25 C 69/2021-87

Rubrum

Okresní soud v Karviné rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Chowaniece a přísedících Ing. Miroslavy Veselkové a Bc. Dagmar Vaňkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dle § 52 písm. e) zákoníku práce takto:

Výrok

I. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. e) zákoníku práce ze dne 4. 2. 2021 doručená žalobkyni dne 16. 2. 2021, je neplatná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení 20 328 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem [adresa].

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné částku 14 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou soudu 16. 3. 2021 se žalobkyně domáhala určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne 4. 2. 2021 dle § 52 písm. e) zákoníku práce doručená žalobkyni dne 16. 2. 2021, je neplatná. Žalovaná nesouhlasila s tím, že není schopna vykonávat práci [anonymizována tři slova] pro obecné onemocnění, ale z důvodu následku pracovního úrazu ze dne 14. 11. 2019. Pro následky pracovního úrazu žalobkyni byl přiznán invalidní důchod.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, když především z lékařského posudku ze dne 4. 2. 2021 vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb JUDr. [jméno] [příjmení] vyplývá, že žalobkyně vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost konat dosavadní práci. Ze zdravotní dokumentace žalobkyně dále vyplývá, že u žalobkyně je přítomný chronický algický vertebrogenní syndrom LS páteře na podkladě degenerativních změn páteře. Žalovaná byla tedy názoru, že příčinou ztráty zdravotní způsobilosti k výkonu práce není tzv. úrazový děj ze dne 14. 11. 2019, který pokud skutečně nastal, mohl pouze přechodně zvýšit stav již dříve zjištěného chronického páteřního onemocnění žalobkyně, nýbrž nemoc obecné povahy. Nejde tedy o následek tvrzeného pracovního úrazu. Pokud žalobkyně poukazuje na úrazový děj ze dne 14. 11. 2019, pak sice byl vypsán„ záznam o úrazu“, nicméně již z tohoto záznamu je patrné, že žalobkyně o svých zdravotních problémech nikoho z nadřízených neinformovala, tedy pracovní úraz nebyl nahlášen ani sepsán v době, kdy se měl údajně stát. Předmětnou událost ale řešila [anonymizováno] pojišťovna, kdy spis této pojistné události byl pojišťovnou zaslán se souhlasem žalobkyně soudnímu znalci a poradci k odbornému posouzení. Závěr, který pojišťovna obdržela a s nímž byla žalobkyně seznámena, zní – při události dne 14. 11. 2019 se nejednalo o pracovní úraz, nýbrž o postupný rozvoj recidivujícího algického vertebrogenního syndromu bederní páteře na podkladě degenerativních změn. Žalobkyni nebylo přiznáno bolestné ani ztížení společenského postavení.

3. Účastníci učinili nesporným, že žalobkyni u žalované vznikl pracovní poměr 1. 8. 2007 jako [anonymizována tři slova] s místem výkonu práce [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec] – [část obce] na dobu určitou do 10 dnů po ukončení pracovní neschopnosti paní [příjmení]. Žalobkyni u žalované se dne 9. 10. 2018 přihodil pracovní úraz, který byl řádně nahlášen a byl sepsán záznam o úraze. Tento pracovní úraz byl řádně odškodněn. Ve čtvrtek dne 14. 11. 2019 žalobkyně měla směnu od 6:00 hodin do 14:00 hodin. V pátek dne 15. 11. 2019 žalobkyně měla noční směnu 11,5 hodiny, kterou odpracovala. Od 18. 11. 2019 do 31. 1. 2021 byla žalobkyně v pracovní neschopnosti. Žalovaná dala žalobkyni výpověď podle § 52 písm. e) zákoníku práce na základě lékařského posudku ze dne 4. 2. 2021, kterou žalobkyně převzala osobně dne 16. 2. 2021. Dopisem ze dne 25. 2. 2021 žalobkyně žalované sdělila, že výpověď považuje za neplatnou. Tento dopis žalovaná obdržela dne 25. 2. 2021.

4. Soud provedl důkaz zprávou z neurologické ambulance [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec] – [část obce] ze dne 19. 8. 2014, záznamem ze dne 29. 10. 2018 o úrazu ze dne 9. 10. 2018, záznamem z jednání odškodňovací komise žalované ze dne 1. 11. 2018, vyrozumívacím dopisem ze dne 10. 6. 2019 pojišťovny [anonymizováno] k pracovnímu úrazu ze dne„ 10. 10. 2018“, zápisem v knize úrazu a drobných poranění ze dne 16. 11. 2019, záznamem o úraze ze dne 21. 2. 2020 k pracovnímu úrazu ze dne 14. 11. 2018, sdělení [anonymizováno] pojišťovna ze dne 18. 1. 2021, hlášením pracovního úrazu pro uplatnění nároku z důchodového pojištění ze dne 30. 11. 2020, posudkem o zdravotním stavu, lékařem [stát. instituce] JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 26. 11. 2020, rozhodnutím o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby [stát. instituce] ze dne 10. 12. 2020, lékařským posudkem o pracovně lékařské prohlídce vystaveným MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 4. 2. 2021, výpovědí z pracovního poměru ze dne 4. 2. 2021, posudkem o invaliditě vypracovaným MUDr. [jméno] [příjmení] z [stát. instituce] ze dne 24. 2. 2021, lékařským potvrzením MUDr. [jméno] [příjmení] z neurologické ambulance ze dne 10. 2. 2021, rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 4. 2021, odborným posouzením pro [právnická osoba] vypracované MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 2. 11. 2021, znaleckým posudkem znalce [celé jméno znalce] z oboru zdravotnictví, specializace posudkové lékařství ze dne 20. 12. 2021.

