25 C 55/2023- 70

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupeného [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] státnímu příslušníkovi Ukrajiny, dlouhodobým pobytem [adresa žalovaného], o určení vlastnického práva k vozidlu, takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla tov. zn. [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [VIN kód].

II. Řízení o žalobě žalobce, kterou se domáhal určení, že žalobce není vlastníkem motorového vozidla tov. zn. [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [VIN kód], se zastavuje.

III. Žalobci bude po právní moci rozsudku prostřednictvím účtárny zdejšího soudu vrácen soudní poplatek ve výši 1.000 Kč.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10.519 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce [titul] [příjmení] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal určení, že není vlastníkem motorového vozidla tov. zn. [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [VIN kód].

2. V žalobě uvádí, že jako prodávající uzavřel se žalovaným jakožto kupujícím dne [datum] kupní smlouvu o prodeji motorového vozidla, na základě které převedl své vlastnické právo k vozidlu ve prospěch žalovaného a žalovaný se oproti tomu zavázal zaplatit žalobci kupní cenu ve výši 43.000 Kč. V rámci smlouvy bylo mezi smluvními stranami domluveno, že se vlastnické právo k vozidlu převádí okamžikem zaplacení kupní ceny, k čemuž došlo v souladu s ustanovením čl. IV. smlouvy v okamžiku podpisu smlouvy v hotovosti. Smlouvou bylo dále mimo jiné ujednáno, že nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel zajistí kupující a to na svůj náklad. Na základě výše uvedeného předal žalobce žalovanému bezprostředně po uzavření smlouvy jak samotné vozidlo, tak veškeré doklady nezbytné k řádnému podání žádosti o zápis změny vlastníka vozidla v registru vozidel, včetně příslušné plné moci k zastupování žalobce v průběhu řízení o takové žádosti. Žalobce se však následně dozvěděl, že žalovaný svou povinnost zajistit změnu evidovaného vlastníka vozidla nesplnil. Žalobci totiž byla ze strany Městského úřadu Milevsko doručena výzva k uhrazení určené částky z důvodu spáchání přestupku při provozu vozidla dne [datum] (tj. den po uzavření smlouvy). Daný přestupek však již nemohl spáchat žalobce, jelikož již ani vozidlem nedisponoval. Žalobce se tedy následně z opatrnosti dostavil na příslušný Odbor dopravy Městského úřadu v Kolíně a dotazoval se, zda již došlo v registru vozidel na základě smlouvy ke změně údaje o jeho vlastnictví vozidla. Žalobce se však dozvěděl, že nikoliv, a že navíc žalovaný navzdory smluvnímu závazku v zákonné desetidenní lhůtě ode dne nabytí vlastnického práva k vozidlu ani nepodal žádost o provedení takové změny. Vzhledem k zájmu žalobce na zajištění souladu evidovaného stavu v registru vozidel se stavem skutečným tedy podal žalobce sám na úřadě dne [datum] svou žádost o zápis změny vlastníka vozidla podle příslušných ustanovení zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na skutečnost, že žalobce ani objektivně nemohl ke své žádosti doložit všechny zákonem vyžadované doklady, byl žalobce úřadem vyzván k doplnění své žádosti výzvou k doplnění žádosti ze dne [datum]. Žalobce na uvedenou výzvu reagoval prostřednictvím sdělení svého právního zástupce ze dne [datum], v němž úřadu vysvětlil svou bezvýchodnou situaci a objektivní nemožnost vyhovět jeho výzvě. Žalobce se následně obrátil přímo na žalovaného na poslední známou adresu jeho bydliště se svou výzvou k zajištění změny vlastníka vozidla v registru vozidel v souladu se smlouvou převzatým závazkem. Bohužel však žalovaný na tuto výzvu nikterak nereagoval a provedení nezbytné změny vlastníka vozidla v registru vozidel do dnešního dne nezajistil. Úřad následně vydal dne [datum] usnesení o zastavení řízení o žádosti z důvodu, že žádost neobsahovala (ani nemohla obsahovat) potřebné náležitosti podle zákona. Úřad přitom v odůvodnění svého usnesení mimo jiné odkazuje na judikaturu Ústavního soudu ČR a uvádí, že tímto usnesením nejsou dotčena žádná vlastnická práva k „ předmětnému vozidlu“ a ani jím není rozhodováno o tom, kdo je či není, majitelem„ předmětného vozidla“. Toto správnímu orgánu, jakožto orgánu evidenčnímu, nepřísluší. Rozhodování o majetkových/vlastnických právech přísluší pouze soudu. Je proto legitimní, ponechá-li správní orgán řešení takové záležitosti na civilních soudech, které potom zpětně, na základě jejich pravomocných rozsudků, promítne do registru vozidel (nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp.zn. Pl.ÚS 114/20-1). Zmíněný nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. Pl.ÚS 114/20-1 se zaobíral návrhem na zrušení některých ustanovení zákona, které se právě přímo dotýkají řešení projednávané věci, tj. zejména situace, kdy evidovaný vlastník převede vlastnické právo k motorovému vozidlu na nového vlastníka, který však neposkytuje potřebnou součinnost k provedení změny v registru vozidel. Nález pak mimo jiné poukazuje na rozsudek sp. zn. 7 As 254/2016 Nejvyššího správního soudu, podle kterého lze připustit odstranění údajů v registru vozidel i na žádost osoby, která je jako vlastník v registru vozidel evidována, ale prokáže, že skutečným vlastníkem již není. V návaznosti na výše uvedené a na absenci součinnosti ze strany žalovaného proto žalobci nezbývá jinak než podat tuto žalobu a domáhat se po soudu autoritativního rozhodnutí, kterým bude určeno, že žalobce není vlastníkem předmětného vozidla. Nezbytný naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení vyplývá z výše uvedených skutečností, ze kterých je zřejmé, že nápravy současného rozporu evidovaného a skutečného stavu nelze dosáhnout jinak než rozhodnutím o této určovací žalobě.

