkyně navrhla připojení spisu Magistrátu města Olomouce ag. č.: [číslo], sp. zn. S- [spisová značka], a listiny v něm obsažené, účastnický výslech žalobkyně a výslech svědků [jméno] [příjmení], [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka]. Z provedeného důkazu spisem Magistrátu města Olomouce soud zjistil, že na základě podkladů v něm obsažených nelze dospět k závěru o způsobení předmětné dopravní nehody žalobkyní, čemuž odpovídá i Usnesení Magistrátu města Olomouce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [spisová značka], kterým bylo zastaveno řízení o přestupku žalobkyně neboť spáchání přestupku nebylo žalobkyni prokázáno, když správní orgán v usnesení dále konstatuje, že uvedený skutek, o kterém se řízení vede, nebyl žalobkyni jednoznačně prokázán, a proto rozhodl v souladu s ústavněprávní zásadou správního trestání„ in dubio pro reo“ tak, že řízení zastavil.

70. Z výpovědí svědků [jméno] [příjmení], [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka] příčinná souvislost prokázána není, nebyly zjištěny žádné nové další skutečnosti nad rámec těch již obsažených v policejním spise.

71. V řízení byly provedeny důkazy výslechy účastníků řízení. Oba účastníci řízení popsali to, jak subjektivně vnímali průběh nehodového děje. Z výpovědi žalobkyně je podstatné to, že vypověděla, že krvácela z hlavy (pro přítomnost krevní stopy na vozovce), popsala to, jak se nacházela na vozovce po střetu (pokud jde o umístění těla i jízdního kola, jakož i to, že činila úkon o rozpažení levou rukou). Z výpovědi žalovaného je podstatné potvrzení krevní stopy na pozemní komunikaci, dále potvrzení přejetí Podélné čáry souvislé.

72. Z policejního spisu, který je součástí spisu o přestupkovém řízení vedeném se žalobkyní, jsou podstatné zaměření zpracované policií, určení krevní stopy na komunikaci, a pořízení fotodokumentace poškozeného vozidla žalovaného.

73. Následně, protože bylo zapotřebí objektivizovat průběh nehodového děje, byl proveden důkaz znaleckým posudkem znalce [příjmení] [celé jméno znalce], Ph.D. Ve znaleckém posudku znalec pracoval s podklady, které jsou součástí spisu. Znalec dospěl k závěrům, jak jsou výše uvedeny. Závěry znalce nejsou v rozporu s ostatními důkazy v řízení provedenými, vyjma důkazu výpovědí žalobkyně (tím, kdy před odbočováním vlevo žalobkyně levou rukou ukazovala rozpažením úmysl odbočit). Žalobkyně vypověděla, že jela na kole s rozpaženou levou rukou (když se blížila k přejezdu, ohlédla se, nic neviděla, poté, co přejela přes přejezd, vysunula levou ruku a přejela ke středu vozovky, jela podél dělící čáry, levou rukou stále ukazovala, neví, jak dlouho, od trati je to asi 15 metrů, že si myslí, že takto jela asi 10 metrů). Pokud by tomu tak bylo, nemohl by žalovaný objektivně v místě, kde přejel Podélnou čáru souvislou tuto přejet způsobem, kterým to učinil. Z fotografií vozidla žalovaného se podávají rýhy od řídítek jízdního kola na pravé části, na dveřích vozidla. Právě v této části došlo k nárazu jízdního kola do vozidla. Vozidlo a řídítka jízdního kola se nacházela paralelně vedle sebe. Pokud by žalobkyně odbočovala a žalovaný do ní narazil, došlo by k poškození přední části vozidla, střet by mohl zanechat stopy i na jízdním kole, spíše zadní část jízdního kola (při odbočování vlevo). Vnímání provozu na pozemních komunikací může být subjektivně náročné (odkázat lze na výpovědi účastníků řízení a vedle toho na údaje časové a vdálenostní uvedené ve znaleckém posudku zachycující pohyb žalobkyně a žalovaného, jakož i jejich rychlost). Proto soud nečiní kategorický závěr v tom smyslu, že by výpověď žalobkyně byla vědomě nepravdivou. Nicméně jde o důkaz jediný izolovaný v rozporu s ostatními důkazy v řízení provedenými, a proto z něj při svém rozhodování nevychází.

74. Právě znalecký posudek umožnil objektivizovat průběh nehodového děje a zjistit příčinu dopravní nehody. Pro toto řízení je podstatnou odpověď na otázku, zda příčina vzniku dopravní nehody spočívá v chování žalovaného. Pro právní posouzení a hodnocení předjíždění žalovaného platí výše citované ustanovení § 17 z. č. 361/2000 Sb. Žalovaný v obci předjížděl žalobkyni jedoucí na jízdním kole. Podle § 17 pís. f) bod. 2 z. č. 361/2000 Sb. byl oprávněn tak učinit v křižovatce. Žalobkyně argumentovala tím, že žalovaný při předjíždění nedodržel bezpečný rozestup. Počínání žalovaného nelze hodnotit prizmatem § 17 odst. 6 z. č. 361/2000 Sb. v platném a účinném znění. V době dopravní nehody toto ustanovení nebylo účinnou součástí právní úpravy; šlo by o nepřípustný retroaktivní výklad. Žalobkyně totiž rovněž argumentovala zákonem č. 365/2021 Sb.