5. Soud nepřipustil návrh žalované na provedení výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], která vyhotovila posudek o lékařské prohlídce ze dne 4. 2. 2020, která se měla vyjádřit k tomu, zda u žalobkyně se jedná o obecnou nemoc. Žalovaná současně souhlasila s vypracováním znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství, který na návrh žalobkyně byl vypracován znalcem [příjmení] [celé jméno znalce], [příjmení] z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství s možností přizvání konzultanta z oboru zdravotnictví odvětví neurologie.

6. Žalobkyně navrhovala, aby soud provedl výslech svědkyně [jméno] [příjmení], která žalobkyni pomáhala s manipulací s pacientem dne 14. 11. 2019, o čemž svědčí záznam o úrazu ze dne 2. 12. 2019, a dále nechť je předvolána sestra či sanitářka, která vykonávala se žalobkyní noční směnu v pátek dne 15. 11. 2019, tedy v den, po dni, ve kterém mělo dojít k pracovnímu úrazu žalobkyně. Soud tyto návrhy žalobkyně nepřipustil, když byly navrženy až po koncentraci.

7. Po provedeném dokazování z hlediska skutkového stavu bylo soudu prokázáno, že žalobkyni u žalované vznikl pracovní poměr 1. 8. 2007 jako [anonymizována dvě slova] pracovním s místem výkonu práce [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec] – [část obce], na dobu určitou do 10 dnů po ukončení pracovní neschopnosti paní [příjmení]. Poté pracovní poměr žalobkyně trval nadále. U žalobkyně proběhla dne 27. 7. 2007 vstupní prohlídka, dále byly prováděny preventivní a periodické prohlídky 5. 5. 2009, 5. 5. 2010, 11. 5. 2011, 6. 6. 2012, 7. 5. 2013, 29. 4. 2014, 20. 4. 2015, 18. 4. 2016, 31. 7. 2017 a 31. 8. 2018. Všechny tyto pracovně lékařské posudky konstatují, že je žalobkyně„ zdravotně způsobilá práci [anonymizováno], k práci v noci s biologickou, chemickou a fyzickou zátěží bez omezení“. Zprávou z neurologické ambulance ze dne 19. 8. 2014 bylo zjištěno, že žalobkyně byla vyšetřena s tím, že uvedla, že včera (18. 8. 2014) při zvedání pacientky ji seklo v kříži. Žalobkyně pracovní úraz nenahlásila. Žalobkyně byla v dočasné pracovní neschopnosti od 25. 8. 2014 do 2. 11. 2014. Dne 9. 10. 2018 se žalobkyni u žalované přihodil pracovní úraz, který byl řádně nahlášen a byl sepsán záznam o úraze. Tento záznam o úrazu byl sepsaný dne 29. 10. 2018 a je v něm uvedený úrazový děj:„ Žalobkyně v den úrazu prováděla každodenní pracovní činnost [anonymizováno] u jedné z pacientek, která vážila cca 140 kg, zjistila, že pacientka nepohodlně leží v posteli. Pacientka byla částečně imobilní, proto jí při posunutí v posteli potřebovala částečnou dopomoc druhé osoby. Pacientka byla nepohodlně sesunutá ve spodní části postele, proto jí bylo potřeba posunout v posteli výše a zajistit její pohodlí. Žalobkyně si na pomoc zavolala spolupracovnici [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [jméno] nejprve dali v posteli do vodorovné polohy, za pomocí polohovací položky jí pak chtěly posunout výše. Při této činnosti u žalobkyně došlo k náhlé bolesti mezi lopatkami a bolesti páteře. Tuto skutečnost zaznamenala i její kolegyně, která viděla u žalobkyně bolestivý výraz tváře. Přesto společnými silami dali pacientku do požadované polohy.“ Jako svědkyně úrazu je uvedená [jméno] [příjmení]. Žalobkyně byla v příčinné souvislosti s tímto pracovním úrazem v dočasné pracovní neschopnosti od 10. 10. 2018 do 31. 3. 2019. Ve čtvrtek dne 14. 11. 2019 žalobkyně měla směnu od 6:00 hodin do 14:00 hodin. Dne 14. 11. 2019 se žalobkyni měl přihodit pracovní úraz, po kterém nebyl bezprostředně sepsán záznam o úrazu. V knize úrazů a drobných poranění ze dne 16. 11. 2019 je uveden záznam o úrazu ze dne 14. 11. 2019 v 13:10 hodin, ve kterém je uvedeno, že žalobkyně manipulovala s pacientem paraplegikem z vozíku na postel. Jako svědek je uvedena [příjmení], která tento záznam v knize úrazů a drobných poranění podepsala. O pracovním úrazu ze dne 14. 11. 2019 byl sepsán záznam o úrazu 2. 12. 2019, ve kterém je úrazový děj uveden následovně:„ [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně] ve čtvrtek 14. 11. 2019 ve 13:10 hodin přemisťovala částečně imobilního pacienta z vozíku do postele na pokoji chirurgického oddělení. Při tomto úkonu ji pomáhala ošetřovatelka [jméno] [příjmení] Pacient nebyl schopen nijak pomoci. Při tomto úkonu pocítila diskomfort v oblasti zad. O této skutečnosti řekla až [jméno] [příjmení] po chvíli na chodbě, kdy stála opřená o stěnu a na dotaz [jméno], co jí je, jí odpověděla, že jí bolí záda. Směnu odpracovala do konce, tj. do 14:00 hodin. I přesto, že na oddělení na sesterně byla přítomna staniční sestra paní [příjmení], ji o těchto potížích neinformovala. V pátek 15. 