25 C 428/2023 - 148

Rubrum

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Toufarové a přísedících Mgr. Jiřího Böhma a Mgr. Aleny Böhmové v právní věci žalobkyně:[Jméno žalobkyně A], bytem [Adresa žalobkyně A], zastoupené [Jméno Zástupce A] se sídlem [Jméno advokáta A], proti žalované:[Jméno žalované] místem podnikání [Anonymizováno] zastoupené [Jméno Zástupce B] se sídlem [Jméno advokáta B] o neplatnost rozvázání pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru, založeného pracovní smlouvou mezi žalovanou a žalobkyní ze dne 3. 3. 2014, datovaná dnem 14. 7. 2023, je neplatná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 44 532 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 12. 2023 ve znění pozdějších podání se žalobkyně proti žalované domáhala vydání rozsudku, jímž by soud vyslovil neplatnost rozvázání pracovního poměru žalobkyně u žalované výpovědí s odůvodněním, že žalobkyně byla na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 3. 2014 zaměstnána u žalované jako oční optik. Ze strany žalované jí byla dána výpověď z pracovního poměru datovaná dnem 14. 7. 2023, kterou si žalobkyně na poště vyzvedla dne 16. 8. 2023. Žalobkyně následně žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 22. 8. 2023 informovala o tom, že považuje výpověď za neplatnou a trvá na dalším zaměstnávání. Žalobkyně je přesvědčena, že neporušila žádnou povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci, natož pak zvlášť hrubým způsobem, když dle žalované nedošlo ani k závažnému porušení takových povinností, neboť žalobkyně se dle svého vyjádření žádného porušení zákazu konkurence upraveného v ustanovení § 304 zákoníku práce nedopustila. Žalobkyně doplnila, že již od 28. 3. 2014, tedy více jak osm let před převedením společnosti [právnická osoba] na jejího druha ([jméno FO]), byla zaměstnána u žalované a zároveň u této společnosti. Sama žalovaná za tuto společnost se žalobkyní uzavřela dohodu o provedení práce, a to na dobu neurčitou. První dohodu o provedení práce se společností [právnická osoba] žalobkyně uzavřela dne 28. 3. 2014 se sjednaným druhem práce „optometrista“. I v dalších letech žalobkyně uzavírala dohodu o provedení práce znovu se společností [právnická osoba] v zásadě s totožným obsahem, jen se vždy měnilo období trvání dohody (rok). Žalobkyně odvozuje písemný souhlas žalované s jí vytýkaným konkurenčním jednáním od podpisu dohody z 28. 3. 2014, jelikož nikdy, a to ani při převzetí společnosti panem [jméno FO], nebylo ve vztahu k žalobkyni cokoliv odvoláno či dohodnuto jinak. I nadále žalobkyně uzavírala dohody o provedení práce (respektive pro rok 2022, kdy k převzetí došlo, tuto měla uzavřenou od počátku roku, popřípadě od konce roku předešlého). Žalovaná byla po celou dobu jednatelkou společnosti [právnická osoba], pokud pak sama jako jednatelka za tuto společnost dohodu se žalobkyní neuzavírala, měla samozřejmě povědomí o tom, že žalobkyně pro [právnická osoba] koná práci. Dle žalobkyně, výše uvedenou dohodu o provedení práce ze dne 28. 3.2014, je s ohledem na popsané okolnosti nutno vykládat jako písemný souhlas žalované podle ustanovení § 304 odst. 1 zákoníku práce, přičemž takový souhlas nebyl nikdy písemně odvolán. Žalobkyně doplnila, že pokud by údajné porušení zákazu konkurence nedosahovalo intenzity nejvyšší, tedy zvlášť hrubého porušení, pak nutno na výpověď pohlížet jako na neplatnou, jelikož žalovaná porušila zákaz upravený v ustanovení § 53 odst. 1 písm. d) zákoníku práce. Rodičovská dovolená žalobkyně trvala do 14. 9. 2023. V opačném případě (tedy nižší intenzita než zvlášť hrubé porušení, či žádné porušení) dle žalobkyně nesvědčí žalované výjimka ze zákazu upravená v ustanovení § 54 písm. d) zákoníku práce.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě doručeném soudu dne 12. 2. 2024 ve znění pozdějších podání navrhla zamítnutí žaloby coby neopodstatněné s odůvodněním, že výpověď z pracovního poměru byla žalobkyni doručena již dne 14. 7. 2023 na osobní schůzce žalobkyně a žalované v provozovně oční optiky žalované na adrese [adresa] [Jméno advokáta B], nikoliv až dne 16. 8. 2023, jak tvrdí žalobkyně. Dle žalované tedy výpovědní doba začala běžet od 1. 8. 2023 a skončila dne 30. 9. 2023. Protože dle žalované pracovní poměr žalobkyně skončil uplynutím výpovědní doby dne 30. 9. 2023, běžela žalobkyni lhůta dvou měsíců k uplatnění neplatnosti rozvázání pracovního poměru touto výpovědí u soudu dle § 72 zákoníku práce do 30. 11. 2023. Marným uplynutím lhůty zaniklo právo žalobkyně na určení neplatnosti výpovědi soudem. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána až 21. 12. 2023, nebyl dle žalované nárok žalobkyně uplatněn včas. Žalovaná následně po schůzce dne 14. 7. 2023 (ještě z důvodu opatrnosti) odeslala dne 17. 7. 2023 výpověď poštou do vlastních rukou – tuto si žalobkyně z poštovní přepravy vyzvedla dne 16. 8. 2023. Dne 20. 7. 2023 žalovaná opět z důvodu opatrnosti odeslala výpověď žalobkyni do její datové schránky, ze které si ji žalobkyně vyzvedla dne 27. 7. 2023. Žalovaná nerozporovala, že v minulosti byla společnicí a jednatelkou společnosti [právnická osoba], přičemž na základě dohody společníků byla v souvislosti s převodem podílů na současného společníka pan [jméno FO] odvolána z funkce jednatelky na zasedání valné hromady dne 7. 6. 2022. Žalovaná byla dne 22. 6. 2023 vymazána z obchodního rejstříku jako společník společnosti [právnická osoba] U společnosti [právnická osoba] je zapsána změna oprávnění dne 17. 8. 2022 (s nabytím právní moci dne 6. 9. 2022), kdy se žalobkyně stala odborným garantem uvedené společnosti, neboť do té doby jím byla [tituly před jménem] [jméno FO]. Dle žalované z toho vyplývá, že po dobu, kdy byla žalovaná společníkem a jednatelem [právnická osoba], nevykonávala žalobkyně pro tuto společnost funkci odborného garanta, kterým se stala až poté, kdy žalovaná ze společnosti vystoupila (prodejem svého podílu). Dle žalované tedy žalobkyně od 17. 8. 2022, respektive 6. 9. 2022 až do července 2023, případně déle, porušovala ustanovení § 304 zákoníku práce. Takové jednání dle žalované naplňuje důvody, pro které by mohla žalovaná s žalobkyní okamžitě zrušit pracovní poměr podle ustanovení § 55 odst. 1 písmeno b) zákoníku práce. Z důvodu čerpání rodičovské dovolené žalobkyní to však nebylo možné, proto žalovaná postupovala nejprve předložením návrhu dohody o rozvázání pracovního poměru a po jeho odmítnutí ze strany žalobkyně této předala a následně odeslala výpověď z pracovního poměru.

3. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žaloba na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí byla žalobkyní podána v souladu s ustanovením § 72 zákoníku práce. Podle citovaného ustanovení může neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

4. Z listiny adresované žalobkyni označené jako Výpověď zaměstnavatele podle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce, datované 14. 7. 2023, vyplývá, že žalovaná dává žalobkyni výpověď z pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 3. 3. 2014, v jehož rámci byla žalobkyně u žalované zaměstnána jako oční optik, mj. s tím, že výpovědní doba činí dva měsíce, počíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce. Mezi účastníky řízení zůstala až do skončení tohoto řízení spornou právě otázka doručení této listiny obsahující výpověď z pracovního poměru do vlastních rukou žalobkyně.

5. Naproti tomu mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že pracovní poměr mezi žalobkyní coby zaměstnancem a žalovanou coby zaměstnavatelem byl založen pracovní smlouvou ze dne 3. 3. 2014, na základě které byla žalobkyně u žalované zaměstnána na pozici oční optik – optometrista s místem výkonu práce „provozovny firmy [jméno FO]“.

6. Stanoviska procesních stran se dále odlišují v tom, zda se žalobkyně vůbec dopustila konkurenčního jednání dle § 304 zákoníku práce, popřípadě jaké intenzity (ve výpovědi tvrzené) porušení zákazu konkurence na straně žalobkyně dosahovalo.

7. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav :

8. Z Pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou coby zaměstnavatelem a žalobkyní coby zaměstnancem dne 3. 3. 2014 vzal soud za prokázané, že na základě této pracovní smlouvy byla žalobkyně s účinností od 3. 3. 2024 zaměstnána u žalované na pozici oční optik – optometrista s bližším vymezením sjednaného druhu práce v Příloze č. [hodnota] této smlouvy. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Pracovní smlouva je opatřena podpisy obou smluvních stran. Není pochyb o tom, že pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne 3. 3. 2014 mezi žalobkyní a žalovanou platně vznikl a v době doručení výpovědi z pracovního poměru žalobkyni (jak bude rozvedeno níže) trval.

9. Z již výše citované Výpovědi zaměstnavatele podle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce ze dne 14. 7. 2023 soud zjistil, že v úvodu výpovědi je žalobkyni zopakováno, že na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 3. 2014 je u žalované zaměstnána jako oční optik. Žalovaná dále v citované listině žalobkyni oznamuje, že z veřejně dostupných informací a taktéž z Národního registru poskytovatelů zdravotních služeb zjistila, že přestože je v současné době žalobkyně na rodičovské dovolené, vykonává funkci odborného zástupce v oboru optometrie a pracuje tak pro společnost [právnická osoba], IČO [IČO], se sídlem [adresa], [Jméno žalobkyně B], [adresa]. Žalovaná dále cituje ustanovení § 304 zákoníku práce a příslušnou část komentáře k tomuto zákonnému ustanovení ohledně činností, které jsou považovány za výdělečnou činnost dle výše citovaného ustanovení. Žalovaná dále prohlašuje, že jako osoba samostatně výdělečně činná podnikající pod obchodní firmou [Jméno žalované], IČ [IČO žalované], se sídlem [adresa], podniká s živnostenským oprávněním, s předmětem podnikání „oční optika“, přičemž společnost [právnická osoba] také podniká s předmětem podnikání „oční optika“. Je tedy dle žalované zřejmé, že její předmět činnosti je shodný s předmětem činnosti společnosti [právnická osoba] Žalovaná dále vůči žalobkyni předestírá, že této neudělila souhlas s tím, aby žalobkyně mohla vedle svého zaměstnání vykonávat výdělečnou činnost u společnosti [právnická osoba] Tímto jednáním dle žalované došlo u žalobkyně k naplnění důvodů, pro které by s ní mohla žalovaná jakožto zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr podle ustanovení § 55 odst. 1, písm. b), neboť žalobkyně porušila povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Vzhledem k tomu, že žalobkyně čerpá rodičovskou dovolenou, zmiňuje žalovaná, že není možné okamžité zrušení pracovního poměru. Z výše uvedených důvodů tedy žalovaná dává žalobkyni (s poukazem na ustanovení § 54 zákoníku práce v platném znění) výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce s tím, že jsou u žalobkyně dány důvody, pro které by s ní žalovaná jakožto zaměstnavatel mohla okamžitě zrušit pracovní poměr „a současně došlo k závažnému porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci“. Důvodem výpovědi je dle žalované skutečnost, že jednáním žalobkyně došlo k porušení ustanovení § 304 zákoníku práce v platném znění tím, že žalobkyně bez předchozího písemného souhlasu žalované vykonávala vedle svého zaměstnání vykonávaného v pracovněprávním vztahu výdělečnou činnost u společnosti [právnická osoba], která je shodná s předmětem činnosti žalované jakožto zaměstnavatele. Závěrem citované listiny je žalobkyně poučena o délce i počátku a konci výpovědní doby, je jí sděleno, že jí nenáleží odstupné. Citovaná listina obsahuje závěrečné poděkování ze strany žalované adresované žalobkyni za dosavadní práci, kterou tato u žalované vykonávala. V řízení nebylo zpochybňováno, že výpověď je opatřena vlastnoručním podpisem žalované coby zaměstnavatele a datována dnem 14. 7. 2023. Z listiny označené jako Výpověď zaměstnavatele podle ust. §52 písm. g) zákoníku práce totožného znění jako již shora citováno, předloženého zástupcem žalované při jednání soudu dne 25. 4. 2024, soud zjistil, že na tomto stejnopise výpovědi ze dne 14. 7. 2023, který zůstal v držení žalované, byl připojen dovětek: „Dne 14. 7. 2023 jsem byl přítomen podání výpovědi paní [Jméno žalobkyně A]. [jméno FO] odmítla výpověď převzít“ s připojením vlastnoručního podpisu [jméno FO] (jak jmenovaný svědek též v rámci své výpovědi potvrdil).

