25 C 280/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci] proti [údaje o účastníkovi], o zaplacení 72.000 Kč s přísl., takto:

Výrok

I. Žaloba žalobce, kterou se domáhá na žalovaném č. 1 a žalovaném č. 2 zaplacení částky 72.000 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení p. a. od 2.6.2021 do zaplacení tak, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost plnit druhého, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 15.6.2021 domáhá na žalovaných zaplacení částky 72.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 72.000 Kč od 2.6.2021 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních žalovaných. V žalobě uvádí, že žalobce dne 3.3.2014 uzavřel s žalovaným č.1) smlouvu o poskytnutí sídla obchodní společností, na základě které se zavázal žalovanému č.1) zprostředkovat pro účely zápisu do obchodního rejstříku souhlas s umístěním sídla žalovanému č.1) na adrese [adresa] za úplatu 4.188 Kč bez DPH za každých byť jen započatých 12 kalendářních měsíců umístění sídla na této zprostředkovávané adrese. Oprávnění mít danou adresu zapsanou jako sídlo měl žalovaný předplaceno do 3.3.2017. V případě, že by po tomto datu žalovaný č.1) nechtěl nadále užívat danou adresu jako sídlo, byl v souladu se smlouvou povinen učinit kroky k výmazu této skutečnosti z obchodního rejstříku. V opačném případě se zavázal do 3 dnů od uplynutí uvedeného data zaplatit opět částku ve výši 4.188 Kč bez DPH, kterým by bylo oprávnění užívat sídlo na dané adrese prodlouženo o dalších 12 měsíců. Žalobce splnil svou povinnost vyplývající ze smlouvy, tedy zprostředkoval žalovanému č.1) pro účely zápisu do obchodního rejstříku souhlas s umístěním sídla, označil žalovaného včetně IČa v prostorách nemovitosti, přebíral zásilky určené žalovanému č.1) a vyrozumíval ho o možnosti vyzvednutí v sídle žalobce. Žalovaný č.1) však naproti tomu svou část dohody nesplnil a po uplynutí předplacené doby za poskytnutou službu dohodnutou úplatu neuhradil a ani neučinil kroky k výmazu zprostředkované adresy z obchodního rejstříku, kdy tato zde figuruje do dnešního dne. Na základě výše uvedené smlouvy je tak od 7.3.2017 v prodlení se závazkem k úhradě dlužné úplaty. V souladu s čl. IV. odst. 2 smlouvy se žalovaný č.1) zavázal v případě prodlení s úhradou úplaty dle Čl. II k provedení pravomocného výmazu zprostředkované adresy z obchodního rejstříku. V případě porušení této povinnosti je žalovaný č.1) povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 2.000 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení s plněním této povinnosti. Povinnost k zaplacení smluvní pokuty tak vzniká nesplněním povinnosti zajistit výmaz adresy z obchodního rejstříku. Žalovaný č.1) je tak od 7.3.2017 v prodlení se zaplacením smluvní pokuty za 36 měsíců od června 2018 do června 2021 ve výši 72.000 Kč. Od roku 2019 ukončil žalobce nájemní smlouvu o pronájmu prostoru sloužícího k podnikání s vlastníkem nemovitosti. S ohledem na právní opatrnost a možnost vznesení námitky promlčení požaduje žalobce pouze úhradu smluvní pokuty za nesplnění povinnosti k provedení výmazu adresy sídla za poslední 3 roky zpětně. Přílohou ke Smlouvě o poskytnutí sídla obchodní společnosti, resp. Ručitelským prohlášením ze dne 3.3.2014 se žalovaná č.2) zavázala k uspokojení závazku žalobce v případě, že k tomuto nedojde ze strany žalovaného č.1). Dne 1.11.2017, 23.4.2020 i 4.2.2021 byla žalované č.2) zaslána písemná výzva k úhradě dluhu a předžalobní upomínka, ve které byla žalovaná č.2) vyzvána právním zástupcem žalobce k zaplacení neuhrazené pohledávky a smluvní pokuty. Žalovaná č.2) byla rovněž upozorněna na svůj ručitelský závazek za řádnou a včasnou úhradu veškerých závazků ze smlouvy mezi žalobcem a žalovaným č.1). Výzvu zaslanou prostřednictvím provozovatele poštovních služeb formou doporučeného psaní s dodejkou si žalovaná č.2) nevyzvedla. Od 2.6.2021 jsou žalovaní v prodlení se zaplacením dlužné částky, jelikož ze strany žalovaného č.1) k výmazu sídla na výše