25 C 368/2021-238

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Šalamounem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 31 250 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 31 250 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 3 276 764,70 Kč, k rukám právního zástupce žalované, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 790 618 000 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o nárok na náhradu škody vzniklé znehodnocením pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (dále jen předmětné pozemky). Tvrdila, že dne [datum] s žalovanou uzavřela k těmto pozemkům nájemní smlouvu na dobu 10 let, a to za účelem zabezpečení přípravných prací pro rekultivaci s tím, že dle další dohody dojde i k vlastní rekultivaci a k vybudování sportovního zařízení a jeho užívání žalovanou. Smlouva byla žalobkyní v [anonymizováno] [rok] vypovězena. Žalovaná se zavázala na vlastní náklady zajistit dovoz a uložení zeminy vhodné k rekultivaci, zároveň garantovala nezávadnost a nekontaminovanost zeminy shromažďované a použité k rekultivaci. Nájemní smlouva byla formulována tak, že realizace v její počáteční fázi – provádění sond a navážení (deponování) vhodných materiálů určených pro rekultivaci – nepodléhala zákonu č. 185/2001 Sb. o odpadech. Tím se měla řídit po ukončení přípravných prací až další etapa vlastní rekultivace, pokud by k této byla uzavřena další dohoda. Žalovaná však sama požádala již v průběhu přípravných prací o souhlas k provozování skládky inertního odpadu, tento souhlas v roce [rok], [rok] a [rok] obdržela. Od [datum] tak podléhalo navážení zeminy žalovanou nejen smlouvě, ale i zákonu o odpadech. Tato povolení se přitom týkala materiálů uvedených pod kódem R10 Přílohy č. 3 zákona o odpadech, které jsou souhrnně označeny jako materiály přínosné pro zemědělství nebo zlepšující ekologii, přičemž byla povinnost je před uložením vytřídit od materiálů (dřevo, kabely, lepenka, cihla, beton apod.), které nejsou jako stavební suť považovány za inertní materiál, a nejsou určeny k rekultivaci. Žalovaná porušila smlouvu tím, že porušila smluvní zákaz shromažďovat závadnou a kontaminovanou zeminu. Žalovaná přitom předmětné pozemky neoplotila, což vylučuje oprávněnost její námitky, že neodpovídá za navezený materiál na pozemky. Z vyhodnocení vzorků získaných z hloubkových sond [právnická osoba] [anonymizováno] v [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] byla kontaminace pozemků zjištěna, a to přímo v návozu nesporně realizovaném žalovanou. Míra kontaminace překročila povolené limity pro skládky stanovené vyhláškou č. 294/2005 Sb. Z aktualizace analýzy rizik dle [anonymizována tři slova] [právnická osoba] z [anonymizováno] [rok] a z odborné zprávy [právnická osoba] z [anonymizováno] [rok], a rovněž ze stanoviska Státního zdravotního ústavu ze dne [datum] bylo zjištěno, že na předmětných pozemcích jsou překročeny i limity podle vyhlášky č. 273/2021 Sb. pro ukládání a zasypávání na povrchu v hloubce 1 metru pod terénem. Všechny tyto analýzy pracují se závěrem, že je nutná sanace spočívající v odtěžení a vytřídění zeminy minimálně v této hloubce. Potvrzením nutnosti (povinnosti) k sanaci je tak dána i příčinná souvislost mezi porušením povinností žalované a vznikem škody na straně žalobkyně, kdy škoda spočívá ve znehodnocení pozemků, a to ve výši účelně vynaložených nákladů na odstranění závadného stavu. Vzhledem k tomu, že vyhláška č. 273/2021 Sb., účinná k [datum], již nově umožňuje ukládat zjištěné kontaminanty hlouběji pod povrchem terénu, než je 1 metr, žalobkyně nově určila tomu přiměřený způsob a rozsah sanace a tyto náklady jako škodu vyčíslila na částku 31 250 000 Kč. Tímto novým způsobem sanace došlo současně i k naprosté oddělitelnosti škody způsobené žalovanou a škody vzniklé na pozemcích před datem [datum]. Žalobkyně si na výši škody nechala vypracovat znalecký posudek, který ji stanovil na částku 37 781 407 Kč včetně DPH.

2. Žalobkyně má za to, že vztah mezi účastníky se řídí právními předpisy účinnými k datu jeho vzniku, což je datum [datum], tedy obchodním zákoníkem. Žalovaná neuplatnila a neprokazovala žádné liberační důvody vztahující se k povinnosti náhrady škody, pouze popírala, že by zákaz návozu kontaminované zeminy porušila a že od ukončení její činnosti v roce [rok] mohl do [anonymizováno] [rok] zjištěnou kontaminovanou zeminu navézt na předmětné pozemky kdokoliv. Žalovaná však předala pozemky žalobkyni až dne [datum] a do té doby za jejich stav odpovídá. Námitka žalované týkající se nedostatku aktivní procesní legitimace žalobkyně se potom opírá o naprosto nepřiléhavou judikaturu.

3. V průběhu řízení žalobkyně svůj nárok omezila podáním ze dne [datum] na částku 31 250 000 Kč s příslušenstvím, řízení v rozsahu částky 759 368 000 Kč s příslušenstvím bylo pravomocně zastaveno usnesením ze dne [datum] (zároveň byla vrácena poměrná část soudního poplatku).

4. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, když nesporovala tvrzení o existenci smlouvy mezi účastníky i o jejím ukončení. Od počátku však uváděla, že žalobkyně není ve věci aktivně legitimována, když městské části nehospodaří se svým majetkem, ale s majetkem hlavního města Prahy. Žalobkyně proto není ani spoluvlastnicí předmětných pozemků. V daném případě jen ten, kdo je vlastníkem pozemků, je aktivně legitimován k podání žaloby o náhradu škody na jeho majetku. Žalovaná dále tvrdí, že žalobkyně neprokázala vznik údajného znehodnocení pozemků právě působením žalované, když odmítá, že by na předmětných pozemcích měly být uloženy jakékoliv nebezpečné odpady, natož pak z její strany. Žalovaná také sporuje, že by odběry půdy v rámci průzkumných vrtů byly provedeny na předmětných pozemcích, určitě ne v hloubce, místech a čase, jak žalobkyně uvádí. Dokument zpracovaný [právnická osoba], [anonymizováno], označený jako [anonymizována dvě slova] z roku [rok], je spíše jakousi„ diplomovou prací“ s obsáhlým opisováním či doslovnou citací nebo parafrázováním použité odborné literatury, který není ani podepsán. Především ale neprokazuje naprosto elementární věci, tedy kdy, kde, kdo a jak vzorky odebral, jak bylo s těmito vzorky naloženo, aby bylo zabráněno případné manipulaci a zdali vůbec vyhodnocené vzorky z údajně provedených průzkumných vrtů pocházejí z předmětných pozemků. Žalovaná namítala nedostatek své pasivní legitimace, neboť není možné přičítat údajné znehodnocení pozemků právě žalované, a to zejména tehdy, pokud není vůbec prokázáno, že ke kontaminaci došlo a jakým způsobem byly pozemky znehodnoceny. Skládka totiž byla nejen na těchto pozemcích zřízena již v roce [rok], což je více než 30 let předtím, než na nich začala působit žalovaná. Kromě toho zkoumání stavu skládky proběhlo více než po 7 letech poté, co žalovaná prostory opustila. Ty byly nehlídané a volně přípustné, pokud by se tedy kontaminace přeci jen prokázala, není možné říci, kdo by za ní byl konkrétně odpovědný. Žalovaná zcela odmítá, že by s jejím vědomím byl na předmětné pozemky navážen jiný než povolený materiál. K užívání pozemků totiž byly žalované v souladu s nájemní smlouvou v letech [rok], [rok] a [rok] Magistrátem hl. m. Prahy uděleny souhlasy s provozováním zařízení k využívání odpadů na povrchu terénu způsobem R10, čímž byl zároveň ze strany Magistrátu vyjádřen souhlas s provozním řádem tohoto zařízení (který byl ze strany žalované také dodržován). V rámci těchto souhlasů byl žalované povolen závoz mimo jiné těchto odpadů: Zemina a kamení, odpadní jíl, beton, cihly, tašky a keramické výrobky. Žalované bylo přitom ze strany žalobkyně během trvání nájmu vytknuto, že se na pozemcích nachází nepovolené odpady, což však bylo vyvráceno kontrolou České inspekce životního prostředí z [anonymizováno] [rok], která nepotvrdila převzetí druhů odpadů, které by nebyly povoleny souhlasem k provozování zařízení. Žalobkyně dále neprokázala vznik ani výši škody, v žalobě uplatňuje jakousi hypotetickou škodu, která by jí (ve skutečnosti hlavnímu městu Praze) měla v neurčité budoucnosti vzniknout údajným odvozem dříve navezeného materiálu, který byl na pozemky umístěn v souladu s nájemní smlouvou. Je pak otázkou, z jakého důvodu žalobkyně upravila náhradu zjištěnou ve znaleckém posudku z roku [rok] z částky 1 548 000 000 Kč (na jehož vyhotovení navíc čekala až do [datum] za situace, kdy odborný odhad měla již v [anonymizováno] [rok]), na částku 1 370 000 000 Kč. Způsob výpočtu eventuální škody přičítané žalované je nutné odmítnout jako zcela odtržený od reality, neboť pracuje s množstvím důkazně nepodložených úvah, jedná se pouze o jakési matematické výpočty, které jsou však zcela izolovány od reálného stavu pozemků, jakož i charakteru dané oblasti, navezeného materiálu i historických souvislostí. Navíc není možné určit výši škody, jejíž náhradu by měla žalovaná hradit prostým procentuálním výpočtem na základě analýzy znečištění většího počtu pozemků. Žalovaná také namítla promlčení nároku žalobkyně s tím, že žalobkyně chybně dovozuje běh promlčecí lhůty dle obchodního zákoníku, a nikoliv zákona občanského. Použití obchodního zákoníku žalobkyně obhajuje tvrzením, že k porušování zákazu žalovanou dle nájemní smlouvy nastalo před [datum]. Není jasné, jak tomuto závěru žalobkyně dospěla, když nájemní vztah trval až do [datum] a sama žalobkyně ve své žalobě uvádí, že zakázané navážení materiálu žalovanou trvalo až do roku [rok] včetně a že tedy k poškození pozemků žalovanou docházelo i za účinnosti občanského zákoníku. Tato skutečnost potom zcela vylučuje použití obchodního zákoníku. A podle jeho ustanovení počíná subjektivní promlčecí lhůta běžet tehdy, kdy se oprávněná osoba dozvěděla nebo se měla a mohla dozvědět o všech okolnostech relevantních z pohledu promlčení. Sama žalobkyně uvedla, že dne [datum] vytkla žalované porušování ustanovení nájemní smlouvy a vyzvala ji k nápravě. Žalovaná tak neučinila, proto žalobkyně smlouvu vypověděla k datu [datum] [právnická osoba] po získání potřebných povolení v [anonymizováno] [rok] provedla hloubkové vrty. Vzorky z nich laboratorně vyhodnotila s výsledkem zjištění kontaminace v celém objemu skládky a navrhla žalobkyni postupy k jejímu odstranění ve [anonymizována dvě slova] ze dne [datum]. Ta při stanovení výše náhrady vycházela ze znaleckého posudku ze dne [datum], kterou sama ponížila. Je zjevné, že již odborný odhad [právnická osoba] poskytoval žalobkyni dostatečně konkrétní podklad, a nelze přičítat k tíži žalované, že si žalobkyně tento podklad chtěla nechat znovu přepočítat. Žalobkyně tak od vypovězení smlouvy pro porušování povinností žalovanou 4 roky vyčkávala, než si nechala vypracovat odborný odhad, nárok je proto promlčen.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané tyto skutečnosti:

6. Žalobkyně je městskou částí Hlavního města Prahy, žalovaná společností s ručením omezeným s předmětem činnosti výroba, obchod a služby (výpis z obchodního rejstříku). Žalobkyně jako pronajímatel uzavřela dne [datum] s žalovanou jako nájemcem smlouvu, jejímž předmětem bylo zajištění přípravných prací (sond zjišťujících skladbu zeminy a navezení zeminy určené k rekultivaci) pro rekultivaci a následné vybudování a užívání sportovního zařízení. Předmětem smlouvy byly pozemky parc. [číslo] vše zapsáno v k. ú. [část obce] jako sportoviště a rekreační plocha (dle výpisu z katastru nemovitostí je jejich vlastníkem Hlavní město Praha, správu vykonává žalobkyně). Nájem byl sjednán na dobu 10 let s účinností od [datum] do [datum]. Využívání pozemků k jinému než stanovenému účelu nájmu bylo považováno za hrubé porušení smlouvy. Nájemce byl dle článku VI. smlouvy oprávněn na pronajatých pozemcích provést zemní průzkum s tím, že využití či odstranění zeminy a dalších odpadů vzniklých v souvislosti s prováděním sond bude provedeno v souladu se zákonem o odpadech a vyhláškou č. 383/2001 Sb. Nájemce se zavázal zajistit na vlastní náklady dovoz a uložení zeminy vhodné k rekultivaci, kterou poskytne bezplatně, garantoval přitom nezávadnost a nekontaminovanost zeminy shromažďované k rekultivaci, přebíral rovněž odpovědnost za případné škody vzniklé jeho činností (prokázáno nájemní smlouvou ze dne [datum] ve znění dodatků č. 1 až 3, které měnily pouze výši nájemného; a dodatku č. 4, kterým se snižovala výměra pronajatého pozemku parc. [číslo]).

