25 C 211/2021-124

Rubrum

Okresní soud v Teplicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Hackerové a přísedících Mgr. Radky Pernerové a Mgr. Zbyňka Šimbery ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o neplatnost výpovědi z pracovního poměru takto:

Výrok

I. Žaloba o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalovanou žalobci dne [datum] se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 37 413,7 Kč k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Teplicích na náhradě nákladů řízení částku 3 376,71 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že výpověď z pracovního poměru, kterou mu dala žalovaná dne [datum] je neplatná. Tvrdil, že pracuje u žalované jako seřizovač výrobních linek a lisů na základě platně uzavřené pracovní smlouvy od [datum]. Dne [datum] převzal od žalované výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce, kdy pracovní poměr měl skončit uplynutím výpovědní doby ke dni [datum]. Jako výpovědní důvod bylo uvedeno soustavné méně závažné porušování povinností žalobce vztahujících se k jím vykonávané práci, když žalobce nepoužil přes upozornění nadřízeného předepsané ochranné pomůcky, odmítl vykonávat práci podle příkazu nadřízeného, nenastoupil včas k výkonu práce a měl neomluvenou absenci v trvání jedné směny. Ve výpovědi uvedené skutečnosti jsou nepravdivé, výpovědní důvody jsou zčásti lživé a zčásti vykonstruované a jsou výsledkem pronásledování jeho osoby vedoucím pracovníkem panem [příjmení], který používal své místo vedoucího výroby k pošpinění osoby žalobce za účelem jeho vyloučení z kolektivu. Podklady pro výpověď byly shromažďovány poté, co se žalobce obrátil na ředitele závodu se stížností na šikanu, které se dopustil pan [příjmení] Ani ředitel závodu však neřešil stížnost žalobce, upřel mu možnost být slyšen, nesplnil tak povinnost zabránit nedůstojnému chování ke svým zaměstnancům a přihlížel, jak jsou shromažďovány fiktivní důvody pro ukončení pracovního poměru s žalobcem. Výpověď z pracovního poměru je neplatná, a to zejména pro absenci výpovědního důvodu, když jsou v ní uvedeny nepravdivé skutečnosti, neboť žalobce žádné povinnosti vyplývající z předpisů vztahujících se k jím vykonávané práce neporušil.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum], přičemž uvedla, že dne [datum] předala žalobci písemnou výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce z důvodu soustavného méně závažného porušování povinností žalobce vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. Žalobce byl na porušení jeho povinností vícekrát písemně upozorněn. Dopisem ze dne [datum] žalobci bylo vytknuto porušení bezpečnostních předpisů, a to nepoužití předepsaných ochranných prostředků (ochranných brýlí) přes upozornění nadřízeného zaměstnance, čímž žalobce porušil ustanovení § 106 odst. 4, písm. c) zákoníku práce. Dopisem ze dne [datum] bylo žalobci vytknuto, že odmítl vykonávat práci podle příkazu nadřízeného zaměstnance spočívající v obsluze výrobní linky a poté nedovoleně opustil výrobní linku, kterou měl obsluhovat, nejméně na dobu 45 minut, kdy po tuto dobu byl ohrožen správný chod linky, čímž porušil § 38 odst. 2 a § 301 písm. a) zákoníku práce. Dopisem ze dne [datum] dále bylo žalobci vytknuto, že nepřišel do práce vůbec, měl tak absenci po dobu trvání celé pracovní směny, aniž by svoji nepřítomnost jakkoliv omluvil. Žalobce byl opakovaně upozorněn na možnost výpovědi z pracovního poměru v případě neplnění pracovních povinností, v jejich porušování však nadále pokračoval, o čem svědčí též jeho dlouhodobé opakované pozdní příchody do práce ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Poté, co se žalobce dopustil řady porušení povinností, přičemž dne [datum] neomluveně zameškal celou směnu, byla žalovaná nucena přistoupit k výpovědi podle § 52 písm. g) zákoníku práce, protože chování žalobce již bylo nadále neakceptovatelné a žalovaná neměla zájem takového pracovníka zaměstnávat. Žalovaná dále odmítla, že by se jednalo o vykonstruované důvody, pronásledování či šikanu žalobce, neboť důsledné dodržování povinností je vyžadováno od všech zaměstnanců.

3. Z provedených důkazů soud dospěl k níže uvedeným skutkovým zjištěním.

4. Z pracovní smlouvy datované [datum] soud zjistil, že žalovaná jako zaměstnavatel a žalobce jako zaměstnanec uzavřeli smlouvu, kterou se žalobce zavázal pracovat pro žalovanou od [datum] ve funkci„ seřizovač – operátor“ s místem výkonu práce v [obec], [ulice a číslo]. Pracovní poměr byl sjednán zprvu na dobu určitou a následně na dobu neurčitou, jak plyne z dodatku k pracovní smlouvě ze dne [datum].

5. Z nedatované dohody o narovnání vyplývá, že účastníci se dohodli na narovnání sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru žalobce jeho okamžitým zrušením ze strany žalované ze dne [datum] z důvodu obtěžování a fyzického napadení zaměstnankyně žalované ze strany žalobce, kdy věc byla vedena u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Účastníci narovnali sporné vztahy, přičemž se dohodli, že pracovní poměr žalobce i nadále trvá. Z listiny označené jako pracovní smlouva datované [datum] vyplývá, že žalovaná jako zaměstnavatel a žalobce jako zaměstnanec ujednali v souladu s dohodou o narovnání ze dne [datum], že žalobce bude pracovat u žalované v pracovním poměru s pracovním zařazením„ seřizovač – operátor“ a s místem výkonu práce v [obec], [ulice a číslo] s tím, že smlouvu účastníci podepisují poté, co nabylo právní moci rozhodnutí zdejšího soudu č. j. [číslo jednací], kterým bylo uvedené řízení zastaveno.