uvedené adrese nedošlo a zároveň nebyla uhrazena ani smluvená částka dle smlouvy, byť je daná adresa jako sídlo žalovaného č.1) i nadále využívána. Podáním z 11.1.2022 žalobce poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10.5.2021 sp.zn. 39Co 100/2021 a rozsudek ze dne 21.4.2021 sp.zn. 39 Co 126/2021 v obsahově podobné věci, v nichž soud dovodil, že žalobce se žalovanou uzavřením předmětné smlouvy innominátní neporušili kogentní ustanovení zákona, ani jej touto cestou neobcházeli, protože podle zákona k umístění sídla na adrese postačuje souhlas vlastníka či osoby oprávněné s nemovitostí nakládat, aniž by zde musela příslušná osoba skutečně sídlit, když ustanovení § 429 občanského zákoníku podnikateli neukládá povinnost mít na adrese sídla zapsané v obchodním rejstříku, rovněž sídlo skutečné. Naopak zákon předvídá situace, kdy se faktické sídlo od zapsaného liší. Povinnost mít skutečné sídlo na adrese zapsané v obchodním rejstříku nelze přitom dovodit ani z ustanovení § 14 odst. 2 zák. č. 304/2013, o veřejných rejstřících, v němž se požaduje pouze povinnost doložit právní titul k užívání prostor osobou, která zapisované osobě udělila souhlas s umístěním sídla. Ten žalobce žalované pro zápis adresy do veřejného rejstříku poskytl. Proto zprostředkování tzv. virtuálního sídla není v rozporu se zákonem. Zákon předvídá situaci, kdy se faktické sídlo od zapsaného liší a pro ten případ stanoví právo třetích osob dovolat se i skutečného sídla podnikatele. Legálností institutu virtuálního sídla se zabývají např. i rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 9Af 21/2017 čl. 37, dále usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.10.2011 sp.zn. 29 Cdo 1654/2011 (zde byl předmětem právní posouzení stav za platnosti staré úpravy) a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7.8.2018 sp.zn. 7 Cmo 87/2018, podle nichž institut virtuálního sídla je zákonem předvídaný a nikoliv zakázaný. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 30.8.2021 pod č.j. EPR 144598/2021-12 pak zdejší soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Usnesením ze dne 22.září 2021 pod č.j. EPR 144598/2021-14 pak soud platební rozkaz zrušil. Žalovaný č.1 se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Žalovaná č.2 navrhla zamítnutí žaloby, neboť byla statutárním zástupcem žalované společnosti do 31.3.2016, od kdy se jím stal [anonymizováno] – [jméno] [příjmení]. Za jejího působení byla dohoda se žalobcem řádně plněna. Vzhledem k tomu, že žalovaná č.2 je občanem Ukrajiny, zkoumal soud v první řadě otázku své pravomoci. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky, soud zjistil, že žalovaná č.2 má povolen trvalý pobyt na území ČR od 30.1.2015. Od 31.10.2016 do 31.12.2017 byla hlášena u [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] – [část obce]. Vzhledem k tomu, že k 1.1.2014 nabyl účinnosti z. č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, zabýval se soud otázkou, zda použít právě tento zákon či zda použít stávající předpisy, tj. z. č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, který platil až do 31.12.2013. Podle § 123 odst. 1 z. č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (přechodná ustanovení) vznik a existence právních poměrů a skutečnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně volby práva, se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení tohoto zákona se použije i pro právní poměry vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti, jestliže jsou trvalé dlouhodobé povahy a dochází v nich k opětovným nebo trvajícím jednáním účastníků a skutečnostem pro ně významným po dni nabytí jeho účinnosti, pokud jde o taková jednání a skutečnosti. Podle odst. 2 pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použijí i nadále ustanovení dosavadních právních předpisů o pravomoci českých soudů. To platí i pro řízení ve věcech uznání a výkonu cizích rozhodnutí a cizích rozhodčích nálezů ohledně podmínek pro jejich uznání a výkon. V dané