25 C 322/2022- 223

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Miloslava Sládka a přísedících [jméno] [celé jméno účastnice] a [titul] [příjmení] v právní věci žalobce [celé jméno žalobce], narozeného [datum], státního příslušníka Australského společenství, trvalým pobytem [adresa žalobce], zastoupeného [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupenému [titul] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa], o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, takto:

Výrok

I. Žaloba žalobce, kterou se domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobci dopisem žalovaného ze dne [datum], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 32.767 Kč k rukám právního zástupce žalovaného [titul] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] doručenou soudu téhož dne se žalobce domáhá určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] daná žalovaným žalobci je neplatná. V žalobě uvádí, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] uzavřené na dobu neurčitou, byl žalobce zaměstnán u žalovaného na pozici IT Infrastructure Lead. Účastníci řízení následně dne [datum] uzavřeli dodatek [číslo] k uvedené pracovní smlouvě, na základě kterého se druh práce žalobce změnil na Executive Director, a žalobce se tak stal vedoucím zaměstnancem žalovaného. Dne [datum] žalovaný rozhodl o organizační změně, kterou mělo dojít k zániku původní pracovní pozice žalobce (IT Infrastructure Lead). Dne [datum] žalovaný žalobce z pozice vedoucího zaměstnance Executive Director odvolal a žalobci vypověděl pracovní poměr podle § 52 písm. c) zákoníku práce pro jeho nadbytečnost z důvodu výše uvedené organizační změny. Žalobce odmítl odvolání z pozice vedoucího zaměstnance a výpověď z pracovního poměru na pracovišti převzít. Fakticky však podle žalobce k organizační změně nedošlo, pozice IT Infrastructure Lead zůstala neobsazená a již po [datum] (tedy prakticky ihned po uplynutí lhůty pro podání žaloby na neplatnost výpovědi) žalovaný poptával zaměstnance na pozici [příjmení] of Technology, která se od IT Infrastructure Lead liší pouze názvem. Žalobce s výpovědním důvodem nesouhlasil, neboť po odvolání z pozice vedoucího zaměstnance se jeho pracovní zařazení neobnovuje. Zaslal proto žalovanému dne [datum] dopis, ve kterém mu oznámil, že ve smyslu § 69 odst. 1 zákoníku práce trvá na svém dalším zaměstnávání, neboť žalovaný měl žalobci navrhnout jinou, zdravotnímu stavu a kvalifikaci žalobce odpovídající práci. Po odvolání z pozice vedoucího zaměstnance se dle ustálené judikatury„ původní“ pracovní zařazení u stejného zaměstnavatele neobnovuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 581/2003 ze dne 14.11.2003 či sp. zn. 21 Cdo 1659/2014 ze dne 23.4.2015). Žalobce se tedy po odvolání z vedoucí pozice Executive Director nevrátil zpět na„ původní“ pozici IT Infrastructure Lead. Žalovaný měl podle žalobce správně postupovat v souladu s § 73a odst. 2 zákoníku práce, tedy navrhnout žalobci změnu jeho dalšího pracovního zařazení u žalovaného na jinou práci odpovídající žalobcovu zdravotnímu stavu a kvalifikaci (tj. jinou pracovní pozici u žalovaného). Odvoláním nebo vzdáním se pracovní pozice pracovní poměr zaměstnance nekončí. Důsledky odstoupení nebo odvolání jsou stanoveny v § 73a odst. 2 zákoníku práce. Žalovaný takovými neobsazenými pracovními pozicemi disponoval (a nadále disponuje), nabídl však žalobci pouze horší pracovní pozice, přestože disponoval pracovními nabídkami pro žalobce vhodnějšími (např. pozice Team Lead, [příjmení] and Projects department, nebo Azure Infrastructure Manager, obě s datem nástupu od [datum], dále pak ERP IT Support Manager UniField nebo IT Infrastructure Specialist (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3980/2011 ze dne 9.10.2012); neexistence vhodného pracovního místa leží na zaměstnavateli (rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 2355/2009 ze dne 26.10.2010). Dále uvedl, že měl méně jak 24 h na získání informací a poznatků o údajně volných nabídnutých pozicích ze strany žalovaného, přičemž takto krátkou dobu nelze dle ustálené judikatury považovat za přiměřenou k tomu, aby žalobce mohl učinit rozhodnutí, zda některá z pozic je pro něj vhodná a chce ji přijmout (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1528/2019 ze dne 22.10.2019). Vzhledem k tomu, že vydání rozhodnutí o organizační změně bylo pouze formální a fakticky k ní nedošlo a dále vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil svou nabídkovou povinnost (respektive dal žalobci necelých 24 hodin na sdělení, zda přijme pracovní nabídky pro žalobce nevhodné), je výpověď podle žalobce neplatná. Nadto se žalobce nemohl jako zaměstnanec stát nadbytečným, když jeho druh práce zaměstnavatel potřebuje a došlo pouze k jeho jinému organizačnímu uspořádání.