25 C 21/2021-51

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Zdeňkou Burdovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o zaplacení 254 666 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 105 400 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 149 266 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 800 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala přiměřeného zadostiučinění ve výši 254 666 Kč s příslušenstvím jakožto odčinění nemajetkové újmy, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně jako věřitel přihlásila svoji pohledávku jako konkursní věřitel dne 24. 9. 2003. Tato pohledávka byla evidována pod č. P 7. Usnesení o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení, kterým bylo řízení skončeno, nabylo právní moci dne 15. 8. 2020. Řízení tak ve vztahu k žalobkyni trvalo celkem 16 let a bezmála 11 měsíců. Žalobkyně spatřuje průtahy v řízení nejen v celkové délce řízení, ale také v době mezi prvním a druhým přezkumným řízením, jež trvala téměř 8 měsíců (od 23. 12. 2003 do 26. 7. 2004), od druhého přezkumného jednání do schůze věřitelů, což trvalo 9 měsíců (od 26. 7. 2004 do 26. 4. 2005), od schůze věřitelů do dalšího přezkumného jednání, což trvalo 1 rok a 8 měsíců (od 26. 4. 2005 do 14. 12. 2006), od tohoto posledního přezkumného jednání do vydání prvního rozvrhového usnesení, což trvalo 6 let a 8 měsíců (od 14. 12. 2006 do 2. 7. 2013), a od prvního rozvrhového usnesení do vyvěšení konečné zprávy, což trvalo 5 let a 7 měsíců (od 2. 7. 2013 do 18. 2. 2019). V tomto řízení, v němž rozhodoval pouze soud I. stupně, složitost věci byla průměrná, chování žalobkyně nijak neovlivnilo délku řízení, přičemž celkový význam řízení pro ni byl standardní, vznikla žalobkyni nemajetková újma v žalované výši, kterou vyčíslila částkou 8 000 Kč za první a druhý rok a za třetí a každý další rok trvání řízení částkou 16 000 Kč. Pokud žalovaná tvrdí, že v konkursním řízení soud, resp. žalovaná vykonává pouze dohled, žalobkyně uvádí, že tento argument je zcela irelevantní, když je žalovaná tou, která organizuje výkon státní moci na úseku civilního konkursního práva. Nelze proto odpovědnost za takový nesprávný úřední postup přenášet jiné subjekty soukromého práva.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Délku posuzovaného řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobkyni vznikla nemajetková újma, avšak podstatně nižší intenzity. Konkursní řízení je řízením specifickým, které nespěje k vyřešení sporu stran, ale k uspořádání majetkových poměrů dlužníka v úpadku. Ústředním aktérem je zde správce konkurzní podstaty, který je soukromou osobou a který činí úkony v tomto řízení vlastním jménem na vlastní odpovědnost. Soud v tomto řízení pouze vykonává dohled a schvaluje významné úkony, což v posuzovaném řízení činil řádně. Navíc délku konkurzního řízení ovlivňují i třetí osoby, přičemž toto jednání nelze přičítat státu k tíži. V souvislosti s tímto řízením bylo zahájeno 55 incidenčních sporů s tím, že poslední z nich skončil 25. 8. 2014. Význam řízení byl pro žalobkyni s ohledem na judikaturu nižší (sp. z. 30 Cdo 2888/2010). Nejistota žalobkyně v souladu s judikaturou skončila dne 17. 1. 2020, kdy obdržela poslední, druhé plnění z rozvrhu, celkem částku ve výši 48 339,19 Kč, při prvním plnění z rozvrhu bylo žalobkyni vyplaceno celkem 121 126,05 Kč. Celkově lze tedy uvést, že právo žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě bylo porušeno, avšak po zhodnocení všech okolností se konstatování porušení tohoto práva jeví jako dostatečné.

3. Ze stanoviska žalované ze dne 27. 7. 2021 soud zjistil, že žalobkyně svůj nárok předběžně u žalované uplatnila dne 12. 2. 2021, kdy žalovaná konstatovala, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, aniž by však žalobkyni přiznala relutární zadostiučinění.