3. Podáním ze dne [datum] došlým soudu dne [datum] (č.l. 31) navrhl v návaznosti na právní názoru soudu změnu žaloby s tím, že žádá rozšíření žaloby o určení, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla tov. zn. [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [VIN kód]. Usnesením zdejšího soudu ze dne 4.8.2023 č. j. 25 C 55/2023-41 soud změnu žaloby připustil.

4. Podáním doručeným soudu dne [datum] žalobce vzal žalobu částečně zpět, a to co do určení, že žalobce není vlastníkem předmětného automobilu, neboť na tomto určení není dán naléhavý právní zájem a nemůže posloužit pro změnu zápisů v registru vozidel.

5. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

6. Jelikož je žalovaný státním příslušníkem Ukrajiny, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému bylo uděleno povolení k dlouhodobému pobytu do [datum]. Hlášen je od [datum] na adrese [adresa žalovaného], ke dni [datum] nenahlásil změnu adresy.

7. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalovaného na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Ve vztahu k Ukrajině je Česká republika vázána Smlouvou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech vyhlášenou ministrem zahraničních věcí pod [číslo] Sb.m.s. Podle článku 48 odst. 1 této smlouvy se smluvní závazkové vztahy řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Podle odst. 2 jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku. Podle odst. 3 pro řízení o sporu ohledně nemovitého majetku, který vznikne ze smluvních vztahů, o nichž pojednává odstavec 2 tohoto článku, justiční orgán použije právní řád té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nalézá. Podle odst. 4 forma smlouvy se řídí právním řádem smluvní strany, kterým se řídí samotný smluvní závazek. Podle odst. 5 pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Žalovaný se zdržuje na území ČR, je hlášen v obvodu zdejšího soudu, zdejší soud je tak jeho obecným soudem ve smyslu ust. § 84 až 86 o.s.ř. a je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. je dána pravomoc i příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8 (srov. § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním).

8. Soud nařídil ve věci ústní jednání. K ústnímu jednání nařízenému na [datum] se žalovaný nedostavil, ani se řádně neomluvil, a proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti.