věci bylo řízení zahájeno dne 15.6.2021 a jedná se o nárok ze smlouvy uzavřené v roce 2014. Za takové situace je třeba aplikovat na posouzení pravomoci soudu i na posouzení rozhodného práva zákon č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém. Jelikož je žalovaná č.2 státním příslušníkem Ukrajiny, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalovaného č.2 na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Ve vztahu k Ukrajině je Česká republika vázána Smlouvou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech vyhlášenou ministrem zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb.m.s. Podle článku 48 odst. 1 této smlouvy se smluvní závazkové vztahy řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Podle odst. 2 jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku. Podle odst. 3 pro řízení o sporu ohledně nemovitého majetku, který vznikne ze smluvních vztahů, o nichž pojednává odstavec 2 tohoto článku, justiční orgán použije právní řád té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nalézá. Podle odst. 4 forma smlouvy se řídí právním řádem smluvní strany, kterým se řídí samotný smluvní závazek. Podle odst. 5 pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Podle článku 49 odst. 1 odpovědnost za náhradu škody kromě odpovědnosti, která vyplývá ze smluvních závazků, se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, jež se stala předpokladem pro uplatňování nároku na náhradu škody. Přitom, pokud ten, kdo škodu způsobil, nebo ten, komu byla škoda způsobena, jsou občany a bydlí anebo mají své sídlo a jsou registrováni na území druhé smluvní strany, mohou se použít rovněž právní předpisy této druhé smluvní strany. Podle odst. 2 pravomoc k řízení o sporech týkajících se závazků z odpovědnosti za škodu mají justiční orgány smluvní strany, jejíž právní předpisy se použijí v souladu s odstavcem 1 tohoto článku. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Podle § 89a o.s.ř. účastníci řízení ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti se mohou písemně dohodnout na místní příslušnosti jiného soudu prvního stupně, ledaže zákon stanoví příslušnost výlučnou. Žalobce a žalovaný č.1) si sjednali pravomoc českých soudů a místní příslušnost zdejšího soudu, přičemž žalovaná č.2) se zdržuje na území ČR a je ručitelem žalovaného č.1), takže je účelné nárok žalobce projednat a rozhodnout v jednom řízení, aby se zabránilo vydání vzájemně neslučitelných rozhodnutí v oddělených řízeních. Je tak dána pravomoc i příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8 (srov. § 6 odst. 1 zákona č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním). Soud nařídil ústní jednání. K jednání dne 22.4.2022 se žalovaní nedostavili, a proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti. Žalobce poukázal na rozsudky Městského soudu v Praze (č.j. 39 Co 9/2021- 80 a 39 Co 126/2021- 85, sp. zn. 9 Af 21/2017), článek 37 usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19.10.2011 sp. zn. 29 Cdo 1654/2011 a 20 Cdo 3194/2008 a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 7.8.2018 sp. zn. 7 Cmo 87/2018, ve kterých soudy dovodily, že tzv. virtuální sídla neporušují zákon. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: údaje o subjektech DPH, dodejka datové zprávy, smlouva o poskytnutí sídla obchodní společnosti mezi [právnická osoba] jako povinným a žalobcem jako oprávněným z 3.3.2014 včetně přílohy ke smlouvě o poskytnutí sídla společnosti v podobě ručitelského prohlášení žalované č. 2 ze dne 3.3.2014, výzva k úhradě dluhu a předžalobní upomínka právního zástupce žalobce žalovanému č. 1 ze dne 4.2.2021 a žalované č. 2 z 23.4.2020 a ze dne 4.2.2021 včetně kopie poštou vrácených obálek, e-mailová předžalobní upomínka, výzva k úhradě dluhu a předžalobní upomínka z 1.11.2017 právního zástupce žalované č. 2 včetně kopie poštou vrácené obálky, potvrzení o provedené lustraci v CEO ohledně žalované č. 2, potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně žalované č. 1 a žalované č. 2, lustrace v centrální evidenci vězňů ohledně žalované č. 2, sdělení Pražské správy sociálního zabezpečení z 10.1.2022, sdělení Ministerstva vnitra České republiky ohledně žalované č. 2 z 11.1.2022 a sdělení Úřadu práce České republiky z 24.1.2022, úplný výpis z obchodního rejstříku žalovaného, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9.června 2021 č. j. 39 Co 126/2021-85, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21.dubna 2021 č. j. 39 Co 9/2021-80, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31.ledna 2019 č. j. 9 Af 21/2017-84, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7.8.2018, sp. zn. 7 Cmo 87/2018 a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19.10.2011 sp. zn. 29 Cdo 1654/2011. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Ze smlouvy o poskytnutí sídla obchodní společnosti soud zjistil, že žalovaný č. 1 společnost [právnická osoba] jako povinný uzavřel dne 3.3.2014 s žalobcem jako oprávněným smlouvu o poskytnutí sídla obchodní společnosti. Podle článku I. bodu 1 této smlouvy oprávněný se touto smlouvou zavazuje k tomu, že povinnému zprostředkuje souhlas s umístěním sídla povinného, a to pouze pro účely zápisu sídla v obchodním rejstříku po níže stanovenou dobu na adrese [adresa], a to za úplatu sjednanou níže v této smlouvě, kterou se povinný zavazuje hradit řádně a včas. Podle bodu 2 povinný bude mít zapsáno, respektive je oprávněn mít zapsánu jako sídlo společnosti obchodního rejstříku na základě zprostředkování oprávněného zprostředkovávanou adresu. Podle článku II. bodu 1 za zprostředkování souhlasu s umístěním sídla povinného dle této smlouvy náleží oprávněnému úplata ve výši 4.188 Kč bez DPH, a to za každých byť jen započatých 12 kalendářních měsíců umístění sídla oprávněného na zprostředkovávané adrese. Podle bodu 2 povinnost povinného uhradit oprávněnému úplatu dle této smlouvy ve výši 4.188 Kč bez DPH za každých byť jen započatých 12 kalendářních měsíců umístění sídla oprávněného na zprostředkovávané adrese trvá po celou dobu, po kterou bude mít povinný zapsanou jako sídlo společnosti v obchodním rejstříku zprostředkovávanou adresu, a to i bez ohledu na případné odstoupení či ukončení této smlouvy. Povinný je tedy povinen k úhradě úplaty podle této smlouvy po celou dobu, kdy bude jako sídlo povinného v příslušném obchodním rejstříku uvedena zprostředkovávaná adresa, a to bez ohledu na to, že i v případě, kdy došlo k ukončení této smlouvy. Podle bodu 3 oprávnění mít zprostředkovávanou adresu zapsanou jako sídlo, má povinný platné na základě předplacení do 3.3.2015. V případě, že povinný nebude mít k uvedenému datu zapsanou v obchodním rejstříku jako adresu sídla adresu odlišnou od zprostředkovávané adresy, zavazuje se zaplatit oprávněnému nejpozději do 3 dnů od uplynutí uvedeného data finanční částku ve výši 4.188 Kč bez DPH. Uhrazením této částky se oprávněný povinného mít zapsané sídlo v obchodním rejstříku na zprostředkovávané adrese prodlouží o dalších 12 kalendářních měsíců počítaných od uplynutí data uvedeného v první větě tohoto článku. Uvedené ustanovení se použije opakovaně až do okamžiku, kdy zprostředkovávaná adresa bude u povinného vymazána z obchodního rejstříku. Úplata dle této smlouvy je vždy splatná nejpozději do 3 dnů od uplynutí období 12 kalendářních měsíců, za které byla úplata řádně uhrazena. Podle bodu 5 v případě prodlení povinného s úhradou úplaty či jakékoliv jiné platby dle této smlouvy, si smluvní strany sjednávají smluvní pokutu ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou úplaty či jiné platby ze strany povinného, kterou se povinný zavazuje uhradit nejpozději do 14 dnů od obdržení písemné výzvy oprávněného k její úhradě. Podle článku III. bod 1 tato smlouva se uzavírá na dobu určitou, a to konkrétně na dobu, po kterou je zapsána jako sídlo povinného v příslušném obchodním rejstříku zprostředkovávaná adresa. Povinný není oprávněn tuto smlouvu vypovědět ani jiným způsobem ukončit před okamžikem výmazu zprostředkovávané adresy jako sídla povinného z příslušného obchodního rejstříku. Oprávněný je oprávněn tuto smlouvu vypovědět v případě prodlení povinného s uhrazením úplaty, její části nebo jakékoli jiné platby dle této smlouvy, přesáhne-li prodlení 30 kalendářních dnů, výpovědní lhůta činí v tomto případě 1 měsíc a počíná běžet okamžikem odeslání výpovědi povinnému na jeho výše uvedenou adresu sídla či výše uvedenou emailovou adresu. Oprávněný je oprávněn tuto smlouvu také kdykoliv vypovědět, a to i bez uvedení důvodu, přičemž výpovědní lhůta činí v tomto případě 6 měsíců a počne běžet okamžikem odeslání výpovědi povinnému na jeho výše uvedenou adresu sídla či výše uvedenou emailovou adresu. Podle bodu 2 povinný bere na vědomí, že nemá za žádných okolností ani při odstoupení či jiném ukončení této smlouvy nárok na vrácení již poskytnutého finančního plnění oprávněnému na základě této smlouvy, jelikož úplata přísluší oprávněnému za každých byť jen započatých 12 kalendářních měsíců umístění sídla na zprostředkovávané adrese – to znamená úplata ani její část, která byla již uhrazena, se nevrací. Odměna dle této smlouvy náleží zprostředkovateli na zajištění oprávnění mít sídlo společnosti zapsané na zprostředkovávané adrese po určitou dobu na základě předplacení a záleží pouze na povinném, zda toto oprávnění využije či nikoliv. Podle článku IV. bod 1 povinný je povinen zajistit si dosílku veškerých poštovních zásilek na jinou adresu, než je zprostředkovaná adresa a neuvádět sídlo společnosti (zprostředkovávanou adresu) jako svou provozovnu. Povinný bere na vědomí, že na zprostředkovávané adrese bude mít pouze hromadnou a společnou poštovní schránku a že zde nebude jakkoliv přijímána jeho korespondence, než vhozením do této hromadné schránky. Dále bere povinný na vědomí, že v prostorách nemovitosti na zprostředkovávané adrese nebude mít žádný majetek a nebude zde vykonávána jakkoli žádná jeho obchodní či jiná činnost a že bude mít do nemovitosti na zprostředkovávané adrese fyzický přístup pouze po předchozí dohodě s oprávněným na oprávněným stanovenou dobu (a za odměnu). Podle bodu 2 v případě, že povinný neuhradí úplatu v souladu s článkem II. této smlouvy na období dalších 12 kalendářních měsíců, která by ho opravňovala k užití zprostředkovávané adresy na toto další období nebo bude ze strany oprávněného tato smlouva jakkoliv skončena, je povinný povinen nejpozději do 30 dnů počítaných od prvního dne prodlení s úhradou úplaty, respektive do 30 dnů počítaných od uplynutí výpovědní lhůty či od okamžiku účinnosti jiného ukončení této smlouvy provést pravomocný výmaz zprostředkovávané adresy z obchodního rejstříku. Povinný je v těchto případech tedy povinen bezprostředně učinit veškeré kroky k odstranění sídla ze zprostředkovávané adresy, zejména je povinen zajistit rozhodnutí příslušných orgánů o umístění sídla na jinou adresu a učinit veškeré kroky k výmazu zprostředkovávané adresy z obchodního rejstříku. Pokud povinný poruší povinnost stanovenou tímto článkem a nezajistí pravomocný výmaz zprostředkovávané adresy z obchodního rejstříku povinného ve lhůtě uvedené v první větě tohoto odstavce, je povinný povinen uhradit oprávněnému smluvní pokutu ve výši 2.000 Kč za každý byť jen započatý měsíc prodlení se splněním této povinnosti, a to bezprostředně poté, kdy bude k její úhradě vyzván, nejpozději do 14 dnů od doručení výzvy k její úhradě. Podle bodu 3 pokud povinný nezjedná nápravu ve výše uvedeném smyslu a zprostředkovávanou adresu v uvedené lhůtě neodstraní z obchodního rejstříku, je oprávněný oprávněn učinit veškeré potřebné kroky k odstranění sídla ze zprostředkovávané adresy včetně všech úkonů potřebných k výmazu zprostředkovávané adresy z příslušného obchodního rejstříku. Veškeré náklady spojené s uvedeným postupem je povinný povinen oprávněnému uhradit, a to nejpozději do 14 dnů od obdržení písemné výzvy oprávněného k jejich úhradě. Povinný k tomuto uděluje oprávněnému plnou moc pro případ, že bude smlouva ukončena nebo pro případ, že bude povinný v prodlení s úhradou úplaty nebo jakékoliv jiné platby dle této smlouvy a povinný bude v prodlení s odstraněním zprostředkovávané adresy po dobu delší než 30 dnů. Podle článku V. bod 1 právní vztahy z této smlouvy se řídí právními předpisy České republiky, zejména pak obchodním zákoníkem. Podle bodu 3 ukončení této smlouvy nemá vliv na trvání povinnosti povinného k úhradě smluvních pokut dle této smlouvy. Úhradou jakékoliv smluvní pokuty není dotčen nárok oprávněného na náhradu škody v plné výši. Podle přílohy ke smlouvě k poskytnutí sídla společnosti žalovaný č. 2 prohlašuje tímto ve smyslu příslušných zákonných ustanovení ve vztahu k věřiteli [právnická osoba] s.r.o., že bere tímto na sebe vůči tomuto věřiteli povinnost uspokojit závazek vyplývající dlužníkovi [právnická osoba], [IČO], v této smlouvě o poskytnutí sídla společnosti (tj. závazek k úhradě dlužné úplaty 4.188 Kč bez DPH za každých byť jen započatých 12 kalendářních měsíců umístění sídla povinného na zprostředkovávané adrese dle článku II. této smlouvy, včetně závazku k úhradě sjednané smluvní pokuty a závazek k úhradě případného úroku z prodlení), jestliže jej neuspokojí tento povinný jako dlužník sám řádně a včas. Ručitel bere na vědomí, že je sjednán jako místně příslušný pro rozhodování sporů Obvodní soud pro Prahu 8 a s tímto ujednáním souhlasí. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], [IČO], soud zjistil, že společnost byla zapsána dne 25.října 2013 se sídlem na adrese [adresa], které dne 17.3.2014 bylo změněno na [adresa], kde ho má i k 2.3.2022. Původním společníkem byla společnost [právnická osoba], [IČO], od 17.3.2014 byla pak jediným jednatelem i společníkem žalovaná č.2, a to 10.3.2016 (jako společník), resp. 18.4.2016 (jako jednatel). Na tato zjištění pak ostatní provedené důkazy nemají vliv. Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Podle § 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Podle odst. 2 pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie. Podle odst. 3 pojistné smlouvy se řídí právem státu, ve kterém má pojistník obvyklý pobyt. Smluvní strany mohou zvolit rozhodné právo pro pojistnou smlouvu; jde-li o pojistnou smlouvu, na kterou se vztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie, mohou smluvní strany v rozsahu, ve kterém to tento předpis připouští, zvolit kterékoliv rozhodné právo. Smlouva o poskytnutí sídla obchodní společnosti se dle článku V. bodu 1 výslovně řídí právními předpisy České republiky. S ohledem na shora uvedená ustanovení se proto vztahy účastníků řídí českým právním řádem. Podle § 1746 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Podle odst. 2 strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena Podle § 429 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku sídlo podnikatele se určí adresou zapsanou ve veřejném rejstříku. Nezapisuje-li se fyzická osoba jako podnikatel do veřejného rejstříku, je jeho sídlem místo, kde má hlavní obchodní závod, popřípadě kde má bydliště. Podle odst. 2 uvádí-li podnikatel jako své sídlo jiné místo než své sídlo skutečné, může se každý dovolat i jeho skutečného sídla. Proti tomu, kdo se dovolá sídla podnikatele zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůže podnikatel namítat, že má skutečné sídlo v jiném místě. (dříve podle § 2 odst. 3 z.č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 - dále jen„ obchodní zákoník“ - místem podnikání fyzické osoby je adresa zapsaná jako její místo podnikání v obchodním rejstříku nebo v jiné zákonem upravené evidenci. Podnikatel, který je fyzickou osobou, je povinen zapisovat do obchodního rejstříku nebo do jiné zákonem upravené evidence své skutečné místo podnikání. Podnikatel je povinen mít k zapsaným prostorám právní důvod jejich užívání po celou dobu, kdy jsou tyto prostory zapsány jako jeho místo podnikání. Sídlem organizační složky podniku (§ 7) se rozumí adresa jejího umístění. Podle § 7 odst. 3 obchodního zákoníku provozovnou se rozumí prostor, v němž je uskutečňována určitá podnikatelská činnost. Provozovna musí být označena obchodní firmou nebo jménem a příjmením anebo názvem podnikatele, k níž může být připojen název provozovny nebo jiné rozlišující označení.) Podle § 434 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku dá-li podnikatel veřejnosti najevo, ve kterém místě podniká, umožní veřejnosti vstupovat s ním v tomto místě do právního styku v určené provozní době; jinak v době obvyklé. Podle § 435 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku každý podnikatel musí uvádět na obchodních listinách a v rámci informací zpřístupňovaných veřejnosti prostřednictvím dálkového přístupu své jméno a sídlo. Podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku uvede na obchodní listině též údaj o tomto zápisu včetně oddílu a vložky; podnikatel zapsaný v jiném veřejném rejstříku uvede údaj o svém zápisu do tohoto rejstříku; podnikatel nezapsaný ve veřejném rejstříku uvede údaj o svém zápisu do jiné evidence. Byl-li podnikateli přidělen identifikující údaj, uvede i ten. Podle odst. 2 na listině podle odstavce 1 lze uvést i další údaje, nejsou-li způsobilé vyvolat klamavý dojem. Podle § 136 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku při ustavení právnické osoby se určí její sídlo. Nenaruší-li to klid a pořádek v domě, může být sídlo i v bytě. Podle odst. 2 zapisuje-li se právnická osoba do veřejného rejstříku, postačí, pokud zakladatelské právní jednání uvede název obce, kde je sídlo právnické osoby; do veřejného rejstříku však právnická osoba navrhne zapsat plnou adresu sídla. Podle § 137 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku každý se může dovolat skutečného sídla právnické osoby. Podle odst. 2 proti tomu, kdo se dovolá sídla zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůže právnická osoba namítat, že má skutečné sídlo v jiném místě. Podle § 14 odst. 1 z.č.304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dříve § 37 odst. 2 obchodního zákoníku) navrhovatel při návrhu na zápis doloží právní důvod užívání prostor, v nichž je umístěno sídlo osoby, jíž se zápis týká; to neplatí, je-li právní důvod zjistitelný z informačního systému veřejné správy nebo jeho části, která je veřejnou evidencí, rejstříkem nebo seznamem. Podle odst. 2 k doložení právního důvodu užívání prostor postačí písemné prohlášení vlastníka nemovitosti nebo jednotky, kde jsou prostory umístěny, popřípadě prohlášení osoby oprávněné s nemovitostí, bytem nebo nebytovým prostorem jinak nakládat, že s umístěním sídla osoby souhlasí. Prohlášení nesmí být starší než 3 měsíce a podpisy na něm musí být úředně ověřeny. Podle odst. 3 zapsaná osoba musí mít právní důvod užívání prostor uvedených v odstavci 1 po celou dobu, po kterou jsou tyto prostory zapsané ve veřejném rejstříku jako její sídlo. Podle § 580 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce není důvodná. Na vztahy žalobce a žalovaných je třeba aplikovat z.č.89/2012 Sb. občanský zákoník. Smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným č.1 je smlouvou nepojmenovanou ve smyslu 1746 odst. 1 občanského zákoníku. Obsahem smlouvy je fakticky poskytnutí podkladů žalované společnosti, které jí umožní zapsat do obchodního rejstříku sídlo na adrese [adresa], aniž by však této společnosti vzniklo oprávnění prostory na uvedené adrese skutečně užívat. Smlouva tak směřuje k obcházení zákona, zejména § 14 odst. 1 z.č.304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, neboť zákon se řídí principem, že ve veřejných rejstřících mají být zapsána skutečná sídla (právnických i fyzických osob). Smyslem smlouvy je poskytnout žalovanému č.1 souhlas s umístěním sídla obchodní společnosti na určitém místě pro účely zápisu do obchodního rejstříku, aniž by se na daném místě sídlo žalovaného mělo a podle smlouvy vůbec mohlo nacházet. Sídlo právnické osoby plní obdobnou funkci jako bydliště u osoby fyzické. Je to místo, kde lze kontaktovat osoby jednající jménem právnické osoby, tedy kontaktovat právnickou osobu samotnou. Ustanovení čl. IV. bodu 1 předložené smlouvy popírá smysl právní úpravy sídla právnické osoby, neboť s umístěním sídla spojuje další závazky fakticky vylučující existenci sídla žalovaného č.1 na uvedeném místě. Smyslem celé smlouvy je obejití kogentních ustanovení zákona, zejména § 434 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku a § 14 odst. 1 z.