25 C 251/2022 - 315

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.Miloslava Sládka a přísedících Jany Lorenzové a JUDr.Zdeňka Nopa v právní věci žalobce [Žalobce] se sídlem [Adresa žalobce], zastoupenému [Anonymizováno], proti žalovanému [Žalovaný] zastoupenému [Anonymizováno], o zaplacení 100.000,- Kč příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč spolu s 15% úrokem z prodlení p.a. od 15.7.2022 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 54.164,-Kč k rukám právního zástupce žalobce [tituly před jménem][jméno FO], advokáta se sídlem [adresa] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 26.8.2022 došlou soudu téhož dne domáhá na žalovaném zaplacení částky 100.000,-Kč spolu s úrokem z prodlení od 15.7.2022 do zaplacení ve výši repo sazby ČNB platné pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V žalobě uvádí, že je OSVČ podnikající mj. v oboru činnosti v oblasti informačních technologií, konkrétně se specializuje na poskytování služeb v oblasti online marketingu za účelem zlepšení webových stránek a celkové online prezentace. Předmětem podnikání žalovaného je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, provozování cestovní kanceláře a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Účastníci řízení spolu s účinností od 1.2.2022 elektronicky (prostřednictvím e-mailu) uzavřeli smlouvu na dobu neurčitou o poskytování marketingových služeb, na základě které žalobce pro žalovaného dle jeho pokynů vykonával činnost ředitele marketingového oddělení (CMO), když vykonával činnost na základě pokynů žalovaného a měl pod sebou další marketingové spolupracovníky, kterým jménem žalovaného přiděloval práci a komunikoval s nimi. Žalobce vykonával pro žalovaného činnost v rozsahu 40 hodin týdně v obvyklé pracovní době, tzn. v tomto rozsahu byl pro žalovaného k dispozici, komunikoval s žalovaným a s podřízenými a zajišťoval další činnosti dle požadavků žalovaného. Zpětně nahlíženo tak podle žalobce spolupráce s žalovaným vykazovala znaky zastřeného pracovního poměru, neboť probíhala v klasické pracovní době, za pevnou měsíční odměnu s pevným výplatním termínem. Spolupráce nebyla vázána na konkrétní výstupy či konkrétní činnosti. Za žalovaného smlouvu uzavřel pan [jméno FO], který vystupoval jako zástupce žalovaného na pozici COO (chief operating officer), následně žalobce zjistil, že pan [jméno FO] s žalovaným spolupracoval jako OSVČ. Ve smlouvě byla sjednána dvouměsíční výpovědní doba, fixní měsíční odměna byla ve výši 90.000,- Kč a variabilní měsíční odměna ve výši 10.000,- Kč s tím, že jejich výplatní termín byl sjednán k 15. dni v měsíci na základě vystavěné faktury. Žalovaný žalobci řádně hradil faktury za měsíce únor – květen 2022, přes upomínku však žalobci neuhradil fakturu č. [hodnota]-022 ze dne 30.6.2022 znějící na částku 100.000,- Kč (úhrada za práci za červen roku 2022). Žalovaný přitom chtěl změnit svou obchodní strategii a již od února roku 2022 fungoval bez platební brány, za tím účelem spustil propagaci pro zahraniční trh.

2. Žalovaný se vyjádřil tak, že nárok žalobce neuznává a navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že mezi účastníky žádná smlouva uzavřena nebyla, pan [jméno FO] nebyl statutárním orgánem žalobce (tím byl pan [jméno FO]). Prodeje žalovaného již v prvním čtvrtletí roku 2022 klesly na naprosté minimum, protože na jeho webových stránkách [Anonymizováno] byla zrušena platební brána. Činnost žalobce by proto pro žalovaného byla naprosto nadbytečnou a veškeré náklady společnosti na prezentaci výše uvedené internetové stránky byly zastaveny. Žalovaný si tak není vědom toho, že by žalobci udělil jakýkoliv pokyn k propagaci uvedených internetových stránek, pohledávka žalobce tudíž neexistuje.

