25 C 47/2021-43
Citované zákony (36)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 118a odst. 1 § 118a odst. 3 § 120 odst. 1 § 129 odst. 1 § 142 odst. 1 § 149 odst. 1 § 153 odst. 2
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11 odst. 1 § 6 odst. 1 § 7 § 13 odst. 4
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 451 § 457 § 1911 § 1968 § 2001 § 2002 odst. 1 § 2003 odst. 1 § 2004 odst. 1 § 2079 odst. 1 § 2095 § 2097 § 2099 odst. 1 +13 dalších
Rubrum
Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Šalamounem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [adresa] o zaplacení 21 780 Kč s příslušenstvím, takto:
Výrok
I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 21 780 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 1. 11. 2020 do zaplacení.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 8 267,40 Kč, k rukám právního zástupce žalované, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 21 780 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku s tvrzením, že jako kupující si u žalované jako prodávající objednala prostřednictvím internetového obchodu [anonymizována dvě slova] [webová adresa]) nábytek, a to dřevěný regál zn. [anonymizováno] [číslo] za cenu 28 920 Kč a celoprosklenou vitrínu zn. [anonymizováno] [číslo] za cenu 21 780 Kč. Žalovaná nabídla žalobkyni dopravu zboží prostřednictvím [právnická osoba], [anonymizováno]. Žalobkyně tomuto dopravci zaplatila za dopravu 1 490 Kč a dále zaplatila kupní cenu za zboží v plné výši. Dále tvrdila, že nábytek jí byl doručen dne 1. 6. 2020 v poškozeném stavu (rozbité sklo a popraskaná zadní stěna vitríny, ulomená nohu stolu). Žalobkyně ještě téhož dne u žalované reklamovala vady zboží, které jí bylo doručeno poškozené. Tehdy také projevila vůli věc řešit výměnou poškozeného zboží, ale nakonec bylo žalobkyni dodáno pouze nové podnoží k dřevěnému regálu, rozbitá prosklená vitrína v hodnotě 21 780 Kč však nebyla vyměněna a žalovaná označila záležitost za uzavřenou. Žalobkyně následně prostřednictvím své zástupkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne 15. 9. 2020, na kterou však neobdržela žádnou reakci. Žalobou se tak domáhala slevy z kupní ceny při nepodstatném porušení smlouvy ve výši odpovídající hodnotě poškozené vitríny.
2. Žalobkyně byla po provedeném dokazování poučena soudem podle ust. § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) o tom, že žalobní tvrzení neprokazují popisovaný skutkový stav, který by mohl vést soud k závěru o tom, že je možné přiznat slevu z kupní ceny ve výši celkové ceny vitríny. Reagovala změnou tvrzení v podání ze dne 29. 4. 2021, v němž uvedla, že se domáhá zaplacení částky 21 780 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, když kupní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou zanikla platným a včasným odstoupením od smlouvy dne 1. 6. 2020 ze strany žalobkyně s účinky ex tunc (tato změna žaloby byla soudem připuštěna). Zároveň žalobkyně tvrdila, že zboží neobjednala u žalované prostřednictvím internetového obchodu, ale přímo na prodejně, a že nebyla seznámena s obchodními podmínkami žalované (dále jen OP). Kromě toho žalovaná zboží řádně nezabalila, čímž porušila své povinnosti ze smlouvy. Proto žalobkyně o takové zboží neměla zájem, což žalované sdělila dopisem ze dne 1. 6. 2020, který psala jako laik, nicméně její podání je třeba vykládat podle obsahu jako odstoupení od smlouvy a požadavek na vrácení celé kupní ceny.