č.304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, jejichž smyslem je zajištění fungování sídel obchodních společností, která jsou nezbytná pro komunikaci s těmito osobami ze strany třetích osob, tzn. fyzických osob (spotřebitelů či podnikatelů) a právnických osob, včetně státu a jeho orgánů. Jedná se tak o absolutní neplatnost ve smyslu § 580 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku. Celá smlouva je tak zaměřena na obcházení zákona, k tomu, aby bylo deklarováno sídlo společnosti tam, kde se fakticky podle předložené smlouvy nacházet nemůže, čímž je uváděn v omyl obchodní rejstřík a následně všechny osoby, které vcházejí ve styk s žalovanou společností. Vzhledem k tomu, že smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem, nemohl vzniknout platně ani nárok žalobce na smluvní pokuty zakotvené ve smlouvě, neboť nevznikl-li platně závazek zajištěný smluvní pokutou, nemůže dojít ani ke vzniku nároku na smluvní pokutu (§ 2048 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku). Nevznikl-li žalovanému č.1 platný závazek, nemohl vzniknout ani žalované č.2 ručitelský závazek ve smyslu § 2019 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku. Soudu proto nezbylo, než žalobu žalobce zamítnout. Soud I.stupně se neztotožňuje s názory uvedenými v rozhodnutích, na něž žalobce odkazoval, neboť tato rozhodnutí zjevně nezvážila všechny aspekty, které tzv. virtuální sídla v reálném i právním životě přináší. Jak vyplývá i z rozsudků Městského soudu v Praze, smlouvy na tzv. virtuální sídla jsou konstruovány tak, aby žalovaný č.1) reálně žádné užívací právo k nemovitosti, na níž má umístěné sídlo, nenabyl. Jedná se tedy skutečně o rozpor se zákonem a obcházení § 37 odst. 2 obchodního zákoníku (nyní § 14 odst. 1, 2 a 3 z.č.304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob), neboť toto ustanovení vyžaduje právní důvod užívání prostor adresy sídla, a to dokonce po celou dobu zápisu (bývá to důvodem pro nařízení likvidace společnosti v rejstříkovém řízení). Pokud tedy zákonodárce do zákona vtělil tuto povinnost, zjevně tím sledoval nějaký účel. Pokud soudní praxe aprobuje používání virtuálních sídel, schvaluje tím obcházení zákonných povinností, což je samo o sobě velmi špatný signál pro právní stát. Dalším důvodem, pro který by soudy neměly přistoupit na tolerování virtuálních sídel je pak skutečnost, že virtuální sídla umožňují vznik a existenci společností, které fakticky nevyvíjejí žádnou hospodářskou činnost, ale slouží toliko pro různé zastírací převody, machinace a případně přímo pro trestnou činnost. Takovéto společnosti jsou pro stát a jeho orgány včetně orgánů činných v trestním řízení nekontaktní, nespolupracují, nevyvíjí žádnou ekonomickou činnost, slouží pouze jako skořápka a nástroj různých zastíracích úkonů, což je nepochybně nežádoucí společenský jev. Kromě toho stát se prostřednictvím rejstříkových soudů a státního zastupitelství naopak pracně snaží takovéto subjekty z obchodního rejstříku eliminovat a vymazávat, což je činnost zdlouhavá a nákladná. Soud I.stupně proto nemá nejmenší pochybnosti, že smlouvy umožňující tzv. virtuální sídla jsou absolutně neplatné podle § 588 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku pro rozpor se zákonem, neboť narušují veřejný pořádek. Soud proto žalobu žalobce zamítl. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými pak soud rozhodl podle § 142 odst.1 o.s.ř., když procesně úspěšným žalovaným přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaným však žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.