75. Žalovaný podle § 17 odst. 3 z. č. 361/2000 Sb. nesmí omezit a ohrozit řidiče předjížděného vozidla (toto ustanovení implicite předpokládá, že trajektorie pohybu předjížděného vozidla se nemění, vozidlo se pohybuje, logicky, směrem vpřed, nečiní úkon odbočení vlevo). V počínání žalovaného nelze spatřovat porušení tohoto ustanovení. Pokud by se totiž žalobkyně pohybovala při předjíždění tak, jak vypověděla, mohl ji žalovaný předjet dovoleným postupem dle § 17 odst. 5 pís. e) z. č. 361/2000 Sb. totiž předjet žalovanou vpravo, protože takový způsob předjetí by předjetí jízdního kola pohybujícího se při středové čáře umožňovalo.

76. Žalovaný se prokazatelně pohyboval vlevo, když přejel Podélnou čáru souvislou. Z uvedeného plyne, že žalovaný svou povinnost při předjíždění žalobkyně neporušil. Tyto úvahy soudu o důvodu vzniku dopravní nehody jsou podpořeny závěry znaleckého posudku o pohybu vozidla žalovaného a jízdního kola žalobkyně na pozemní komunikaci. Dále jsou v souladu i se závěry prvotního šetření policie (pořízená fotodokumentace Policí České republiky). Z rozhodnutí v přestupkové věci žalobkyně lze učinit pouze závěr o tom, že panují pochybnosti o způsobení dopravní nehody žalobkyní.

77. Z provedených důkazů proto dospěl soud k závěru, že k dopravní nehodě došlo tak, že žalovaný předjížděl zleva žalobkyni, která odbočila vlevo právě ve chvíli, kdy se již vozidlo žalovaného nacházelo vedle žalobkyně, přičemž žalobkyně porušila své povinnosti při odbočování vyplývající z ust. § 21 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. Během předjíždění žalovaný přejel přes vodorovnou dopravní značku Podélná čára souvislá a porušil tak svou povinnost řídit se dopravními značkami vyplývající z ust. § 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb.

78. Z provedených důkazů není možné učinit jednoznačný závěr o tom zda, a případně v jaké chvíli dávala žalobkyně znamení o změně směru jízdy. Z modelů technických variant nehodového děje obsažených ve znaleckém posudku Ing. [celé jméno znalce], Ph.D. vyplývá, že v době střetu vozidla žalovaného s žalobkyní, jedoucí na jízdním kole, žalobkyně znamení o změně směru jízdy s dostatečným předstihem nedávala (její povinností bylo dále zkontrolovat, zda se za ní nenachází vozidlo jiného účastníka silničního provozu). Jediný důkaz označený žalobkyní k prokázání skutečnosti, že řádným způsobem dávala znamení o změně směru jízdy, je její účastnická výpověď. V kontextu ostatních provedených důkazů a znaleckého posudku tak soud nemůže mít skutečnost, že žalobkyně s dostatečným předstihem v souladu s § 21 z. č. 361/2000 Sb. učinila úkon rozpažení levou rukou signalizující její úmysl odbočení vlevo před samotným zahájením úkonu odbočení vlevo za prokázanou.

79. Soud se neztotožnil s názorem žalobkyně, že je na daný případ možné aplikovat závěry Ústavního soudu, ke kterým dospěl ve svém rozhodnutí ze dne 25. října 2016, sp. zn. IV. ÚS 3159/15, a sice že povinnost dbát zvýšené opatrnosti stanovenou v § 21 zákona o silničním provozu nelze interpretovat tak, že řidič musí zohlednit i možné úmyslné porušení pravidel jinými účastníky silničního provozu, neboť v daném případě se jednalo o trestní řízení v situaci značně odlišné, kdy Ústavní soud uzavřel, že pokud soudy současně dospějí k závěru, že podstatnější vliv na vznik škodlivého následku mělo úmyslné protiprávní jednání předjíždějícího vozidla, a nedbalost řidiče odbočujícího vozidla je dovozena jen z toho, že řidič tohoto odbočujícího vozidla si nepočínal dostatečně obezřetně, protože nevzal v úvahu jednání řidiče předjíždějícího vozidla, není možné učinit závěr o vině řidiče odbočujícího vozidla. V tomto řízení však soud nerozhoduje o vině žalobkyně za způsobenou dopravní nehodu, ale je to právě žalobkyně, která má procesní povinnost v tomto řízení civilním sporném prokázat způsobení dopravní nehody žalovaným.

80. Rovněž argumentace rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v tomto řízení neobstojí. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí dopěl k závěru, že postupem nalézacího i odvolacího soudu byly na obviněného kladeny až nereálné nároky a přitom oba soudy náležitě nezohlednily, že obviněný jako řidič předmětného odbočujícího automobilu dal včas znamení o změně směru své jízdy před odbočením vlevo. V tomto řízení však nebylo prokázáno, že žalobkyně dala včas znamení o změně směru jízdy před odbočením vlevo ani splnění dalších povinností vyplývajících z ust. § 21 zákona o silničním provozu.