3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že nárok žalobkyně vůbec nevznikl. Požadavek na slevu z kupní ceny se týká výhradně vitríny, kterou si však žalobkyně objednala přímo v provozovně žalované dne 14. 3. 2020. Tam také měla možnost posoudit způsob provedení výrobku podle vystavených vzorových kusů nábytku, souhlasila také s cenou. Žalobkyně si zároveň u žalované neobjednala dopravu zboží na konkrétně specifikované místo. Žalovaná proto připravila zboží k osobnímu odběru na adrese provozovny v Praze 5 a následně žalobkyni vyzvala k jeho převzetí. Žalobkyně poté požádala o zajištění dopravy objednaného zboží, což jí žalovaná zprostředkovala prostřednictvím [právnická osoba], [anonymizováno]. Zboží bylo žalované tímto přepravcem doručeno dne 1. 6. 2020, žalobkyně jej převzala s výhradou poškození obalu. Obchodní podmínky žalované, které jsou nedílnou součástí každé objednávky, v článku 5.4. výslovně popisují postup v případě, kdy zboží v čase dodání vykazuje zjevné vady. Kupující je v takovém případě oprávněn odmítnout zboží převzít a neprodleně to prodávajícímu sdělit. Toto ustanovení umožňuje prodávajícímu případné vady zboží odstranit a uvést ho do bezvadného stavu, pokud to charakter vady umožňuje. A zároveň umožňuje prodávajícímu řešit věc s přepravcem a v případě prokázání jeho zavinění po něm oprávněně požadovat náhradu vzniklé škody. Žalobkyně však postupovala při převzetí zboží chybně a v rozporu s OP tím, že zboží převzala, místo aby jej odmítla. Vady zboží, které žalobkyně dne 1. 6. 2020 zdokumentovala, lze obecně označit za opravitelné, z fotografií však není zřejmý skutečný rozsah poškození. K poškození mohlo dojít jednak během přepravy, ale i během manipulace následně po převzetí. Ve stejném emailu žalobkyně sdělila žalované, že nechce věc řešit dodáním nové vitríny, ale požaduje vrácení kupní ceny. Žalovaná jí stejný den informovala o tom, že věc řeší s přepravcem a vyzvala žalovanou k zaslaní poškozeného zboží zpět jeho prostřednictvím. Žalobkyně však dosud předmětný poškozený výrobek žalované nedodala. Žalobkyně poté žádala žalovanou o sdělení dalšího postupu. Žalovaná se i přes popsané zjevné pochybení žalobkyně a její neoprávněné požadavky rozhodla, že provede opravu poškozeného výrobku na vlastní náklady. Na to reagovala žalobkyně dopisem ze dne 14. 7. 2020 s tím, že vitrínu nechce opravit, ani vyměnit a požaduje vrácení kupní ceny. Žalovaná sdělila žalobkyni, že k vrácení kupní ceny neexistuje důvod a považovala věc za uzavřenou, když předchozí nabídku na uvedení výrobku do bezvadného stavu žalobkyně odmítla a současně nezaslala poškozenou vitrínu zpět žalované. Z textu žaloby plyne, že žalobkyně v předžalobní výzvě požadovala odstranění vady výrobku dodáním nové věci bez vady, nebo opravou věci. Právě toto řešení ale žalovaná navrhla již dne 5. 6. 2020 a žalobkyně jej odmítla. Proto žalovaná namítala, že žalobkyně uplatnila svůj nárok u soudu s více než tříměsíčním odstupem a kromě toho poukazovala na to, že žalobkyně nejprve požadovala slevu z kupní ceny ve výši 21 780 Kč, aby následně tento požadavek označila za bezdůvodné obohacení v důsledku odstoupení od smlouvy.
4. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.) a na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:
5. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobkyně jako kupující uzavřela s žalovanou jako prodávající v její provozovně v Praze 5 dne 16. 3. 2020 smlouvu, jejímž předmětem byla koupě zboží – dřevěného regálu za cenu 28 920 Kč a celoprosklené vitríny za cenu 21 780 Kč (tyto skutečnosti plynou rovněž z faktury ze dne 17. 5. 2020). Není sporu ani o tom, že tyto částky žalobkyně zaplatila. Není sporu ani o tom, že součástí smluvních ujednání nebyla doprava zboží na žalobkyní konkrétně specifikované místo.
6. Dne 18. 5. 2020 žalovaná oznámila žalobkyni, že objednávka je již připravena k odeslání, a nabídla se, že žalobkyni zajistí (zprostředkuje) dopravu prostřednictvím [právnická osoba] za cenu 1 490 Kč. Téhož dne žalobkyně souhlasila a požádala žalovanou, aby zboží bylo posláno přes [anonymizováno] (emaily z uvedeného dne). A dne 25. 5. 2020 žalobkyně obdržela oznámení o tom, že je zásilka připravena k přepravě, přičemž žalobkyně má zaplatit dopravu na specifikované číslo účtu žalované (email ze dne 25. 5. 2020 ve spojení s OP žalované, kde je toto č. účtu uvedeno).
7. Dne 1. 6. 2020 bylo zboží žalované prostřednictvím [anonymizováno] dodáno, přičemž na potvrzení byla zapsána výhrada zákazníka, že zboží je poškozeno pod originálním obalem a je pořízena fotodokumentace.
8. Žalobkyně takové fotografie soudu předložila, neplyne z nich ale datum pořízení snímků a není ani zjistitelné, zda jde o fotografie předmětné vitríny (žalovaná neučinila tuto skutečnost nespornou). Navíc z fotek nelze zjistit, zda zboží bylo v tomto rozsahu poškozeno dopravou, anebo až po dodání a rozbalení žalobkyní.
9. Z emailu ze dne 1. 6. 2020 (5:01 PM) soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované poškození zboží při přepravě a poslala v příloze fotografie (mezi nimi fotografii poškozené nohy od stolu, která není předmětem sporu). K předmětné vitríně poznamenala, že nechápe, proč bylo zboží tak drahé a měla námitky vůči jeho kvalitě. Uvedla také, že si 2 regály z vitríny nechá, žádala však o řešení celé vitríny s tím, že„ novou nechce, chce vrátit peníze a pro tu rozbitou si žalobkyně buď pošle [anonymizováno], anebo půjde do krbu„.
10. Dne 1. 6. 2020 (5:22 PM) žalovaná upozornila na to, že žalobkyně si kvalitu nábytku mohla ověřit na prodejně, kde jej objednávala. Uvedla také, že v případě, pokud žalobkyně skříň zničí, nenáleží jí žádná náhrada.
11. Dne 1. 6. 2020 (5:34 PM) žalobkyně v emailu uvedla, že„ měla špatný výběr nábytku i obchodu, s tím nic nenadělá a řešit to nebude“. Zároveň se dotazovala,„ kdo bude platit dopravu vitríny a zda jí žalovaná pošle peníze na účet“.
12. Žalovaná v emailu ze dne 5. 6. 2020 (1:26 PM) uvedla, že reklamace skříně (zjevně předmětné vitríny) je uznaná. Obě části (horní a spodní díl) si vyzvedne [anonymizováno], který se s žalobkyní spojí.
13. Dne 5. 6. 2020 (7:17 PM) se žalobkyně v emailu znovu dotazovala na to, jak to bude s vrácením peněz za vitrínu.
14. Z dopisu ze dne 9. 7. 2020 soud zjistil, že žalovaná na základě reklamace poškození skříně při přepravě sdělila žalobkyni, že [anonymizováno] reklamaci neuznal jako totální, ale jako opravitelnou. Proto žalovaná žádá o přípravu poškozeného kusu k přepravě, aby mohla být vyčíslena škoda. Zboží si u zákaznice vyzvedne [anonymizováno], přičemž ke komplikacím došlo zejména proto, že poškozené zboží bylo žalobkyní s vadou převzato.
15. Žalobkyně v dopise ze dne 14. 7. 2020 uvedla, že„ nerozumí návrhu řešení reklamace vitríny rozbité při přepravě, neboť jí nechce opravit ani vyměnit, ale nechce jí vůbec“. Zároveň žádá o vrácení celé kupní ceny 21 780 Kč, když se jí nelíbí provedení nábytku.
16. Dne 23. 7. 2020 jednatel žalované reagoval na odstoupení žalobkyně od smlouvy ze dne 14. 7. 2020 tak, že jde o zboží vyrobené na zakázku, nevykazuje žádné vady způsobené výrobou. Vady způsobené dopravou nejsou považovány za vady výrobní, proto věc považuje za uzavřenou.
17. Z dopisu ze dne 31. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně pro případ, že od smlouvy nelze odstoupit, požaduje odvoz, opravu a vrácení opraveného zboží žalovanou. Žádala o sdělení termínu, kdy si dopravce zboží převezme.
18. Dopisem ze dne 15. 9. 2020 (zaslaným doporučeně – podací lístek) zástupkyně žalobkyně uvedla, že si žalobkyně zboží objednala prostřednictvím internetu (tato verze byla v průběhu řízení vyvrácena), dopravu měla zprostředkovat žalovaná (dopravu zboží provedla [právnická osoba] na základě objednávky žalobkyně provedené prostřednictvím žalované). Zástupkyně žalobkyně zároveň potvrdila, že ta dne 1. 6. 2020 reklamovala vady zboží, které bylo doručeno poškozené a měla od smlouvy odstoupit. Tímto dopisem však žalobkyně uplatnila právo na odstranění vady zakoupeného zboží podle ust. § 2107 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) dodáním nové věci bez vady nebo opravou věci, a to do 31. 10. 2020 (což je v rozporu s tvrzeným odstoupením od smlouvy). V opačném případě žalobkyně od smlouvy odstoupí a bude se domáhat vrácení kupní ceny.
19. Z ostatních provedených důkazů soud zjistil jen tolik, že žalovaná měla na svých internetových stránkách umístěné Obchodní podmínky (OP), z jejichž článku 3.1 plyne, že spotřebitel může od kupní smlouvy odstoupit bez udání důvodu ve lhůtě 14 dnů ode dne převzetí zboží (ovšem jen v případě, že nákup zboží byl proveden prostřednictvím internetového obchodu [webová adresa] – poznámka soudu) a v případě dodávky zboží, které není označeno jako„ skladem“ nebo je označeno jako„ na zakázku“ toto právo nemá (článek 3.2), neboť zákazník má možnost před objednáním ověřit kvalitu zboží na prodejně prodávajícího. V článku 5.2 OP je uvedeno, že kupující se zavazuje objednané zboží převzít a je oprávněn převzetí odmítnout tehdy, pokud zboží vykazuje zjevné vady nebo poškození. V případě zjevného poškození zboží během přepravy je kupující povinen to protokolárně zaznamenat ve chvíli převzetí od dopravce nebo ihned zaslat reklamaci o poškozené zásilce. V řízení však nebylo prokázáno, že žalobkyně byla s těmito OP seznámena.
20. Z provedených důkazů vyplývá následující závěr o skutkovém stavu:
21. Žalobkyně si v prodejně žalované po předchozí prohlídce vybrala zboží (dřevěný regál a celoskleněnou vitrínu), které bylo žalovanou naskladněno až o několik týdnů později. Žalovaná nezajišťovala dopravu zboží žalobkyni, ale ta požádala žalovanou, aby doprava byla provedena prostřednictvím přepravní společnosti, přičemž cenu dopravy platila žalobkyně na účet žalované. Zboží bylo dne 1. 6. 2020 dodáno [právnická osoba] zjevně poškozené přepravou a žalobkyně (aniž by postupovala podle shora uvedených článků OP) zboží převzala, zapsala do dodacího listu částečný popis poškození zboží a provedla fotodokumentaci, byť z fotografií není rozsah poškození průkazný. Zároveň dne 1. 6. 2020 oznámila žalované, že došlo k problémům při přepravě, namítala však zejména kvalitu zboží s tím, že si vitrínu nechá, novou nechce a požaduje vrátit peníze. Žalovaná po komunikaci s [anonymizováno] vyřešila reklamaci přepravy tak, že jde o opravitelné poškození s tím, že žádala žalobkyni o přípravu poškozeného kusu zboží k přepravě zpět. Žalobkyně však dne 14. 7. 2020 požadovala vrácení peněz za vitrínu s tím, že nechce provést opravu či výměnu za nový kus, ale chce vrátit peníze, neboť se jí nelíbí provedení nábytku. Žalovaná jí upozornila, že zboží nevykazuje žádné výrobní vady (vady jsou způsobeny přepravou), žalobkyně následně změnila svůj požadavek na opravu zboží. Po dvou dalších měsících žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně svůj požadavek opět změnila tak, že požaduje opravu věci do určitého data, kdy v případě nesplnění od smlouvy odstoupí a bude požadovat vrácení kupní ceny.
22. K datu 15. 9. 2020 se jednalo již o několikátý způsob„ volby práva z vadného plnění“, neboť žalobkyně nejprve ke dni 1. 6. 2020 od smlouvy údajně odstoupila pro nekvalitu zboží a jeho poškození, následně však žádala (a to i prostřednictvím své zástupkyně) o opravu věci a slevu z kupní ceny (ovšem ve výši 100 % ceny zboží) a v řízení poté nejprve požadovala slevu z kupní ceny (zase ve výši 100 %) a následně vrácení celé kupní ceny opět z důvodu předchozího odstoupení od smlouvy a vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované.
23. Podle ust. § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.
24. Jde o typický synallagmatický právní vztah, kdy prodávající a kupující jsou zavázáni splnit své povinnosti současně. Jedná se o takové dvoustranné závazky, ve kterých je povinnost jedné strany plnit podmíněna současným protiplněním druhé strany. Právní úprava synallagmatického vztahu je potom přímo obsažena v ust. § 1911 o. z., podle něhož mají-li si strany navzájem plnit zároveň, může splnění požadovat jen ta strana, která sama dluh již splnila nebo je ochotna a schopna splnit dluh současně s druhou stranou.
25. Podle ust. § 2158 odst. 1 o. z. je-li prodávajícím podnikatel, platí pro prodej při jeho podnikatelské činnosti kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě i ustanovení tohoto pododdílu, ledaže je kupujícím také podnikatel a při uzavření smlouvy je z okolností zřejmé, že se koupě týká také jeho podnikatelské činnosti.
26. Protože žalovaná je nesporně podnikatelem zabývajícím se prodejem nábytku a žalobkyně spotřebitelem, uplatní se na danou věc i příslušná ustanovení §§ 2159 až 2174 o. z.
27. Podle ust. § 2095 věta prvá o. z. prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení.
28. Podle ust. § 2097 o. z. není-li ujednáno, jak má být věc zabalena, zabalí prodávající věc podle zvyklostí; nejsou-li, pak způsobem potřebným pro uchování věci a její ochranu. Stejným způsobem opatří prodávající věc pro přepravu.
29. Ze všech uvedených ustanovení plyne, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva jakožto synallgmatický právní vztah, kdy povinností žalované bylo dodat zboží osobně vybrané žalobkyní (nikoliv tedy prostřednictvím internetového obchodu – prodeje na dálku ve smyslu ust. § 1820 a násled. o. z., což by zakládalo právo žalobkyně od smlouvy odstoupit bez udání důvodu a požadovat vrácení kupní ceny) a povinností žalobkyně bylo zaplatit kupní cenu. Obě strany své povinnosti ze smlouvy splnily, když žalovaná dodala objednané zboží prostřednictvím dohodnutého přepravce (dopravu zjišťovala žalovaná na základě objednávky žalobkyně a na její účet) a žalobkyně zaplatila vyúčtovanou cenu. O tom, že zboží bylo zabaleno standardním způsobem (podle zvyklostí) svědčí jednak skutečnost, že přepravní společnost proti způsobu zabalení zboží námitky nevznesla a také to, že žalobkyně před podáním žaloby a ani v průběhu řízení netvrdila (natož prokazovala), že by přebírala zboží zabalené nestandardním způsobem (uvedla to až v závěrečném návrhu).
30. Podle obecného ust. § 2099 odst. 1 o. z. věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.
31. Podle ust. § 2100 odst. 1 o. z. právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později. Právo kupujícího založí i později vzniklá vada, kterou prodávající způsobil porušením své povinnosti.
32. Podle ust. § 2121 odst. 1 o. z. nebezpečí škody přechází na kupujícího převzetím věci.
33. Podle ust. § 2123 odst. 1 o. z. předá-li prodávající dopravci věc pro přepravu ke kupujícímu v místě určeném kupní smlouvou, přechází na kupujícího nebezpečí škody předáním věci dopravci v tomto místě, a nebylo-li místo smluveno, předáním prvnímu dopravci pro přepravu do místa určení.
34. Byť žalobkyně nepostupovala standardním způsobem (a v souladu s OP žalované, s nimiž však nebyla prokazatelně seznámena) a neodmítla převzít zjevně poškozené zboží od dopravce (za poškození zboží přepravou by zřejmě zcela odpovídal dopravce), žalovaná se vstřícně postavila k odpovědnosti za vady dodaného zboží. A protože je předmětem posouzení prodej zboží v obchodě, platí zde mimo obecných ust. § 2099 a násled. o. z. rovněž ust. § 2161 odst. 1 o. z., podle něhož prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady. Zejména prodávající odpovídá kupujícímu, že v době, kdy kupující věc převzal, a) má věc vlastnosti, které si strany ujednaly, a chybí-li ujednání, takové vlastnosti, které prodávající nebo výrobce popsal nebo které kupující očekával s ohledem na povahu zboží a na základě reklamy jimi prováděné, b) se věc hodí k účelu, který pro její použití prodávající uvádí nebo ke kterému se věc tohoto druhu obvykle používá, c) věc odpovídá jakostí nebo provedením smluvenému vzorku nebo předloze, byla-li jakost nebo provedení určeno podle smluveného vzorku nebo předlohy, d) je věc v odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a e) věc vyhovuje požadavkům právních předpisů.
35. Pokud by tedy zboží dodané dne 1. 6. 2020 žalobkyni vykazovalo vady uvedené v ust. § 2099 a násled. o. z. či ust. § 2161 o. z. (mělo mít jiné než ujednané vlastnosti – popraskané sklo u vitríny), bylo by možné postupovat podle ust. § 2169 odst. 1 o. z., podle něhož nemá-li věc vlastnosti stanovené v § 2161, může kupující požadovat i dodání nové věci bez vad, pokud to není vzhledem k povaze vady nepřiměřené, ale pokud se vada týká pouze součásti věci, může kupující požadovat jen výměnu součásti; není-li to možné, může odstoupit od smlouvy. Je-li to však vzhledem k povaze vady neúměrné, zejména lze-li vadu odstranit bez zbytečného odkladu, má kupující právo na bezplatné odstranění vady.
36. Podle ust. § 2169 odst. 2 o. z. právo na dodání nové věci, nebo výměnu součásti má kupující i v případě odstranitelné vady, pokud nemůže věc řádně užívat pro opakovaný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad. V takovém případě má kupující i právo od smlouvy odstoupit.
37. Podle ust. § 2169 odst. 3 o. z. neodstoupí-li kupující od smlouvy nebo neuplatní-li právo na dodání nové věci bez vad, na výměnu její součásti nebo na opravu věci, může požadovat přiměřenou slevu. Kupující má právo na přiměřenou slevu i v případě, že mu prodávající nemůže dodat novou věc bez vad, vyměnit její součást nebo věc opravit, jakož i v případě, že prodávající nezjedná nápravu v přiměřené době nebo že by zjednání nápravy spotřebiteli působilo značné obtíže.
38. Z uvedených ustanovení obecně plyne, že kupující může v případě výskytu vady dodaného zboží požadovat po prodávajícím v prvé řadě odstranění vady, a to i dodáním nové věci bez vad (srov. ust. § 2107 odst. 1 o. z. je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny). Teprve v případě neodstranění vady věci prodávajícím včas nebo pokud by vadu věci odmítl odstranit, může kupující požadovat slevu z kupní ceny, anebo může od smlouvy odstoupit (ust. § 2107 odst. 2 o. z.).
39. Podle ust. § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.
40. Podle ust. § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.
41. V daném případě by však porušení povinnosti žalované dodat zboží bez vad mohlo být posouzeno pouze jako nepodstatné, neboť nejsou naplněny předpoklady věty druhé před středníkem uvedeného ustanovení.
42. Odstoupení od smlouvy by proto bylo až tou poslední možností pro případ, že kupující nemůže věc řádně užívat pro opakovaný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad (takové skutečnosti tvrzeny nebyly). Povinností žalované bylo v případě řádného a včasného uplatnění práva z vad zajistit dodání nové věci bez vad či její bezplatnou opravu, a k tomu se opakovaně zavázala v komunikaci s žalobkyní a byla připravena takovou výměnu či opravu zajistit na své náklady (ve spolupráci s dopravcem). Žalovaná se po celou dobu komunikace s žalobkyní ke své odpovědnosti za vady dodaného zboží hlásila a vyzývala žalobkyni k součinnosti při vrácení zboží k opravě či možnosti dodání nového kusu. Naopak žalobkyně opakovaně měnila svá rozhodnutí o tom, jaké právo si zvolila, když nejprve (dne 1. 6. 2020) požadovala vrácení celé kupní ceny s tím, že si některé části zboží nechá a zbytek si žalovaná buď odveze, nebo jej žalobkyně zničí (skončí v krbu). Tento úkon žalobkyně lze vyložit jako odstoupení od smlouvy (jak ostatně sama dovozuje), ovšem ne z důvodů objektivních vad zboží. Žalobkyně však následně požadovala po žalované opravu zboží (či jeho výměnu za bezvadný kus) a poté dne 14. 7. 2020 opět požadovala vrácení celé kupní ceny s tím, že„ zboží vůbec nechce, protože se jí nelíbí jeho provedení“. A konečně její zástupkyně požadovala v září 2020 opět jen opravu věci a zároveň i slevu z kupní ceny, byť vycházela z toho, že žalobkyně od smlouvy odstoupila (čímž by ale neměla nárok na opravu věci a slevu z kupní ceny).
43. Podle ust. § 2003 odst. 1 o. z. jakmile strana oprávněná odstoupit od smlouvy oznámí druhé straně, že od smlouvy odstupuje, nebo že na smlouvě setrvává, nemůže volbu již sama změnit.
44. Podle ust. § 2004 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.
45. Pro prodej v obchodě potom platí obdobné ust. § 2106 odst. 2 o. z., kdy kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná.
46. Protože žalobkyně dala v emailu ze dne 1. 6. 2020 jasně najevo, že na plnění smlouvy nemá zájem (ovšem zejména z důvodu údajné nekvality nábytku), a toto své stanovisko zopakovala v dopise ze dne 14. 7. 2020, lze její postup podle obsahu skutečně vyložit jako odstoupení od smlouvy. Zvolila-li však žalobkyně toto právo z vadného plnění, aniž jí na to ze zákona vznikl nárok (měla pouze nárok na bezplatnou opravu věci či její výměnu), lze její požadavek na zaplacení slevy z kupní ceny ve výši 100 % kupní ceny (původně označené plnění v žalobě) či dokonce na vydání bezdůvodného obohacení ve výši celé kupní ceny (po změně žaloby) za minimálně předčasný.
47. Žalobkyně tak nemohla odstoupit od smlouvy pro vadné plnění žalované, té přitom neposkytla součinnost při řešení reklamace (opakovaně měnila své požadavky na způsob řešení reklamace, nepředala zboží přepravci k vrácení prodejci) a podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník (však) není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
48. Nemá-li žalobkyně nárok na zaplacení kupní ceny z důvodu neplatného odstoupení od smlouvy, musel soud žalobu zamítnout. Kromě toho žalobkyně zřejmě pominula, že požadavek kupujícího na vrácení kupní ceny musí v synallagmatickém právním vztahu odpovídat povinnosti kupujícího vrátit dodané zboží prodávajícímu, což se z procesního hlediska musí projevit ve formulaci rozsudečného výroku (a v případě chybějící formulace je třeba žalobu zamítnout). Ze závěru Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 33 Odo 1615/2006 totiž plyne, že„ plnění z neplatné (v daném případě zrušené) smlouvy, která je dvoustranným právním úkonem, je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení definovaných § 451 obč. zák. Jejím důsledkem je povinnost účastníků smlouvy vzájemně si vydat vše, čeho plněním ze smlouvy nabyli. V případě povinnosti vrátit si oboustranně plnění jde v režimu § 457 obč. zák. o tzv. synallagmatický (vzájemně podmíněný) závazek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002). Vzájemná podmíněnost a vázanost práv a povinností vyplývající z § 457 obč. zák. znamená, že právo účastníka smlouvy na plnění je podmíněno jeho povinností plnit druhému účastníkovi; povinnost poskytnout si vzájemná plnění musí být splněna současně, tj. ke stejnému okamžiku, k němuž se účastníci neplatné smlouvy vypořádávají. Jestliže ustanovení hmotného práva v takovém případě váže povinnost plnění jednoho z účastníků na povinnost druhého z nich, pak žádný z účastníků se nemůže svého nároku úspěšně domáhat, jestliže žalobní návrh sám nebo ve spojení se vzájemným návrhem žalovaného neumožňuje soudu, aby tuto vzájemnou vázanost restituční povinnosti mohl vyjádřit ve výroku svého rozsudku, aniž by tak překročil návrh (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Jinak řečeno, žalobě na plnění z tohoto synallagmatického závazku nemůže být vyhověno, jestliže žaloba sama nebo vzájemný návrh žalovaného neváží požadované plnění na povinnost žalobce k odpovídajícímu plnění (není-li žadatelem deklarována i připravenost vrátit to, co na základě takové smlouvy obdržel od druhé smluvní strany on sám)“.
49. Pokud tedy žalobkyně v případě tvrzení o odstoupení od smlouvy a požadavku na vydání bezdůvodného obohacení takovýto vzájemně podmíněný závazek do rozsudečného výroku nevtělila, nemohl to za ni učinit soud (který navíc neměl vůči právně zastoupené žalobkyni ani poučovací povinnost v tomto smyslu, neboť jde o poučení o hmotném právu, které se účastníkům neposkytuje) a musel žalobu také z tohoto důvodu zamítnout.
50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy zcela úspěšné žalované přiznal náklady na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 780 Kč sestávající z částky 1 980 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby uvedených v ust. § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, účast u jednání dne 6. 5. 2021 a 10. 6. 2021) včetně 3 náhrad výdajů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 780 Kč Náklady žalované ve výši 8 276,40 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.