25 C 57/2021-38

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Zdeňkou Burdovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město pro zaplacení 70 562 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 70 562 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. od 19. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 20. 9. 2021 domáhala zaplacení částky 70 562 Kč s příslušenstvím jako doplatek přiměřené zadostiučinění, neboť bylo porušeno právo žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě v řízení u Okresního soudu v Semilech pod sp.zn. 8 C 179/2011. Žalovaná dospěla ke stejnému závěru o porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě a poskytla žalobkyni odškodnění ve výši 109 438 Kč namísto požadovaných 70 562 Kč. Řízení trvalo bezmála 10 let a žalobkyně se domáhala slevy z kupní ceny pro vady nemovitosti. Řízení bylo postiženo mnoha vadami, byly vydávány rozsudky, které soudy vyšších stupňů rušily, a nikoliv pro vady faktické, ale pro vady právní. Proto došlo k takovým průtahům v řízení, nehledě na to, že tam byla spousta procesních pochybení, kdy usnesení byla opravována opravnými usneseními, a to i opakovaně. Žalobkyni řízení zasáhlo do života, protože si zakoupila nemovitost za účelem rekreace, v podstatě k rekreaci ji nikdy celou užívat nemohla, a díky těm průtahům v řízení a s ohledem na druh vady, který vytýkala, to je výskyt dřevomorky, tak řízení mělo fatální dopad i do majetkové sféry. Žalovaná nárok sice uznala, ale krátila ho o 30 % pro složitost řízení, s tímto žalobkyně nesouhlasí.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla zamítnutí žaloby. Ve věci byl shledán nekoncentrovaný postup soudu prvního stupně. Řízení bylo vedeno před třemi stupni soudů v celkové délce 9 let a 7 měsíců. Ve věci meritorně rozhodoval soud prvního stupně čtyřikrát a soud druhého stupně rovněž čtyřikrát. Na třech stupních soudní soustavy byly rozhodovány otázky procesního charakteru. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní složité. Žalobkyně se podanou žalobou na žalovaných domáhala společně a nerozdílně zaplacení částky 318 339 Kč. S žalovanými uzavřela smlouvu prodeji domu. Při koupi nebyla upozorněna na žádné vady. Po převzetí domu zjistila v dřevěných částech domu nečistoty. Tyto prvně považovala za plíseň, nicméně se jednalo o dřevokaznou houbu, která prorůstala stropem do sklepa. Náklady na odstranění dřevěných konstrukcí a jejich nahrazení zdivem činily 238 339 Kč, 5 000 Kč za vypracování posudku, 20 000 Kč za projekt přestavby a 55 000 Kč za postřiky proti dřevomorce. Ve věci byly provedeny listinné důkazy a vyslechnuti svědci. Soud nechal vypracovat znalecký posudek za účelem posouzení rozsahu vad domu dřevomorkou a další posudek ke stanovení obvyklé ceny oprav domu, spočívající v odstranění dřevomorky, jaká metoda je nejvhodnější, zda lze aplikovat mikrovlny a jejich nákladnost, jak dlouho by oprava trvala a zda by byl dům obyvatelný. Znalci byli též vyslechnuti. Po zhodnocení všech okolností případu, s ohledem na relevantní judikaturu ESLP, dospěla žalovaná k závěru, že bylo porušeno právo žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, ale požadovaná částka ve výši 180 000 Kč je nepřiměřeně vysoká a že odpovídající výše zadostiučinění v penězích by v předmětné věci měla činit 109 438 Kč. Samotná výše přiměřeného zadostiučinění byla žalovanou stanovena dle algoritmu uvedeného ve sjednocujícím stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 Částku 128.750 Kč, k níž se dospělo součinem sazby 15.000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1.250 Kč za měsíc řízení (modifikované za prvé dva roky řízení částkou o 15 000 Kč nižší) a celkové délky řízení, je nutné ponížit celkem o 15 %, přičemž byly zvažovány důvody pro snížení a pro zvýšení základní částky. Dle názoru žalované bylo nutné základní částku ponížit o 10 % z důvodu složitosti řízení, o 20 % z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy, a naopak navýšit o 15 % za postup soudu.