9. Soud učinil na základě listinných důkazů následující skutková zjištění:

10. Žalobce a žalovaný spolu dne [datum] uzavřeli kupní smlouvu, na základě které žalobce převedl vlastnické právo k motorovému vozidlu tov. zn. [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [VIN kód] a žalovaný mu za to při podpisu smlouvy v hotovosti uhradil kupní cenu ve výši 43.000 Kč. Žalovaný se dále podle článku VI. smluvně zavázal k nahlášení změn v evidenci držitelů vozidel a k bezodkladnému pojištění automobilu, přičemž podle čl. VI. zaplacením kupní ceny přechází na kupujícího vlastnické právo prodávaného motorového vozidla. (Kupní smlouva z [datum] na č.l. 8 spisu). Žalobce v rámci přestupkového řízení zjistil, že žalovaný svou povinnost ohledně nahlášení změny v evidenci držitelů vozidel nesplnil (výzva Městského úřadu Milevsko – Odboru dopravy ze dne 16.12.2022 č.j. MM 87633/2022 k uhrazení určené částky na č.l. 16 spisu), a to ani přes dodatečnou výzvu žalobce (výzva právního zástupce žalobce žalovanému k zajištění změny vlastníka motorového vozidla v registru vozidel vč. dodacího lístku na č.l. 12-13 spisu). Žalobce tedy požádal o změnu zápisu vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel, načež jej správní orgán vyzval k doplnění žádosti o příslušné dokumenty (technický průkaz, osvědčení o registraci vozidla, platný protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, platná zelená karta a písemná plná moc k úkonu změny vlastníka s úředně ověřeným podpisem. Obdobnou výzvu správní orgán zaslal i žalovanému (Výzva Městského úřadu Kolín – Odboru dopravy ze dne 2.1.2023 č. j. MUKOLIN/OD [číslo] ze dne 2.1.2023 k doplnění žádosti na č.l. 9 spisu, sdělení žalobce Městskému úřadu Kolín – Odboru dopravy, výzvě k doplnění žádosti z [datum] na č.l. 10-11 spisu). Žalobce uvedl, že výzvě není schopen objektivně vyhovět, žalovaný zůstal v řízení před správním orgánem zcela nečinný. Správní orgán proto pro nedostatek podmínek řízení správní řízení zastavil a poučil žalobce o možnosti podání žaloby na určení k civilnímu soudu s tím, že na základě jeho pravomocného rozsudku pak zjištěný stav promítne do registru vozidel (usnesení Městského úřadu Kolín – Odboru dopravy ze dne 1.3.2023 č.j. MUKOLIN/OD [číslo] o zastavení řízení o žádosti změny o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla na č.l. 14-15 spisu). Z dalších v řízení provedených důkazů soud pro tuto věc nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

11. Soud zhodnotil provedené důkazy podle § 132 o.s.ř. a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Podle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen,,o.z.“) vlastnické právo k věci určené jednotlivě převádí se už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. Podle § 1102 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku převede-li se vlastnické právo k movité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak. Podle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem. Podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

12. Po provedeném dokazování pak dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

13. Určovací žaloba podle § 80 o.s.ř. má preventivní charakter a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 3 Cdon 1336/96). Určovací žaloba má místo jen tam, kde jde o preventivní ochranu práva, nikoliv tam, kde již bylo právo porušeno. Úspěšně může podat určovací žalobu pouze ten, kdo má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, který nahrazuje věcnou legitimaci účastníků. Pro úspěch ve sporu není nutné, aby účastníci byli subjekty práv a povinností v případě právního vztahu, které mají být určeny, ale podmínkou je, aby žalobce měl naléhavý právní zájem na určení, a to na určení proti žalovanému. Jestliže není naléhavý právní zájem dán, nemůže být žaloba již z tohoto důvodu opodstatněna a soud ji zamítne. Právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo právní poměr, na kterém je zúčastněn, nebo kdyby se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací návrh je prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právního postavení žalobce dříve, než bylo toto jeho postavení porušeno, takže cílem návrhu je tu poskytnutí preventivní ochrany. Jestliže k porušení práva již došlo a je tedy možno žalovat na splnění povinnosti, jež z porušení práva vyplývá, nemá preventivní ochrana poskytovaná jinak určovací žalobou žádného smyslu. Zpravidla proto v takovém případě nemůže mít žalobce naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (srov. např. R 17/1972, R 19/83 či R 4/1984).

14. V daném případě se žalobce (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhá určení, že vlastníkem vozidla, které měl kupní smlouvou převést na žalovaného, je právě žalovaný. Naléhavý právní zájem žalobce na tomto určení je dle soudu dán, neboť žalovaný nesplnil svoji povinnost a nezajistil zápis svojí osoby jako držitele vozidla v registru vozidel, ačkoli se k tomu zavázal. Jak je zřejmé z § 8 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, součinnost žalovaného je k přepisu vlastníka vozidla nezbytná a v případě, že je žalovaný nekontaktní, nemá žalobce jinou možnost dosáhnout změny zápisu v registru vozidel, než právě žalobou na určení vlastnického práva. Naléhavý právní zájem žalobce na určení vlastnického práva je dán tím spíše, že žalovaný s vozidlem prokazatelně nakládá a dopouští se při jeho provozu dopravních přestupků. Pokuty za tyto přestupky jsou poté vymáhány na žalobci, což může způsobit závažný zásah do jeho majetkové sféry, zejména za situace, kdy žalobce nemá vozidlo ve svém držení a nemá možnost nakládání s ním jakkoli ovlivnit.