4. Spisem Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] má soud prokázáno následující: Dne 23. 1. 2003 byl podán návrh na prohlášení konkurzu a to dlužníka [anonymizována tři slova]. Dne 17. 6. 2003 byla věřitelům zaslána výzva k zaplacení zálohy na náklady konkurzu. Dne 12. 9. 2003 bylo vydáno usnesení o prohlášení konkurzu, které nabylo právní moci dne 23. 10. 2003. Následně byla svolána schůze konkurzních věřitelů na den 5. 11. 2003. Pokyny správci konkurzní podstaty byly uděleny dne 12. 9. 2003. Přihláška pohledávky žalobkyně pod [číslo] byla doručena Krajskému soudu v Brně dne 24. 9. 2003. Žalobkyně uplatnila přihlášku pohledávky, tato pohledávka činila celkem 1 452 836,70 Kč. Dne 30. 9. 2003 dána zpráva správce konkurzní podstaty týkající se majetkové podstaty dlužníka (nemovitosti, závazky, bankovní účty apod.). Dne 23. 10. 2003 rozhodl soud o přiznání správci konkurzní podstaty zálohy na hotové výdaje ve výši 100 000 Kč. Dne 5. 11. 2003 se konala schůze konkurzních věřitelů. Věřitelů bylo přihlášeno cca přes sto, žalobkyně přihlásila svou pohledávku pod [číslo]. Dne 4. 11. 2003 byla dodána zpráva o činnosti správce v konkurzním řízení pro schůzi věřitelů. Dále byl vytvořen soupis konkurzní podstaty úpadce ke dni 4. 11. 2003. Dne 24. 11. 2003 byla soudu doručena zpráva správce konkurzní podstaty a příprava na přezkumné jednání. Dne 9. 12. 2003 byla rozeslána dražební vyhláška na předmět dražby, soubor nemovitostí pod názvem [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] [obec]. Druhá zpráva o činnosti správce v konkurzním řízení došla soudu dne 29. 12. 2003. Dne 30. 12. 2003 udělil soud souhlas k tomu, aby správkyně konkurzní podstaty zpeněžila movité, nemovité věci, pohledávky atd. mimo dražbu. Dále bylo nařízeno přezkumné jednání na den 10. 3. 2004. Dne 3. 2. 2004 soud odvolal z funkce člena věřitelského výboru a jmenoval nového člena věřitelského výboru. Dne 9. 1. 2004 proběhla veřejná dobrovolná dražba, zápis o přezkumném jednání ze dne 10. 3. 2004. Na to poskytl správce konkurzní podstaty zprávu k přezkumnému jednání ze dne 9. 3. 2004. Dne 12. 3. 2004 učinil správce konkurzní podstaty návrh na ukončení provozování podniku. Dne 6. 4. 2004 bylo doručeno oznámení správce konkurzní podstaty o splnění povinností, které vyplynuly z výsledku přezkumného jednání. Následovala žádost o souhlas vydání výtěžku ze zpeněžení oddělení věřitelů ze dne 27. 4. 2004, dále oznámení o provedení dražby, pozemky [obec], došlé dne 23. 4. 2004, oznámení o zmaření veřejné dražby dobrovolné, a to [obec] 3. 5. 2004. Dne 4. 5. 2004 soud udělil souhlas k tomu, aby správkyně konkurzní podstaty vydala oddělenému věřiteli výtěžek ze zpeněžení věcí. Dále následovalo oznámení o doplnění soupisu konkurzní podstaty úpadce o další zjištěný majetek ze dne 7. 5. 2004, odmítnutí zápisu nemovitosti a spoluvlastnických práv do soupisu podstaty úpadce došlo soudu dne 13. 5. 2004, vyjádření správce konkurzní podstaty ze dne 14. 5. 2004 k oznámení o zapsání do konkurzní podstaty úpadce. Dále byla soudu doručena zpráva o činnosti správce v konkurzním řízení ze dne 14. 5. 2004, ve které je předložena zpráva o zpeněžení majetku v konkurzním řízení úpadce. Na to byla dne 18. 5. 2004 vznesena námitka na zapsání majetku do konkurzní podstaty, přičemž se jednalo o bytovou jednotku. Dne 14. 5. 2004 proběhla veřejná dobrovolná dražba nemovitého majetku. Dále došlo soudu dne 19. 5. 2004 odmítnutí zápisu nemovitostí spoluvlastnických práv do soupisu podstaty úpadce, stejně tak dne 20. 5. 2004 a 21. 5. 