81. Soud se dále neztotožnil s názorem žalobkyně o vhodnosti analogické aplikace závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. V uvedeném rozsudku dospěl Nejvyšší soud k závěru, že jednání řidiče jedoucího po hlavní komunikaci lze za podstatnou příčinu nehody považovat v případě, že svou povahou (nebezpečností) je srovnatelné či významnější, než nedání přednosti v jízdě. Tak je tomu zejména, jestliže řidič přijíždějící po hlavní silnici překročí výrazně povolenou či přiměřenou rychlost. Tento závěr Nejvyššího soudu vychází ze situace, kdy řidič na hlavní silnici řidiči přijíždějícímu do křižovatky po vedlejší silnici znemožní, popř. podstatně ztíží, aby mu dal přednost v jízdě, kdy v takovém případě není vyloučena jeho odpovědnost nebo spoluodpovědnost za případnou kolizi. Tento rozsudek však na předmětnou dopravní nehodu dle soudu aplikovat nelze, když žalovaný porušením povinnosti respektovat vodorovnou dopravní značku podélná čára souvislá nemohl žalobkyni byť ztížit splnění jejích povinností při odbočování plynoucích z § 21 odst. 1 zákona o silničním provozu.

82. Soud dospěl k závěru, že provedené důkazy samostatně ani v jejich vzájemné souvislosti tvrzení žalobkyně o příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a újmou na zdraví žalobkyně neprokazují, když neumožňují soudu přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení žalobkyně, že dala včas znamení o změně směru jízdy s dostatečným předstihem. V kontrapozici k obsahu tohoto tomuto důkazu jsou všechny další důkazy v řízení provedené. Soud proto uzavírá, že žalobkyně nesplnila svou procesní povinnosti v tomto řízení, když neunesla důkazní břemeno o jednom z předpokladů odpovědnosti žalovaného za jí tvrzenou újmu na zdraví: o příčinné souvislosti jednání žalovaného a újmy na zdraví žalobkyně. Z uvedeného důvodu soud žalobu žalobkyně zamítl.

83. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení:

84. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch žalovaného, který byl ve sporu plně procesně úspěšní a náleží jim proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému náleží náhrada nákladů řízení ve výši 37 026 Kč. Tato částka sestává z odměny za zastoupení za 9 úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne 26. 10. 2020, účast u jednání soudu dne 25. 8. 2021 v trvání 2:20 hod. – 2 úkony, vyjádření ve věci samé ze dne 30. 8. 2021, účast u jednání soudu dne 11. 10. 2021, vyjádření ve věci samé ze dne 25. 4. 2022, účast u jednání soudu dne 19. 10. 2022, účast u jednání soudu dne 3. 11. 2022) po 3 100 Kč dle ust. § 6 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč dle ust. § 9 odst. 4 a. t. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jakož i rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2022 sp. zn. IV. ÚS 1898/22), celkem částky 27 900 Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 2 700 Kč za těchto 9 úkonů právní pomoci po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a. t. a DPH 21% ve výši 6 426 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení žalovaného advokátu žalovaného.

85. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalované bylo rozhodnuto také podle zásady úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Vedlejšímu účastníkovi náleží náhrada nákladů v paušální výši určené vyhláškou č. 254/2015 Sb. Tyto náklady sestávají z náhrady hotových výdajů ve výši 2 400 Kč za 8 učiněných úkonů dle ust. § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. (vyjádření ve věci samé ze dne 10. 11. 2020, příprava účasti na jednání dne 25. 8. 2021, účast u jednání soudu dne 25. 8. 2021 v trvání 2:20 hod. – 2 úkony, příprava účasti na jednání dne 19. 10. 2022, účast u jednání soudu dne 19. 10. 2022, příprava účasti na jednání dne 3. 11. 2022, účast u jednání soudu dne 3. 11. 2022) po 300 Kč dle ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Soud nepřiznal vedlejšímu účastníku právo na požadovanou náhradu nákladů spojených s přípravou účasti na jednání dne 11. 10. 2021 a účastí u jednání soudu dne 11. 10. 2021, neboť se vedlejší účastník tohoto jednání nezúčastnil.

86. Výrokem IV. soud rozhodl o náhradě nákladů státu, který má podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. právo na jejich náhradu proti účastníkům, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Znalec, který v této věci vypracoval znalecký posudek, má proti státu (ust. § 139 odst. 2 a § 141 odst. 2 o. s. ř.) právo na úhradu znalečného. Znalci bylo usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], přiznáno znalečné za podaný znalecký posudek ve výši 16 616 Kč a usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], znalečné ve výši 1 566,95 Kč za jeho výslech při jednání soudu dne 19. 10. 2022 Celkem tak výše nákladů řízení státu, na jejichž náhradu má stát právo proti žalobkyni, která neměla ve věci úspěch, činí 18 182,95 Kč.

87. Lhůty k plnění byly určeny jako třídenní dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

Poučení