10. Podle ustanovení § 33 odst. 1 zákoníku práce ve znění platném v době uzavírání předmětné pracovní smlouvy se pracovní poměr zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

11. Podle ustanovení § 334 odst. 1 zákoníku práce ve znění účinném do 30. 9. 2023 musí být písemnosti týkající se mimo jiné skončení pracovního poměru (dále jen „písemnost“) doručeny zaměstnanci do vlastních rukou. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti; není-li to možné,, může ji zaměstnavatel doručit zaměstnanci a) kdekoliv bude zaměstnanec zastižen, b) prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, c) prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, nebo d) prostřednictvím datové schránky. Podle ustanovení § 335a zákoníku práce (tehdy platného) může prostřednictvím datové schránky zaměstnavatel písemnost doručit jen tehdy, jestliže zaměstnanec s tímto způsobem doručování vyslovil písemný souhlas. Podle ustanovení § 336 odst. 1 zákoníku práce pak písemnost, kterou doručuje zaměstnavatel prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zasílá zaměstnavatel na poslední adresu zaměstnance, kterou zaměstnanec zaměstnavateli písemně sdělil.

12. Projev vůle má (vyvolává) v pracovněprávních vztazích sledované právní následky jen, jestliže došel (byl doručen) druhé ze smluvních stran základních pracovněprávních vztahů (ostatním subjektům pracovněprávního vztahu). Má-li být učiněn v předepsané době, je nezbytné, aby před jejím uplynutím byl druhé straně také doručen. Dokud totiž „nebyl právní úkon doručen, neexistuje“ a nejedná se o právní jednání. Při výběru způsobu doručení písemnosti do vlastních rukou dle shora citovaného ustanovení není zaměstnavatel nijak omezován v tom, pro který ze způsobů doručení uvedených v § 334 odst. 2 zákoníku práce se rozhodne. K doručení způsoby vyjmenovanými pod písmenem a) – d) však smí přistoupit jen, není-li možné, aby písemnost doručil zaměstnanci do vlastních rukou jejím předáním na svém pracovišti (na pracovišti zaměstnavatele).

13. Není pochyb o tom, že v projednávané věci se žalovaná coby zaměstnavatel pokusila o doručení výpovědi do vlastních rukou žalobkyně nejprve na dohodnutém osobním setkání žalobkyně a žalované v provozovně žalované v [adresa] dne 14. 7. 2023, následně pak žalovaná zaslala žalobkyni listinu obsahující výpověď z pracovního poměru prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, když dle nesporných tvrzení obou stran si žalobkyně zásilku určenou do jejích vlastních rukou obsahující výpověď z poštovní přepravy vyzvedla dne 16. 8. 2023. Současně byla ze strany žalované žalobkyni zaslána výpověď z pracovního poměru prostřednictvím datové schránky. Z doručenky datové zprávy soud zjistil, že dne 20. 7. 2023 žalovaná odeslala výpověď žalobkyni do její datové schránky, ze které si tuto žalobkyně vyzvedla dne 27. 7. 2023. Mezi účastníky řízení však nebylo sporu o tom, že žalobkyně coby zaměstnanec s tímto způsobem doručování písemný souhlas nevyslovila. Soud činí dílčí závěr v tom smyslu, že listina obsahující výpověď z pracovního poměru byla řádně žalovanou doručena do vlastních rukou žalobkyně teprve prostřednictvím provozovatele poštovních služeb ve smyslu ustanovení § 336 odst. 1 zákoníku práce, a to dne 16. 8. 2023.

14. Okolnosti, za kterých se žalovaná pokusila (bezúspěšně) osobně na pracovišti předat žalobkyni výpověď z pracovního poměru dne 14. 7. 2023, byly soudem zjištěny z provedeného dokazování popsaného níže.

15. Z nesporných tvrzení obou stran ve spojení s dopisem ze dne 22. 8. 2023, doručenkou datové zprávy a dopisem ze dne 6. 9. 2023 soud zjistil, že dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 22. 8. 2023 v elektronické podobě doručeným do datové schránky žalované dne 22. 8. 2023 žalobkyně žalované oznámila, že jí byla doručena výpověď z pracovního poměru (založeného pracovní smlouvou ze dne 3. 3. 2014) datovaná dnem 14. 7. 2023, kterou si žalobkyně vyzvedla dne 16. 8. 2023. Žalobkyně současně sdělila žalované, že uvedenou výpověď považuje za neplatnou, jelikož nebyla dána v souladu se zákoníkem práce a žalovanou informovala, že trvá na dalším zaměstnávání v souladu s ustanovením § 69 odst. 1 zákoníku práce. Žalobkyně zároveň požádala o možnost čerpání neplaceného pracovního volna s ohledem na skutečnost, že pečuje o svého syna a nadále tak pobírá rodičovský příspěvek do čtyř let jeho věku. Žalovaná dopisem ze dne 6. 9. 2023 označeným jako Sdělení k Vašemu dopisu ze dne 22. 8. 2023 potvrdila, že výše zmíněný dopis ze dne 22. 8. 2023 obdržela, přičemž sdělila žalobkyni, že podanou výpověď považuje za platnou s tím, že pracovní poměr žalobkyně skončí uplynutím výpovědní doby. Současně žalovaná právnímu zástupci žalobkyně sdělila, že souhlasí s poskytnutím neplaceného volna žalobkyni od 15. 9. 2023 do skončení výpovědní doby. Z doručenky datové zprávy předložené žalovanou (i žalobkyní) vyplývá, že dopis žalobkyně ze dne 22. 8. 2023 byl doručen do datové schránky žalované téhož dne 22. 8. 2023. Z Potvrzení o zaměstnání ve spojení s doručenkou datové zprávy a informací o doručení poštou soud zjistil, že žalovaná následně odeslala žalobkyni potvrzení o zaměstnání (zápočtový list) ze dne 21. 9. 2023, a to dne 21. 9. 2023 do datové schránky žalobkyně. Zápočtový list byl do datové schránky žalobkyně doručen dne 2. 10. 2023. Žalobkyně tak učinila též dne 22. 9. 2023 prostřednictvím České pošty, přičemž doporučené psaní obsahující Potvrzení o zaměstnání bylo doručeno žalobkyni dne 25. 9. 2023. Z Potvrzení o zaměstnání se podává, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána od 3. 3. 2014 do 30. 9. 2023 v pracovním poměru na pozici optometrista.

16. Konání schůzky ze dne 14. 7. 2023 předcházela emailová komunikace mezi žalovanou a žalobkyní, jak vyplynulo nejen z obsahu této korespondence, ale též z účastnických výpovědí, výpovědi svědka [jméno FO] i [jméno FO], když z těchto důkazů je současně zřejmé, že žalobkyni nebylo předtím, než ke zmíněnému setkání došlo, ničeho známo o pravém účelu konané schůzky. Emailem ze dne 23. 5. 2023 informovala žalobkyně žalovanou, že jí 14. 9. 2023 končí mateřská dovolená. Z tohoto důvodu se tedy žalobkyně žalované (coby zaměstnavatelky) zeptala, zda počítá s jejím nástupem do práce. Na to emailem ze dne 24. 5. 2023 (ukončení MD) odpovídá žalovaná, že o tom ještě nepřemýšlela s tím, že má žalobkyně stále platnou pracovní smlouvu a dotazuje se žalobkyně, zdali tato uvažuje o nástupu, popřípadě jaké jsou její představy. Žalobkyně reaguje emailem ze dne 25. 5. 2023, když sděluje žalované, že s nástupem počítá a požaduje pro případ, že by došlo k nějaké změně na straně žalované, nechť jí tato dá včas vědět. Dále pak navazuje až email žalované ze dne 10. 7. 2023, kterým žalovaná vyzývá žalobkyni k setkání a navrhuje dva termíny, 13. 7. v 15:30 nebo 14. 7. ve 14:00 hodin s tím, že v termín, který vyhovuje žalobkyni, by se obě sešly v provozovně žalované v [adresa]. Z nesporných tvrzení obou stran vzal soud za prokázané, že sjednaná schůzka byla skutečně konána dne 14. 7. 2024 ve 14 hodin, jak prostřednictvím emailu výše dohodnuto. Z citované emailové korespondence i obou účastnických výpovědí ve spojení s výpovědí svědka [tituly před jménem] [jméno FO] i svědka [jméno FO] je zřejmé, že žalobkyně přicházela na schůzku se žalovanou s představou, že bude řešen její návrat do zaměstnání po skončení rodičovské dovolené. Teprve v úvodu schůzky se od žalované dozvěděla, že tato má zájem se žalobkyní ukončit pracovní poměr. Z účastnické výpovědi žalobkyně podepřené v daném rozsahu emailovou komunikací mezi [Jméno Zástupce B], advokátem a [jméno FO], synem žalované ze dne 29. 6. 2023 vzal soud za prokázané, že žalovaná se oproti žalobkyni připravovala na předmětnou schůzku vedena motivací rozvázat pracovní poměr se žalobkyní, když předpokládala, že v daném směru dojde k oboustranné dohodě. Nynější právní zástupce žalované [tituly před jménem] [jméno FO] připravil dvě verze uvažovaného skončení pracovního poměru (dohoda a výpověď). Žalovaná počítala s ukončením pracovního poměru dohodou, ale byla připravena též na variantu ukončení pracovního poměru výpovědí, pokud by žalobkyně s dohodou nesouhlasila. Důvody navrhované dohody i výpovědi byly stejné. V rámci této přípravy žalovaná detailně otázky doručení uvažované výpovědi neřešila. Z obsahu citovaného emailu ze dne 29. 6. 2023 vyplývá, že [jméno FO] synovi žalované ve věci žalobkyně v příloze zasílá 1) návrh Dohody o rozvázání pracovního poměru na žádost zaměstnance a 2) vzor Výpovědi z pracovního poměru. Současně [jméno FO] pro stranu žalovanou nastínil doporučený postup směřující k rozvázání pracovního poměru žalobkyně u žalované s tím, nechť se nejprve žalovaná v součinnosti se synem [jméno FO] Bartoněm (současně zaměstnancem žalované - oční optik) pokusí se žalobkyní uzavřít dohodu (do přiloženého návrhu dohody nutno doplnit datum, ke kterému bude pracovní poměr skončen). Pro případ, že by žalobkyně odmítla uzavřít dohodu, vyložil [jméno FO] žalované prostřednictvím [jméno FO], že bude třeba žalobkyni doručit výpověď, a to nejlépe osobně s doplněním jejího podpisu. Pokud by žalobkyně odmítla podepsat i výpověď, navrhuje odesílatel emailu ze dne 29. 6. 2023 přivolání svědka, který by na konec výpovědi dopsal, že byl přítomen tomu, že žalobkyně odmítla výpověď převzít. Současně [jméno FO] navrhuje pro jistotu v takovém případě výpověď ještě poslat žalobkyni doporučeně s dodejkou. Dodává, že ani zde není odstupné a zdůrazňuje, že tento druh výpovědi lze udělit i v tzv. ochranné době, tj. během čerpání rodičovské dovolené. Z přílohy citovaného emailu označené jako Výpověď zaměstnavatele podle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce vyplývá, že vizuální podoba i text této listiny se téměř shoduje se zněním výpovědi z pracovního poměru, která byla žalobkyni doručena prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 16. 8. 2023, s výjimkou předposlední věty týkající se zbývající nevyčerpané dovolené, když této (v daném případě nadbytečné) pasáži se věnuje [tituly před jménem] [jméno FO] v závěru svého emailu ze dne 29. 6. 2023. Z přílohy citovaného emailu označené jako Dohoda o rozvázání pracovního poměru pak vyplývá, že žalovaná předpokládala ukončení pracovního poměru vzájemnou dohodou smluvních stran, a to na základě žádosti zaměstnance z důvodu nezbytné osobní péče o dítě ve věku do čtyř let, a to ke dni, který měl být dle citovaného emailu [tituly před jménem] [jméno FO] žalovanou doplněn.