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný jako spolek vznikl, aby na neziskovém základě zajišťoval podporu entitám z hnutí [anonymizována tři slova] (dále též [anonymizováno] – [anonymizována tři slova]), a to za nižší náklady, než to činí komerční subjekty. Jeho úkolem mimo jiné je, aby se co nejvíce ušetřily provozní náklady za účelem poskytnutí co největší humanitární pomoci. Je pravdou, že dne [datum] s žalobcem uzavřel pracovní smlouvu se sjednaným druhem práce IT Infrastructure Lead a dne [datum] dodatek k této pracovní smlouvě měnící sjednaný druh práce na Executive Director, ale s tím, že změna smlouvy sjednaná dodatkem je účinná pouze do doby, než zaměstnavatel (žalovaný) přijme na tuto pozici jiného zaměstnance, nejpozději do [datum]. Poté se právní vztahy stran opětovně řídí pracovní smlouvou ve znění před uzavřením výše uvedeného dodatku. Žalovaný tudíž neměl vůči žalobci nabídkovou povinnost. Dne [datum] žalovaný na pozici Executive Director přijal nového zaměstnance [jméno] [příjmení], o čemž žalobce uvědomil již o den dříve. Dne [datum] byla v důsledku organizačních změn pozice IT Infrastructure Lead zrušena, a proto bylo žalobci následujícího dne ([datum]) doručeno jak odvolání z pozice vedoucího zaměstnance, tak i výpověď. Se žalobcem sjednal změnu jeho pracovní pozice dočasně a sice do okamžiku, než bude přijat nový ředitel (Executive Director). Jinými slovy žalobce a žalovaný sjednali, že žalobce se po odvolání z funkce ředitele (Executive Director) bez dalšího vrátí zpět na svoji původní pracovní pozici IT Infrastructure Lead. V případě, že strany sjednaly, že zaměstnanec se po odvolání z vedoucí funkce vrátí na původní pracovní pozici, nemá zaměstnavatel vůči zaměstnanci nabídkovou povinnost (Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 2376/2015 uvedl, že„ zaměstnanec, který pracoval u zaměstnavatele již před svým jmenováním nebo zařazením na vedoucí pracovní místo, se může se zaměstnavatelem dohodnout, že v případě odvolání zaměstnance z vedoucího pracovního místa nebo vzdání se tohoto místa zaměstnancem jej zaměstnavatel zařadí na práci, kterou vykonával před svým jmenováním nebo zařazením na vedoucí pracovní místo. Byla-li uzavřena mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem taková dohoda, odpadá povinnost zaměstnavatele navrhnout zaměstnanci změnu jeho dalšího pracovního zařazení na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci podle ustanovení § 73a odst. 2 části první věty za středníkem zák. práce, která má smysl jen tam, kde dohoda o zařazení zaměstnance na jeho původní práci v případě jeho odvolání z vedoucího pracovního místa nebo vzdání se tohoto místa zaměstnancem nebyla sjednána a kde by jinak muselo dojít k rozvázání pracovního poměru.“). Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným však došlo k tomu, že původní pracovní pozice žalobce byla v mezidobí zrušena. Vzhledem k tomu, že původní pracovní pozice žalobce byla zrušena a žalovaný neměl nabídkovou povinnost, stal se pro něj žalobce nadbytečným. I kdyby však žalovaný nabídkovou povinnost měl, splnil ji, když žalobci ve dnech [datum] a [datum] žalobci nabídl pozice, které měl v ten okamžik neobsazené. Kromě toho Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 2121/2021 uvedl, že„ zaměstnavatel nemusí nabídnout zaměstnanci, jenž byl odvolán z funkce, veškerá volná místa, kterými disponuje a která jsou pro tohoto zaměstnance vhodná. K tomu, aby nastala fikce nadbytečnosti podle § 73a odst. 2 zákoníku práce postačuje, že zaměstnanec odmítl nabídku, podle níž alespoň některé z nabízených pracovních zařazení objektivně splňovalo požadavek vhodnosti z hlediska jeho zdravotního stavu a kvalifikace.“ [příjmení] [příjmení] of Technology je zcela odlišná od pozice IT Infrastructure Lead, účinná měla být až od ledna 2023, proto ji žalovaný žalobci nemohl nabídnout. Žalovaný přesto žalobci v zájmu zachování korektních vztahů nabídl na výběr z 9 pracovních pozic, které měl v té době k dispozici, ale žalobce je nepřijal s odůvodněním, že nemá zájem pracovat jak pro žalovaného, tak pro jinou entitu z hnutí MSF. Namísto toho požádal o odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního žalobcova výdělku. V celém průběhu dočasného působení žalobce na pozici ředitele (Executive Director), tedy od [datum], nebyla pozice IT Infrastructure Lead nikým obsazena, nehledal se na její obsazení žádný zaměstnanec, a tedy de facto neexistovala. Skutečnost, že pozice IT Infrastructure Lead již reálně neexistovala dávno před odvoláním žalobce z funkce ředitele (Executive Director), je známa i žalobci. Sám žalobce při svém dočasném působení na vedoucí pozici ředitele (Executive Director) upravil uspořádání pracovních míst tak, že s pozicí IT Infrastructure Lead se již dále nepočítalo. Tým podléhající dříve manažerovi IT Infrastructure Lead byl žalobcem rozdělen mezi další týmy. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1160/2020„ nadbytečným je zaměstnanec též tehdy, jestliže podle rozhodnutí o organizační změně zaměstnanci odpadne jen část jeho dosavadní pracovní náplně nebo pouze některá z více dosud vykonávaných prací.“ Dále žalovaný zdůraznil odlišnosti náplně práce pozic IT Infrastructure Lead a [příjmení] of Technology, o čemž svědčí i složení týmu zaměstnanců, kteří spadají pod zaměstnance na pozici [příjmení] of Technology, a těch, kteří kdysi pracovali v týmu IT Infrastructure Lead manažera. Jedná se o dvě zcela rozdílné pracovní pozice, navíc ve zcela odlišně organizované struktuře zaměstnanců žalovaného. [ulice] pozice [příjmení] of Technology, která je zcela odlišná od původní pozice IT Infrastructure Lead, byla u žalovaného zřízena v prosinci 2022 s očekávanou účinností od ledna 2023. Pracovní náplň a složení týmu [příjmení] of Technology nejvíce odpovídá, byť s určitými odlišnostmi, manažerské pozici [příjmení] of [příjmení] and Projects. V srpnu 2022 však pozici [příjmení] of [příjmení] and Projects vykonávala zaměstnankyně [jméno] [příjmení]. Žalobce o svém odvolání z vedoucí pozice Executive Director věděl nejméně od [datum] v návaznosti na to, že krátce před 2.srpnem 2022 byl vybrán ve výběrovém řízení nový ředitel (Executive Director) pan [jméno] [příjmení]. Skutečnost, že žalovaný prostřednictvím výběrového řízení vybral nového ředitele (Executive Director) byla žalobci prokazatelně známa nejpozději [datum] (respektive již [datum]), kdy obdržel e-mail od předsedkyně výboru [jméno] [příjmení], ve kterém byl informován, že novým ředitelem (Executive Director) se stane pan [jméno] [příjmení]. Navíc s ohledem na pozici, kterou žalobce vykonával, měl objektivní informace o všech, tedy i volných, pracovních místech u žalovaného a mohl je náležitě posoudit hned po obdržení e-mailu, ale též do dalšího dne ([datum]) na osobní schůzce, což potvrzuje i rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1528/2019, podle něhož„ ze všech uvedených pravidel (zásad) odvolací soud při posuzování otázky aplikace ustanovení § 73a odst. 2 zák. práce v projednávané věci vycházel, jestliže uzavřel, že za situace, že žalobkyně byla ředitelkou oblastního inspektorátu a z titulu své pracovní pozice měla objektivně vědomost o pracovních místech na inspektorátu, čili i poznatky o podmínkách výkonu nabízené pracovní pozice, mohla se s náležitou znalostí věci rozhodnout již dne [datum], zda návrh dohody na změnu pracovní smlouvy přijme či nikoliv, a že jestliže návrh zařazení na jinou vhodnou práci dne [datum] nepřijala, má se za to, že jej odmítla.“ (shodně i rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1410/2021). A v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 149/2004 Nejvyššího soudu uvedl, že„ z uvedeného ustanovení nevyplývá povinnost zaměstnavatele vytvářet pro zaměstnance, který se stal v důsledku rozhodnutí o organizační změně nadbytečným, nové pracovní příležitosti, aby mohl učinit nabídku ve smyslu ustanovení § 46 odst. 2 písm. b) zák. práce; stejně tak není smyslem uvedeného ustanovení, aby zaměstnavatel nabízel práci, o níž je zřejmé, že i na nabízeném místě bude zaměstnanec nadbytečný. [příjmení] byla splněna nabídková povinnost, musí mít zaměstnavatel potřebu, aby určitá pracovní činnost byla reálně vykonávána. Z tohoto hlediska není rozhodné, je-li potřeba této práce formalizována v podobě„ funkčních schémat“, rozhodující je potřeba určitou práci zajistit; vznikne-li o tom pochybnost, je na zaměstnavateli, aby prokázal, že tuto potřebu má. Jestliže však zaměstnavatel nemá žádnou pro zaměstnance vhodnou práci, nemá možnost jej dále zaměstnávat (v tomto smyslu nemá pro zaměstnance volné pracovní místo) a je tudíž splněna podmínka platné výpovědi podle ustanovení § 46 odst. 2 písm. a) zák. práce“ 3. Jelikož je žalobce státním příslušníkem Australského společenství, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce má na území ČR povolen trvalý pobyt rodinného příslušníka občana ČR. Hlášen je od [datum] na adrese [obec a číslo], okr. [obec] – venkov.

4. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalobce na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 z.č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Ve vztahu k Austrálii je Česká republika vázána Smlouvou mezi republikou Československou a Spojeným [příjmení] [příjmení] [jméno] a Irska o právní pomoci ve věcech občanských vyhlášenou ministrem zahraničních věcí pod [číslo] Sb.m.s., přičemž Austrálie je smluvní stranou této smlouvy dle čl. I. Vyhlášky ministrů zahraničních věcí a spravedlnosti č. 152/1938 Sb. Tato smlouva však pravomoc justičních orgánů v této věci neupravuje. Podle § 6 odst. 1 č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Podle § 84 o.s.ř. k řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak. Podle § 85 odst. 3 obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo. Žalovaný má sídlo na území [obec a číslo], tedy v obvodu zdejšího soudu, který tak je jeho obecným soudem ve smyslu ust. § 84 až 86 o.s.ř. a je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. je dána pravomoc i příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8 (srov. § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním).

5. Soud učinil na základě listinných důkazů a svědeckých výpovědí následující skutková zjištění: Mezi účastníky je nesporné, že spolu uzavřeli pracovní smlouvu na dobu neurčitou, na základě které žalobce jako zaměstnanec pro žalovaného jako zaměstnavatele od [datum] vykonával práci na pozici IT Infrastructure Lead. Na základě vzájemné dohody obsažené v dodatku [číslo] žalobce od [datum] pro žalovaného dočasně (do doby, než žalovaný toto místo obsadí jiným zaměstnancem, nejdéle do [datum]) vykonával pozici ředitele (Executive Director), čímž se stal vedoucím zaměstnancem. Odvolán z této pozice mohl být pouze písemně, s tím, že jeho pracovní poměr tím nekončí (pracovní smlouva vč, dodatku [číslo] na č.l. 7-10 a [číslo] spisu), ale jakmile k tomu dojde, právní vztahy se mezi stranami opětovně řídí smlouvou ve znění před uzavřením dodatku. O tom, že funkce ředitele (Executive Director) bude obsazena novým zaměstnancem byl žalobce informován e-mailem, kterým mu žalovaný zároveň poděkoval za jeho dosavadní činnost (e-mail ze dne [datum] na č.l. 136 p.v.). Dne [datum] byl žalobce ke dni [datum] písemně odvolán z pozice ředitele (Executive Director), neboť na toto místo byl přijat nový zaměstnanec pan [jméno] [příjmení] (odvolání vedoucího zaměstnance na č.l. 11 spisu, e-mail ze dne [datum] na č.l. 15 spisu). Vzhledem k tomu, že z funkce ředitele (Executive Director) byl žalobce odvolán k [datum], ke dni [datum] se měl vrátit na svou původní pracovní pozici - IT Infrastructure Lead. [jméno] však zaměstnavatel ke dni [datum] zrušil (rozhodnutí o organizační změně ze dne [datum] na č.l. 70 spisu) a žalobce se tak pro něj stal nadbytečným. Žalovaný dal žalobci výpověď z pracovního poměru s tím, že pracovní poměr skončí uplynutím výpovědní doby dne [datum] a žalobci bude vyplaceno odstupné ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku (výpověď z pracovního poměru na č.l. 16-17 spisu). Žalovaný žalobci nabídl jiné pracovní pozice, avšak k jeho výslovnému dotazu mu zároveň sdělil, že se tyto pozice pro něj nehodí (e-mailová komunikace mezi žalobcem a žalovaným na č.l. 96-101 a [číslo] spisu). Žalovaný žalobci nabídl šestiměsíční odstupné (e-mailová komunikace mezi žalobcem a žalovaným na č.l. 122 p.v. spisu). Žalobce žalovanému písemně sdělil, že trvá na svém dalším zaměstnávání, neboť nesouhlasí s tím, že by byl pro žalovaného nadbytečným, a trojnásobné odstupné považuje za diskriminační, protože jiní zaměstnanci v minulosti dostávali až dvanáctinásobek své průměrné mzdy (dopis právního zástupce žalobce žalovanému ze dne [datum] vč. doručenky z téhož dne na č.l. 30-31 spisu). Žalobce žalovaného upozornil na možnost podání žaloby s odůvodněním, že žalovaný byl povinen žalobci nabídnout změnu jeho pracovního zařazení odpovídající jeho kvalifikaci a zdravotnímu stavu, což neučinil. Výpověď je tak neplatná, a to i proto, že k zániku pracovní pozice nedošlo, byla pouze přejmenována (z IT Infrastructure Lead na [příjmení] of Technology). Žalobce však byl ochoten se s žalovaným na ukončení pracovního poměru dohodnout za situace, kdy by mu poskytl nediskriminační odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrné měsíční mzdy žalobce tak, jak tomu žalovaný v minulosti učinil u svých jiných zaměstnanců (předžalobní výzva vč. doručenky na č.l. 38-40 spisu).

6. Vedoucí infrastruktury (IT Infrastructure Lead) odpovídá za to, že všechny systémy, služby a činnosti související s infrastrukturou a zabezpečením jsou řízeny správně. Vedoucí technologií ([příjmení] of Technology) komunikuje se zaměstnanci a subjekty MSF, aby zajistil správné používání technologií MSF, nutný je přehled v technologických trendech a znalost obchodních konceptů (popis pracovního místa vedoucího infrastruktury ze dne [datum] na č.l. 142 spisu, popis pracovního místa vedoucího oddělení technologií na č.l. 125 p.v. spisu)

7. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědkyně pro žalovaného vykonává funkci personalistky ([příjmení] od [příjmení] [jméno]). Poté, co žalobce přešel na pozici ředitele (Executive Director), jeho původní pracovní pozice zůstala neobsazená, ale fakticky ji nadále vykonával. Od [datum] žalobce provedl organizační změnu, kdy jeho původní pozice zanikla a lidé z tohoto oddělení byli přesunuti, když přeskupil jednotlivé týmy a lidi v nich. Žalobce nevyhrál výběrové řízení na pozici ředitele (Executive Director), toto místo obsadil nový zaměstnanec pan [jméno] [příjmení]. Žalovaný zrušil původní pracovní pozici žalobce a žalobce už neměl zájem pro žalovaného ani jeho mateřskou společnost pracovat. Jelikož žalovaný upřednostňoval skončení pracovního poměru dohodou, svědkyně připravila několik variant této dohody (s různou výší odstupného podle toho, kdy by došlo k faktickému skončení pracovního poměru žalobce) a pro případ, že by k ní nedošlo, měla připravenou i výpověď. Vzhledem k tomu, že žalobce odmítl všechny dohody i opětovně nabízené jiné pracovní pozice, žalovaný přistoupil k výpovědi, kterou žalobce odmítl převzít. V podstatě v zásadě má žalovaný stále 3 technické týmy, kromě toho má zvlášť tým HR (personální), finance, samostatně pak vedle toho stojí tým unifield, což je zcela specifický tým, který vede manažer ze Švýcarska a který působí mezinárodně. V ČR v současné době z tohoto týmu jsou pouze 3 lidi. Když nastoupil na ředitelský post [jméno] [příjmení], tak udělal další změnu organizační struktury a někdy v roce 2023 upravil strukturu organizace, když zase mají 3 technické týmy, 1 se nazývá [příjmení] of Technology, který se dělí na 3 skupiny, jedna je zaměřena na cloudová řešení, další skupina je zaměřena na aplikace a třetí na kybernetickou bezpečnost (cyber security). Když žalobce přešel na pozici ředitele, tak pozice IT Infrastucture Lead po [datum] zůstala neobsazená. Nehledali na ni nikoho nového, ale dohled nad tím infrastrukturním týmem vykonával pan žalobce i z pozice ředitele (Executive Director). Od [datum] došlo k organizační změně, při které tato pozice IT Infrastructure Lead zanikla, neboť došlo k přesunu lidí z tohoto oddělení a infrastrukturní tým už v té organizační struktuře nebyl dále přítomen. Svědkyně byla osobně přítomna tomu, když žalobce říkal, že už nechce pro žalovaného pracovat. Slyšela, že na výboru ([příjmení]) řekl, že nechce pracovat ani pro hnutí. V nabízených dohodách o skončení pracovního poměru bylo odstupné odstupňováno tak, že pokud by došlo ke skončení pracovního poměru k [datum], tak by obdržel osmiměsíční odstupné, pokud by to bylo k poslednímu září, obdržel by sedmiměsíční odstupné a pokud by to bylo k poslednímu říjnu, tak šestiměsíční odstupné. I po výpovědi žalobce do práce docházel a došlo k bezproblémového předání novému řediteli panu [příjmení]. Když mu všechno předal, tak se dohodli, že už do práce dál chodit nemusí a dali mu tzv. překážky v práci. Žalobce nastoupil na pozici ředitele od [datum], přičemž jím navržené organizační změny byly předloženy v lednu 2022 a platily od [datum] Pan Bajer pak nastoupil [datum], přičemž jím navržené změny začaly platit od [datum]. Někdy od prosince 2022 pak hledali člověka na pozici [příjmení] od Technology. O pozici [příjmení] of Technology se začalo v kuloárech hovořit někdy v říjnu 2022, když se začaly diskutovat úvahy o změně organizační struktury a vytvoření právě i nové pozice [příjmení] of Technology. Důvodem k této organizační změně bylo seskupení určitých činností pod jednoho manažera s tím, že by to byly činnosti, které spolu souvisí a které jsou vykonávány seniorními zaměstnanci žalovaného. [příjmení] [příjmení] od technology je širší, než byla funkce IT Infrastructure Lead, obě funkce spojuje to, že mají pod sebou infrastrukturu, ale [příjmení] of Technology zahrnuje více činností, kdy tam spadají i aplikace, licence a další položky. Funkce byla nabídnuta [celé jméno svědkyně], která ji nejprve přijala, ale pak si to rozmyslela a odmítla ji. V srpnu 2022 tato pozice ani neexistovala a vzhledem k tomu, že žalobce opakovaně deklaroval, že nemá už zájem u žalovaného pracovat, tak je ani nenapadlo, že by ho měli oslovit. (výslech svědkyně konaný při jednání soudu dne [datum]).

8. Z výslechu svědkyně [titul] [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že svědkyně je bývalou kolegyní žalobce a bývalou zaměstnankyní žalovaného. U žalovaného vystřídala mnoho vedoucích pozic. Žalobce k žalovanému nastoupil asi roku poté, co svědkyně pro žalovaného pracovala. U žalovaného pracovala od října 2019 do února 2023, vystřídala různé pozice, původně pracovala jako projektový manager, pak dělala jako [příjmení] of PMO, tj. [příjmení] of Project Management Office, poté přešla na pozici [příjmení] of [příjmení] and Projects, poté se zase vrátila na pozici [příjmení] of PMO a na ní také skončila. [příjmení] [příjmení] of Technology jí byla i nebyla nabízena. Byla jim oznamována organizační změna, v rámci níž řekla, že by měla zájem o pozici [příjmení] of Technology. Nakonec si to ale rozmyslela, protože se rozhodla, že stejně od žalovaného odejde úplně, takže si nechala tu pozici [příjmení] of PMO. Na pozici [příjmení] of Technology by se podle jejího odhadu ze dvou třetin jednalo o agendu, kterou už dělala, když se jednak tedy jednalo o řízení podřízených, z jedné třetiny by se pak pro svědkyni jednalo novou agendu, což by byla hlavně kybernetická bezpečnost. Měla za to, že se její pozice [příjmení] of [příjmení] and Projects přejmenovala v té organizační struktuře na [příjmení] of Technology. Z jejího pohledu by v agendě, kterou doposud dělala, přibyla pouze nová oblast, a to oblast kybernetické bezpečnosti, protože jinak komunikaci navenek, licence, to všechno už řešila i v té době. Na pozici [příjmení] of [příjmení] and Projects svědkyně zastávala jednak práci, kterou předtím dělal žalobce, tedy tu infrastrukturu bez kybernetické bezpečnosti, která byla vyčleněna jinam, a dále pak dělala ty projekty, které dělala do té doby. Po nástupu žalobce pana [celé jméno žalobce] do funkce ředitele zůstala funkce IT Infrastructure lead neobsazená a organizační změnou někdy v únoru 2022 pak byla úplně zrušena. Určitě žalobce nezastával úkoly, které této pozici IT Infrastructure Lead přináležely, protože tyto úkoly vykonávala svědkyně v rámci pozice [příjmení] of [příjmení] and Projects. [příjmení] [příjmení] of Infrastructure a [příjmení] of Technology jsou dle názoru svědkyně totožné, o zřízení pozice [příjmení] od Technology se dozvěděla v říjnu roku 2022. Na pozici [příjmení] of [příjmení] nad Projects měla pod sebou lidi, kteří patřili do týmu IT Infrastructure Lead s tou výjimkou, že byli vyčleněni lidi, kteří měli na starosti kybernetickou bezpečnost a tito byli zařazeni do jiného týmu. (výslech svědkyně konaný při jednání soudu dne [datum]).

9. Z dalších provedených důkazů soud pro tuto věc nezjistil žádné relevantní skutečnosti. Soud nedoplnil dokazování o další účastníky navrhované důkazy (žalobce navrhoval svědků [příjmení], [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a svůj účastnický výslech, žalovaný navrhoval výslech [jméno] [příjmení]), neboť dospěl k závěru, že z již provedených důkazů je bezpečně prokázán skutkový stav, na jehož základě lze ve věci rozhodnout.

10. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Žalobce byl zaměstnancem žalovaného. Nejprve pro něj pracoval na pozici IT Infrastructure Lead, poté na základě dodatku k pracovní smlouvě, na pozici vedoucího zaměstnance jako ředitel (Executive Director). Tím měl žalobce od počátku být pouze na dobu určitou do doby, než žalovaný na toto místo najme jiného zaměstnance, nejdéle do [datum]. Žalovaný vypsal na uvedenou pracovní pozici výběrové řízení, ve kterém žalobce neuspěl a jeho místo bylo obsazeno od [datum] novým zaměstnancem žalovaného. Žalobce se měl dle dodatku [číslo] k pracovní smlouvě vrátit na svou původní pracovní pozici IT Infrastructure Lead, ale ta (vzhledem k rozhodnutí příslušného orgánu žalovaného) zanikla. Žalovaný chtěl s žalobcem ukončit pracovní poměr dohodou, nabízel mu odstupné ve výši jeho šestiměsíční průměrné mzdy, ale vzhledem k tomu že žalobce požadoval dvanáctinásobek, k dohodě nedošlo. Žalovaný nabídl žalobci, aby pro něj vykonával jinou práci, ale na tu byl žalobce příliš kvalifikován, proto ji odmítl. Žalovaný proto dal žalobci výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost. Žalobce žalovanému oznámil, že trvá na svém dalším zaměstnávání a že výpověď považuje za neplatnou.

11. Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Podle § 87 odst. 1 zákona č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Podle odst. 2 pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie. Podle odst. 3 pojistné smlouvy se řídí právem státu, ve kterém má pojistník obvyklý pobyt. Smluvní strany mohou zvolit rozhodné právo pro pojistnou smlouvu; jde-li o pojistnou smlouvu, na kterou se vztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie, mohou smluvní strany v rozsahu, ve kterém to tento předpis připouští, zvolit kterékoliv rozhodné právo. Podle § 89 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pracovní poměr založený jinak než smlouvou se řídí právním řádem státu, podle kterého byl pracovní poměr založen. Rovněž podle nařízení Evropského parlamentu a rady [příjmení] [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) článku 3 bod 1. smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Podle článku 4 bod 1. tohoto nařízení v míře, ve které právo rozhodné pro smlouvu nebylo zvoleno podle článku 3, je právo rozhodné pro smlouvy určeno takto: a) smlouva o koupi zboží se řídí právem země, v níž má prodávající obvyklé bydliště; b) smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Podle článku 8 bodu 1 nařízení individuální pracovní smlouva se řídí právem zvoleným stranami v souladu s článkem 3. Tato volba však nesmí zaměstnance zbavit ochrany, kterou mu poskytují ustanovení, od nichž se nelze smluvně odchýlit podle práva, které by v případě neexistence volby bylo použito na základě odstavců 2, 3 a 4 tohoto článku. Podle bodu 2 v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro individuální pracovní smlouvu zvoleno stranami, se smlouva řídí právem země, v níž, případně z níž, zaměstnanec při plnění smlouvy obvykle vykonává svoji práci. Za změnu země obvyklého výkonu práce se nepovažuje, když zaměstnanec dočasně vykonává svou práci v jiné zemi. Podle bodu 3 nelze-li rozhodné právo na základě odstavce 2 určit, řídí se smlouva právem země, v níž se nachází provozovna, která zaměstnance zaměstnala. Podle bodu 4 vyplývá-li z celkových okolností, že je smlouva úžeji spojena s jinou zemí, než je země uvedená v odstavcích 2 nebo 3, použije se právo této jiné země.

12. V daném případě pracovní smlouva výslovně stanoví, že se řídí právním řádem České republiky, žalobce navíc vykonával práci v [obec], tedy na území ČR. Vztah účastníků se tak řídí právním řádem České republiky.

13. Podle § 11 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce ve znění účinném do 30.11.2022 novely provedené zákonem č.358/2022 Sb. (dále jen„ zákoník práce“ či„ zákon č. 262/2006 Sb. zákoník práce“) vedoucími zaměstnanci zaměstnavatele se rozumějí zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Vedoucím zaměstnancem je nebo se za vedoucího zaměstnance považuje rovněž vedoucí organizační složky státu.

14. Podle § 73a odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c); odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku organizační změny.

15. Podle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

16. Podle § 69 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

17. Podle § 72 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

18. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

20. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda byla žaloba podána včas. Žalobci bylo doručena výpověď z pracovního poměru dne [datum], kdy ji odmítl převzít (srov. § 334 odst. 3 zákoníku práce), jeho pracovní poměr zanikl k [datum]. Zdejšímu soudu byla žaloba doručena prostřednictvím datové schránky dne [datum], prekluzivní lhůta pro podání žaloby ve smyslu ustanovení § 72 zákoníku práce tedy byla zachována.

21. Následně se soud zabýval důvodností podané žaloby, tedy platností napadené výpovědi. Žalobce uzavřel se žalovaným pracovní smlouvu na pozici IT Infrastructure Lead. Následně byl podle dodatku [číslo] k pracovní smlouvě jmenován na dobu určitou do funkce ředitele (Executive Director) do doby, než se na danou pozici najde vhodný kandidát, maximálně pak do [datum]. Již od samého počátku tedy bylo zamýšleno, že žalobce bude pozici ředitele (Executive Director) vykonávat pouze po určitou časově omezenou dobu. Podle ustanovení § 73a odst. 2 zák. práce odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; to neplatí, jestliže byl pracovní poměr založen jmenováním na dobu určitou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2016 sp. zn. 21 Cdo 2305/2015). V daném případě však pracovní poměr nebyl založen jmenováním na dobu určitou, ale v dodatku si strany výslovně sjednaly, že zániku jmenování žalobce ředitelem se budou právní vztahy účastníků opětovně řídit pracovní smlouvou ve znění před uzavřením dodatku. Žalobce se tak vskutku měl vrátit na pozici IT Infrastructure Lead.

22. Podle ustálených závěrů soudní praxe zaměstnavatel nemůže dát výpověď z pracovního poměru podle § 73a odst. 2 věty druhé zák. práce na základě fikce výpovědního důvodu podle § 52 písm. c) zák. práce zaměstnanci, který byl odvolán z vedoucího pracovního místa nebo který se tohoto místa vzdal, jestliže se s ním při jeho jmenování na vedoucí pracovní místo nebo při uzavření dohody o možnosti odvolání a vzdání se vedoucího pracovního místa dohodl na tom, že v případě odvolání zaměstnance z vedoucího pracovního místa nebo vzdání se tohoto místa zaměstnancem jej zařadí na práci, kterou zaměstnanec vykonával před svým jmenováním nebo zařazením na vedoucí pracovní místo. Zaměstnanec se tak může se zaměstnavatelem dohodnout, že jej zařadí na pracovní pozici, kterou pro něj vykonával před svým zařazením na vedoucí pracovní místo a v takovém případě odpadá povinnost zaměstnavatele navrhnout změnu jeho pracovního zařazení podle § 73a odst. 2 zákoníku práce (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5.5.2016 sp. zn. 21 Cdo 2376/2015). Taktomu bylo i v uvedeném případě, neboť žalobce od samého počátku věděl, že ředitelem (Executive Director) je pouze dočasně a že se poté vrátí na svou předchozí pracovní pozici. Specifikum této věci však tkví v tom, že původní pracovní pozice žalobce v mezidobí zanikla v důsledku postupných organizačních změn, když změnou přijatou žalobcem na pozici ředitele od [datum] byl rozpuštěn tým náležející pod pozici IT Infrastructure Lead a původní pozice žalobce tak byla zrušena. Soud I.stupně má proto za to, že se v daném případě žalovaný skutečně neměl tzv. nabídkovou povinnost podle § 73a odst. 2 zákoníku práce a byl tak ve smyslu tohoto ustanovení dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce.

