25 C 394/2013 - 835

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr.Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobkyně [Jméno žalobkyně], nar.[Anonymizováno], bytem [Adresa žalobkyně], zastoupené [Jméno Zástupce], advokátem se sídlem [Anonymizováno], proti žalovaným č.1) [Jméno žalované A], IČO [Anonymizováno], se sídlem [Adresa žalované A], zastoupenému [Jméno žalované B], advokátem se sídlem [Anonymizováno] č.2) [Jméno advokáta], nar.[Anonymizováno], bytem [Adresa advokáta], o zaplacení náhrady škody na zdraví ve výši 4.523.460,- Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba žalobkyně, kterou se domáhá na žalovaných zaplacení částky 3.560.520,- Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] na náhradě nákladů řízení státu částku 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný č.[hodnota] a žalovaný č.[hodnota] jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] na náhradě nákladů řízení státu částku 10.144,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému č.[hodnota] na náhradě nákladů řízení částku 12.342,- Kč k rukám právního zástupce žalovaného č.[hodnota] [Jméno žalované B], advokáta se sídlem [adresa] do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným č.[hodnota] nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalovaný č.[hodnota] a žalovaný č.[hodnota] jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] na soudním poplatku částku 48.147,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 31.12.2013 došlou soudu dne 31.12.2013 vedenou pod sp.zn. 25 C 394/2013 domáhala na žalovaných zaplacení částky náhrady škody na zdraví – ztížení společenského uplatnění ve výši 3.709.800,- Kč tak, že „v rozsahu plnění prvního žalovaného zaniká povinnost plnění druhého žalovaného“. V žalobě uvádí, že se domáhá zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění z titulu dopravní nehody, k níž došlo 15.6.2012 v katastru [adresa] tak, že druhý žalovaný [Jméno advokáta] jako řidič vozidla [Anonymizováno] [SPZ] jedoucí po silnici č.[Anonymizováno] ve směru od obce [adresa] na obec [adresa] nepřizpůsobil rychlost dopravně technickému stavu vozovky (zatáčka), dostal s vozidlem smyk, vjel do protisměru, kde se čelně střetl s vozidlem [jméno FO] SPZ [SPZ] řízeným žalobkyní. Při nehodě došlo k těžkému zranění [Jméno žalobkyně]. Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 7.8.2013 sp. zn. 1 T 11/2013 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13.11.2013 sp. zn. 5 To 363/2013-516 byl žalovaný uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle ust. § 147 odst. 3 trestního zákoníku a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a za tyto skutky byl žalovanému uložen podle §§ 147 odst. 3 a 43 odst. 1 trestního zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2,5 roku. Podle ust. § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl žalovaný č.[hodnota] pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dohledem. Současně byla žalovanému uložena i povinnost zaplatit poškozeným náhradu škody. Podle ust. § 73 odst. 3 tr. zák. byl žalovanému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 let. Současně bylo žalovanému č.[hodnota] uloženo zaplatit poškozené žalobkyni částku 1.630.308,- Kč, z čehož náhrada za ztížení společenského uplatnění činí částku 1.236.600,- Kč.

2. Dále v žalobě uvádí, že byla před dopravní nehodou zcela zdravá, nikdy se neléčila na žádné onemocnění vážnějšího charakteru. Byla osobou samostatně výdělečně činnou a nad rámec své podnikatelské činnosti vypomáhala při podnikatelské činnosti svému manželovi ve firmě [právnická osoba] ve [adresa]. Mezi její zájmy patřila četba, sport, navštěvovala kulturní a společenské akce, zajímala se i o doplňkové studium jazyků formou kursů. Zcela samostatně pečovala o domácnost a vychovávala tři děti. Po dopravní nehodě byla několik měsíců odkázána na pomoc jiných osob, její život se zcela změnil. Její zdravotní stav je dosud neuspokojivý a další zlepšení je velmi nejisté. Nyní je v domácím léčení pod dohledem odborných lékařů. Není schopna sama zvládnout všechny úkony, které jsou potřebné k zajištění běžných životních potřeb, vyžaduje pomoc další osoby, což se promítá do všech oblastí jejího života včetně společenského a kulturního. Pracovní zařazení do budoucna je rovněž velmi nejisté. Žalobkyně před autonehodou pracovala jako osoba samostatně výdělečně činná v oboru zprostředkovatelské činnosti v oblasti obchodu, průmyslu a služeb, specializovaný maloobchod a maloobchod se smíšeným zbožím. Hlavním předmětem činnosti žalobkyně bylo provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a organizování sportovní činnosti. S ohledem na její nepříznivý zdravotní stav výkon této profese je zcela vyloučen. Žalobkyně je invalidní III. stupně, což ve skutečnosti znamená, že není schopna výkonu jakékoliv soustavné činnosti ani za zcela mimořádných podmínek. Dle vyjádření lékařů je velmi nejisté, zda se žalobkyně v budoucnu do pracovního procesu zapojí. Po úraze se zcela změnil život žalobkyně. Zvýšily se i finanční náklady na zajištění základních životních potřeb. Došlo ke změně způsobu bydlení, stravování i ke změně oblékání, potřebuje pro zajištění základních životních potřeb celou řadu hygienických potřeb a rehabilitačních pomůcek, doplácí i na léky. Navštěvuje lázně a podrobuje se rehabilitačním procedurám. To vše si vyžaduje mimořádné úsilí a finanční náklady, které by nemusela vynaložit, pokud by byla zdravá. Běžné denní úkony, jejichž zvládnutí je pro převážnou část obyvatel samozřejmostí, se staly pro žalobkyni značným problémem.

3. Žalobkyně v trestním řízení uplatnila náhradu škody za ztížení společenského uplatnění podle lékařského hodnocení trvalých následků dle vyhl. č. 440/2001 Sb. v platném znění. Bodové ohodnocení vypracoval dne 29.8.2013 [tituly před jménem][jméno FO] a [tituly před jménem][právnická osoba], primář chirurgického oddělení Nemocnice v [adresa] tak, že ztížení společenského uplatnění ohodnotili na 6 870 bodů, které pak zvýšili o 50 %, tj. ohodnocení ztížení společenského uplatnění celkem na 10 305 bodů, což představuje odškodnění (10 305 bodů x 120,- Kč) 1.236.600,-Kč. Takto vyčíslené ztížení společenského uplatnění bylo v rámci trestního řízení druhého žalovaného Krajským soudem v Brně žalobkyni přisouzeno. [právnická osoba] však žalobkyně považuje za nedostatečnou s ohledem na svůj věk a současný zdravotní stav, s ohledem na vysoké náklady potřebné na zajištění základních životních potřeb, jakož i s ohledem na neutěšenou prognózu do budoucna. Požaduje proto další zvýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění na čtyřnásobek základního odškodnění za ztížení společenského uplatnění, přičemž za základní odškodnění považuje 10 305 bodů.

4. Žalovaný č.[hodnota] se podáním ze dne 28.5.2014 (č.l.38) vyjádřil tak, že navrhuje zamítnutí žaloby. Poukázal na vady znaleckého posudku [tituly před jménem][jméno FO], ze kterého vycházely soud v trestním řízení a ze kterého vychází i žalobkyně.

5. Obdobně žalovaný č.[hodnota] ve vyjádření ze dne 3.6.2014 (č.l.43) poukazoval na nedostatky posudku [tituly před jménem][jméno FO] a [tituly před jménem][jméno FO] podrobně rozebrané ve znaleckém posudku [tituly před jménem][jméno FO] ze dne 8.1.2014 a dále upozorňoval na vady žaloby, která neobsahuje vůbec tvrzení, jež by mohla být podkladem pro přiznání navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění. Dle názoru žalovaného č.[hodnota] neposkytuje žaloba dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci, protože v ní absentují základní skutková tvrzení a odpovídající důkazní návrhy ohledně konkrétních okolností, které by eventuálně mohly být důvodem pro přiznání mimořádného navýšení odškodnění ve smyslu ust. § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění účinném ke dni dopravní nehody. Požadavek na přiznání dalšího trojnásobku základního bodového ohodnocení je ve své podstatě vadný, pokud důkazem pro výši odškodnění má být posudek vypracovaný [tituly před jménem][jméno FO] a [tituly před jménem][jméno FO] ke dni 29.8.2013. Pro posouzení existence a výše nároku na mimořádné navýšení odškodnění dle § 7 odst. 3 vyhlášky jsou totiž zásadně rozhodující okolnosti, které stojí mimo posudkové hodnocení, a na základě nichž soud váží, kolikanásobek základního bodového ohodnocení nejlépe vystihuje souzený případ a současně odpovídá požadavku přiměřenosti a srovnatelnosti s jinými, obdobnými případy. Rovněž i obecné tvrzení o tom, že žalobkyně byla osobou samostatně výdělečně činnou a vypomáhala svému manželovi při podnikání, samo o sobě není dostatečným podkladem pro závěr, že by se mělo jednat o výjimečný případ hodný mimořádného zřetele ve smyslu ust. § 7 odst. 3 vyhlášky. Pro posouzení uplatněného nároku je totiž nezbytné porovnat rozsah společenského uplatnění žalobkyně (včetně uplatnění pracovního, osobního, rodinného atp.) před úrazem se (stabilizovaným) stavem po úrazu, přičemž ale bez srovnání konkrétního stavu před a po úrazu, toto není možné posoudit. Uvádí-li tedy žalobkyně, že její zdravotní stav vyžaduje dohled lékařů, je potřeba konkretizovat omezení spočívající v nezbytných vyšetřeních, která žalobkyně podstupuje. Uvádí-li žalobkyně, že nezvládá všechny úkony běžného života, je potřeba konkretizovat, o jaké úkony se jedná. Je-li žalobkyně odkázaná na pomoc dalších osob, nechť je uvedeno, v čem tato pomoc spočívá.

6. Již přípisem ze dne 30.1.2014 vyzval soud žalobkyni, aby doplnila žalobní tvrzení o popis zdravotních omezení, které má žalobkyně po úraze a o důkazní návrhy, kterými chce prokazovat život žalobkyně před úrazem a po úraze. Na to žalobkyně reagovala podáním ze dne 10.6.2014 (č.l.55), kterým doplnila skutková tvrzení o popis zdravotních omezení žalobkyně před nehodou a po ní a pak podáním ze dne 15.9.2014 došlým soudu dne 23.9.2014 požádala soud, aby připustil rozšíření žaloby o částku 1.236.600,-Kč představující náhradu škody za ztížení společenského uplatnění, jež byla žalobkyni přiznána rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 7.8.2013 sp. zn. 1 T 11/2013 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13.11.2013 sp. zn. 5 To 363/2013-516, avšak usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.8.2014 č.j. 5 Tdo 797/2014-33 byla tato rozhodnutí ve výroku o náhradě škody zrušena a žalobkyně byla odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

7. Usnesením ze dne 1.4.2015 č.j. 25 C 394/2013-97 soud zamítl námitku místní nepříslušnosti vznesenou žalovaným č.[hodnota] podáním ze dne 28.5.2014 a připustil změnu žaloby podáním žalobkyně ze dne 15.9.2014 došlým soudu dne 23.9.2014.

8. Rozsudkem ze dne 18.září 2015 č. j. 25 C 394/2013-171 zamítl soud žalobu žalobkyně, kterou se domáhala na žalovaných zaplacení částky 4.946.400,- Kč, když dospěl k závěru, že tvrzení žalobkyně jsou nedostatečná, neboť z žalobních tvrzení nevyplývá, jak žalobkyně dospěla k bodovému hodnocení, co vlastně požaduje odškodnit, z čeho se sestává základní ztížení společenského uplatnění vyčíslené na 10305 bodů a proč žalobkyně požaduje čtyřnásobek základního odškodnění. K odvolání žalobkyně však usnesením ze dne 22.září 2016 č.j. 17 Co 46/2016-248 Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, když uvedl, že výše nároku na náhradu za ZSU nebyla žalobkyní doposud nijak prokázána, avšak základ nároku na odškodnění ZSU je dán, přičemž znalecký posudek znalce [tituly před jménem][jméno FO] splňuje požadavky § 127a o.s.ř. a je třeba jej chápat jako důkaz znaleckým posudkem. Rovněž odvolací soud však přitakal, že žalobkyně svá omezení v důsledku úrazu dosud dostatečně nekonkretizovala.

9. K dotazu soudu pak žalovaný č. [hodnota] podáním z 25.11.2016 upřesnil, že žalobkyni dosud vyplatil na základě doložených dokladů částku 384.131,- Kč, a to částku 162.900,- Kč na bolestné za 2715 bodů x 120,- Kč hrazené zálohově 50 % dne 15.2.2013, dále poplatek 250,- Kč, z něhož dne 15.2.2013 byla uhrazena záloha 125,- Kč, léky ve výši 2.093,- Kč, ze kterých byla uhrazena záloha 50 % dne 15.2.2013 ve výši 1.047,- Kč, regulační poplatky 7.730,- Kč, z nich byla uhrazena záloha 50 % ve výši 3.615,- Kč dne 15.2.2013, poplatek za zapůjčení zdravotních pomůcek 180,- Kč, ze kterého byla dne 15.2.2013 uhrazena záloha 90,- Kč, rehabilitační pomůcky 337,- Kč, z nichž byla uhrazena záloha 169,- Kč dne 15.2.2013. Dále byly zaplaceny léky 504,- Kč, z nichž byla uhrazena záloha 252,- Kč, regulační poplatky 270,- Kč, z nichž byla uhrazena záloha 50 % ve výši 135,- Kč, náplasti 825,- Kč, z nichž byla uhrazena záloha 413,- Kč, regulační poplatky Hamzova léčebna 3.143,- Kč, z nichž byla uhrazena záloha 1.572,- Kč, parkovné Hamzova léčebna 100,- Kč, z nichž byla uhrazena záloha 50,- Kč, procedury Hamzova léčebna 225,- Kč, z nichž byla uhrazena záloha 113,- Kč a dále cestovné 41.138,- Kč, ze kterého byla uhrazena částka 20.569,- Kč, vše 5.11.2013. Dále byla 6.1.2014 vyplacena částka 191.235,- Kč jako doplacení do 100 % a částka 1.846,- Kč dne 11.7.2014 na náklady za léčení a lázně. Při jednání dne 19.5.2017 pak žalovaný č. [hodnota] uvedl, že vedle částky 384.131,- Kč vyplacených žalovaným č. [hodnota] přímo žalobkyni zaplatil žalovaný č. [hodnota] dále žalobkyni částku 9.107,- Kč a 1.800,- Kč jako škodu na věcech zničených při dopravní nehodě, dále zdravotní pojišťovně VZP ČR částky 546.535,- Kč, 42.446,- Kč a 13.482,- Kč na náklady léčení rodiny [jméno FO], dále bylo vyplaceno za poškozené vozidlo [jméno FO] částka 36.000,- Kč, dále částka 13.400,- Kč a 7.115,- Kč za újmu na zdraví [Jméno žalobkyně] mladší, částka 18.421,- Kč vyplacena [jméno FO] za věcnou škodu – sedačku a dále částky 49.974,- Kč, 3.270,- Kč a 12.923,- Kč vyplacené poškozenému [jméno FO] za újmu na zdraví.

10. Žalovaný č. [hodnota] pak k dotazu soudu uvedl, že vedle tohoto řízení je vedený spor u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. 12 C 344/2014, v němž se manžel žalobkyně [jméno FO] domáhá na žalovaném č. [hodnota] částky 750.000,- Kč z titulu ochrany osobnosti.

11. Žalobkyně se dále žalobou ze dne 11.6.2014 došlou Okresnímu soudu v [adresa] dne 13.6.2014 vedenou pod sp.zn. 3 C 128/2014 domáhala z titulu dopravní nehody, k níž došlo 15.6.2012 v katastru [adresa], na žalovaných náhrady škody spočívající v bolestném ve výši 124.200,-Kč, nákladů vynaložených na léčení ve výši 28.836,41Kč, náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 12.458,-Kč měsíčně od 1.4.2013 do budoucna, částky 19.105,-Kč jako nákladů vynaložených na léčení syna [jméno FO], částky 8.310,-Kč jako nákladů účelně vynaložených na léčení dcery [Jméno žalobkyně] a úroků z prodlení z těchto částek. Podáním ze dne 27.10.2014 (č.l. 126) žalobkyně navrhla rozšíření žaloby o částku 18.822,26 Kč na cestovném jejího manželka [jméno FO] do zdravotnických zařízení v období od 1.1.2013 do 31.10.2014 a o částku 270,-Kč za zaplacené regulační poplatky.

12. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.10.2015 č.j. 29 Nd 415/2014-199 byla k návrhu žalované pojišťovny věc přikázána z důvodu vhodnosti k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro [adresa], kde byla vedena pod sp.zn. 23 C 340/2015. Usnesením ze dne 10.1.2017 č.j. 25 C 394/2013 – 268 spojil soud řízení ve věcech sp. zn. 25 C 394/2013 a 23 C 340/2015 ke společnému řízení a připustil změnu žaloby podáním žalobkyně ze dne 27.10.2014 došlým Okresnímu soudu v [adresa] dne 31.10.2014 ke sp.zn. 3 C 128/2014.

13. Rozsudkem ze dne 2.června 2017 č. j. 25 C 394/2013-345 soud I. stupně uložil žalovanému č. [hodnota] a žalovanému č. [hodnota] zaplatit žalobkyni částku 422.940,- Kč jako náhradu za ztížení společenského uplatnění tak, že plněním jednoho z žalovaných zaniká povinnost plnit druhého (výrok I.), žalobu žalobkyně, kterou se domáhá na žalovaných na náhradě za ztížení společenského uplatnění zaplacení částky 4.523.460,- Kč zamítl (výrok II.), žalobu žalobkyně, kterou se domáhá na žalovaných na bolestném zaplacení částky 124.200,- Kč spolu s úrokem z prodlení od 1.1.2014 do 31.12.2014 ve výši 8,05 % a od 1.1.2015 do zaplacení ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaných, zamítl (výrok III.), zamítl žalobu žalobkyně, kterou se domáhala na žalovaných zaplacení částky 75.343,67 Kč s příslušenstvím (výrok IV.), zamítl žalobu žalobkyně, kterou se domáhala na žalovaných zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 186.430,- Kč s příslušenstvím (výrok V), zamítl žalobu žalobkyně, kterou se domáhala na žalovaných placení pravidelné měsíční částky ve výši 12.458,- Kč počínaje 1.7.2014 (výrok VI.) a žalovanému č. [hodnota] a žalovanému č. [hodnota] nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání žalobkyně rozhodoval ve věci Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15.února 2018 č. j. 17 Co 392/2017-438, kterým rozsudek soudu I. stupně v zamítavých výrocích o věci samé II., III., V. a VI. a ve výrocích o nákladech řízení VII. a VIII. potvrdil a odvolací řízení o odvolání žalobkyně do výroku o věci samé IV. zastavil a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení odvolacího mezi účastníky.

14. Proti rozsudku podala žalobkyně dovolání, o kterém rozhodoval Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 10.září 2019 č. j. 25 Cdo 2319/2018-479, kterým rozsudek Městského soudu v Praze z 15.2.2018 č. j. 17 Co 392/2017-438 a rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 2.6.2017 č. j. 25 C 394/2013-345 zrušil v rozsahu, v jakém byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 4.523.460,- Kč a ve výrocích o nákladech řízení a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, jinak dovolání odmítl. Z rozsudku dovolacího soudu vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu, respektive soudu I. stupně bylo nesprávné v části, ve které soud zamítl přiznat žalobkyni mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění, a proto v této části (tj. co do částky 4.523.460,- Kč byly rozsudky soudu I. stupně a soudu odvolacího zrušeny a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že dovolací soud uložil soudu I. stupně doplnit dokazování, a to minimálně výslechem manžela žalobkyně a vypracování dalšího znaleckého posudku pro vyčíslení náhrady za ZSU.

15. Rozsudkem ze dne 22.května. 2020 č. j. 25 C 394/2013-610 Obvodní soud pro [adresa] uložil žalovanému č. [hodnota]) a žalovanému č.[hodnota]) povinnost zaplatit žalobkyni částku 962.940,- Kč jako doplatek náhrady za ztížení společenského uplatnění tak, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká povinnost plnit druhého (výrok I.). Výrokem II. pak žalobu žalobkyně co do částky 3.560.520,- Kč zamítl. Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení státu i účastníků řízení navzájem a o povinnosti žalovaných zaplatit soudní poplatek za podanou žalobu. Pokud žalobkyně navrhovala vypracování revizního znaleckého posudku k celé oblasti ztížení společenského uplatnění žalobkyně, měl soud I. stupně za to, že toto doplnění dokazování by bylo nadbytečné, neboť znalecký posudek [tituly před jménem][jméno FO] ve spojení se znaleckým posudkem [tituly před jménem][jméno FO] poskytuje dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci s tím, že o správnosti obou posudků nejsou žádné pochybnosti a žalobkyně netvrdila a neprokazovala žádné důvody, pro který by měl být vypracováván revizní znalecký posudek. Pokud jde o posudek [tituly před jménem][jméno FO] z 29.8.2013, tento byl shledán zcela nedostatečný v trestním řízení a jeho závěry fundovaně vyvrací znalecký posudek [tituly před jménem][jméno FO] z 8.1.2014 č.2378/2014. Pokud jde o znalecký posudek [tituly před jménem][jméno FO], tento vyčísluje ZSU podle metodiky Nejvyššího soudu České republiky, která se však vztahuje až k úpravě účinné od 1.1.2014, takže v této části je nepoužitelný. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně žádné konkrétní výhrady ke znaleckému posudku [tituly před jménem][jméno FO] nevznášela, výslech znalce nepožadovala. Navrhovala vypracování revizního znaleckého posudku, avšak s tímto návrhem se soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vypořádal.

16. K odvolání žalobkyně 2021 Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21.ledna č. j. 17 Co 295/2020-663 rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé, ve výrocích o nákladech státu a ve výroku o soudním poplatku potvrdil, změnil výši nákladů řízení přiznaných žalobkyni a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rovněž odvolací soud v bodu 26. rozsudku se zabýval návrhem žalobkyně na provedení revizního znaleckého posudku, přičemž s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR vysvětlil, proč k němu nejsou důvody, že znalecký posudek znalce [tituly před jménem][adresa] nevykazuje žádné vady, které by svědčily o formálních či věcných nedostatcích. Z podání žalobkyně vyplývá zjevně nesouhlas s bodovým ohodnocením znalce, aniž by k tomu uváděla relevantní důvody, v podstatě trvá stále jen na bodovém hodnocení ze dne 29.8.2013 vypracovaného [tituly před jménem][jméno FO] a [tituly před jménem][jméno FO], které ovšem není znaleckým posudkem. Znalec [tituly před jménem][jméno FO] přesvědčivě vysvětlil, v čem spočívají nedostatky tohoto bodového hodnocení. K dispozici tak nejsou dva znalecké posudky posuzující totéž, nelze tedy hovořit o rozporu mezi dvěma posudky jako důvod k vypracování revizního posudku. Pokud žalobkyně v odvolání hovořila o tom, že existují případy, kdy poškození s obdobnými obtížemi dosáhli na odškodnění několikanásobně vyšší, a poukázala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2013 sp. zn. 25 Cdo 1225/2012, dodal, že tato věc byla následně řešena rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 11.2.2014 sp. zn. 25 Cdo 3386/2013, jde o případ, který se co do skutkových okolností od případu žalobkyně významně liší. Poškozený v odkazované věci byl nižšího věku než žalobkyně – úraz v necelých 20 letech, byl poškozen kombinovaným postižením horních i dolních končetin takového rázu, že má pohyblivou pouze deformovanou pravou ruku, je odkázán na invalidní vozík, potřebuje stálou pomoc třetích osob, ztratil možnost mít děti. Další případy, na něž žalobkyně odkazovala (25 Cdo 1032/2011, 25 Cdo 4171/2010) soud I. stupně s projednávanou věcí porovnával, a dospěl ke správnému závěru, že přiměřené odškodnění pro žalobkyni je představováno dvojnásobkem základního bodového hodnocení, částkou 1.385.880,- Kč, přičemž vzal v úvahu nejen násobek, ale i výši finální částky, která je přiznána a která je i dle názoru odvolacího soudu přiměřená následkům poškození zdraví žalobkyně projevujícím se ve všech sférách jejího života, včetně zohlednění věku a estetické zátěže (jizvy).

17. Usnesením ze dne 25.5.2022 č. j. 25 Co 1545/2021-694 pak bylo dovolání žalobkyně odmítnuto, když Nejvyšší soud ČR ve shodě s odvolacím soudem provedl srovnání s obdobnými případy a dospěl k závěru, že z hlediska, která odvolací soud zohlednil po předchozím kasačním rozsudku dovolacího soudu, jsou v souladu se závěry ustálené judikatury. Jakkoliv jsou obtíže žalobkyně limitující a nepříjemné, není v jejich důsledku vyloučena z pracovního, kulturního ani rodinného života, je pouze do určité míry omezena.

18. K ústavní stížnosti žalobkyně Ústavní soud České republiky nálezem ze dne 2.května 2023 sp. zn. I. ÚS 2221/22 rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 22.5.2020 č. j. 25 C 394/2013-610 ve výroku II., rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21.1.2021 č. j. 17 Co 295/2020-663 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.5.2022 č. j. 25 Cdo 1545/2021-694 zrušil s odůvodněním, že jimi bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu a spravedlivý (řádný) proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 ve spojení s článkem 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle obsahu odůvodnění nálezu obecné soudy v dané věci ani přes opakované námitky stěžovatelky vůči závěrům obsaženým v písemně zpracovaném znaleckém posudku nepřistoupily k výslechu znalce. Důvody, proč soudy nepřistoupily k výslechu znalce a aplikovaly tak výjimku z obecného pravidla, v odůvodnění rozhodnutí absentují. Pokud soudy nepřistoupily k zadání revizního znaleckého posudku, nelze v jejich postupu prima facie shledat porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv. Odůvodnění napadených rozhodnutí soudu je však v tomto směru nedostatečné. Soud se tak dopustil procesního pochybení v podobě tzv. opomenutého důkazu. Dále Ústavní soud vytkl soudu prvního stupně, že z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá, jaká konkrétní skutková zjištění soud z provedených důkazů učinil a že se soud prvního stupně dopustil nepřípustných souhrnných zjištění (neuvádí, ale jakých), které zakládají prakticky nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Dále Ústavní soud v odůvodnění odkázal na současnou úpravu § 2958 zákona č.89/2012 Sb. občanského zákoníku, podle níž je třeba peněžitou náhradu stanovit ve výši odpovídající zásadám slušnosti i na § 13 tohoto zákoníku, tedy na ustálenou rozhodovací praxi. Zdůraznil, že soudy při určení přiměřené výše náhrady za ztížení společenského uplatnění by měly brát v potaz nejen závěry znaleckého posudku, ale provést i další důkazy k prokázání relevantních okolností konkrétního případu a při své úvaze je zohlednit. Relevantním se jeví nejen to, jak daný úraz ovlivnil život poškozené, ale i zasazení do ekonomického kontextu doby přiznání náhrady. Podle něj úvahám soudu chybí i přihlédnutí ke skutečnosti, že k úrazu došlo v roce 2012 a napadená rozhodnutí byla vydána v průběhu let 2020-2022. Tyto individuální skutečnosti pak soudy opomenuly i při odůvodnění přiměřenosti výše odškodnění ve srovnání s jinými případy řešenými před obecnými soudy tečka.

19. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Mezi účastníky není sporu, že dne 15.6.2012 došlo k dopravní nehodě. Z protokolu o nehodě v silničním provozu č. j. KRPJ-244-8/DNJI-2012-NEC-TČ soud zjistil, že dne 15.6.2012 v pátek ve 12:10 hodin došlo na silnici II.třídy č. [hodnota] v km 71,788 v katastru obce [adresa] k dopravní nehodě vozidla Citroen C8, SPZ [SPZ], řidiče vlastníka [Jméno advokáta] s vozidlem [jméno FO] Caravan 1.6, SPZ [SPZ], řidičky [Jméno žalobkyně], nar. 9.5.1975, se spolujedoucími [Jméno žalobkyně], nar. 1.7.1996, a [jméno FO], nar. 26.3.2009. K nehodě došlo tak, že řidič [jméno FO] jedoucí s vozidlem Citroen C8, SPZ [SPZ], po silnici č. II/602 ve směru od obce [adresa] na obec [adresa] nepřizpůsobil rychlost dopravně-technickému stavu vozovky (zatáčce), dostal s vozidlem smyk, vjel do protisměru, kde se čelně střetl s vozidlem [jméno FO], SPZ [SPZ], řízeným řidičkou [jméno FO]. Při nehodě došlo k těžkému zranění řidičky [jméno FO], která byla letecky transportována do Nemocnice [adresa], k těžkému zranění spolujedoucí [jméno FO], nar. 1996, která byla převezena vozidlem RZS do [právnická osoba] a spolujedoucího [jméno FO], nar. 2009, který byl letecky transportován do Nemocnice [adresa]. Dále došlo k těžkému zranění řidiče [jméno FO], který byl převezen vozidlem RZS do [právnická osoba]. U řidiče [jméno FO] byla provedena pasivní orientační dechová zkouška s přístrojem Dräger s pozitivním výsledkem na alkohol.

20. Ze spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. 1 T 11/2013 soud zjistil, že na žalovaného č.[hodnota] [Jméno advokáta] byla podána u Okresního soudu v [adresa] obžaloba, o níž tamější soud rozhodl rozsudkem ze dne 7.srpna 2013 č. j. 1 T 11/2013-325 tak, že uznal žalovaného č. [hodnota] [Jméno advokáta] vinným, že ačkoliv byl nezpůsobilý k řízení motorových vozidel, když měl v krvi nejméně 1,47 g na kg alkoholu, dne 15.6.2012 kolem 12:00 hodin řídil z [adresa] směrem na [adresa] osobní automobil značky Citroen C8, SPZ [SPZ], a při této jízdě v km 71,788 na silnici č. [hodnota] v katastru obce [adresa], v dlouhé pravotočivé zatáčce se nevěnoval plně řízení vozidla a vlivem množství alkoholu v krvi, značné únavy a nepřiměřené a nepovolené rychlosti jízdy nejméně 108 km/hod., tedy porušením zejména ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) 5 odst. 2 písm. b) a 18 odst. 1, 3 zákona č.361/2000 Sb. vjel do protisměru, čímž porušil též ustanovení § 11 odst. 1 citovaného zákona a zde se střetl s protijedoucím osobním automobilem značky [jméno FO] Caravan, SPZ [SPZ], řízeným [Jméno žalobkyně] a způsobil tak [Jméno žalobkyně] zlomeninu kýlového výběžku lebky vlevo bez posunu úlomků, pravostranné zhmoždění mozku, zhmoždění krajiny čela vlevo, zlomeninu dolní třetiny hrudní kosti bez posunu úlomků, zlomeninu levé pažní kosti s posunem úlomků, poranění vřetenního nervu, zlomeninu akromiálního výběžku levé lopatky, tříštivou zlomeninu levé kloubní jamky kyčelního kloubu, poranění peroneálního nervu levé dolní končetiny, zlomeninu zánártních kostí II., III., IV. levé nohy, zlomeninu posledního článku palce levé nohy bez posunu úlomků, zlomeninu posledního článku V. prstu levé nohy, 10 cm hlubokou ránu pravého kolena pronikající do kolenního kloubu, tržnou ránu na bradě, zhmoždění levého plicního křídla, zhmoždění jater, sleziny a břišní stěny, zlomeninu korunky zubu 35 a zlomeninu hrbolu zubu 18 s dosud trvajícím léčením, dále způsobil spolujezdkyni [Jméno žalobkyně] její dceři [Jméno žalobkyně] mladší lehký otřes mozku, podvrtnutí a namožení čelisti vlevo – otevřený skus, zhmoždění stěny hrudníku, zhmoždění břišní stěny, zhmoždění kolena vlevo, zhmoždění bérce vlevo a zhmoždění předloktí vlevo s dosud trvajícím léčením čelisti a dalšímu spolujezdci nezletilému [jméno FO] mladšímu zavřenou zlomeninu lebeční spodiny, otřes mozku, úrazové subdurální krvácení, tržnou ránu v dutině ústní a hematom a zhmoždění tváře vlevo s léčením do 20.9.2012, tedy jednak z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob proto, že hrubě porušil zákon o bezpečnosti dopravy a jednak vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku a způsobil takovým činem dopravní nehodu a jiným ublížení na zdraví, tím spáchal 1) jednak přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 3 trestního zákoníku, 2) jednak přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, přičemž byl odsouzen podle § 147 odst. 3 a § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 2 a půl roku, který byl podle § 81 odst. 1 a 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Dále byla obžalovanému uložena povinnost do konce zkušební doby zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku 495.117,53 Kč, [jméno FO], nar. 26.3.2009, částku 10.524,80 Kč a [Jméno žalobkyně], nar. 9.5.1975, částku 393.708,- Kč a [Jméno žalobkyně], nar. 1.7.1996, částku 4.427,- Kč. Dále podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 6 let a podle § 229 odst. 2 trestního řádu byli poškození [jméno FO] a [Jméno žalobkyně], nar. 9.5.1975, se zbytky nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Z odůvodnění rozsudku mj. vyplývá, že Všeobecné zdravotní pojišťovně byla přiznána škoda vzniklá v souvislosti s léčením poškozených ve výši 495.117,53 Kč. Pokud jde o další nároky fyzických osob, soud pečlivě přezkoumal uplatněné částky u všech účastníků dopravní nehody, porovnal také stanoviska Kooperativy pojišťovny, a.s., která plní tuto pojistnou událost na základě pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel a dospěl k závěru, že u poškozeného [jméno FO] bylo uplatněno bolestné, které už bylo pojišťovnou zaplaceno, byl uplatněn doprovod do nemocnice a regulační poplatky s tím spojené, což bylo pojišťovnou také zaplaceno, dále byly uplatněny léky, cestovné a věcná škoda. Z předložených dokladů soud nebyl bez dalšího schopen posoudit, zda všechny nákupy v lékárnách byly učiněny v souvislosti s léčením, proto přiznal pouze to, co je prokázáno a je nepochybné. Proto bylo poškozenému přiznáno cestovné ve výši 10.524,80 Kč. Ve zbytku včetně věcných škod, protože z obsahu spisu nevyplývá, že by takové škody skutečně vznikly v rámci nehody a dokazování k tomu nebylo ani zaměřeno a nebylo to poškozenými nijak doloženo, byl poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. U [Jméno žalobkyně] starší byla obžalovanému uložena povinnost zaplatit 287.100,- Kč jako zbytek bolestného, které dosud nezaplatila Kooperativa pojišťovna, ušlý zisk 60.000,- Kč, který vyplývá ze smlouvy, kterou poškozená doložila a v důsledku svého zranění nemohla své smluvní povinnosti dostát. Rovněž jí bylo přiznáno cestovné 46.608,- Kč. Pokud jde o nákupy, ani Kooperativa pojišťovna, a.s. je neproplatila, protože není zřejmé, zda všechny nákupy souvisí přímo s léčením vzniklých úrazů a soud není schopen bez dalšího dokazování určit oprávněnost takových nákupů a jejich souvislost s dopravní nehodou. Ve věcné škodě byly uplatněny různé oděvní svršky, šperky a další věci. Nebylo nijak doloženo, jak to souvisí s touto dopravní nehodou a proto byla poškozená odkázána ve zbytku nároku na občanskoprávní řízení. [Jméno žalobkyně] mladší uplatnila bolestné, poplatky a cestovné. Věcnou škodu neuplatnila. Soud porovnal to, co uplatnila, s tím, co bylo pojišťovnou Kooperativa již zaplaceno a vychází, že obžalovaný má zaplatit zbytek bolestného 1.200,- Kč, nezaplacené poplatky ve výši 320,- Kč a cestovné ve výši 2.907,- Kč. Poštovné (míněno patrně cestovné) bylo uplatněno původně ve vyšší částce, avšak z dokladů doložených zmocněnkyní vyplývá, že 2.200,- Kč zaplatila pojišťovna Kooperativa, to znamená, obžalovaný by měl zaplatit pouze doplatek ve výši 2.907,- Kč. Ve zbytku nároku byli [jméno FO] a [Jméno žalobkyně] starší odkázáni na občanskoprávní řízení, neboť jejich nároky nebyly dostatečně důkazně podloženy a prokázány.