6. Z popisu funkce„ seřizovač – operátor“ vyplývá, že žalovaná stanovila klíčové činnosti k dosažení účelu této funkce, a to mimo jiné odpovědnost za chod výrobní linky s cílem plnit požadovanou efektivitu, odpovědnost za kvalitu výroby na lince, odpovědnost za dodržování předpisů BOZP na lince, seřizování a provádění oprav strojního zařízení, odpovědnost za dodržování mazacího programu a za vyplnění dokumentů na lince. Zařazení této funkce je na úseku výrobním a nadřízeným pracovníkem je mistr výroby.

7. Upozorněním na možnost výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] žalovaná sdělila žalobci, že se dne [datum] v 9:30 hodin dopustil méně závažného porušení povinností spočívajícího v nedodržení nošení ochranných pracovních prostředků (ochranných brýlí), když byl viděn vedoucím výroby bez brýlí a opakovaně vyzván k nápravě, přičemž uvedené zdůvodnil vyčerpáním týdenního limitu ve fasovacím automatu, o čemž neinformoval svého nadřízeného. Žalovaná upozornila žalobce, že pokud nadále nebude plnit své pracovní povinnosti, může s ním být podle § 52 písm. g) zákoníku práce rozvázán pracovní poměr výpovědí. Žalobce dne [datum] odmítl přípis převzít.

8. Upozorněním na možnost výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] žalovaná sdělila žalobci, že se dopustil dne [datum] v 6:00 hodin závažného porušení pracovní kázně, když po nástupu na ranní směnu odmítl vykonávat práci operátora na lince 516 s tím, že neodpovídá jeho kvalifikaci, součástí náplně práce seřizovače – operátora je však také obsluha linky. Téhož dne v 6:10 hodin se žalobce dopustil méně závažného porušení pracovní kázně, když opustil své pracoviště, aniž by o nepřítomnosti informoval nadřízeného. Žalovaná upozornila žalobce, že pokud nadále nebude plnit své pracovní povinnosti, může s ním být podle § 52 písm. g) zákoníku práce rozvázán pracovní poměr výpovědí. Žalobce dne [datum] odmítl přípis převzít.

9. Ze záznamu z jednání s odborovou organizací ze dne [datum] soud zjistil, že uvedeného dne se u žalované uskutečnilo jednání za účasti mimo jiné [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], přičemž za odbory byl přítomen mimo jiné pan [příjmení]. Předmětem jednání bylo projednání opakovaného méně závažného porušení pracovních povinností žalobce, na které byl žalobce písemně upozorněn. Žalobce byl upozorněn, že pokud bude i nadále porušovat pracovní povinnosti, může s ním zaměstnavatel rozvázat pracovní poměr výpovědí.

10. Z komunikace přes aplikaci [příjmení] ze dne [datum] vyplývá, že žalobce napsal mistrovi, že mu není dobře s tím, že v pondělí přinese propustku.

11. Ze zápisu z jednání mezi odbory a vedením žalované ze dne [datum] vyplývá, že uvedeného dne se uskutečnilo za přítomnosti mimo jiné [jméno] [příjmení] za vedení žalované a zástupce odborové organizace pana [příjmení] jednání, jehož předmětem bylo řešení porušení pracovní kázně žalobce, který se dne [datum] bez omluvy nedostavil na pracovní směnu. Bylo konstatováno, že vedení společnosti rozhodlo o krácení dovolené a odměny na dovolenou, o čemž byl zástupce odborů informován a s tímto postupem souhlasil.

12. Z upozornění na možnost výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná sdělila žalobci, že se dopustil dne [datum] závažného porušení pracovní kázně, když nedodržel pracovní dobu, resp. nepřišel do zaměstnání na ranní směnu a svoji nepřítomnost řádně neomluvil, čímž mu vznikla neomluvená absence. Žalobce potvrdil, že přípis dne [datum] osobně převzal.

13. Ze zápisu z jednání datovaného [datum] soud zjistil, že uvedeného dne proběhlo u žalované za účasti zástupců odborové organizace jednání, jehož předmětem bylo projednání výpovědi, kterou se rozhodla dát žalovaná žalobci, a to z důvodu podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Zástupci odborové organizace byli seznámeni s důvody výpovědi.

14. Z výpovědi z pracovního poměru datované [datum] bylo zjištěno, že žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce z důvodu soustavného méně závažného porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práce. Výpověď byla konkrétně odůvodněna tím, že žalobce se v období od [datum] do [datum] dopustil opakovaného méně závažného porušení pracovních povinností, když (i) dne [datum] nepoužil přes upozornění nadřízeného zaměstnance předepsané ochranné prostředky (ochranné brýle), (ii) dne [datum] odmítl vykonávat práci podle příkazu nadřízeného zaměstnance spočívající v obsluze výrobní linky a poté nedovoleně opustil výrobní linku, kterou měl obsluhovat, na dobu nejméně 45 minut, kdy po tuto dobu byl ohrožen správný chod linky, (iii) ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] nastoupil k výkonu práce na pracoviště se zpožděním oproti určené pracovní době a (iv) dne [datum] neplnil v zaměstnavatelem určené pracovní době své pracovní povinnosti vyplývající z pracovního poměru z důvodu nepřítomnosti na pracovišti po dobu trvání celé pracovní směny, aniž by svoji nepřítomnost omluvil, a to přestože byl vícekrát na možnost výpovědi upozorněn.

15. Z dodatků kolektivní smlouvy na rok 2020 a 2021 soud zjistil, že pracovní doba byla rozvržena mimo jiné ve dvousměnném pracovním režimu, a to v ranní směně od 6:00 do 14:00 hodin a odpolední směně od 14:00 do 22:00 hodin. Z výstupu z evidence docházky vyplývá, že žalobce se do zaměstnání dostavil se zpožděním oproti směně začínající v 6:00 hodin, resp. 14:00 hodin, a to dne [datum] ve 14:06 hodin, dne [datum] v 6:09 hodin, dne [datum] v 6:41 hodin, dne [datum] ve 14:04 hodin, dne [datum] ve 14:04 hodin a dne [datum] v 6:03 hodin.