3. Žalobce v reakci na vyjádření žalovaného předložil emailovou komunikaci týkající se pracovních věcí žalovaného, návrhy, reporty a další dokumenty vytvořené pro žalovaného, screeny služební komunikace, potvrzení některých svědků o spolupráci a další. Poukázal na to, že žalovaný žalobci řádně uhradil všechny faktury za práci za měsíce únor až květen 2022. Odkázal na ustanovení § 161 a § 166 občanského zákoníku upravující jednání za právnickou osobu, když pan [jméno FO] vystupoval jako zástupce žalovaného. S jednatelem žalovaného [jméno FO] se jednou setkal osobně a jinak při pravidelných online setkáních minimálně jednou týdně, kde se řešilo vše kolem strategie firmy. Platební brána přestala fungovat již 25.2.2022, přesto žalovaný zaplatil žalobci ještě i za květnovou práci. Marketing prokazatelně ještě stále běžel v červenci 2022. Žalobce od žalovaného neobdržel žádné výtky, ale ani upozornění na ukončení spolupráce, jediným indikátorem ukončení spolupráce byla nezaplacená faktura. Žalovaný prostě přestal se žalobcem komunikovat a nakonec byla spolupráce ukončena až prostřednictvím emailu od [jméno FO] k 22.7.2022. Přesto se žalobce rozhodl odměnu za práci v období od 1.7. do 22.7.2022 po žalobci nevymáhat.

4. Soud učinil na základě listinných důkazů a svědeckých výpovědí následující skutková zjištění:

5. Žalobce podniká jako OSVČ v oblasti činnosti reklamních agentur, zpravodajských tiskových kanceláří a administrativní činnosti. Žalovaný mimo jiné provozuje cestovní kancelář (výpis z registru ekonomických subjektů v ARES na č.l. 6 a 7 spisu). Žalovaný je akciovou společností, statutárním orgánem je správní rada, jejímž členem je [jméno FO], jediným akcionářem společnost [právnická osoba]., IČO [IČO] (výpis z OR žalovaného na č.l. 81). Žalobce reagoval na inzerát žalovaného týkající se pracovní pozice CMO/Head of Marketing, žalovaný se s ním domluvil na pohovoru přes telefon (inzerát žalobce na internetových stránkách www.startupjobs.cz a elektronická komunikace účastníků na č.l. 142-144 spisu). Účastníci řízení se dohodli na vzájemné profesní spolupráci a nastínili obsah smlouvy o spolupráci vč. měsíční odměny 90.000,- Kč fixně a 10.000,- Kč variabilně (e-mail [jméno FO], COO žalovaného ze dne 28.1.2022 odeslaný žalobci a reakce žalobce ze dne 29.1.2022 na č.l. 139-140 spisu). Žalobce za červen 2022 pro žalovaného odpracoval celkem [hodnota] hodin (40 hodin týdně), během kterých zejména konzultoval zahraniční kampaně, prováděl koordinaci kampaní, PPC kampaně a jejich vyhodnocení (přehled činnosti žalobce pro žalovaného za měsíc červen 2022 na č.l. 8 spisu). Žalobce žalovanému od února roku 2022 fakturoval svou činnost a žalovaný mu vystavené faktury proplácel (faktura č. [hodnota]-006 ze dne 11.2.2022 na částku 45.000,-Kč, faktura č. [hodnota]-008 ze dne 28.2.2022 na částku 55.000,- Kč, faktura č. [hodnota]-012 ze dne 31.3.2023 na částku 100.000,- Kč, faktura č. [hodnota]-018 ze dne 30.4.2022 na částku 100.000,- Kč, faktura č. [hodnota]-020 ze dne 1.6.2022 na částku 100.000,- Kč, faktura č. [hodnota]-022 ze dne 30.6.2022 na částku 100.000,- Kč splatnou dne 14.7.2022, přehled plateb poskytnutých žalobcem žalovanému, to vše na č.l. 17-23 spisu). Žalobce kontaktoval žalovaného ohledně vyjasnění si kompetencí a hrazení faktur (e-mail žalobce ze dne 16.6.2022 označený jako aktuální problémy ve flymeto na č.l. 131-132 spisu). Následně žalobce zaslal žalovanému upozornění, že jeho faktura č. [hodnota]-022 je již dvanáct dní po splatnosti a požádal jej o její proplacení nejdéle do 30.7.2022 (e-maily žalobce ze dne: 21.7.2022 a ze dne 26.7.2022 odeslané žalovanému na č.l. 136 a 160 spisu). Emailem žalobce sdělil, že akceptuje ukončení spolupráce k 22.7.2022 a trvá na proplacení faktury č. [hodnota]-022, protože práci provedl řádně a v domluveném rozsahu (e-mail žalobce ze dne 27.7.2022 panu [jméno FO] na č.l. 145 spisu).

6. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že již několik let pracuje jako živnostník. S žalovaným začal komunikovat v lednu roku 2022, když našel inzerát na strartupjobs, na který reagoval. Za žalovaného se mu ozval pan [jméno FO], následně spolu a s panem [jméno FO] měli on-line pohovor, dohodli si rozsah práce a odměnu. Většina komunikace probíhala online, je to v dané branži běžné, navíc doznívala pandemie. Online setkání probíhala minimálně na začátku každého pracovního týdne ve velké skupině, v jeho průběhu pak v menších skupinkách. Takto to probíhalo až do června roku 2022. Úkolem žalobce bylo vést pro žalovaného marketing, marketingovou strategii mu schválil jak pan [jméno FO], tak pan [jméno FO]. [jméno FO] žalobce instruoval i ohledně fakturace, jemu byly žalobcem faktury zasílány. Faktury následně proplácel žalovaný, pravidelně se zpožděním. O ukončení vzájemné spolupráce se žalobce dozvěděl, až když mu žalovaný neproplatil poslední fakturu (účastnický výslech žalobce konaný při jednání soudu dne 10.2.2023 na č.l. 247-250 spisu).

7. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že je kamarádem a bývalým kolegou žalobce. Ten jej v průběhu února roku 2022 kontaktoval s žádostí o audit reklamních kampaní. Svědek s žalovaným jako OSVČ následně spolupracoval až do července 2022 na základě ústní smlouvy s hodinovou odměnou 900,- Kč. Od žalobce dostával pokyny, jakou inzerci má vytvořit, tu vytvořil a zadával ji. Je specialista na placenou inzerci. Faktury předával žalobci, proplácel mu je však žalovaný. V červenci nebo srpnu pan [jméno FO] svědkovi sdělil, že ukončuje spolupráci a pozastavuje všechny reklamní kampaně, svědek tedy fakturu za srpen již nevystavoval. Žalobce přestal s žalovaným spolupracovat na konci června. Z pohledu svědka byla kampaň úspěšná, neboť se výrazně zvýšila návštěvnost stránek žalovaného, ale tím, že se nepodařilo zprovoznit platební bránu, tak ta vysoká návštěvnost ani nebyla ku prospěchu věci. Platební brána zpočátku na internetových stránkách byla, ale byla zahraniční a přestala fungovat v souvislosti s válkou na Ukrajině (výslech svědka konaný při jednání soudu dne 24.5.2023 na č.l. 279-281 spisu).

8. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že spolu s žalobcem pracoval pro žalovaného. Svědek pracoval od 1.ledna 2022 do června 2022 jako kontraktor jako CPO. Oslovil jej pan [jméno FO] s tím, že jej žádal o analýzu technického řešení softwaru a následně navázali spolupráci, která probíhala od ledna až do června roku 2022. Dle domluvy svědek pro žalobce pracoval 40h týdně s odměnou 6.000,- Kč za pracovní den. Šlo o tzv. mandai rentu, která byla hrazena fakturami, které svědek posílal panu [jméno FO] a ten zajišťoval jejich proplacení u žalovaného; peníze chodily z účtů společnosti [právnická osoba]. Svědek pracoval jako CIP (technický nebo IT ředitel). [jméno FO] se mu představil jako provozní ředitel (CEO) žalovaného. Svědek žalovanému vystavil 7 faktur (prosinec – červen 2022), poslední faktura mu doposud nebyla proplacena. Formálně k žádnému končení spolupráce nedošlo, pouze mu někdy na přelomu května a června přestali proplácet faktury a přestali mu zadávat práci. Vystavil 7 faktur, první za prosinec 2021, poslední za červen 2022, která mu nebyla proplacena. Pro žalovaného však pracoval ještě v srpnu. Předchozí faktury žalovaný hradil se zpožděním, nejprve s odůvodněním, že nejsou zdroje, poté požadoval prokázání vyhotovených úkolů. Práci dostával z několika zdrojů, nejvíc od pana [jméno FO], něco od pana [jméno FO] nebo od pana majitele Kováře. Žalobce měl na starosti marketing, svědek IT. Žalobce mu práci přímo nezadával, ale spolupracovali spolu. Svědek měl za to, že se žalobce s žalovaným rozchází v dobrém. Nyní se domnívá, že se majitel firmy naštval, provedl radikální řez a všech se zbavil (výslech svědka konaný při jednání soudu dne 24.5.2023 na č.l. 281-283 spisu).

9. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že pracoval pro žalovaného jako zaměstnanec společnosti [právnická osoba]. v rámci interim managementu. Oslovili ho pánové [jméno FO] a [jméno FO], jestli by jim dokázal pomoci posunout jejich společnost [právnická osoba] na novou úroveň tak, že by prodávali hotely a letenky přímo koncovým zákazníkům. Na základě toho pak žalobce vybudoval tým, který na daném úkolu pracoval. Lidi vybírali společně. Pokud jde o domluvu o spolupráci, svědek vedl jednání s partnery, ale neměl žádné plné moci, žádná podpisová práva, dokumenty podepisoval pan [jméno FO]. Ten také rozhodoval o proplácení faktur, kdyby něco neschválil, neproplatil by to. Žalobce byl první, koho přijali na marketing. Bylo potřeba přebudovat webové stránky, rozjet reklamní kampaně online i offline, postavit značku pro běžné lidi. Přesné detaily smlouvy se žalobcem dojednával pan [jméno FO]. Odměna za práci byla součástí nabídky a byla součástí i té kontraktorské smlouvy, mezi 70.000,- až 100.000,- Kč měsíčně. Úkolem žalobce bylo sehnat lidi na online i offline kampaň, dotvořit vizi společnosti, jakým způsobem má komunikovat, přitáhnout zákazníky, upravit internetové vyhledávače, aby zákazníci dokázali společnost najít a aby si objednávali služby, které společnost poskytuje. Všechny smlouvy, které byly uzavírány, byly podnikatelské, tedy na IČO. Bylo to z toho důvodu, že žalovaný nevěděl, jaký bude potřebovat objem práce a v jakém rozsahu. Pravidelně se však konala setkání, kde se vyhodnocovalo, co se povedlo a co ne. Úspěch byl například v tom, že je lidé (potenciální zákazníci) na internetu nacházeli, neúspěch v tom, že se je nedařilo přimět k objednání nějaké konkrétní služby. Většinu působení svědka v projektu platební brána fungovala, pak vypadla a z důvodů na straně banky se jí nedařilo opětovně zprovoznit. Svědek se s žalovaným dohodl na okamžitém ukončení spolupráce, protože nemělo cenu v ní dále pokračovat. Formální ukončování smluv měl na starosti pan [jméno FO], který rozesílal příslušné e-maily. S činností žalobce byl pan [jméno FO] velmi nespokojený, k marketingovému týmu měl řadu opakovaných výtek, takže tam patrně došlo k ukončení spolupráce telefonicky. Svědek se domluvil na okamžitém ukončení spolupráce v létě 2022 na osobní schůzce s panem [jméno FO] v Brně, kde zhodnotili dosavadní výsledky. I když nevyčerpali celý rozpočet, nemělo cenu dále pokračovat, protože základním problémem bylo, že se nedařilo oslovit a přivést nové zákazníky. Spolupráce se končila s různými lidmi různě, nějakou dobu ještě probíhala s panem [jméno FO], kterého žalobce přivedl. Ukončení spolupráce se žalobcem bylo složitější, protože ve vztahu k němu byl pan [jméno FO] hodně nespokojený. Odměna žalobce byla fixní 90.000,-Kč s tím, že 10.000,-Kč byla variabilní odměna. Pokud svědek používal v emailu za jménem zkratku „COO“, jedná se o „Chief od Operations“, tedy provozní ředitel či provozní manažer. Všichni členové týmu svědkovi posílali výkazy práce, svědek kontroloval, zda skutečně odpracovali to, co vykazují, a posílal to dál panu [jméno FO] k proplácení. Existují nástroje, které umožňují sledovat, jak často byl dotyčný připojený, jak dlouho pracoval, tyto nástroje u žalobce ale nebyly. Svědek s lidmi domlouval odměnu, za kterou budou pracovat, což mohlo být třeba podle části zdrojového kódu, kterou ten člověk odvede, u měkkých specialistů, např. marketingových specialistů takový způsob odměňování možný není, takže se tam domlouvá fixní odměna, jako tomu bylo u žalobce. (výslech svědka konaný při jednání soudu dne 27.9.2023 na č.l. 291-295 spisu).