7. Rozsudkem tohoto soudu ze dne 19. 10. 2015, č.j. 28 C 474/2014 -61, byla žalované uložena povinnost výše uvedené pozemky vyklidit, když soud vycházel z tvrzení, že nájem byl žalobkyní vypovězen dne [datum], neboť žalovaná užívala pozemky k jinému než sjednanému účelu a dále nevytýčila v terénu hranice pronajatých pozemků podle katastrální mapy. Soud se nezabýval navážením kontaminovaného materiálu na skládku a nezkoumal platnost výpovědi proto, že v době jeho rozhodování již uplynula sjednaná doba nájmu. Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 25. 2. 2016, č.j. 20 Co 19/2016-78, rozsudek soudu I. stupně potvrdil s tím, že pro splnění povinnosti vyklidit věc je třeba tuto věc oprávněné osobě předat, a to žalovaná neučinila. Nejvyšší soud ČR potom svým usnesením ze dne 19. 2. 2018, č.j. 26 Cdo 2059/2017-104, dovolání žalované odmítl.

8. Z notářského zápisu ze dne [datum] (zn. [anonymizována dvě slova] [rok]) soud zjistil, že notář prošel část území v k. ú. [část obce] označeného jako pozemky parc. [číslo] až [anonymizováno] N těchto pozemcích se nachází návrší neznámého složení, na které vede vyježděná prašná cesta, kde je místy vidět suť. Stavební suť se nachází i na vrcholu návrší podél cesty v několika menších hromadách. K otázce užívání pozemků či návozu jakéhokoliv materiálu na ně se nevyjádřil, pouze zjistil, že pozemky jsou částečně oploceny. V tomto zápisu je dále uvedeno, že pozemky byly uvedeného dne předány zástupcem žalované zástupkyni žalobkyně.

9. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úplnému splnění povinnosti stanovené pravomocným rozsudkem s tím, že rozsah vyklizení pozemků je dán odůvodněním rozsudku a zákonem, když se nevztahuje sám o sobě na veškeré návozy na pozemky, ale pouze na ty, které představují porušení smlouvy (návoz neinertního a zejména kontaminovaného materiálu). Žalobkyně připouští neznalost informací o místě uložení takového materiálu, proto dne [datum] požádala žalovanou o úplné vyklizení pozemků od materiálů navezených za dobu trvání smlouvy. Zároveň uvedla, že provedla sondáže, z nichž plyne existence neinertního materiálu nevhodného k rekultivaci, kontaminovaný materiál představuje odhadem zhruba 2 % z celkového materiálu, který je žalovaná povinna odstranit. Bez přesnějších informací i místě jeho uložení bude třeba odtěžit celý tento materiál a následně jej vytřídit. Žádá proto z důvodu snížení škody o dokumentaci k lokalizování zdrojů kontaminace, a pokud k tomu žalovaná nepřistoupí, žalobkyně nechá vytěžit a vytřídit veškerý materiál a bude požadovat nahrazení škody spočívající ve snížení ceny pozemků (dopis ze dne [datum]).

10. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k vyklizení pozemků, přičemž neuvedením pozemků do původního stavu (nevyklizením navezeného odpadního materiálu z let [rok] až [rok]) jí měla vzniknout škoda, kterou dle posudku znalce ing. [příjmení] vyčíslila na částku 6 423 650 000 Kč a požaduje ji zaplatit do [datum], jinak podá žalobu k soudu.

11. Ze [anonymizována dvě slova]„ [ulice] [anonymizováno]“ soud zjistil, že jej vypracovala společnost [právnická osoba] v [anonymizováno] [rok]. Je zde popsána charakteristika lokality, aktuálně provedené průzkumné práce, cílové parametry nápravných opatření, různé jejich koncepční varianty, vhodné sanační techniky, bilance ploch a objemů k realizaci nápravných opatření, a to při třech variantách řešení. Zpráva byla zpracována na základě smlouvy z [anonymizováno] [rok], týká se nejen předmětných pozemků, uvádí se v ní, že tyto pozemky jsou ke skládkování užívány dlouhodobě, a to pro skládku výkopků zeminy a stavební suti. Skládka zde byla zřízena již v roce [rok] a rozšířena v roce [rok], zpracovatel hodnotí (bod 2.4), že v rámci průzkumných prací bylo zjištěno, že skládka obsahuje nebezpečné odpady v nadlimitním množství, zjištěna je přítomnost kovů, ropných látek, PAU, PCB. Zjištěna byla také zhoršená jakost podzemních vod v důsledku uložených odpadů, zjištěna je nestabilita tělesa skládky, pro pracovníky provádějící sanaci by pak bylo zvýšené zdravotní riziko. Nápravná opatření se podle studie dělí na nulovou variantu (vše ponecháno ve stávajícím stavu), institucionální variantu (pouze zákaz využívání skládky a jejího okolí), minimální variantu (dlouhodobý monitoring skládky, odběr vzorků), střední variantu (částečné odtěžení a následná rekultivace povrchu, provedení drenáže) a maximální variantu (řízená odtěžba celé skládky). Již náklady na minimální variantu by dosahovaly částky 600 000 Kč ročně, u střední varianty by se jednalo o náklady ve výši 1,1 mld. Kč až 2,7 mld Kč, u maximální varianty o náklady ve výši 16,7 mld. Kč. Jako nejvhodnější varianta se zpracovateli jeví střední (selektivní částečná odtěžba skládky – varianta za 1 132 698 500 Kč). V tomto materiálu se žádným zásadním způsobem nehovoří o činnosti žalované, jde o obecnou studii týkající se stavu skládky a způsobů její sanace. 12. [právnická osoba] v dopise ze dne [datum] doplnil žalobkyni informace ke shora uvedené [anonymizována dvě slova] v tom, že 11 průzkumných vrtů bylo provedeno v roce [rok]. Vyplývá z nich, že v letech [rok] až [rok] bylo v místě vrtů nevezeno cca 2 až 22 m materiálu (od roku [rok] na pozemcích žalovaná činnost nevyvíjela – pozn. soudu), přičemž hloubky, ve kterých byly zjištěny nebezpečné látky, těmto návozům odpovídají.

13. Ze zpřesnění analýzy [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že v původní studii tato společnost pracovala se vzorky z vrtů v hloubce 2 až 22 metrů, v aktuálně předkládaném vyjádření se pracuje se vzorky zemin z vrtů z roku [rok] až [rok]. Během zpracování vyjádření byla zadavatelem položena otázka, zda lze z hlediska výskytu kontaminace a jejího šíření oddělit jednotlivé části skládky, tedy před působením žalované, během jejího působení a po skončení tohoto působení. Odpověď zpracovatele studie jednoznačně zní, že nelze. Kontaminanty byly zjištěny ve všech částech skládky, tedy i ve větších hloubkách než 20 m pod povrchem.