17. Ze shodných částí účastnických výpovědí žalobkyně a žalované, výpovědi svědků [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] vzal soud dále za prokázané, že trvání předmětné schůzky nebylo nikterak časově náročné. Tato se odehrála v řádu několika desítek minut, maximálně do 30 minut. Žalovaná měla podle pokynů [tituly před jménem] [jméno FO] k jednání připraveny dva výtisky dohody a dva stejnopisy výpovědi z pracovního poměru. Předmětem jednání byl nejprve návrh dohody o skončení pracovního poměru. Poté, co žalobkyně odmítla uzavření dohody, přistoupila žalovaná k pokusu o doručení výpovědi žalobkyni. Z nesporných částí účastnických výpovědí obou stran vzal soud dále za prokázané, že předestřenou výpověď žalobkyně vůbec nečetla, neseznámila se s jejím obsahem, vznášela vůči žalované požadavek, aby si výpověď mohla nejprve odnést domů k prostudování. Žádnou listinu, tj. ani návrh dohody, ani výpověď si z jednání žalobkyně neodnesla.

18. Účastnická výpověď žalobkyně je podepřena výpovědí svědka [tituly před jménem] [jméno FO], který vysvětlil, že na konkrétní datum 14. července si vzpomíná proto, že z uvedeného dne má ve svém mobilním telefonu uloženu fotku z přátelského setkání z kavárny [adresa]. Dne 14. 7. 2023 mu žalobkyně, se kterou má přátelský vztah a která ví, že svědek je advokát, zavolala, že právě jde od žalované z optiky, kde proběhlo určité jednání, přičemž z telefonického hovoru žalobkyně svědek pochopil, že by výsledky tohoto jednání žalobkyně potřebovala ,,právně pořešit“ a navrhl proto, že si společně zajdou někam na kafe. Bezprostředně poté se svědek se žalobkyní sešel v kavárně [Anonymizováno] na náměstí v [adresa], přičemž žalobkyně se svědkovi svěřila s tím, že právě byla v předmětné optice, kde se s ní žalovaná pokoušela ukončit pracovní vztah. Nejprve prý žalovaná žalobkyni avizovala možnost ukončení pracovněprávního vztahu dohodou. Když se svědek žalobkyně ptal na detaily, pochopil, že uvažovaná dohoda nepočítala s žádnou finanční kompenzací, s žádnou náhradou. Z průběhu rozhovoru se žalobkyní svědek vyrozuměl, že žalobkyně na avizovanou dohodu nechtěla přistoupit, přičemž v tu chvíli mělo údajně proběhnout to, že žalovaná měla žalobkyni dávat výpověď. Svědek chtěl žalobkyni poradit ze svého profesního hlediska, proto se jí začal doptávat, v čem výpověď spočívá. Žádal výpověď ukázat (předložit) žalobkyní, nicméně v tu chvíli žalobkyně svědkovi sdělila, že výpověď nemá u sebe, přičemž vlastně neměla žádný doklad, ani zmiňovanou dohodu, ani jakýkoliv jiný dokument. Svědek se tedy začal žalobkyně dotazovat na obsah výpovědi, ale žalobkyně nevěděla, z jakého důvodu výpověď, která jí byla předložena, měla dostat. Na jednání popisovaném žalobkyní, konaném v provozovně – optice žalované, měl být kromě žalobkyně a žalované přítomen též pan [jméno FO], syn žalované, který měl sedět dle popisu žalobkyně v jiné místnosti, která je součástí provozovny optiky, nicméně nachází se „jakoby vedle“. Ničeho dalšího o průběhu jednání (žalobkyně a žalované) žalobkyně svědkovi v dané chvíli nevyprávěla. Svědek doplnil, že další informace k předestřené dohodě nemá. Pokud jde o předmětnou výpověď, tato měla být dle svědka předložena před žalobkyni, snad na stůl. K doplňujícímu dotazu, proč si žalobkyně výpověď nevzala, proč ji po skončení popisovaného jednání nemá, říkala žalobkyně svědkovi, že výpověď byla ,,ze stolu stažena“, žalobkyně si fyzicky nemohla listinu odnést. Žalobkyně si ji samozřejmě vzít chtěla, na dotaz svědka, zda si výpověď četla, odvětila, že nečetla, protože byla „hotová z toho, že se mnou chtěla ukončit teda ten pracovní poměr za nulu, v podstatě bez jakýchkoliv peněz“. Žalobkyni překvapilo, že najednou po dohodě „přichází plán B a dává se jí nějaká výpověď“. Svědek potvrdil, že si je na 100 % jistý, že výpověď (listinu) žalobkyně neměla. Když se žalobkyně ptal na důvody, proč tuto nemá nebo proč nezná obsah té výpovědi, říkala, že ji měla před sebou, že to byl rozsáhlejší text (víceméně na celou stranu) a že si to prostě nečetla, že neví, co v té výpovědi je. Žalobkyně opakovaně sdělovala svědkovi, že nezná obsah té výpovědi a také, že vůči žalované vznášela požadavek na to, aby dostala výpověď fyzicky, dostala ten papír, což jí bylo právě odepřeno. Pokud svědek zmiňoval, že listina byla „stažena ze stolu“, vysvětlil, že žalobkyně hovořila v tom smyslu, že „oni stáhli tu výpověď“ z toho „stolu pomyslného“. Svědek dodal, že si je vědom z rozhovoru se žalobkyní, že tato v rámci schůzky určitě začala nejprve jednat se žalovanou. Ohledně rozsahu účasti syna žalované (pana [jméno FO]) neměl svědek jednoznačných poznatků, pouze věděl, že tento se zdržoval vedle. K roli pana [jméno FO] na předmětném jednání a jeho účasti v rámci pokusu žalované o doručení výpovědi žalobkyni svědek více informací neměl, pouze mu ze strany žalobkyně bylo sděleno, že ta situace pro ni nebyla příliš komfortní. K předestřené dohodě se svědek od žalobkyně dozvěděl, že obsahem dohody mělo být ukončení pracovního poměru bez jakékoliv finanční kompenzace, čímž byla žalobkyně poměrně dost zaskočena. Žádné konkrétní důvody této výpovědi žalobkyně svědkovi nesdělila. Svědek dodal, že jediný komentář, který v rámci jednání popsaného výše zazněl nad předestřenými listinami, byl ten, že když žalobkyně nepodepíše dohodu, tak „se jí prostě předá výpověď“. Toto pronesl někdo ze strany ,,od [jméno FO]“. Pokud žalobkyně dle svědka hovořila o tom, že „oni předkládali“, vyrozuměl z popisu žalobkyně, že listinu s výpovědí předkládala žalobkyni žalovaná. O průběhu schůzky informovala žalobkyně svědka celkově tak, že od začátku toto jednání bylo pro ni dost nepříjemné, nevěděla ani, za jakým skutečným konkrétním účelem do optiky na schůzku jde. Předem netušila, že se tato bude týkat ukončení pracovního poměru. Byla tedy od prvopočátku zaskočena nejprve dohodou, která nebyla pro ni příliš výhodná a posléze byla zcela rozčarovaná z toho, že je jí „předkládán ten plán B, ta druhá listina, ta výpověď“. Telefonický hovor svědkovi musela žalobkyně uskutečnit v řádu pouhých několika minut od ukončení předmětného jednání, když „to v ní ještě vřelo“ a byla „hodně zaskočená tím postupem“. Žalobkyně ještě sdělila svědkovi, že „výpověď teda přijde poštou“. Svědek zdůraznil, že žalobkyně byla v jednání se žalovanou aktivní, že „chtěla dostat ten papír do rukou“, že tu „výpověď chtěla“. Na dotaz svědka: ,,Proč tu výpověď nemáš?“ odpověděla: „Já jsem ji chtěla a oni mi ji nedali“. Svědek z celého popisu situace žalobkyní pochopil, že „dokument byl předloženej paní [jméno FO]“ a „když tu výpověď jako chtěla, tak prostě ta výpověď byla stažena z toho stolu“. ,,Řekli, že jí to nedaj.“ Svědek uzavřel, že uvedené pak bylo doprovozeno tím, že výpověď tedy přijde poštou. Pokud svědek zmiňoval fotografii pořízenou v den konání setkání se žalobkyní, uvedl, že schůzka v kavárně se neodehrála jen za jeho účasti a účasti žalobkyně, ale byli u toho náhodně ještě další dva přátelé v oné kavárně, a to [jméno FO] a [jméno FO]. Vzhledem k obsahu výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyně již nadále netrvala na výslechu (k důkazu původně navržených) svědků výše (jmenovaných přátel).

19. Přestože je již z hlavičky podané žaloby v této věci je zřejmé, že [tituly před jménem] [jméno FO] je stejně jako právní zástupce žalobkyně trvale spolupracujícím advokátem Advokátní kanceláře Vavroch a partneři, přičemž jak sám vypověděl, se žalobkyní ho pojí přátelské vazby, soud hodnotí výpověď tohoto svědka coby věrohodnou, když svědek se v této jasně vyjadřuje pouze k otázkám, které si skutečně vybavuje ze setkání se žalobkyní konaného v bezprostřední časové návaznosti po osobní schůzce žalobkyně se žalovanou dne 14. 7. 2023, přičemž je nepochybné, že žalobkyně (plna dojmů a informací z jednání, na němž jí žalovaná hodlala dát výpověď z pracovního poměru) vše zásadní, co se na jednání se žalovanou v provozovně žalované odehrálo, věrně přeříkala jmenovanému svědkovi, od něhož potřebovala okamžitou právní konzultaci. Svědkem mimo jiné zmíněné emoce, které vnímal u žalobkyně, byly obdobné i tomu, co popisují ve svých účastnických výpovědích jak žalobkyně, tak žalovaná i svědek [jméno FO], okrajově pak i svědek [jméno FO].

20. Sama žalobkyně ve své účastnické výpovědi uvedla, že na schůzku se žalovanou přišla s tím, že spolu se žalovanou domluví její opětovný nástup do zaměstnání, když jí ze strany žalované nepřišla žádná jiná informace, že by se něco mělo měnit. Na to jí však žalovaná vysvětlila, že by s ní chtěla ukončit pracovní poměr a nabídla jí dohodu. Zmiňovanou dohodu žalobkyně vůbec neviděla, pouze jí bylo řečeno, že je na místě dohoda. Žalobkyně se v této souvislosti dotázala, zda dostane odstupné a na to přišla odpověď, že v žádném případě. Žalobkyně tímto byla udivena, protože byla přesvědčena, že dosud neudělala při výkonu práce nic chybně. Dle svých slov z uvedeného důvodu proto nabízenou dohodu neakceptovala. V tu chvíli ještě netušila, že přijde druhá zpráva ze strany žalované, že tedy má žalobkyně výpověď, že ,,hrubě porušila“. Ze strany žalované bylo žalobkyni řečeno, že dostává výpověď, a to už se žalobkyně „úplně divila“, proč vlastně dostává výpověď, když do té doby netušila, že snad dělá něco špatně. Žalobkyni bylo prostě řečeno, že pracuje bez souhlasu žalované. Žalobkyni byla předána výpověď, tuto měla žalobkyně v ruce, nicméně hned se dotázala, zda si výpověď může odnést. Trvala na tom, že si výpověď chce vzít s sebou, když byla rozrušená, neboť nečekala shora popsaný postup žalované. Takto se v daném směru ve slovních přednesech žalobkyně se žalovanou střídaly, když žalobkyně trvala na tom, že si chce výpověď odnést, žalovaná neustoupila ze svého odmítavého stanoviska, neviděla důvod pro to, aby si žalobkyně listinu odnášela. Žalobkyně se dotazovala na důvody, proč tak nemůže učinit. Bylo jí odpovězeno, že je nutno záležitost dořešit ,,tady a teď“. Tato témata byla mezi žalobkyní a žalovanou opětovně probírána. Žalobkyně dále vypověděla, že nevěděla, co je ve výpovědi napsáno. Listina obsahující výpověď byla velikosti A4, pro ni v tu chvíli to „prostě byla spousta slov“. Výpověď žalobkyně dle svých slov viděla, avšak výslovně řekla, že ji tam číst nebude, protože v tu chvíli byla celou situací zaskočena, do obsahu listiny se nedívala, nečetla jej. Žalobkyně ve své účastnické výpovědi sice připustila, že jí nebylo výslovně řečeno, že si listinu – výpověď nesmí přečíst, ale bylo jí znemožněno si listinu – výpověď vzít domů a tam si ji v klidu projít. Situace posléze vyústila v odebrání listiny žalovanou z rukou žalobkyně za následujících okolností :

21. Žalobkyně coby účastník řízení popsala uspořádání prostoru – provozovny optiky, kde k žalobkyní popisovanému jednání mělo dojít tak, že předmětný prostor je velice malý, se žalovanou seděly u obyčejného pracovního stolu. Dohodu měla v ruce paní [jméno FO], tato se do ruky žalobkyně vůbec nedostala. Potom následovala výpověď, která byla žalobkyni podána žalovanou se slovy „Máš tady výpověď“. Žalobkyně si v tu chvíli pomyslela, že „nastupuje tady plán B“, výpověď si vzala do ruky, nicméně, jak již uvedeno, byla tímto zaskočena a chtěla si ji odnést domů. Právě ve chvíli, kdy toto opětovně žalobkyně pronášela, žalovaná výpověď žalobkyni vzala a pronesla: „Proč by sis ji měla odnášet?“. Žalobkyně vysvětlovala, že si to potřebuje v klidu pročíst. Ze strany žalované se jí dostalo odpovědi, že k tomu není důvod a od této doby již žalobkyně výpověď v ruce neměla. Žalobkyně dle své účastnické výpovědi držela v rukou výpověď v řádu několika minut (ani ne 10 minut). Připustila, že na listinu pohlédla, ale pouze viděla, že je tam spousta slov a těmito se nepročítala. Měla v ruce jeden list, kdy první stránka byla celá popsaná, věděla, že nějaký text je i vzadu. Nad listinou obsahující výpověď pak v době, kdy tuto žalobkyně držela ve svých rukou, pronášely žalobkyně a žalovaná již výše popsané proslovy, když žalobkyně shrnula, že „tam pořád jely jak ve smyčce, kdy žalobkyně si trvala na tom, aby jí to bylo umožněno, žalovaná na tom, že to není umožněno, to bylo stále dokola“. Poté žalobkyně vznesla své námitky spočívající v popisu toho, co jako zaměstnanec pro žalovanou již udělala, jaký byla loajální zaměstnanec a nato pak žalovaná přizvala pana [jméno FO]. V okamžiku, kdy do jednání účastníků tohoto řízení vstoupil pan [jméno FO], žalobkyně již předmětnou výpověď v rukou neměla. Tuto měla v rukou pouze po dobu již zmiňovaných dohadů mezi ní a žalovanou ohledně toho, že si žalobkyně chce výpověď odnést domů. Následoval již popsaný rozhovor o tom, jakou práci žalobkyně pro žalovanou odvedla, v tuto chvíli již žalobkyně výpověď v ruce neměla, u toho ještě pan [jméno FO] nebyl. Celé jednání do příchodu svědka [jméno FO] mohlo dle žalobkyně trvat cca 15–20 minut. Od doby, kdy žalobkyně již neměla výpověď ve svých rukou, tato ležela na stole, ale neměla ji před sebou primárně žalobkyně, nýbrž tato se nacházela na boku stolu, listina obsahující výpověď směřovala k žalované. Předmětná listina se nenacházela na straně stolu u žalobkyně, nýbrž byla v té části stolu, kde měla již původně žalovaná veškeré své připravené dokumenty pro toto jednání. Žalobkyně logicky vysvětlila, že poté již výpověď znovu v ruce neměla a pokud se opakovaně zmínila, že by si výpověď chtěla odnést, stejně tak jí bylo mnohokrát odpovězeno, že není shledán důvod, není proč. Nepřišlo jí tak ani na mysl, že by si měla sáhnout po něčem, co jí bylo odepíráno. Žalobkyně připustila, že fyzicky by asi mohla na listinu obsahující výpověď ležící na stole dosáhnout, ale vůbec neuvažovala tak, že by se „někde rukama sápala po papíře“ v situaci, kdy jí bylo důrazně řečeno, že jí žalovaná předmětnou listinu nedá. K obsahu listiny obsahující výpověď zaznělo ze strany žalované, že žalobkyně ,,hrubě porušila“, žalobkyně se divila, co hrubě porušila, pouze jí bylo řečeno, že hrubě porušila pracovní smlouvu. Vypověděla, že příliš nechápala, z jakého důvodu dostává výpověď, proto zmiňovala, že si není vědoma toho, že by dělala něco špatně. Byla z celé situace rozčarovaná, pochopila, že se s ní žalovaná chce „rozloučit“, nicméně nevěděla, jakým konkrétním jednáním se měla dopustit hrubého porušení „pracovní smlouvy“. Žalobkyně si text listiny nepřečetla, porozuměla však tomu, že s ní chce žalovaná rozvázat pracovní poměr výpovědí z důvodu hrubého porušení povinností v souvislostí s výkonem její práce „na dohodu“. Ze strany žalované se jí dostalo pouze vysvětlení, že nesmí pracovat na dohodu, když jí k tomu žalovaná nedala souhlas. Žalobkyně odvětila něco v tom smyslu, že teď je to pro ni úplně nová informace, protože za dobu 10 let to takto nepochopila. Právě z tohoto důvodu si chtěla žalobkyně odnést výpověď domů, prostudovat si ji, pročíst si vlastně „vůbec, jako co se stalo“. Toto jí však na její výslovnou žádost nebylo umožněno, byť žalobkyně uvedla, že jí nikdo fyzicky nezakázal seznámit se s obsahem předmětné listiny. Žalobkyně potvrdila, že z vedlejší části místnosti, v níž se schůzka se žalovanou konala, z prostoru za výklenkem, celý dosavadní průběh jednání žalobkyně a žalované slyšel její syn [jméno FO] a v momentě, kdy se žalobkyně nechtěla nechat odbýt a pořád si trvala na svém, přizvala žalovaná do jednání pana [jméno FO], ten přišel a řekl prostě: „Je to ukončený, tady není se dál o čem bavit“. Žalobkyně pak zase „jela prostě dokola“, říkala, že jen po nich chce odnést si ten papír domů. Dle výpovědi žalobkyně pak už „prostě jsme to ukončily a pak už jsem odešla“. Ve chvíli, kdy do jednání vstoupil [jméno FO], tento již ničeho dalšího k obsahu listiny, k výpovědním důvodům nevysvětloval, ničeho nekomentoval. Žalobkyně po něm již žádné dovysvětlení nepožadovala. Dle žalobkyně, svědek [jméno FO] mohl přijít na posledních 10 minut. V těchto již nezazněla žádná nová informace, takže se pak žalobkyně zvedla a odešla. Žalobkyně si z předmětného jednání neodnesla žádnou listinu, odcházela rozčarovaná, bez nějakého závěrečného komentáře jakékoliv ze zúčastněných osob. Dle žalobkyně nezazněl ani požadavek týkající se potvrzení ohledně převzetí či odmítnutí převzetí výpovědi žalobkyní. Žalobkyně potvrdila, že teprve následně se seznámila s obsahem výpovědi, když jí tato byla doručena poštou.

22. Účastnickou výpověď žalobkyně soud hodnotí jako pravdivou, věrně odrážející reálný sled událostí tak, jak jej žalobkyně vnímala a zaznamenala, když tato je v souladu se svědeckou výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud se výpověď žalobkyně a jmenovaného svědka rozchází v detailech, zejména pokud svědek [tituly před jménem] [jméno FO] zmiňuje, že výpověď byla posléze ,,stažena ze stolu“, v další části své výpovědi vysvětluje, že tím měl na mysli pomyslné ,,stažení ze stolu“ ve smyslu odejmutí z programu jednání v situaci, kdy si žalobkyně listinu s výpovědí chtěla odnést. Mírné odlišnosti v obou výpovědích lze též přičítat na vrub tomu, že svědek [tituly před jménem] [jméno FO] si musel nejprve utřídit informace, kterými ho pod návalem emocí doslova zahltila žalobkyně v návaznosti na uskutečněné jednání v provozovně žalované. Soud uvěřil i té části výpovědi žalobkyně, kdy tato popírá, že by vůči ní byla vznesena žádost o podpis převzetí či odmítnutí výpovědi, když z již výše nastíněného postupu při rozvázání pracovního poměru předestřeného [tituly před jménem] [jméno FO] straně žalované je zřejmé, že žalovaná v součinnosti se svým synem před konáním schůzky se žalobkyní vůbec nepočítala s variantou, která nastala, tj. že žalobkyně si bude chtít listinu s výpovědí k prostudování odnést domů. Z popsaných okolností a chování žalobkyně nelze dovodit, že by žalobkyně odmítla převzetí výpovědi, naopak tato si chtěla listinu obsahující výpověď odnést. Nicméně ještě v průběhu schůzky jí byla tato listina žalovanou odejmuta, přičemž ve sféře dispozice žalobkyně nadále nezůstala. I žalobkyně popsala shodně se svědkem [tituly před jménem] [jméno FO], jak tomuto předala své dojmy o průběhu a obsahu uskutečněného jednání se žalovanou.

23. Namítá-li žalovaná nesrovnalosti ve skutkových verzích žalobkyně (v žalobě a pozdějších podáních), nelze přehlédnout, že se jedná spíše o mírné odlišnosti v právním posouzení zásadních skutkových tvrzení žalobkyně, když žalobkyně zejména okolnosti, za kterých se jí žalovaná pokusila doručit výpověď při osobní schůzce dne 14. 7. 2023, jednoznačně popsala ve své účastnické výpovědi představující finální verzi skutkového děje vylíčeného žalobkyní.

24. Účastnická výpověď žalobkyně ve spojení s výpovědí svědka [jméno FO] koresponduje též s obsahem svědecké výpovědi [jméno FO], životního partnera žalobkyně, který byl též v rozmezí let 2008–2021 zaměstnancem žalované. Svědek vyložil, že poznatky o průběhu schůzky žalobkyně a žalované získal pouze zprostředkovaně od žalobkyně, předmětnému jednání v provozovně žalované osobně účasten nebyl. Obsah setkání se žalobkyní následně probíral, když vnímal, že partnerka – žalobkyně se z tohoto jednání vrátila zmatená, nevěděla, jaký byl závěr oné schůzky. Svědek potvrdil, že krátce po posuzovaném jednání nejprve se žalobkyní mluvil po telefonu, tato mu sdělila, že právě vidí pana [jméno FO], se kterým bude mluvit přednostně. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že žalobkyni schůzka se žalovanou nebyla nikterak příjemná, měla tam proběhnout informace o ukončení pracovního poměru dohodou. Žalobkyně neměla možnost si předestřené dokumenty vzít a prostudovat. Z jednání se vrátila úplně bez jakýchkoliv listin, zaznamenala, že listiny přijdou poštou. Svědek z podané zprávy od žalobkyně vyrozuměl, že jednání se konalo v optice žalované v [adresa] za účasti žalované, žalobkyně a pana [jméno FO], který do jednání vstoupil později, když předtím pobýval ve vedlejší místnosti „jako za rohem“. Svědek si vybavil, že když se s žalobkyní bavil o průběhu schůzky, padlo slovo výpověď. O této hovořili i v souvislosti s tím, že do jednání následně vstoupil pan [jméno FO]. Žalobkyně se svědkovi svěřovala, že si chtěla odnést dokumenty domů, promyslet si je, toto jí nebylo umožněno. Taktéž bylo tématem schůzky odstupné. Svědkovi však nebylo známo, v jakém kontextu přesně.

25. Uspořádání místnosti, v níž k předmětné schůzce dne 14. 7. 2023 došlo, popisují slyšené osoby vesměs shodně. Toto pak koresponduje s fotografií provozovny oční optiky předloženou žalovanou i zakreslenou pozicí zúčastněných osob na počátku schůzky (č. l. 86 spisu). Účastnická výpověď žalované [Jméno žalované] se shoduje s účastnickou výpovědí žalobkyně v tom směru, že i žalovaná vypověděla, že si s žalobkyní dohodly schůzku na 14. července na 14 hodin odpoledne z důvodu, že žalobkyni končila rodičovská dovolená.

26. Žalovaná však dle své výpovědi chtěla se žalobkyní skončit pracovní poměr. Za tímto účelem měla od [jméno FO] připravenu dohodu o ukončení pracovní činnosti a pro případ, že by s touto žalobkyně nesouhlasila, ještě výpověď. V okamžiku, kdy žalobkyně zjistila, že nedostane odstupné, s dohodou nesouhlasila, proto žalovaná dohodu odložila a měla připravenu výpověď s tím, že důvody výpovědi byly stejné jako u dohody, tedy, že žalobkyně pracovala v jiné firmě jako optik - optometrista, dělala tam garanta bez souhlasu žalované, a to ve společnosti [právnická osoba] v [adresa]. Žalovaná uvedla, že žalobkyni podala do jejích rukou výpověď (se slovy - obdobně jako vypověděla žalobkyně - „tady ti dávám výpověď“), přičemž žalobkyně hodně mluvila o své práci, o svých pocitech, do toho žalovaná nezasahovala. Vše slyšel její syn [jméno FO], který pobýval vedle, přišel a žalobkyni opakovaně sdělil, že obdržela výpověď. Celé jednání trvalo okolo půl až tři čtvrtě hodiny. Žalobkyně rozčíleně odcházela, žádný papír, výpověď si s sebou nevzala, tak jí žalovaná sdělovala při odchodu, že jí „to pošle poštou“. Žalovaná potvrdila, že si žalobkyně chtěla odnést dohodu i výpověď za účelem promyšlení (rozmyšlení) domů, což podle žalované nešlo.

27. Výpověď žalobkyně a žalované se mj. rozchází v tom, zdali žalobkyně držela v rukou dohodu o rozvázání pracovního poměru či nikoliv. Žalovaná však shodně jako žalobkyně vypověděla, že žalobkyni neseznamovala s obsahem dohody, pouze hovořila o práci v jiné firmě bez jejího souhlasu. Dle žalované, poté, co k dohodě nedošlo, měla žalovaná připravenu výpověď, opět dva stejnopisy jako u dohody, jeden stejnopis podala žalobkyni, přitom podávala žalobkyni vysvětlení v tom rozsahu, že se jedná o práci v jiné firmě bez jejího souhlasu. Žalovaná potvrdila, že žalobkyně nečetla listinu obsahující výpověď, neseznamovala se s jejím obsahem, protože byla rozčílená. Žalobkyně žádala, že si chce obojí, tedy dohodu i výpověď odnést, žalovaná jí na to sdělovala, že to nejde. Jak již bylo řečeno, výpověď žalobkyně a žalované se posléze rozchází též v tom, že žalovaná dle své účastnické výpovědi požádala na konci jednání žalobkyni o podpis převzetí výpovědi, což měla žalobkyně odmítnout. Soud však, jak již bylo výše uvedeno, této části výpovědi žalované ve spojení s výpovědí svědka [jméno FO] (a obsahem jím připojeného dodatku na výpovědi předložené stranou žalovanou) neuvěřil.

28. Žalovaná v rámci své účastnické výpovědi potvrdila, že žalobkyně v době, kdy držela v rukou listinu obsahující výpověď, pronášela komentář ohledně výkonu své práce za celé období odpracovaných let u žalované, posléze listina ležela na stole. Teprve poté přišel z vedlejší části místnosti [jméno FO], který zopakoval žalobkyni, že právě dostala výpověď. Žalovaná nebyla schopna vysvětlit, jak se výpověď z rukou žalobkyně dostala na stůl, když vyslovila pouhou domněnku, že tuto žalobkyně odložila. Na závěr jednání, dle výpovědi žalované, žalobkyně nepodepsala převzetí výpovědi a odešla. Žalovaná potvrdila, že i poté, co do jednání vstoupil [jméno FO] a zopakoval žalobkyni, že dostala výpověď, se jim oběma zdálo, že žalobkyně „to jako nechápe“. Posledně uvedenému odpovídá další část výpovědi žalované, kdy tato uvádí, že za odcházející žalobkyní ještě pronesla: „ Tak já ti to pošlu prostě poštou“ a následně skutečně výpověď žalobkyni za součinnosti [jméno FO] odeslala.

29. Svědek [jméno FO] vypověděl, že s žalobkyní byli kolegové, žalobkyně byla zaměstnankyní jeho matky (žalované). Potvrdil konání schůzky dne 14. 7. 2023 domluvené v oční optice žalované na druhou hodinu s tím, že si společně s matkou připravili podle pokynů [jméno FO] dva výtisky výpovědi a dvě dohody. Schůzka probíhala, jak popsala žalovaná. Nejprve přišla na řadu dohoda, poté, co žalobkyni bylo odpovězeno ze strany žalované, že nedostane odstupné, žalobkyně s dohodou nesouhlasila, žalovaná si dohodu ponechala a předala žalobkyni výpověď se slovy, že jí dává výpověď s odkazem na „dohody v [adresa]“. Nato žalobkyně nesouhlasně reagovala a když se situace neměla ke konci, do jednání [jméno FO] vstoupil a žalobkyni zopakoval, že jí byla dána výpověď. Před odchodem žalobkyně byla tato i dle výpovědi svědka [jméno FO] požádána o podpis o převzetí výpovědi, což dle výpovědi svědka [jméno FO] žalobkyně odmítla a odešla. Svědek uvedl, že žalobkyně vůči žalované požadovala, že by si ráda všechny dokumenty vzala domů, rozmyslela se, ale toto bylo odmítnuto. Dle výpovědi svědka [jméno FO] měla žalobkyně čas prostudovat si obsah výpovědi, nijak na ni nebylo tlačeno, ale žalobkyně se o obsah výpovědi nezajímala, bavila se o jiném tématu. Svědek potvrdil, že až do skončení schůzky, kdy žalobkyně odešla, zůstala výpověď ležet na stole. Dle svědka bylo žalobkyni umožněno seznámit se s obsahem této listiny, avšak žalobkyně o to neprojevila zájem. Svědek vypověděl, že dovětek na listině obsahující výpověď, kterou v tomto řízení předložila strana žalovaná, napsal on vlastní rukou v tom smyslu, že výpověď nebyla převzata. Potvrdil též, že následující týden žalovaná výpověď posílala žalobkyni poštou a naskenovanou variantu pak též datovou schránkou. Z celého jednání si svědek odnesl velmi nepříjemný, rozpačitý dojem. Z výpovědi svědka se dále podává, že žalovaná v součinnosti s tímto svědkem žalobkyni výslovně neřekla, že si může vzít výpověď domů, z výpovědi svědka vyplynulo, že měli za to, že nic nebrání tomu, aby si žalobkyně výpověď odnesla.

30. Podle ustanovení § 334 odst. 3 zákoníku práce nedoručuje-li zaměstnavatel písemnost prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, považuje se písemnost za doručenou také tehdy, jestliže zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne.

31. Žalovaná v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2928/2014, dle kterého obecně platí, že projev vůle je druhé smluvní straně doručen, jakmile se dostane do sféry její dispozice, tedy jakmile druhá strana získá možnost seznámit se s jeho obsahem. Nevyžaduje se, aby se s obsahem projevu vůle opravdu seznámila, rozhodující je, aby měla možnost obsah projevu vůle poznat. Při osobním doručování prováděném zaměstnavatelem si zaměstnanec nemůže vyhradit, že listinu převezme teprve poté, co se seznámí s jejím obsahem. Odmítne-li zaměstnanec převzít listinu, kterou se mu zaměstnavatel nebo jeho zástupce pokusil doručit, považuje se tím listina za doručenou (nastává fikce doručení).

32. Nutno však zmínit odlišné konkrétní okolnosti projednávaného případu, kdy nastíněnou situaci nelze hodnotit jako odmítnutí převzetí výpovědi ze strany zaměstnance - žalobkyně, když na danou věc nutno aplikovat závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3278/2010. V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud zdůrazňuje, že při osobním doručování písemností uvedených v ustanovení § 334 odst. 1 zákoníku práce do vlastních rukou zaměstnanci, musí být zaměstnanci předána (odevzdána) listina s vlastnoručním podpisem jednající osoby, nestačí, jestliže zaměstnavatel umožní zaměstnanci seznámit se s obsahem listiny s vlastnoručním podpisem jednající osoby, například tím, že mu ji předloží k nahlédnutí, přičemž však nemá v úmyslu originál listiny ponechat v dispozici zaměstnance. Z výpovědi žalobkyně ve spojení se svědeckou výpovědí [jméno FO] a svědka [jméno FO] je zřejmé, že žalovaná sice předala listinu obsahující výpověď určenou žalobkyni do rukou žalobkyně na pracovišti (výpověď se tak na několik minut ocitla ve sféře dispozice žalobkyně) a nebránila jí seznámit se s obsahem listiny (k čemuž však nedošlo, neboť v době, kdy žalobkyně listinu držela ve svých rukou, probíhala neustála slovní výměna mezi žalobkyní a žalovanou ohledně požadavku žalobkyně odnést si listinu domů), avšak posléze žalovaná ze sféry dispozice žalobkyně tuto listinu opět odebrala, přičemž výpověď se již znovu do sféry dispozice žalobkyně (ze sféry dispozice žalované) až do skončení jednání nenavrátila. Lze tak usuzovat, že žalovaná v rozhodné době neměla v úmyslu ponechat originál listiny obsahující výpověď v dispozici žalobkyně. K řádnému doručení výpovědi do vlastních rukou žalobkyně při jednání dne 14. 7. 2023 tak nedošlo.

33. O tom, že si sama žalovaná uvědomovala neúspěšnost doručení výpovědi žalobkyni dne 14. 7. 2023 na pracovišti, svědčí i účastnická výpověď samotné žalované, která potvrdila, že za odcházející žalobkyní pronášela, že jí výpověď pošle poštou, což posléze skutečně učinila.

34. Účastnickou výpověď žalované ve spojení se svědeckou výpovědí [jméno FO] (ohledně odmítnutí převzetí výpovědi žalobkyní podepřené pouze jeho vlastnoručně dopsaným dovětkem na listinu obsahující výpověď) v těch částech, pokud se neshodují s účastnickou výpovědí žalobkyně, soud hodnotí jako nepravdivé a nevěrohodné, při zjišťování skutkového stavu věci z nich soud nevycházel, když z těchto je zřejmá snaha dosáhnout procesního úspěchu na straně žalované. Tyto zároveň odporují obsahu dalších v řízení provedených důkazů (zejména výpovědi svědka [jméno FO] doplněné výpovědí svědka [jméno FO]). Výpověď svědka [jméno FO], byť je tento druhem žalobkyně, soud považuje za pravdivě vylíčené předestření toho, co svědek krátce po návratu žalobkyně z uskutečněného jednání se žalovanou skutečně od žalobkyně slyšel a vnímal, když jeho výpověď je souladná nejen s účastnickou výpovědí žalobkyně, ale též svědeckou výpovědí [jméno FO].

35. Jak již bylo výše uzavřeno, výpověď z pracovního poměru byla doručena do vlastních rukou žalobkyně, nikoliv již dne 14. 7. 2023, ale až prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 16. 8. 2023. Dvouměsíční výpovědní lhůta by tak začala běžet nikoliv již 1.8.2023, jak namítá žalovaná ve svém vyjádření, ale až dne 1. 9. 2023 a skončila by dne 31. 10. 2023. Žaloba o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru byla žalobkyní podána v zákonné prekluzivní lhůtě, když tato byla doručena soudu dne 21. 12. 2023.

36. Není-li výpověď doručena, nemohou nastat její právní účinky a pracovní poměr proto nadále trvá. Nenastanou-li vůbec účinky právního jednání, které je podle zákoníku práce třeba doručit, protože k doručení nedojde, není třeba o jeho neplatnosti rozhodovat.

37. Soud proto činí dílčí závěr v tom směru, že i po pokusu o doručení výpovědi ze strany žalované za dne 14. 7. 2023 pracovní poměr žalobkyně u žalované nadále trvá. Je tak na místě rozhodnout pouze o neplatnosti výpovědi doručené žalobkyni poštou dne 16. 8. 2023.

38. Podle ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, nejpozději však vždy do jednoho roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

39. V citovaném ustanovení jsou stanovené lhůty, ve kterých může zaměstnavatel jednostranně rozvázat pracovní poměr, nastanou-li skutečnosti, s nimiž zákon možnost takového rozvázání pracovního poměru spojuje. Tyto lhůty jsou charakterizovány jako prekluzivní (propadné). Uplynutím uvedených lhůt tak zaniká možnost rozvázat pracovní poměr jednostranným úkonem, i kdyby jinak byly všechny zákonné předpoklady splněny. Platí, že právo rozvázat uvedeným způsobem pracovní poměr zaniká již tím, že uplyne jen jedna z obou lhůt. V první řadě jde o tzv. objektivní lhůtu v trvání jednoho roku, jejíž počátek je vymezen nezávisle na vědomosti toho, kdo má možnost právo vykonat – zaměstnavatele. Běh této lhůty tedy počne ode dne, kdy by obecně mohlo být právo uplatněno, jinak řečeno, – kdy nastala skutečnost, jež může být důvodem pro rozvázání pracovního poměru jednostranným úkonem, přičemž není rozhodující, zda snad byl zaměstnavatel v situaci, která mu uplatnění práva znemožňovala (nevěděl o vzniku skutečnosti, s níž zákon jednostranné rozvázání pracovního poměru spojuje). Vedle tzv. objektivní lhůty je zaměstnavateli stanovena také lhůta subjektivní v trvání dvou měsíců, jež závisí na jeho vědomosti o rozhodných skutečnostech pro uplatnění práva rozvázat pracovní poměr. Citované ustanovení § 58 odst. 1 se uplatní u všech druhů výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Pro určení počátku běhu subjektivní lhůty není významné, kdy zaměstnavatel důvod pro rozvázání pracovního poměru jednostranným úkonem zjistil (získal jistotu v běžném slova smyslu). Postačuje, aby získal vědomost (dozvěděl se) o skutečnostech, s nimiž zákon možnost rozvázání pracovního poměru jednostranným úkonem spojuje. Subjektivní lhůta, během které musí zaměstnavatel k rozvázání pracovního poměru přistoupit (aby šlo o platný právní úkon), začíná plynout ode dne, kdy se o důvodu k rozvázání pracovního poměru prokazatelně (skutečně) dozvěděl. Zaměstnavatel se o důvodu k rozvázání pracovního poměru dozví dnem, kdy získal vědomost (dozvěděl se) o skutečnostech, jež mohou zakládat důvod k rozvázání pracovního poměru jednostranným úkonem.

40. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru datované dnem 14. 7. 2023, která jí byla dána z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce.

41. Žalovaná ve výpovědi adresované žalobkyni této vytýká výkon jiné výdělečné činnosti po dobu trvání zaměstnání u žalované s tím, že tuto výdělečnou činnost žalobkyně vykonávala u společnosti [právnická osoba] s předmětem podnikání shodným s předmětem podnikání žalované, a to bez předchozího písemného souhlasu žalované. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom (a tato skutečnost vyplývá též z výpisu společnost [právnická osoba] z obchodního rejstříku a dohody společníků ze dne 7. 6. 2020), že na základě dohody žalované, jejího syna [jméno FO] a tehdejšího zaměstnance žalované, [jméno FO], nynějšího partnera žalobkyně, došlo k založení společnosti [právnická osoba] zapsané do obchodního rejstříku dne 24. 2. 2014. V obchodním rejstříku byl zapsán obchodní podíl žalované o velikosti 30 %, [jméno FO] o velikosti 35 % a [jméno FO] o velikosti 35 %. Zapsaným předmětem podnikání společnosti [právnická osoba] bylo a nadále je oční optika. Dohodou jmenovaných ze dne 7. 6. 2022 došlo k převodu obchodních podílů žalované a [jméno FO] na [jméno FO], který se tak stal jediným společníkem jmenované společnosti [právnická osoba] K výmazu žalované a [jméno FO] coby jednatelů a společníků jmenované společnosti došlo v obchodním rejstříku ke dni 22. 6. 2022. K tomuto datu tedy skončila účast žalované ve společnosti [právnická osoba] a souběh podnikání žalované a společnosti [právnická osoba] a jejich osobní propojenost. Předmětem dohody společníků bylo též ujednání o ukončení společného podnikání žalované a společnosti [právnická osoba] I sama žalovaná vnímá další pokračování v podnikatelské činnosti žalované a podnikání společnosti [právnická osoba] od výše uvedeného data jako vzájemně konkurenční. Ke dni 22.6.2022 tak lze uvažovat o vzniku skutečnosti, jež může být důvodem pro rozvázání pracovního poměru jednostranným úkonem zaměstnavatele – žalované.

42. Výpovědní důvod v předmětné výpovědi je vymezen jednoznačně, určitě a srozumitelně, mírná nesrozumitelnost týkající se hodnocení intenzity žalobkyni vytýkaného porušení pracovních povinností (s odkazem na důvody, pro které by mohla žalovaná coby zaměstnavatel se žalobkyní okamžitě zrušit pracovní poměr a současně s poukazem na „závažné porušení“ povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci) nemá samo o sobě následek v podobě neplatnosti této výpovědi.

43. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 3. 2014, s účinností od uvedeného data. Současně soud z Dohody o provedení práce uzavřené mezi společností [právnická osoba] jednající tehdejší jednatelkou [Jméno žalované] (žalovanou) a žalobkyní ze dne 28. 3. 2014 zjistil, že výše jmenované smluvní strany spolu uzavřely dohodu o provedení práce, na základě které se žalobkyně coby zaměstnanec zavázala provést pro zaměstnavatele ([právnická osoba]), práci spočívající ve službách optometristy s místem výkonu práce Optika [Jméno žalované], [adresa]. Dle citované dohody měla žalobkyně práci provést do 31. 12. 2014 „a další roky od 1. 1. do 31. 12. na dobu neurčitou“. Citovaná dohoda je opatřena vlastnoručním podpisem žalované – tehdejší jednatelky [právnická osoba] a žalobkyně. Uvedenou dohodu o provedení práce soud hodnotí jako platnou, uzavřenou v souladu s § 75 zákoníku práce.

44. Podle ustanovení § 304 odst. 1, 2 zákoníku práce zaměstnanci mohou vedle svého zaměstnání vykonávaného v základním pracovněprávním vztahu vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnání, jen s jeho předchozím písemným souhlasem. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení, jestliže zaměstnavatel souhlas podle odstavce 1 odvolá, musí být odvolání písemné; zaměstnavatel je povinen v něm uvést důvody změny svého rozhodnutí. Zaměstnanec je pak povinen bez zbytečného odkladu výdělečnou činnost skončit způsobem vyplývajícím pro její skončení z příslušných právních předpisů.

45. Soud již na tomto místě poznamenává, že právní jednání žalované, jímž (jménem společnosti [právnická osoba] coby jednatelka) uzavřela předmětnou dohodu o provedení práce se žalobkyní lze hodnotit jako ustanovením § 304 odst. 1 zákoníku práce požadovaný předchozí písemný souhlas zaměstnavatele – žalované. Jak bude následně vyloženo a jak provedeným dokazováním zjištěno, žalobkyně proto vždy na každý následující rok uzavírala se společností [právnická osoba] navazující dohody o provedení práce téhož znění, pouze se změnou nové doby trvání každé jednotlivé smlouvy, přičemž dle zavedené praxe ve společnosti [právnická osoba], jak vyplynulo mimo jiné z účastnické výpovědi žalované či výslechu svědka [jméno FO], nově za společnost [právnická osoba] tyto dohody uzavíral se žalobkyní za společnost [právnická osoba] posléze již [jméno FO] (taktéž jednatel a společník jmenované společnosti). Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná coby zaměstnavatel žalobkyně dle pracovní smlouvy ze dne 3. 3. 2014 nikdy poté neučinila žádné písemné odvolání souhlasu shora (když sama žalovaná popírá jeho samotné udělení). Za popsaného stavu má soud za to, že se žalovaná o skutečnostech, jež mohou zakládat důvod k rozvázání pracovního poměru, tedy, že žalobkyně vykonává výdělečnou činnost (kterou se souhlasem žalované vykonávala již od ode dne 28. 3. 2014) pro společnost, která se nově ocitla v konkurenčním postavení vůči žalované, dozvěděla nejpozději k datu 22. 6. 2022, kdy došlo k ukončení účasti žalované ve společnosti [právnická osoba]. Z provedeného dokazování i z účastnické výpovědi žalované, svědecké výpovědi [jméno FO] a [jméno FO] vzal soud za prokázané, že žalovaná se jednání směřujících k uzavření zmíněné dohody společníků účastnila, byla obeznámena s obsahem, průběhem a výsledkem těchto jednání. Předmětná výpověď však byla ze strany žalované sepsána a žalobkyni doručena až po uplynutí jednoleté objektivní lhůty, dle ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce, tím spíše pak po uplynutí subjektivní dvouměsíční lhůty (počátek běhu obou lhůt nutno vztáhnout nejpozději k datu 22.6.2022). Odvíjí-li žalovaná počátek své vědomosti o vytýkaném konkurenčním jednání žalobkyně až od okamžiku, kdy byla v národním registru poskytovatelů zdravotních služeb u společnosti [právnická osoba] zapsána změna oprávnění dne 17. 8. 2022 (s nabytím právní moci dne 6. 9. 2022 – jak vyplývá z aktuálního výpisu z národního registru poskytovatelů zdravotních služeb), kdy se žalobkyně stala odborným garantem jmenované společnosti, když do té doby jím byla [jméno FO], nelze se s tímto náhledem žalované ztotožnit. Není rozhodující vlastní činnost, kterou zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonává, neboť shodnost výdělečné činnosti se vztahuje k předmětu činnosti zaměstnavatele (například zapsaném v obchodním rejstříku), nikoliv druhu práce, který má zaměstnanec uveden v pracovní smlouvě či v dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr. Není tak rozhodující žalobkyní zastávaná pracovní pozice ve společnosti [právnická osoba] Nelze tak uzavřít, že skutečnost, jež může být důvodem pro rozvázání pracovního poměru jednostranným úkonem žalované nastala na straně žalobkyně až od 17. 8. 2022, respektive 6. 9. 2022 v souvislosti se zápisem oprávnění do národního registru poskytovatelů zdravotních služeb. I v takovém případě by však bylo možno uvažovat minimálně o uplynutí subjektivní dvouměsíční lhůty dle § 58 odst. 1 zákoníku práce a dovodit tak neplatnost výpovědi dané žalovanou žalobkyni.

46. Podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi. Dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy, zejména ustanovení § 301, § 302 až § 304 zákoníku práce, pracovní nebo jinou smlouvou nebo pokynem nadřízeného zaměstnance. Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovní povinnosti zaměstnancem zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje mezi méně závažným porušením pracovní povinnosti, závažným porušením pracovní povinnosti a porušením pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy „méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“, „závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“ a „porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práce zvlášť hrubým způsobem“ definovány, na jejich vymezení ale závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení takové povinnosti. Ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, vymezení hypotézy právní normy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Při zkoumání intenzity porušení pracovní povinnosti zaměstnance může soud přihlédnout k jeho osobě, k funkci kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji, plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, k míře zavinění, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval.

47. Podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

48. Podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. d) zákoníku práce se zakazuje dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, to je v době, kdy je zaměstnankyně těhotná nebo kdy zaměstnankyně čerpá mateřskou dovolenou nebo kdy zaměstnanec čerpá otcovskou dovolenou, anebo kdy zaměstnankyně nebo zaměstnanec čerpají rodičovskou dovolenou. Podle § 54 písm. c), d) se zákaz výpovědi podle § 53 nevztahuje na výpověď danou zaměstnanci c) z důvodu, pro který může zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr, pokud nejde o zaměstnankyni na mateřské dovolené, o zaměstnance na otcovské dovolené nebo o zaměstnance v době čerpání rodičovské dovolené do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou a d) pro jiné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci (§ 52 písm. g) nebo porušení jiné povinnosti zaměstnance stanovené v § 301a zvlášť hrubým způsobem (§ 52 písm. h)); to neplatí, jde-li o těhotnou zaměstnankyni, zaměstnankyni čerpající mateřskou dovolenou, zaměstnance čerpajícího otcovskou dovolenou, nebo o zaměstnance, anebo zaměstnankyni, kteří čerpají rodičovskou dovolenou.

49. V ustanovení § 54 zákoníku práce se uvádí případy, na něž se nevztahuje ochranná doba, i když zaměstnavatel dal výpověď z pracovního poměru některému ze zaměstnanců uvedených v § 53 odst.

1. V těchto případech tedy zaměstnavatel smí dát zaměstnanci výpověď, ačkoliv to má jinak zakázáno. Výjimky ze zákazu výpovědi se týkají pouze výpovědních důvodů, mj. podle § 52 písm. g) zákoníku práce.

50. Na výpověď danou ze strany žalované žalobkyni se vztahuje zákaz vyplývající z ustanovení § 53 odst. 1 písm. d) zákoníku práce za situace, kdy rodičovská dovolená žalobkyně trvala až do 14. 9. 2023. Soud se proto mohl zabývat pouze oprávněností výpovědního důvodu dle § 52 písm. g), tedy zdali jsou u žalobkyně dány důvody, pro které by s ní žalovaná coby zaměstnavatel mohla okamžitě zrušit pracovní poměr. Na místě je tak zkoumat, zdali žalobkyně coby zaměstnanec porušila povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, tedy vytčeným porušením zákazu konkurence, přičemž toto jednání by muselo dosahovat nejvyšší intenzity, tj. zvlášť hrubého porušení.