15. V řízení bylo prokázáno, že účastníci řízení uzavřeli kupní smlouvu, na základě které žalobce jako prodávající převedl na žalovaného předmětné motorové vozidlo. Vlastnické právo k motorovému vozidlu přechází samotnou smlouvou, resp. její účinností – na převod motorového vozidla tak nedopadá § 1102 o.z., dle kterého převede-li se vlastnické právo k movité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak, neboť registr vozidel není veřejným seznamem (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5330/2015, ze dne 20.9.2017, dle kterého„ Jelikož je poskytnutí údajů z registru silničních vozidel vázáno na prokázání právního zájmu fyzické či právnické osoby, není registr silničních vozidel veřejným seznamem ve smyslu § 1109 o. z., neboť není splněna jedna z definičních podmínek veřejného seznamu, a to přístupnost této evidence bez omezení.“). Zápis v registru motorových vozidel tak nemá konstitutivní účinky, ale má pouze evidenční a informativní charakter, nicméně se závažným přesahem do správního práva. Soud má tak za prokázané, že vlastníkem vozidla je na základě předložené kupní smlouvy žalovaný, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by mohly vést k jinému závěru. Soud proto žalobě žalobce vyhověl a určil vlastnické právo žalovaného k předmětnému vozidlu.

16. V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby pak soud řízení podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil.

17. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1.000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1.000 Kč, i v případě, bylo-li řízení zastaveno po vydání platebního rozkazu pro zpětvzetí návrhu, k němuž došlo nejpozději v poslední den lhůty k podání odporu nebo námitek proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Soud postupuje stejným způsobem po podání odporu nebo námitek, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Bylo-li řízení zastaveno jen zčásti, vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku); věta první se použije obdobně. Vzhledem k tomu, že k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před prvním jednáním ve věci samé, soud v souladu s § 10 odst. 3 ve spojení s § 6a odst. 3 zákona o soudních poplatcích vrátil žalobci zaplacený soudní poplatek snížený o 1.000 Kč.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení převážně úspěšný, avšak v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zavinil zastavení řízení. Došlo-li k částečnému zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby, posuzuje se proto u této dílčí otázky, kdo zpětvzetí žaloby zavinil. Jestliže je dáno zavinění žalobce, je třeba z pohledu ustanovení § 142 o.s.ř. dovodit, že v tomto rozsahu neměl ve věci úspěch. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zčásti zpět návrh, který byl podán důvodně, měl žalobce v z tohoto pohledu ve věci úspěch. Platí, že kdo zavinil částečné zastavení řízení, měl ohledně této části žaloby neúspěch a úspěch se z hlediska posuzování náhrady nákladů řízení přičítá opačné straně sporu ([příjmení], L., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200 Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 976). Částečné zastavení řízení procesně sice zavinil žalobce, který tak byl z 50% řízení úspěšný (co do výroku I.) a v 50% řízení neúspěšný (co do výroku II.). Soud však přihlédl k tomu, že nepřiznání náhrady nákladů řízení by bylo vůči žalobci přísné, neboť k podání žaloby vedlo zejména chování žalovaného (srov. IV. ÚS 682/20).

19. Soud proto žalobci proti žalovanému přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, avšak až od rozšíření a částečného zpětvzetí žaloby sestávající z částky 2.000 Kč za soudní poplatek a z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 2.500 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (doložená porada s klientem dne [datum] a účast na jednání soudu dne [datum]) a dva režijní paušály po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. S ohledem na skutečnost, že je zástupkyně žalobce plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 1.176 Kč. Žalobci nenáleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny (tj. ve výši 1.250 Kč) za sepis odvolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé dle § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky, neboť odvolání bylo nedůvodné a tudíž neúčelné, a ani úkon v podobě přípravy a převzetí právního zastoupení žalobce novým právním zástupcem, neboť změna zastoupení v průběhu řízení nemůže jít k tíži protistrany. Soud dále přiznal žalobci cestovné v jím požadované výši 1.017 Kč za cestu ze sídla právního zástupce žalobce ke zdejšímu soudu a zpět při použití vlastního automobilu dle předložené kopie technického průkazu podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve znění vyhl. č.191/2023 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad (dále jen„ vyhláška“). Cestovné je tvořeno náhradou za cestu ze sídla advokátky ke zdejšímu soudu a zpět (2 x 70 km), při průměrné spotřebě paliva dle technického průkazu 6,3 l nafty na 100 km, při průměrné ceně paliva dle ust. § 4 písm. c) vyhlášky 34,40 Kč, a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel dle ust. § 1 písm. b) vyhlášky 5,2 Kč/km. Soud dále žalobci přiznal podle ust. § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu náhradu za ztrátu času stráveného na cestě ze sídla advokáta v [obec] ke zdejšímu soudu a zpět, celkem podle serveru [webová adresa] 3 hodiny cesty ve výši 600 Kč (100 Kč za každou započatou půlhodinu), s navýšením o 21 % DPH pak 726 Kč Celkem tak žalobci náleží náhrada nákladů řízení (vč. soudního poplatku) ve výši 10.519 Kč.

20. Náhradu nákladů řízení je žalovaný dle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobce, a to ve lhůtě určené dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení