25 C 47/2021 - 257

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vybíralovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], narozený [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 2. [Jméno advokáta C], narozený [Datum narození advokáta C] 3. [Jméno advokáta D], narozená [Datum narození advokáta D] oba bytem [Adresa advokáta D] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta E] sídlem [Adresa advokáta E] žaloba o určení služebnosti stezky a cesty, případně o zřízení nezbytné cesty takto:

Výrok

I. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zřízení pozemkové služebnosti stezky a cesty ve prospěch panujícího pozemku – st. parc. č. [hodnota] (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 241m2, jejíž součástí je stavba – budova č.p. 40 (bydlení), zapsané v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota] pro obec a k.ú. [adresa] k tíži pozemku st. parc. č. [hodnota] (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 855m2, jejíž součástí je stavba – budova č.p. 378 (bydlení), zapsané v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota] pro obec a k.ú. [adresa], a to tak, že každý vlastník panujícího pozemku st. parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa] je oprávněn jezdit přes služebný pozemek st. parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa] jakýmikoliv vozidly v celé části pozemku st. parc. č. [hodnota] před vjezdovými branami s výjimkou asi dvou metrů před vjezdovou branou vedoucí k budově č.p. 378, a chodit po služebném pozemku nebo se po něm dopravovat lidskou silou s právem, aby po služebném pozemku jiní k oprávněné osobě přicházeli a od ní odcházeli nebo se lidskou silou dopravovali v části pozemku st. parc. č. [hodnota] při hranici obvodové štítové zdi budovy č.p. 40, přičemž žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náhradu za zřízení služebnosti stezky a cesty, zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 1) náklady řízení ve výši 79 974 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného 1).

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 2) náklady řízení ve výši 64 290 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného 2).

IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalované 3) náklady řízení ve výši 64 290 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované 3).

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že ve prospěch pozemku st. parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č.p. 40, zapsaného v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] pro obec a katastrální území [adresa], vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], jako pozemku panujícího svědčí pozemková služebnost stezky a cesty zatěžující pozemek st. parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č.p. 378, zapsaný v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] pro obec a katastrální území [adresa], vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], jako pozemek služebný, na základě které je každý vlastník panujícího pozemku st. parc. č. [hodnota] oprávněn jezdit přes služebný pozemek st. parc. č. [hodnota] jakýmikoliv vozidly, chodit po služebném pozemku nebo se po něm dopravovat lidskou silou s právem, aby po služebném pozemku jiní k oprávněné osobě přicházeli a od ní odcházeli nebo se lidskou silou dopravovali, to vše v rozsahu nezastavěné části pozemku st. parc. č. [hodnota] přiléhající k domům, jež jsou postaveny na panujícím a služebném pozemku. [právnická osoba] případ, že by soud došel k závěru, že nedošlo k vydržení práva stezky a cesty ve výše uvedeném rozsahu, tak aby soud zřídil pozemkovou služebnost stezky a cesty v rozsahu specifikovaném ve výroku I., a to za náhradu ve výši určené znaleckým posudkem. K odůvodnění uvedla, že je vlastníkem pozemku st. parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č.p. 40, zapsaného v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] pro obec a katastrální území [adresa], vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na adrese [adresa] na základě usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 6. 2007, č. j. 32 D 92/2007-30, které nabylo právní moci dne 13. 7. 2007. Žalovaní jsou spoluvlastníky pozemku st. parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č.p. 378, zapsaný v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] pro obec a katastrální území [adresa], vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na adrese [adresa], žalovaný 1) ve vztahu k celku a žalovaní 2) a 3) také ve vztahu k celku ve společném jmění manželů.

3. Částečným rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 2. 11. 2022, č.j. 25 C 47/2021-126, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze jako odvolacího soudu ze dne 21. 7. 2023, č.j. 27 Co 35/2021-181, byl zamítnut primární žalobní petit specifikovaný v odstavci 1. Důvodem bylo, že žalobkyně neprokázala držbu práva odpovídajícího pozemkové služebnosti, což je předpokladem pro mimořádné vydržení služebnosti stezky a cesty, jehož se žalobkyně dovolávala.

4. Ve vztahu k eventuální žalobě požadující zřízení nezbytné cesty (odstavec 2) žalobkyně uvedla, že obligační zajištění přístupu na panující pozemek je nedostatečný z důvodu chybějící právní jistoty pro nástupce žalobkyně (č.l. 116).

5. Žalovaný 1) uvedl, že se zřízením nezbytné cesty nesouhlasí, žalobkyni nikdy v průchodu a průjezdu k jejím nemovitostem nebránil, z jeho strany je to tolerováno či trpěno. Současně argumentoval, že není dán jediný důvod, aby žalobkyně byla oprávněna jezdit přes pozemek st. parc. č. [hodnota] jakýmikoli vozidly a neexistuje skutečná potřeba vztahy mezi účastníky upravit. Část pozemku st. parc. č. [hodnota], na kterém se žalobkyně domáhá zřízení nezbytné cesty, je veřejně používána a je vůbec otázkou, zda by nedošlo k porušení právních předpisů, pokud by bylo právo cesty zřízeno. Současně žalobkyně v domě č.p. 40 nebydlí, automobil nevlastní ani ona, ani její matka, která v tomto domě naopak bydlí. Parkování vozidla je možné v ulici, kdy mezi místem na zaparkování a domem je pouze několikametrový chodník. Žalobkyně jako vlastnice žalobou dotčených nemovitostí sama o bankovní úvěr nežádá a ke své potřebě jej nepotřebuje. Její syn, který se ani neúčastní soudního řízení o zřízení nezbytné cesty, je pouze zájemcem o koupi nemovitostí žalobkyně a o úvěr ani aktuálně nežádá. Rovněž namítl promlčení práva žalobkyně zřídit věcné břemeno, když žalobkyně minimálně od roku 2007 musela vědět, že nemá přístup ke svému domu č.p.

40. Právo zřídit věcné břemeno se promlčelo ve lhůtě 3 let.

6. Žalovaní 2) a 3) rovněž s eventuální žalobou nesouhlasili, uvedli, že k pozemku st. parc. č. [hodnota] je zřízeno zástavní právo ve prospěch banky k zajištění jejich úvěru. Související zástavní smlouva jim zakazuje snížit hodnotu zástavy, což by zřízení pozemkové služebnosti představovalo. Považují proto požadavky žalobkyně za rozporné s dobrými mravy a zásah do jejich práv za neoprávněný. Ze strany žalobkyně došlo k hrubé nedbalosti, když se v roce 2007 stala vlastnicí nemovitostí a záležitosti průchodu a průjezdu dlouhou dobu neřešila. Dále namítali stejné skutečnosti jako žalovaný 1) (viz. odstavec 5).

7. Na základě provedeného dokazování došel soud k následujícím skutkovým zjištěním:

8. Z nesporných tvrzení účastníků, jakož i z výpisů z katastru nemovitostí plyne, že žalobkyně je vlastníkem pozemku st. parc. č. [hodnota] o výměře 241m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], č.p. 40, bydlení, zapsaného na listu vlastnictví č. [hodnota] pro obec [adresa], katastrální území [adresa], u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] (důkaz: výpis z katastru nemovitostí na č.l. 11). Žalovaný 1) a žalovaní 2) a 3) jsou spoluvlastníky pozemku st. parc. č. [hodnota] o výměře 855m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], č.p. 378, bydlení, zapsaného na listu vlastnictví č. [hodnota] pro obec [adresa], katastrální území [adresa], u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] (důkaz: výpis z katastru nemovitostí na č.l. 13). Předmětná část pozemku st. parc. č. [hodnota], která slouží k zajištění jediného možného přístupu žalobkyně do domu č.p. 40, je při pohledu ze silnice v [adresa] od obrubníku vydlážděna pásem zámkové dlažby po pravé straně. Pro vstup na dvorek žalobkyně na pozemku st. parc. č. [hodnota] vedoucí ke vchodu do domu č.p. 40 je nutné projít branou. Při pohledu ze silnice v [adresa] je nalevo od této brány vjezdová brána k nemovitosti č.p.

378. Parkování vozidlem je možné v několikametrové blízkosti domu č.p. 40 při kraji silnice v [adresa]. Současně je možné parkovat vozidlem před domem č.p. 40 v místě tzv. bývalé předzahrádky, kdy je však nutné projet přes pozemek st. parc. č. [hodnota], byť jde o vzdálenost kratší, než jak žalobkyně navrhuje zřídit právo cesty. (důkazy: fotografie dotčených nemovitostí na č.l. 5, fotografie na č.l. 206, fotografie na č.l. 201, protokol o ohledání ze dne 9. 8. 2022 na č.l 95-102, výřez katastrální mapy na č.l. 6 a č.l. 207). Část brány vedoucí k domu č.p. 40 určená pro vjezd (a nikoli pro průchod) nešla v době místního ohledání otevřít, jelikož byla zlomená (důkaz: protokol o ohledání ze dne 9. 8. 2022 na č.l 95-102). Na neoplocenou část pozemku st. parc. č. [hodnota] v části podél zdi domu žalobkyně plynule navazuje směrem do [adresa] pozemek st. parc. č. 1840/3, nejprve v podobě chodníku a následně v podobě silnice (nesporné tvrzení účastníků na č.l. 212 p.v. + důkaz: výřez katastrální mapy na č.l. 207). V domě č.p. 40 bydlí matka žalobkyně, sama žalobkyně bydlí u přítele v [adresa] už od doby před podáním žaloby (tj. před 8. 9. 2021). Žalobkyně ani její matka nevlastní automobil (důkaz: svědecká výpověď [jméno FO]). Průchod a průjezd žalobkyně a jakýchkoli dalších osob přes neoplocenou část pozemku st. parc. č. [hodnota] v části před branami, a to včetně průjezdu na předzahrádku před domem č.p. 40, není ze strany žalovaných nijak omezován (nesporné tvrzení účastníku na č.l. 212 p.v.), incident s vyhrožováním v zabránění přístupu složením klád byl ojedinělý (důkaz: svědecká výpověď [jméno FO]). Bráněno není ani náhodným kolemjdoucím či osobám venčícím psy apod. (nesporné tvrzení účastníku na č.l. 212 p.v.). Žalovaní nemají přehled o osobách, které se na neoplocené části pozemku st. parc. č. [hodnota] před branami procházejí nebo se zastaví, včetně osob venčících psy. Na druhou stranu o vozidlech, která přijíždí zajistit záležitosti maminky žalobkyně, relativní přehled mají (důkaz: účastnický výslech žalovaného 2). V roce 2011 byla na části pozemku st. parc. č. [hodnota] před branami neporušená zámková dlažba (důkaz: fotografie z roku 2011 na č.l. 203).

9. Žalovaní 2) a 3) jako dlužníci a [právnická osoba]. jako věřitel uzavřeli smlouvu o úvěru dne 23. 11. 2004, účelem hypotečního úvěru bylo financování koupě podílu na pozemku st. parc. č. [hodnota] a domu č.p.

378. Úvěr jsou žalovaní 2) a 3) povinni vrátit spolu s úroky do 25. 12. 2024, k čemuž by mělo dojít (důkaz: účastnický výslech žalovaného 2) a závazky ze smlouvy se dlužníci zavázali zajistit zřízením zástavního práva ke kupovaným nemovitostem. Dále si v čl. VII. 9 této smlouvy strany sjednaly pokutu ve výši 15 000 Kč za dispozici se zástavou, která ztíží nebo znemožní realizaci zástavy bez souhlasu banky, přičemž za takovou dispozici je považováno i zřízení věcného břemene nebo pronájem zástavy (důkaz: smlouva o úvěru na č.l. 53 – 56). Na základě zástavní smlouvy uzavřené dne 25. 11. 2004 mezi bankou, [adresa] jako zástavcem a žalovanými 2) a 3) jako vedlejšími účastníky, se žalovaní 2) a 3) po zápisu jejich vlastnického práva k pozemku st. parc. č. [hodnota] a domu č.p. 378 stali zástavci s povinností plnit veškeré závazky ze zástavní smlouvy. Mezi ně patří zdržet se jakýchkoli dispozic se zástavou znesnadňujících realizaci zástavního práva včetně zřízení věcného břemene bez souhlasu banky (čl. III. 4), jakož i povinnosti činit veškeré právní a faktické úkony, tak aby nebylo ohroženo, omezeno či znevýhodněno postavení zástavního věřitele či snížena hodnota zástavy (čl. VI 1d)). Pro případ porušení těchto povinností si strany sjednaly smluvní pokutu 15 000 Kč (čl. III. 5) (důkaz: zástavní smlouva na čl. 57-60). 10. [jméno FO], syn žalobkyně, si během léta 2019 sjednal úvěr s bankou [právnická osoba]. na koupi a rekonstrukci domu č.p. 40 s dobou splácení na 40 let. Jedna z podmínek čerpání úvěru byla prokázání právního spojení domu č.p. 378 s veřejnou cestou, a to vstup i vjezd (důkaz: svědecká výpověď [jméno FO]). Před podáním žaloby žalovaní a žalobkyně vstoupili v jednání, ze strany žalovaných byla nabízena řešení, která žalobkyně neakceptovala. Jednalo se jednak o převod části pozemku žalobkyně st. parc. č. [hodnota] za vjezdovou bránou na žalované, a to výměnou za souhlas žalovaných se zřízením pozemkové služebnosti stezky a cesty. Alternativně žalovaní za svůj souhlas požadovali zaplacení částky 500 000 Kč (důkaz: účastnický výslech žalovaného 2).

11. S datem 26. 4. 2021 žalobkyně vyhotovila dopis nazvaný „Žádost o součinnost – nezbytná cesta“ adresovaný žalovanému 1), ve kterém uvedla, že chce zajistit právní ošetření přístupu k domu č.p. 40 formou nezbytné cesty, tak jak je v současné době dlouhodobě používán, protože má v úmyslu své vlastnické právo převést na rodinného příslušníka za současného čerpání finančních zdrojů od banky a banka tento právní přístup požaduje. Jako kompenzaci nabídla 20 000 Kč (důkaz: žádost o součinnost na č.l. 110).

12. Dne 15. 6. 2021 byla žalovaným 2) a 3) doručena předžalobní výzva ke zřízení nezbytné cesty, která byla adresovaná i žalovanému 1) (důkazy: přípis zástupce žalobkyně společně s dodejkou na č.l. 111).

13. Po podání žaloby v rámci mediačních jednání nabídli žalovaní žalobkyni smírné řešení v podobě zřízení pozemkové služebnosti stezky a cesty za 200 000 Kč na 10 let nebo uzavření nájemní smlouvy za cenu 100 Kč měsíčně, a to i ve prospěch syna žalobkyně (důkaz: email ze dne 14. 3. 2023 na č.l. 202 + příloha na č.l. 204). Podrobnější obrysy smlouva o sjednání pozemkové služebnosti stezky a cesty ani nájemní smlouva nenabyla, neboť žalobkyně podrobnější vyjednávání odmítla s tím, že jediné možné řešení je ve formě zřízení služebnosti cesty jako práva věcného na neomezenou dobu (důkaz: účastnický výslech žalovaného 2), sdělení zástupce žalobkyně ze dne 31. 5. 2022 na č.l. 81 a sdělení zástupce žalovaných 2) a 3) ze dne 20. 6. 2022 na č.l. 86). Na jednání dne 24. 10. 2022, kde proběhlo dokazování k primárnímu žalobnímu žádání, žalovaní deklarovali ochotu uzavřít smír, zástupce žalobkyně na jednání uvedl, že žalobkyně nemá zájem o smír primárně z důvodu, že má zato, že právo odpovídající pozemkové služebnosti vydržela (č.l. 115 p.v.). Ani po rozhodnutí odvolacího soudu ve věci částečného rozsudku se však žalobkyně o vyjednání dohody ve věci nepokusila, byť byla zástupcem žalovaného 2) a 3) vyzývána během odvolacího řízení i po vyhlášení rozsudku odvolacím soudem a setrvala na svém postoji, že jediným možným řešením je zřízení nezbytné cesty formou služebnosti (důkaz: sdělení zástupce žalovaného 2) a 3) ze dne 9. 1. 2024 na č.l. 191, sdělení zástupce žalobkyně na č.l. 194 p.v., sdělení zástupce žalobkyně doručené soudu dne 1. 8. 2024). [jméno FO] si nepamatoval, jaké částky byly v rámci smírných jednání po podání žaloby požadovány ze strany žalovaných za zřízení pozemkové služebnosti, když při své svědecké výpovědi tvrdil 400 000 Kč. Rovněž se nepokusil kontaktovat jeho v té době úvěrující banku s návrhem zajištění právního přístupu k nemovitostem žalobkyně jedním z žalovanými navrhovaných řešení (viz. č.l. 219 protokolu ze dne 5. 8. 2024 „to ta banka by nevzala“), a ani se nepokusil sjednat úvěr s jinou bankou. Důvody žalovaných pro jejich souhlas se sjednáním pozemkové služebnosti právě na 10 let také nevěděl. Jeho původní úvěrová smlouva s [právnická osoba]. již byla ukončena, jinou [jméno FO] uzavřenou nemá a nyní ani o žádnou neusiluje. Bydlí v nájemním bytě ve [adresa] společně se svojí přítelkyní, bytová situace ho dle jeho slov netíží, úroky jsou vysoké a jeho přítelkyně bude ještě rok studovat (č.l. 218 p.v.). Až se problémy se zajištěním právního přístupu k nemovitostem ve vlastnictví jeho matky (tj. žalobkyně) vyřeší a budou nižší úrokové sazby, chce si vzít hypotéku na jejich koupi a rekonstrukci (důkaz: svědecká výpověď [jméno FO]). O problému s právním přístupem k jejím nemovitostem žalobkyně věděla od okamžiku, kdy byl nalezen lístek za stěračem vozidla jejího syna od dcery žalovaných 2) a 3), která nemohla projet s vozidlem k domu č.p. 378 (důkaz: účastnický výslech žalovaného 2)). V žalobě je uvedeno, že šlo o rok 2019. Žalovaný 2) se byl dotazovat v pobočce [právnická osoba]. v [adresa], za jakých podmínek by banka udělila souhlas se zřízením pozemkové služebnosti, bylo mu sděleno, že je třeba předložit smlouvu v písemné podobě, aby banka mohla případně udělit žalovaným 2) a 3) souhlas dle příslušných ustanovení úvěrové a zástavní smlouvy (důkaz: účastnický výslech žalovaného 2)).

14. Soud hodnotí svědeckou výpověď syna žalobkyně jako v zásadě věrohodnou. O některých skutečnostech vypovídal se zaváháním a nepřesně jako např. kdo fakticky bydlí v domě č.p. 40, kdy nejdříve uváděl žalobkyni a až následně k dalším dotazům sdělil, že ta již od doby před podáním žaloby bydlí u svého přítele v jiném městě.

15. Žalovaní 2) a 3) bydlí v domě č.p. 378 od roku 2005 (důkaz: účastnický výslech žalovaného 2), někdy před rokem 2011 (důkaz: fotografie nemovitostí z července 2011 na č.l. 203) na své náklady zpevnili hliněnou cestu na pozemku st. parc. č. [hodnota] před vjezdovými branami a nechali tam položit zámkovou dlažbu za asi 250 000 Kč, žalobkyni o příspěvek na tuto investici nežádali. Asi před 5 lety došlo k havárii odpadního vedení, na které je napojen dům č.p. 40 i dům č.p. 378, a to na pozemku st. parc. č. [hodnota] v jeho neoplocené části před vjezdovými branami. Oprava stála asi 50 000 Kč a uhradili ji žalovaní s tím, že žalobkyně přislíbila přispět částkou 20 000 Kč ve splátkách po 500 Kč. Uhradila pouze 1x 500 Kč a žádnou další částku bez omluvy neuhradila (důkaz: účastnický výslech žalovaného 2)).

16. Ostatní navrhované důkazy byly nadbytečné, neboť soud dostatečně zjistil skutkový stav pro rozhodnutí ve věci. Návrhy na provedení geometrického plánu, znaleckých posudků z oboru geodézie a kartografie a z oboru ekonomika, výslech starosty [jméno FO], účastnický výslech žalobkyně a účastnický výslech žalovaného 1) a žalované 3) byly zamítnuty.

17. Podle § 1029 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Podle odst. 2 nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

18. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích v platném znění, účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.

19. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 581/2018, přístup k nemovitosti na základě obecného užívání přístupné účelové komunikace vylučuje povolení nezbytné cesty. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1472/2020, pokud je rozsah nároku požadovaného žalobou na povolení nezbytné cesty dán již rozsahem práv vyplývajících z veřejného užívání, nejsou podmínky pro povolení nezbytné cesty splněny. Jestliže však rozsah obecného užívání nezajišťuje řádné užívání nemovité věci nebo hospodaření na ní, ani existence veřejného prostranství důvodnost požadavku na povolení nezbytné cesty nevylučuje.

20. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1732/2023, rozdíl mezi výprosou a konkludentním souhlasem s obecným užíváním pozemku ve smyslu zákona o pozemních komunikacích spočívá v tom, zda vlastník trpěl užívání svého pozemku jednou osobou či úzkým uzavřeným okruhem osob, anebo zda toleroval užívání pozemku neuzavřeným okruhem osob, o němž neměl přesný přehled a ani nad ním neměl kontrolu. Okruh osob je tedy stěžejní pro určení, zda jde o výprosu – tedy soukromoprávní povolení vlastníka k užívání cesty bez úplaty konkrétnímu okruhu osob, které lze kdykoli odvolat, nebo již veřejné věnování k užívání neurčitému okruhu osob – tedy komukoli, které již odvolat nelze a vlastník je povinen takové užívání strpět tak dlouho, jak dlouho existuje veřejně přístupná účelová komunikace. Toto rozlišení je důležité náležitě zkoumat a závěr o něm dostatečně odůvodnit, jelikož vlastnické právo nelze omezit bez náhrady a k tomuto omezení může dojít pouze se souhlasem vlastníka, resp. postačí, že vlastník neprojeví kvalifikovaný nesouhlas.

21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1936/2022 má-li žadatel o nezbytnou cestu možnost zajistit si přístup k nemovitosti na základě obligační smlouvy, jejíž uzavření žalovaný nabízí, soud zváží, zda uzavření takové smlouvy s ohledem na její obsah lze po žadateli spravedlivě požadovat; v kladném případě nelze nezbytnou cestu formou služebnosti zřídit. Nelze obecně stanovit podmínky, za kterých bude možné po žadateli spravedlivě žádat, aby nabízenou smlouvu uzavřel. Je zejména třeba zvažovat, k čemu nemovitost žadatele slouží, je-li navrhovaný přístup objektivně dostačující, zda mu smlouva poskytuje potřebnou jistotu, pokud jde o možnost jejího vypovězení vlastníkem pozemku. Náhrada poskytovaná oprávněným z práva nezbytné cesty za zvýšené náklady na údržbu při spoluužívání cizí soukromé cesty není v zásadě součástí úplaty za povolení nezbytné cesty a nelze o ní rozhodnout již v rozsudku, kterým se nezbytná cesta povoluje.

22. Při právním posouzení postupoval soud podle výše citovaných ustanovení o. z., jakož i podle obsáhlé judikatury týkající se problematiky nezbytné cesty a veřejně přístupné účelové komunikace a došel k závěru, že nejsou splněny podmínky ani pro vyhovění eventuální žalobě z níže uvedených důvodů 23. Soud má primárně za to, že nelze vyhovět návrhu na zřízení nezbytné cesty, neboť žalobkyně jí vlastněné nemovitosti neužívá a ani v době podání žaloby je neužívala k bydlení. Žádná její potřeba jako vlastnice nemovitostí je řádně užívat se neprokázala a hypotéza základní normy § 1029 odst. 2 o. z. tak není naplněna. V řízení se prokázal pouze budoucí záměr jejího syna získat úvěr na koupi a rekonstrukci těchto nemovitostí, ten však dům č.p. 40 aktuálně neužívá (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 18. 9. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5305/2017). Žádná potřeba vlastníka nemovitostí ani jejich uživatele, v současnosti matky žalobkyně, prokázána nebyla. Nezbytná cesta musí být povolena jen v přímé souvislosti s řádným hospodařením či jiným využitím nemovitosti toho, kdo se nezbytné cesty domáhá (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2977/2009) a rozhodující je stav ke dni vyhlášení rozsudku.

24. Nad rámec stěžejního argumentu uvedeného v odstavci 23, pokud jde o žalobou požadované zřízení nezbytné cesty ve formě práva stezky, má soud za to, že část pozemku st. parc. č. [hodnota] před vjezdovými branami je veřejně přístupnou účelovou komunikací. Definičními znaky veřejně přístupné účelové komunikace dle judikatury jsou: 1) existence stálé a v terénu patrné dopravní cesty určené k užití vozidly nebo chodci (§ 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích); 2) zákonný účel, tzn., že cesta slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby jejich vlastníků nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi (§ 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích) – tj. pro spojení nemovitostí žalobkyně se silnicí v [adresa]; 3) alespoň konkludentní souhlas vlastníka pozemku, na kterém je cesta, s jeho obecným užíváním, který plyne z výpovědi žalovaného 2) a svědka [jméno FO], kdy žalovaní nemají přehled o okruhu osob užívajících předmětnou část pozemku st. parc. č. [hodnota] v části před vjezdovými branami a 4) existence nutné komunikační potřeby – komunikace představuje nezbytnou spojnici pro vlastníky konkrétních nemovitostí (rozsudek NSS ze dne 30. 11. 2015, čj. 6 As 213/2015-14, č. 3371/2016 Sb. NSS), tj. v tomto případě je takovou vlastnicí žalobkyně. Soud má po provedeném dokazování za to, že veškeré výše vyčtené podmínky jsou splněny. Komentářová literatura navíc uvádí, že postačí, pokud se nutná komunikační potřeba vztahuje třeba i jen k jedné nemovitosti (srov. [adresa], K. In: Černínová, M. a kol. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. [adresa]: [právnická osoba], 2015, s. 53). Soud s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1472/2020, zkoumal rozsah práv vyplývajících z veřejného užívání a došel k závěru, že veřejností je část pozemku st. parc. č. [hodnota] před vjezdovými branami užívána pouze pro průchod (náhodní kolemjdoucí, pejskaři apod.), přičemž jde o nekonkrétní osoby, o nichž žalovaní nemají přehled, jak vyplynulo z účastnické výpovědi žalovaného 2) (srovnej rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1732/2023). Soud tedy částečně přehodnotil své právní posouzení učiněné v částečném rozsudku ve vztahu k průchodu a uzavřel, že žalobkyně a její rodina neužívá právo průchodu přes část pozemku st. parc. č. [hodnota] před vjezdovými branami z titulu výprosy, ale na základě konkludentního souhlasu žalovaných s obecným užíváním této části pozemku pro průchod. Až v řízení o eventuálním petitu bylo v souladu s recentní judikaturou vedeno dokazování k určení okruhu osob užívajících část pozemku st. parc. č. [hodnota] před vjezdovými branami (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1732/2023). Jelikož je tedy část pozemku parc. st. č. [hodnota] před vjezdovými branami veřejně přístupnou komunikací s rozsahem obecného užívání v podobě průchodu, je zřízení pozemkové služebnosti ve formě stezky vyloučeno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 581/2018).

25. Jinak je tomu však, co se týká průjezdu, kdy naopak nelze obecné užívání po provedeném dokazování dovodit, neboť pro průjezd či krátké zastavení vozidlem je část pozemku st. parc. č. [hodnota] před vjezdovými branami využívána pouze vozidly zařizujícími záležitosti maminky žalobkyně, a nikoli nekonkrétními osobami, o nichž by žalovaní neměli přehled. Tam je právní závěr učiněný v částečném rozsudku ohledně užívání části pozemku st. parc. č. [hodnota] z titulu výprosy nadále platný. Pro zřízení nezbytné cesty formou cesty však podle soudu přesto nejsou dány důvody, když v domě č.p. 40 žalobkyně ani její syn nebydlí, bydlí tam pouze maminka žalobkyně, která stejně jako žalobkyně vozidlo nevlastní. Současně je možné parkovat vozidlo jen několik málo metrů od domu č.p. 40 v [adresa]. Uživatelem vozidla je v rodině žalobkyně pouze syn, a ten, jelikož je pro soud rozhodující stav ke dni vyhlášení rozsudku, není vlastníkem ani uživatelem nemovitostí žalobkyně, ani nyní o jejich převedení do svého vlastnictví neusiluje. Žádný úvěr pro vysoké úrokové sazby bank poskytujících úvěrové financování a studium své přítelkyně rozjednaný nemá. Nelze tedy přisvědčit žalobkyni v její závěrečné řeči, že jediným důvodem, pro který dům č.p. 40 není opraven a užíván ani žalobkyni, ani jejím synem, který má rekonstrukci provádět, je probíhající spor a nevyjasněná otázka přístupu k nemovitostem žalobkyně. Žalobkyně se nadto přestěhovala ke svému partnerovi do [adresa] ještě před podáním žaloby a z dokazování nevyplynulo, že by v domě č.p. 40 chtěla v budoucnosti bydlet.

26. I pokud by neobstálo odůvodnění soudu v odstavcích 23 - 25 pro zamítnutí zřízení nezbytné cesty, byť je o jeho správnosti soud přesvědčen, podmínky nejsou dány i s ohledem na neochotu žalobkyně uzavřít smír během celého soudního řízení. Za jeho délku může primárně žalobkyně uplatněním primárního petitu, jež nebyl shledán po právu a zapříčinil rozsáhlé dokazování. Bylo tedy spravedlivé po žalobkyni požadovat, aby alespoň zvážila nabízené varianty řešení ze strany žalovaných a dala jim konkrétní podobu, k čemuž z důvodů na její straně nedošlo. Předně je třeba uvést, že není pravdou opakovaně uváděné tvrzení žalobkyně, že by se žalovaní nechtěli v době před podáním žaloby dohodnout. O tom svědčí mimo jiné i žalobkyní konkretizované návrhy žalovaných na smírná řešení v době před podáním žaloby, přestože ty soud neshledává (stejně jako žalobkyně) spravedlivé s ohledem na jejich obsah v kontextu zjištěného skutkového stavu, tj. požadovaný převod vlastnického práva k části pozemku žalobkyně st. parc. č. [hodnota] či úplata 500 000 Kč. Návrhy smírných řešení v podobě uzavření nájemní smlouvy za 100 Kč měsíčně, a to i ve prospěch syna žalobkyně, či časově omezené zřízení pozemkové služebnosti stezky a cesty na dobu 10 let za 200 000 Kč soud považuje za minimálně férová pro to, aby o nich bylo jednáno. V tomto směru je nezbytné zmínit, že žalovaní 2) a 3) jsou vázáni smluvně s [právnická osoba]. v úvěrové a zástavní smlouvě, a proto omezeni sjednanými povinnostmi právně nezatížit pozemek st. parc. č. [hodnota] či snížit hodnotu této nemovitosti, bez souhlasu uvedené banky. Dále vztahy mezi zejména žalovanými 2) a 3) a rodinou žalobkyně byly narušeny jednáním žalobkyně, jež přislíbila participovat na financování opravy havárie kanalizace, aniž by svůj slib splnila, či se omluvila, že jej nesplnila. Sousedským vztahům také neprospěl incident s parkováním, když dcera žalovaných 2) a 3) nemohla zajet vjezdovými vraty k domu č.p.

378. Počínání žalobkyně, zejména tedy nesplnění jejího příslibu stran úhrady nákladů za opravu kanalizace, pak přirozeně vede ke zvýšené obezřetnosti na straně žalovaných 2) a 3) ve vztahu k ní a její rodině, pokud jde o budoucí právní kontrahování. Jako logický se proto jeví návrh žalovaných v rámci smírných jednání na uzavření smlouvy, jíž by si strany sjednaly pozemkovou služebnost stezky a cesty na 10 let. Je to doba dostatečně dlouhá na to, aby poskytla právní jistotu žalobkyni (popř. jejímu synovi) a současně se znovuobnovily korektní vztahy mezi sousedy. [adresa] 000 Kč se nejeví soudu nijak nepřiměřená, když zohledňuje investice minulé a případně i budoucí do části pozemku st. parc. č. [hodnota] v části před vjezdovými branami, a to i v souvislosti s v budoucnosti plánovanou rozsáhlou rekonstrukcí nemovitostí žalobkyně jejím synem. Soud si je vědom rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1936/2022, avšak tam byla řešena otázka, zda úplata za povolení nezbytné cesty stanovená soudním rozsudkem má zahrnovat i náklady na údržbu při spoluužívání nezbytné cesty. V souzené věci však tato otázka není řešena a částka 200 000 Kč za pozemkovou služebnost stezky a cesty na dobu 10 let je soudem hodnocena pouze v kontextu spravedlnosti řešení nabízeného ze strany žalovaných. Pokud by po uplynutí 10 let měli žalovaní nepřiměřené požadavky na žalobkyni na prodloužení smlouvy, nic by žalobkyni, popř. novému vlastníku nemovitostí nebránilo v podání návrhu na zřízení nezbytné cesty u soudu. Za spravedlivé lze považovat i nabízené řešení formou smluvního závazku za nájemné ve výši 100 Kč měsíčně. A to primárně s ohledem na skutečnost, že žalovaní žalobkyni ani její rodině skutečně nikdy nebránili v přístupu k nemovitostem, což dle judikatury představuje okolnost svědčící pro případné zajištění potřebné jistoty ve formě obligační smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1936/2022).

27. Naopak jednání žalobkyně, jak již zmínil soud v částečném rozsudku zamítajícím primární petit, neshledává soud jako jdoucí naproti vyřešení sporu. Během řízení vyšla najevo zjevná neochota žalobkyně pokusit se vyřešit problém syna žalobkyně jinak, než zřízením pozemkové služebnosti stezky a cesty na dobu neurčitou. Jakákoli jiná kompromisní řešení během soudního řízení odmítla bez dalšího, aniž by vstoupila v bližší jednání s žalovanými, kteří to nabízeli i po rozhodnutí odvolacího soudu. Žalovaní proto nemohli dát konkrétní podobu svým návrhům a žalovaní 2) a 3) ani nemohli o souhlas jejich úvěrující banky požádat. Soud je tak nemohl v souladu s požadavky judikatury zhodnotit. Pro neochotu žalobkyně vyjednat jiné řešení zohledňující zájmy i žalovaných, tak není splněno kritérium nezbytnosti pro zřízení nezbytné cesty. V souzené věci je podstatné, že řízení před soudem bylo z důvodu na straně žalobkyně jí zvolenou procesní taktikou v podobě eventuálního petitu prodlouženo. Lze tak dle názoru soudu spravedlivě požadovat, aby se navrhovanými kompromisními řešeními alespoň zabývala i po podání žaloby.

28. Nelze přisvědčit žalovaným, že důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení nezbytné cesty je samo o sobě nebránění a naopak umožnění v průchodu a průjezdu přes pozemek st. parc. č. [hodnota] (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4205/2014). Ani že by neřešení zajištění právního přístupu k nemovitostem žalobkyně bylo hrubou nedbalostí na straně žalobkyně, která se domnívala, že jí právo průchodu a průjezdu svědčí až do roku 2019 a v létě 2020 začala situaci s žalovanými řešit. Námitka na promlčení práva zřídit pozemkovou služebnost v podobě nezbytné cesty je s odkazem na § 614 o. z. bez relevance.

29. Soud přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalovaným 100 % náhrady nákladů řízení, neboť měli plný úspěch proti žalobkyni, neboť oba její žalobou uplatňované nároky byly zamítnuty. V řízení zahájeném žalobou s eventuálním petitem se tarifní hodnoty sčítají tehdy, byl-li projednáván jak primární, tak eventuální petit. Výslovné pravidlo sice ve vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) chybí, nicméně lze vyjít z analogie s § 12 odst. 3 a. t. (viz str. 38 – 55, kapitola 2., část 5. [adresa], K., Hromada, M., Levý, J., Vláčil, D., Tlášková, Š., Pirk, T. Náklady řízení. 1. vydání. [adresa] [právnická osoba]. Beck, 2017). Soud tedy vycházel ze součtu tarifních hodnot dle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 9 odst. 4 písm b) a. t. (primární petit – 50 000 Kč) a dle § 9 odst. 3 písm. c) a. t. (eventuální petit – 35 000 Kč). K zamítnutí žaloby došlo nejen pro prokázání veřejně přístupné účelové komunikace v části průchodu po pozemku st. parc. č. [hodnota] v části před vjezdovými branami, ale primárně pro nesplnění základní premisy § 1029 o. z. (odůvodnění viz odstavec 23) a, byť jde až o sekundární argumentaci soudu, i z důvodu neochoty žalobkyně vyjednat jiné řešení po podání žaloby. Soud nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že by žalovaní nereagovali na předžalobní výzvu, když jednání o vyřešení situace mezi stranami sporu probíhala a neshledal důvod pro jiný přístup ke stanovení výše náhrady nákladů řízení.

30. Vzhledem k uvedenému soud žalovanému 1) přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 79 974 Kč (po zaokrouhlení). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení jeho advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 85 000 Kč sestávající z částky 4 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ze dne 29. 10. 2021) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 500 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu (porada s klientem dne 8. 2. 2022) dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t., z částky 4 500 Kč za účast při úkonu (účast na mediačním jednání dne 14. 2. 2022) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 4 500 Kč za účast při úkonu (účast při místním ohledání dne 9. 8. 2022) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 4 500 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu (porada s klientem dne 14. 10. 2022) dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t., z částky 4 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (za účast na jednání soudu - jednání u soudu prvního stupně dne 24. 10. 2022 od 9:00 do 13:28), z částky 4 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k odvolání ze dne 16. 6. 2023) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 500 Kč za účast na jednání soudu (jednání u odvolacího soudu dne 22. 6. 2023) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 4 500 Kč za účast na jednání soudu (jednání u odvolacího soudu dne 21. 7. 2023) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 4 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (za účast na jednání soudu - jednání u soudu prvního stupně dne 5. 8. 2024 od 9:05 do 13:43), z částky 2 250 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí (vyhlášení částečného rozsudku soudu prvního stupně dne 2. 11. 2022) dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. a z částky 2 250 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí (vyhlášení konečného rozsudku soudu prvního stupně dne 14. 8. 2024) dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t., včetně sedmnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a cestovní náhrada v celkové výši 2 874,06 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 24. 10. 2022 náhrada 714,89 Kč za 57 ujetých km ([adresa] a zpět) v částce 514,89 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,2 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 11. 2022 náhrada 714,89 Kč za 57 ujetých km ([adresa] a zpět) v částce 514,89 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,2 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 8. 2024 ([adresa] a zpět) náhrada 722,14 Kč za 57 ujetých km v částce 522,14 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,2 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 8. 2024 náhrada 722,14 Kč za 57 ujetých km ([adresa] a zpět) v částce 522,14 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,2 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t..

31. Žalovanému 2) a žalované 3) soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení každému v částce 64 290 Kč (po zaokrouhlení). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení jejich společným advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 85 000 Kč snížená ve smyslu § 12 odst. 4 a. t. sestávající z částky 3 555 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 555 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ze dne 1. 11. 2021) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 555 Kč za účast při úkonu (účast na mediačním jednání dne 14. 2. 2022) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 3 555 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sdělení na výzvu soudu dne 20. 6. 2022) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 555 Kč za účast při úkonu (účast při místním ohledání dne 9. 8. 2022) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 3 555 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (za účast na jednání soudu - jednání u soudu prvního stupně dne 24. 10. 2022 od 9:00 do 13:28), z částky 3 555 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k odvolání ze dne 19. 6. 2023) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 555 Kč za účast na jednání soudu (jednání u odvolacího soudu dne 22. 6. 2023) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 3 555 Kč za účast na jednání soudu (jednání u odvolacího soudu dne 21. 7. 2023) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 3 555 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sdělení na výzvu soudu dne 9. 1. 2024) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 555 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sdělení na výzvu soudu dne 16. 4. 2024) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 555 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (za účast na jednání soudu - jednání u soudu prvního stupně dne 5. 8. 2024 od 9:05 do 13:43), z částky 1 777,5 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí (vyhlášení částečného rozsudku soudu prvního stupně dne 2. 11. 2022) dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. a z částky 1 777,5 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí (vyhlášení konečného rozsudku soudu prvního stupně dne 14. 8. 2024) dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t., včetně 9, tj. poloviny z 18 paušálních náhrad výdajů jejich advokáta po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., když v souladu s usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014 za společné úkony při zastupování více osob (tj. žalovaného 2) a žalované 3)) přísluší advokátovi ke každému úkonu pouze jedna paušální náhrada výdajů. Dále se náklady sestávají z cestovní náhrady v celkové výši 1 155,35 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 8. 2024 částka 305,79 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 50 ujetých km ([adresa] a zpět) v částce 411,58 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,8 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a jednu polovinu náhrady za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 8. 2024 částka 305,79 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 50 ujetých km ([adresa] a zpět) v částce 411,58 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,8 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a jednu polovinu náhrady za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 9. 8. 2022 částka 543,77 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 87 ujetých km ([adresa] a zpět) v částce 687,54 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,8 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a jednu polovinu náhrady za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t..

32. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak soud stanovil ve výroku II., III. a IV. třídenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna nahradit náklady řízení k rukám advokáta, který příslušného žalovaného v řízení zastupoval.

Poučení