51. Žalovaná odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015 sp. zn. 21 Cdo 1132/2014, ze kterého vyplývá, že porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci nejvyšší intenzity (zvlášť hrubým způsobem) je důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru nebo k výpovědi z pracovního poměru (mj. § 52 odst. 1 písm. g) zákoníku práce). Nejvyšší soud zdůrazňuje, že není rozhodující vlastní pracovní činnost, kterou zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonává; shodnost výdělečné činnosti se vztahuje, jak výslovně vyplývá z ustanovení § 304 odst. 1 zákoníku práce, k předmětu činnosti zaměstnavatele.

52. Soud se i v souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu zabýval tím, zda se žalobkyně dopustila porušení pracovních povinností jednáním vymezeným ve výpovědi a dále tím, zda případně zjištěné porušení pracovních povinností dosáhlo zákonem předvídané intenzity.

53. Žalobkyně ve svém podání ze dne 7. 6. 2024 podrobně popsala chronologický vývoj jejího pracovněprávního vztahu se žalovanou i se společností [právnická osoba], když tento (včetně dosaženého vzdělání) doložila mj. diplomem absolventa vyšší odborné školy, osvědčením o výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu a vysvědčením o studiu v oboru oční optik). Pracovní smlouvou ze dne 28. 4. 1998 žalobkyně prokázala, že k žalované do pracovního poměru poprvé nastoupila již v roce 1998. Z Dohody o skončení pracovního poměru z organizačních důvodů podle § 52 písm. c) zákoníku práce soud zjistil, že pracovní poměr uzavřený mezi stranami výše dle pracovní smlouvy z roku 1998 skončil dnem 31. 10. 2013. Žalobkyni bylo vyplaceno odstupné, jak vyplývá z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 17. 6. 2022. Žalobkyně poté pracovala v optice [právnická osoba]., když z Dohody o skončení pracovního poměru ze dne 26. 2. 2014 soud zjistil, že tento pracovní poměr dle pracovní smlouvy ze dne 1. 11. 2013 byl ukončen dnem 28. 2. 2014. Následovalo uzavření již citované pracovní smlouvy se žalovanou ze dne 3. 3. 2014 a následně dohody o provedení práce se společností [právnická osoba] ze dne 28. 3. 2014, na základě které žalobkyně začala vykonávát mimo jiné práci optometristy i pro společnost [právnická osoba] Z Dohody o provedení práce ze dne 2. 1. 2015, 1. 1. 2016, 1. 1. 2017, 1. 1. 2018, 2. 1. 2019, 2. 1. 2020, 2. 1. 2021, 1. 1. 2022 a 1. 1. 2023 soud zjistil, že od Dohody o provedení práce ze dne 2. 1. 2015, jak vyplynulo i ze svědecké výpovědi [jméno FO], byla vždy dohoda o provedení práce mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] uzavírána na následující období jednoho roku (do konce příslušného kalendářního roku) ze strany společnosti [právnická osoba] zastoupené jednatelem a společníkem [jméno FO]. V ostatním zůstal obsah dohody o provedení práce totožný s textem dohody o provedení práce ze dne 28. 3. 2014.

54. Svědek [jméno FO] vypověděl, že společnost [právnická osoba] započala svou činnost v roce 2014. Spolu s [jméno FO] a žalovanou, s nimiž byli všichni tři společníci, se rozhodli, že společně otevřou pobočku v [adresa]. Potřebovali optometristu. Jelikož žalovaná předtím zaměstnávala žalobkyni, zaznělo její jméno, svědek [jméno FO] proto žalobkyni kontaktoval a domluvili se, že žalobkyně nastoupí do společnosti [právnická osoba]. Došlo k uzavření dohody o provedení práce, když výkon práce žalobkyně pro tuto společnost běžel po celou dobu nepřetržitě. Dohody navazující na původní (v pořadí první) dohodu o provedení práce podepisoval za společnost [právnická osoba] právě svědek [jméno FO]. Nicméně tento zdůraznil kooperaci mezi zmíněnými zakladateli společnosti, kdy se tito (včetně žalované) na denní bázi potkávali, přičemž svědek byl obdobně jako žalobkyně souběžně zaměstnán též u žalované. Denně se tak všichni potkávali v optice v [Anonymizováno]. Dohody o provedení práce ve vztahu ke společnosti [právnická osoba] byly uzavírány vždy na příslušný kalendářní rok. Svědek [jméno FO] potvrdil vědomost žalované o uzavírání všech navazujících dohod o provedení práce. I z výpovědi svědka [jméno FO] vyplynulo, že o již zmíněném „rozdělení společnosti“, tj. v návaznosti na uzavřenou již citovanou dohodu společníků se žalobkyně stala garantem pro provozování optometrie, když důvodem bylo, že před rozdělením společnosti odborného garanta zastávala paní [jméno FO], taktéž zaměstnankyně žalované (i u této byl souběh zaměstnání jak u žalované, tak v [adresa] u společnosti [právnická osoba]). Z výpovědi svědka [jméno FO] vzal soud za prokázané, že vůbec nebylo v souvislosti s probíhajícími jednáními směřujícími k uzavření dohody společníků řešeno další zaměstnávání žalobkyně u společnosti [právnická osoba], popřípadě souběh tohoto výkonu práce s výkonem práce žalobkyně u žalované. Uvedené nebylo řešeno ani ve vztahu k paní [jméno FO], která se ocitla ve stejné pozici jako žalobkyně, v posuzované době byla taktéž souběžně zaměstnána u žalované i u společnosti [právnická osoba] Jak vypověděl svědek [jméno FO], před rozdělením „nebylo co řešit, protože tam prostě to běželo automaticky“. V rámci těchto jednání byl svědek [jméno FO] zastoupen advokátem [jméno FO]. Svědek si vybavil, že v dohodě společníků byla uzavírána konkurenční doložka v tom směru, že si svědek „nesmí otevřít optiku v [adresa], 10 km od [adresa], stejně tak opačně“.

55. Tato část výpovědi svědka [jméno FO] koresponduje se svědeckou výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO], který si vybavil, že zmíněnou záležitost vyřizoval s nynějším právním zástupcem žalované, [tituly před jménem] [jméno FO]. Dle jeho výpovědi tři společníci společnosti [právnická osoba] (žalovaná, pan [jméno FO] a [jméno FO]) měli zájem ukončit společné podnikání a úkolem právních zástupců bylo toto nějakým způsobem smluvně vyřešit a vyjednat podmínky, za kterých k tomu dojde. Výsledkem jednání byl převod „stoprocentního podílu“ na pana [jméno FO]. Svědek zdůraznil, že v rámci těchto jednání se jmenovaní nikterak nedotkli otázky zaměstnávání žalobkyně – pokračování jejího zaměstnávání jak u společnosti [právnická osoba], tak u žalované. Tato otázka vůbec nebyla předmětem řešení. Svědek vyzdvihl, že nevěděl ani to, zda žalobkyně měla sjednaný pracovní poměr nebo dohodu u společnosti [právnická osoba], popřípadě u žalované, věděl pouze tolik, že u žalované a žalobkyně vykonávala práci – měření zraku. Neznal však další podrobnosti pracovněprávního vztahu.

56. I z výpovědi svědka [jméno FO] se podává, že jeho matka i on sám a [jméno FO] byli podílníky společnosti [právnická osoba], se žalobkyní byla uzavírána dohoda o provedení práce, tato tam pracovala jako optometrista. Tehdy se jednalo o druhou oční optiku provozovanou žalovanou a jejím synem, a to v [adresa]. Svědek potvrdil, že v roce 2022 byla ukončena účast žalované a svědka [jméno FO] v této společnosti. Žalobkyně byla v této době na mateřské dovolené, takže její další zaměstnávání společníci nikterak neřešili. Svědek vypověděl, že teprve později se z nějakých zdrojů s matkou dozvěděli, že žalobkyně pracuje i nadále pro [adresa]. Dle svědka se jednalo o významnou změnu, když současně byla žalobkyně nadále zaměstnancem žalované. I svědek [jméno FO] potvrdil, že za společnost [právnická osoba] uzavíral dohody o provedení práce se žalobkyní [jméno FO]. Svědek též uvedl, že je mu známo, že ještě v první polovině roku 2022 oba se žalovanou věděli o pracovním působení žalobkyně v [adresa]. Dodal, že otázka dalšího pracovního působení zaměstnanců společnosti [právnická osoba], včetně žalobkyně, co do jejich budoucího zaměstnávání u společnosti [právnická osoba], nebyla nikterak řešena, rozdělení proběhlo na základě dohody o rozdělení podílů. Žalovaná k tomuto v průběhu trvání zaměstnání žalobkyně u společnosti [právnická osoba] žádné námitky nevznášela.

57. Svědek [jméno FO] vypověděl, že o tom, že je žalobkyně nadále zaměstnána u společnosti [právnická osoba] se žalovaná dozvěděla od něho, když tento uvedenou informaci získal od obchodních partnerů – dodavatelů optického zboží a dále na internetu, kde bylo evidováno, že se žalobkyně stala odborným garantem pro optimetrii, pro optiku v [adresa]. Pozice odborného garanta spočívá v tom, že tento ručí svou odborností za průběh měření zraku a zodpovídá za to. Jedná se o důležitou funkci, kterou do té doby pro společnost [právnická osoba] zastávala [tituly před jménem] [jméno FO], taktéž zaměstnankyně společnosti [právnická osoba] a současně i žalované. Svědek [jméno FO] potvrdil, že do dohody společníků se včlenilo ujednání o konkurenci z iniciativy – žádosti [jméno FO], když toto bylo dohodnuto oboustranně tak, že svědek se žalovanou nebudou otevírat po dobu pěti let oční optiku v [adresa], naproti tomu [jméno FO] nebude otevírat oční optiku v [adresa]. Svědek poukázal pouze na určité územní omezení. Svědek dále potvrdil, že již jmenovaná [tituly před jménem] [jméno FO] nadále pracuje u žalované v optice na plný pracovní úvazek s tím, že tato již v současné době pracovní činnost pro [právnická osoba] nekoná.

58. I žalovaná obdobně jako svědek [jméno FO] či svědek [jméno FO] popsala počátky souběhu zaměstnání žalobkyně u žalované a u společnosti [právnická osoba] tak, že žalovaná spolu s výše jmenovanými v roce 2014 založila společnost [právnická osoba], v níž byli všichni tři, včetně žalované jednateli, potřebovali do týmu optometristu na měření zraku, když jedinou zaměstnankyní žalované vykonávající tuto pracovní činnost byla již jmenovaná [jméno FO]. [jméno FO] tedy kontaktoval žalobkyni, která již dříve byla u žalované zaměstnána a tato nastoupila do hlavního pracovního poměru k žalované. Pravidelně pak cca jedenkrát týdně vykonávala žalobkyně pracovní činnost též v [adresa] na dohodu pro [právnická osoba], kde v té době byla [jméno FO] odborným garantem. Žalovaná potvrdila, že první dohodu se žalobkyní o provedení práce u společnosti [právnická osoba] uzavírala ona sama za jmenovanou společnost, když všichni tři jednatelé měli stejná práva. Posléze byl výkon pracovní činnosti na základě uvedených dohod u žalobkyně v [adresa] prodlužován jednou ročně. Jménem společnosti [právnická osoba] následné dohody se žalobkyní už uzavíral [jméno FO]. Žalovaná vypověděla, že v průběhu let nikdy nebyl řešen souběh zmíněných dvou pracovněprávních vztahů žalobkyně coby problematický. Dle žalované tato otázka vyvstala až v situaci, kdy žalovaná a [jméno FO] ukončili svou činnost ve firmě [právnická osoba] Dle výpovědi žalované tato nedala žalobkyni žádným způsobem najevo svůj nesouhlas s dalším zaměstnáváním žalobkyně u společnosti [právnická osoba] Žalovaná měla za to, že když žalobkyně žije se [jméno FO] v jedné domácnosti, musí vědět o ukončení společného podnikání. Žalovaná doplnila, že následně od výše uvedené doby nebyla se žalobkyní vůbec v kontaktu, nevěděla, že má změněnou adresu, a to až do června, července 2023, kdy se podávala výpověď žalobkyni. I žalovaná stvrdila, že se v souvislosti s vypořádáním mezi společníky společnosti [právnická osoba] neřešila otázka dalšího zaměstnání žalobkyně jak u [právnická osoba] , tak u žalované. Obdobně nebylo řešeno ani další zaměstnávání [jméno FO] pracující obdobně jako žalobkyně celé ty roky jako optik – optometrista stejně tak u žalované jako i v [právnická osoba], kde navíc dělala odborného garanta. Naproti tomu žalobkyně pracovně působila za doby účasti žalované ve společnosti [právnická osoba] pouze jako optometrista. O tom, že se žalobkyně následně stala odborným garantem, se žalovaná dle své výpovědi dozvěděla až později, asi o rok později s tím, že je to dostupné „v těch rejstříkách“. Dle žalované nutno vnímat působení žalobkyně ve společnosti [právnická osoba] jako výkon práce v konkurenční společnosti ve vztahu k žalované coby zaměstnavateli s tím, že veškeré knowhow, veškeré znalosti, co žalobkyně a vlastně i [jméno FO] umí, se naučili v optice žalované. V rámci vypořádání společníků dle výpovědi žalované nebyli řešeni ani společní zákazníci zmíněných dvou podniků. Otázka konkurence byla zohledněna pouze v dohodě již výše naznačeným územním omezením.

59. Pokud žalovaná hovoří o tom, že se o nástupu žalobkyně do funkce odborného garanta dozvěděla z „rejstříků“, není pochyb o tom, že tímto měla na mysli Národní registr poskytovatelů zdravotních služeb, z něhož se podává zápis změny oprávnění k výkonu odborného garanta ve prospěch žalobkyně ke dni 17. 8. 2022 (nabytí právní moci ke dni 6. 9. 2022).

60. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že v době uzavírání dohody společníků si smluvní strany této dohody vůbec neuvědomovaly, že zde zůstává ještě nějaká dohoda o provedení práce mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní. Ostatně nikým ze společníků nebyla řešena ani obdobná otázka ve vztahu k další zaměstnankyni [jméno FO]. Tato témata vůbec nebyla předmětem jednání společníků.

61. Z již citované Dohody společníků ze dne 7. 6. 2022 vzal soud za prokázané, že touto dohodou se společníci (1. žalovaná, 2. [jméno FO], 3. [jméno FO]) dohodli na dalších právech a povinnostech při ukončení účasti žalované a jejího syna coby společníků ve společnosti a na vzájemném vypořádání. Dle článku 2 odst. 4 se [jméno FO] zavázal zajistit nejpozději do jednoho měsíce od uzavření této dohody, aby došlo ke změně osoby garanta a odpovědného zástupce prodejny společnosti v [adresa] tak, aby zde nebyl uveden společník – žalovaná a [jméno FO]. V článku 3 citované Dohody si smluvní strany sjednaly zákaz konkurence tak, že žalovaná a [jméno FO] nesmí po dobu následujících 5 let od uzavření této dohody na území města [adresa] a ve vzdálenosti 10 km od centra tohoto města zřídit nebo provozovat prodejnu, provozovnu, pobočku nabízející zboží a služby „oční optika“ s tím, že kompenzace za toto omezení je zohledněna v částce za převod podílů prvních dvou společníků (žalované a [jméno FO]) na třetího společníka ([jméno FO]) s tím, že toto omezení se nevztahuje na vykonávání práce prvními dvěma společníky na základě pracovní smlouvy či dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Pro případ porušení této povinnosti byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 000 Kč. Obdobně pak dle článku 3 odst. 3 ani třetí společník ([jméno FO]) nesmí po dobu následujících pěti let od uzavření této dohody na území [Jméno advokáta B] a ve vzdálenosti 10 km od centra tohoto města zřídit nebo provozovat prodejnu, provozovnu, pobočku nabízející zboží a služby „oční optika“ s tím, že toto omezení se nevztahuje na vykonávání práce tímto společníkem na základě pracovní smlouvy či dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. I pro porušení této povinnosti sjednaly strany této smlouvy povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 500 000 Kč. Dle článku 5 se smluvní strany dohodly na ukončení dohod o provedení práce, nicméně pouze mezi společností [právnická osoba] a žalovanou a mezi společností [právnická osoba] a [jméno FO] Bartoněm. Dle článku 6 citované Dohody smluvní strany výslovně prohlásily, že uzavřením a splněním této dohody a současně uzavřením a splněním souvisejících smluv o převodu podílu vypořádaly veškeré vzájemné pohledávky a nároky mezi žalovanou a [jméno FO] na straně jedné a [jméno FO] či společností [právnická osoba] na straně druhé s dovětkem, že tímto jsou veškeré nároky mezi smluvními stranami jednou a zcela provždy vypořádány.

62. I obsah citované Dohody společníků je v souladu s výpovědí [jméno FO], svědka [jméno FO], svědka [jméno FO] i žalované v tom směru, že se tato dohoda společníků o jejich vzájemném vypořádání a ukončení účasti žalované a jejího syna ve společnosti [právnická osoba] vůbec nezabývala tématem dalšího zaměstnání (na základě dohody o provedení práce) žalobkyně u jmenované společnosti či budoucím souběhem výkonu této pracovní činnosti žalobkyně pro jmenovanou společnost a současně pro žalovanou. Uvedené se zjevně netýkalo pouze žalobkyně, opomenuty společníky byly tyto otázky i ve vztahu k další zaměstnankyni žalované, která se ocitla v obdobné pozici jako žalobkyně, [jméno FO].

63. I z výpovědi [jméno FO] vyplynulo, že dokonce ani žádného z právních zástupců poskytujících smluvním stranám citované Dohody společníků právní služby nenapadlo se jakkoliv zabývat dohodou o provedení práce, kterou měla se společností [právnická osoba] uzavřenu žalobkyně, popřípadě i [jméno FO], když tito brali v úvahu pouze dohody o provedení práce uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba], popřípadě [jméno FO] a jmenovanou společností, jak vyplývá z obsahu citované dohody, přičemž další výkon práce jiných zaměstnanců (žalobkyně, [jméno FO] společnosti [právnická osoba] se ani neprojevil v ujednání stran v článku 3 (Zákaz konkurence).

64. Z recenzí společnosti [právnická osoba] (z vyhledávače www.google.com) předložených žalovanou s příspěvkem [právnická osoba] s fotografiemi žalobkyně a [jméno FO] vyplývá poděkování zákazníků jmenované společnosti s vyzdvižením profesních kvalit žalobkyně a [jméno FO] a příspěvek výše jmenovaných z října 2023 s jejich prohlášením o rozvíjení vzdělávání s tím, že jsou certifikovaným prodejcem brýlových čoček [Anonymizováno], které zpomalují růst krátkozrakosti u dětí. Uvedené ilustruje rozsah výkonu práce žalobkyně pro společnost [právnická osoba] v naznačené době.

65. Z výpisu Národního registru poskytovatelů zdravotních služeb (screen obrazovky) po zadání dotazu „[Jméno advokáta B]“ se podává seznam 18 poskytovatelů zdravotních služeb v oboru oční optika. Z uvedeného vyplývá vysoká konkurence mezi provozovateli zmíněných služeb v dané lokalitě.

66. Při zkoumání intenzity tvrzeného porušení povinnosti žalobkyně vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci soud přihlížel ke skutečnostem shora (provedeným dokazováním) zjištěným, též k osobě zaměstnance (žalobkyně), k pracovní pozici, kterou žalobkyně vykonávala (optik, optometrista jak u žalované, tak u společnosti [právnická osoba], zde navíc s funkcí odborného garanta od 17. 8. 2022 – s právní mocí od 6. 9. 2022) a též k dosavadnímu postoji žalobkyně k plnění pracovních úkolů. Jak již bylo výše naznačeno, dokonce výpověď datovaná dnem 14. 7. 2023 je žalovanou uzavřena s poděkováním žalobkyni za její dosavadní práci, kterou tato u žalované vykonávala. I z účastnické výpovědi žalované vzal soud za prokázané, že žalovaná coby zaměstnavatel byla s výkonem práce žalobkyně jako zaměstnankyně po celou dobu trvání pracovního poměru spokojena. Žalovanou stranou nebylo tvrzeno, že by snad žalobkyně jednáním vytčeným ve výpovědi způsobila žalované coby zaměstnavateli jakoukoliv škodu. Z provedeného dokazování výše lze dovodit, že sama žalovaná vůbec nevěnovala pozornost tomu, jak se bude nadále vyvíjet (do té doby od roku 2014 bezproblémově fungující) souběh zaměstnání žalobkyně u společnosti [právnická osoba], žalovanou nikterak neřešený ani v rámci vypořádání společníků při uzavírání Dohody společníků v roce 2022. Jako překážku začala žalovaná zmíněné pociťovat až krátce před vyhotovením výpovědi žalobkyni, dle své účastnické výpovědi v červnu, červenci 2023. Výkon výdělečné činnosti žalobkyně jak pro žalovanou, tak pro společnost [právnická osoba] s přihlédnutím k době a situaci, v níž mělo dojít k porušení pracovních povinností a k předpokládaným důsledkům takového porušení, nelze považovat za porušení ustanovení § 304 zákoníku práce, natož pak za porušení pracovních povinností dosahující nejvyšší intenzity (předpokládané výpovědí), tj. porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Žalovanou tvrzené porušení pracovních povinností žalobkyně nedosáhlo zákonem předvídané (a v daném případě u žalobkyně potřebné) intenzity.

67. Na straně žalobkyně pak nebylo možno shledat ani zaviněné (alespoň z nedbalosti) porušení pracovních povinností, kdy se sama žalovaná, která byla současně účastníkem Dohody společníků výše, o záležitost realizace dalšího výkonu pracovní činnosti žalobkyně jak pro žalovanou, tak pro společnost [právnická osoba], nezajímala. Jak vyplynulo i z účastnické výpovědi žalované, tato následně od vypořádání společníků žalobkyni nekontaktovala, iniciativa k osobnímu setkání žalobkyně a žalované vyšla od žalobkyně teprve v souvislosti s jejím uvažovaným nástupem zpět do zaměstnání po skončení rodičovské dovolené. Žalovaná od roku 2014 až do doby vypracování výpovědi žalobkyni ničeho nevytýkala v souvislosti s výkonem její souběžné pracovní činnosti pro dva zaměstnavatele, nevyvíjela žádné aktivní kroky směřující k nápravě daného stavu.

68. Nelze tedy dospět k závěru, že by intenzita tvrzeného porušení pracovních povinností žalobkyně opravňovala žalovanou k tomu, aby se žalobkyní rozvázala pracovní poměr okamžitým zrušením podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.

69. Při zkoumání intenzity porušení pracovní povinnosti zaměstnance – žalobkyně soud hodnotil ve výpovědi vymezené jednání žalobkyně jako celek v souladu s jeho dlouhodobou podobou, přičemž uzavřel, že se žalobkyně coby zaměstnanec nedopustila porušení zákazu konkurence vyjádřeného v ustanovení § 304 zákoníku práce.

70. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že důvod vymezený ve výpovědi datované dnem 14. 7. 2023 není dán. Na straně žalované coby zaměstnavatele nebyly naplněny předpoklady, aby byla žalobkyni coby zaměstnanci dána výpověď z důvodu dle ustanovení § 52 g) ve spojení s ustanovením § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.

71. Ze všech shora uvedených důvodů soud shledal návrh žalobkyně na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru důvodným, když rozvázání pracovního poměru výpovědí datovanou dnem 14. 7. 2023 považoval za neplatné. Žalobě proto bylo vyhověno.

72. Soud podle § 142 odst.1 o.s.ř. přiznal plně procesně úspěšné žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem, a to ve výši 2 500 Kč/úkon podle § 7 odst.1 za užití § 9 odst.3, písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. za 12,5 úkonu právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. vyjádření ve věci samé ze dne 15. 3. 2024, 4. účast na jednání soudu dne 25. 4. 2024, 5. podání ze dne 2. 5. 2024 - nikoli ve věci samé – úkonu, 6. další porada s klientkou ze dne 6. 6. 2024 osvědčená zápisem z advokátního spisu – účelně vynaložený úkon před sepisem následujícího vyjádření, 7. vyjádření ve věci samé k výzvě soudu ze dne 7. 6. 2024, 8. účast na jednání soudu dne 27. 6. 2024 – v rozsahu nad 2 hodiny – 2 úkony, 9. další porada s klientkou ze dne 2. 9. 2024 osvědčená zápisem z advokátního spisu – účelně vynaložený úkon před konáním jednání soudu dne 3. 9. 2024, 10. účast na jednání soudu dne 3. 9. 2024, 11. účast na jednání soudu dne 8. 10. 2024, 12. podání závěrečného návrhu ze dne 13. 12. 2024), náhradu za 13 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše navýšeno o 21 % DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně.

Poučení