10. Podle § 164 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen ,,o.z.“) člen statutárního orgánu může zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech.

11. Podle § 166 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku právnickou osobu zastupují její zaměstnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci; přitom rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti. Co je stanoveno o zastoupení právnické osoby zaměstnancem, platí obdobně pro zastoupení právnické osoby jejím členem nebo členem jiného orgánu nezapsaného do veřejného rejstříku. Podle odst. 2 omezení zástupčího oprávnění vnitřním předpisem právnické osoby má účinky vůči třetí osobě, jen muselo-li jí být známo.

12. Podle § 436 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Je-li zástupce v dobré víře nebo musel-li vědět o určité okolnosti, přihlíží se k tomu i u zastoupeného; to neplatí, jedná-li se o okolnost, o které se zástupce dozvěděl před vznikem zastoupení. Není-li zastoupený v dobré víře, nemůže se dovolávat dobré víry zástupce.

13. Podle § 438 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku zástupce jedná osobně. Dalšího zástupce může pověřit, je-li to se zastoupeným ujednáno nebo vyžaduje-li to nutná potřeba, odpovídá však za řádný výběr jeho osoby.

14. Podle § 440 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna. Není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama. Osoba, se kterou bylo jednáno a která byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, anebo aby nahradil škodu.

15. Podle § 1724 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Ustanovení o smlouvách se použijí přiměřeně i na projev vůle, kterým se jedna osoba obrací na osoby jiné, ledaže to vylučuje povaha projevu vůle nebo zákon.

16. Podle § 1725 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

17. Podle § 1726 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku považují-li strany smlouvu za uzavřenou, ač si ve skutečnosti neujednaly náležitost, již měly ve smlouvě ujednat, hledí se na projev jejich vůle jako na uzavřenou smlouvu, lze-li, zvláště s přihlédnutím k jejich následnému chování, rozumně předpokládat, že by smlouvu uzavřely i bez ujednání této náležitosti. Dala-li však některá ze stran již při uzavírání smlouvy najevo, že dosažení shody o určité náležitosti je předpokladem uzavření smlouvy, má se za to, že smlouva uzavřena nebyla; tehdy ujednání o ostatních náležitostech strany nezavazuje, ani byl-li o nich vyhotoven zápis.

18. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

19. Podle § 1757 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku po uzavření smlouvy mezi stranami v jiné formě, než písemné je stranám ponecháno na vůli, zda si obsah smlouvy v písemné formě potvrdí.

20. Podle § 1789 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ze závazku je dlužník povinen něco dát, něco konat, něčeho se zdržet nebo něco strpět a věřitel je oprávněn to od něho požadovat.

21. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízení. Neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

23. Soud s ohledem na tvrzení žalobce v žalobě, zejména upozornění na možnost posouzení vztahu mezi žalobcem a žalovaným jako zastřeného pracovního poměru, jednal v senátu. Po provedeném dokazování soud I.stupně nicméně dospěl k jednoznačnému závěru, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným nešlo o pracovněprávní vztah, nýbrž o obchodní vztah dvou podnikatelů, a ve věci tedy nejde o pracovní věc ve smyslu § 36a odst. 1 písm. a) o.s.ř. Základní kritériem pro určení, jestli se na daný vztah uplatní speciální úprava z.č. 262/2006 Sb. zákoníku práce (včetně ochranných ustanovení a dopadů z hlediska daně z příjmů a sociálního a zdravotního pojištění) spočívá v tom, zda je obsahem vztahu mezi stranami závislá práce (§ 2 z.č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, dále jen „zákoník práce“). Závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu (§ 3 zákoníku práce), tj. v pracovním poměru (§ 33 an. zákoníku práce) či v rámci dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (§ 74 an. zákoníku práce). Je na stranách, zda svůj vztah sjednají jako závislou práci (která se řídí v první řadě zákoníkem práce a jen subsidiárně občanským zákoníkem), anebo jako vztah nezávislého dodavatele a objednatele (který se neřídí zákoníkem práce, ale jen občanským zákoníkem); srov. 21 Cdo 4619/2014. Smlouva (ať už formálně označená jako smlouva o dílo nebo jinak), která zastírá, že fakticky jde o závislou práci, se vždy posoudí dle své pravé povahy (§ 555 odst. 2 občanského zákoníku), tj. jako smlouva pracovní, případně jako některá z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (23 Cdo 144/2014) (KOCOUREK, Jiří. § 2401 [Zvláštní úprava pracovněprávních vztahů]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 2.). Nebudou-li tedy naplněny všechny definiční znaky závislé práce, o závislou práci se nejedná a není ani dána působnost zákoníku práce (PROCHÁZKA, Jan. § 2 [Závislá práce]. In: VALENTOVÁ, Klára, PROCHÁZKA, Jan, JANŠOVÁ, Marie, ODROBINOVÁ, Veronika, BRŮHA, Dominik a kol. Zákoník práce. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 12.). Pojem závislá práce tak musí být vykládán tak, aby obsáhl veškeré formy zastřených pracovních vztahů, stejně jako práci vykonávanou bez náležité protihodnoty, např. práci „na zkoušku“ nebo práci vykonávanou pod hrozbou násilí či jiné újmy. Zároveň však nesmí tento pojem zcela ztratit obrysy, aby správní orgány nezaměňovaly závislou práci s ryze obchodními vztahy, s nefalšovaným samostatným podnikáním nebo s upřímnou mezilidskou výpomocí, ať již v podobě úsluhy blízkému člověku či nezištné laskavosti (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13.2.2014 č.j. 6 Ads 46/2013-35). Definiční znaky závislé práce (vztah nadřízenosti a podřízenosti, osobní výkon práce jménem a podle pokynů zaměstnavatele) zde kumulativně naplněny nebyly, proto soud došel k jednoznačnému závěru, že mezi účastníky šlo o podnikatelský smluvní vztah, který se řídí občanským zákoníkem. Výše uvedené závěry potvrdily i výslechy svědků, zejména pana [jméno FO], který uvedl, že žalovaný se všemi subjekty uzavíral podnikatelské smlouvy, neboť žalovaný nevěděl, jaký objem práce a v jakém rozsahu bude potřebovat. Žalobce také po celou dobu vystavoval žalovanému faktury, byť na pevnou částku, které žalovaný proplácel.