3. Mezi účastnicemi nebylo sporu v tom, že žalobkyně uplatnila dne 18.3.2021 u žalované nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, vedeného před Okresním soudem v Semilech, pod sp.zn. 8 C 179/2011. Žalovaná stanoviskem ze dne 14. 9. 2021 dospěla k závěru, že v předmětném řízení bylo porušeno právo žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě a přiznala žalobkyni odškodnění ve výši 109 438 Kč, kdy vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok řízení, přičemž modifikované za první 2 roky řízení, o 15 % snížila tím, že nejdříve snížila základní částku o 10 % z důvodu složitosti řízení, o 20 % z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy, a naopak navýšila o 15 % za postup soudu.

4. Z obsahu spisu Okresního soudu v Semilech, sp.zn. 8 C 179/2011 má soud prokázáno: Dne 1. 8. 2011 podává žalobkyně žalobu proti manželům [příjmení] o zaplacení částky 318 339 Kč s příslušenstvím s tím, že byla uzavřena kupní smlouva na objekt bydlení. Při koupi nebyla žalobkyně upozorněna na žádné závady, přičemž po opatření znaleckého posudku dospěla k tomu, že v objektu byla dřevokazná houba. Nechala si vypracovat rozpočet nákladů na odstranění dřevěných konstrukcí a nahrazení těchto konstrukcí zdivem. Proto požaduje náklady na opravy a za vypracované znalecké posudky. Soud vyzývá žalobkyni k zaplacení soudního poplatku dne 5. 8. 2011, zaplacen 12. 8. 2011. Vydán platební rozkaz dne 1. 9. 2011. Žalovaní podávají odpor dne 16. 9. 2011 proti platebnímu rozkazu. Dne 16. 9. 2011 rozhodnuto o tom, že Okresní soud v Jablonci nad Nisou je místně nepříslušný a postoupena věc Okresnímu soudu v Semilech, s právní mocí 13. 10. 2011 Okresní soud v Semilech rozhodl rozsudkem ze dne 9. 12. 2011, rozsudkem pro uznání. Žalovaní podávají odvolání dne 7. 2. 2012 proti rozsudku pro uznání. Soud vyzývá žalované k zaplacení soudního poplatku dne 16. 2. 2012, ten je zaplacen dne 19. 3. 2012. Soud rozesílá odvolání žalobkyni dne 23. 3. 2012. Spis předložen odvolacímu soudu dne 4. 5. 2012, který dne 31. 7. 2012 rozsudek soudu I. stupně zrušuje a věc vrací k dalšímu řízení, s tím, že důležité bylo, že v daném platebním rozkazu nebylo vyjádřeno to, že v případě podání odporu oběma žalovaným hrozí vydání rozsudku pro uznání. Bylo tady tedy nesprávné poučení pro případ, že odpor proti platebnímu rozkazu nepodá nikdo z žalovaných a zejména neúplné, nejednoznačné poučení pro případ, že odpor podají oba. Jeho neúplnost, nejednoznačnost spočívala v tom, že možnost vydání rozsudku pro fikci uznání v této situaci pouze naznačovalo, aniž výslovně přesně vymezilo. Dne 2. 11. 2012 soud sděluje žalovaným, že jejich právnímu zástupci byl pozastaven výkon advokacie. Nařízeno jednání na den 17. 1. 2013, které proběhlo. Čteny listinné důkazy, a zástupce žalobkyně žádá, aby mu byla poskytnuta lhůta k předložení důkazů, dokladů o odeslané poště. Odročeno na den 21. 3. 2013. Dále soud rozhoduje dne 17. 1. 2013, že zastoupení žalovaných obecným zmocněncem se nepřipouští, s právní mocí dne 14. 2. 2013, a připustil změnu petitu ze dne 21. 1. 2013. Právní zástupce žalovaných žádá o odročení jednání z důvodu lázeňského pobytu. Přeodročeno na den 25. 4. 2013. Žalovaní žádají o odročení jednání, neboť první žalovaný se nemůže účastnit z důvodu dříve naplánované služební cesty. Soud této žádosti nevyhověl dne 25. 4. 2013 s tím, že dne 8. 4. 