2004. Dále oznámil správce konkurzní podstaty soudu dne 31. 5. 2004 doplnění soupisu konkurzní podstaty úpadce o poznámku. Dále došly další odmítnutí zápisu ohledně nemovitosti spoluvlastnických práv do soupisu podstaty úpadce dne 1. 6. 2004, 3. 6. 2004. Dne 24. 5. 2004 dán pokyn vyšší soudní úřednici, aby dle návrhu správce konkurzní podstaty vyzvala k podání vylučovacích žalob. Ta tak učinila usneseními jednotlivým osobám dne 1. 6. 2004, celkem bylo vydáno 26 usnesení. Dne 28. 6. 2004 došlo soudu sdělení o podání vylučovacích žalob, další rovněž v červnu, červenci. Nařízeno zvláštní přezkumné jednání na den 6. 10. 2004. Oznámení správkyně konkurzní podstaty, doplnění soupisu o další zjištěný majetek dne 17. 8. 2004. Oznámení o zmaření dražby konané dne 23. 4. 2004, tato se týkala nemovité věci. Dále dne 24. 9. 2004 došlo k zpochybnění zařazení majetku do konkurzní podstaty úpadce. Oznámení o provedení dražby, která se konala dne 17. 9. 2004, ta se týkala pozemků a areálu bývalého cukrovaru. Oznámení o provedení dražby dne 17. 9. 2004, předmět dražby byl vydražen za 6,5 milionů. Zpráva o zpeněžení majetku v konkurzním řízení úpadce v likvidaci dne 12. 10. 2004. Dne 18. 10. 2004 soud vyzval vlastníky k podání vylučovacích žalob, a to celkem 21x. Dále dne 2. 11. 2004 došla soudu zpráva o činnosti správce v konkurzním řízení. V listopadu 2004 došly soudu zprávy o tom, že byly podány vylučovací žaloby. Dne 11. 11. 2004 proběhla dražba, bezvýsledná, o čerpadlo na beton. Správce konkurzní podstaty dne 7. 1. 2005 požádal o souhlas s vydáním výtěžku ze zpeněžení. Stejně tak učinil i dne 4. 2. 2005. Dne 9. 2. 2005 soud udělil souhlas. Dne 24. 2. 2005 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty pro předložení konečné zprávy do 12. 3. 2006. Dále dne 7. 4. 2005 požádal správce konkurzní podstaty o svolání schůze konkurzních věřitelů a dne 8. 4. 2005 zaslal dražební vyhlášku. Dále dne 19. 4. 2005 požádal o souhlas s vydáním výtěžku ze zpeněžení. Dne 4. 5. 2005 soud udělil souhlas, aby správce konkurzní podstaty vydal oddělenému věřiteli výtěžek. Dále svolána schůze věřitelů na den 28. 6. 2005. Dne 13. 5. 2005 proběhla dobrovolná dražba týkající se pozemků v [anonymizováno], které byly vydraženy za 1,5 milionů. Zápis ze schůze konkurzních věřitelů ze dne 28. 6. 2005. Zaslání dražební vyhlášky soudu dne 25. 7. 2005. Oznámení soudu o vyloučení nemovitostí z konkurzní podstaty úpadce dne 4. 10. 2005 správcem konkurzní podstaty. Dále soudu došly rozhodnutí ze srpna 2005 o nezaplacení soudního poplatku ve vylučovacích žalobách. Dotaz na stav konkurzního řízení od věřitele ze dne 28. 11. 2005 (jiný věřitel než žalobkyně). Doplněk k soupisu konkurzní podstaty úpadce došlý soudu dne 5. 2. 2006. Soud dne 13. 7. 2006 požádal správce konkurzní podstaty, aby předložil písemnou zprávu o své činnosti. Dále byly do spisu založeny další rozhodnutí o zastavení řízení ve vylučovacích žalobách pro nezaplacení soudního poplatku a zpráva o činnosti správce, doručená soudu dne 6. 9. 2006, ve které správce vypsal, co bylo zpeněženo, že v současné době zůstávají nezpeněžené zejména bytové jednotky nacházející se v katastrálním území a obci [obec] a dále probíhají incidenční spory. Následně byly do spisu založeny doklady o nařízených jednáních ve vylučovacích žalobách, dále byla dne 24. 10. 2006 dána žádost správce konkurzní podstaty o poskytnutí zálohy na odměnu a hotové výdaje. Rozhodnutím ze dne 2. 11. 