24. Pokud jde o posouzení věci, žalovaný popíral již samotné uzavření smlouvy se žalobcem o spolupráci s odůvodněním, že pan [jméno FO] (který s žalobcem spolupráci domluvil) nebyl v době jejího uzavření statutárním orgánem žalobce (tím byl pan [jméno FO]). Tuto námitku má soud za zcela irelevantní a účelovou, neboť k jednání za právnickou osobu nejsou oprávněni jen členové statutárního orgánu, ale celá řada dalších osob (např. podle § 166 odst. 1 občanského zákoníku zaměstnanci), jakož i jakékoli jiné zmocněné osoby. Takovou zmocněnou osobou byl i svědek [jméno FO], který k jednání za žalovaného nepotřeboval písemně vystavenou plnou moc, ale postačovalo ústní zmocnění. Z výpovědi svědka [jméno FO] vyplývá, že byl oprávněn jednat za žalovaného, neboť zastával pozici interim managementu. Jak z účastnického výslechu žalobce, tak z výslechu svědků vyplynulo, že většinu lidí, kteří pracovali pro žalovaného, fakticky najímal pan [jméno FO] a smlouvy s nimi následně uzavíral pan [jméno FO], který tak schvaloval nejen vybrané osoby, ale i sjednané podmínky včetně odměny za práci. Veškeré vystavené faktury proplácel za žalovaného pan [jméno FO], který tak měl dokonalý přehled o fakturaci a platbách a rozhodoval o proplacení faktur. [jméno FO] jako člen správní rady žalovaného fakticky delegoval část své činnosti na jinou osobu. To mu umožňuje § 164 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, který v sobě obsahuje generální oprávnění členů statutárního orgánu zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech, nehovoří však o tom, že by člen statutárního orgánu nemohl část své pravomoci delegovat na dalšího zástupce. Z všeobecného jednatelského oprávnění zakotveného v ustanovení § 164 odst. 1 plyne i oprávnění členů statutárního orgánu udělit za právnickou osobu plnou moc k určitému jednání (viz LASÁK, Jan. § 164 [Zastupování členem statutárního orgánu]. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 613, marg. č. 6.). Vzhledem k tomu, že se na statutární orgán použije obecná úprava týkající se zastoupení, má soud za to, že na uvedenou situaci lze navíc aplikovat i § 438 a § 440 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, podle kterých zástupce může určitou činností pověřit dalšího zástupce, odpovídá však za jeho řádný výběr.

25. Pokud by zástupce zástupčí oprávnění překročil, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna. Pokud by, jak žalovaný uváděl, došlo k překročení zástupčího oprávnění podle § 440 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, či pokud by za žalovaného jednal někdo, kdo k tomu nebyl oprávněn, tak měl žalovaný několik měsíců, aby na to reagoval, případně aby se svých práv domáhal soudní cestou (žalovaný nejen, že tak neučinil, ale faktury žalobci několik měsíců proplácel). Vše výše uvedené navíc nemůže být v rozporu se zájmy třetí osoby (zde žalobce), který jednal v dobré víře, a který svou část dohody vůči žalovanému splnil. Skutečnost, že se účastníci rozhodli ponechat smlouvu v rovině ústní rovněž nemění nic na faktu, že byla platně uzavřena (§ 1757 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a contrario), jak vyplývá nejen z výpovědi žalobce, ale i z výpovědi svědka [jméno FO] a z emailu svědka z 28.1.(2022), přičemž byla sjednána fixní měsíční odměna, tj. bez ohledu na počet odpracovaných hodin či splněných úkolů.