23. I kdyby ji však měl, soud souhlasí se žalovaným v tom směru, že by ji byl splnil. Žalobce tvrdil, že nabízené pracovní pozice pro něj nebyly vhodné (to mu ostatně v rámci e-mailové korespondence potvrdil i žalovaný), ne však z důvodu, že by na ně žalobce fyzicky či mentálně nestačil, ale naopak z důvodu, že k jejich výkonu byl takzvaně překvalifikován. Ustanovení § 73a odst. 2 zákoníku práce ukládá zaměstnavateli povinnost zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Povinnost nabídnout zaměstnanci jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci znamená, že se nevyžaduje, aby zaměstnavatel navrhoval zaměstnanci takové pracovní zařazení, při němž by nebyla zcela využívána jeho dosažená kvalifikace, a současně se nesmí jednat o práci, k níž zaměstnanec nemá potřebnou kvalifikaci a nemůže ji ani získat zaškolením nebo jinou průpravou (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2016 sp. zn. 21 Cdo 2305/2015; k tomu srov. rovněž odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11.3.2011 sp. zn. 21 Cdo 4897/2009 nebo ze dne 23.9.2015 sp. zn. 21 Cdo 4345/2014). Žalovaný žalobci jiná pracovní místa nabídl, žalobce je odmítl a v takovém případě by byl naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce, resp. by žalovaný splnil nabídkovou povinnost podle § 73a odst. 2 zákoníku práce a nastala by tak opět fikce výpovědního důvodu zakotvená v tomto ustanovení.

24. Tvrzení žalobce, že žalovaný disponoval pracovními místy pro žalobce vhodnějšími, bylo v řízení vyvráceno. [příjmení] [příjmení] of Technology byla žalovaným poptávaná nejdříve v říjnu roku 2021, tedy v době, kdy žalobci dobíhala výpovědní doba, neboť se jednalo o pozici, která měla teprve vzniknout k [datum], přičemž se jednalo o pozici spíše nahrazující pozici svědkyně [titul] [celé jméno svědkyně] pracující na pozici [příjmení] of [příjmení] and Projects. V té době už nebyly jakékoliv úvahy o zákonné povinnosti žalovaného cokoliv žalobci nabízet namístě. Tak by tomu mohlo být pouze v případě, kdy by žalobce přijal jednu z jeho dřívějších pracovních nabídek (na které byl překvalifikován) a požádal o své případné přeřazení. Dle soudu by pravděpodobně nebyl dán důvod, proč by mu v tom žalovaný neměl vyhovět, neboť by z toho měly prospěch obě strany. Je však zcela evidentní, že žalobci nešlo ani tak o to udržet si u žalovaného práci (kterou ostatně v dnešní době v oblasti informačních technologií se svými zkušenostmi najde v řádu hodin), ale o to získat co nejvyšší odstupné. Ostatní místa, na něž žalobce poukazoval, pak nebyla volná, byť byla inzerována na úřadu práce, jak vyplývá z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení]. Ostatně žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2121/2021, podle něhož zaměstnavatel nemusí nabídnout zaměstnanci, jenž byl odvolán z funkce, veškerá volná místa, kterými disponuje a která jsou pro tohoto zaměstnance vhodná. K tomu, aby nastala fikce nadbytečnosti podle § 73a odst. 2 zákoníku práce postačuje, že zaměstnanec odmítl nabídku, podle níž alespoň některé z nabízených pracovních zařazení objektivně splňovalo požadavek vhodnosti z hlediska jeho zdravotního stavu a kvalifikace.

25. Žaloba žalobce tak není důvodná a soud ji proto zamítl.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch a náleží mu proto náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající z odměny za právní zastoupení za 8 úkonů právní služby po 2.500 Kč (z tarifní hodnoty 35.000 Kč podle § 9 odst. 3 písm.a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) - 1.převzetí a příprava zastoupení, 2. vyjádření žalovaného ze dne [datum], 3. vyjádření žalovaného ze dne [datum], 4. vyjádření žalovaného ze dne [datum], 5. vyjádření žalovaného ze dne [datum], 6.účast na jednání dne [datum], 7. účast na jednání dne [datum] přesahujícího dvě hodiny, tedy 20.000 Kč. Žalobci dále náleží 8 režijních paušálů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy 2.400 Kč a částka 5.663 Kč za úředně ověřený překlad listin dle přiložené faktury. S ohledem na skutečnost, že je zástupce žalovaného plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 4.704 Kč. Celkové náklady řízení žalobce tedy činí 32.767 Kč.

27. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný, jemuž byla přiznána náhrada nákladů, v tomto řízení zastupoval advokát, bylo ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto tak, že žalobce je povinen náhradu nákladů zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení