25 C 56/2024 - 91

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] Janouškovou sídlem [Adresa advokátky] o snížení výživného pro zletilé dítě takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce po žalované domáhá snížení výživného naposledy stanovené rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 6. 2021, č.j. 42 P 329/2017-95, z částky 4 500 Kč měsíčně na částku 2 500 Kč měsíčně počínaje od 1. 7. 2024, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v rozsahu 100 % ve výši a lhůtě stanovené v samostatném usnesení, a to k rukám státu na účet Okresního soudu v Kladně.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal změny rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 6. 2021, č. j. 42 P 329/2017-95, kterým byla schválena dohoda rodičů, podle níž se žalobce jako otec zavázal počínaje dnem 1. 9. 2020 přispívat na výživu žalované jako své dnes již zletilé dcery částkou 4 500 Kč měsíčně se splatností vždy do každého 15. dne v měsíci předem. Žalobce se konkrétně domáhal změny uvedeného rozsudku spočívající ve snížení výživného z částky 4 500 Kč měsíčně na částku 2 500 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 7. 2024. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že v době dohody rodičů o výši výživného byl zaměstnán jako kopáč a tunelář u společnosti [právnická osoba]., jeho průměrný měsíční výdělek činil 28 589 Kč a na návrh matky se s ní dohodl na zvýšení výživného na žalovanou a na syna [jméno FO] v celkové částce odpovídající jedné třetině žalobcova platu. Žalobce však byl dne 7. 5. 2024 nucen z finančních důvodů vyhlásit osobní bankrot u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 83 INS 8011/2024. Z jeho průměrné čisté výplaty ve výši 32 000 Kč je v současnosti deponována její jedna třetina pro uspokojení věřitelů. Poté, co žalobce uvedenou skutečnost zjistil, dohodl se na úlevě na deponaci finančních prostředků pro alespoň částečnou platbu výživného v částce 2 000 Kč měsíčně od července 2024. Žalovaná navštěvuje žalobce jen sporadicky. Rozsudek ze dne 11. 6. 2021, č. j. 42 P 329/2017-97, ve věci úpravy styku s žalobcem jako otcem nebyl nikdy dodržen, a to podle matky [právnická osoba] jednak z důvodu stísněnosti prostor u žalobce, jednak z důvodu jiných zájmů dětí a upřednostnění kamarádů, ne však z důvodu přípravy do školy nebo pracovního úvazku. Žalobce se dle svých tvrzení snažil našetřit dětem finance na jejich osobní účty, ale ani před deponací finančních prostředků nebyla situace jednoduchá, neboť matka chtěla po žalobci přispívat mimo výživné nemalé částky na údajné potřeby dětí, které nikdy nedoložila účty. Žalobce má za to, že je žalovaná dostatečně zajištěna a že nad rámec svých potřeb může docházet na brigádu nebo částečný úvazek, aby si mohla zaplatit nadstandardní kouření elektronických cigaret, tetování, značkovou obuv a oděv. Žalobce se domnívá, že snížení jeho vyživovací povinnosti nebude mít na žalovanou žádný negativní dopad.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout z důvodů, že výživné, které jí má žalobce hradit, je naopak již nyní nedostatečné. Žalovaná se však rozhodla návrh na zvýšení výživného nepodat, protože s ohledem na svou zletilost by jej musela podat sama a obávala se, že by to ještě zhoršilo její vztah s žalobcem jako jejím otcem. Žalovaná sdílí společnou domácnost s matkou [jméno FO], narozenou 28. 4. 1986, s nezletilým polorodým bratrem [právnická osoba], narozeným 31. 12. 2008, s nezletilým polorodým bratrem [jméno FO], narozeným 18. 1. 2019, a s nezletilým polorodým bratrem [jméno FO], narozeným 18. 1. 2019. Žalovaná nehradí matce žádné náklady na společnou domácnost ani stravu, neboť není výdělečně činná, naopak dostává ze strany matky finanční prostředky například na svačiny, na jízdné do školy a jako kapesné. Na svou osobu žalovaná pobírá příspěvek na dítě ve výši 1 580 Kč. Matce žalované jsou vypláceny přídavky na její 3 nezletilé děti a náhradní výživné na nezletilého syna žalobce. Žalovaná je studentkou maturitního ročníku a každý den má i odpolední vyučování. O víkendech se pak připravuje na maturitní zkoušku, jež ji čeká v dubnu nebo květnu 2025. Není proto v jejích silách ani časových možnostech, aby docházela třeba jen na brigádu, ač by ráda byla výdělečně činná, zejména aby matce pomohla s úhradou finančních prostředků spojených s bydlením a stravou. Žalobce se do finančních problémů dostal výhradně svým přičiněním při vedení lehkovážného života a páchání trestné činnosti, z níž pochází jeho dluh výši [jméno FO]. Žalobce sice daroval žalované k jejím osmnáctým narozeninám účet, ale jeho zůstatek činil 0 Kč. Dříve než žalovaná začala účet užívat, zůstatek daného účtu v roce 2023 činil 3 000 Kč. Peněžní prostředky v této výši měly žalované na daný účet poslat její prarodiče. Žalobce nechal v roce 2023 přeposlat dané peněžní prostředky bez vědomí žalované a jejích prarodičů na účet žalované číslo [č. účtu]. Jiný účet žalovaná nemá. Žalovaná popřela, že by její matka chtěla po žalobci přispívat nad rámec výživného. Žalobce dříve hradil výživné řádně. Za červen 2024 jí však neuhradil žádné výživné, aniž by předem avizoval, že nebude v úhradě výživného pokračovat, což žalované způsobilo finanční problémy. Za červenec a srpen 2024 přišla žalované na účet jen platba ve výši 2 000 Kč, jež měla představovat platbu výživného, a to nikoliv z účtu žalobce. Za září 2024 nebylo výživné uhrazeno žalobcem ani nikým jiným. Žalovaná však finanční prostředky potřebovala, proto podala žádost o náhradní výživné, jež jí bylo přiznáno a vyplaceno dne 22. 10. 2024 ve výši 2 000 Kč. Dne 14. 10. 2024 pak bylo na účet žalované insolvenční správkyní žalobce uhrazeno výživné ve výši 4 500 Kč. Výpadek plateb výživného ze strany žalobce znamená pro žalovanou velký problém, byť se ji snaží finančně zajistit její matka. Měsíční běžné výživné je v rámci insolvenčního řízení žalobce již hrazeno pravidelně, ale dluh žalobce dosud doplacen nebyl, ačkoliv insolvenční správkyně má prostředky deponovány. Záležitost je však v řešení a v zásadě čeká jen na završení úředního procesu mezi úřadem práce a insolvenční správkyní. Žaloba je podle názoru žalované pouhou okamžitou reakcí na návrh matky na zvýšení výživného pro nezletilého bratra žalované [právnická osoba] v souvislosti s jeho přestupem na střední školu, o němž bylo vedeno řízení před soudem pod sp. zn. 42 P 329/2017. V uvedeném řízení byl rozsudkem pod č. j. 42 P 329/2017-177 jednak zamítnut návrh žalobce jako otce na snížení výživného, jednak bylo zvýšeno výživné placené žalobcem na výše uvedeného nezletilého bratra žalované z částky 3 500 Kč měsíčně na částku 5 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 9. 2024 a rozhodnuto o povinnosti žalobce zaplatit dlužné výživné ve výši 6 000 Kč za období od 1. 9. 2024 do 31. 12. 2024. Žalobce podal naprosto totožný návrh jako v této věci i ve věci daného nezletilého bratra žalované, a tedy se ve své žalobě nijak nesnažil zohlednit konkrétní potřeby žalované rozhodné pro stanovení výše výživného.

3. Soud věc projednal při jednání dne 24. 2. 2025, k němuž se dostavila žalovaná a její zástupkyně. Žalobce se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“). Teprve po skončení jednání byla soudci předložena opožděná omluva žalobce (č. l. 89–90), jejíž důvody však nebyly ničím doloženy a v níž navíc žalobce ani o odročení jednání nežádal.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 6. 2021, č. j. 42 P 329/2017-95 (č. l. 7–8), soud zjistil, že uvedeným rozsudkem byla schválena dohoda rodičů, kterou se žalobce jako otec zavázal přispívat na výživu žalované jako své dcery částkou 4 500 Kč a na výživu nezletilého syna [právnická osoba], narozeného 31. 12. 2008, částkou 3 500 Kč měsíčně, a to v obou případech počínaje dnem 1. 9. 2020 a se splatností do každého 15. dne v měsíci předem. Soud vyšel ve svém rozsudku mimo jiné ze zjištění, že žalobce jako otec je zaměstnán s průměrným čistým příjmem ve výši 28 589 Kč měsíčně, a dále vyšel z potřeb nezletilých dětí.

6. Z pracovní smlouvy (č. l. 11) včetně 2 dohod o změně pracovní smlouvy (č. l. 12 a 12 p. v.) soud zjistil, že žalobce je od 2. 1. 2018 zaměstnán u společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], v pracovním poměru se sjednaným druhem práce kopáč – tunelář. Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 11. 12. 2018 byla doba trvání pracovního poměru sjednána jako neurčitá. Podle dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 10. 3. 2023 náleží žalobci s účinností od 1. 4. 2023 mzda ve výši 157 Kč za hodinu.

7. Dále soud z potvrzení o příjmech žalobce (č. l. 75–76) zjistil, že průměrný čistý příjem měsíční příjem žalobce z jeho zaměstnání v období od května do září 2024 činil 33 225 Kč, za období od srpna 2024 do ledna 2025 činil 36 878 Kč.

8. Z vyhlášky Krajského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2024, č. j. KSPH 83 INS 8011/2024-A-2 (č. l. 6), soud zjistil, že proti žalobci jako dlužníku je od 7. 5. 2024 vedeno insolvenční řízení. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2024, č. j. KSPH 83 INS 8011/2024-[právnická osoba] (č. l. 45–51), soud zjistil, že uvedeným usnesením bylo schváleno oddlužení žalobce jako dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.

9. Ze zprávy insolvenční správkyně (č. l. 55) soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO], IČO [IČO], sídlem [adresa], jako insolvenční správkyně žalobce jako dlužníka uvedla, že z příjmu žalobce ze zaměstnání jsou prováděny srážky, které jsou v prvé řadě použity na plnou úhradu běžného výživného ve výši 8 000 Kč měsíce, z toho 3 500 Kč na syna [jméno FO] a 4 500 Kč na žalovanou, a na úhradu odměny insolvenční správkyně a zbývající část je rozdělena mezi věřitele. Pokud by se výživné pro žalovanou snížilo na 2 500 Kč měsíčně, předpokládaná míra uspokojení věřitelů po 5 letech trvání oddlužení by vzrostla z 11,91 % na 16,9 %. Zároveň insolvenční správkyně uvedla, že není účastníkem tohoto řízení o snížení výživného. Skutečnost, že jsou ze mzdy žalobce prováděny insolvenční srážky, plynula i z výplatních lístků (č. l. 3–5).

10. Dále soud z potvrzení o studiu (č. l. 40 a 43) zjistil, že žalovaná je ve školním roce 2024/2025 žákyní 4. ročníku střední školy [právnická osoba] a [právnická osoba] [adresa], příspěvková organizace (dříve [právnická osoba] a Střední odborné učiliště, [adresa]), IČO [IČO], v denním studiu.

11. Z rozvrhu práce (č. l. 44) soud zjistil, že třída S4 výše uvedené střední školy má výuku denně od 8.00 do 14.55 hodin.

12. Ze žádosti o náhradní výživné (č. l. 31–32) včetně návrhu na výkon rozhodnutí (č. l. 36–37) a prohlášení o přijatém výživném a případném postoupení pohledávky (č. l. 39) soud zjistil, že žalovaná podala dne 30. 9. 2024 k [právnická osoba] žádost o náhradní výživné v souvislosti s výživným, které je jí povinen platit žalobce. Zároveň uvedla, že žalobce jí nezaplatil výživné za červen 2024 a dále že za červenec a srpen 2024 jí na výživném zaplatil vždy jen 2 000 Kč.

13. Ze 2 potvrzení o transakcích (č. l. 38 a 38 p. v.) soud zjistil, že ve dnech 14. 7. 2024 a 15. 8. 2024 byly provedeny platby po 2 000 Kč z účtu číslo [č. účtu] vedeném na jméno [jméno FO]. Platby byly označeny jako výživné Gabča za červenec a za srpen 2024.

14. Z platebního rozpisu [jméno FO] (č. l. 79) soud zjistil, že matce žalované [jméno FO], narozené 28. 4. 1986 jsou od srpna 2024 vypláceny přídavky na děti na nezletilého syna [právnická osoba] ve výši 1 580 Kč měsíčně a na nezletilé syny [jméno FO] a [jméno FO], oba narozené 18. 1. 2019, po 1 330 Kč měsíčně. Dále jí bylo vyplaceno náhradní výživné na nezletilého syna [právnická osoba] po 1 500 Kč ve dnech 22. 10. 2024, 18. 11. 2024 a 18. 12. 2024. Dále soud z potvrzení zaměstnavatele matky (č. l. 80) zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem matky žalované za období od července 2024 do ledna 2025 činil 34 758 Kč.

15. Z platebního rozpisu žalované (č. l. 81) soud zjistil, že žalované jsou od srpna 2024 vypláceny přídavky na děti ve výši 1 580 Kč měsíčně a dále jí bylo vyplaceno náhradní výživné po 2 000 Kč ve dnech 22. 10. 2024, 18. 11. 2024 a 18. 12. 2024.

16. Z návrhu matky na zvýšení výživného (č. l. 26–27) včetně detailu odeslané datové zprávy (č. l. 28) soud zjistil, že matka žalované se uvedeným návrhem podaným k Okresnímu soudu v Kladně dne 4. 9. 2024 domáhala zvýšení výživného placeného žalobcem jako otcem pro jejich společného nezletilého syna [právnická osoba]. Matka návrh zdůvodnila mimo jiné nástupem syna na střední školu.

17. Dále soud z návrhu na snížení výživného pro nezletilé dítě ze dne 6. 9. 2024 (č. l. 29–30) zjistil, že uvedeným návrhem se žalobce jako otec domáhal snížení výživného, které je povinen platit pro svého nezletilého syna [právnická osoba]. Návrh odůvodnil totožnými skutečnostmi jako žalobu v tomto řízení.

18. Ze seznamu přihlášených pohledávek (č. l. 41–42) soud zjistil v insolvenčním řízení vedeném proti žalobci jako dlužníku byly zjištěny mimo jiné pohledávky v souhrnné výši 1 178 671,24 Kč představující náhradu nemajetkové újmy na zdraví a majetkové újmy podle rozsudku vydaného v řízení ve věcech občanskoprávních a souvisejících nákladů představující 49,01 % celkové výše zjištěných pohledávek.

19. Z výpisů z informačního systému evidence obyvatel (č. l. 85 a 86) soud zjistil, že žalobce nemá jiné děti kromě žalované a nezletilého syna [právnická osoba] a že matka žalované nemá jiné děti kromě žalované a nezletilých synů [právnická osoba], [jméno FO] a [jméno FO].

20. Dále soud z výslechu svědkyně [jméno FO] zjistil, že je matkou žalované a žijí spolu v jednom bytě. Svědkyně žalobci v minulosti několikrát psala, že potřebuje uhradit nějaké výdaje ohledně dětí a jestli by jí nepřispěl. Nikdy mu přímo nespecifikovala částku, kterou by měl přispět, ale sdělila mu jen, kolik to stálo. Žalobce však vždy odpověděl, ať se na něj nezlobí, že nemá peníze. Nad rámec výživného žalobce nikdy nic nepřispíval. Přispěl 2 000 Kč na výbavu žalované na maturitní ples, když mu žalovaná napsala, ale řešili to za něj jeho rodiče a je možné, že to ve skutečnosti platili oni. Celá výbava stála 15 000 Kč Žalobce na ples nepřišel. Výživné platil do května 2024. V červnu 2024 je však přestal platit přímo, aniž by to svědkyni řekl. Až když dlužil, tak jí na dotaz odpověděl, že to bude platit insolvenční správce. Výživné pro jejího nezletilého syna [jméno FO] bylo aktuálně pravomocně zvýšeno na 5 000 Kč měsíčně. Žalovaná chodí do školy každý den do 15.00 hodin a domů přijíždí do 16.00 hodin. Svědkyně se s ní domluvila, že než udělá maturitu, nebude chodit na brigádu, aby se věnovala škole.

21. Konečně z účastnického výslechu žalované soud zjistil, že na střední škole studuje sociální činnost. Neví, zda bude po letošní maturitě pokračovat na vysoké škole. Má běžné výdaje, které hradí její matka. Je zdravá, pouze nosí brýle. Nemá žádné úspory a neví ani o žádném spoření, které by jí hradili rodiče.

22. Z protokolu o jednání před Okresním soudem v Kladně dne 7. 11. 2024 ve věci sp. zn. 42 P 329/2017 na č. l. 82–84 při němž byl žalobce vyslechnut v řízení o snížení a zvýšení výživného na nezletilého bratra žalobkyně soud zjistil, že žalobce vypověděl, že výživné od června 2024 neplatí, je v insolvenci, hradí to tedy insolvenční správkyně. Prarodiče bratrovi žalobkyně dávají kapesné, podporují i žalobce. Styk s nezletilým je soudně upraven, ale z důvodu svého pracovního vytížení žalobce nemůže být doma, jezdí do Prahy a domů se vrací po 17 hodině. Žalobce má mít problémy se zády, ale není pracovně omezen. Žalobce je vyučen instalatérem, pracoval u soukromníka 16 let a nyní pracuje jako kopáč, tunelář, rozebírá v Praze staré stoky a staví nové. S dcerou se stýká častěji, podal návrh na snížení jejího výživného. Svým rodičům dává žalobce měsíčně na nájem 8 000 Kč, energie jsou v tom započtené. Svou práci žalobce vykonává 7 let, jinou práci si nehledal, protože mu současné zaměstnání vyhovuje. V současné době žalobce nevlastní auto, ani motorku, to si od něj vykoupili jeho rodiče, aby věci nespadly do insolvence, dluží spoustu peněz. Žalobce má přítelkyni, která je zaměstnaná, ale v současné době je v pracovní neschopnosti. Žalobce dále uvedl, že pokud by měl čas, tak by se zaměstnal i brigádně.

23. Soud dále pro nadbytečnost neprovedl žalobcem navržený důkaz rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 6. 2021, č. j. 42 P 329/2017-97, na č. l. 9–10, neboť byl žalobcem navržen k prokázání jeho tvrzení, že úprava jeho styku jako otce s nezletilými nebyla nikdy dodržena. Taková skutečnost však pro rozhodnutí ve věci výživného nebyla významná, zvlášť když žalovaná již dosáhla zletilosti, takže soudní úprava styku se na ni již nevztahuje.

24. Dále soud pro nadbytečnost neprovedl žalovanou navržený důkaz rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 12. 2024, č. j. 42 P 329/2017-177, na č. l. 68–70, neboť tvrzení žalované, které mělo být tímto důkazem prokázáno, o tom, jak bylo rozhodnuto ve věci výživného placeného žalobcem jako otcem pro jejího nezletilého bratra, bylo zjištěno z jiných výše uvedených důkazů.

25. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná je žalobcovou zletilou dcerou a žákyní maturitního ročníku střední škody. Školního vyučování se účastní každý den do 15.00 hodin. Nemá žádný pravidelný příjem vyjma přídavku na děti ve výši 1 580 Kč měsíčně a žije se svou matkou, jež hradí většinu jejích výdajů. V posledním rozsudku o výživném placeném žalobcem pro žalovanou vycházel soud z průměrného čistého příjmu žalobce ve výši 28 589 Kč měsíčně a z potřeb žalované. V současnosti žalobce dosahuje průměrného čistého příjmu ve výši 36 878 Kč měsíčně a matka žalované dosahuje průměrného čistého příjmu ve výši 34 758 Kč měsíčně. Proti žalobci je vedeno insolvenční řízení, v němž bylo rozhodnuto o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Na základě schváleného oddlužení jsou z žalobcovy mzdy prováděny srážky, z nichž je v plné výši hrazeno běžné výživné pro žalovanou a pro jejího plnorodého nezletilého bratra.

26. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“) „[p]ředci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.“ Podle § 910 odst. 2 o. z. „[v]yživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.“ Podle § 910 odst. 3 o. z. „[v]zdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li ji plnit bližší příbuzní.“ 27. Podle § 911 o. z. „[v]ýživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.“ 28. Podle § 913 odst. 1 o. z. „[p]ro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

29. Podle § 914 o. z., „[j]e-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.“ 30. Podle § 915 odst. 1 o. z. „[ž]ivotní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.“ 31. Podle § 163 o. s. ř. „[r]ozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.“ 32. Podle ustálené soudní judikatury se ve věcech výživného zletilých dětí v případech, kdy dítě není schopno se samo živit, a to např. z důvodů přípravy na budoucí povolání studiem na střední nebo vysoké škole, i nadále uplatňují kritéria stanovená předchozím soudním rozhodnutím přijatým za doby nezletilosti dítěte, s tím, že i v těchto případech je možné změnit soudní rozhodnutí, je-li to odůvodněno změnou poměrů (§ 923 obč. zák.).

33. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že od posledního rozsudku o výživném pro žalovanou nedošlo k podstatné změně jejích potřeb v podobě jejich zmenšení ani k podstatné změně schopností, možností, majetkových poměrů ani životní úrovně žalobce k horšímu ve smyslu § 913 odst. 1 a § 915 odst. 1 o. z. Zároveň nedošlo ani k částečnému zániku vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované podle § 910 odst. 1 a § 911 o. z. V případě potřeb žalované ostatně žalobce ani žádné jejich konkrétní zmenšení netvrdil a s ohledem na čas uběhlý od posledního rozsudku o výživném pro žalovanou a též s ohledem na rostoucí věk žalované lze přirozeně očekávat, že její potřeby a náklady na ně naopak vzrostly.

34. Stran majetkových poměrů, schopností a možností žalobce pak rovněž nedošlo k jejich poklesu, neboť jeho čistý příjem ze zaměstnání se oproti stavu v době předchozího rozsudku o výživném dokonce o více než čtvrtinu zvýšil. Na tom nic nemění ani skutečnost, že jsou z čistého příjmu žalobce prováděny srážky v rámci splátkového kalendáře v oddlužení. Tyto srážky jsou totiž přednostně používány právě pro hrazení běžného výživného. Schopnost žalobce platit výživné tedy nijak nesnižují ani prováděné srážky. Ve zbývajícím rozsahu jsou srážky používány ke splácení žalobcových dluhů. Není přitom důvodu, aby nepříznivé důsledky žalobcova zadlužení byly přenášeny na jeho potomky a aby pohledávky žalobcových věřitelů byly uspokojovány na úkor těchto potomků, když zároveň platí, že pohledávka na výživném je pohledávkou přednostní. Pokud by snad v důsledku prováděných srážek došlo k poklesu životní úrovně žalobce, není ani taková skutečnost pro určení výše výživného v této věci významná, neboť v posledním rozsudku o výživném vycházel soud jen z potřeb žalované a nestanovil výživné vyšší než odpovídající těmto potřebám, tak aby se snad žalovaná mohla podílel na vyšší životní úrovni žalobce ve smyslu § 915 odst. 1 o. z. Žalobcem nebyl tvrzen ani žádný pokles jeho pracovních schopností například ze zdravotních důvodů oproti stavu v době předchozího rozsudku o výživném pro žalovanou a právě tak žalobce ani netvrdil, že by mu snad přibyla další nová vyživovací povinnost.

35. Žalovaná jako žákyně střední školy denního studia v maturitním ročníku zároveň není z objektivním časových důvodů schopna se ani zčásti živit sama ve smyslu § 911 o. z. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalované tedy trvá nadále v plném rozsahu. Zároveň, jak vysvětleno výše, nebylo zjištěno, že by svou vyživovací povinnost vůči žalované nemohl plnit žalobce jako jeden z rodičů, tak aby daná povinnost případně musela přejít na vzdálenější předky podle § 910 odst. 2 a 3 o. z.

36. Konečně ze strany žalobce nebylo ani tvrzeno, že by oproti předchozímu rozhodnutí došlo k podstatné změně k lepšímu v případě majetkových poměrů, schopností a možností matky, která by případně odůvodňovala jiný poměr ve vyživovací povinnosti obou rodičů ve smyslu § 913 odst. 1 o. z. Matka žalobkyně svou část vyživovací povinnosti k žalované v plném rozsahu bezesporu plní.

37. Pro úplnost lze dodat, že pouhý nedostatek kontaktu mezi žalobcem a žalovanou nemůže sám o sobě vést ke snížení výživného, zvlášť jde-li o stav dlouhodobý. Otázka, zda žaloba v tomto řízení byla jen žalobcovou reakcí na návrh na zvýšení výživného pro nezletilého bratra žalované, je pro věc samu bez významu, jakkoli tento motiv nelze ani vyloučit.

38. Z výše uvedeného plyne, že od posledního rozsudku o výživném placeném žalobcem pro žalovanou nedošlo k takové podstatné změně okolností, která by odůvodňovala změnu dřívějšího rozsudku ve smyslu rozhodnutí o snížení výživného placeného žalobcem. Proto soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.

39. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu žalované, jež měla ve věci plný úspěch, neboť soud žalobu proti ní zcela zamítl, a to proti žalobci, jenž ve věci úspěch neměl. Žalovaná byla v řízení zastoupena zástupkyní z řad advokátů, která jí byla ustanovena usnesením soudu ze dne 13. 2. 2025, č. j. 25 C 56/2024-71. Z uvedeného důvodu soud podle § 149 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit náhradu všech nákladů řízení, které byly přiznány žalované, státu [srov. například usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. 74 Co 18/2021 (uveřejněné pod č. 44/2022 Sb. rozh. obč.), či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008] (uveřejněné pod č. 109/2010 Sb. rozh. obč.)]. Jelikož o odměně a náhradě hotových výdajů ustanovené zástupkyně žalované dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, rozhodl soud podle § 151 odst. 6 a § 155 odst. 1 části věty druhé za středníkem o. s. ř. jen o základu náhrady nákladů řízení, jejíž výši a lhůtu k plnění určí v samostatném usnesení až po pravomocném rozhodnutí o odměně a náhradě hotových výdajů ustanovené zástupkyně.

40. Pro úplnost soud dodává, že tento rozsudek nemá žádné dopady do insolvenčního řízení žalobce oproti dosavadnímu stavu, když původní rozsudek o výživném, jehož změny se žalobce domáhal, nabyl právní moci před zahájením insolvenčního řízení a když tímto rozhodnutím o zamítnutí návrhu na snížení výživného nedochází k žádnému novému rozhodnutí, které by v konečném důsledku nově zasahovalo do majetkové podstaty v insolvenčním řízení žalobce. Z tohoto důvodu není ani insolvenční správkyně účastníkem tohoto řízení o snížení výživného (na rozdíl od případného řízení o zvýšení výživného zahájeného po dobu trvání insolvenčního řízení).

Poučení