26. Soud tak dospěl k závěru, že strany uzavřely smlouvu o spolupráci jako zvláštní typ (nepojmenované) smlouvy ve smyslu § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, přičemž mezi stranami nebylo sporu o rozsahu a obsahu práv a povinností obou stran, byť smlouva byla uzavřena ústně. Ústně, popř. konkludentně pak byla smlouva změněna v části týkající se odměny žalobce, která byla navýšena na částku 100.000,-Kč měsíčně, jak lze dovodit z toho, že žalobce tuto částku žalovanému pravidelně fakturoval a žalovaný ji žalobci pravidelně proplácel, jak bylo v řízení rovněž prokázáno. Počátek spolupráce (únor 2022) vyplývá jak z účastnického výslechu žalobce, tak z listinných důkazů (vystavené faktury). Žalobce si s panem [jméno FO] nejprve vyměnil e-maily, poté spolu měli telefonický pohovor. Následně mezi nimi bylo v hrubých rysech ujednáno, jak by spolupráce měla vypadat. Podmínky další, konkrétní, spolupráce se odvíjely od e-mailových a ústních dohod. Soud má za prokázané, že spolupráce byla uzavřena ve smyslu marketingové propagace žalovaného žalobcem, a to zejména v oblasti rozvoje značky, za což žalobci mělo být poskytnuto peněžité plnění ve výši 100.000,- Kč měsíčně podle vystavených faktur. Žalobce podle této dohody žalovanému zasílal faktury a žalovaný je (byť s prodlením) hradil. Spolupráce pak byla ukončena dohodou stran k 22.7.2022 (email žalobce panu [jméno FO]; žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by došlo k ukončení spolupráce k dřívějšímu datu). Pokud žalovaný žalobci neuhradil poslední fakturu s odůvodněním, že žalobce neměl požadované výsledky, k tomu soud podotýká, že odměna žalobce nebyla sjednána podle výsledků, ale jako fixní. Dokonce i ta část odměny sjednaná jako variabilní (10.000,-Kč na konci kvartálu) byla zjevně vyplácená jako fixní, neboť byla fakturována a proplácena každý měsíc a z výpovědi žalobce vyplývá, že tak činil po dohodě se svědkem [jméno FO]. Žalobce tak činnost pro žalovaného odváděl až do doby, kdy se účastníci domluvili na ukončení spolupráce ke dni 22.7.2022. Žalobci tak náleží odměna za odvedenou činnost v měsíci červnu roku 2022, tedy částka 100.000,- Kč, a to včetně příslušenství podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti faktury, kdy se žalovaný dostal do prodlení, tj. od 15.7.2022.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch a náleží mu proto plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000,- Kč, z odměny za 7 úkonů právní služby po 5.100,- Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis repliky, účast na jednání soudu dne 10.2.2023, 24.5.2023 a dne 27.9.2023, které přesáhlo dvě hodiny) dle ustanovení § 7 bodu 5 vyhlášky č.177/1996 Sb. a sedm režijních paušálů po 300,- Kč podle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č.177/1996 Sb., a jedné paušální náhrady ve výši 300,- Kč dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č.254/2015 Sb. za předžalobní výzvu (neboť soud má za to, že k jejímu sepisu není třeba právního zastoupení a nejedná se proto o účelný úkon). S ohledem na skutečnost, že je zástupce žalobce plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 7.938,- Kč. Soud dále přiznal žalobci cestovné v celkové výši 2.400,- Kč za cesty ze sídla právního zástupce žalobce k soudu a zpět na jednání soudu ve dnech 10.2.2023, 24.5.2023 (819,-Kč za každou) a dne 27.9.2023 (762,-Kč) při použití vlastního automobilu dle předložené kopie technického průkazu podle vyhlášky č.467/2022 Sb. ve znění vyhl. č.85/2023 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Cestovné je tvořeno náhradou za cestu ze sídla advokáta ke zdejšímu soudu - [adresa] a zpět (4 x 54 km dle internetových stránek www.mapy.cz), při průměrné spotřebě paliva 5,4 l benzínu na 100 km dle technického průkazu vozidla, při průměrné ceně paliva dle § 4 písm. c) vyhlášky 44,10 Kč/l, a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel dle § 1 písm. b) vyhlášky 5,2 Kč/km. Žalobci dále náleží náhrada za cestu ze sídla právního zástupce žalobce ke zdejšímu soudu a zpět na jednání soudu dne 27.9.2023 při použití vlastního automobilu dle předložené kopie technického průkazu podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve znění vyhl. č.191/2023 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Cestovné je tvořeno náhradou za cestu ze sídla advokáta ke zdejšímu soudu - [adresa] a zpět (2 x 54 km), při průměrné spotřebě paliva 5,4 l benzínu na 100 km dle technického průkazu vozidla, při průměrné ceně paliva dle § 4 písm. c) vyhlášky 34,40 Kč/l, a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel dle § 1 písm. b) vyhlášky 5,2 Kč/km. Dále náleží žalobci náhrada za promeškaný čas za 3 x 2 hodiny po 100,-Kč za každou započatou půlhodinu, tj. 600,-Kč s navýšením o 21% DPH částkou 126,-Kč, tj. celkem 726,-Kč. Celkem tak žalobci náleží náhrada nákladů řízení (vč. soudního poplatku) ve výši 54.164,-Kč.

28. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce, jemuž byla přiznána náhrada nákladů, v tomto řízení zastupoval advokát, bylo ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen náhradu nákladů zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.