2006 soud povolil správci konkurzní podstaty čerpání zálohy na odměnu ve výši 4 miliony Kč a zálohy na náhrady hotových výdajů ve výši 100 000 Kč. Dále byla podána správcem konkurzní podstaty žádost ze dne 23. 11. 2006 o prodloužení lhůty pro předložení koneční zprávy. Soud prodloužil lhůtu správci konkurzní podstaty do 30. 12. 2007 dne 4. 12. 2006. Nařízeno přezkumné jednání na den 31. 1. 2007. Dne 8. 12. 2006 byla soudu zaslána dražební vyhláška. Dne 8. 1. 2007 proběhla veřejná dobrovolná dražba plechového skladu za částku 260 800 Kč. Nařízeno přezkumné jednání na den 31. 1. 2007. Dne 21. 3. 2007 zaslán dodatek soupisu konkurzní podstaty. Dne 13. 6. 2007 soud vyzval správce konkurzní podstaty k předložení písemné zprávy o své činnosti. Dále soud uložil opět podání vylučovací žaloby podáním ze dne 21. 6. 2007. Dále zpráva o činnosti správce konkurzních řízení ze dne 2. 8. 2007, ve které se vypořádává s incidenčními spory a se spory o vyloučení věci z konkurzní podstaty, určení pravosti a výše pohledávky. Dne 20. 8. 2007 soud rozhodl o vrácení složené zálohy věřitelům. Dne 10. 12. 2007 požádal správce konkurzní podstaty soud o prodloužení lhůty k předložení konečné zprávy. Soudem byla prodloužena lhůta k podání konečné zprávy do 30. 9. 2008 dne 20. 12. 2007. Dne 9. 7. 2008 byla zaslána dražební vyhláška na bagr a oznámení o provedené dražbě. Bagr byl vydražen dne 8. 8. 2008. Dne 9. 9. 2008 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, opět byla založena další usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku ve vylučovacích žalobách. Soud prodloužil lhůtu správci konkurzní podstaty k podání konečné zprávy do 30. 6. 2009 dne 15. 9. 2008. Soud dne 3. 3. 2009 vyzval správce konkurzní podstaty, aby předložil do třiceti dnů písemnou zprávu o své činnosti, ten ji předložil dne 1. 6. 2009, ve které se vypořádával s jednotlivými běžícími spory. Dne 1. 6. 2009 správce doručil soudu dodatek k soupisu konkurzní podstaty a dne 12. 6. 2009 žádost o prodloužení lhůty k předložení konečné zprávy. Dne 19. 6. 2009 soud prodloužil lhůtu do 31. 12. 2009. Dále soudu předložen rozsudek (včetně rozsudku po podaném odvolání), z konkurzní podstaty byla vyloučena bytová jednotka. Soud dále vyzval správce konkurzní podstaty dne 10. 11. 2009 k předložení písemné zprávy o své činnosti. Dne 1. 12. 2009 správce konkurzní podstaty doložil doplněk soupisu konkurzní podstaty, dále pak požádal dne 22. 12. 2009 o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Dne 7. 1. 2010 byla soudu doručena zpráva o činnosti správce konkurzní podstaty. Dne 12. 1. 2010 byla prodloužena správci lhůta k podání konečné zprávy do 31. 12. 2010. Dále dodatek soupisu konkurzní podstaty ze dne 19. 10. 2010, zpráva o činnosti správce konkurzní podstaty soudu doručená dne 20. 10. 2010. Soud dne 7. 12. 2010 prodloužil lhůtu k předložení konečné zprávy do 31. 12. 2011. Dne 10. 3. 2011 a 11. 3. 2011 předložen dodatek soupisu konkurzní podstaty. Dále dne 12. 4. 2011 zpráva o činnosti správce konkurzní podstaty. Žádost o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy ze dne 7. 10. 2011. Dne 25. 10. 2011 prodloužena lhůta k podání konečné zprávy do 31. 12. 2012. Dále správce podal žádost o provedení částečného rozvrhu pohledávek, a to dne 27. 12. 2011, načež dne 23. 1. 2012 soud vyzval správce konkurzní podstaty, aby předložil soudu návrh na částečný rozvrh, pokud budou splněny podmínky. Návrh na částečný rozvrh předložen soudu dne 1. 6. 2012. Správce konkurzní podstaty požádal o poskytnutí zálohy na odměnu a výdaje dne 23. 7. 2012. Dne 14. 11. 2012 soud přiznal správci konkurzní podstaty zálohu na odměnu ve výši 1 milionu Kč a zálohu na náhradu hotových výdajů ve výši 150 000 Kč. Dne 14. 11. 2012 vyzval soud správce konkurzní podstaty, aby předložil soudu aktualizovaný návrh na částečný rozvrh, kde budou věřitele uspokojeni ve výši 80 % částky určené k uspokojení. Na to byl dne 3. 12. 2012 správcem konkurzní podstaty předložen návrh na částečný rozvrh. Dále požádal správce konkurzní podstaty o poskytnutí zálohy na odměnu dne 13. 12. 2012, soud prodloužil správkyni konkurzní podstaty lhůtu k předložení konečné zprávy do 31. 12. 2013 dne 4. 2. 2013 a přiznal zálohu na odměnu správce ve výši 600 000 Kč. Poté byl dne 20. 6. 2013 zaslán upravený seznam věřitelů správkyní konkurzní podstaty. Co se týče žalobkyně, měla být uspokojena 8,64 %, 125 419, 324 Kč. Dále dne 26. 6. 2013 správce konkurzní podstaty zaslal upravený seznam věřitelů, kdy, co se žalobkyně týče, měla být částka k uspokojení 121 010,30 Kč. Na to soud dne 27. 6. 2013 rozhodnutím povolil částečný rozvrh, částka, kterou byla žalobkyně uspokojena, činila 121 010,30 Kč. Žádost, soudu doručená dne 20. 8. 2013, správce konkurzní podstaty o nařízení zvláštního přezkumného jednání. Nařízeno přezkumné jednání na den 9. 10. 2013. Zpráva konkurzní správkyně o provedení částečného rozvrhu došla soudu dne 30. 9. 2013. Dále založena do spisu žádost o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy dne 14. 10. 2013. Vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky správcem, došlé soudu od správce konkurzní podstaty dne 30. 10. 2013. Zápis o dalším přezkumném jednání ze dne 9. 10. 2013. Zpráva konkurzní správkyně došlá soudu dne 22. 11. 2013. Soud prodloužil lhůtu k podání konečné zprávy dne 4. 11. 2013 do 31. 12. 2014. Následovala žádost o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, která byla soudu doručena dne 7. 11. 2014. Soud usnesením ze dne 4. 12. 2014 prodloužil lhůtu správci konkurzní podstaty do 31. 12. 2015. Do spisu založena žádost o prodloužení lhůty správce konkurzní podstaty k podání konečné zprávy, došlá soudu dne 24. 11. 2015. Soud dne 7. 12. 2015 prodloužil lhůtu k podání konečné zprávy správci konkurzní podstaty do 31. 12. 2016. Usnesením ze dne 16. 12. 2016 byla prodloužena lhůta k předložení konečné zprávy do 31. 12. 2017. Dále žádost o prodloužení lhůty došlá soudu dne 14. 12. 2017. Soud prodloužil správci konkurzní podstaty lhůtu do 31. 12. 2018. Zpráva o stavu konkurzního řízení, resp. konečná zpráva, zaslána soudu dne 24. 10. 2018. Soud vyzval dne 16. 11. 2018 správkyni k doplnění konečné zprávy. Dne 18. 12. 2018 zaslal správce konkurzní podstaty přílohy dle pokynu soudu. Nařízeno jednání k projednání konečné zprávy na den 27. 3. 2019. Protokol o projednání konečné zprávy ze dne 27. 3. 2019. Usnesení o schválení konečné zprávy a zpeněžování majetku ze dne 8. 4. 2019. Dne 26. 8. 2019 dán pokyn správci konkurzní podstaty k doplnění návrhu na konečný rozvrh. Ten zaslal dne 25. 10. 2019 upravený návrh na rozvrh na základě výzvy soudu a dne 13. 11. 2019 druhý upravený návrh na rozvrh. Dne 30. 10. 2019 opět soud učinil pokyn správci konkurzní podstaty k předložení návrhu na rozvrh. Doplnění návrhu na rozvrh ze dne 14. 11. 2019, dále rozhodnutí o dalším rozvrhu ze dne 3. 12. 2019, kdy žalobkyni mělo připadnout 48 339,19 Kč. Zpráva o splnění rozvrhového usnesení, zpráva o provedeném rozvrhu ze dne 15. 3. 2020, dále zpráva o splnění soudních úschov došlá soudu 22. 5. 2020. Usnesení ze dne 11. 6. 2020, že konkurz na majetek úpadce se zrušuje po splnění rozvrhového usnesení, s právní mocí dne 15. 8. 2020.

5. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („ o.z.“). Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

6. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou OdpŠk, provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4.2006 (§ 31a OdpŠk). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z č. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále„ Úmluva“). Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. Není proto pochyb o tom, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ Soud“), tj. zejm. aby výklad rozhodujícího pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci koreloval výkladu podávanému Soudem.

7. Délka řízení je ve smyslu judikatury Soudu nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Soudu ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005, § 36). Tak průtah vyskytnuvší se jen v určité fázi řízení Soud toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudky Soudu ve věcech Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002 či Krča proti České republice ze dne 18. 3. 2003). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. v tomto směru např. rozsudek Soudu ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21.6.2005, z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jenž jim byla vytýkána). Přiměřenost délky řízení tedy Soud posuzuje s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (srov. rozsudek Soudu ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. 7. 2003, § 73).

8. Při právním zhodnocení celé věci se soud zabýval shora uvedenými zákonnými ustanoveními v kontextu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a judikaturou Nejvyššího soudu ČR a věc posoudil následovně: Nejprve je nutné vymezit časové období, ve kterém se soud, pokud jde o posuzování délky řízení a jeho přiměřenosti, pohyboval. Žalobkyně vystupovala v konkurzním řízení jako věřitel, který přihlásil svou pohledávku k uspokojení, avšak nejednalo se o věřitele, který by podal návrh na prohlášení konkurzu na majetek úpadce. Rozhodujícím okamžikem pro stanovení celkové délky řízení tedy je okamžik, kdy přihláška jejich pohledávky došla soudu (viz NS29 Cdo 2012/2010) tedy dne 24. 9. 2003 a pro určení konce doby konkurzního řízení je podstatné, kdy správce konkurzní podstaty ve vztahu k žalobkyni splní pravomocné rozvrhové usnesení, tedy kdy bude žalobkyni plněno, tedy dne 15. 3. 2020. Vyplacením částky dle končeného rozvrhu skončila nejistota žalobkyně, kdy a v jakém rozsahu bude uspokojena.

9. Samotnou délku posuzovaného řízení je pak nutno hodnotit jako nepřiměřenou, neboť celková délka řízení 16 let a 3 měsíce nelze ospravedlnit kritérii dle § 31a odst. 3 OdpŠk, tedy ani složitostí konkurzního řízení, která je sice vyšší, zejména s ohledem na rozsáhlost majetku a počet věřitelů, ale ani tyto okolnosti dle názoru soudu neodůvodňují, aby konkurzní řízení trvalo déle než 16 let. Závěr o přiměřenosti celkové délky konkurzního řízení nelze dovodit ani z chování žalobkyně, která se na celkové délce řízení svým chováním nepodílela, ani postupem orgánů veřejné moci, když nebyly zjištěny okolnosti svědčící pro závěr, ani z postupu orgánů veřejné moci. Ačkoli je řízení složité co do počtu věřitelů, vedených incidenčních řízení i rozsahu majetku ani těmito okolnostmi nelze ospravedlnit jeho délku, v čemž jsou soud i účastníci ve shodě. Lze tak shrnout, že v důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma, kterou lze odškodnit pouze poskytnutím peněžitého zadostiučinění.

10. Konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době je totiž postačujícím zadostiučiněním jen za zcela výjimečných okolností, a to zejména tehdy, pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, nebo pokud se poškozený sám významně podílel svým jednáním na délce řízení (NS 30 Cdo 2531/2016). I případně snížený význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. Konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit (NS 30 Cdo 674/2020). Soud má za to, že význam řízení nelze považovat v daném případě za nepatrný (žalobkyně měla přihlášeno do konkurzu částku 1 452 836,70 Kč a k rozvrhu na něj připadla částka 121 010,30 Kč a 48339,19 Kč, kterou rovněž nelze považovat za bagatelní). V daném případě je tedy nutné žalobkyni odškodnit v peněžité podobě.

11. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění soud vycházel zejména z judikatury Nejvyššího soudu ČR (stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010), dle kterého pro poměry v ČR je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000 Kč až 20.000 Kč za rok řízení s tím, že prvé dva roky řízení lze tuto částku přiznat pouze v poloviční výši s ohledem na skutečnost, že během prvních dvou let je tato újma nejnižší a teprve s plynutím času, prodlužováním času, narůstá. V konkrétním případě soud vyšel ze základní částky 17 000 Kč za rok řízení, když k použití této částky shledal důvod zejména s ohledem na délku řízení. Celková doba řízení činí ve vztahu k žalobkyni 16 let a 6 měsíců, což na základě výše uvedeného odpovídá částce 263 500 Kč.

12. Soud se dále zabýval, vzal v úvahu další kritéria uvedená v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk, která by odůvodnila případné zvýšení či snížení uvedené částky. Co se týče postupu soudu v řízení, nebyl zjištěn ničím neodůvodněný průtah, soud postupoval v řízení plynule. Stejně tak žalobkyně se nepodílela na délce řízení. Soud proto základní částku nesnižoval, ani nezvyšoval. Soud ponížil však základní částku s ohledem na skutkovou složitost věci o 30 %. S ohledem na množství majetku v konkurzní podstatě, jednalo se o rozsáhlý majetek v řádu desítek milionů. Byly konány dražby tohoto majetku. Dále řízení bylo složité i po procesní stránce, neboť do řízení byly přihlášeni konkurzní věřitelé již ve vyšším počtu (nejvyšší číslo přihlášky č. 219), byly řešeny incidenční spory o vyloučení rozestavěných jednotek z konkurzní podstaty. Soud za shora uvedenou složitost shledává adekvátní snížení o 30 %. V této souvislosti pak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 687/2010 naznačil, že složitost konkurzní věci, přímo ovlivňující délku konkurzního řízení, může být zapříčiněna též četností sporů vyvolaných konkurzem (incidenčních sporů) a jejichž trvání zpravidla ovlivňuje i možnost v rámci konkurzní podstaty přikročit ke zpeněžení majetku, jenž je předmětem vyloučení a z nějž by měli být v konkurzu uspokojeni i úpadcovy věřitelé. Tyto závěry lze vztáhnout i na posuzované konkurzní řízení. Pokud jde o význam věci pro žalobkyni. Obecně pak pokud jde o význam konkurzního řízení pro žalobce, z objektivního hlediska, nepředstavuje tento typ řízení, řízení, se kterým je Evropským soudem pro lidská práva zvýšený význam spojován, oproti řízení typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/ 2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp.zn. 30 Cdo 4761/2010). Vzhledem k tomu význam věci pro žalobkyni je třeba hodnotit jako běžný. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že žalobkyni by mělo být přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 105 400 Kč (základní částka 263 500 Kč ponížena o 30 % pro skutkovou složitost a 30 % pro procesní složitost).

13. Co se týče výše přiznaného zadostiučinění, soud rovněž odkazuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, např. rozsudek Apicella proti Itálii ze dne 29. 3. 2006, na základě něhož lze dosvědčit, že Evropský soud pro lidská práva plně akceptuje, že částky přiznávané na vnitrostátní úrovni mohou být na podstatně nižší úrovni, než částky přiznané na základě článku 41 Úmluvy, neboť využití vnitrostátního prostředku nápravy představuje pro stěžovatele vždy dostupnější a snadnější způsob, jak dosáhnout náhrady újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení a zároveň v rámci rozhodování o odškodnění na vnitrostátní úrovni je možnost lépe odrazit životní úroveň v dané zemi a její konkrétní specifika.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy výše plnění záleží na úvaze soudu. Žalobkyně má proto nárok na náhradu nákladů řízení, které v tomto případě představují zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 2.000 Kč, náklady právního zastoupení, kdy odměna advokáta za 2 úkony právní služby á 3.100 Kč dle § 7 bod 5. a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za převzetí zastoupení, podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a dále za náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 3 citované vyhlášky za 2 úkony á 300 Kč, činí celkem 8 800 Kč.

15. O delší lhůtě k plnění soud rozhodl ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. z důvodu soudu obecně známých – administrativní úkony na straně žalované při plnění.