21. K odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [adresa] a poškozených [jméno FO], nar.26.3.2009, [Jméno žalobkyně], nar.9.5.1975, a [Jméno žalobkyně], nar.1.7.1996, pak rozhodoval Krajský soud v Brně jako soud odvolací, který rozsudkem ze dne 13.listopadu 2013 č. j. 5 To 363/2013-516 podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. e) a písm. f), odst. 2 trestního řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, ve výroku o uložení povinnosti podle § 82 odst. 2 trestního zákoníku a ve výrocích o náhradě škody ohledně poškozených [Jméno žalobkyně], nar. 9.5.1975, a [Jméno žalobkyně], nar. 1.7.1996, podle § 259 odst. 3 písm. b) odst. 4 trestního řádu nově rozhodl tak, že se obžalovanému podle § 147 odst.3 a § 43 odst. 1 trestního zákoníku ukládá úhrnný trest odnětí svobody na 2 a půl roku, pro jehož výkon se obžalovaný zařazuje do věznice s dohledem, podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku byl obžalovanému uložen trest v zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 6 let a podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla obžalovanému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené [Jméno žalobkyně], nar.9.5.1975, částku 1.630.308,- Kč a [Jméno žalobkyně], nar.1.7.1996, částku 9.510,- Kč. Podle § 229 odst. 2 trestního řádu byla poškozená [Jméno žalobkyně], nar. 9.5.1975, odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Z rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že odvolací soud neměl pochybnosti o důvodech a výši požadované náhrady škody u poškozené [Jméno žalobkyně] do částky přiznané rozsudkem okresního soudu ve výši 393.708,- Kč a dále ve výši 1.236.600,- Kč požadované v souvislosti se ztížení společenského uplatnění, když nárok poškozené na náhradu škody byl rozšířen mj. z důvodu zhodnocení trvalých následků a ztížení společenského uplatnění vyčíslených na 10305 bodů. Ohledně zbývající částky požadované v nároku na náhradu škody by bylo nutné provádět další dokazování, které by trestní řízení podstatně protáhlo. U poškozené [Jméno žalobkyně] mladší byl nárok na náhradu škody rozšířen z důvodu vzniku dalších nákladů v souvislosti s dalšími cestami k lékaři. U této poškozené nebyly pochybnosti o důvodech a výši požadované náhrady škody. Ohledně nároku na náhradu škody poškozené [jméno FO] by rovněž bylo nutné provádět další dokazování, které by trestní řízení podstatně protáhlo. Odvolací soud proto poškozené [Jméno žalobkyně] přiznal vedle částky 393.708,- Kč podle rozsudku soudu I. stupně také částku 1.236.600,- Kč za ztížení společenského uplatnění, celkem tedy 1.630.308,- Kč. Pokud jde o nárok poškozené [Jméno žalobkyně] mladší, která uplatnila náhradu škody za bolestné a za poplatky na cestovné, nepochyboval odvolací soud o výši a důvodech požadované náhrady škody co do částky 9.510,- Kč, kterou proto poškozené přiznal podle § 228 odst. 1 trestního řádu. Se zbytkem nároku pak byla odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Výrok o náhradě škody ohledně poškozeného [jméno FO] zůstal nezměněn.

22. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13.srpna 2014 č. j. 5 Tdo 797/2014-33 pak k dovolání odsouzeného [Jméno advokáta] podle § 265k odst. 1, 2 věta 1.trestního řádu byl částečně zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13.11.2013 sp. zn. 5 To 363/2013 ve výroku, kterým byl podle § 258 odst. 1 písm. b), f) odst. 2 trestního řádu zrušen výrok o náhradě škody v rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 7.8.2013 sp. zn. 1 T 11/2013 ohledně poškozené [Jméno žalobkyně], nar. 9.5.1975, a ve výroku, jímž bylo následně podle § 259 odst. 3 písm. b) odst. 4 trestního řádu znovu rozhodnuto podle § 228 odst. 1 trestního řádu o uložení povinnosti obviněnému [Jméno advokáta] zaplatit na náhradě škody poškozené [Jméno žalobkyně], nar. 9.5.1975, částku 1.630.308,- Kč a podle § 229 odst. 2 trestního řádu byla poškozená [Jméno žalobkyně], nar. 9.5.1975, odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 265k odst. 2 věta 2. trestního řádu byla zrušena další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 256 trestního řádu pak bylo odvolání poškozené [Jméno žalobkyně], nar. 9.5.1975, proti rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 7.8.2013 sp. zn. 1 T 11/2013 zamítnuto. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že se Nejvyšší soud zabýval některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů jak ze strany nalézacího, tak i odvolacího soudu ve vztahu k rozhodnutí o nároku na náhradu škody poškozených, zejména poškozené [Jméno žalobkyně], nar. 9.5.1975. Dovolací soud pak shledal ohledně základů výroku o náhradě škody uvedené poškozené [Jméno žalobkyně], nar.9.7.1975, přesahujícího částku 393.708,- Kč extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními a v návaznosti na to i extrémní nesoulad skutkových zjištění s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí ohledně nároku na náhradu škody v částce 1.630.308,- Kč. Naproti tomu žádný takový nesoulad neshledal ohledně výše škody v částce 393.708,- Kč přiznané nalézacím soudem v rozsudku ze dne 7.8.2013 sp. zn. 1 T 11/2013. Podobně je tomu i ohledně výroku o náhradě škody poškozené [Jméno žalobkyně], nar. 1.7.1996, ve výši 9.510,- Kč v rozsudku odvolacího soudu. Pokud jde o poškozenou [Jméno žalobkyně], nar. 9.5.1975, nabyl opět účinnosti v rozsudku nalézacího soudu výrok o náhradě škody, podle nějž podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla obžalovanému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody částku 393.708,- Kč, přičemž se zbytkem svého nároku na náhradu škody byla podle § 229 odst. 2 trestního řádu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních a v tomto rozsahu je rozsudek i vykonatelný. Usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 8.12.2015 č. j. 1 T 11/2013-594 uložil soud podle § 154 odst. 1 a § 155 odst. 4 trestního řádu odsouzenému [Jméno advokáta] povinnost nahradit poškozeným [jméno FO], nar.26.3.2009, [Jméno žalobkyně], nar.9.5.1975, a [Jméno žalobkyně], nar.1.7.1996, náklady potřebné k účelnému uplatnění jejich nároku na náhradu škody v trestním řízení ve výši 197.737,- Kč do 3 dnů od právní moci usnesení.

23. Ze znaleckého posudku Doc. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], z 8.1.2014 č. 2378/2014 soud zjistil, že bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění stanovené v lékařském posudku z 29.8.2013 [tituly před jménem][jméno FO] není správné. Je velmi nadhodnocené pro četné hrubé chyby, kterých se [tituly před jménem][jméno FO] dopustil, a to jak při stanovení základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění, tak i při jeho navyšování. Navíc jde o bodové ohodnocení, které je vypracováno takovým způsobem, že je nepřezkoumatelné a není doložené vůbec žádnými lékařskými dokumenty, na jejichž základě by bylo možné o jeho věcné správnosti polemizovat. Pokud jde o správnou výši bodového ohodnocení, je nesporné, že nebudou-li v jeho rámci zohledňovány případné duševní potíže paní [Jméno žalobkyně] hodnocené podle položky 014, nemůže být toto bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění vyšší než 3524,5 bodů podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., může však být významně nižší. Znalec pak v posudku rozebírá závěry [tituly před jménem][jméno FO] a vyčísluje bodové ohodnocení následovně: položka 014 vážné duševní poruchy po těžkém poranění hlavy kombinované s celotělovým poraněním – prozatím nelze stanovit, rozhodně však nikoliv 3000 bodů, které položka 014 maximálně připouští, položka 1023 omezení hybnosti ramenního kloubu vlevo lehkého stupně maximálně 150 bodů, položka 1063 omezení hybnosti loketního kloubu vlevo lehkého stupně maximálně 200 bodů, položka 124 paréza vřetenního nervu vlevo jistě méně 600 bodů, veškerá postižení levé dolní končetiny zohledňovaná prostřednictvím položek 155, 10371, 1511, 165 a 159 podle ustanovení § 6 odst. 2 vyhlášky maximálně 1400 bodů, položka 172 hypertrofická jizva brady maximálně 100 bodů, položka 173 keloidní jizvy rameno 40 x 8 mm, kyčel 200 x 15 mm, maximálně 200 bodů. Celkem bez položky 014 jistě méně než 2650 bodů. Navýšení základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. o celkem [hodnota] % (podle věku žalobkyně podle vzorce x = 70 - věk v rocích, když v roce 2012, kdy předmětný úraz nastal, bylo paní [Jméno žalobkyně] 37 let, tedy 70 - 37 = 33 %). 2650 x 0,33 = 874 a půl bodu. Celková výše bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění tak je bez položky 014 méně než 3524,50 bodů.

24. Ze znaleckého posudku Doc.[tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], z 8.2.2013 č. 2052/2013 pak soud zjistil, že bodové ohodnocení bolestného za zdravotní následky úrazu utrpěného [Jméno žalobkyně] dne 15.6.2012 stanovené v lékařském posudku ze dne 6.12.2012 [tituly před jménem][jméno FO] není správné. Je poněkud nadhodnocené pro některé chyby, kterých se [tituly před jménem][jméno FO] dopustil. Správná výše tohoto bodového ohodnocení bolestného činí celkem [hodnota] bodů podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. včetně navýšení zohledňující mimořádně náročný způsob léčení [Jméno žalobkyně]. Znalec [jméno FO] vyčíslil základní bodové ohodnocení bolestného celkem na 1500 bodů za položky S063 zhmoždění mozku ložiskové postižení 120 bodů, S0210 zlomenina baze lební okcipitální kondylů 100 bodů, položka S014 tržná rána brady 5 bodů, S2730 zhmoždění levé plíce 100 bodů, S2681 zhmoždění srdce 120 bodů, S3600 zhmoždění sleziny 60 bodů, S3610 zhmoždění jater 60 bodů, S311 zhmoždění břišní stěny 20 bodů, S2220 zlomenina stehna 30 bodů, S4210 zlomenina levé lopatky 20 bodů, S4231 zlomenina pažní kosti vlevo s posunem 80 bodů, S3241 tříštivá zlomenina levého acetabula 160 bodů, podle ustanovení § 6 odst. 2 mnohočetná postižení levé dolní končetiny pod úrovní kyčelního kloubu dle položky S781 nejvýše 250 bodů, položka S8102 tržná rána pravého kolena 10 cm do kloubu 50 bodů, položka S4421 paréza nervu radiálního 40 bodů, položka S4111 hluboká rána ke kosti na levé paži 12 cm 60 bodů, položka S3112 hluboká rána břicha při operaci pánve 20 cm 100 bodů, položka S7102 hluboká rána kyčle operace acetabula 25 cm 125 bodů. Dále znalec vyčíslil navýšení podle § 6 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 440/2001 Sb. za mimořádně náročný způsob léčení ve smyslu uvedeného ustanovení až o 100 %. Toto navýšení však nemůže být provedeno pro základní bodové hodnoty bolestného odpovídající provedeným lékařským zákrokům, tedy operacím. Navýšení základního bodového ohodnocení bolestného tedy činí 120 + 100 + 5 + 100 + 120 + 60 + 60 + 20 + 30 + 20 + 80 + 160 + 250 + 50 + 40 = 1215 bodů. Celkem tedy znalci vychází částka 2715 bodů. Znalec v posudku vysvětluje, že není na místě zvyšovat ohodnocení bolestného za absolvované operace v případech, kdy operace dopadly úspěšně, tedy vedly ke kýženému výsledku. Toto navyšování připadalo v úvahu v případě, že by došlo k neúspěšným operacím, které nevedly ke zlepšení zdravotního stavu operovaného.

25. Z osobního listu důchodového pojištění žalobkyně od [právnická osoba] soud zjistil, že poslední dobu zaměstnání má žalobkyně zapsánu od 1.1.1995 do 31.12.1995, poté byla uchazečem o zaměstnání, měla náhradní dobu pojištění, od 8.11.1996 do 31.12.1999 péče o dítě, stejně tak od 6.8.2001 do 5.8.2005, od 7.8.2005 do 31.5.2006 byla uchazeč s podporou, od 1.6.2006 do 28.2.2009 vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, poté od 26.3.2009 do 25.3.2013 pečovala o dítě, od 27.3.2013 do 26.4.2013 pak byla uchazeč s podporou.

26. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení [adresa] z 13.1.2017 soud zjistil, že žalobkyni byl dne 27.4.2013 přiznán invalidní důchod pro invaliditu 3.stupně ve výši 9.730,- Kč, který jí byl vyplácen do 9.8.2014. Dnem 10.8.2014 byla paní [jméno FO] snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu 3.stupně na invalidní důchod pro invaliditu 2.stupně, který v té době dosahoval částky 6.055,- Kč měsíčně. Současná výše invalidního důchodu činí 6.409,- Kč měsíčně. Z posudku o invaliditě z 16.6.2016 (čl. 262) soud zjistil, že žalobkyně je schopna po vzniku invalidity 2.stupně vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti. Je invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů a jde o invaliditu 2.stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) tohoto zákona, neboť její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla o 50 % v souvislosti s úrazem ze dne 15.6.2012. Z posudku vyplývá zhoršené ovládání levé dolní končetiny, nosí peroneální pásku, intermitentní (občasné) bolesti hlavy, občas bolesti C páteře, třes celého těla, parestezie aker horních končetin. Klinicky o něco slabší síla stisku levé horní končetiny, bez svalové hypotrofie, bolesti levého ramene, těžší předměty nezvedne, po zátěžové bolesti přední plochy hrudníku vlevo, bolesti levé kyčle, vpravo bolí oblast kolene. V dokumentaci posttraumatická stresová porucha, ale poslední psychologické vyšetření z roku 2014. Míra poklesu pracovní schopnosti hodnocena jako středně těžké postižení na horním okraji pásma a pro pracovní anamnézu navýšeno o 10%. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na poklad pracovní schopnosti zdravotního postižení uvedené v kapitole XV. od sdělení A k položce 7B přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 40%. Vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace se podle § 3 odst. 2 citované vyhlášky zvyšuje tato hodnota o 10% a celkově činí 50%. Podle posudku o invaliditě z 11.6.2013 byl tehdy zjištěn pokles pracovní schopnosti o 60% navýšení o 10% vzhledem ke schopnosti využít dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti na 70%. Závěr – není schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek, den vzniku invalidity 27.4.2013. Rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení ve [adresa] ze dne 10.6.2014 č.j. LPS/2014/1672-ZR_CSSZ došlo u žalobkyně ke změně stupně invalidity tak, že od 10.6.2014 žalované byla přiznána invalidita II. stupně (do 9.6.2014 se jednalo o invaliditu III. stupně). Následně rozhodnutím [právnická osoba] v Praze ze dne 3.7.2014 č.j. 755 509 4822 počínaje dnem 10.8.2014 byl žalobkyni přiznán invalidní důchod ve výši 6.055,- Kč měsíčně pro invaliditu II. stupně.

27. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že dne 21.9.2015 uzavřela žalobkyně se společností [právnická osoba] jako zaměstnavatelem pracovní smlouvu, na základě níž od 21.9.2015 nastoupila u této společnosti do pracovního poměru na dobu neurčitou s pracovní dobou na 20 hodin týdně s nástupní základní hodinovou mzdou 55,- Kč. Žalobkyně bude pracovat jako účetní.

28. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že v době nehody jela se starší dcerou patnáctiletou [Jméno žalobkyně] a tříletým synem [jméno FO], když najednou na ně z protisměru vyjelo auto, které do nich narazilo. Starší dcera seděla vedle žalobkyně na místě spolujezdce, syn seděl za ní. Žalobkyně při nehodě stačila strhnout řízení doprava, takže vozidlo toho řidiče narazilo do levé přední části jejich auta. Žalobkyni z auta museli vystříhávat. Řidič protijedoucího vozidla byl pod vlivem alkoholu, od nehody utekl do polí, teprve pak se vrátil zpátky, i když to byl bývalý policista a velitel hasičů. Pro žalobkyni musel přiletět vrtulník, dcera jela do nemocnice sanitkou a pro syna přiletěl další vrtulník. Nehoda zcela podstatným a zásadním způsobem zasáhla celou rodinu. Dcera měla naštíplou lícní kost, má s tím problémy doposud, občas jí to bolí a při vyšetření jí řekli, že má v kosti ložisko zánětu, které by se muselo operačně rozříznout a vyčistit. Syn měl naštíplou lebeční kost. Bylo jim řečeno, že musí být opatrný, že lebeční kost nikdy úplně nesroste, takže má všude nosit helmu. Když se uhodí do hlavy, udělá se mu podlitina pod okem jako důsledek naštípnutí té lebeční kosti. Snaží se proto, aby všude nosil helmu, ale například u bazénu to možné není. Žalobkyně byla těžce zraněná, měla roztříštěnou pánev na levé straně, má sešroubovanou dutou kost, měla rozdrcenou levou ruku, museli jí kosti sešroubovávat železem. Nemá v levé ruce sílu, i když teď už aspoň udrží hrníček. Dále měla parézu levé nohy, neměla v noze pohyblivost, takže ji tahala za sebou, což se už částečně zlepšilo, ale pořád ještě není schopná při stoji na patě zvednout špičku levé nohy. Stále chodí na rehabilitace, jakmile ji vynechá, cítí zhoršení zdravotního stavu a zhoršení pohyblivosti končetin. Má svalovou dysbalanci celé páteře, protože nehoda se stala ve velké rychlosti. Pokud neřeší problémy s nohou, tak chodí na obstřiky zad. Zjistilo se, že má alergii na železo, v těle má různé šrouby a výztuže obsahující železo s niklem, takže má po těle vyrážku – červené flíčky. Lékaři jí sdělili, že je to podmíněno i stresem, takže když je ve stresu, objeví se jich více. Stydí se kvůli tomu chodit na koupaliště a do bazénu a snižuje to její sebevědomí. V době nehody byla na mateřské dovolené se synem. Po nehodě trávila místo toho čas po doktorech a po nemocnicích. Také jí bylo řečeno, že sice docházelo ke zlepšování jejího zdravotního stavu, ale bude to trvat pouze do určitého okamžiku a pak se bude zase všechno zhoršovat, budou přibývat zdravotní problémy a budou horší. Spoustu času tráví běháním po doktorech a čekáním v čekárnách. Její manžel měl o Vánocích disekci aorty, je přesvědčená, že je to rovněž důsledek té nehody. Před nehodou žalobkyně lyžovala, dokonce závodně, dělala sjezdové lyžování, běhala na lyžích. Měla trenérskou licenci, byla členem svazu lyžařů. Dále má trenérskou licenci na osobního trenéra kulturistiky a fitness centra, měla živnostenský list na provozování tělovýchovného zařízení od roku 2005 nebo 2006 až do nehody. Provozovala tělovýchovné zařízení, dělala rekondiční a rehabilitační cvičení, splácela na leasing nějaké cvičební stroje. Provozovala to u nich doma, měla to schválené od hygieny, žádné prostory si nepronajímala, ale měla stroje doma ve sklepě. Dělala to i při mateřské dovolené. Do toho vedla firmám účetnictví. Živnost měla až do r. 2013, nyní ji má pozastavenou. Na lyžích závodila jak ve sjezdovém lyžování, tak i na běžkách. Také rekreačně běhávala. Po nehodě lyžovat na sjezdovkách nezkoušela, zkoušela běžky, ale bojí se, že upadne, má strach o své zdraví, takže šla lyžovat jenom jednou. Zkoušela běhat, ale je to spíše hopsání, levou nohu nemůže ohnout v nártu, takže pořádně běhat nemůže. V době nehody jí bylo 37 let. Plánovali ještě čtvrté dítě. Když se po nehodě probudila v nemocnici, tak se bála, jestli není těhotná. Po nehodě začaly problémy se synem v tom směru, že ačkoliv mu bylo v době nehody 3 roky a už spal bez plenky a v noci se nepočurával, tak se po nehodě počurávat začal a trvalo to do 7 let. Dostal školní odklad, ačkoliv byl chytrý, ale nebyl schopný se od žalobkyně odloučit. Když byli u psycholožky, nebyl schopen žalobkyni opustit a odejít s psycholožkou sám, žalobkyně tam musela sedět. Po nehodě byla žalobkyně tři měsíce v nemocnici, dlouho byla od syna odloučena, což se na něm podepsalo tak, že nebyl schopen se od maminky oddělit. Když se v noci počurával, bylo potřeba mu měnit povlečení, což musel dělat manžel žalobkyně, neboť žalobkyně toho kvůli zranění ruky nebyla schopná. Před nehodou chodili na plesy asi čtyřikrát ročně, od nehody byli pouze na maturitním plese starší dcery, ale kvůli poraněné noze nemohla žalobkyně tančit. Dne 24.12.2018 měl její manžel disekci aorty, takže ho vezli do IKEMu, žalobkyně má existenční obavy, jakým způsobem budou s ohledem na jejich zdravotní stav zajištěni do budoucna. Nehoda se podepsala i na jejich sexuálním životě. Když si žalobkyně kýchne, má únik moči. Operačního řešení se bojí. V současné době pravidelně chodí na neurologii, na psychiatrii a dále k psycholožce na terapie, které jí psychiatrička doporučila. Dále chodí ke sportovnímu rehabilitačnímu doktorovi. Na neurologii chodí se zády na obstřiky a s páteří a řeší hybnost nohy a levé ruky. Na psychiatrii chodí k [tituly před jménem]Regule, na psychologii pak k [tituly před jménem]. Na neurologii chodí 2x až 3x za rok, neboť jí tam předepisují rehabilitace, které potřebuje. Dostává tam také obstřiky, předepisují jí léky, které užívá, proti bolesti a též injekce, Novalgin 500, analgetikum. Na psychiatrii chodí od nehody do současnosti. Neustále je v kontaktu s paní doktorkou, minimálně po telefonu. Prvně chodila k psycholožce, která jí ale řekla, že musí chodit také k psychiatričce. Psychiatrička ji odkázala zase na psychoterapii k psycholožce a doporučila relaxační psycholéčbu u psycholožky. Nějaké léky na psychický stav ji předepisoval i praktický lékař. Dříve v domácnosti dělala prakticky všechno, věšela těžké prádlo, nosila koš s prádlem, nyní musí čekat, až jí ho někdo odnese. Těžké nákupy dělá manžel, protože žalobkyně nesmí nosit těžké věci. V pravé ruce udrží třeba 5 kg, ale pak má zase zničená záda. V domácnosti se snaží pomáhat i děti. Když měl manžel žalobkyně disekci aorty, snažila se zvládat vícero domácích prací a fungovat naplno, další 3 měsíce se pak z toho vzpamatovávala, chodila na obstřiky a skončila v pracovní neschopnosti, protože to nezvládala. Po nehodě vůbec nemohla sevřít levou ruku, viselo jí zápěstí, nemohla si sama ani zapnout podprsenku, sepnout vlasy gumičkou, všechno musela dělat pravou rukou, což u spousty věcí nejde, například je problém si nazout ponožku jenom jednou rukou. Lidé jí museli pomáhat s oblékáním. Po půl roce se to začalo zlepšovat, začala se jí ta ruka zase oživovat. Intenzivně rehabilitovala, kartáčovala ji, cvičila s ní, absolvovala ergoterapii, když se v noci vzbudila, kartáčovala si ruku, aby podpořila obnovu nervů. Měla také rozdrcené prsty na noze, zlomenou klíční kost, zlomenou lopatku, zlobí ji pravé koleno, kde má velkou jizvu po řezné ráně, která šla do hloubky až ke kosti. Někdy ji v noci píchá zlomená lopatka, když leží na straně. Levá strana byla při nehodě zasažena nejvíc, ale občas se v noci na ni přetočí a potom ji probudí bolesti a křeče. O nehodě se jí i zdá, klidně dvakrát do měsíce. Když kolem ní jede sanitka, má husí kůži a mrazí ji. Řídí pouze v případě nutnosti. Pořídili kvůli tomu na úvěr auto s automatickou převodovkou. Po nehodě nezkoušela jet ani s autem s klasickou převodovkou, protože by nesešlápla spojku levou nohou, neboť nemá v levé noze sílu. Před nehodou bruslila, jak na ledních bruslích, tak na kolečkových bruslích, rekreačně házela i oštěpem nebo koulí. Při nehodě utrpěla kontuzi mozku a kontuzi plic, měla natrženou slezinu, kterou ji museli čistit. Byla před nehodou úplně šťastný člověk, dokonce nikdy ani nebyla nemocná, nevyužívala lékařské péče, měli 3 děti, jezdili lyžovat do hor i do Alp, byla úplně šťastným člověkem. Nikdy se neléčila na psychiatrii a neměla ani chřipky, nebývala nemocná. Nyní má invaliditu 2. stupně, pracuje jako administrativní pracovnice – účetní ve firmě [právnická osoba], což je firma manžela. Pracuje 4 hodiny denně. V roce 2016 udělala výběrové řízení na pozici účetní do jiné firmy, ale požadovali po ní plný úvazek 8 hodin denně, na což si netroufla.

29. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že je manželem žalobkyně. Před nehodou byli spokojená rodina, mají tři děti, které vychovávali tak, aby našly v životě dobré uplatnění. Vedli je ke sportu. Žalobkyně sportovala, byla špičkovou lyžařkou na úrovni kraje, plavala a běhala. Má odborné vzdělání zdravotní sestry, k tomu si doplnila vzdělání ekonomické a dále odbornost v oblasti fyzioterapie, kulturistiky, sportu a fitnessu, přičemž této činnosti se i věnovala a určitým způsobem ji živila. Spláceli hypotéku, kterou si vzali na výstavbu rodinného domu, ve kterém s dětmi žijí. Tak z 90-95 % věnovali svůj čas dětem, nicméně ve zbytku času se věnovali sobě, jejich zálibou bylo cestování, a to zvláště cestování na motorkách. Každý měli vlastní motorku, i při dětech si vždycky udělali společně výlet ve dvou i do nějakého vzdálenějšího místa. Navštěvovali kulturní akce, chodili na plesy 3x či 4x do roka, vedle toho chodili i do tanečních pro starší, absolvovali tři kurzy někdy v roce 2005, 2010 a 2011. S hlídáním dětí jim pomáhal otec svědka, který umřel v roce 2000, jinak jim hlídá babička ze strany svědka a dříve i otec žalobkyně, který už v současné době také nežije. Plánovali čtvrté dítě pořídit v době, kdy už bude malý chodit do školky. Manželce v době nehody bylo 36, 37 let, byli rozhodnuti si čtvrté dítě pořídit a byli i materiálně zabezpečeni. V době nehody v autě jela manželka, nejstarší dcera a syn. Žalobkyně letěla do nemocnice vrtulníkem do Brna – Bohunic, dceru odvezli bohužel do nemocnice v [adresa] sanitkou a svědek letěl s malým synem vrtulníkem do nemocnice v Brně na [jméno FO], což je dětská nemocnice. Tím, že dcera skončila v nemocnici v [adresa], kde se jí nevěnovali tak, jak měli, takže až později zjistili, že měla zlomenou čelist a poškozenou vnitřní část v koleni. Další dva roky dořešovali tato zranění s lékaři včetně známých lékařů v Praze, kam s ní museli jezdit. Jak na čelist, tak na to koleno jezdili za lékaři specialisty do Prahy, celkem těch návštěv lékařů bylo asi 100, než to dali nějakým způsobem dohromady. Děti vedli vždy ke sportu, nejstarší dcera byla nejdál a nejšikovnější, možná i tím, že byla nejstarší a měli nejvíc času se jí věnovat. Tímto způsobem ztratila dva roky, kdy musela sportování omezit, takže nakonec skončila jako rekreační sportovec. V současné době studuje vysokou školu designu interiérů na Mendelově univerzitě v Brně. Zdravotní stav syna řeší doposud, musí ho chránit před úrazy hlavy, protože pokud se uhodí do hlavy, tak se mu udělá podlitina pod očima v důsledku praskliny lebeční kosti, která už nikdy nesroste. Při všech aktivitách musí mít helmy, nesmí se o nic uhodit, a to ani na trampolíně. Po nehodě přišla rodina do nouzového režimu, soustředili se na přežití a zajištění základních funkcí. V podstatě chod celé domácnosti přešel na svědka, musel zajišťovat péči o rodinu i všechny domácí práce. Do 5 let po nehodě byl veškerý chod domácnosti jenom na něm, žalobkyně se věnovala jenom sama sobě a svědek jí musel hodně pomáhat, například s dopravou k lékařům, rehabilitace doma, různé procvičování věcí, nemohla uchopit hrnek levou rukou, levá noha jí nefungovala, nebyla schopná stát, sedět, ležet, ani chodit. Jezdit mohla pouze na krátké vzdálenosti, to ale až později. Vyřešili to tím, že pořídili auto s automatickou převodovkou, neboť žalobkyně nebyla schopná sešlápnout levou nohou spojku auta s klasickou převodovkou. Po 5 letech se to změnilo v tom směru, že už žalobkyně byla schopná dojet aspoň pro syna, což sice je drobnost, ale svědkovi to ohromně pomohlo. Před nehodou chod rodiny probíhal tím způsobem, že svědek doma nedělal nic. Stavěl svépomocí dům a staral se o firmu. Svědek má firmu zaměřenou na práci se dřevem, truhlářské a tesařské práce, takže tyto věci si dělal doma sám. Spodní patro domu mají zděné, horní patro je dřevěné, takže si ho dělali kompletně svépomocí sami. V současné době žalobkyně v domácnosti hlavně vaří. Dříve musel vařit svědek o víkendech, přes týden se děti stravovaly ve školních jídelnách. Dále žalobkyně je schopna vyžehlit, uklízení, vysávání, vytírání, praní, nošení těžkých předmětů, to všechno dělat nemůže. Žalobkyně je pravák. Levou ruku nemůže příliš zatěžovat, protože potom s ní den nebo dva dny nemůže hýbat. Pro ulehčení chůze jí doktoři udělali takovou pomůcku, která jí chůzi usnadňuje. Když si ji ráno zapomene nasadit, tak se jí rychle stane, že zaškobrtne a upadne. Starší dcera studuje vysokou školu v Brně, takže přes týden je v Brně a domů jezdí na víkendy. Prostřednímu dítěti je 18 let, studuje střední školu ve [adresa], nejmladší syn studuje 4. třídu základní školy. Přes týden tedy jsou se synem doma v podstatě sami. Žalobkyně si před nehodou v přízemí domu vybavila cvičební místnost pro zlepšování kondice, částečně si zaplatila, částečně si pořídila na úvěr nebo na leasing asi 8 nebo 9 strojů. Po nehodě však už stroje nemohla využívat, neboť není schopna lidem ukázat, jakým způsobem ty stroje používat a jak se má cvičit. Ze sportovních aktivit žalobkyně po nehodě nepřipadá skoro nic v úvahu. Svědek ji nutil do toho, aby zkusila lyžování, ale dopadlo to neúspěchem. Běžky nebyla její silná stránka, takže pokud je svědkovi známo, ani je nezkoušela. Pokud jde o plavání, zkusila v rámci rehabilitace jako rehabilitační cvičení, ale bazén 25 metrů neuplave. Jezdívali na kolech, skoro každou neděli si přes léto dělali s dětmi nějaký výlet. Od známého si svědek půjčil elektrokolo, na začátku měla žalobkyně problémy s rovnováhou. Před nehodou často jezdívali do hor, chodili ferraty v Alpách, provozovali turistiku, to vše nyní už nepřipadá v úvahu. Běh žalobkyně je spíše kulháním. Žalobkyně pracuje ve firmě svědka. Svědek musel firmu hodně osekat, a to jak personálně, takže musel brát méně zakázek menšího rozsahu a s jeho trvalou přítomností. Z tohoto důvodu už není ve firmě tolik práce pro účetní, takže žalobkyně zkusila výběrová řízení u firem, které mají 35-40 lidí. Požadavek ze strany těch zaměstnavatelů byl ale na plný úvazek, což u ní nelze zaručit, protože jeden den je schopna pracovat třeba 5 hodin, ale druhý den má problém i po 2 hodinách. Nehoda zanechala dopad i v partnerském soužití. Asi rok po nehodě spolu intimně vůbec nežili, postupně intimní život obnovili, ale ve zlomku rozsahu, než který vedli před nehodou. Před nehodou se spolu potápěli, chodili do bazénů. Žalobkyně se vůbec neukazuje odhalená na veřejnosti, například v plavkách, neboť má na těle asi 60 nebo 70 jizev. Po nehodě byla určitou dobu hospitalizována na ARO v Brně v Bohunicích, potom ji přeložili na ARO v [adresa], poté se přesunula do rehabilitačního ústavu v [adresa] a odtamtud ji na vozíčku propustili. Svědek vracel vozíček charitě v [adresa] asi půl roku po propuštění žalobkyně z [adresa], když už byla plně chodící o berlích. Z [adresa] ji propustili asi 2 měsíce po nehodě. Pokud jde o život rodiny po operaci svědka v prosinci 2018, kdy byl v IKEMu operován pro prasklou aortu, tak jim zásadním způsobem pomohly dcery, které se u nich doma po týdnu střídaly a staraly se o domácnost. Také pomohla matka svědka, která bydlí nedaleko, bratr manželky a dva bratři svědka s rodinami. Svědek v současné době nesmí sportovat, nesmí zvedat těžké předměty, je v invalidním důchodu 3. stupně. Firmu v současnosti převzal jeho bratr, výhledově by ji měla převzít nejstarší dcera, které chybí rok a půl do skončení magisterského studia vysoké školy.

30. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem][jméno FO] ze dne 6.5.2020 č. [hodnota] vyplývá, že znalkyně u žalobkyně zjistila plně vyjádřenou posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD) v chronickém stádiu s jasně patrnými změnami osobnosti v důsledku posttraumatu. Zjištěná porucha je forenzně významnou duševní poruchou, z forenzně-psychiatrického hlediska reprezentuje těžkou újmu na zdraví. Rozvinula se v důsledku nehody ze dne 15.6.2012 a je jejím přímým následkem. Zjištěná duševní porucha komplexně devastuje život posuzované a je tedy na místě navýšení. Realizované navýšení se opírá o zjištění narušení psychických funkcí významné závažnosti promítající se do všech oblastí života žalobkyně, která je významně omezena v možnostech společenského zájmového a profesního uplatnění, došlo k významnému negativnímu zásahu do vnitřního prožívání sebe i vztahování se k okolí, došlo ke změnám osobnosti posuzované, které mají trvalý charakter. Vzhledem ke zjištěné závažnosti stavu a faktoru trvání se prognóza do budoucnosti jeví jako spíše nepříznivá. Zjištěná porucha je těžkého stupně v důsledku aktuálně zjištěné chronifikace a již přítomných změn osobnosti na bázi PTSD. Právě PTSD má tendence ke chronifikaci, čímž se zásadně liší od diagnózy porucha přizpůsobení. Bodové ohodnocení pak znalkyně vyčíslila u bolestného na 200 bodů za traumatický šok – diagnóza akutní reakce na stres (F 43.0), položka T 794 a za ztížení společenského uplatnění pak 1500 bodů s navýšením podle § 6 písm. c) vyhlášky č.440/2001 Sb. o 50 %, položka 016 vážné duševní poruchy způsobené působením otřesných zážitků, nepříznivých psychologických činitelů a stresové situace, diagnóza posttraumatická stresová porucha (F 43.1) s následnou přetrvávající změnou osobnosti (F 62.0), což lze chápat jako chronické vyústění posttraumatické stresové poruchy. Pokud jde o znalecký posudek Doc. [tituly před jménem] [jméno FO] ze 14.11.2019 č. 4802/2019, z něj soud I. stupně nečinil žádné závěry, neboť kompletně opisuje závěry předchozího znaleckého posudku s tím, že pokud jde o duševní stav žalobkyně, znalec žalobkyni nevyšetřoval, uvedl, že k jejímu zdravotnímu stavu v této oblasti nemá dostatečné podklady, a soud proto při rozhodování vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem][jméno FO], která žalobkyni vyšetřila a posudek zpracovávala právě se zaměřením na duševní stav žalobkyně.

31. Z kopie spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. 12 C 344/2014 soud zjistil, že manžel žalobkyně – svědek [jméno FO] podal u Krajského soudu v Brně dne 13.6.2014 žalobu na ochranu osobnosti proti žalovanému č. [hodnota] [Jméno advokáta], kterou se domáhal náhrady nemajetkové újmy v penězích ve výši 750.000,- Kč. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci z 25.září 2014 č. j. Ncp 925/2014-36 bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci je příslušný okresní soud a věc bude postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v [adresa]. Rozsudkem ze dne 25.ledna 2018 č. j. 12 C 344/2014-195 byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 250.000,- Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku, žaloba co do částky 500.000,- Kč byla zamítnuta a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 70.603,92 Kč k rukám zástupce žalobce do 3 měsíců od právní moci rozsudku. Usnesením ze dne 14.2.2018 Okresní soud v [adresa] zastavil řízení o odvolání žalovaného ze dne 14.2.2018 proti rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 25.1.2018 č. j. 12 C 344/2014-195, neboť žalovaný nezaplatil soudní poplatek za odvolání včas. K odvolání žalobce pak byl rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne 25.ledna 2018 č. j. 12 C 344/2014-195 ve výrocích II. a III. zrušen a věc byla vrácena v tomto rozsahu soudu k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne 23.září 2019 č. j. 12 C 344/2014-267 pak žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci v souvislosti s poškozením zdraví [Jméno žalobkyně], nar. 9.5.1975, částku 16.667,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, žaloba ohledně částky 383.333,- Kč za poškození zdraví [Jméno žalobkyně], nar. 9.5.1975, byla zamítnuta, ohledně částky 80.000,- Kč za poškození zdraví [jméno FO], nar. 26.3.2009, byla zamítnuta a ohledně částky 20.000,- Kč za poškození zdraví [Jméno žalobkyně], nar. 1.7.1996, byla zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení účastníků tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 126.801,86 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci 27.11.2019, když žalobce vzal podané odvolání proti tomuto rozsudku zpět.

32. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem][jméno FO] ze dne 18.3.2016 č.03/2016 soud zjistil, že dle zadání původní právní zástupkyně žalobkyně znalec vyčíslil náhradu za ztížení společenského uplatnění žalobkyně za použití Metodiky Nejvyššího soudu České republiky na částku 1.175.282,- Kč, respektive po navýšení o 10 % z důvodu věku na částku 1.292.810,- Kč.

33. Pokud tedy soud prvního stupně správně pochopil úvahy Ústavního soudu České republiky, předchozí rozhodnutí byla zrušena z důvodu vad řízení, které spočívaly zejména v tom čárka, že nebyl vyslechnut znalec [tituly před jménem][jméno FO] (jehož výslech nikdo nenavrhoval a k jehož znaleckému posudku nebyly ze strany žalobkyně žádné věcné výhrady). Soud proto znalce při jednání dne 13.10.2023 vyslechl, přičemž znalci před výslechem umožnil seznámit se s obsahem celého soudního spisu čárka včetně shromážděné zdravotnické dokumentace žalobkyně a všech dříve vypracovaných znaleckých posudků. Z výslechu znalce [tituly před jménem][jméno FO] pak soud zjistil, že vyhláška č. 359/2009 o posuzování invalidity rozčleňuje u duševních poruch tohoto typu v kapitole 5 v položce 5 pod písm. a), b), c), d) čtyři stupně funkčních poruch navozených duševní chorobou, kromě jiného i posttraumatickou stresovou poruchou, přičemž toto dělení je na minimálním funkčním postižení, lehké, střední a těžké funkční postižení. U středně těžkého postižení je vysvětleno, že se jedná o takové postižení, při kterém dochází k opakovaným hospitalizacím na psychiatrickém pracovišti. Při posuzování ztížení společenského uplatnění se používají termíny lehký, střední, těžký, ve smyslu postižení poškozeného příslušnou duševní chorobou, přičemž tyto termíny nejsou vysvětleny v samotné vyhlášce č. 440/2001. Znalec proto považuje za vhodné, aby rozsah postižení byl vymezován podle funkčního postižení dotyčného pacienta, které je vhodným způsobem definováno a vysvětleno právě ve vyhlášce č.359/2009 Sb. v kapitole 5 položce 5, kde jsou popsána funkční postižení a rozčleněna právě do jednotlivých stupňů, minimální, lehké, střední, těžké. V návaznosti na závěry doktorky [jméno FO] uvedl, že ve svém posudku duševní postižení žalobkyně hodnotil položkou 014, kde stanovil za předpokládané střední postižení žalobkyně 1750 bodů z uvedeného rozpětí 500 až 3000 bodů, přičemž vyšel z hodnocení jiné lékařky, která diagnostikovala žalobkyni jinak pojmenované onemocnění jako smíšená úzkostná a depresivní porucha při přetrvávající změně osobnosti po psychiatrickém onemocnění, po posttraumatické stresové poruše (posudek z května 2015). Vyjadřoval ke znaleckému posudku jiného znalce, který klasifikoval zdravotní postižení žalobkyně v oblasti psychiky položkou 014, pročež předpokládal, že ji použil důvodně. Položka 014 je pro případy organického psychosyndromu, kdy dojde k poškození mozku. Naopak položka 016 je na případy, kdy zjištěné duševní postižení je způsobeno faktory psychogenní povahy jako třeba stresující zážitky, tísnivé situace a jiné nepříznivě působící psychogenní faktory. Doktorka [jméno FO] diagnostikovala žalobkyni posttraumatickou stresovou poruchu, kterou tedy správně začlenila pod položku 016, která však umožňuje bodové rozpětí 500 až 1500 bodů. V rámci této položky pak došla k závěru, že u žalobkyně nastalo to nejtěžší postižení, které ohodnotila maximem bodů, tedy 1500 body, které ještě maximálně navýšila o 50 % s odůvodněním, že se jedná o chronické postižení. Podle znalce v případě žalobkyně nejde o nejtěžší možné postižení svého druhu, které může existovat, ale podle funkčních kritérií by ho považoval za středně těžké. Kromě toho není možné toto základní bodové ohodnocení navyšovat o 50 % s odůvodněním, že se jedná o postižení chronické, neboť právě trvalost postižení je podmínkou pro to, aby mohlo být přiznáno nenulové bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění. Doktorka [jméno FO] tedy za psychiatrickou část stanovila bodové ohodnocení na 2250 bodů, avšak při zachování stejné položky 016 se v případě žalobkyně jedná o funkčně středně těžké postižení, neboť u žalobkyně nedocházelo k opakovaným hospitalizacím z důvodu duševního onemocnění, což jinak je podmínkou pro ohodnocení jako střední, takže podle funkčního hlediska by stanovil střední postižení na 1000 bodů, které by v souladu se závěry svého posudku navýšil o 30 % z důvodů uvedených v posudku. Tím pádem by za duševní postižení žalobkyně stanovil bodové ohodnocení 1330 bodů. Ostatní části posudku by ponechal beze změny. Při vypracovávání posudku vycházel z lékařských zpráv týkajících se psychického zdravotního stavu žalobkyně z roku 2015. Současné závěry už by vycházely ze závěrů znalkyně [jméno FO], tudíž by platily ke stavu žalobkyně tak, jak byl zjištěn [tituly před jménem][jméno FO] při vypracovávání jejího znaleckého posudku. Teoreticky může být vedle sebe patologický stav klasifikovaný podle položky 014 i podle položky 016, použití jedné položky nevylučuje položku druhou, tedy lze teoreticky uvažovat o situaci, kdy je organické poškození mozku a vedle toho dotyčný člověk má nějaké následky psychického strádání. V případě žalobkyně však znalkyně [jméno FO] došla k závěru, že žádné organické poškození psychiky u žalobkyně neexistuje, když u žalobkyně zjistila pouze posttraumatickou stresovou poruchu, což je postižení způsobené psychickým strádáním, a to klasifikovala podle položky 016, což je správně. Pokud by jde o dotaz, zda by na uvedené závěry mělo vliv, pokud by u žalobkyně došlo k lékařsky doloženým degenerativním změnám na páteři a k frustní hemiparéze, tak obecně nelze vyloučit, že může dojít k nějakým změnám zdravotního stavu v příčinné souvislosti s předmětným úrazem, které jsou zjištěny nebo se projeví s odstupem od úrazu, nicméně s přibývajícím časem od toho úrazu se obtížně prokazuje příčinná souvislost s tímto úrazem, neboť k určitým změnám dochází v důsledku stárnutí organismu a dalších jevů, které jsou běžné. Například k poškození mozku dochází nejčastěji požitím alkoholu či aterosklerózou, takže lze obecně říci, že lidský mozek samozřejmě v důsledku věku už není takový, jaký býval třeba v 18 letech a je u všech velmi pravděpodobné, že máme nějaké lehké organické postižení mozku. Degenerativní změny na páteři a kloubech nastupují v průběhu plynutí času od okamžiku, kdy klouby narostou a nastávají v důsledku působení různých vlivů, práce, přirozeného stárnutí organismu, zatěžování, nadváhy, drobných úrazů a podobně, takže by bylo velmi obtížné stanovit, že je zde příčinná souvislost s předmětným úrazem. Pokud jde o frustní hemiparézu, frustní znamená prakticky nevýznamnou, klinicky nevýznamnou, stěží zjistitelnou hemiparézu, hemiparézou je částečné ochrnutí poloviny těla, buď levé či pravé. Nezdá se, že by bylo třeba upravovat bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění žalobkyně. V některých případech úraz dokonce navodí zpomalení těch degenerativních změn některých částí těla, neboť například člověk postižený úrazem na vozíčku méně zatěžuje nosné klouby dolních končetin, takže ty degenerativní změny na nich postupují pomaleji než u běžně žijícího člověka. Tím, že tito lidé třeba nesportují či méně sportují, tak méně zatěžují pohybový aparát. Poškození mozku může být v celé škále spektra od úplně drobných nevýznamných poškození až po zásadní těžká poškození mozku. Pokud jde o lokální poškození mozku, zde samozřejmě záleží, která část mozku je postižena, v jakém rozsahu, jakým charakterem a zejména tedy, jaké místo. Dost často toto lokální poškození žádným způsobem nemusí vést ke klinicky významnému organickému psychosyndromu, neboť nezasáhne žádné struktury mozku důležité pro emoce a myšlení, zatímco naopak difúzní poškození mozku prakticky vždy zasáhne nějaké důležité centrum a vede k organickému psychosyndromu. Zde samozřejmě zase rozeznáváme různé stupně závažnosti, od nejlehčího po nejtěžší. Difúzní postižení typicky může nastat při otravě oxidem uhelnatým. Dobrou diagnostickou metodou pro odhalení organického postižení mozku je klinické psychologické vyšetření, které neprovádí psychiatr, ale klinický psycholog, který u dobře spolupracujícího pacienta formou otázek a odpovědí a různých dalších testů vyhodnotí, zda u dotyčného je či není organické poškození mozku přítomno, bohužel však není schopen určit příčinu tohoto organického postižení, zda je to tedy v důsledku úrazu anebo požívání alkoholu, infekce, ischemie, stárnutí organismu či spousty dalších příčin, kterých je obrovské množství. Doktorka [jméno FO] spolupracovala s psychologem a její závěr byl, že u žalobkyně organické postižení mozku přítomno není. Znalec není oprávněn přezkoumávat diagnostické závěry psychiatra, je oprávněn pouze provádět jejich posudkovou interpretaci. Pokud tedy doktorka [jméno FO] diagnostikovala u žalobkyně posttraumatickou stresovou poruchu, není oprávněn tento její závěr přezkoumávat, může přezkoumávat pouze to, zda se skutečně jedná o položku 016. Ano, jedná se skutečně o patologický stav správně klasifikovaný podle položky 016. Znalkyně [jméno FO] však už nevysvětlila, z jakého důvodu ohodnotila označení duševního stavu žalobkyně za těžký, co to pro ni znamená a zda to koreluje s funkčním hodnocením, které se u nás používá závazně při hodnocení poklesu pracovní schopnosti. Znalec se domnívá, že zde je potřeba používat právě toto funkční hodnocení, které se používá podle vyhlášky č. 359/2009 Sb. tam, kde se hodnotí to ztížení společenského uplatnění. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem][jméno FO], ve kterém cituje zprávy klinické psycholožky [tituly před jménem][jméno FO], z těchto zpráv jednoznačně vyplývá, že psycholožka nezjistila žádné organické poškození mozku, přičemž právě klinická psycholožka by toto měla při vyšetřeních zjistit. Larvovaná deprese znamená, že je ta deprese skrytá, což zase konvenuje s tou položkou 016.

34. Dále soud doplnil dokazování listinami předloženými žalobkyní, když z živnostenského listu [právnická osoba] [adresa] z 29.3.2006 č. j. Živ/764/06/Ť soud zjistil, že žalobkyně od 24.3.2006 disponovala živnostenským oprávněním s předmětem podnikání provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a zařízení sloužících regeneraci a rekondici. Z osvědčení o rekvalifikaci od CEPAC MORAVA soud zjistil, že žalobkyně absolvovala kurz v období od 1.11.2005 do 31.1.2006 na pracovní činnost „Zakladatel malého a středního podniku“. Z diplomu z 8.7.2006 pak vyplývá, že se zúčastnila úspěšně školení systému SLENDER LIFE (systém pro zdraví, krásu a rekondici). Rovněž absolvovala odborný kurz a složila závěrečnou zkoušku poradce pro výživu (certifikát z 29.června 2011). Z osvědčení trenérské školy [adresa] z 3.3.2006 pak vyplývá, že absolvovala kurz a získala kvalifikaci trenéra kulturistiky, instruktora fitcentra a osobního trenéra. Žalobkyní předložené diplomy pak prokazují její výpověď o tom, že se dříve účastnila amatérských lyžařských závodů, a to podle diplomů v roce 2005, 2006, 2011.

35. Ze žalobkyní nově předložených lékařských zpráv pak soud neučinil žádné skutkové závěry, neboť má za to, že z nich nevyplývají žádné nové zdravotní problémy žalobkyně. Pouze ze závěrečné zprávy Hamzovy odborné léčebny [právnická osoba] a dospělé ze 4.3.2020 (č.l. 786) vyplývá, že u žalobkyně jsou velmi těžké degenerativní změny na páteři a degenerativní změny na kloubech, pročež potíže pacientky v léčebně odstranili jenom částečně. Žalobkyně pak podstatné diagnózy z těchto nových lékařských zpráv uplatnila v rámci svých dotazů na znalce.

36. Dále soud prvního stupně přistoupil k doplňujícímu výslechu žalobkyně, ve kterém žalobkyně v podstatě zopakovala obsah své předchozí výpovědi. Doplnila pouze tolik, že dříve jezdili s dětmi na plavání, zatímco nyní už dělá jenom rehabilitace. Závodila v hodu granátem, v roce 2007 si udělala řidičský průkaz na silnou motorku a s manželem jezdili na motorky. Do určité doby se její zdravotní stav zlepšoval, pak se to stabilizovalo a nyní už se zase všechno zhoršuje. Všechno musí dělat pravou rukou, takže přetěžuje pravou polovinu těla a páteř na pravou stranu. Do toho jí začaly problémy s levou nohou, kde se jí bortí klenba a vybočuje jí kotník. Před nehodou cvičila jógu, aerobik, po nehodě jsou cviky, které nemůže dělat. Snaží se chodit na rehabilitace. Dále chodí na neurologii, ortopedii a k psychologovi. U psycholožky byla 24.října 2023, je objednaná na 9.listopadu 2023 a ještě má termín 20.12.2023. Na 24.ledna 2024 je objednána na psychiatrii do Brna. Nejstarší dcera dostudovala vysokou školu, je inženýrka. Dcera už má řidičský průkaz. Druhá dcera prezenčně studuje, ale musí si přivydělávat. Za všechno podle ní může předmětná autonehoda, za její zdravotní problémy a psychický stav. Na psychiatrii byla naposledy v roce 2020 nebo 2021. Jejím praktickým lékařem je [tituly před jménem][jméno FO]. Nadále pracuje na zkrácený pracovní úvazek u firmy [právnická osoba], kde dělala i dřív. Má tam flexibilní pracovní dobu. Od měsíce srpna 2023 ve v pracovní neschopnosti. U psycholožky byla naposledy v roce 2021. V roce 2006 začala podnikat, investovala asi 500.000,- Kč. Začala ji bolet bederní páteř a pravé koleno, kde má 10 cm jizvu. Při nehodě měla zlomenou levou lopatku, takže ji drží níž. Rehabilituje každý den, po vstávání ráno cvičí 10 minut a snaží se cvičit i večer. S domácími pracemi jí pomáhají dcery, tchyně, někdy i bratr a švagrová. Nemyje okna, nemění povlečení, je schopná postavit pračku, ale už neodnese prádelní koš s prádlem na pověšení. Na pánvi uvaří, ale pokud má dávat do trouby nějaký větší plech, musí jí s tím někdo pomoci. Rovněž se sléváním vody z brambor nebo z těstovin jí někdo pomáhá. Ve sprše si sedá na dřevěnou židličku. V pracovní neschopnosti je z důvodu bolestí zad a také z toho důvodu, že upadla a udělala se jí na levé noze boule.

37. Při jednání dne 15.listopadu 2023 žalobce doplnil přehled výplat pojistného plnění žalobkyni od žalovaného č.[hodnota], když žalobkyni byla celkem vyplacena částka 1.970.209,- Kč, a to 325.800,- Kč na bolestném, 1.385.880,- Kč na ztížení společenského uplatnění, 4.630,- Kč za léky, 250,- Kč za poplatky na posudky, 825,- Kč za náplasti, 11.092,- Kč za registrační poplatky, 337,- Kč za rehabilitační pomůcky, 445,- Kč na poplatky za zdravotní pomůcky, 26,- Kč za poštovné, 420,- Kč za parkovné, 6.068,- Kč za procedury, 108.436,- Kč za cestovné a 126.000,- Kč na náklady právního zastoupení. Žalovaný č.[hodnota]) poukazoval, že požadavky žalobkyně jsou průběžně likvidovány a uspokojovány tak, jak je žalobkyně uplatňuje. Tyto skutečnosti žalobkyně nerozporovala. Žalobkyni měla být vyplacena částka 154.590,- Kč jako úhrada nákladů za výpomoc v domácnosti za období od 1.6.2015 do 30.9.2018, přičemž vůči nároku za období od 30.8.2012 do 31.5.2015 byla uplatněna námitka promlčení. Dále byla zaplacena ještě částka 18.000,- Kč na nákladech právního zastoupení spojených s uplatněním tohoto nároku.

38. Vzhledem k tomu, že k 1.1.2014 nabyl účinnosti občanský zákoník z. č. 89/2012 Sb., zabýval se soud otázkou, zda použít právě tento zákon či zda použít stávající předpisy, tj. zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník a zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, které platily až do 31.12.2013. Podle § 3028 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. V dané věci se jedná se o nároky vyplývající z události nastalé v roce 2012 a za takové situace je třeba aplikovat i hmotné právo podle dosavadní právní úpravy ve smyslu § 3028 odst. 1, 3 z. č. 89/2012 Sb. a § 3079 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. Podle § 6 odst. 2 zákona č.168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“ či „zákon“) ve znění účinném do 31.12.2013 nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou škodu na zdraví nebo usmrcením, b) způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato škoda vznikla a za kterou pojištěný odpovídá, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. Podle odst. 3 se škoda podle odstavce 2 písm. a) až c) hradí v penězích, maximálně však do výše limitu pojistného plnění stanoveného v pojistné smlouvě. Podle § 9 odst.1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení [právnická osoba] podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích. Podle § 420 odst.1 z.č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „obč.zák.“ či občanský zákoník“) každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle odst.3 od povinnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil. Podle § 427 odst.l občanského zákoníku fyzické a právnické osoby provozující dopravu odpovídají za škodu způsobenou zvláštní povahou tohoto provozu. Podle § 428 obč.zák. své odpovědnosti se nemůže provozovatel zprostit, jestliže škoda byla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se odpovědnosti zprostí jen jestliže prokáže, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, kterého lze požadovat. Podle § 431 občanského zákoníku střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jde-li o vypořádání mezi těmito provozovateli, odpovídají podle účasti na způsobení vzniklé škody. Podle § 441 obč.zák. byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám. Podle § 444 odst.l občanského zákoníku při škodě na zdraví se jednorázově odškodní bolest poškozeného a ztížení společenského uplatnění. Podle odst.2 Ministerstva zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech. Podle § 1 vyhl.č. 440/2001 Sb. o odškodnění bolestí a ztížení společenského uplatnění touto vyhláškou se stanoví výše, do které se poskytuje náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo jiným poškozením zdraví (dále jen „škoda na zdraví“) a určování výše této náhrady v jednotlivých případech (dále jen „odškodnění“). Podle § 6 odst.1 vyhl.č. 440/2001 Sb. pokud škoda na zdraví a) vyžadovala náročný způsob léčení, zvýší se bodové ohodnocení škody na zdraví podle příloh č. [hodnota] a 3 této vyhlášky nejvýše o 50 % celkové částky bodového ohodnocení; náročným způsobem léčení se rozumí zejména infekce rány prodlužující dobu léčení, b) vyžadovala mimořádně náročný způsob léčení, zvýší se bodové ohodnocení škody na zdraví podle příloh č. [hodnota] a 3 této vyhlášky nejvýše na dvojnásobek celkové částky bodového ohodnocení; mimořádně náročným způsobem léčení se rozumí zejména léčení zahrnující dlouhodobou plicní ventilaci, kanylaci velkých cév nebo dialýzu, c) vedla ke zvlášť těžkým následkům, zvýší se bodové ohodnocení škody na zdraví podle přílohy č. [hodnota] a 4 této vyhlášky nejvýše o 50% z celkové částky bodového ohodnocení; zvlášť těžkými následky škody na zdraví se rozumí takové následky, které podstatně omezují nebo významně mění uplatnění v životě anebo znemožní další uplatnění v životě, a to s ohledem na věk poškozeného a jeho předpokládané uplatnění v životě. Podle odst.2 pokud lze škodu na zdraví hodnotit podle více položek poškození zdraví stanovených v přílohách této vyhlášky, bodové ohodnocení těchto položek se sčítá. Jedná-li se však o poškození téhož orgánu, nesmí součet bodového ohodnocení převýšit bodové ohodnocení za jeho anatomickou nebo funkční ztrátu. Podle § 7 odst.1 vyhl.č. 440/2001 Sb. výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění se stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Podle odst.2 hodnota jednoho bodu činí 120,-Kč. Podle § 7 odst.1 vyhl.č. 440/2001 Sb. výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění se stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Podle odst.2 hodnota jednoho bodu činí 120,-Kč. Podle odst.3 ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.

39. Mezi účastníky není sporu o odpovědnosti žalovaného č.[hodnota] jako řidiče vozidla Citroen SPZ [SPZ] pojištěného u žalovaného č.[hodnota] a tedy i o základu nároku žalobkyně, která tak má vůči žalovanému č.[hodnota] jako pojistiteli nárok na pojistné plnění za škodu, kterou při dopravní nehodě dne 15.6.2012 utrpěla a vůči žalovanému č.[hodnota] nárok na náhradu vzniklé škody. Ve vztahu k žalované pojišťovně se jedná o nároky z titulu pojistného plnění podle zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve vztahu k žalovanému č. [hodnota] jako škůdci se pak jedná o nárok na náhradu škody. Vzhledem k tomu, že se jedná o různou povahu nároků, nejsou žalovaní ve vztahu pasivní solidarity, nýbrž plněním jednoho ze žalovaných zaniká povinnost plnit druhého. Pro úplnost je pak třeba říci, že žalovaný č. [hodnota] má vůči žalovanému č. [hodnota] nárok na náhradu toho, co za něj zaplatil, a to ve smyslu § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1991 Sb., neboť žalovaný č. [hodnota] jako pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody, za kterou pojištěný odpovídá, neboť ve smyslu § 10 odst. 2 písm. e) se porušením základních povinností při provozu na pozemních komunikacích rozumí řízení vozidla osobou, která při řízení vozidla byla pod vlivem alkoholu.

40. Jak bylo uvedeno shora, předmětem řízení zůstalo toliko navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobkyně. I když v původním řízení byla předmětem celá řada dalších žalobkyní uplatněných nároků, řízení o nich bylo pravomocně skončeno a v tuto chvíli se již vede spor pouze o výši náhrady za ztížení společenského uplatnění. Pokud tedy žalobkyně v závěrečném návrhu opakovaně operuje s náhradou za ušlý zisk, zdůrazňuje soud prvního stupně, že tento již není předmětem soudního řízení, neboť řízení o něm bylo pravomocně skončeno. Ušlý zisk, respektive náhrada za ztrátu na výdělku, se vypočítává z rozdílu příjmů poškozeného před úrazem a po úraze. Jedná se tedy o řízení, kde soudy poměrně přesně zjišťují příjmy poškozeného v rozhodném období a přesně vyčíslují výši nároku poškozeného na náhradu. Pokud tedy žalobkyně nyní argumentuje živnostenským oprávněním a různými osvědčeními a diplomy, pro náhradu za ztrátu na výdělku to ani nebylo podstatné, neboť pro výpočet této náhrady je podstatné pouze to, jakým způsobem dokázal poškozený své schopnosti před úrazem zúročit a jakého příjmu dosahoval v porovnání s tím, jakého příjmu dosahuje po úraze. Žalobkyně tedy měla možnost v předchozím řízení argumentovat tím, jaké příjmy dosahovala dříve, a porovnávat je s tím, jakými příjmy disponuje nyní. Předmětem řízení v současné době je však již pouze nárok žalobkyně na náhradu zastižení společenského uplatnění, pro jehož výpočet nejsou předchozí příjmy a případný ušlý zisk žalobkyně rozhodné.

41. Pokud jde o zdravotní stav žalobkyně, kromě lékařských zpráv založených do spisu byl tento řádně zjištěn ze znaleckých posudků [tituly před jménem][jméno FO] a [tituly před jménem][jméno FO] a z jejich výslechů, o kterých nejsou žádné pochybnosti. Ze současných lékařských zpráv i z doplňujícího výslechu žalobkyně, jakož i z výslechu znalce [tituly před jménem][jméno FO] vyplývá, že zdravotní stav žalobkyně nedoznal z posudkového hlediska žádných zásadních změn, pouze se začaly projevovat u žalobkyně degenerativní změny, což odpovídá věku žalobkyně (procesu stárnutí, ke kterému dochází u každého organismu). Zdravotní obtíže žalobkyně byly zhodnoceny znaleckým posudkem [tituly před jménem][adresa], kterým byla žalobkyni přiznána za ztížení společenského uplatnění částka 422.940,- Kč (bez položky 016, kterou znalec pro nedostatek podkladů nehodnotil). Znalkyně [tituly před jménem][jméno FO] zhodnotila duševní stav žalobkyně tak, že u ní zjistila posttraumatickou stresovou poruchu těžkého stupně, jež se rozvinula v příčinné souvislosti s dopravní nehodou ze dne 15.6.2012 zaviněnou žalovaným č. [hodnota]. U žalobkyně pak nalezla jasně patrné změny osobnosti v důsledku posttraumatu s tím, že tento stav se promítá do všech oblastí života žalobkyně a významně ji omezuje v možnostech společenského zájmu a jejího profesního uplatnění. Znalkyně proto ocenila ztížení společenského uplatnění podle položky 016 hodnotou [hodnota] bodů, kterou navýšila o 50 %, tedy na částku 2250 bodů. Při hodnotě 120,- Kč za 1 bod pak činí odškodnění za duševní stav žalobkyně 270.000,- Kč, s již pravomocně přiznaným odškodněním podle předchozího rozsudku ve výši 422.940,- Kč se tedy celkem jedná o částku 692.940,- Kč jako základní náhradu za ztížení společenského uplatnění žalobkyně.

42. Soud se pak dále zabýval v předchozím řízení splněním podmínek pro navýšení této základní náhrady, a to ve smyslu ustálené rozhodovací praxe soudů, zejména Nejvyššího soudu České republiky. Jak uvedl dovolací soud v rozhodnutí ze dne 10.9.2019 č.j. 25 Cdo 2319/2018-479, přiměřené zvýšení náhrady z ZSU ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele soud posuzuje v každém jednotlivém případě, přičemž tato úvaha soudu není neomezená, neboť právní předpis tím, že rámcově stanoví předpoklady pro základní výměru náhrady za ZSU a pro její zvýšení, stanoví zároveň hlediska, ke kterým je třeba přihlížet a jimiž (jejich vzájemnou návazností a kombinací) je úvaha soudu o míře přiměřenosti v jednotlivých zcela výjimečných případech hodných mimořádného zřetele usměrňována. Výše náhrady za ZSU je založena na srovnání způsobu života poškozeného a jeho aktivit v době před poškozením a poté, přičemž mezi výší přiznané náhrady a způsobenou újmou musí existovat vztah přiměřenosti (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16.10.2008 sp. zn. 25 Cdo 2596/2006). Výrazné zvýšení náhrady za ZSU je podle ustálené judikatury vyhrazeno především těm případům, kdy pro následky úrazu je poškozený téměř vyřazen ze života a kdy jeho předpoklad uplatnění ve společnosti jsou téměř nebo zcela ztraceny (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12.4.2012 sp. zn. 25 Cdo 2884/2010). Současná konstantní judikatura Nejvyššího soudu připouští možnost přiměřeného mimořádného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění i v případech, kdy se jeví výše základního odškodnění za ztížení společenského uplatnění vzhledem ke konkrétním skutečnostem v každém jednotlivém posuzovaném případě jako nedostatečná, aniž by poškozený musel tvrdit a prokazovat mimořádnou kvalitu života před poškozením zdraví (stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.1.2011 sp. zn. Cpjn 203/2010, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.11.2015 sp. zn. 25 Cdo 2100/2015).

43. Žalobkyně se mj. domáhá dalšího zvýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst.3, tedy nad rámec zvýšení provedeného podle § 6 odst.1 písm.c) vyhl.č. 440/2001 Sb. (dále jen „vyhláška“), které provedl ve svém posudku lékař. Soud podotýká, že už kritéria pro zvýšení podle § 6 odst.1 písm.c) vyhlášky uvádí, že se musí jednat o zvlášť těžké následky, kterými se rozumí takové následky, které podstatně omezují nebo významně mění uplatnění v životě, anebo znemožní další uplatnění v životě s ohledem na věk poškozeného a na jeho předpokládané uplatnění v životě. Soud podotýká, že pro přiznání odškodnění ve smyslu § 7 odst.3 vyhl.č. 440/2001 Sb. se musí jednat o zvlášť výjimečné případy hodné mimořádného zřetele, kdy ani zvýšení bodového hodnocení podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky dostatečně nevystihuje rozsah škody na zdraví (srov. ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů - např. Soudní rozhledy č. 8/2007, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 2497/2004, 25 Cdo 2414/2006, 25 Cdo 2186/2004, 25 Cdo 1575/2005, 25 Cdo 759/2005, 25 Cdo 3147/2005 a další). Podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.1.2011 Cpjn 203/2010 „Výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění určená na základě celkového bodového ohodnocení stanoveného lékařem, představuje již sama o sobě náhradu za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti. Předpokladem přiměřeného zvýšení odškodnění stanoveného na základě bodového ohodnocení v lékařském posudku ve smyslu ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky je existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že zejména vzhledem k uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, kupříkladu při uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, i s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví i na jeho předpokládané uplatnění v životě, nelze omezení poškozeného vyjádřit jen základním odškodněním za ztížení společenského uplatnění.“ Publikovaná právní věta rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 244/2007 konstatuje, že: „Pro postup podle § 7 odst. 3 vyhlášky č.440/2001 Sb. nestačí jen samotná okolnost, že v konkrétním případě došlo u poškozeného ke zvlášť těžkým následkům škody na zdraví (které podstatně omezují nebo významně mění anebo znemožňují další uplatnění v životě). Pro použití citovaného ustanovení je nezbytné, aby se navíc jednalo o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele, kdy možnosti poškozeného jsou velmi výrazně omezeny či zcela ztraceny ve srovnání s vysokou a mimořádnou úrovní kvality jeho života v době před vznikem škody.“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4477/2010 ze dne 5.4.2012 „Zvyšování odškodnění musí mít jisté hranice, zachovat si racionální vztah s obecně závaznými právními předpisy nastavenou úrovní bodového ohodnocení jednotlivých následků poškození zdraví i jejího peněžního vyjádření, respektovat požadavek srovnatelnosti s jinými obdobnými případy, nesmí být projevem libovůle a mít zjevně likvidační účinky pro subjekty k náhradě škody povinné (přičemž není zásadně rozhodné, zda škodu hradí sám škůdce nebo pojišťovna).“ 44. Soud I.stupně při právním posouzení zjištěných skutečností v předchozím rozhodnutí vyšel z ust. § 7 odst. 3 vyhlášky č.440/2001 Sb., ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 203/2010 a z judikatury dovolacího soudu týkající se konkrétních případů odškodnění, kterou použil jako kritérium přiměřenosti zvýšení odškodnění podle § 7 odst. 3 citované vyhlášky. (21 Cdo 1997/2010: žalobkyně utrpěla úraz při pracovní cestě při nouzovém přistání letadla, požadované zvýšení nebylo přiznáno, nedošlo ke ztrátě smyslového nebo jiného orgánu, úraz nezanechal vizuální následky, současné zaměstnání odpovídá vzdělání, je vdaná, po úrazu otěhotněla a porodila potomka, očekává narození dalšího dítěte, je zcela soběstačná, schopná postarat se o rodinu [právnická osoba], neomezila cestování ani kulturní a společenský život. 25 Cdo 3787/2009: žalobkyně ve věku 25 let utrpěla zranění, které jí přivodilo neúplnou amputaci pravé dolní končetiny v hleznu, vyžadující rekonstrukci hlezenního kloubu implantáty, kloub pohyblivý jen v rozsahu 10 %, měla běžné aktivity, následky ji nevyřazují z rodinného ani z pracovního života, její pozice bude ale ztížena, zejména v souvislosti s péčí o dítě, některých koníčků se bude muset vzdát. Odvolací soud změnil rozhodnutí soudu I. stupně na zvýšení pětinásobné, tj. 600.000 Kč. 25 Cdo 1491/2009 – žalobce utrpěl úraz v 17 letech, nevratné poškození páteře, omezení hybnosti v dolní polovině těla a souvisejícími poškozeními svalové soustavy, bez naděje na zlepšení stavu, na počátku produktivního věku vyřazen z pracovního života, omezen v kulturním a společenském zapojení, výrazně omezen v partnerském životě, zcela ztratil možnost mít vlastní rodinu, odkázán na invalidní vozík, neobejde se bez zázemí ze strany blízkých, nesnížil se mu ale intelekt ani gnostické a komunikační schopnosti – sedminásobek, tj. 5.243.945 Kč. 25 Cdo 968/2008: následky úrazu, který žalobce utrpěl v 19 letech: centrální kvadruparéza a atrofie zádových a břišních svalů, což ztěžuje jeho stoj i pohyb, orientace v prostoru je omezená, má narušenu jemnou motoriku horních končetin, primární porucha mozku a globální narušení celé osobnosti žalobce, posttraumatická demence, poruchy chování autoagresivní a heteroagresivní jednání. Závislý na péči druhých, kontakt s okolím je omezený. Sedmiapůlnásobek = 81.680 bodů. 25 Cdo 1057/2008 úraz ve věku 50 let, žalobce není schopen delší chůze, nošení těžkých břemen, chodí jen s francouzskou holí, má poruchy vyprazdňování střev, nemůže cestovat MHD, navštěvovat společenské akce, trpí postkomočním syndromem a psychickou alterací s depresivním laděním a nervozitou, není schopen vykonávat dříve obvyklé domácí práce, práce na zahradě, opravu a údržbu domu. Trojnásobek základního bodového ohodnocení, tj. 1.548.000 Kč. 25 Cdo 1106/2008, žalobce utrpěl úraz ve věku 25 let, náročné, bolestné dlouhodobé léčení, trpí bolestmi, snadno se unaví, jen ve velmi omezené míře se může věnovat dosavadním sportovním aktivitám, má psychické potíže. Dvojnásobek bolestného a čtyřnásobek ZSU. 25 Cdo 4826/2009: úraz žalobkyně ve věku 69 let, byla plně aktivní v soukromém životě i v profesní oblasti, v důsledku úrazu byla nucena omezit nebo docela vyloučit zájmovou činnost i činnost publikační, přednáškovou a lékařskou praxi. Dvojnásobné navýšení, tj. 819.600 Kč. Rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 18 Co 119/2008: žalobkyně utrpěla úraz ve věku 12 let, byla zdravá, sportovala. Vyřazena z možnosti kvalitního uplatnění téměř ve všech sférách života. Jako následek jí zůstalo středně těžké omezení dýchacích pohybů, omezení hybnosti pravého kolenního kloubu, omezení hybnosti pravého lokte, středně těžké omezení hybnosti páteře, mnohočetné jizvy, zlomenina korunkové části dvou horních řezáků a následky rázu psychického. Předpokládanou kvalitu života ztratila již v dětství a s přibývajícím věkem se mohou zdravotní potíže, které jsou důsledkem úrazu, pouze zhoršovat. Jedná se přitom o snížení kvality života v oblasti společenské, kulturní, sportovní a profesní. Rozsah a předpokládaná dlouhodobost těchto následků úrazu tak odůvodňuje přiznání odškodnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky, neboť jde o případ hodný mimořádného zřetele pro jeho výjimečnost. Jinak řečeno, výjimečnost je zde dána rozsahem a mírou handicapu, který bude žalobkyni provázet prakticky celý život. 2.060.600 Kč. V rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 55 Co 101/2011 posuzoval soud situaci žalobce, který v důsledku dopravní nehody utrpěl ve věku 30 let velmi vážná zranění, především tříštivou mnohočetnou zlomeninu pánve se zlomeninami stydkých kostí, odtržením konečníku s poraněním a defektem svěračů, odtržení lig. Suspensorium penis s rozsáhlým krevním výronem a zhmožděním skrota (šourku), tříštivou zlomeninu IV. MTC levé ruky, která si vyžádala náročné a dlouhodobé léčení, v důsledku zranění trpí erektivní poruchou. Je výrazně omezen v běžném pracovním, společenském i rodinném životě. Před úrazem hodně sportoval, věnoval se lyžování, squashi, bruslení, tenisu, 4x týdně chodil cvičit, platil si trenéra. V současné době má vše zakázáno, může pouze plavat a omezeně jezdit na kole. Pracuje jako řidič taxislužby, dříve mohl pracovat neomezeně, po úrazu nevydrží dlouho sedět, po dvou až třech hodinách musí práce nechat. Žije s družkou, se kterou žil i před úrazem. Tehdy žili společensky, teď nikam moc nechodí, protože nevydrží dlouho sedět. Stále ho bolí záda a pravá noha. Má problémy v intimním životě, kterého by bez léků nebyl vůbec schopen. Byl přiznán trojnásobek základního bodového hodnocení bolestného s přihlédnutím k lokalizaci zranění žalobce (oblast pánve a pohlavních orgánů), v mladém věku, kdy bývá tato část těla velmi ceněna, a vysokému počtu reoperací, kdy během tří měsíců po nehodě žalobce prodělal 13 operací, lokalizaci zranění lze přirovnat k onkologickým onemocněním a těžkým zraněním pánve. ZSU bylo zvýšeno na šestinásobek. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2014 sp.zn. 25 Cdo 2598/2012: poškozený utrpěl při nehodě ve věku 42 let postižení dolní končetiny – otevřenou tříštivou zlomeninu pravého bérce s pohmožděním měkkých tkání vedoucí k amputaci v bérci, zhmoždění levé patní kosti, otřes mozku, zlomeninu tří řezáků, vymknutí pravého ramenního kloubu, tržné rány levého bérce, pravého podpaží a v obličeji. Má psychické problémy, utrpěl jeho rodinný, profesní i intimní život. Na druhou stranu je pouze omezen v předchozích aktivitách, nikoli vyloučen, je soběstačný, je schopen běžné chůze byť s jistými omezeními, je schopen se sám dopravovat, vykonávat nadále své povolání, podílet se na výchově syna, vést rodinný a intimní život, má zcela zachovány gnostické a komunikační schopnosti, nedošlo k postižení jeho intelektových schopností. Odvolací soud přiznal zvýšení celkem na dvojnásobek základního bodového hodnocení ZSU. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2014 sp.zn. 25 Cdo 2598/2012: poškozený utrpěl při nehodě ve věku 42 let postižení dolní končetiny – otevřenou tříštivou zlomeninu pravého bérce s pohmožděním měkkých tkání vedoucí k amputaci v bérci, zhmoždění levé patní kosti, otřes mozku, zlomeninu tří řezáků, vymknutí pravého ramenního kloubu, tržné rány levého bérce, pravého podpaží a v obličeji. Má psychické problémy, utrpěl jeho rodinný, profesní i intimní život. Na druhou stranu je pouze omezen v předchozích aktivitách, nikoli vyloučen, je soběstačný, je schopen běžné chůze byť s jistými omezeními, je schopen se sám dopravovat, vykonávat nadále své povolání, podílet se na výchově syna, vést rodinný a intimní život, má zcela zachovány gnostické a komunikační schopnosti, nedošlo k postižení jeho intelektových schopností. Odvolací soud přiznal zvýšení celkem na dvojnásobek základního bodového hodnocení ZSU.)

45. Z uvedené judikatury vyplývá, že již základní náhrada ztížení společenského uplatnění představuje odškodnění dostatečné a další navyšování podle ustálené soudní praxe poškozenému přísluší pouze v případě, kdy základní náhrada ani po případném zvýšení bodového hodnocení podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky dostatečně nevystihuje rozsah škody na zdraví poškozeného s ohledem na jeho celoživotní zapojení, jakož i společenská, rodinná a profesní omezení po úraze. Soud I. stupně proto žalobkyni v rozsudku ze dne 22.5.2020 č.j. 25 C 394/2013-610 přiznal navýšení na dvojnásobek základní náhrady za ztížení společenského uplatnění, tj. o částku 692.940,- Kč, když má za to, že základní náhrada (ani po zvýšení bodového ohodnocení podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky) dostatečně nevystihuje rozsah škody na zdraví žalobkyně s ohledem na její celoživotní zapojení, jakož i společenská, rodinná a profesní omezení po úraze. Další navyšování náhrady však podle ustálené soudní praxe žalobkyni nepřísluší, žalobkyní požadovaný téměř sedminásobek je zcela nepřiměřený a podle soudu I. stupně při porovnání judikatury v obdobných případech je zřejmé, že ani zvýšení na více než dvojnásobek neodpovídá následkům, které žalobkyně při úrazu utrpěla. Při porovnávání proporcionality je třeba přihlížet nejen k násobku navýšení, ale též i k celkové částce, které se dostává poškozenému. To platí zejména pro rozhodnutí, které ve svém závěrečném návrhu uváděla žalobkyně (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.3.2012 sp. zn. 25 Cdo 4171/2010 – pětinásobek, ze dne 19.2.2015 sp. zn. 25 Cdo 172/2015 – dvouapůlnásobek, ze dne 20.9.2012 sp. zn. 25 Cdo 1032/2011 – dvojnásobek, ze dne 20.12.2011 sp. zn. 25 Cdo 453/2010). Soud při rozhodování přihlédl k tomu, že žalobkyně je matkou tří dětí, svůj život zaměřila především na péči o ně, plánovali s manželem ještě pořízení čtvrtého potomka, vedla v zásadě běžný pracovní, společenský i rodinný život, který nijak nevybočoval z průměru populace, žila ve spokojeném, fungujícím vztahu. Předmětná nehoda zasáhla do všech oblastí života jejího i její rodiny, při nehodě byly zraněny dvě ze tří jejích dětí, nehodu způsobil žalovaný č.[hodnota]) jako opilý řidič protijedoucího vozidla, který byl nicméně za svůj čin odsouzen v trestním řízení a dopady svého činu si rovněž ponese do konce svého života vzhledem k regresnímu nároku žalovaného č.[hodnota]) vůči němu. Na druhou stranu ale žalobkyně není ze žádné oblasti života zcela vyloučena, pouze je významně omezena, samotný úraz pak utrpěla přibližně v polovině průměrné délky života. S ohledem na závažné následky nehody a její dopad na rodinu žalobkyně, jak vyplývá z výpovědi žalobkyně a jejího manžela, se jeví základní odškodnění ve výši 692.940,- Kč jako nedostatečné, a soud I. stupně proto ve shodě s žalobkyní má za to, že určité navýšení je na místě. Výsledná částka 1.385.880,- Kč se však soudu I. stupně jeví již jako zcela přiměřená a odůvodněná náhrada za ztížení společenského uplatnění žalobkyně. Ze zmiňovaných případů totiž s případem žalobkyně poměrně dobře konvenuje rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.9.2012 sp. zn. 25 Cdo 1032/2011, neboť žalobkyně utrpěla úraz v 37 letech, rovněž se do žádné činnosti před úrazem nezapojovala v mimořádném rozsahu, intenzitě či kvalitě, zatímco po úrazu je vyřazena z vykonávání všech náročných domácích prací a z většiny dosavadních sportovních, kulturních a společenských aktivit či je v nich alespoň významně limitována. Soud I. stupně tedy shledal paralely s tímto případem, který soudy odškodnily rovněž dvojnásobkem základního bodového ohodnocení (shodně také i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2014 sp.zn. 25 Cdo 2598/2012). Soud I. stupně podotýká, že rodina žalobkyně byla částečně odškodněna i náhradou přiznanou manželovi žalobkyně v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] manželovi žalobkyně v řízení sp. zn. 12 C 344/2014 ve výši 250.000,- Kč a 16.667,-Kč, určitého odškodnění se pak žalobkyni dostalo i v rámci adhezního řízení (viz shora). Žalobkyni tak náležela základní náhrada za ztížení společenského uplatnění ve výši 692.940,-Kč a dále navýšení této náhrady za ztížení společenského uplatnění na dvojnásobek, tj. o další částku 692.940,-Kč, celkem tedy 1.385.880,-Kč. Jelikož částka 422.940,-Kč již byla žalobkyni pravomocně přiznána rozsudkem zdejšího soudu ze dne 2.června 2017 č.j. 25 C 394/2013-345, uložil soud I.stupně žalovaným rozsudkem ze dne 22.5.2020 č.j. 25 C 394/2013-610 doplatit částku 962.940,-Kč tak, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká povinnost plnit druhého.

46. Podle požadavku Ústavního soudu ČR soud doplnil dokazování o výslech znalce [tituly před jménem][jméno FO], [tituly za jménem], který i po opětovném prostudování obsahu soudního spisu a seznámení se se zdravotní dokumentací žalobkyně setrval na svých předchozích závěrech, pouze korigoval určité závěry znalkyně [tituly před jménem][jméno FO]. Pokud jde o závěry znalce [tituly před jménem][adresa], podotýká soud, že znalec je vcelku bezpečně obhájil a účastníci k nim neměli žádné věcné výhrady, a to ani žalobkyně, která ostatně žádné věcné výhrady proti závěrům znalce neuplatňovala ani v předchozím řízení. Naopak znalec se kriticky vyjádřil k některým posudkovým závěrům znalkyně [tituly před jménem][jméno FO] (nikoliv diagnostickým, které není oprávněn přezkoumávat, neboť nedisponuje odborností z oblasti psychiatrie), přičemž soud I.stupně musí přisvědčit znalci [tituly před jménem][jméno FO], že jím vyslovené kritické názory ohledně závěrů znalkyně [tituly před jménem][jméno FO] se jeví jako logické a důvodné a v jejich světle tak bodové ohodnocení psychických obtíží žalobkyně podle hodnocení znalkyně [tituly před jménem][jméno FO] jako nadhodnocené. Soud prvního stupně považuje za vhodné také zdůraznit, že závěry znalce [tituly před jménem][adresa] učiněné jím ve znaleckém posudku stanovují body dle příslušných položek jako maximální, to znamená, že by bylo možné uvažovat i o nižší výši příslušného bodového ohodnocení. Přesto soud prvního stupně při předchozím rozhodování vycházel z maximálních částek, tedy z maximálního počtu bodů dle závěrů znalce [tituly před jménem][adresa] i z příslušného počtu bodů dle vyčíslení znalkyně [tituly před jménem][jméno FO], tedy zcela ve prospěch žalobkyně. Po formální stránce považuje soud za vhodné zdůraznit, že současná úprava o.s.ř. staví na roveň znalecké posudky předložené účastníky a znalecké posudky vypracované soudem ustanoveným znalcem (srov. § 127a o.s.ř.) a že z žádného právního předpisu nevyplývá, že znalec musí poškozeného osobně vyšetřit; naopak současná praxe v oblasti nemateriální újmy vede k tomu, že znalecké posudky zpracovávají znalci „na nemateriální újmu“, kteří ale nemají odbornost z té části medicíny, v níž došlo ke zranění (např. ortopedie, psychiatrie, atp.). Takový znalec tedy vychází z diagnóz, které stanovil někdy jiný (ošetřující lékař) a nepotřebuje poškozeného vyšetřovat už vůbec. Naproti tomu dříve soud ustanovil znalce z té relevantní oblasti lékařství, v níž nastala zranění poškozeného, aby znalec případně i osobně pacienta vyšetřil a v případě pochybností ověřil dříve stanovené diagnózy.

47. V tuto chvíli tedy samotné vyčíslení základního bodového ohodnocení ztížení společenské uplatnění mezi účastníky není sporné (naopak po doplnění dokazování by bylo možné uvažovat spíše o tom, že by odpovídalo nižší základní bodové ohodnocení) a soud podotýká, že stejně jako v předchozím řízení, ani nyní v tomto řízení po zrušení předchozí rozhodnutí Ústavním soudem ČR tak není důvod pro vypracovávání revizního znaleckého posudku, neboť závěry znalce [tituly před jménem][adresa] nejsou s ničím v rozporu, nebyly vůči nim uplatněny žádné relevantní věcné námitky a znalec své závěry bezpečně a bez jakýchkoliv pochybností obhájil.

48. Předmětem sporu mezi stranami tak zůstává pouze požadavek žalobkyně na mimořádné navýšení náhrady za ZSU. Soud I. stupně podotýká, že je při rozhodování (na rozdíl od Ústavního soudu ČR, který je vázán toliko ústavními zákony) vázán zákonem i ustálenou rozhodovací praxí. Jak v nálezu připomíná Ústavní soud, podle § 13 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Soud I. stupně tedy není oprávněn přiznat žalobkyni libovolnou výši náhrady za ztížení společenské uplatnění, ale musí vycházet ze zákonné úpravy a též z ustálené rozhodovací praxe. Podle § 3079 odst. 1 zákona č.89/2012 Sb. občanského zákoníku je třeba případ žalobkyně posoudit podle právní úpravy účinné do 31.12.2013, neboť úraz žalobkyně se stal v roce 2012. Rovněž judikatura Nejvyššího soudu ČR (srov. např. 25 Cdo 3206/2020) došla k závěru, že nelze na staré případy aplikovat stávající právní úpravu. Věc je tedy třeba posoudit podle staré právní úpravy. Jak připomněl Ústavní soud ČR, podle § 7 vyhlášky č.440/2001 Sb. výše odškodnění bolestí a ztížení společenské uplatnění se stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Základní podmínkou pro vyčíslení ztížení společenského uplatnění žalobkyně tedy byl lékařský posudek. Naopak pro navyšování náhrady podle ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., které umožňovalo ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele výši odškodnění podle vyhlášky přiměřeně zvýšit, bylo rozhodné vylíčení, jak se daná újma na zdraví promítla do života konkrétního člověka, v tomto případě žalobkyně. Žalobkyně v původním řízení nepředložila lékařský posudek, podle kterého bylo možné vyčíslit výši snížení společenské uplatnění, teprve při jednání dne 22.5.2015 právní zástupkyně žalobkyně založila do spisu alespoň hodnocení trvalých následků – ztížení společenského uplatnění od [tituly před jménem][jméno FO] a [tituly před jménem][právnická osoba] z 29.8.2013, které však bylo již v trestním řízení shledáno jako zcela nevyhovující a nedostačující. I nadále však se soudem nespolupracovala, ač byla předvolána, nedostavila se k jednání dne 18.9.2015. Žalovaní oprávněně namítali, že se nemají k čemu vyjadřovat, když není zřejmé, jak žalobkyně dospěla k požadované částce, čeho se přesně domáhá a z jakých důvodů. Soud podotýká, že podle § 101 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Rovněž ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. předpokládá, že poškozený musí u pojišťovny svůj nárok uplatnit a prokázat, tedy vyžaduje aktivitu poškozeného. Žalovaný č.[hodnota] v původním řízení opakovaně namítal, že žalobkyně svůj nárok nijak neprokazovala. Situace se zásadně změnila až udělením plné moci žalobkyní novému právnímu zástupci dne 10.10.2017 (č.l. 411), což však nemůže jít k tíži žalovaných. Po změně právního zastoupení začala žalobkyně spolupracovat se soudem a na základě toho v dalším řízení bylo možné vyčíslit ztížení společenského uplatnění žalobkyně.

49. Žalobkyně tak obdržela nejprve částku 422.940,- Kč na základě rozsudku ze dne 2.června 2017 č.j. 25 C 394/2013-345 (vyhovující výrok I. nabyl právní moci dne 20.9.2017), další částku pak žalobkyně obdržela na základě rozsudku ze dne 22.května 2020 č. j. 25 C 394/2013-610, kterým jí byla přiznána částka 962.940,- Kč (vyhovující výrok I. nabyl právní moci 8.9.2020). Celkem tak žalobkyně obdržela od žalovaného č.[hodnota]) na náhradu za ztížení společenského uplatnění částku 1.385.880,- Kč.

50. Z popudu Ústavního soudu ČR se tedy soud prvního stupně nyní opětovně zabýval otázkou, zda tato částka je přiměřená a odpovídá ztížení společenského uplatnění, které žalobkyně utrpěla. Soud prvního stupně k tomu uvádí, že mimořádné zvýšení ZSU se přiznává na základě porovnání obdobných případů. Toto srovnání provedly soudy již v předchozím řízení, a to jak na základě z vlastní rozhodovací praxe známých obdobných případů, tak i na základě žalobkyní odkazovaných případů, přičemž jak soud I.stupně, tak soud odvolací i soud dovolací dospěly k závěru, že přiměřené zvýšení základní náhrady za snížení společenského uplatnění žalobkyně je na dvojnásobek. Žalobkyně v současném řízení nepoukazovala na žádné další případy, které by mohly vést soud I. stupně k přehodnocení předchozích závěrů a ani soudu z úřední činnosti žádné jiné případy známy nejsou. Na základě tedy porovnávaných případů soud konstatuje, že přiměřenou náhradou je zvýšení na dvojnásobek základní náhrady za ZSU.

51. Ústavní soud dále argumentoval, že má soud prvního stupně provést srovnání s odškodněním podle nové právní úpravy, tedy podle Metodiky Nejvyššího soudu ČR. Žalobkyně v řízení předložila znalecký posudek [tituly před jménem][jméno FO], který vyčíslil náhradu za ztížení společenského uplatnění žalobkyně za použití Metodiky Nejvyššího soudu České republiky na částku 1.175.282,- Kč, respektive na částku 1.292.810,- Kč. Tuto částku žalobkyně dokonce navrhovala v rámci smírného vyřešení věci. Ve výsledku obdržela na ZSU částku 1.385.880,- Kč, tedy částku významně přesahující náhradu podle Metodiky dle znaleckého posudku zpracovaného žalobkyní osloveným znalcem. Dosud přiznané odškodnění tedy zcela koresponduje i s odškodněním přiznávaným v souladu s Metodikou Nejvyššího soudu České republiky, a to i při přehlédnutí k tomu, že Metodika poskytuje znalcům dosti velkou volnost při vyčíslování náhrady, takže jednotlivá vyčíslení znalců se ve stejném případě často liší i v násobcích, jak je soudu známo z úřední činnosti. [tituly před jménem]Němec byl znalec oslovený žalobkyní, takže posudek vypracovával zcela nepochybně nikoliv v její neprospěch (ostatně jinak by ho žalobkyně v řízení nepředložila).

52. Pokud by měl soud podle názoru Ústavního soudu ČR přihlédnout k tomu, že je rozhodováno v roce 2023 a náhradu z tohoto důvodu navýšit na současné poměry, podotýká soud, že délka řízení podle obsahu soudního spisu byla z velké části zaviněna právě žalobkyní, která do změny právního zastoupení se soudem nespolupracovala, odmítala se účastnit soudních jednání, nepředložila znalecký posudek či relevantní lékařský posudek vyčíslující náhradu ZSU v souladu s vyhláškou č.440/2001 Sb. Pokud by tedy nyní mělo být odškodňováno podle současné cenové hladiny, považuje soud prvního stupně takový postup jednak rozporný se zásadou zákazu retroaktivity, jednak v rozporu se zásadou rovnosti stran, neboť by neoprávněně znevýhodňoval žalované. Kromě toho takovýto postup by byl naprosto v rozporu s obvyklou praxí a se zákonem, který vychází z toho, že odškodňováno má být podle právní úpravy účinné ke dni, kdy došlo k porušení povinnosti stanovené právními předpisy, tedy ke dni škodní události. Naznačený postup by vedl k tomu, že pro poškozeného by bylo výhodné podávat žalobu až ke konci promlčecí lhůty a soudní rozhodnutí oddalovat. Kromě toho, pokud Ústavní soud ČR zdůrazňuje, že má být rozhodováno ve stejných případech stejně, takovýto postup naprosto vybočuje z obvyklé rozhodovací praxe.

53. Závěrem tedy soud I.stupně shrnuje, že má za to, že nejsou podmínky pro navyšování částky náhrady za snížení společenské uplatnění přiznané žalobkyni, která zcela odpovídá obvyklé rozhodovací praxi soudů tak, jak byla shora zachycena rozhodnutími Nejvyššího soudu České republiky i jak byla zjištěna v řízení provedenými důkazy. Ústavní soud ČR předchozí rozhodnutí zrušil z důvodu porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces, nikoliv tedy z důvodu, že žalobkyni nebyla přiznána odpovídající výše náhrady. Co do zbytku žalované částky (z částky 4.523.460,- Kč, která zůstala předmětem řízení), tj. co do částky 3.560.520,-Kč soud I.stupně proto žalobu žalobkyně zamítl.

54. Dále soud řešil otázku nákladových výroků. Z nálezu Ústavního soudu totiž vyplývá, že byl zrušen celý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21.1.2021 č. j. 17 Co 295/2020-663, celé usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.5.2022 č. j. 25 Cdo 1545/2021-694, avšak toliko výrok II. rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 22.5.2020 č. j. 25 C 394/2013-610, ačkoli byl napaden ústavní stížností celý rozsudek, tedy i žalobě vyhovující výrok I. a ostatní výroky. Ústavní soud pak ve výroku svého nálezu neuvádí ani další akcesorické výroky prvostupňového rozsudku. Soud I.stupně nicméně v dalším řízení vycházel z toho, že byly Ústavním soudem zrušeny také (s vyjímkou výroku I., kde by patrně byla ústavní stížnost odmítnuta) a proto opětovně rozhodoval o nákladech řízení státu, účastníků i soudním poplatku.

55. O náhradě nákladů řízení státu pak soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., když rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku a na úvaze soudu, přičemž žaloba byla co do základu nároku důvodná. Celkové náklady řízení státu za řízení do vydání rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 22.5.2020 č. j. 25 C 394/2013-610 jsou představovány znalečným znalce [tituly před jménem][jméno FO], [tituly za jménem] ve výši 5.082,-Kč a znalkyně [tituly před jménem][jméno FO] ve výši 10.062,-Kč, celkem 15.144,-Kč. Na zálohách bylo zaplaceno žalobkyní 5.000,- Kč. Celkem tak nebyly náklady řízení státu uhrazeny co do částky 10.144,- Kč. Tuto částku soud uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně výrokem III. V dalším řízení po vydání rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 22.5.2020 č. j. 25 C 394/2013-610 vznikly náklady spojené s výslechem znalce [tituly před jménem][adresa] ve výši 4.114,-Kč. Jelikož v dalším řízení již byla žalobkyně neúspěšná, uložil jí soud zaplatit tyto náklady, tj. částku 4.114,-Kč výrokem II.

56. Pokud jde o náhradu nákladů řízení účastníků, soud I. stupně opětovně přihlédl k tomu, že celková délka řízení z velké části připadá na vrub žalobkyně, která podala neúplnou a vadnou žalobu (shodně jako v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. 12 C 344/2014), se soudem nespolupracovala, k jednáním se nedostavovala, čímž významným způsobem zkomplikovala průběh řízení. V neposlední řadě od podání žaloby až do rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.9.2019 č.j. 25 Cdo 2319/2018-479 byl úspěch žalobkyně a žalovaných částečný, a to s přihlédnutím k tomu, že v předchozích řízeních do rozsudku Nejvyššího soudu České republiky byly předmětem řízení i další nároky (ušlá mzda, apod.), ve kterých se rozhoduje podle principu úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž žalobkyně byla neúspěšná. S ohledem na množství různých nároků uplatněných žalobkyní se obtížně určuje poměr úspěchu a neúspěchu, proto soud rozhodl o těchto nákladech podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok. Za nové řízení (v pořadí již třetí) před soudem I. stupně do vydání rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 22.5.2020 č. j. 25 C 394/2013-610 by však soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť předmětem řízení zůstal již jen nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění, kde rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku a na úvaze soudu, přičemž žaloba byla co do základu nároku shledána důvodnou. V dalším řízení však již žalobkyně nebyla úspěšná (v odvolacím i dovolacím řízení) a nebyla úspěšná ani v novém řízení před soudem I.stupně. Soud proto žalovanému č.[hodnota] přiznal náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, avšak toliko za nové řízení před soudem I.stupně, sestávající z odměny advokáta za tři úkony právní služby po 3.100,- Kč (za bolestné a ztížení společenského uplatnění náleží náklady vypočtené z tarifní hodnoty 50.000,- Kč – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.5.2021 sp.zn. 25 Cdo 3771/2020, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12/2022, dle něhož ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle § 2958 o.z., jež představuje zásah do osobnostního práva, činí tarifní hodnota 50.000,- Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a tři režijní paušály po 300,-Kč (účast na jednání dne 13.10.2023, účast na jednání dne 15.11.2023 přesahujícího dvě hodiny; závěrečný návrh není úkonem právní služby) s navýšením o 21 % DPH částkou 2.142,-Kč, celkem tedy 12.342,-Kč.

57. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným č.[hodnota] pak žalovanému ani v současném novém řízení před soudem I.stupně žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným č.[hodnota] nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

58. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobkyně je osvobozena od soudních poplatků, v řízení do vydání rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 22.5.2020 č. j. 25 C 394/2013-610 byla úspěšná, poplatková povinnost tak přešla na žalované. Soud vycházel z toho, že výrok V. předchozího rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 22.5.2020 č. j. 25 C 394/2013-610, kterým bylo rozhodováno o soudním poplatku za žalobu, byl patrně zrušen nálezem Ústavního soudu ČR, a proto o poplatkové povinnosti žalovaných rozhodl opětovně. Soud proto uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu žalovaným, přičemž výši soudního poplatku určil na částku 48.147,- Kč dle položky 1 písm. b) přílohy k zákonu o soudních poplatcích (sazebník soudních poplatků).

Poučení