2013 opětovná žádost o odročení. Žalovaní tvrdí, že s ohledem na zkušenosti nabyté v průběhu tohoto řízení, kdy v rozporu se zákonem bylo soudcem při absenci pravomocného rozhodnutí za pomoci násilného zákroku justiční stráže zabráněno jejich zástupci účastnit se jednání, opakující tímto žádost o odročení jednání. Nevyhověno dne 25. 4. 2013. Dne 23. 4. 2013 opakování žádosti o odročení jednání s tím, že osobní přítomnost žalovaných je nutná. Dne 25. 4. 2013 se konalo jednání, předneseny závěrečné řeči a odročeno na vyhlášení rozsudku na den 30. 4. 2013. Dne 30. 4. 2013 vyhlášen rozsudek, vyhověno žalobě. Žalovaní podávají odvolání proti rozsudku ze dne 30. 4. 2013, a to dne 8. 7. 2013 blanketně. Vyzýváni soudem k odstranění vad dne 7. 8. 2013. Doplňují odvolání dne 14. 8. 2013. Spis předložen odvolacímu soudu dne 2. 10. 2013, který rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a věc vrací soudu k dalšímu řízení dne 30. 1. 2014 s tím, že dovodil-li okresní soud ve vztahu k žalovaným účinky koncentrace řízení na základě konání jednání, jehož se žalovaní neúčastnili a které mělo být kvůli ochraně jejich procesních práv odročeno, respektive na základě lhůty, kterou stanovil žalobkyni k dodatečnému předložení důkazů k jednomu z jejich tvrzení, není podle krajského soudu možno uzavřít, že se svými obrannými tvrzeními a důkazními návrhy přišli žalovaní pozdě, a z tohoto důvodu nemá tato jejich procesní aktivita žádnou relevanci. Tím, že se obranou žalovaných nezabýval, ač tomu ve skutečnosti zákonné podmínky splněny nebyly, zatížil okresní soud řízení vadou, která bezesporu mohla vést k nesprávnému rozhodnutí o věci samé, a proto soud věc zrušil a vrátil soudu prvního stupně. Nařízeno jednání na den 6. 5. 2014, které proběhlo, vznesena námitka podjatosti soudce, odročeno za účelem předložení věci odvolacímu soudu. Návrh žalobkyně na zajištění důkazů ze dne 6. 5. 2014. Doplnění námitky podjatosti ze dne 17. 6. 2014. Soud rozhoduje dne 18. 6. 2014, že se přistupuje k zajištění důkazu ohledáním věci, a to tak, že se ustanovuje znalce z oboru stavebnictví, odvětví stavby obytné a průmyslové, se specializací vady a poruchy staveb. Znalci se ukládá, aby provedl ve lhůtě 1 měsíce od doručení rozhodnutí ohledání předmětného objektu a zadokumentoval. Žalovaní podávají odvolání dne 27. 6. 2014. Žalobkyně se vyjadřuje k námitce podjatosti dne 1. 7. 2014. Dne 18. 7. 2014 předložení věci k rozhodnutí o námitce podjatosti a k odvolání. Odvolací soud rozhoduje dne 23. 10. 2014, že návrh žalovaných na vyloučení soudce se odmítá a odvolání žalovaných proti usnesení okresního soudu o zajištění důkazu se rovněž odmítá. Znalecký posudek podán dne 25. 8. 2014. Rozeslán dne 24. 11. 2014. Rozhodnutí o znalečném ze dne 13. 1. 2015. Dne 17. 2. 2015 podána žaloba žalovaných pro zmatečnost. Soud vyzývá žalované k zaplacení soudního poplatku dne 24. 2. 2015, zaplacen 3. 3. 2015. Nařízeno jednání na den 23. 3. 2015. Dne 23. 3. 2015 proběhlo jednání o žalobě pro zmatečnost, kdy rozhodnuto, že usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 10. 2014 se zrušuje, a to Krajským soudem v Hradci Králové, a to z důvodů: vzhledem k tomu, že krajský soud učinil chybný závěr o tom, že odvolání žalovaných, směřujících proti usnesení okresního soudu o zajištění důkazů muselo být odmítnuto. Dne 26. 3. 2015 krajský soud rozhoduje opravným usnesením. Doplnění odvolání žalovaných proti usnesení Okresního soudu v Semilech dne 10. 4. 2015. Odvolání žalobkyně do usnesení krajského soudu ze dne 23. 3. 2015. Soud vyzývá žalobkyni k zaplacení soudního poplatku dne 16. 4. 2015. Zaplacen dne 22. 4. 2015. Vyjádření žalovaných k odvolání žalobkyně ze dne 6. 5. 2015. Spis předložen Vrchnímu soudu v Praze dne 11. 5. 2015, vrácen bez věcného vyřízení dne 28. 8. 2015, neboť soud I. stupně ve výroku rozhodnutí nesprávně uvedl spisovou značku, je třeba vydat opravné usnesení. Vydáno opravné usnesení dne 31. 8. 2015. Spis předložen odvolacímu soudu dne 16. 10. 2015. Jednání na den 4. 2. 2016. Žádost o odročení jednání ze strany žalobkyně pro kolizi právní zástupkyně žalobkyně, přeodročeno na den 18. 2. 2016. Jednání dne 18. 2. 2016 proběhlo, usnesení soudu I. stupně se potvrzuje. Je to odvolání žalobkyně proti usnesení ze dne 23. 3. 2015. Soud vyzývá žalované k zaplacení soudního poplatku za odvolání ze dne 19. 6. 2014, dne 2. 6. 2016, a následně odvolací řízení zastavuje dne 20. 6. 2016. Žalovaní podávají návrh na zrušení tohoto usnesení dne 22. 6. 2016, odvolání žalovaných. Spis předložen odvolacímu soudu dne 11. 7. 2016, který usnesení okresního soudu o zastavení řízení ze dne 20. 6. 2016 mění tak, že odvolací řízení se nezastavuje, dne 13. 6. 2016, protože odvolání žalovaných poplatkové povinnosti nepodléhá. Spis předložen s rozhodnutím k odvolání dne 24. 8. 2016, s tím, že Krajský soud v Hradci Králové vyzývá odvolatele, žalované, že bylo mezi tím provedeno zajištění důkazu ohledáním, zda trvají na odvolání. Žalovaní dne 21. 11. 2016 uvádějí, že trvají na odvolání. Odvolací soud rozhoduje dne 22. 11. 2016, že napadeným usnesením ze dne 18. 6. 2014, kterým rozhodl o zajištění důkazu, se potvrzuje. Dovolání žalovaných proti rozhodnutí krajského soudu ze dne 22. 11.2016, ze dne 21. 2. 2017. Nařízeno jednání na den 4. 4. 2017, odročeno z důvodu kolize právního zástupce žalovaných. Soud vyzývá žalované k předložen důkazů ve lhůtě 3 týdnů dne 3. 3. 2017. Žalovaní se vyjadřují dne 28. 3. 2017. Jednání dne 4.4.2017, odročeno na neurčito za účelem rozhodnutí o dovolání ze strany žalované. Při jednání čteny pouze listinné důkazy. Zpětvzetí dovolání žalovaných ze dne 18. 4. 2017. Spis předložen dovolacímu soudu dne 2. 5. 2017. Dovolací řízení se zastavuje dne 20. 6. 2017. Spis vrácen Okresnímu soudu v Semilech dne 3. 7. 2017. Nařízeno jednání na den 22. 8. 2017, vyhlášen rozsudek, že žaloba se zamítá. Vydán doplňující rozsudek dne 30. 8. 2017, že žalobkyně je povinna do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit náklady řízení České republice. Žalobkyně podává odvolání dne 18. 9. 2017. Soud vyzývá žalobkyni k zaplacení soudního poplatku dne 27. 9. 2017. Žalobkyně žádá o osvobození od soudního poplatku dne 27. 9. 2017. Soud přiznává částečné osvobození v rozsahu jedné poloviny dne 11. 10. 2017 a žalobkyně zaplatila soudní poplatek z odvolání dne 18. 10. 2017. Vyjádření žalovaných k odvolání žalobkyně dne 15. 11. 2017. Spis předložen odvolacímu soudu dne 29. 11. 2017. Spis vrácen bez věcného rozhodnutí o podaném odvolání dne30 .1.2018, výrok je třeba doplnit o rozhodnutí o žalobkyní požadovaném úroku. Soud prvního stupně vydává doplňující rozsudek dne 13. 2. 2018. Podáno odvolání žalobkyní dne 19. 2. 2018. Spis předložen odvolacímu soudu dne 14. 3. 2018. Nařízeno jednání na den 23. 4. 2018, právní zástupkyně žalobkyně z důvodu nemoci žádá o odročení, přeodročeno na den 16. 5. 2018. Právní zástupkyně žalobkyně žádá o přeodročení z důvodu kolize. Přeodročeno na den 23. 5. 2018. Žalovaní žádají o přeodročení z důvodu kolize jejich právního zástupce. Přeodročeno na den 11. 6.2018. Dne 11. 6. 2018 jednání proběhlo, odročeno na vyhlášení rozhodnutí na den 12. 6. 2018, kdy rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena soudu I. stupně. Argumenty, které okresní soud vedly k zamítnutí žaloby, neobstojí, dostatečné důvody pro výjimečný závěr, že výskyt dřevomorky potažmo v důsledku toho významně snížená životnost domu v daném případě vadou není, tu nejsou. Zda šlo o vadu zjevnou, zde není právně významné, a zároveň je splněna podmínka, že vada ve smyslu § 597 odst. 1 občanského zákoníku vyšla najevo dodatečně. Soud I. stupně nyní na podkladě provedených důkazů, popřípadě důkazů, které účastníci ke svým již předneseným nebo doplněným tvrzením ještě navrhnou, k čemuž je kvůli třeba vést postupem podle § 118a odst. 1, 2, 3 o.s.ř., především vezme v potaz, případně upřesní a vyhodnotí rozsah napadení domu dřevomorkou v době uzavření kupní smlouvy. Neshledá-li, že jde o výše zmíněný zcela výjimečný případ, tedy že by byl výskyt houby tak nepatrný, že o vadu prodávaného objektu z tohoto důvodu jít nemohlo, z hlediska relevantních kritérií, posoudí žalovanými zpochybňovanou přiměřenost žalobkyní požadované slevy z kupní ceny. Dne 8. 11. 2018 soud vyzývá účastníky, aby sdělili, zda lze očekávat jejich mimosoudní dohodu v reálné době. Žalovaní uvádějí dne 27. 11. 2018, že jsou ochotni uhradit obvyklé náklady na odstranění dřevomorky. Soud ustanovuje znalce dne 21. 1. 2019, aby do 6 týdnů stanovil obvyklou cenu oprav domu. Dne 28. 1. 2019 odepírá znalec znalecký posudek, neboť byl pro obor stavebnictví, odvětví stavby obytné, kdy vymezený úkol především v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, tedy nepatří do oboru znalecké činnosti. Soud dne 14. 2. 2019 zprošťuje znalce a ustanovuje nového znalce k podání znaleckého posudku. Znalec dne 22. 2. 2019 sděluje, že nemůže podat znalecký posudek z důvodu zdravotního stavu. Soud dne 8. 3. 2019 zprošťuje znalce a ustanovuje nového znalce k podání znaleckého posudku do 8 týdnů. Žalobkyně sděluje dne 6. 5. 2019, že znalec se jí dosud vůbec neozval, tedy má za to, že nebude schopen jej vypracovat. Znalec podává znalecký posudek dne 19. 8. 2019, rozesílán soudem dne 28. 8. 2019. Žalobkyně se vyjadřuje ke znaleckému posudku dne 9. 10. 2019. Znalec se vyjadřuje k námitkám žalobkyně dne 11. 12. 2019. Soud přiznává znalci znalečné dne 18. 12. 2019. Znalec se odvolává proti výši znalečného dne 10. 1. 2020. Protokol o jednání před soudem dne 28. 1. 2020, proběhlo jednání, vyslechnut znalec, odročeno na neurčito za účelem doplnění dokazování. Rozhodnuto o znalečném dne 12. 2. 2020. Doplnění dokazování ze strany žalobkyně ze dne 27. 2. 2020. Další jednání dne 23. 7. 2020, čteny listinné důkazy a odročeno na vyhlášení rozsudku na den 29. 7. 2020, kdy přiznána částka žalobkyni 257 457 Kč s příslušenstvím a zamítnuta co do částky 60 882 Kč s příslušenstvím. Žalovaní podávají odvolání dne 22. 9. 2020. Soud vyzývá žalované k zaplacení soudního poplatku dne 24. 9. 2020. Zaplacen dne 9. 10. 2020. Žalobkyně se vyjadřuje k odvolání dne 27. 10. 2020. Spis předložen k rozhodnutí odvolacímu soudu dne 18. 11. 2020. Dne 25. 1. 2021 rozhodnuto tak, že rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje, s právní mocí dne 3. 3. 2021, výrok I., II.

5. Po právní stránce posoudil soud věc podle § 1, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 31a OdpŠk. Dále podle čl. 6 odst. 1 věty první a čl. 41 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále " Úmluva“). Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou OdpŠk, provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a OdpŠk). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Při stanovení výše odškodnění je nutné vycházet z kritérií ustavených judikaturou ESLP. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud I. stupně posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek ESLP ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005, § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (rozsudek ESLP ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005, z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána).

6. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavením (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 38/2000). Kritérii pro posuzování přiměřenosti lhůty jsou na jedné straně zájem stěžovatele na rychlém vyřízení věci a na straně druhé obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Je třeba dále uvést, že neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Nemajetková újma se v zásadě neprokazuje, vzniká samotným porušením základních práv a svobod, jde o vyvratitelnou domněnku, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 862/10).

7. Po provedeném dokázání dospěl soud k závěru, že délku posuzovaného řízení je třeba posoudit již jako nepřiměřenou. Vycházel přitom nejen z celkové délky řízení 9 let a 7 měsíců. Soud má za to, že již vzhledem k samotné délce řízení nepostačuje poskytnutí zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, ale je namístě poskytnout žalobkyni zadostiučinění v penězích. Porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena dotčeným osobám imateriální újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk. Je pak věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 958/2009).

8. Při určení výše odškodnění v daném případě soud vycházel ze základní částky 15 000 Kč ročně, za prvé dva roky v poloviční výši (s přihlédnutím k tomu, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá) v souladu se Stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, tj. 140 000 Kč (120 000 + 7 x 1 250), tuto dále modifikoval v souladu s kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk.

9. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 675/2013, uvedl, že„ složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání. Soud základní částku ponížil o 20 % z důvodu skutkové složitosti, jednalo se o problematiku vad předmětu koupě, tedy problematiku skutkově složitou, věc bylo třeba odborně posoudit, ustanovit znalce, a pro počet stupňů soudní soustavy o 20 %, které se na rozhodování v dané věci podílely, věc byla opakovaně řešena soudem I. stupně, odvolacím soudem (meritorně každý 4x). V tomto směru zasáhli účastníci řízení do délky namítaného řízení tím, že využívali svého procesního práva podávat opravné prostředky a věc byla tedy projednávána na více stupních soudní soustavy. Ovšem řízení na více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí, zároveň je však třeba přihlédnout k tomu, z jakého důvodu byla věc na více stupních soudní soustavy projednávána. Zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení soudů nižších stupňů (srov. NS sp. zn. 30 Cdo 1112/2011). Soud nijak nerozporuje, že účastníci měli jistě právo podávat opravné prostředky, nicméně je třeba zdůraznit, že i za ideálního stavu postupu v soudním řízení jejich projednání určitou dobu trvá a tato doba nemůže jít k tíži postupu orgánu veřejné moci. Dovolací soud v rozsudku ze dne 15.12.2010 sp.zn. 30 Cdo 2138/2009 vyložil že tam, kde se bude složitost věci projevovat velkým množstvím uplatněných nároků a zároveň i tím, že bude řízení vedeno ve více než dvou stupních soudní soustavy, je třeba obě tyto skutečnosti vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám o sobě přispívá k prodloužení délky projednávání věci. Dále soud ponížil základní částku z důvodu procesní složitosti o 5 %. Soudy museli rozhodovat o jednotlivých procesních nárocích (o návrhu na osvobození od soudních poplatků, o zajištění důkazů apod.).

10. V jednání poškozené důvody pro další modifikaci soud neshledal. Nejvyšší soud vysvětlil, že„ poškozený může přispět k prodloužení délky projednávání věci podáním vadné či neúplné žaloby nebo jiného procesního úkonu, které si vyžádá potřebu jeho opravení či doplnění, častými změnami předmětu sporu nebo upřesněním či doplňováním svých podání (viz rozsudek ESLP ve věci Patta proti České republice ze dne 18. 4. 2006, č. 12605/02, § 67). Může k délce řízení přispět rovněž tím, že využívá žádostí (např. o osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce), námitek (například podjatosti, místní či věcné nepříslušnosti soudu) a opravných prostředků (řádných či mimořádných), které mu právní řád poskytuje. Může také přispět k prodloužení řízení tím, že podá žalobu u nepříslušného soudu. Tyto skutečnosti však nelze účastníkovi přičítat k tíži (rozsudek ESLP ve věci Patta proti České republice ze dne 18. 4. 2006, č. 12605/02, § 69), nelze je ale přičítat k tíži ani státu (rozsudek ESLP ve věci Vladimír Dostál proti České republice ze dne 25. 5. 2004, č. 52859/99, § 220), je-li na vzniklou situaci ze strany soudu adekvátně reagováno.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). K tíži (ve smyslu hodnocení kritéria jednání poškozeného) lze poškozenému přičítat zejm. nečinnost (nereagování na výzvy soudu), kterou přispěl k prodloužení délky řízení. Procesní aktivitu, jakkoliv objektivně vedla k prodloužení řízení, lze naopak poškozenému k tíži přičítat jen výjimečně (typicky v případech obstrukčních aktivit a tedy zneužívání procesních práv); to však neznamená, že by zvýšenou procesní aktivitu účastníků, projevivší se zpravidla jeho vyšší složitostí, nebylo možné hodnotit v rámci kritéria složitosti řízení podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3725/2014). Žalobce se na celkové délce řízení ve smyslu nečinnosti či obstrukcí nepodílel. Žalobkyni nelze upírat možnost využití procesních prostředků k uplatnění jejích práv. Žalobkyně reagovala na výzvy soudu k doplnění včas, její jednání nelze označit za obstrukční.

11. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, má za to, že nepostupovaly plynule a účelně, a to zejména soud prvního stupně. Ve věci byl nesprávně vydán rozsudek pro uznání, ačkoliv k tomuto postupu nebyly splněny zákonné podmínky, rovněž další rozsudek ve věci ze dne 30. 4. 2013 byl zrušen odvolacím soudem pro závažné procesní pochybení. Tímto došlo k závažnému prodloužení řízení. Soud proto zvýšil základní částku o 30 % z důvodu postupu soudu.

12. Posouzení kritéria významu řízení pro žalobkyni (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk). Nejvyšší soud již dříve dovodil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, že určité druhy řízení mají pro účastníky větší význam, než řízení jiná. Jde především o věci trestní, které v obecné rovině negativně ovlivňují a zatěžují osobní život trestně stíhaného (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005), věci opatrovnické (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právní spory (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédskuze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, § 39). Mezi tato řízení předmětné řízení nepatří. Soud proto základní částku nesnižoval, ani nenavyšoval.

13. Po zhodnocení veškerých výše uvedených kritérií dospěl k závěru, že žalobkyni náleží odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši přiznané žalovanou (128 750 Kč - 20 % skutková složitost, 5 % procesní složitost, 20 stupně soudní soustavy a + 30 % postup soudu = 109 438 Kč) Soud proto žalobu ve výroku I. jako nedůvodnou zamítl.

14. Co se týče výše přiznaného zadostiučinění, soud rovněž odkazuje na judikaturu ESLP, např. na rozsudek Apicella proti Itálii ze dne 29. 3. 2006, na základě něhož lze dosvědčit, že ESLP plně akceptuje, že částky přiznávané na vnitrostátní úrovni mohou být na podstatně nižší úrovni než částky přiznané na základě článku 41 Úmluvy, neboť využití vnitrostátního prostředku nápravy představuje pro stěžovatele vždy dostupnější a snadnější způsob, jak dosáhnout náhrady újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, a zároveň v rámci rozhodování o odškodnění na vnitrostátní úrovni je možno lépe odrazit životní úroveň v dané zemi a její konkrétní specifika.

15. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení, a to takto: ve výši 3 režijních paušálů 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. za vyjádření k žalobě, přípravu k jednání a účast na jednání dne 15. 12. 2021 Celkem 900 Kč.