11. 2019 přišla na noční směnu (11,5 hod.), kterou řádně odpracovala. Na této směně si sama sepsala pracovní úraz do Knihy úrazů, který pak ráno nechala [jméno] [příjmení] jako svědkovi podepsat. Odešla domů, aniž by informovala o svých zdravotních problémech svou nadřízenou na směně. Z domu pak volala staniční sestře, že na sobotní plánovanou směnu, tj. 16. 11. 2019 (11,5 hod.), nepřijde. Opět jí o sepsání pracovního úrazu nic neřekla. Paní [celé jméno žalobkyně] se pak 18. 11. 2019 osobně dostavila do kanceláře vrchní sestry a předala pracovní neschopnost vystavenou od lékaře (neurologa) s datem pracovní neschopnosti od 18. 11. 2019. Staniční sestra rovněž 18. 11. 2019 rovněž ráno předala vypsaný [celé jméno žalobkyně] záznam z knihy úrazů a podrobných poranění. Tato skutečnost byla pak vrchní sestrou nahlášena OZO BOZP panu [příjmení] v [anonymizováno] [obec]. Na dotaz, proč si nezavolali na přemístění pacienta ještě dalšího pracovníka, odpověděla paní [jméno] [příjmení], že si myslely, že pacienta přemístí bez problémů ve dvojici. Pracovní úraz nebyl nahlášen a ani sepsán v době, kdy se stal. Zaměstnankyně odpracovala směnu do konce a přišla na následnou noční, kterou odpracovala bez omezení. Až na této směně si pak formulář (KÚ) vypsala. Záznam o úrazu [jméno] [příjmení] podepsala. V hlášení pracovního úrazu pro uplatnění nároku z důchodového pojištění ze dne 30. 11. 2020 je uvedeno, že dne 14. 11. 2019 došlo k pracovnímu úrazu žalobkyně jako [anonymizováno] s úrazovým dějem„ Při překládání paraplegika z vozíku na postel jí seklo v zádech, bolest + pálení“. Hlášení je podepsáno [jméno] [příjmení] a vrchní sestrou žalované [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalobkyně byla dočasně pracovně neschopna od 18. 11. 2019 do 31. 1. 2021 [právnická osoba] přípisem ze dne 18. 1. 2021 dospěla k závěru, že při události dne 14. 11. 2019 se nejednalo o pracovní úraz, nýbrž o postupný rozvoj recidivujícího algického vertebrogenního syndromu bederní páteře na podkladě degenerativních změn. Přitom pojišťovna vycházela z odborného posouzení ze dne 2. 1. 2021 vypracované Mgr. [jméno] [příjmení], poradcem a soudním znalcem. V posudku o zdravotním stavu JUDr. [jméno] [příjmení] pro Okresní správu sociálního zabezpečení v [obec] ve věci žádosti o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu k závěru, že u žalobkyně se jedná o chronický algický vertebrogenní syndrom LS páteře na podkladě degenerativních změn páteře. Na základě lékařského posudku o pracovně lékařské prohlídce vystaveného MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 4. 2. 2021 byla žalobkyně uznána zdravotně způsobilá k výkonu práce [anonymizováno] s podmínkou„ bez delšího stání, chůze, sezení, bez práce ve vynucených polohách, neschopna zvedání těžších břemen, chůze v nerovném terénu, práce v nepříznivých klimatických podmínkách. Žalovaná dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru ze dne 4. 2. 2021, a to na základě lékařského posudku ze dne 4. 2. 2021, vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb, ze kterého vyplývá, že žalobkyně vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost konat dále dosavadní práci. Výpověď jí byla dána podle § 52 písm. e) zákoníku práce. Výpověď z pracovního poměru žalobkyně převzala osobně dne 16. 2. 2021. Dle posudku o invaliditě Okresní správy sociálního zabezpečení v [obec] vypracovaným MUDr. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že u žalobkyně dnem 11. 1. 2021 vznikla invalidita I. stupně. Bylo provedeno posudkové zhodnocení – jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav u šedesátileté [anonymizováno]. Rozhodující příčinou, která má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti, je chronický algický vertebrogenní syndrom LS páteře na podkladě degenerativních změn páteře. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti je hodnocena 35 % vzhledem k tíži onemocnění a profesi. MUDr. [jméno] [příjmení] z neurologické ambulance potvrdil lékařským potvrzením ze dne 18. 2. 2021, že žalobkyně je dlouhodobě léčena pro následky úrazu ze dne 14. 11. 2019. Není proto schopna vykonávat svou dosavadní práci. Dle závěrů LPK poklesla její pracovní schopnost o 35 %. Od 1. 2. 2021 byl žalobkyni přiznán invalidní důchod pro invaliditu 1. stupně. Dopisem ze dne 25. 2. 2021 žalobkyně žalované sdělila, že výpověď považuje za neplatnou. Tento dopis žalovaná obdržela dne 25. 2. 2021.

8. Z odborného posouzení ze dne 2. 1. 2021, vyhotovené pro [právnická osoba] [jméno] [příjmení], poradcem a soudním znalcem, bylo zjištěno, že MUDr. [jméno] [příjmení] dospěla k závěru, že žalobkyně v profesi [anonymizováno] přemisťovala údajně dne 14. 11. 2019 částečně imobilního pacienta z vozíku do lůžka a pomáhala jí pečovatelka. V uvedený den pocítila„ diskomfort“ v oblasti zad. Směnu dokončila, i směnu další den a teprve 18. 11. 2019 navštívila neurologa. V zaměstnání si sama zapsala pracovní úraz do Knihy úrazů, neinformovala ani staniční sestru. Žalobkyně trpí bolestmi zad, dle dokumentace cca od roku 2000 již v roce 2014 absolvovala CT bederní páteře, při kterém byly potvrzeny degenerativní změny v oblasti L5/S1 s prominencí disku 3 mm. Na CT v roce 2018 již popsány poměrně pokročilé degenerativní změny v etáži L3/4 a L5/S1 s osteoprodukcemi a mírnou impresí durálního vaku. Akutní blok jí v roce 2018 byl odškodněn jako pracovní úraz, i když dle zdravotní dokumentace přišla původně pro obecné bolesti zad. Jednalo se o recidivující algický vertebrogenní syndrom bederní páteře s levostrannou prevalencí na podkladě degenerativních změn osového skeletu. Stejný začátek potíží v podobě uváděného diskomfortu v oblasti zad je datován 14. 11. 2019. V případě pokročilých degenerativních změn v několika etážích bederní páteře, později i potíže v oblasti hrudní a krční páteře, pro které je dosud v pracovní neschopnosti, nejsou pracovním úrazem ve vlastním slova smyslu. Z pracovně lékařského hlediska je recidivující algický syndrom v lumbosakrálním úseku páteře pouze zhoršením příznaků v rámci projevu dlouhodobě přítomných chronických degenerativních změn celého páteřního segmentu. Žalobkyně není schopna větší fyzické zátěže, zvedání těžších břemen, práce ve vynucených polohách a nepříznivých klimatických podmínkách. Pokud nedojde ke změně pracovního zařazení, budou se páteřové potíže opakovat v kratších časových intervalech. Samotný pouhý„ diskomfort“ v oblasti páteře při takto pokročilých degenerativních změnách není pracovním úrazem, příčina potíží je obecná. Žalobkyně uváděla vznik„ diskomfortu“ v oblasti zad dne 14. 11. 2019. Jednalo se o postupný rozvoj recidivujícího algického vertebrogenního syndromu bederní páteře s levostrannou prevalencí na podkladě pokročilých degenerativních změn osového skeletu. MUDr. [jméno] [příjmení] dospěla k závěru, že se nejednalo o pracovní úraz.

9. Ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem [celé jméno znalce], z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství, bylo zjištěno, že znalec dospěl k těmto závěrům. Z lékařské dokumentace žalobkyně je nezpochybnitelné, že měla žalobkyně zdravotní problémy s páteří již od roku 2000, funkční potíže s páteří během let gradovaly a chronifikovaly. Jde o degenerativní proces páteřních struktur ve smyslu chronického vertebrogenního algického syndromu s opakovanými akutními blokádami v oblasti dolní (LS) páteře. Pracovní úraz ze dne 9. 10. 2018 zanechal trvalé následky na zdraví žalobkyně. Došlo ke zhoršení hybnosti páteře a staticko-dynamické nedostatečnosti zvláště dolní páteře v segmentu bederním a křížovém. Postižení páteře bylo diagnostikováno ještě před pracovním úrazem 9. 10. 2018. Páteř byla postižená chronickým algickým vertebrogenním syndromem s recidivujícími bloky LS úseku páteře v roce 2000, 2011, 2014. Zhoršila se degenerativní spondylochondróza (degenerativní změny na chrupavkách meziobratlových plotének) s progresí regresivních změn páteřních struktur. Úraz ze dne 9. 10. 2018 byl jednou z hlavních příčin zhoršení zdravotního stavu. Objektivizaci stavu poskytuje obraz CT ze dne 12. 10. 2018. Událost ze dne 14. 11. 2019 jeví všechny znaky pracovního úrazu. Úrazovým dějem byla nadměrná fyzická zátěž vnějším působením – zvednutím břemene ve vynucené poloze. Zcela určitě se tento úraz podílel na dalším zhoršení zdravotního stavu ve smyslu další úrovně zhoršení postižení páteře. Dle vyšetření CT ze dne 30. 10. 2020 došlo zhoršením degenerativní spondylochondrózy meziobratlových plotének v bederním úseku, kde již dochází k protruzi (výhřezu) části bederních plotének s tlakem na míšní struktury. Tento úraz je jednou z hlavních příčin dovršující zdravotní postižení páteře. Jinak řečeno, opakované násilné přetížení zad významně zhoršuje postižení páteřních struktur, snižuje funkční schopnost osového skeletu a vede k významnému poklesu pracovní schopnosti s dlouhodobým pozbytím schopnosti konat dosavadní práci v pozici [anonymizována tři slova] nebo obdobných, fyzickou náročností srovnatelných prací. Dočasná pracovní neschopnosti žalobkyně od 18. 11. 2019 do 31. 1. 2021 byla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem žalobkyně ze dne 14. 11. 2019. U žalobkyně se rozvíjel patologický stav páteře již od roku 2000. Opakovaně došlo fyzickou námahou, resp. zvedáním břemene k akutním blokádám dolního úseku páteře. Pracovní úraz ze dne 9. 10. 2018 jako rozhodná příčina prohloubil chronické postižení páteře a pracovní úraz ze dne 14. 11. 2019 potencoval regresivní vývoj patologie páteřních struktur. Léčba sice částečně, avšak pouze přechodně zlepšila funkční schopnosti. Oba pracovní úrazy nelze považovat jen za mechanismus přechodně zhoršující zdravotní stav. U žalobkyně se na základě obou pracovních úrazů prokazatelně zhoršila strukturální patologie páteře, což je objektivizováno a verifikováno obrazovým vyšetřením CT páteře z 22. 9. 2014, z 12. 10. 2018 a 30. 10. 2020. Došlo ke zhoršení funkčního stavu páteře do tzv. dlouhodobě nepříznivého stavu s poklesem pracovní schopnosti ve výši 35 %, tzn. invalidity 1. stupně. Znalec nesouhlasil se stanoviskem pojišťovny ze dne 18. 1. 2021, že„ při události ze dne 14. 11. 2019 se nejednalo o pracovní úraz, nýbrž o postupný rozvoj recidivujícího algického vertebrogenního syndromu bederní páteře na podkladě degenerativních změn.“ Názorem znalce je to, že úrazový děj 14. 11. 2019 splňuje definici pracovního úrazu. Posudek [stát. instituce] MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 26. 11. 2020 byl vypracován za účelem prodloužení výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby výplaty nemocenského. Na základě zdravotního stavu žalobkyně doporučil posudkový lékař [stát. instituce] prodloužit podpůrčí dobu výplaty nemocenského do 31. 1. 2021. Dále doporučil pokračovat v léčbě, po ukončení dočasné pracovní neschopnosti doporučil posoudit pracovně lékařskou prohlídkou zdravotní způsobilost k dosud konané práci a doporučil zvážit posouzení zdravotního stavu k stanovení poklesu pracovní schopnosti ve smyslu invalidity. Na základě žádosti žalobkyně o posouzení zdravotního stavu za účelem invalidity byla tato dne 4. 2. 2021 posouzena posudkovým lékařem lékařské posudkové služby Okresní správy posudkového zabezpečení [obec] MUDr. [jméno] [příjmení]. Příčinou dlouhodobě nepříznivého stavu, který vedl k invaliditě je postižení páteře ve smyslu chronického algického vertebrogenního syndromu. Jedná se o lehké až středně těžké funkční postižení více úseků páteře se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, s projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení a omezenými některými denními aktivitami. Pro toto postižení je platnou vyhláškou stanoven pokles pracovní schopnosti v intervalu 30 – 40 %. Posudkový lékař stanovil posudkový závěr tak, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E., položce 1. c) přílohy k vyhlášce [číslo] Sb., pro které stanovil míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 35 %. Na základě Posudku o invaliditě byl žalobkyni přiznán invalidní důchod v 1. stupni invalidity. Pro posouzení invalidity nemá význam to, zda se jedná či nejedná o pracovní úraz či obecné onemocnění, ale hodnotí se míra poklesu pracovní schopnosti dle celkového funkčního stavu páteře žalobkyně.

10. Vzhledem k tomu, že se jedná o výpověď z pracovního poměru ze dne 4. 2. 2021, kterou žalobkyně osobně převzala dne 16. 2. 2021, je nutno tuto věc posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce v platném znění (dále jen zákoník práce).

11. Pracovní poměr může být rozvázán výpovědí (§ 48 odst. 1 písm. b) zákoníku práce).

12. Výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží (§ 50 odst. 1 zákoníku práce).

13. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52 zákoníku práce (§ 50 odst. 2 zákoníku práce).

14. Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52 zákoníku práce) musí důvod výpovědi vymezit skutkově tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn (§ 50 odst. 4 zákoníku práce).

15. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost (§ 52 písm. e) zákoníku práce).

16. Na základě výpovědi z pracovního poměru ze dne 4. 2. 2021, kterou žalobkyně převzala dne 16. 2. 2021, pracovní poměr žalobkyně u žalované měl skončit ke dni 30. 4. 2021. Žaloba na určení neplatnosti výpovědi byla u soudu podána dne 16. 3. 2021, z čehož vyplývá, že byla podána ve lhůtě stanovené v § 72 zákoníku práce, dle kterého neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědi může jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

17. Předmětná výpověď z pracovního poměru splňuje všechny formální náležitosti. Výpověď byla dána v písemné formě, zaměstnavatelem byla dána z důvodu výslovně stanoveného v § 52 písm. e) zákoníku práce. Důvod výpovědi byl skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Žalobce řádně výpověď převzal.

18. Předmětná výpověď z pracovního poměru byla žalobci dána na základě lékařského posudku, který byl vydán provozovatelem pracovně lékařských služeb. Zaměstnavatel je povinen při zařazování zaměstnanců v práci postupovat podle závěrů lékařských posudků o jejich zdravotní způsobilosti (§ 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 373/2011 Sb.) Lékařský posudek není rozhodnutím nebo jiným správním aktem, jenž by byl závazný pro zaměstnance a zaměstnavatele, kteří na jeho základě činí právní úkony jednak pro soudy, správní úřady a jiné orgány, které by v řízení před nimi vedenými posuzovali právní úkony nebo jiné právní skutečnosti, pro něž bylo podkladem a rozhodnutí příslušného orgánu, který lékařský posudek přezkoumával, nemá povahu správního rozhodnutí a při jeho vydání postupuje obdobně jako by šlo o vyjádření, osvědčení, ověření nebo sdělení správního orgánu. Jde o dobrozdání o zdravotním stavu posuzované osoby vydané poskytovatelem zdravotních služeb. V případě, že se objeví potřeba znovu a náležitě objasnit zdravotní stav a příčiny jeho poškození, je třeba v příslušném řízení otázku, zda zaměstnanec nesmí konat práci pro pracovní úraz, onemocnění, nemoci z povolání nebo pro ohrožení nemoci z povolání, vyřešit dokazování, zejména prostřednictvím znaleckých posudků.

19. Nesmí-li zaměstnanec konat pro svůj nepříznivý zdravotní stav dále dosavadní práci, je naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce, jen jestliže nejde o následek pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, popř. ohrožení nemoci z povolání, a jestliže se u zaměstnance jedná o dlouhodobý stav. Způsobilost zaměstnance konat nadále dosavadní práci u zaměstnavatele s ohledem na jeho zdravotní stav se zkoumá prostřednictvím poskytovatele pracovně lékařských služeb, přičemž lékařský posudek rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, musí obsahovat posudkový závěr, v němž musí být uveden důvod, pro který zaměstnanec není nadále způsobilý výkonu dosavadní práce.

20. Žalovaná dala na základě lékařského posudku pro účely posuzování zdravotní způsobilosti vydaného provozovatelem pracovně lékařských služeb MUDr. [jméno] [příjmení] dne 4. 2. 2021, dle kterého žalobkyně byla uznána zdravotně způsobilou s podmínkou – bez delšího stání, chůze, sezení, bez práce ve vynucených polohách, neschopna zvedání těžších břemen, chůze v nerovném terénu a práce v nepříznivých klimatických podmínkách, z čehož vyplývá, že žalobkyně vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost konat dosavadní práci [anonymizováno]. V tomto lékařském posudku není uvedeno, zda se jedná o obecné onemocnění nebo zda se jedná o pracovní úraz či nemoc z povolání. Z toho vyplývá, že žalobkyně vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost konat dosavadní práci [anonymizováno]. Z toho, že žalobkyni byla dána výpověď podle § 52 písm. e) zákoníku práce vyplývá, že se nejedná o situaci, kdy by nemohla vykonávat vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění, nemoci z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí podle § 52 písm. d) zákoníku práce. Žalobkyně s touto výpovědí nesouhlasila, když je přesvědčena, že je sice neschopná vykonávat dosavadní práci sanitářky, avšak nikoli z důvodu následků obecného onemocnění, ale z důvodu následku pracovního úrazu ze dne 14. 11. 2019, popř. z pracovního úrazu ze dne 9. 10. 2018.

21. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce [anonymizováno].

22. Žalobkyně byla pracovně zařazena jako [anonymizováno] v třísměnném režimu práce. Z hlediska kategorizace byla zařazena do druhé kategorie, ve které jsou takové práce, při nichž lze jejich nepříznivý vliv na zdraví očekávat pouze ve výjimečných případech (zejména u citlivých jedinců) a při nichž nejsou trvale překračování hygienické limity a práce naplňující další kritéria pro jejich zařazení do druhé kategorie dle vyhlášky č. 432/2003 Sb. Žalobkyně u vstupní prohlídky dle § 27. 7. 2007 a dále u preventivních a periodických prohlídek dne 5. 5. 2009, 5. 5. 2010, 11. 5. 2011, 6. 6. 2012, 7. 5. 2013, 29. 4. 2014, 20. 4. 2015, 18. 4. 2016, 31. 7. 2017 a 31. 8. 2018 byla uznána zdravotně způsobilá k práci [anonymizováno], k práci v noci, s biologickou, chemickou a fyzickou zátěží bez omezení. Teprve u pracovně lékařské prohlídky 4. 2. 2021 byl učiněn závěr, že je zdravotně způsobilá s podmínkou bez delšího stání, chůze, sezení, bez práce ve vynucených polohách, neschopna zvedání těžších břemen, chůze v nerovném terénu a neschopna práce v nepříznivých klimatických podmínkách. Na základě žalované byl posudkový závěr lékařskou pracovně lékařských služeb MUDr. [jméno] [příjmení] změněn na„ pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost pro obecné onemocnění“ 23. Pracovním úrazem se rozumí porušení zdraví, které bylo zaměstnanci způsobeno v přímé souvislosti s výkonem jeho zaměstnání, nezávisle na jeho vůli, krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů. Toto zevní působení označované také jako úrazový děj, je zpravidla takovou událostí, která vyvolá u postiženého subjektivní potíže, které mu nedovolí pokračovat v obvyklé práci, nebo jen s určitými potížemi, a nebo jej dokonce z práce vyřazují. O úrazový děj může jít v případech náhlého poškození zdraví, které nastalo při náhlém vypětí sil, velké námaze, nezvyklém úsilí, kdy pracovní výkon v hranicích obvykle namáhavé práce, pro kterou však organizmus pracovníka nebo zaměstnance není přizpůsoben nebo na kterou svými schopnostmi nestačí. Existence určitého chorobného stavu, byť latentního, nemůže vyloučit závěr, že mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následným stavem je přímá příčinná souvislost, a že tedy vyvolání tohoto chorobného stavu bylo způsobeno jako jednou z hlavních příčin, které je vyvolaly pracovním úkonem zaměstnance, při jehož provádění k němu došlo. Na tomto nemůže ničeho změnit skutečnost, že na vznik poškození zdraví vyvolaného úrazovým dějem spolupůsobily jiné vnitřní faktory vrozené nebo získané, jež vyvolávají pro organizmus neobvyklé podmínky, jako je tomu dispozice vyvolané dříve vzniklým chorobným stavem (srovnej rozhodnutí NS spisové značky 4 Cz 86/61 – Rc 1/1963).

24. Bylo by v rozporu se smyslem zákona chránit pracovníka před škodami z pracovních úrazů, kdyby byla z této ochrany vyloučena poškození na zdraví vykazující všechny znaky pracovního úrazu jen z toho důvodu, že u poškozeného existovala určitá predispozice, která spolupůsobila při vzniku poškození na zdraví způsobeného úrazovým vlivem. Existence určitého chorobného stavu byť i latentního, nemůže vyloučit závěr, že mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následným chorobným stavem je příčinná souvislost, a že tedy vyvolání tohoto chorobného stavu bylo způsobeno výkonem práce jako jednou z hlavních příčin. Nemůže ovšem stačit pouhé připuštění možnosti zhoršení zdravotního stavu v důsledku úrazového děje, nýbrž musí být tato příčinná souvislost najisto postavená (srovnej Rc 11/1996).

25. Nárok na odškodnění pracovního úrazu není závislý na tom, zda pracovník úraz ohlásí či nikoli ani na tom, zda je nebo není sepsán záznam o úrazu. I výpověď svědka, který nebyl bezprostředním svědkem úrazu, může přispět ke zjištění skutečného stavu věci (srovnej Rc 24/1965).

26. Zaměstnavatel je povinen neprodleně po úrazu sepsat záznam o úrazu. Pokud zaměstnanec neohlásil zaměstnavateli, že utrpěl pracovní úraz, tak toto samo o sobě ještě neznamená, že zaměstnanec nemůže z těchto příčin uplatňovat nároky na náhradu škody. Jestliže zaměstnanec úraz nenahlásil a nebyl sepsán záznam o úraze, je to jeho nevýhoda. Pak záleží na něm, aby dokázal, že úraz, který utrpěl, je úrazem pracovním, tj. že k němu došlo při plnění pracovního úkolu nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnanec toto bude muset dokazovat jinými důkazními prostředky. Záznam o úrazu není tedy jediným rozhodujícím důkazem o skutečnosti, zda úraz, který zaměstnanec utrpěl, je pracovním úrazem.

27. Bylo prokázáno, že z lékařské dokumentace žalobkyně je nezpochybnitelné, že měla zdravotní problémy s páteří již od roku 2000 Tyto funkční potíže s páteří během let gradovaly a chronifikovaly se, jde o degenerativní proces páteřních struktur ve smyslu chronického vertebrogenního algického syndromu s opakovanými akutními blokádami v oblasti dolní páteře. K tomuto závěru dospěl jak znalec [celé jméno znalce] a rovněž MUDr. [jméno] [příjmení] ve svém odborném posouzení ze dne 2. 1. 2021.

28. K první události mělo dojít u žalobkyně dne 18. 8. 2014, kdy z lékařské zprávy z neurologické ambulance [nemocnice] s poliklinikou [obec] – [část obce] vyplývá, že„ včera při zvedání pacientky ji seklo v kříži“. K této události soud nepřihlíží, když žalobkyně tento pracovní úraz nenahlásila a ani neprokazovala, že skutečně k němu došlo.

29. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně u žalované se dne 9. 10. 2018 přihodil pracovní úraz, který byl řádně nahlášen a byl sepsán záznam o úraze a tento pracovní úraz byl řádně odškodněn. Tento pracovní úraz vznikl při manipulaci s pacientem s nadměrnou tělesnou hmotností.

30. Žalobkyně tvrdila, že 14. 11. 2019 se jí na směně, která byla od 6:00 hodin do 14:00 hodin v 13:10 hodin, přihodil pracovní úraz, kdy přemisťovala částečně imobilního pacienta z vozíku do postele na pokoji chirurgického oddělení. Při tomto úkonu jí pomáhala ošetřovatelka [jméno] [příjmení] [jméno] nebyl schopen pomoci. Žalobkyně dne 14. 11. 2019, ačkoli měla povinnost úraz nahlásit, takto neučinila, směnu dokončila a v pátek 15. 11. 2019 měla noční směnu, 11,5 hodiny odpracovala. Dne 16. 11. 2019 žalobkyně do Knihy úrazů a drobných poranění zapsala záznam o úrazu ze dne 14. 11. 2019, který se měl přihodit v 13:10 hodin, a to tak, že k němu došlo manipulací s pacientem paraplegikem z vozíku na postel. Jako svědek je uvedená [jméno] [příjmení], která tento záznam podepsala. Od 18. 11. 2019 do 31. 1. 2021 byla žalobkyně v pracovní neschopnosti. Záznam o úrazu ze dne 14. 11. 2019 byl sepsán následně 2. 12. 2019, ve kterém je uveden úrazový děj tak, že žalobkyně 14. 11. 2019 ve 13:00 hodin přemisťovala částečně imobilního pacienta z vozíku do postele na pokoji chirurgického oddělení. Při tomto úkonu pomáhala ošetřovatelka [jméno] [příjmení], pacient nebyl schopen jim nijak pomoci, při tomto úkonu pocítila„ diskomfort“ v oblasti zad. O této skutečnosti řekla až [jméno] [příjmení] po chvíli na chodbě, kdy stála opřená o stěnu a na dotaz [jméno], co jí je, jí odpověděla, že jí bolí záda. Směnu odpracovala do 14:00 hodiny. Staniční sestru neinformovala, v pátek 15. 11. 2019 přišla na noční směnu, kterou řádně odpracovala a na této směně sepsala záznam o úrazu do Knihy úrazů a poranění a tento podepsala [jméno] [příjmení] jako svědek. Dále 30. 11. 2020 bylo sepsáno hlášení o pracovním úrazu ze dne 14. 11. 2019 pro uplatnění nároku z důchodového pojištění pro Českou správu sociálního zabezpečení a toto hlášení mimo [jméno] [příjmení] podepsala i vrchní sestra chirurgického oddělení Mgr. [jméno] [příjmení], rovněž toto hlášení bylo podepsáno za žalovanou. Těmito doklady žalobkyně prokázala, že dne 14. 11. 2019 se jí přihodil pracovní úraz u žalobkyně při manipulaci s pacientem. Názor MUDr. [jméno] [příjmení], poradce a soudního znalce, uvedený v odborném posouzení ze dne 2. 1. 2021, že se nejedná o pracovní úraz s odůvodněním, že žalobkyně uváděla vznik„ diskomfortu“ v oblasti zad dne 14. 11. 2019, jednalo se o postupný rozvoj recidivujícího algického vertebrogenního syndromu bederní páteře s levostrannou prevalencí na podkladě pokročilých degenerativních změn osového skeletu byl vyvrácen znalcem [celé jméno znalce], který jednak dospěl k závěru, že pracovní úraz ze dne 9. 10. 2018 zanechal trvalé následky na zdraví žalobkyně, došlo ke zhoršení hybnosti páteře a staticko-dynamické nedostatečnosti zvláště dolní páteře v segmentu bederním a křížovém a tento úraz byl jednou z hlavních příčin zhoršení zdravotního stavu, přičemž objektivizaci stavu potvrzuje obraz CT ze dne 12. 10. 2018 a dále dospěl k závěru, že událost ze dne 14. 11. 2019 jeví všechny znaky pracovního úrazu a zcela určitě se tento úraz podílel na dalším zhoršení zdravotního stavu ve smyslu další úrovně zhoršení postižení páteře. Dle vyšetření CT ze dne 30. 10. 2020 došlo ke zhoršení degenerativní spondylochondrózy meziobratlových plotének v bederním úseku, kde již dochází k vyhřezu části bederních plotének s tlakem na míšní struktury a tento úraz je jednou z hlavních příčin, a to dovršující zdravotního postižení páteře žalobkyně. Pracovní úraz ze dne 9. 10. 2018 vznikl při manipulaci s pacientem s nadměrnou tělesnou hmotností a dne 14. 11. 2019 proběhl fakticky totožný úrazový děj, jako tento předchozí pracovní úraz. Opakovaně došlo fyzickou námahou, resp. zvedáním břemene, k akutním blokádám dolního úseku páteře. Pracovní úraz ze dne 9. 10. 2018 jako rozhodná příčina prohloubil chronické postižení páteře a pracovní úraz ze dne 14. 11. 2019 potencoval regresivní vývoj patologie páteřních struktur. Oba pracovní úrazy nelze považovat jen za mechanismus přechodně zhoršující zdravotní stav. U žalobkyně se na základě obou pracovních úrazů prokazatelně zhoršila strukturální patologie páteře, což je objektivizováno a verifikováno obrazovým vyšetřením CT páteře z 22. 9. 2014, z 12. 10. 2018 a z 30. 12. 2020. Došlo ke zhoršení funkčního stavu páteře do tzv. dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s poklesem pracovní schopnosti ve výši 35 %, tzn. 1. stupeň invalidity. Znalec nesouhlasil se stanoviskem pojišťovny ze dne 18. 1. 2021, že při události ze dne 14. 11. 2019 se nejednalo o pracovní úraz, nýbrž o postupný rozvoj recidivujícího algického vertebrogenního syndromu bederní páteře na základě degenerativních změn. Dle znalce úrazový děj ze dne 14. 11. 2019 splňuje definici pracovního úrazu.

31. Pokud se žalovaná odvolává na posudek o invaliditě Okresní správy sociálního zabezpečení, který zpracoval MUDr. [příjmení] [příjmení] ze dne 4. 2. 2021, ve kterém je uvedeno, že u žalobkyně jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav u šedesátileté [anonymizováno] s tím, že rozhodující příčinou, která má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti, je chronicky algický vertebrogenní syndrom LS páteře na podkladě degenerativních změn páteře, tak znalec dospěl k závěru a soud se s tímto závěrem ztotožňuje, že pro posouzení invalidity nemá význam to, zda se jedná či nejedná o pracovní úraz či obecné onemocnění, ale hodnotí se míra poklesu pracovní schopnosti dle celkového funkčního stavu páteře žalobkyně, přičemž bylo prokázáno, že pracovní úraz ze dne 9. 10. 2018 zanechal trvalé následky na zdraví žalobkyně a došlo k zhoršení hybnosti páteře a staticko-dynamické nedostatečnosti zvláště dolní páteře v segmentu bederním a křížovém. Tento úraz byl jednou z hlavních příčin zhoršení zdravotního stavu, což je ověřeno i vyšetřením CT a rovněž pracovní úraz ze dne 14. 11. 2019 potencoval regresivní vývoj patologie páteřních struktur a oba pracovní úrazy prokazatelně zhoršily strukturální patologii páteře, což nelze považovat jen za mechanizmus přechodně zhoršujícího zdravotního stavu.

32. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně nesmí dále konat dosavadní práci pro následky pracovních úrazů ze dne 9. 10. 2018 a 14. 11. 2019.

33. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalovaná dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru pro jiné obecné onemocnění odlišné od nemoci nebo ohrožení nemoci z povolání nebo pracovního úrazu, tedy z důvodu, který prokazatelně nenastal, a proto soud žalobě vyhověl a určil, že výpověď z pracovního poměru ze dne 4. 2. 2021 je neplatná.

34. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a proto má nárok na náhradu plných nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování svého práva. Žalobkyni vznikly náklady řízení za právní zastoupení, a to za 6 úkonů právní služby po 2 500 Kč, a to dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu (příprava a převzetí, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, zastupování u jednání soudu 3. 8. 2021, 15. 9. 2021 a 21. 3. 2022), za režijní paušál 6x 300 Kč, celkem odměna advokáta představuje částku 16 800 Kč. Advokát JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. je plátcem daně z přidané hodnoty, která činí 21 %, čemuž odpovídá částka 3 528 Kč Celkem odměna advokáta včetně DPH činí 20 328 Kč.

35. Soud zavázal žalovanou podle § 148 odst. 1 o. s. ř., dle kterého stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Z rozpočtových prostředků soudu bylo zaplaceno znalečné za vypracování písemného znaleckého posudku znalcem [celé jméno znalce].

Poučení