16. Z dokumentu„ přidělené OOPP, mycí a desinfekční prostředky dle druhu profese – [obec]“ vyplývá, že žalovaná přidělila pro profesi seřizovače jako ochrannou pracovní pomůcku mimo jiné ochranné brýle k užití ve všech výrobních prostorách a s životností dle potřeby. Z listiny označené„ Záznam o školení BOZP“ bylo zjištěno, že dne [datum] se u žalované uskutečnilo periodické školení o bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, kterého se zúčastnil mimo jiné žalobce. V rámci školení byla probrána také otázka osobních ochranných pracovních pomůcek, přičemž zaměstnanci byli upozorněni na povinnost nosit ochranné brýle ve výrobních prostorách žalované, jak vyplývá z prezentace„ Osobní ochranné pracovní prostředky“. Opakované školení v oblasti BOZP se u žalované uskutečnilo dne [datum], jak soud zjistil z listiny označené„ Prezenční listina školení/výcviku“. Na fotografii založené ve spise na č. l. 42 jsou zobrazeny vchodové dveře do budovy, vedle kterých je umístěna tabulka s piktogramem osoby v brýlích a nápisem ve znění„ vstup pouze v bezpečnostních brýlích a ochranou sluchu“.

17. Dopisem označeným„ pokus o smírné řešení“ datovaného [datum] žalobce sdělil žalované, že nesouhlasí s výpovědí, která mu byla dána [datum], neboť tato obsahuje lživá tvrzení a je výsledkem vyhrožování ze strany vedoucího výroby. Uvedl, že výpověď považuje za neplatnou, přičemž navrhl ukončení pracovního poměru dohodou s odstupným ve výši nejméně šestinásobku průměrného měsíčního platu s tím, že v opačném případě se bude bránit soudní cestou.

18. Etický kodex žalované upravuje mimo jiné oblast dodržování základních lidských a zaměstnaneckých práv a spravedlivého zacházení se všemi zaměstnanci. Stanoví, jak mají zaměstnanci postupovat v případě porušení pravidel, tj. obrátit se na svého nadřízeného či HR oddělení, přičemž obsahuje také telefonický kontakt na tzv. horké linky. Žalobce byl s etickým kodexem seznámen dne [datum], jak plyne z výstupu z informačního systému žalované. Fotografie založená ve spise na č. l. 81 zachycuje nástěnku s letákem, podle kterého má zaměstnanec v případě zjištění porušení pravidel etického kodexu kontaktovat svého nadřízeného či HR oddělení nebo volat na zde uvedenou horkou linku.

19. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že svědek je zaměstnancem žalované na pozici vedoucí výroby. Žalobci byly dány tři vytýkací dopisy, z nichž dva odmítl převzít. Šlo o používání ochranných brýlí, kdy svědek viděl žalobce ve výrobní hale při skládání výroby na lince [anonymizováno], že nemá ochranné brýle. Přestože vyzval žalobce, aby si brýle nasadil, zjistil při další pochůzce asi po dvou hodinách, že žalobce brýle nasazené nemá. K opětovné výtce žalobce svědkovi řekl, že je má poškrábané a nové si nevyzvedl, protože vyčerpal limit. Svědek žalobce vyzval, aby si nasadil brýle, které má k dispozici s tím, že mu nové zajistí. Když znovu přicházel s novými brýlemi, žalobce měl brýle nasazené nikoliv na očích, nýbrž na hlavě. U žalované zaměstnanci fasují ochranné pomůcky prostřednictvím automatu a čipu, kde je nastaven limit. V případě překročení limitu musí zaměstnanec vyrozumět svého nadřízeného, tj. mistra, který mu ochranné prostředky zajistí. Mistr je na pracovišti přítomen osobně a v případě, že se momentálně nachází jinde, je možno jej kontaktovat telefonicky, přičemž na pracovišti je k dispozici také svědek. Žalobce dále odmítl pracovat na lince podle pokynu svědka, kdy šlo o pondělí a žalobce byl před tím nemocen nebo na dovolené. Šlo o přestavbu linky 516 a svědek chtěl linku co nejrychleji obsadit lepší osádkou tak, aby splnil požadavek klienta, přičemž tak učinil třemi pracovníky na pozici seřizovač – operátor. Žalobce po příchodu do práce od svědka dostal pokyn, že bude dělat na lince [anonymizováno] jako další seřizovač – operátor s tím, že za 4 hodiny je čeká přestavba linky. Žalobce měl dohlížet a seřizovat kompletování linky a v rámci toho též i balit výrobu. To žalobce odmítl s odůvodněním, že je to mimo jeho kvalifikaci, uvedl, že to není práce pro něj, zřejmě to považoval za podřadnou práci, o zdravotním stavu se asi bavili jindy. Poté žalobce odešel, aniž by svědkovi cokoliv řekl, a to zhruba na 40 minut. Svědek poté zjistil, že žalobce šel na odbory k panu [příjmení]. K běžné činnosti pracovníka na pozici seřizovač – operátor patří seřizování, přestavba a údržba výrobní linky. Poté, co je linka seřízena k výrobě tento pracovník změří výrobek a skládá výrobu, což odpovídá pokynu, který dostal žalobce od svědka. Pokud manipulační dělník opouští pracoviště, má to sdělit svému nadřízenému, tj. mistrovi. V daném případě měl žalobce sdělit, že opouští pracoviště svědkovi, neboť mistr byl na dovolené a přímým nadřízeným žalobce byl proto svědek jako vedoucí výroby. Svědek nemá informace o tom, že by se žalobce omluvil komukoliv jinému. Linka [anonymizováno] je standardizovaná na tři lidi na pozici L1, což jsou dělnické profese, není specifikováno, na jaké konkrétní pozici. Další vytýkací dopis byl dán žalobci za neomluvenou absenci dne 19.