14. Z hodnocení monitoringu skládky z [anonymizováno] [rok] a závěrečné zprávy z [anonymizováno] [rok], provedených společností [právnická osoba], bylo zjištěno, že stav na pozemcích, na nichž je skládka umístěna, odpovídá předchozím studiím ([anonymizována dvě slova]). Ve vztahu k žalované je zde uvedeno, že skládkování probíhalo prakticky 40 let, a to až do roku [rok], od té doby ve významnější míře nikoliv. Zpráva poté uvádí velké množství odborných závěrů vztahujících se ke kvalitě podzemních vod, nikoliv k činnosti žalované, za zmínku stojí pouze závěr o tom, že jediným problematickým polutantem jsou PAU (polycyklické aromatické uhlovodíky), které jsou přítomny v koncentracích neodpovídajících současným předpisům, vyskytují se však v hlubších vrstvách, v povrchové vrstvě jsou poměrně nízké. U těžkých kovů je konstatováno mírné překročení hodnot pro uložení na terén, ostatní sledované polutanty se v materiálu skládky nevyskytují, či pouze v nízkých či zanedbatelných koncentracích.

15. V předchozím období vypracovala posudek [anonymizováno] [číslo] [rok] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Ten měl určit výši škody na pozemcích parc. [číslo] v době nájmu žalované. Pro vypracování posudku znalecký ústav neměl veškeré podklady, neboť žalobkyně nebyla schopna zajistit doklady o původu veškerého ukládaného materiálu v době trvání nájmu, příslušná rozhodnutí a povolení či investiční záměr na využití území. Ústav zjistil, že se na uvedeném území odpad ukládal od roku [rok], navážení skládky probíhalo do roku [rok], území bylo poté ponecháno bez využití do vzniku nájemního vztahu mezi účastníky. Po zániku tohoto vztahu v letech [rok] až [rok] se stav území v podstatě nezměnil. Ústav ve svém posudku vycházel z nákladů na vyvezení uskladněného materiálu a nákladů na uvedení do původního stavu, stanovil obvyklou cenu stavebních činností, analyzoval poplatky za skládku, přičemž dospěl k závěru, že náklady na vývoz materiálu dosáhnou částky 4 mld. Kč bez DPH, náklady na uvedení do původního stavu 1,3 až 2,3 mld. Kč bez DPH. Otázkou ušlého zisku se ústav pro absenci podkladů zabývat nemohl.

16. Z rozhodnutí Hlavního města Prahy, odboru životního prostředí ze dne [datum] vyplývá, že žalované byl udělen souhlas podle zákona o odpadech k provozování zařízení k využívání odpadů na povrchu terénu způsobem R a s provozním řádem zařízení. Souhlas platil pro úpravu tělesa bývalé skládky před konečnou rekultivací na předmětných pozemcích. Stejný souhlas byl udělen v rozhodnutí ze dne [datum] a [datum].

17. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil v podstatě totožné skutečnosti.

18. Z protokolu o kontrole ze dne [datum], kterou provedla [obec] inspekce životního prostředí, soud zjistil, že tato kontrola byla provedena na základě zákona o odpadech, jejím předmětem bylo prozkoumání podnětu upozorňujícího na přesah uložených odpadů na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (mimo pozemky povolené příslušným povolením) a na provozování zařízení v rozporu se zákonem o odpadech. Kontrola byla provedena za účelem prověření dodržování zákona o odpadech ze strany žalované. Kontrolované období bylo nastaveno na rozmezí [datum] až [anonymizováno] [rok]. V průběhu kontroly nebylo zjištěno převzetí druhu odpadu, který by nebyl povolen souhlasem s provozováním zařízení, inspekce měla k dispozici roční hlášení žalované za roky [rok] a [rok], z něhož nebyl zjištěn žádný vznik vytříděných odpadů, a to samé bylo zjištěno při kontrole (vytříděný odpad byl shromažďován u vrátnice objektu). Byl také předložen provozní deník za dobu od [datum] do dne kontroly, z něhož plyne, jaké množství odpadů bylo přijato do zařízení (skládky).

19. Z posudku znalce [anonymizováno]. [jméno] [číslo] z [datum] soud zjistil, že měl ověřit analýzu hodnoty účelně vynaložených nákladů na uvedení pozemků parc. [číslo] do stavu, v jakém byly ke dni započetí nájemního vztahu s žalovanou, a to ve výši ocenění v roce [rok]. Znalec vycházel ze zadání zadavatele (žalobkyně), který požaduje rozsah sanačních prací zavezením 50 % celkové plochy pozemků vhodným krycím materiálem. Znalec uvedl, že úsudek, podle kterého se lze dostat k dalšímu snížení dělením (z 1 m na průměrných m na rozloze pozemků) je podle znalce dostatečně logický. Znalec zvolil sanaci skládky odtěžením materiálu v rozsahu 50 % celkové plochy pozemků, tříděním odtěženého materiálu (z něhož je předpoklad 25 % nevhodného materiálu), odvozem nevhodné zeminy na specializovanou skládku, dovozem vhodné zeminy v objemu shodném s odvezenou, uložením této zeminy, prováděním sanačního monitoringu (podle posudku za 1 790 000 Kč), uvažoval i vedlejší rozpočtové náklady (inženýring, koordinační činnost) ve výši 1 950 000 Kč. Celková hodnota účelně vynaložených nákladů na uvedení do předchozího stavu je podle znalce 31 224 303 Kč bez DPH (v závěru posudku znalec uvádí, že je to 31 224 303 Kč včetně DPH).

20. V dodatku č. 1 posudku [číslo] znalec opravil pouze písařskou chybu v DPH, kdy podle něho celková hodnota účelně vynaložených nákladů na uvedení skládky do předchozího stavu dosahuje částky 37 781 407 Kč včetně DPH.

21. Z vyjádření znalce ze dne [datum] potom plyne, že dodatkem č. 1 je odstraněna písařská chyba, ostatní části posudku se nemění. Znalec uvádí, že v případech podobného rozsahu je sanační monitoring vyžadován, aby se zajistila bezpečnost. Vedlejší rozpočtové náklady jsou vždy součástí ceníků stavebních prací, proto je znalec zohlednil i ve svém posudku.

22. Ze zprávy vydané Státním zdravotním ústavem (dále jen SZÚ) dne [datum] soud zjistil, že jsou v ní hodnocena zdravotní rizika skládky [část obce]. Zpráva se výslovně týká pozemků parc. [číslo] což jsou jiné než předmětné pozemky. Opět je zde (jako v předchozích studiích) zopakováno, ve které části [obec] se skládka nachází, zpráva se zcela odvolává na předložené podklady (již shora hodnocené soudem) a na jejich základě dospívá k závěru, že na skládku měly být v minulosti naváženy nevhodné materiály, že obsahuje nebezpečné odpady a že ovlivňuje podzemní vodu (bez jakéhokoliv vysvětlení, jak se tyto údaje a hodnocení týkají žalované). Dále je podstatná část věnována rizikům hrozícím pracovníkům v prostoru skládky, u rizika pro obyvatele uvádí, že by jej bylo možné předpokládat pouze v případě rekultivace nebo velkých stavebních úprav (tedy v případě úprav navržených žalobkyní – pozn. soudu). Stejně tak SZÚ uvádí, že stávající znečištění ovzduší oxidem dusičitým neznamená významnou zátěž pro obyvatele, v případě suspendovaných částí je riziko na úrovni středně až silně dopravně zatížené městské části, v případě benzenu je zátěž lokality nižší než průměr pro městské lokality. SZÚ dospívá k závěru, že by bylo vhodné odstranit zdroje znečištění a tím zamezit dalšímu pronikání kontaminace do životního prostředí, aniž by způsob tohoto odstranění navrhl. V další části SZÚ potom pouze opisuje varianty sanace navržené již ve [anonymizována dvě slova] z roku [rok], když u varianty minimální a střední by podle jeho závěrů bylo potřeba zpracovat další analýzy, varianta maximální se jeví svým rozsahem jako nereálná, varianta nulová a institucionální by zachovala současný stav.

23. Z dopisu náměstka primátora hl. m. Prahy ze dne [datum], adresovaného místostarostovi žalobkyně, soud pro spor podstatné skutečnosti nezjistil.

24. Soud dále zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu protokolem o 5. jednáních hodnotící komise a 7. zasedání Rady městské části, neboť tyto důkazy žalobkyně označila až po provedené koncentraci řízení ve smyslu ust. § 118b o. s. ř. (důkazy měly směřovat k vyvrácení námitek žalované, že žalobkyně s podáním žaloby otálela, tyto námitky však žalovaná vznášela od počátku řízení).

25. Soud rovněž nehodnotil důkaz žalovanou označenými informacemi o pozemku, neboť shodná skutečnost (vlastnictví pozemků Hlavním městem Prahou) je prokázána výpisem z katastru nemovitostí.

26. Po zhodnocení všech provedených důkazů postupem podle ust. § 132 o. s. ř. soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

27. Žalobkyně jakožto městská část hlavního města Prahy, která s pozemky vlastněnými hlavním městem hospodaří, pronajala žalované předmětné pozemky za účelem zajištění přípravných prací pro rekultivaci (skládky) a následného vybudování a užívání sportovního zařízení. Předmětné pozemky se přitom nacházejí v oblasti bývalé skládky [část obce], na které byl ukládán odpad již od 40. let minulého století, samotná skládka byla vybudována v roce [rok]. Žalovaná měla pozemky pronajaté od roku [rok] do [datum], žalobkyně však nájemní smlouvu vypověděla již na počátku roku [rok] s odůvodněním, že žalovaná pozemky užívala k jinému než sjednanému účelu. Toto porušení mělo spočívat v tom, že žalovaná na pozemky navážela materiál, který nebyl vhodný k rekultivaci. Protože žalovaná po skončení nájemního vztahu v [anonymizováno] [rok] nevyklidila pozemky dobrovolně, bylo jí to uloženo pravomocným rozsudkem z roku [rok]. Způsob vyklizení pozemků však v rozsudku blíže popsán nebyl, rozhodně se v něm nehovoří o úplném odstranění materiálů navezených na pozemky za dobu trvání smlouvy. K jejich faktickému předání žalobkyni došlo až notářským zápisem ze [anonymizováno] [rok]. Žalobkyně si již v roce [rok] nechala vypracovat analýzu stavu skládky, [anonymizována dvě slova] z [anonymizováno] [rok] přitom pracovala s různými verzemi sanace pozemků, náklady prakticky vždy dosahovaly stovek milionů Kč. Zpřesňující zprávy potom pouze hodnotily menší rozsah území a rozdílné hloubky terénu. Následovalo znalecké zkoumání, podle něhož mají náklady na uvedení pozemků do stavu před působením žalované dosahovat částky 31 224 303 Kč bez DPH.

28. Žalovaná se v řízení bránila především tím, že od výpovědi z nájmu až do jejich odevzdání pozemky neužívala, neodpovídá tak za případné návozy kontaminovaného materiálu. Kromě toho za dobu svého působení měla ukládání materiálu na pozemky povoleno příslušným oddělením jejich vlastníka, činnost v rozporu se zákonem negovala, což bylo potvrzeno i při kontrole České inspekce životního prostředí v [anonymizováno] [rok]. Poukazovala rovněž na pouze obecné a teoretické závěry [anonymizována dvě slova] a dále na to, že z žádného důkazu předloženého žalobkyní prokazatelně neplyne, že by to byla žalovaná, kdo do tělesa skládky nevhodný materiál navážel.

29. Soud nejprve posoudil prvou námitku žalované, a to námitku nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně k podání této žaloby. Žalovaná uváděla, že nejpodstatnějším hlediskem pro její posouzení je otázka vlastnictví pozemků, a nikoliv jejich faktická správa. Skutečnost, že vlastníkem předmětných pozemků je hlavní město Praha, tak podle ní znamená, že jen tento subjekt je pasivně legitimován k podání žaloby o náhradu škody na těchto pozemcích vzniklé.

30. Soud se v posouzení otázky (aktivní) věcné legitimace shoduje se stanoviskem žalobkyně, když má za to, že se řídí ust. § 34 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, podle něhož hlavní město Praha nakládá s vlastním majetkem a hospodaří s ním za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem podle vlastního rozpočtu. Podle odstavce 3 téhož ustanovení městské části nakládají za podmínek stanovených tímto zákonem a Statutem (hlavního města Prahy – pozn. soudu) se svěřeným majetkem hlavního města Prahy. Městské části vykonávají při nakládání se svěřeným majetkem hlavního města Prahy práva a povinnosti vlastníka v rozsahu vymezeném tímto zákonem a Statutem.

31. Podle ust. § 35 odst. 2 věta prvá uvedeného zákona majetek hlavního města Prahy musí být chráněn před zničením, poškozením, odcizením nebo zneužitím.

32. Podle ust. § 35 odst. 3 uvedeného zákona hlavní město Praha a městské části jsou povinny chránit majetek hlavního města Prahy před neoprávněnými zásahy a včas uplatňovat právo na náhradu škody a právo na vydání bezdůvodného obohacení.

33. Oprávnění městské části domáhat se ochrany práva ke svěřenému majetku hlavního města nepřímo řeší rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3244/2012 (byť se týká posuzování občanského zákona účinného do 31. 12. 2013), podle něhož„ kdo je ve vnitřních poměrech hlavního města Prahy a městských částí oprávněn podat reivindikační žalobu ve vztahu k majetku hlavního města Prahy svěřeného příslušné městské části do správy, určuje zákon č. 131/2000 Sb. ve spojení se Statutem hlavního města Prahy. Z výše uvedeného (z citací ustanovení uvedeného zákona a Statutu – pozn. soudu) je zřejmé, že svědčí-li městské části ničím nezpochybněné právo správy ke svěřenému majetku hlavního města Prahy (nebylo-li jí odejmuto), svědčí oprávnění domáhat se ochrany tohoto práva reivindikační žalobou výhradně jí; legitimace hlavního města Prahy k podání téže žaloby proti osobě, jež užívá bez právního důvodu majetek svěřený do správy městské části, je citovanou právní úpravou obsahově vyloučena. Ostatně osoba, která neoprávněně užívá majetek svěřený do správy městské části, nezasahuje přísně vzato do vlastnického práva hlavního města Prahy, nýbrž právě do práva městské části jí svěřený majetek spravovat (a v jeho rámci vykonávat všechna práva a povinnosti vlastníka a rozhodovat o všech majetkoprávních úkonech v plném rozsahu). Výlučně městská část je proto legitimována domáhat se ochrany proti zásahům do tohoto jejího práva (reivindikační) žalobou obdobnou žalobě vlastnické“.

34. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že obdobně je městská část legitimována domáhat se ochrany jí svěřeného majetku hlavního města Prahy před neoprávněnými zásahy a samostatně uplatňovat právo na náhradu škody.

35. Je-li žalobkyně k podání žaloby o náhradu škody aktivně věcně legitimována, bylo třeba se zabývat další námitkou žalované – a to námitkou promlčení.

36. Žalobkyně vychází z konstrukce, že vznesený nárok na náhradu škody je třeba posuzovat podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 (zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník – dále jen ObZ), neboť vztah mezi účastníky byl založen smlouvou z roku [rok] (tedy za předchozí právní úpravy).

37. Žalovaná má za to, že právní vztah mezi účastníky trval i po datu 1. 1. 2014, že žalobkyně vytýkala žalované porušování povinností z nájemní smlouvy i v prvých týdnech roku [rok] (výpověď podána [datum]), a tudíž se nárok na náhradu škody řídí právní úpravou účinnou od 1. 1. 2014 (zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem – dále jen o. z.).

38. Žalobkyně svůj nárok na náhradu škody založila na nájemní smlouvě ze dne [datum], odvíjí jej od porušování povinností sjednaných v článku VI. této smlouvy, kdy povinností žalované jako nájemce bylo využívat pozemky ke sjednanému účelu (v opačném případě se jednalo o hrubé porušení smlouvy). Sjednaným účelem bylo přitom zajištění přípravných prací (sond zjišťujících skladbu zeminy a navezení zeminy určené k rekultivaci) pro rekultivaci a následné vybudování a užívání sportovního zařízení na předmětných pozemcích. Žalovaná byla na pozemcích oprávněna provádět zemní průzkum, zavázala se zajistit na vlastní náklady dovoz a uložení zeminy vhodné k rekultivaci a garantovala její nezávadnost a nekontaminovanost, přebírala rovněž odpovědnost za případné škody vzniklé její činností. Podle žalobkyně měla žalovaná porušovat takto sjednané smluvní povinnosti v době trvání nájemního vztahu.

39. Podle ust. § 3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (tedy od 1. 1. 2014). Podle ust. § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

40. Podle ust. § 3074 odst. 1 o. z. nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

41. Podle ust. § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

42. Podle ust. § 261 odst. 1 ObZ tato část zákona (myšlena část upravující obchodní závazkové vztahy – pozn. soudu) upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. Podle odstavce 2 se touto částí zákona řídí rovněž závazkové vztahy mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb.

43. Soud má za to, že se jednalo o závazkový vztah mezi žalovanou jako podnikatelem a žalobkyní jakožto samosprávnou jednotkou a z účelu smlouvy je zjevné, že se týkala zabezpečení veřejných potřeb – rekultivace skládky).

44. Promlčení je v tomto zákoně upraveno v ust. § 387 odst. 1 ObZ, kdy se právo promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem (podle ust. § 397 ObZ činí promlčecí doba 4 roky), přičemž u práva na náhradu škody běží promlčecí doba ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě; končí však nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti (ust. § 398 ObZ).

45. Soud se s ohledem na znění ust. § 3028 odst. 3 o. z. a ust. § 3074 odst. 1 o. z. shoduje s žalobkyní v tom, že pro posouzení počátku běhu promlčecí doby je podstatné tvrzené porušování povinností žalovanou v době trvání smluvního vztahu. A protože nájemní smlouva byla mezi účastníky uzavřena za předchozí právní úpravy a trvala od roku [rok] do roku [rok], řídí se práva a povinnosti z porušení takovéto smlouvy obchodním zákoníkem. Soud nesdílí názor žalované, že pro počátek běhu promlčecí doby je rozhodující až teprve okamžik ukončení porušování povinností ze smlouvy. Zde žalovaná vychází z data podání výpovědi z nájmu (na počátku roku [rok]), od kterého mělo být zřejmě ukončeno porušování povinností žalovanou. Soud však má za to, že k tvrzenému ukládání materiálů v rozporu se smlouvou mělo docházet zejména v době před [datum], nelze proto jen ze skutečnosti, že nájem byl vypovězen až po [datum], dovozovat jiný počátek běhu promlčecí doby. Žalovaná svou argumentaci podpořila judikaturou z trestní oblasti, kterou však soud s ohledem na shora uvedené považuje za nepřiléhavou pro posouzení občanskoprávního nároku.

46. Promlčecí doba u náhrady škody (konstruovaná dle ObZ) je tak buď subjektivní, kdy čtyřletá doba běží ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě, anebo objektivní desetiletá, běžící od porušení povinnosti.

47. Čtyřletá subjektivní promlčecí doba zde nezačala běžet ihned po skončení smluvního vztahu, ale teprve poté, kdy měla žalobkyně reálnou možnost dozvědět se o škodě a o tom, kdo by za ní případně odpovídá. Tento okamžik nelze určitě srovnat s datem ukončení nájemní smlouvy, neboť žalobkyně smlouvu neukončila výpovědí pro zjištěnou kontaminaci tělesa skládky, ale pro porušování povinností žalované ze smlouvy (užívání pozemků k jinému než sjednanému účelu a nevytýčení hranice pronajatých pozemků v terénu podle katastrální mapy). Žalovaná poté pozemky fyzicky žalobkyni nepředala, byť tvrdí, že je od ukončení nájemního vztahu neužívala. Žalobkyně musela vyklizení řešit soudní cestou, kdy teprve na základě pravomocného rozsudku došlo k předání pozemků (tedy k faktickému vyklizení dle odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) formou notářského zápisu [datum]. V roce [rok] na tehdy ještě nepředaných pozemcích žalobkyně začala provádět průzkumné práce, ty v [anonymizováno] [rok] přerostly do [anonymizována dvě slova] (sanace) skládky a následoval znalecký posudek, který pracoval s náklady na odstranění kontaminace skládky ve výši cca 1,5 mld. Kč.

48. Žaloba byla k soudu podána dne [datum], lze tedy souhlasit se stanoviskem žalobkyně, že od prvních opravdu relevantních zjištění o závadnosti stavu skládky a zejména ode dne faktického předání pronajatých pozemků žalobkyni neuplynula zákonem předvídaná (subjektivní) promlčecí doba 4 let (ostatně neuplynula ani 10 letá objektivní promlčecí doba od ukončení porušování povinností žalovanou); nárok na náhradu škody proto není promlčen. S ohledem na komplikovanost věci, zejména rozsah potřebných zkoumání a znaleckých posudků, nebylo možné po žalobkyni požadovat, aby se o škodě vznikající z kontaminace navezeného materiálu na pozemky (ale také o osobě, který za takovou škodu může odpovídat, když materiál se na skládku navážel nejméně od roku [rok]) mohla dozvědět již k datu ukončení smluvního vztahu. Ze [anonymizována dvě slova] z roku [rok] plyne, že žalobkyně prováděla prvotní průzkum území skládky nikoliv za účelem zjištění odpovědnosti žalované, ale za účelem zjištění stavu celého území bývalé skládky.

49. Není-li nárok žalobkyně ani promlčen, zabýval se soud tvrzeními žalobkyně v souvislosti s obranou žalované, že a) předmětné pozemky od ukončení nájemního vztahu v roce [rok] neužívala, b) ukládání materiálu na pozemky měla povoleno příslušným odborem vlastníka (hlavního města Prahy), c) ukládání kontaminovaného materiálu nebylo zjištěno ani při kontrolách České inspekce životního prostředí provedených v době působení žalované na pozemcích a d) zjištění o ukládání nepovolených odpadů žalovanou uvedená v podkladech žalobkyně jsou obecná a hypotetická.

50. Soud má z provedených důkazů za to, že v řízení skutečně nebylo prokázáno, že by žalovaná předmětné pozemky užívala po datu výpovědi způsobem, jaký naznačuje žalobkyně, tedy že by se i po skončení nájemního vztahu v [anonymizováno] [rok] na pozemcích vyskytovala a případně na ně navážela (či nechala navážet) jakýkoliv materiál. Ze [anonymizována dvě slova] i zprávy společnosti [právnická osoba] plyne, že skládkování probíhalo prakticky 40 let, a to až do roku [rok], od té doby ve významnější míře nikoliv. Pokud žalobkyně uváděla, že žalovaná pozemky řádně nepředala, a proto odpovídá i za případné navážení kontaminovaného materiálu třetími osobami, soud uvádí, že žalovaná po skončení nájemního vztahu takovou povinnost ochrany pozemků neměla. Kromě toho žalobkyně neučinila nic proto, aby k takovému případnému jednání žalované (či s jejím souhlasem třetích osob) nedocházelo (nepodala například návrh na předběžné opatření či žalobu, pokud jí bylo známo, že k tomu snad dochází). Protože pozemky nebyly protokolárně předány žalovanou, podala žalobkyně v roce [rok] žalobu na jejich vyklizení. Ta ovšem neřešila otázku případného návozu kontaminovaného materiálu na pozemky. Jak uvedl i odvolací soud, řešila se pouze otázka faktického předání pozemků žalobkyni, což nemá nic společného s prokazováním skutečnosti, kdo a v jakém rozsahu pozemky od ukončení nájemního vztahu užíval či dokonce kdo a kdy snad na ně navážel kontaminovaný materiál. Žalobkyně sama nepopírá, že ani ze [anonymizována dvě slova] z roku [rok] nebyla schopna zjistit, kdo kontaminaci skládky (potažmo předmětných pozemků) vlastně způsobil. Studie se zabývala kontaminací v celém návozu za dobu od roku [rok], přičemž poukazovala na nedostatečné podklady a malé množství zkušebních vrtů. Proto jsou i dopisy žalobkyně z roku [rok] zcela bezpředmětné, když vyzývají žalovanou k odstranění materiálu navezeného na pozemky, který má být v rozporu se smlouvou. Výzva ze dne [datum] se přitom o tom, kde se tento materiál nachází, nezmiňuje, neuvádí ani, na základě čeho bylo zjištěno, že jej tam navezla žalovaná, pracuje pouze s ničím nepodloženým odhadem, že kontaminovaný materiál představuje cca 2 % veškerého materiálu, který má žalovaná odstranit.

51. Dále je zřejmé, že žalované bylo přímo hlavním městem Prahou, odborem životního prostředí, povoleno ukládáno skládkového materiálu na pozemky (podle zákona o odpadech), a to již 2 roky po zahájení smluvního vztahu s městskou částí (žalobkyní), jehož účelem bylo zajištění přípravných prací pro rekultivaci skládky. Tyto souhlasy vlastníka pozemků (jeho úřadu) byly zopakovány v roce [rok] a [rok]. V roce [rok] byl postup žalované v souladu se zákonem o odpadech kontrolován Českou inspekcí životního prostředí a nebylo zjištěno ukládání kontaminovaného materiálu na předmětné pozemky. Všechna tato zjištění vedou soud k závěru, že žalobkyně vypověděla nájem žalované pro porušování povinností ze smlouvy (využití pozemků k provádění přípravných prací k rekultivaci a ne ke skládkování), nikoliv z důvodu, že by žalovaná na pozemky navážela materiál závadný a kontaminovaný (jak sama uvedla v podání soudu, až nejméně do roku [rok] žalobkyně nedokázala ani přibližně rozlišit, zda a v jakém rozsahu se na kontaminaci skládky podílela žalovaná).

52. S těmito zjištěními potom přímo souvisí obrana žalované, že zjištění a důkazy o ukládání nepovolených odpadů žalovanou na pozemcích jsou obecná a hypotetická.

53. Podle ust. § 373 ObZ kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.

54. Soud v prvé řadě uvádí, že ke vzniku odpovědnosti za škodu musí být vždy splněny základní předpoklady, kterými jsou porušení právní (smluvní) povinnosti škůdcem, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody a v daném případě neprokázání okolností vylučujících odpovědnost ze strany žalovaného škůdce. Právním důvodem vzniku odpovědnosti za škodu je porušení právní povinnosti (příkazu chovat či nechovat se určitým ve smlouvě stanoveným způsobem), které může spočívat v jednání nebo opomenutí jednání, k němuž byl škůdce povinen. Protiprávnost určitého jednání potom musí způsobit určitý následek, kterým je v případě odpovědnosti za škodu její vznik. A aby byla naplněna odpovědnost za škodu, musí být protiprávní jednání v příčinné souvislosti se vznikem škody.

55. Je možné vyjít ze závěru, že žalovaná své povinnosti z nájemní smlouvy porušila, avšak již nelze uzavřít, že (budoucí, zatím hypotetická) škoda spočívající v nákladech na sanaci předmětných pozemků je v příčinné souvislosti s porušením povinností žalované ze smlouvy. Všechny provedené důkazy, které byly soudem hodnoceny jednotlivě a také v jejich vzájemné souvislosti, nejsou schopny utvořit ucelený řetězec přímých a nepřímých důkazů, z nichž by bylo možné dovodit odpovědnost žalované za takovou škodu (a následně prokázat i její výši).

56. Soud se zcela ztotožňuje s argumentací žalované v tom smyslu, že žalobkyně svůj požadavek na náhradu škody odvíjí zejména od zjištěné existence kontaminace bývalé skládky [část obce] jako takové (existenci kontaminace skládky nikdo nepopírá a je zjistitelná z provedených důkazů). Žalobkyně však pro stanovení odpovědnosti žalované pracuje s různými matematickými modely a odhady, které si nechává jako údajně správné stvrdit jednotlivými studiemi a zprávami, případně znaleckými posudky. Všechny tyto důkazy se vyjadřují k sanaci pouze z hlediska předpokládaných nákladů, pracuje se s různými verzemi sanace, jednotlivé odhady jsou pak žalobkyní zprůměrovány a uměle„ naroubovány“ na předmětné pozemky (samotná bývalá skládka se totiž nachází na vícero pozemcích, nejen na předmětných). Z provedených důkazů přitom zcela jasně vyplývá, že ani [právnická osoba], [anonymizováno] v [anonymizováno] [rok] nezjistila, v jaké části skládky a v jakém rozsahu žalovaná snad přispěla k její kontaminaci (a jakým způsobem), v doplňující zprávě ze dne [datum] už tato společnost (z jejíž [anonymizována dvě slova] žaloba zejména čerpá) výslovně uvádí, že nedokáže oddělit jednotlivé části skládky (tedy části existující před působením žalované, během jejího působení a po skončení tohoto působení) z hlediska výskytu kontaminace (kontaminanty byly zjištěny ve všech částech skládky). Z hodnocení monitoringu skládky z března [rok] a závěrečné zprávy z [anonymizováno] 2022, které provedla společnost [právnická osoba], neplyne ve vztahu k žalované prakticky nic, když tyto zprávy se odvolávají na předchozí studie. Navíc se v poslední z nich uvádí, že zjištěné kontaminanty v oblasti podzemních vod jsou buď nízké nebo zanedbatelné, za jediné problematické jsou považovány polutanty PAU, které se však v neodpovídajících koncentracích vyskytují v hlubších vrstvách (opět nelze dovodit, zda v těchto hlubších vrstvách materiál ukládala žalovaná). Nic nového do věci nevnesly posudek ústavu Znalci a odhadci (ten pouze matematicky spočetl případné náklady na uvedení skládky do původního stavu, aniž by se zabýval původem navezeného materiálu) či posudek znalce ing. [jméno], který jen analyzoval žalobkyní tvrzené, ale neprokázané hodnoty účelně vynaložených nákladů na uvedení pozemků do původního stavu. Znalec ověřoval logiku výpočtů žalobkyně, která požaduje sanační práce spočívající v zavezení 50 % celkové plochy pozemků vhodným krycím materiálem a následně vrstvu závozu snižuje z 1 m na průměrných 50 cm na celé rozloze pozemků. Tyto výpočty však nijak neprokazují odpovědnost žalované za škodu, stejné platí pro zprávu vydanou Státním zdravotním ústavem dne [datum] SZÚ v ní jednak nehovoří o předmětných pozemcích, nezmiňuje se ani o jakýchkoliv relevantních zjištěních ve vztahu k žalované, a dospívá k závěru, že pro posouzení různých (již dříve navržených) variant sanace skládky buď nemá dostatek podkladů, anebo je pouze z předchozích studií opisuje. Za zmínku stojí, že SZÚ hodnotí spíše zdravotní rizika hrozící pracovníkům v prostoru skládky, u obyvatelů v oblasti se zmiňuje jen o tom, že zdravotní rizika v souvislosti se skládkou je možné předpokládat pouze v případě rekultivace nebo velkých stavebních úprav (tedy v případě rozsáhlých stavebních prací, které žalobkyně zamýšlí provést v souvislosti s uváděním skládky do předchozího stavu).

57. Důkazy vztahující se k tvrzením žalobkyně tak nejsou způsobilé prokázat odpovědnost žalované za jakoukoliv škodu (zejména příčinnou souvislost mezi porušením smlouvy a vznikem škody). Soud proto ani nemá za to, že by bylo potřeba poučovat žalobkyni podle ust. § 118a o. s. ř. o tom, že provedené důkazy její tvrzení o vzniku a výši škody neprokazují. K takovému poučení by soud přistoupil tehdy, jestliže by měl za to, že z důkazů v řízení provedených plyne existence nároku na náhradu škody a chybí pouze důkazy k určení její výše. Zde však z důkazů v řízení provedených přímo plyne, že žalovaná případným porušením povinností z nájemní smlouvy nezpůsobila žalobkyni konkrétní škodu, když výskyt kontaminovaných látek v tělese skládky (potažmo na předmětných pozemcích) nelze dát do příčinné souvislosti s činností žalované.

58. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

59. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., kdy v převažující části žalobkyně zavinila zastavení řízení a ve zbývající části byla procesně neúspěšná. Soud proto žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení, spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 6 úkony právní služby po 360 580 Kč z punkta 790 618 000 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) – převzetí a příprava zastoupení, písm. b) – první porada s klientem dne [datum] a druhá porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum], písm. d) – vyjádření k žalobě ze dne [datum], doplňující vyjádření ze dne [datum], písm. f) ve spojení s ust. § 11 odst. 3 vyhlášky – prostudování spisu dne [datum]), dále 9,5 úkony právní služby po 56 820 Kč z punkta 31 250 000 Kč (ust. § 11 odst. 1 písm. d) – další vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum] a závěrečný návrh ze dne [datum], písm. f) ve spojení s ust. § 11 odst. 3 vyhlášky – prostudování spisu dne [datum], písm. g) – účast na jednání dne [datum], [datum], [datum] a [datum], a dále 1 polovičním úkonem právní služby po 56 820 Kč z punkta 31 250 000 Kč za účast při vyhlášení rozsudku dne [datum] – ust. § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky), když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 vyhlášky) a rovněž 16 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 vyhlášky). Celkové náklady žalované ve výši 3 276 764,70 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení