25 C 390/2018-449

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Ditou Staňkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalovaným: 1. [země] - [ulice] [anonymizováno] [země], [IČO] sídlem [anonymizováno] [číslo], [PSČ] [obec a číslo]

2. Česká republika - [název státního zastupitelství], [IČO] sídlem [adresa státního zastupitelství] o: žaloba na ochranu před diskriminací + P.O. takto:

Výrok

I. Žaloba, aby soud určil, že rozhodovací činností žalovaného [číslo] žalovaného [číslo] se žalovaní dopustili diskriminace žalobce, když bylo porušeno základní právo žalobce na ochranu zdraví dle čl. 31 LZPS, právo na rovné zacházení dle čl. 1 LZPS, jakož i právo na právní ochranu před diskriminací dle čl. 5 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, a to u: - žalovaného [číslo] a) odmítáním poskytnutí účinných nástrojů k opatření proti diskriminačnímu jednání zaměstnanců a příslušníků žalované č. 1, jmenovitě [stát. instituce], v oblasti bezdůvodného odnímání práv na používání zdravotních kompenzačních pomůcek a úlev žalobce v období od 17. 7. 2018 do 25. 3. 2019; b) odmítáním prošetřovat žalobci uložené kázeňské tresty, naposledy k návrhu žalobce ze dne 5. 1. 2021, 6. 1. 2021, 7. 1. 2021, 10. 1. 2021, 11. 1. 2021, 8. 1. 2021, 9. 1. 2021, ačkoliv v jiných srovnatelných případech byly řešeny a vyřizovány návrhy odsouzených odlišným, na rozdíl od vyřizování návrhů žalobce, zákonným způsobem; - žalovaného č. 1 a) odmítáním přemístit žalobce ve [stát. instituce] z kuřácké cely do nekuřáckého oddělení, které v této věznici bylo zřízeno, když soudní ochrana práv žalobce byla Okresním soudem v Karlových Varech, sp.zn. 11 C 386/2019, odmítnuta; b) umožněním bezdůvodného zabavení dříve schválených rehabilitačních pomůcek žalobce v rozsahu: a. 2 x rehabilitační polštář, b. 1 x rehabilitační válec, a c. 1 x rehabilitační deka na rehabilitační cvičení, přičemž soudní ochrana jeho práv byla Okresním soudem v Karlových Varech odmítnuta; c) ukládáním prostřednictvím svých organizačních jednotek žalobci kázeňských trestů, jejichž účelem bylo toliko zastrašení žalobce a zhoršení jeho zdravotního stavu zejména v prostředí oddělení Kázeňských trestů [stát. instituce], které bylo plné plísně, špíny a odpadků, a to v období od 18. 7. 2018 do 27. 2. 2019; d) nerespektováním doporučení odborných lékařů na nutnost úpravy stravy ze zdravotních důvodů a svévolným odmítáním dříve schválených dietních programů pod č. D9/150, následně pod č. D-2, a to v období od 17. 4. 2018 do současnosti; e) nerespektování doporučení odborných lékařů na nutnost změny v oblečení žalobce, jmenovitě neumožnění žalobci nošení civilního nedráždivého oděvu ve výkonu trestu odnětí svobody, jakož i bezdůvodné rušení dříve schválených zdravotních úlev žalobce v podobě povolení nošení civilního nedráždivého oděvu, a to od 27. 7. 2016 do současnosti; f) nerespektování doporučení odborných lékařů ve vztahu ke zdravotnímu stavu žalobce, který neumožňoval bez bolestí použít poutací prostředky a při eskortách žalobce mezi věznicemi byl žalobci nasazován„ opasek“, ačkoliv má žalobce lékařsky indikovanou pupeční kýlu, jakož i pouta na rukou a nohou, ačkoliv má žalobce na končetině ortézu a používá francouzskou hůl k vyrovnávání chůze, a to v období od 4. 6. 2018 do současnosti; g) zamezení žalobci ve výkonu svého práva na vzdělání tím, že po přijetí žalobce na [anonymizována čtyři slova] v [obec] mu bylo zabráněno navštěvovat povinné předměty, cvičení a dílny, ačkoliv budova této fakulty se nachází bezprostředně v okolí [stát. instituce] a neumožnění uvolnění žalobce na tyto povinné aktivity v rozmezí 1 x týdně, což v důsledku znamenalo ukončení studia žalobce na této fakultě v prosinci 2021; h) neumožnění žalobci složit přijímací zkoušky v režimu on-line na [anonymizována čtyři slova] v [obec], v důsledku čehož žalobce nemohl usilovat o rozšíření vzdělání v oblasti záchranářství; i) zákazem žalobci návštěv rodinných příslušníků, ačkoliv nebyl u tohoto opatření právní titul a příslušné usnesení vlády bylo ze strany NSS zrušeno, zejména Usnesení Vlády ČR č. 203 ze dne 26. 2. 2021, se zamítá.

II. Žaloba, aby soud uložil žalovanému č. 2, aby upustil od diskriminace žalobce spočívajícího v a) odmítání poskytnutí účinných nástrojů k opatření proti diskriminačnímu jednání zaměstnanců a příslušníků žalované č. 1, jmenovitě [stát. instituce], v oblasti bezdůvodného odnímání práv na používání zdravotních kompenzačních pomůcek a úlev žalobce v období od 17. 7. 2018 do 25. 3. 2019; a v b) odmítání prošetřovat žalobci uložené kázeňské tresty, naposledy k návrhu žalobce ze dne 5. 1. 2021, 6. 1. 2021, 7. 1. 2021, 10. 1. 2021, 11. 1. 2021, 8. 1. 2021, 9. 1. 2021, ačkoliv v jiných srovnatelných případech byly řešeny a vyřizovány návrhy odsouzených odlišným, na rozdíl od vyřizování návrhů žalobce, zákonným způsobem; a aby se výše popsaných jednání žalovaný č. 2 zdržel; a - žalovanému č. 1, aby upustil od diskriminace žalobce spočívajícího v a) odmítání přemístit žalobce ve [stát. instituce] z kuřácké cely do nekuřáckého oddělení, které v této věznici bylo zřízeno, když soudní ochrana práv žalobce byla Okresním soudem v Karlových Varech, sp.zn. 11 C 386/2019, odmítnuta; b) umožnění bezdůvodného zabavení dříve schválených rehabilitačních pomůcek žalobce v rozsahu: a. 2 x rehabilitační polštář, b. 1 x rehabilitační válec, a c. 1 x rehabilitační deka na rehabilitační cvičení; c) ukládání prostřednictvím svých organizačních jednotek žalobci kázeňských trestů, jejichž účelem je toliko zastrašení žalobce a zhoršení jeho zdravotního stavu zejména v prostředí oddělení Kázeňských trestů [stát. instituce], které bylo plné plísně, špíny a odpadků, a to v období od 18. 7. 2018 do 27. 2. 2019; d) nerespektování doporučení odborných lékařů na nutnost úpravy stravy ze zdravotních důvodů a svévolným odmítáním dříve schválených dietních programů pod č. D9/150, následně pod č. D-2, a to v období od 17. 4. 2018 do současnosti; e) nerespektování doporučení odborných lékařů na nutnost změny v oblečení žalobce, jmenovitě neumožnění žalobci nošení civilního nedráždivého oděvu ve výkonu trestu odnětí svobody, jakož i bezdůvodné rušení dříve schválených zdravotních úlev žalobce v podobě povolení nošení civilního nedráždivého oděvu, a to od 27. 7. 2016 do současnosti; f) nerespektování doporučení odborných lékařů ve vztahu ke zdravotnímu stavu žalobce, který neumožňoval bez bolestí použít poutací prostředky a při eskortách žalobce mezi věznicemi byl žalobci nasazován„ opasek“, ačkoliv má žalobce lékařsky indikovanou pupeční kýlu, jakož i pouta na rukou a nohou, ačkoliv má žalobce na končetině ortézu a používá francouzskou hůl k vyrovnávání chůze, a to v období od 4. 6. 2018 do současnosti; g) zamezení žalobci ve výkonu svého práva na vzdělání tím, že po přijetí žalobce na [anonymizována čtyři slova] v [obec] mu bylo zabráněno navštěvovat povinné předměty, cvičení a dílny, ačkoliv budova této fakulty se nachází bezprostředně v okolí [stát. instituce] a neumožnění uvolnění žalobce na tyto povinné aktivity v rozmezí 1 x týdně, což v důsledku znamenalo ukončení studia žalobce na této fakultě v prosinci 2021; h) neumožnění žalobci složit přijímací zkoušky v režimu on-line na [anonymizována čtyři slova] v [obec], v důsledku čehož žalobce nemohl usilovat o rozšíření vzdělání v oblasti záchranářství; a i) zákazu žalobci návštěv rodinných příslušníků, ačkoliv nebyl u tohoto opatření právní titul a příslušné usnesení vlády bylo ze strany NSS zrušeno, zejména Usnesení Vlády ČR č. 203 ze dne 26. 2. 2021; a a aby se výše popsaných jednání žalovaný č. 1 zdržel, se zamítá.

III. Žaloba, aby soud uložil žalovanému č. 1, aby odstranil následky diskriminačního zásahu tak, že a) žalovaný č. 1 umožní žalobci užívání schválených rehabilitačních pomůcek žalobce v rozsahu: a. 2 x rehabilitační polštář, b. 1 x rehabilitační válec, a c. 1 x rehabilitační deka na rehabilitační cvičení; b) žalovaný č. 1 poskytne žalobci stravu odpovídající jeho zdravotnímu stavu v souladu s odbornými doporučení lékařů a dle schválených dietních programů pod č. D9/150 a pod č. D-2; c) žalovaný č. 1 umožní žalobci nošení civilního nedráždivého oděvu ve výkonu trestu odnětí svobody; a d) žalovaný č. 1 nebude ve vztahu k žalobci aplikovat poutací prostředky, jejichž použití neumožňuje zdravotní stav žalobce a žalovaný č. 1 nebude při eskortách žalobce mezi věznicemi žalobci nasazovat„ opasek“ a pouta na rukou a nohou se zamítá.

IV. Žaloba, aby soud uložil žalovanému č. 1 a žalovanému č. 2 povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 500.000 Kč jakožto náhradu vzniklé nemajetkové újmy, se zamítá.

V. Žalobce je povinen zaplatit 1. žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 2 100 Kč, a to 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobce je povinen zaplatit 2. žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč, a to 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhal ochrany před diskriminací a náhrady nemajetkové újmy s tvrzením, že byl bezprecedentním justičním zločinem nezákonně odsouzen k 7,5 letům odnětí svobody, ke kterému následně přibylo další nezákonné odsouzení o výměře 24 měsíců. Žalobce založil veřejně prospěšnou iniciativu vězněných osob, kterou podepsalo přes 1 000 osob z řad vazebně stíhaných, důsledkem čehož dochází k soustavné dehonestaci a kriminalizaci žalobce a snižování jeho důstojnosti bez ohledu na nepříznivý zdravotní stav. Žalobce se proto domáhal svých práv formou stížností, podnětů i trestních oznámení, avšak diskriminace i dehonestace pokračují. Podání jiných osob jsou řešena odlišným způsobem, což prokazuje přímou i nepřímou diskriminaci žalobce. V doplnění žaloby žalobce uvedl, že se od května 2015 nachází ve výkonu trestu odnětí svobody v různých věznicích v České republice. Je chronicky nemocnou osobou, invalidním důchodcem a bývalým advokátem, je osobou citlivou na zásahy do svých práv. Žalobce je obětí přímé i nepřímé diskriminace, a to z důvodu zdravotního postižení, zejména v přístupu ke zdravotní péči a jejího poskytování. Diskriminace probíhá ze strany pracovníků [anonymizována dvě slova] (buď přímým jednáním, nebo naopak opomenutím jednat) a ze strany přístupu dozorujících krajských státních zastupitelství, zejména [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec], které se na diskriminaci spolupodílejí způsobem výkonu dozorčích pravomocí nad způsobem výkonu trestu odnětí svobody. Uvedená diskriminace plyne ze záznamů stížnostní agendy: žalobce byl jako nekuřák a silný astmatik opakovaně umístěn na cele s kuřáky, kde mu bylo spoluvězni vyhrožováno (žalobce podal dvě stížnosti ze dne 21. 2. 2016 a 12. 2. 2019), pracovníci [anonymizována dvě slova] o tomto věděli, ale situaci neřešili; žalobce jako silný astmatik byl opakovaně umisťován do cel napadených plísní, došlo i k tomu, že mu nebyla pracovníky [anonymizována dvě slova] dodána antialergika (žalobce podal stížnost ze dne 27. 7. 2016); pracovníky [anonymizována dvě slova] došlo při způsobu výdeje léků, redukování jejich množství, pomíchání v průběhu prohlídky a následnému zabavení z důvodu označení za potenciální návykové látky či jejich prekurzory, k odlišnému zacházení s žalobcem jako osobou nemocnou, ač se tento přístup snaží působit jako běžná praxe (stížnost ze dnů 19. až 23. 4. 2018); žalobci opakovaně nebyla podávána strava v souladu s předepsanou dietou (stížnosti např. ze dnů 19. až 23. 4. 2018, 17. 5. 2018, 23. 7. 2018), při upozornění na tuto skutečnost byl pracovníky [anonymizována dvě slova] dehonestován; při silných bolestech a zdravotních potížích byla žalobci odmítána zdravotní péče s odkladem na několik následujících dní (např. stížnost ze dne 18. 6. 2018, 5. 3. 2019, 28. 3. 2019 či 10. 5. 2019) s argumentací, že nevykazuje známky akutního onemocnění, ačkoliv žalobce je osobou chronicky nemocnou, nadto pracovníci [anonymizována dvě slova] odmítli fotodokumentovat otoky a vyrážku žalobce za účelem poskytnutí adekvátní péče (stížnost ze dne 26. 7. 2018); žalobci byl odmítnut pohovor s psychologem (stížnost ze dne 5. 3. 2019), což žalobce vzhledem k zažívanému pocitu marnosti vnímal jako zvlášť závažný zásah do svých práv; žalobci bylo odmítnuto poskytnutí zdravotnické dokumentace po absolvování lékařských ošetření ze strany lékařů [anonymizována dvě slova] (stížnost ze dne 4. 7. 2018) a následně mu byla část zdravotnické dokumentace zabavována; dlouhodobě je k žalobci přistupováno nerovně, když je mu ze zdravotních důvodů znemožňován důstojný výkon trestu odnětí svobody (chybějící madla pro invalidy ve sprše, nemožnost donést si při vycházce ven vlastní židli při absenci laviček, neodůvodněné změny či rušení zdravotních úlev, cynické vyřizování stížností aj.); žalobci bylo také zasahováno do svobody náboženství (znemožněná účast na bohoslužbě, stížnost ze dne 2. 2. 2019). Podle žalobce tak lze v jednání a postupu 1. žalované a rozhodovací činnosti 2. žalované spatřovat přímou i nepřímou diskriminaci žalobce ve vztahu ke zdravotní péči a jejímu poskytování. Ve značné míře také docházelo ke snižování jeho důstojnosti, čímž mu vznikla nemajetková újma. Žalobce se proto domáhá určení, že rozhodovací činností žalované č. 1 a žalované č. 2 se žalovaní dopustili diskriminace žalobce (bylo porušeno základní právo žalobce na ochranu zdraví, právo na rovné zacházení a právo na právní ochranu před diskriminací), dále aby soud uložil žalované č. 2, aby upustila od diskriminace žalobce a aby se tohoto jednání do budoucna zdržela, a uložil žalované č. 1, aby odstranila následky diskriminačního zásahu specifikovaných ve výrocích I. až III. tohoto rozsudku, a aby uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 500 000 Kč jako náhradu vzniklé nemajetkové újmy.

2. První žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že tvrdí-li žalobce v žalobě skutečnosti, z nichž dovozuje, že je diskriminován, je povinen svá tvrzení prokázat (tj. že byl vystaven odlišnému či méně příznivému zacházení). Žalobce by se mohl vznesených nároků domáhat jen v mezích zákona č. 198/2009 Sb., antidiskriminační zákon, podle něhož je žalobce povinen uvést skutečnosti, z nichž lze dovodit, že by ze strany 1. žalované došlo v jeho případě k přímé či nepřímé diskriminaci. Antidiskriminační zákon však dopadá výlučně na vztahy soukromoprávní povahy (mezi subjekty rovného postavení); skutečnosti uváděné žalobcem nelze pod ustanovení antidiskriminačního zákona subsumovat. I kdyby bylo třeba působnost antidiskriminačního zákona vykládat šířeji, žalobce v žalobě netvrdil žádnou konkrétní situaci, v níž by s ním bylo zacházeno méně příznivě než s jinými odsouzenými (usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. II. ÚS 2856/17). Obsahově žaloba míří spíše k přezkumu zacházení s odsouzeným v podmínkách výkonu trestu odnětí svobody, čehož lze však dosáhnout pouze prostředky práva veřejného. Nadto u žalobce v průběhu výkonu trestu právě vzhledem k jeho zdravotnímu stavu došlo k opakovaným úlevám, byl tedy oproti ostatním odsouzeným„ zvýhodněn“. Namítá-li žalobce způsob vyřizování jeho stížností, opět se jedná o oblast veřejného práva, které poskytuje prostředky ochrany proti způsobu vyřízení stížností. K údajnému snižování lidské důstojnosti 1. žalovaná uvedla, že je třeba mít na zřeteli, že výkon trestu odnětí svobody je specifickým režimem působení na pachatele trestných činů, který nemůže být kopií života na svobodě. Absence madel pro invalidy ve sprše či laviček na vycházkovém dvoře nevypovídá nic o diskriminačním jednání 1. žalované, neboť se jedná o souhrn bezpečnostně organizačních opatření, které platí pro všechny vězněné osoby. Ve vyjádření v reakci na doplnění žaloby 1. žalovaná zopakovala, že námitky žalobce stále směřují výhradně vůči zacházení s odsouzenými v rámci výkonu trestu odnětí svobody, tedy se týkají výlučně výkonu veřejné moci, nejde o soukromoprávní spor (§ 7 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce v doplnění žaloby vypustil odkazy na tzv. antidiskriminační zákon a namítá toliko porušení práv vyplývající z Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, čehož se však nelze na úrovni soukromoprávních vztahů před soudem domáhat; žalobci chybí aktivní žalobní legitimace. Domněle nezákonná rozhodovací činnost 1. žalované nemůže být revidována občanskoprávní žalobou, ale výlučně prostředky práva veřejného. Veřejnoprávní povahu lze přitom dovodit u každého ze žalobcem namítaných zásahů (přemisťování žalobce, zabavení rehabilitačních pomůcek, ukládání kázeňských trestů, stravování, oděv odsouzených, užívání donucovacích prostředků, neumožnění navštěvovat přednášky a cvičení na [anonymizována dvě slova] apod.). Stejně tak uložit 1. žalované, aby nepokračovala v tvrzeném nezákonném zásahu, nelze prostřednictvím občanskoprávní žaloby. K požadavku na náhradu nemajetkové újmy 1. žalovaná uvedla, že z žaloby není patrný původ tvrzené nemajetkové újmy, ani není jasné, jakým způsobem žalobce dospěl k požadované částce 500 000 Kč. Navrhla proto řízení zastavit, případně žalobu zamítnout.

3. Druhá žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ve věci spatřuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v nedostatku pravomoci civilních soudů. V žalobě uvedené skutečnosti je po obsahové stránce třeba vyhodnotit jako stížnosti či podněty podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Speciální úpravou je poté zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Ve vyjádření v reakci na doplnění žaloby 2. žalovaná uvedla, že navrhovaný petit není žalobcem opřen o skutková tvrzení uvedená v žalobě, a není ani podepřen právní argumentací; petit je nelogický a neurčitý. Ve vztahu k 2. žalované nevznáší žalobce ani tvrzení, ze kterých by bylo možné seznat, jaké konkrétní jednání má být předmětem žaloby na ochranu před diskriminací, tj. z čeho žalobce dovozuje, že bylo ve vztahu k rozhodování o jeho požadavcích, stížnostech, námitkách či návrzích rozhodováno odlišným způsobem než u jiných osob, kterým je uložen výkon trestu odnětí svobody. Z žaloby je patrný subjektivní pocit nespokojenosti, ale není specifikováno, z jakého důvodu má jít o diskriminaci osoby žalobce, kterou nadto nespecifikoval. Ani doplnění žaloby tak neodstraňuje její vady.

4. Žalobce se k jednání soudu dne 12. 9. 2023 nedostavil, neomluvil svoji účast ani nepožádal o odročení tohoto jednání, ačkoliv mu bylo předvolání k tomuto jednání řádně a včas doručeno. Soud proto jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, v nepřítomnosti žalující stany.

5. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla (§ 120 odst. 2 věta prvá o. s. ř.), soud při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které před ním byly provedeny (§ 120 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

6. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

7. Z usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 3. 1. 2020, č. j. 11 C 386/2019-12 soud zjistil, že byl odmítnut návrh žalobce (shodný s žalobcem v projednávané věci) na vydání předběžného opatření, kterým se domáhal vůči žalované [příjmení] [anonymizováno] [země] uložení povinnosti přemístit žalobce ve VTOS ve [stát. instituce] do nekuřáckého oddělení a zdržet se všech diskriminačních forem, které zhoršují zdravotní stav žalobce v postavení osoby se zdravotním postižením a umožnit mu, v souladu se zdravotní dokumentací, výkonu všech zdravotních plev a pomůcek. Z odůvodnění se podává, že žalobce uplatnil u soudu diskriminační žalobu a zároveň požadoval zaplacení 500 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy. Návrh na vydání předběžného opatření byl odmítnut, neboť žalobce jej směřoval vůči subjektu, který nemá právní způsobilost, a tedy není nositelem práv a povinností (prokázáno usnesením).

8. Z usnesení vlády České republiky ze dne 26. 2. 2021 č. 203, o přijetí krizového opatření, soud zjistil, že s účinností ode dne 27. 2. 2021 do 28. 3. 2021 byly ve vazebních věznicích, věznicích a ústavech pro výkon zabezpečovací detence zakázány návštěvy, s tím, že výjimku z tohoto mimořádného opatření může udělit ministryně spravedlnosti (prokázáno usnesením). 9. [stát. instituce] shledalo stížnosti žalobce ze dne 5. 2. 2019 a 12. 10. 2018 proti vyřízení stížností podaných proti [anonymizována tři slova] při poskytování zdravotních služeb a činnostem souvisejícím se zdravotními službami, nedůvodnými. Z odůvodnění se podává, že za účelem prošetření postupu pracovníků [anonymizována dvě slova] při poskytování zdravotní péče žalobci bylo vypracováno odborné posouzení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který odborné pochybení neshledal, při léčbě žalobce bylo postupováno lege artis (prokázáno vyřízením stížností ze dne 25. 7. 2019, č. j. MSP-1/2018-OVTP-ZDRA/29).

10. Ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

11. Soud předně konstatuje, že žalobce nemohl být poučen postupem podle ustanovení § 118a o. s. ř., aby doplnil svá skutková tvrzení (jaké konkrétní jednání žalovaných mělo naplňovat znaky přímé diskriminace, resp. v jakých konkrétních případech bylo s žalobcem zacházeno odlišným, méně příznivým způsobem než s ostatními osobami vykonávajícími trest odnětí svobody), neboť žalobce, ač řádně a včas předvolán, se k jednání soudu nedostavil, svoji účast neomluvil, ani nepožádal o odročení nařízeného jednání. Za této situace soud žalobci poučení podle § 118a o. s. ř. nemohl poskytnout. Soud se ztotožňuje s námitkou 2. žalované, že z žaloby je zřetelná obecná nespokojenost žalobce s podmínkami výkonu trestu odnětí svobody; žalobce však v průběhu řízení nijak konkrétně netvrdil, jakým způsobem se měli žalovaní dopustit diskriminačního jednání vůči jeho osobě. Žalobce netvrdil, jakým způsobem měla druhá žalovaná odmítat poskytnutí„ účinných nástrojů“ k zamezení diskriminačnímu jednání jejích zaměstnanců a příslušníků (které rovněž nijak nespecifikoval), resp. odmítat prošetření žalobci uložených kázeňských trestů. Tvrdil-li žalobce, že v jiných srovnatelných případech byly návrhy odsouzených řešeny a vyřizovány odlišným způsobem než v jeho případě, zůstalo toto tvrzení pouze v obecné rovině; žalobce netvrdil konkrétní případy, kdy by s jeho návrhy bylo zacházeno méně příznivě, nadto toto své obecné tvrzení ničím neprokázal. Obdobný závěr lze učinit i v případě první žalované, u níž žalobce tvrdil diskriminační zacházení při odmítnutí přemístění do nekuřácké cely, odebrání rehabilitačních pomůcek, ukládání kázeňských trestů, nerespektování doporučení lékařů ve vztahu k nošenému oděvu a používání poutacích prostředků, zamezení účasti na výuce [anonymizována dvě slova] v [obec], složení on-line přijímacích zkoušek na [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] a zákazu návštěv rodinných příslušníků. Ani v jednom případě žalobce netvrdil ani neprokázal, v čem mělo spočívat diskriminační jednání vůči jeho osobě oproti jiným osobám ve výkonu trestu odnětí svobody. Z dokazování naopak vyplynulo, že vyřízení stížností žalobce ze dne 5. 2. 2019 a 12. 10. 2018 první žalovanou týkající se poskytování zdravotní péče bylo prošetřováno [stát. instituce], které stížnosti žalobce shledalo nedůvodnými, k čemuž bylo rovněž vypracováno odborné posouzení lékařem, který shledal postup při léčbě žalobce postupem lege artis. Výtky žalobce tak zůstaly v obecné rovině vyjadřující nespokojenost se způsobem výkonu trestu odnětí svobody. Jelikož žalobce v řízení dostatečně netvrdil ani neprokázal odlišné zacházení, nemohl soud vyhovět ani jeho požadavku, aby byla žalovaným uložena povinnost od tvrzeného diskriminačního jednání (specifikovaného ve výroku II. tohoto rozsudku) upustit a odstranit následky takto tvrzeného zásahu (výrok III. rozsudku).

12. Ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč žalobce žádným způsobem nespecifikoval, jaká konkrétní nemajetková újma mu měla vzniknout (v čem spočívá), když tvrzený zásah do jeho práv představuje pouze možnou příčinu vzniku újmy, nikoliv újmu samotnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1684/2010). Stejně tak žalobce neosvětlil, jakým způsobem dospěl k výši požadované náhrady ve výši 500 000 Kč Ani v rozsahu tohoto žalobního požadavku proto soud nemohl žalobě vyhovět. Nad rámec výše uvedeného soud odkazuje na závěry Městského soudu v Praze v usnesení 15. 11. 2022, č. j. 25 Co 349/2022-390, v němž přisvědčil soudu prvního stupně v tom, že žalobce v průběhu řízení doplňuje žalobu o taková tvrzení, která naplňují podmínku zjevně bezúspěšného uplatňování práva (srov. bod 7 usnesení).

13. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výroky I. - IV. rozsudku).

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal procesně úspěšné 1. žalované právo na náhradu nákladů řízení v částce 2 100 Kč a 2. žalované právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 500 Kč Tyto náklady sestávají v případě 1. žalované z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které 1. žalované, jež nebyla zastoupena zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a která nedoložila výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, náleží paušální náhrada hotových výdajů za sedm úkonů právní služby (vyjádření ze dne 16. 4. 2020, 9. 12. 2020, 6. 4. 2022 a účast na jednání soudu dne 18. 2. 2021, 9. 11. 2021, 18. 8. 2022 a 12. 9. 2023) částka ve výši 7 x 300 Kč (§ 2 odst. 3 cit. vyhlášky) a v případě 2. žalované tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které 2. žalované, jež nebyla zastoupena zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a která nedoložila výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, náleží paušální náhrada hotových výdajů za pět úkonů právní služby (vyjádření ze dne 27. 2. 2020 a 6. 4. 2022, a účast na jednání soudu dne 9. 11. 2021, 18. 8. 2022 a 12. 9. 2023) částka ve výši 5 x 300 Kč (§ 2 odst. 3 cit. vyhlášky).

Poučení