3. či 20. 3., kdy žalobce do konce měsíce nepředložil žádný doklad od lékaře, přestože byl na to upozorněn, absence byla proto uzavřena jako neomluvená. Svědek nastoupil jako vedoucí výroby asi v červnu 2020 a pokud dříve pozdní příchody byly tolerovány, on je tolerovat přestal, měl za úkol mimo jiné zefektivnit výrobu. Sledoval proto jak a kdy zaměstnanci do práce přicházejí a zda se včas omlouvají, řešil to i písemnou výtkou. Pozdní příchody byly s žalobcem opakovaně řešeny a byly mu i vytýkány ústně jeho přímým nadřízeným, tj. mistrem. Žalobce uváděl, že mu ujel autobus nebo že zaspal, omlouval se svému mistrovi. Mistr pro něj i několikrát jel, pokud potřeboval obsadit linku. U žalované existuje pozice na zlepšování procesu, pokud jsou na lince problémy, tato osoba sleduje výrobu a sepisuje tzv. snímek dne. Pokud byl žalobce kontrolován, šlo spíše o konkrétní linku, než o osobu žalobce, nebyl kontrolován ve větší míře, než ostatní zaměstnanci. Osobu žalobce svědek hodnotil jako nikoliv příkladného zaměstnance, který měl negativní vliv na své okolí. Do práce nechodil včas, opakovaně zaspával, pozdě se omlouval a pracoval neefektivně. Mezi jeho kladné stránky na druhou stranu patří technické myšlení, přišel i s náměty na zlepšení. Pokud jde o kontroly používání ochranných pomůcek či výkonu práce, přistupoval ke všem zaměstnancům stejně. V etickém kodexu je řešeno, jak mají zaměstnanci postupovat v různých situacích na pracovišti, je k dispozici v elektronické podobě a rovněž vytištěný na nástěnce, zaměstnanci jej dostávají při nástupu vytištěný. Jsou v něm uvedeny kontakty, a to email a různé hotlinky, kam se mohou zaměstnanci obrátit.

20. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že svědek je zaměstnancem žalované, u které pracuje asi tři roky jako seřizovač. Jeho nadřízeným je pan [příjmení] jako vedoucí výroby na hale [anonymizováno]. Je mu známo, že žalobce po nemoci přišel do práce a pan [příjmení] ho poslal pracovat k němu na stroj skládat výrobu. Dohadovali se ohledně toho, nedošlo však k nějakému slovnímu útoku. Bylo to v zimě a žalobce tuto pozici odmítl s tím, že to nechce dělat. Šlo o pozici obsluhy stroje, tedy skládání výrobků. S jakým konkrétním odůvodněním žalobce odmítl konat práci, si svědek nevybavuje. Svědek pracoval na stejné pozici jako žalobce, nebyl jeho nadřízeným. Kromě toho, že byl žalobce naštvaný, svědkovi nic dalšího neříkal. Na druhé lince, kde obvykle pracoval žalobce, pracoval další kolega, byl to brigádník. Místo něj dali žalobce na linku ke svědkovi, není mu známo z jakých důvodů. Fyzickou zátěž obou pozic svědek hodnotil jako stejnou. Není vyloučeno, aby daná pozice na lince [anonymizováno] byla obsazena seřizovačem, resp. aby seřizovač pracoval na pozici obsluhy, stává se to běžně např. v případě, kdy jde o zaučení, není dostatek zaměstnanců nebo pokud není pro nějakého seřizovače práce. Nošení ochranných brýlí je u žalované vyžadováno a přísně kontrolováno. V případě opakovaného porušení této povinnosti žalovaná například sníží zaměstnanci prémie. Nepřítomnost pracovníka se omlouvá nejprve telefonicky, poté je nutno donést papír od doktora, v současnosti doktor posílá neschopenku rovnou elektronicky. Pozdní příchody do práce u žalované nejsou tolerovány, v případě opakovaných pozdních příchodů se„ sahá“ na peníze nebo může zaměstnanec dostat vytýkací dopis. Pan [anonymizováno] žalobce poté více hlídal a kontroloval jeho práci, nešlo však o situaci, kdy by po něm nějak„ šlapal“.

21. Z dalších provedených důkazů, a to mzdového výměru, výzvy k výplatě náhrad ze dne [datum], protokolu o doručení výzev, soupisu událostí z března 2021 a z komunikace přes aplikaci [příjmení] mezi žalobcem a jeho kolegy či mistrem (s výjimkou zprávy ze dne [datum]) soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti. Z komunikace mezi žalobcem a mistrem vyplývá, že žalobce u mistra opakovaně omlouval svoji nepřítomnost v práci z důvodu návštěvy lékaře, že mu ujel autobus či z důvodu zpoždění dopravy, tato se však netýká žádného z vytýkaných případů porušení povinnosti (jde o zprávy z [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]) a nelze z ní učinit ani závěr o tom, že pozdní příchody měly být snad žalovanou tolerovány. Žádné relevantní skutkové zjištění soud neučinil ani z této komunikace ze dne [datum], kdy žalobce žádal mistra o přidělení pracovníka na linku, k čemuž mu mistr sdělil, že to nelze, neboť jde o seřizovače, nikoliv o obsluhu, když obsah sdělení mistra či jeho názor na tuto otázku soud nepovažuje za jakkoliv podstatný. Stejně tak soud neučinil žádné relevantní skutkové zjištění z výkazů docházky žalobce z období let 2017 a 2018 a jízdního řádu linky 488 dopravy Ústeckého kraje platného v období do [datum], když tyto především nemají žádnou časovou souvislost s předmětem sporu v projednávané věci, přičemž otázka, zda žalobce dodržel fond pracovní doby (v letech 2017 a 2018), není s ohledem na předmět sporu jakkoliv významná.

22. Soud k důkazu neprovedl přípis ze dne [datum], potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti, potvrzení o zaměstnání a upozornění na možnost výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum], neboť tyto důkazy byly účastníky označeny až poté, co nastaly účinky koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Dále nebyl proveden důkaz výslechem svědka [příjmení] (který žalobce navrhl k prokázání svých tvrzení o tom, jak probíhala schůzka s ředitelem závodu dne [datum] a jaká byla náplň této schůzky), neboť dokazování v tomto směru soud považoval za nadbytečné. Ostatně mezi účastníky nebylo sporu o tom, že na této schůzce nebyly řešeny stížnosti žalobce, nýbrž porušování jeho pracovních povinností, přičemž soud provedl k důkazu záznam z tohoto jednání, který jeho obsah stručně zachycuje. Ve vztahu k předmětu sporu pak předseda odborů nebyl očitým svědkem předmětných událostí, přičemž soud nepovažuje za podstatné, o čem jej žalobce informoval. Tento důkaz pak soud nepovažuje za způsobilý k prokázání ani toho, zda byl žalobci dán pokyn k výkonu práce mimo jeho pracovní smlouvu, tj. sjednaný druh práce (v tomto směru je nutno vycházet z ujednání účastníků v pracovní smlouvě). Soud neprovedl důkaz výslechem svědkyně blíže neurčené paní vrátné, který byl navržen k prokázání skutečností, jež soud nepovažuje za podstatné (co sděloval pan [příjmení] žalobci ohledně covidu-19), výplatními páskami žalobce z období let 2015 až 2020 (které byl navrženy k prokázání tvrzení o tom, že pozdní příchody byly žalobci omlouvány a vykázány jako omluvené volno bez náhrady mzdy), neboť tyto jsou zčásti nečitelné a především se netýkají období, o které v projednávané věci jde. Pokud jde o záznam výroby, nepovažuje soud za podstatné, zda na lince [anonymizováno] pracují seřizovači na pozici obsluhy (relevantní ve vztahu k vytýkanému porušení povinnosti je, zda pokyn k výkonu práce, který obdržel žalobce, odpovídá druhu práce sjednanému v pracovní smlouvě). Soud dále neprovedl k důkazu listinu„ nástroj kroužků“ žalobce označil k prokázání tvrzení, že linka, když odmítl práci na ní, stála. Dokazování v tomto směru soud považuje za nadbytečné, neboť odmítnutí pokynu nadřízeného a svévolné opuštění pracoviště je nutno považovat za porušení povinnosti zaměstnance i v tomto případě.

23. Pokud jde o hodnocení provedených důkazů, zejména výpovědí vyslechnutých svědků, soud je shledal věrohodnými, když neshledal důvody pro opačný závěr. Výpovědi obou svědků soud hodnotil samostatně, jakož i v jejich vzájemné souvislosti a v souvislosti s ostatními důkazy, přičemž je shledal přesvědčivými, v podstatě nikoliv ve vzájemném rozporu a v souladu s ostatními provedenými důkazy.

24. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobce pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] u žalované, přičemž druh práce byl účastníky sjednán jako seřizovač – operátor. Ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] žalobce nastoupil k výkonu práce na pracoviště se zpožděním oproti pracovní době určené rozvrhem práce žalované. Dne [datum] žalobce nepoužil žalovanou předepsané ochranné pracovní prostředky (ochranné brýle), přestože k tomu byl opakovaně vyzván svým nadřízeným na pozici vedoucí výroby. O povinnosti nosit ochranné brýle ve výrobních prostorách byl přitom žalobce žalovanou informován. Dne [datum] žalobce odmítl v rozporu s pokynem nadřízeného vedoucího výroby vykonávat práci obsluhy linky [anonymizováno] a opustil své pracoviště na dobu zhruba 40 minut, aniž by o důvodu své nepřítomnosti informoval nadřízeného. Žalobce byl žalovanou přípisy datovanými [datum] a [datum], které dne [datum] odmítl převzít, upozorněn v souvislosti s výše popsaným porušením povinností ze dne [datum] a [datum] na možnost výpovědi v případě dalšího porušování povinností. Dne [datum] žalobce zameškal celou směnu, přičemž poslal svému nadřízenému přes aplikaci [příjmení] zprávu o tom, že je zdravotně indisponován, tzv. propustku či potvrzení o pracovní neschopnosti však žalované následně nedoložil. Žalovaná upozornila žalobce na porušování jeho povinností i při jednání dne [datum], přičemž projednala s odborovou organizací dne [datum] neomluvené zameškání práce ze strany žalobce ([datum]) a dne [datum] výpověď z pracovního poměru, kterou se rozhodla dát žalobci. Dne [datum] žalovaná doručila žalobci písemnou výpověď z pracovního poměru z důvodu výše popsaného soustavného méně závažného porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práce. Žalobce přípisem ze dne [datum] sdělil žalované, že s výpovědí nesouhlasí, když tato je výsledkem vyhrožování ze strany vedoucího výroby. Etický kodex žalované, se kterým byl žalobce seznámen, popisuje mimo jiné, jak mají zaměstnanci postupovat v případě porušení pravidel spravedlivého zacházení.

25. Podle § 50 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“) výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží (odst. 1). Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52 (odst. 2). Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn (odst. 4).

26. Podle § 52 zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů: g) jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

27. Podle § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

28. Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

29. Podle § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je od vzniku pracovního poměru zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

30. Podle § 301 zákoníku práce jsou zaměstnanci povinni a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

31. Podle § 106 zákoníku práce je zaměstnanec oprávněn odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob; takové odmítnutí není možné posuzovat jako nesplnění povinnosti zaměstnance (odst. 2). Každý zaměstnanec povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí v práci. Znalost základních povinností vyplývajících z právních a ostatních předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nedílnou o trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance (odst. 4). Zaměstnanec je povinen dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s nimiž byl řádně seznámen, a řídit se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele (odst. 4 písm. c/). Zaměstnanec je povinen dodržovat při práci stanovené pracovní postupy, používat stanovené pracovní prostředky, dopravní prostředky, osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení a svévolně je neměnit a nevyřazovat z provozu (odst. 4 písm. d/).

32. Podle § 191 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu jeho dočasné pracovní neschopnosti podle zvláštních právních předpisů, po dobu karantény nařízené podle zvláštního právního předpisu, po dobu mateřské nebo rodičovské dovolené, po dobu ošetřování dítěte mladšího než 10 let nebo jiné fyzické osoby v případech podle § 39 zákona o nemocenském pojištění a po dobu péče o dítě mladší než 10 let z důvodů stanovených v § 39 zákona o nemocenském pojištění nebo z důvodu, kdy se fyzická osoba, která o dítě jinak pečuje, podrobila vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb, které nebylo možno zabezpečit mimo pracovní dobu zaměstnance, a proto nemůže o dítě pečovat.

33. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil zejména podle citovaných zákonných ustanovení, přičemž se nejprve zabýval otázkou, zda žaloba byla podána včas ve smyslu § 72 zákoníku práce. V projednávané věci doručila žalovaná žalobci výpověď dne [datum] a pracovní poměr tedy měl skončit uplynutím výpovědní doby ke dni [datum] (§ 51 zákoníku práce). Žalobce podal svoji žalobu dne [datum], tj. ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním, a uplatnil tak neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí včas.

34. Z ustanovení § 50 zákoníku práce dále vyplývá, že zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď pouze z důvodu uvedeného v § 52 zákoníku práce. Výpověď musí být písemná a důvod výpovědi v ní musí být skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Zaměstnanci lze dát podle § 52 písm. g) zákoníku práce výpověď mimo jiné z důvodu soustavného méně závažného porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, jestliže byl zaměstnanec v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti písemně upozorněn na možnost výpovědi. Povinnosti zaměstnance vyplývají především z právních předpisů, pracovní smlouvy, pracovního řádu, jiných vnitřních předpisů zaměstnavatele či jeho jednotlivých pokynů. Důvodem k rozvázání pracovního poměru pak může být pouze takové zaviněné jednání, kterým zaměstnanec porušil povinnosti z daného pracovního poměru. Pokud jde o intenzitu porušení povinnosti, méně závažné porušení je nejnižším stupněm porušení povinnosti zaměstnance (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 3019/2000, podle kterého nižší stupeň intenzity porušení pracovní kázně než je méně závažné porušení zákoník práce neupravuje; každé porušení pracovní kázně, které nedosahuje intenzity porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem nebo závažného porušení pracovní kázně, je proto vždy méně závažným porušením pracovní kázně). Důvodem k výpovědi tak může být každé porušení pracovních povinností, tj. i drobná, minimální či málo závažná porušení povinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1992, sp. zn. 6 Cdo 1/1992 o soustavné méně závažné porušování pracovní kázně jde tehdy, dopustil-li se pracovník nejméně tří porušení pracovní kázně, která dosahují intenzity méně závažného porušení právních povinností, mezi nimiž je přiměřená časová souvislost. Přitom o přiměřenou časovou souvislosti jde tehdy, pokud navazuje jedno porušení povinností na další v takovém časovém intervalu, že lze hovořit o sledu jednotlivých na sebe navazujících porušení povinností (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 3019/2000 či usnesení ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2431/2004). Jednotlivá porušení povinností pak nemusí být stejného druhu, může se tedy jednat o porušení rozdílných povinností zaměstnance. K naplnění výpovědního důvodu je dále vyžadováno, aby zaměstnavatel v souvislosti s porušením povinnosti zaměstnance nejpozději 6 měsíců před doručením výpovědi písemně upozornil zaměstnance na možnost výpovědi. Zákoník práce přitom nestanoví, při kterém méně závažném porušení povinností je třeba zaměstnance upozornit na možnost výpovědi. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 742/2003 je třeba dovodit, že zaměstnavatel musí písemně upozornit zaměstnance na možnost výpovědi nejpozději při méně závažném porušení pracovní kázně, které předcházelo méně závažnému porušení, po kterém následovala výpověď (srov. dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5836/2016 a ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3635/2016). V souladu s ust. § 58 odst. 1 zákoníku práce lze dát zaměstnanci výpověď nejpozději v subjektivní lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se zaměstnavatel o důvodu výpovědi dozvěděl, nejpozději však do 1 roku, kdy důvod k výpovědi vznikl. Dvouměsíční subjektivní lhůta začne zaměstnavateli běžet od okamžiku, kdy získá vědomost o tom, že se zaměstnanec se dopustil takového jednání, které zakládá důvod k výpovědi. V případě výpovědi z důvodu soustavného méně závažného porušování povinnosti pak lhůta neběží pro každé k těchto porušení povinností zvlášť, nýbrž až od okamžiku, kdy se zaměstnavatel dozvěděl o tom méně závažném porušení, na jehož základě dává výpověď, resp. kterým byla dovršena skutková podstata tohoto výpovědního důvodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 21 Cdo 441/2008).

35. V projednávané věci žalovaná dne [datum] doručila žalobci do vlastních rukou písemnou výpověď (o tom nebylo mezi účastníky sporu), ve které řádně vymezila výpovědní důvod po skutkové stránce tak, aby důvod výpovědi nemohl být zaměněn s jiným. Protože výpověď splňovala veškeré formální náležitosti stanovené zákonem, zabýval se soud dále otázkou, zda byl naplněn žalovanou uplatněný výpovědní důvod ve smyslu ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce.

36. Z provedeného dokazování soud v prvé řadě uzavřel, že žalobce dne [datum] přes opakované výzvy svého nadřízeného nepoužil ochranné brýle, ačkoliv byl o povinnosti nosit ve výrobních prostorách ochranné brýle žalovanou informován (zejména výpověď svědka [jméno] [příjmení], záznam o příslušném školení vč. prezentace, fotografie vstupních dveří). Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že k první výtce nadřízeného žalobce ničeho neuvedl, k další výtce pak poukazoval na vyčerpání limitu na automatu s tím, že má brýle poškrábané. Na pokyn nadřízeného, aby použil alespoň tyto poškrábané brýle, pak žalobce odpovídajícím způsobem nereagoval. Uvedeným jednáním žalobce došlo k porušení povinností stanovených v § 106 odst. 4 písm. c) a d) zákoníku práce, podle kterého je zaměstnanec mimo jiné povinen dodržovat pokyny zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a používat stanovené osobní ochranné pracovní prostředky. Pokud žalobce v této souvislosti tvrdil, že brýle neměl k dispozici, neboť vyčerpal limit na automatu, podotýká soud, že v takovém případě bylo jeho povinností si příslušné ochranné prostředky opatřit prostřednictvím svého nadřízeného, tj. měl tuto skutečnost sám včas sdělit svému nadřízenému tak, aby brýle po nástupu na směnu při pohybu ve výrobních prostorách žalované měl k dispozici.

37. Soud má dále za prokázané, že dne [datum] žalobce odmítl vykonávat práci na pozici obsluhy výrobní linky podle pokynu svého nadřízeného a pracoviště svévolně na dobu zhruba 40 minut opustil. Žalobce v tomto směru v prvé řadě tvrdil, že šlo o práci, která neodpovídala jeho pracovní smlouvě. Dispoziční oprávnění zaměstnavatele ve smyslu přidělování práce podle pracovní smlouvy se odvíjí od vymezení sjednaného druhu práce v pracovní smlouvě, přičemž čím širší toto vymezení je, tím větší je uvedené dispoziční oprávnění zaměstnavatele. Se zaměstnancem lze sjednat i více druhů práce. Zaměstnanci pak nelze (až na výjimky uvedené v zákoně) proti jeho vůli přidělovat jiné pracovní úkoly, než které spadají do rámce sjednaného druhu práce. Odmítne-li zaměstnanec konat takové jiné pracovní výkony, nejde o porušení jeho povinností. V projednávané věci však o tento případ nejde, neboť druh práce byl účastníky v pracovní smlouvě sjednán jako„ seřizovač – operátor“ a již z tohoto vymezení sjednaného druhu práce vyplývá, že žalovaná byla oprávněna přidělit žalobci mimo jiné jako operátorovi práci na pozici obsluhy výrobní linky. Pokud jde o tzv. popis funkce či jinak řečeno pracovní náplň, zdůrazňuje soud, že tato listina vymezovala toliko klíčové činnosti dané pozice, nebyla nedílnou součástí pracovní smlouvy a měla tak povahu toliko informativního dokumentu, který musí být v souladu s druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě. Povinnost zaměstnance vykonávat práce vymezené v pracovní náplni totiž nevyplývá ze samotné pracovní náplně, nýbrž z druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě, přičemž pracovní náplň může zaměstnavatel i jednostranně měnit (tj. i bez souhlasu zaměstnance, pokud se pohybuje v rámci smluvně sjednaného druhu práce). Lze souhlasit s tím, že klíčové činnosti pozice„ seřizovač – operátor“ byly sice jiné, odebírání výroby, resp. obsluha linky však nepochybně spadala do rámce účastníky sjednaného druhu práce žalobce. Pokud žalobce poukazoval na komunikaci s mistrem ze dne [datum], je podle soudu nepodstatné, co sděloval mistr žalobci, případně jaký názor v tomto směru měli jeho kolegové (je nutno vycházet ze sjednaného druhu práce v pracovní smlouvě). Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] navíc vyplývá, že u žalované nebylo vyloučeno, aby pracovníci na stejné pozici jako žalobce obsluhovali výrobní linku tak, jak bylo žalobci nadřízeným uloženo. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že sám žalobce uváděl při jednání konaném dne [datum], že do jeho pracovní náplně patří seřízení stroje a následné odebírání výroby. Žalobce dále tvrdil, že takové pracovní zařazení neodpovídalo jeho fyzickým možnostem. Z ustanovení § 106 odst. 2 zákoníku práce vyplývá, že zaměstnanec je oprávněn odmítnout pouze výkon takové práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život či zdraví. Zaměstnanec je v takovém případě povinen toto své stanovisko řádně odůvodnit konkrétním ohrožením svého zdraví. O takovou situaci však nešlo, jak je zřejmé již z tvrzení žalobce (o závažné a bezprostřední ohrožení života či zdraví zaměstnance nepochybně nejde v případě, kdy je zaměstnanec po nemoci či má-li kontinuálně obsluhovat výrobní linku po delší dobu; žalobce na jednu stranu tvrdil, že jde o těžší práci, zároveň však uváděl, že tuto práci obvykle vykonávají ženy). S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že žalovaný porušil své povinnosti stanovené v ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) a § 301 písm. a), b) zákoníku práce, když odmítl výkon práce podle pokynu nadřízeného v rámci sjednaného druhu práce a na dobu nikoliv zanedbatelnou své pracoviště svévolně opustil, tj. aniž by k tomu měl souhlas nadřízeného, případně jej o tom nejméně vyrozuměl.

38. Dne [datum] se žalobce nedostavil do zaměstnání, čímž zameškal celou směnu, aniž by svoji nepřítomnost řádně a relevantním způsobem omluvil. Z komunikace žalobce a mistra přes aplikaci [příjmení] vyplývá, že žalobce tohoto dne napsal mistrovi, že mu není dobře s tím, že v pondělí přinese propustku. Ze samotných tvrzení žalobce pak vyplývá, že žádnou propustku, resp. potvrzení o pracovní neschopnosti zaměstnavateli nepředložil (srov. § 191 zákoníku práce, § 199 odst. 2 zákoníku práce, nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci). Žalobce tak porušil své povinnosti stanovené v § 38 odst. 1 písm. b) a § 301 písm. b) zákoníku práce.

39. Z provedených důkazů soud dále uzavřel, že žalobce se ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] dostavil do práce (resp. označil si příchod do zaměstnání) se zpožděním oproti začátku směny podle žalovanou stanovenému rozvržení práce. Žalobce své pozdní příchody nepopíral, k uvedenému dokonce tvrdil, že chodí pravidelně a dlouhodobě do práce pozdě, a to kvůli dojíždění do práce z [obec], kdy nemá lepší dopravní spojení, přičemž pozdní příchody mu byly vždy omluveny, nikdy s tím nebyl žádný problém. Soud tyto argumenty považuje za liché, neboť zaměstnanec si musí cestu do práce zorganizovat tak, aby na směnu nastoupil včas. Navíc nelze přehlédnout, že pozdní příchody měl žalobce nejen na ranní směnu od 6:00 hodin (tj. když se, jak tvrdil, dopravoval do zaměstnání prvním spojem), nýbrž i na odpolední směnu od 14:00 hodin (konkrétně ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum]), kdy žalobce zcela nepochybně mohl využít spoj jiný, resp. spoj předchozí tak, aby se do zaměstnání dostavil včas. Podle nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci, je zaměstnavatel povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci pouze v případě nepředvídaného zpoždění dopravního prostředku. Jde o situace mimořádné (sněhová kalamita, uzavírka komunikace či nepředvídané zpoždění hromadného dopravního prostředku), přičemž za takovou situaci pak nelze považovat např. zpoždění dopravního prostředku v důsledku pravidelné dopravní zácpy. Soud proto uzavřel, že i v těchto případech žalobce porušil svoji povinnost podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) a § 301 písm. b) zákoníku práce. Pro úplnost dále soud uvádí, že v některých případech šlo sice o příchod do práce se zpožděním řádově v několika málo minutách, méně závažným porušením povinnosti zaměstnance je však i porušení drobné (jak je již výše popsáno), přičemž nelze opomenout, že podle § 81 odst. 3 zákoníku práce je zaměstnanec povinen na začátku směny již být na svém pracovišti připraven k výkonu práce (nikoliv pouze přicházet do zaměstnání). Nelze souhlasit ani s tím, že pozdní příchody byly tolerovány, když z výpovědí obou vyslechnutých svědků vyplývá opak, přičemž z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo rovněž zjištěno, že po jeho nástupu do funkce vedoucího výroby byly žalobci pozdní příchody ústně vytýkány.

40. Žalovaná dne [datum] doručila žalobci písemné upozornění na možnost výpovědi v souvislosti s předchozím porušením povinností žalobce ze dne [datum] a [datum], když žalobce tyto písemnosti odmítl převzít, čímž došlo k jejich doručení ve smyslu ustanovení § 334 odst. 3 zákoníku práce. Přestože byl tedy žalobce písemně upozorněn na možnost výpovědi, dopustil se dne [datum] a dne [datum] dalších porušení svých povinností.

41. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že výpovědní důvod ve smyslu § 52 písm. g) zákoníku práce byl naplněn, když žalobce se nejméně ve třech případech dopustil porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci dosahujících intenzity méně závažného porušení povinnosti, mezi nimiž je přiměřená časová souvislost ([datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]), přičemž ve dnech [datum] a [datum] se dopustil porušení svých povinností, přestože byl dne [datum] písemně upozorněn na možnost výpovědi v souvislosti s porušením svých povinností dne [datum] a dne [datum]. Výpověď byla žalobci dána dne [datum], tj. do 6 měsíců od popsaného písemného upozornění. Žalovaná dala výpověď žalobci rovněž v souladu s ust. § 58 odst. 1 zákoníku práce (skutková podstata výpovědního důvodu byla naplněna po písemném upozornění na možnost výpovědi dne [datum], příp. dne [datum]). Žalovaná pak prokázala i to, že projednala s odborovou organizací jak neomluvené zameškání práce ze strany žalobce dne [datum] (§ 348 odst. 3 zákoníku práce), tak samotnou výpověď z pracovního poměru, kterou hodlala dát žalobci (§ 61 odst. 1 zákoníku práce), byť absence takového projednání by na platnost výpovědi neměla vliv (§ 19 odst. 2 zákoníku práce).

42. Závěrem soud podotýká, že se neztotožnil s tvrzením žalobce, že výpověď je výsledkem šikany spočívající v pronásledování jeho osoby, které spatřoval v opakovaných testech na drogy, přísné kontrole výroby, neřešení nezákonných srážek ze mzdy či v upozornění na nedostatečné výkony ve srovnání s těmi, kteří však měli obsluhu. Uvedené soud považuje spíše za projevy oprávnění zaměstnavatele prostřednictvím svých vedoucích zaměstnanců kontrolovat práci zaměstnanců a hodnotit jejich výsledky (srov. § 302 zákoníku práce), především však žádná z těchto skutečností nemá jakoukoliv souvislost s porušení povinností žalobce, pro které mu žalovaná dala výpověď z pracovního poměru. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] navíc vyplývá, že ani po událostech z února 2021 se nadřízený k žalobci nechoval jakkoliv nestandardně či nepřiměřeně.

43. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná, a proto ji ve výroku I. rozsudku zamítl.

44. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto ve výroku II. rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla ve věci zcela úspěšná a má proto právo na náhradu svých nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení činí celkem 37 413,7 Kč a představuje odměnu za zastoupení advokátem za sedm úkonů právní služby (převzetí věci, vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření k výzvě soudu ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] – 2 úkony, účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum]) v celkové výši 17 500 Kč (7 x 2 500 Kč) vypočtenou podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, sedm režijních paušálů po 300 Kč podle 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 2 100 Kč, cestovné za cestu k ústnímu jednání na trase [obec] – [obec] a zpět (celkem 600 km) v celkové výši 13 613,7 Kč (2 x 4 379,5 Kč + 4 854,7 Kč - podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění účinném do 13. 5. 2022 činila náhrada za pohonné hmoty částku 1 559,5 Kč při spotřebě vozu 7,2 l motorové nafty na 100 km a ceně 36,1 Kč; podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění účinném od 14. 5. 2022 činila náhrada za pohonné hmoty částku 2 034,7 Kč při spotřebě vozu 7,2 l motorové nafty na 100 km a ceně 47,1 Kč; náhrada za použití vozu činila ve všech případech po 2 820 Kč), náhradu za promeškaný čas strávený cestou k ústnímu jednání v celkové výši 4 200 Kč (za každou z cest za 14 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu). Protože byla žalovaná v soudním řízení zastoupena advokátem, uložil soud žalobci povinnost, aby zaplatil podle § 149 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení k rukám tohoto advokáta.

45. Ve výroku III. rozsudku soud dále v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil žalobci povinnost uhradit státu na náhradě nákladů řízení částku 3 376,71 Kč (1 565,94 Kč + 1 602 Kč + 208,77 Kč) představující zaplacené svědečné.

46. Lhůta k plnění uložených povinností k náhradě nákladů řízení v délce tří dnů byla soudem stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty prvé o. s. ř.

Poučení