25 C 7/2021-82

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Rybářovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] oba zastoupeni advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: [anonymizována dvě slova] [obec] - [část obce], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro určení vlastnického práva k pozemku takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobci mají ve společném jmění manželů pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha o výměře [výměra], v k.ú. [část obce], v obci [obec] vzniklý rozdělením pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha zapsaném na [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [část obce], u [stát. instituce], [stát. instituce] dle geometrického plánu pro rozdělení pozemku [číslo] zpracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

II. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobcům náklady řízení v částce 28 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhají určení, že jsou vlastníky pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra]. Žalovaný je vlastníkem pozemku parc. [číslo]. Žalobci kupní smlouvou ze dne [datum] koupili pozemek parc. [číslo] v roce [rok] postavili rodinný dům na pozemku [číslo], který vznikl oddělením z pozemku parc. [číslo] opravili a vyměnili část poškozeného stávajícího plotu. Žalovaný v dubnu [rok] jim sdělil, že oplocení se nachází na jeho pozemku parc. [číslo]. Žalobci si nechali zpracovat geometrický plán, a z něho vyplývá, že výměra drženého sousedního pozemku činí [výměra] [obec] pozemku nebyly nikdy nikým zpochybňovány, a ani když byl žalovaný účastníkem stavebního řízení v roce [rok] při budování městské kanalizace a kanalizační přípojky a vodovodní přípojky. Žalobci oplocenou část pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] nepřetržitě užívají v přesvědčení, že předmětný pozemek patří do jejich SJM. Při započtení dobré víry jejich právní předchůdkyně, že užívá pozemek jako vlastní, nabyli žalobci vlastnické právo k pozemku vydržením ke dni [datum]. Vydržecí dobu od [datum] do [datum] žalobci splnili.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítal, že na předmětném pozemku je místní komunikace III třídy, je svým charakterem veřejným prostranstvím, proto předmětný pozemek nelze mít v držbě a vlastnické právo k němu nelze nabýt vydržením. Žalobci nemohli být objektivně v dobré víře, že jsou vlastníky předmětného pozemku, neboť s ohledem na to, že porušili své právní povinnosti ohledně stavby nového oplocení, je zřejmé, že nezachovali potřebnou míru náležité opatrnosti a tyto skutečnosti v nich musely vyvolat důvodné pochybnosti o tom, že jsou vlastníky předmětného pozemku. Absence dobré víry žalobců brání vydržení vlastnického práva k pozemku.

3. Vedlejší účastník na straně žalovaného [název vedlejší účastnice], do jejíž správy je svěřen předmětný pozemek, se ztotožnil s vyjádřením žalovaného a navrhl zamítnutí žaloby.

4. V řízení soud zjistil skutkový stav. Žalobci koupili pozemek parc. [číslo] od své předchůdkyně [jméno] [příjmení] kupní smlouvou ze dne [datum], ve smlouvě je velikost předmětu koupě (pozemku parc. [číslo]) stanovena ve výměře [výměra]. Jedná se o pozemek s rovinatým reliéfem a pravidelným tvarem. Pozemek o výměře [výměra] byl vydán právní předchůdkyni žalobců povinnou osobou [anonymizováno 5 slov] na základě dohody o vydání ze dne [datum], přílohou dohody byl geometrický plán [číslo] záznam podrobného měření změn z roku [rok]. Dle tohoto geometrického plánu byla hranice mezi pozemky parc. [číslo] vyznačena trubkami. Na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] se nachází místní komunikace [anonymizováno] třídy [anonymizována dvě slova] včetně komunikační zeleně (dle rozhodnutí tehdejšího [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo] [spisová značka]). Z informace o charakteru komunikace situované na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] ze dne [datum] vyplývá, že majetková správa na zmíněné komunikace je svěřena [anonymizována dvě slova] [obec] – [část obce] (vedlejší účastník na straně žalovaného). Právní předchůdkyně [jméno] [příjmení] svým přípisem ze dne [datum] oznamovala opravu a výměnu plotu na pozemku parc. [číslo] který měl být vybudován z pletiva o výšce [anonymizováno] cm. Přílohou tohoto oznámení pak byl další geometrický plán, ze kterého vyplývá, že právní předchůdkyně ohlašovala stavbu plotu na katastrální hranici mezi pozemky parc. [číslo] (ohlášení stavby ze dne [datum] včetně příloh, sdělení stavebního odboru ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo] [spisová značka]). Žalobci vybudovali mezi roky [rok] a [rok] nové oplocení, které je tvořeno neprůhlednými kovovými deskami z vlnitého plechu, svůj záměr na příslušných úřadech neoznámili, záměr byl proveden bez vědomí příslušného stavebního úřadu, o změně provedení oplocení neexistuje žádný záznam. V současné době je vedeno odborem výstavby [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] řízení o odstranění stavby uličního oplocení pozemku parc. [číslo]. Toto řízení je nyní přerušeno, neboť žalobci podali žádost o dodatečné povolení stavby tohoto oplocení. Toto řízení pak bylo taktéž přerušeno, a to z důvodu podání této žaloby na určení vlastnického práva (oznámení o zahájení řízení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno], usnesení o přerušení řízení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno], usnesení o přerušení řízení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno]). Z geometrického plánu [číslo] [rok] ze dne [datum], který byl zpracován v souvislosti s výstavbou rodinného domu (nyní pozemek parc. [číslo]), a který byl také přílohou kolaudačního rozhodnutí stavby rodinného domu na pozemku parc. [číslo] vyplývá, že katastrální hranice mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] nenavazuje ani netvoří jednu souvislou linii s hranicí mezi pozemky parc. [číslo] pozemkem parc. [číslo]. V tomto geometrickém plánu je uvedena výměra pozemku [výměra] (geometrický plán [číslo] [rok], kolaudační rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka]).

5. Vlastníkem místní komunikace [anonymizováno] třídy [anonymizována dvě slova] je žalovaný. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, je vlastníkem místních komunikací obec, na jejímž území se místní komunikace nachází.

6. Žalovaný namítal, že ze strany žalobců při výměně drátěného plotu pláty z vlnitého plechu muselo být manipulováno s kovovými trubkami, a tedy i s hranicí předmětného pozemku. Rovněž pak byla v plotu vybudována železná branka, tj. nový vstup na pozemek, který zde dříve nebyl, a podle názoru žalovaného při výstavbě této branky muselo nutně být také manipulováno s kovovými trubkami. Dále žalovaný zmínil, že v místech katastrální hranice mezi pozemky parc. [číslo] je umístěný původní betonový sloupek. Mezi tímto a vedlejším betonovým sloupkem je menší rozestup, než mezi ostatními betonovými sloupky, které jsou umístěny v rámci linie západního oplocení v pravidelných větších rozestupech. Z tohoto důvodu se žalovaný domnívá, že předmětný betonový sloupek je rohový sloupek původního oplocení, kdy nové oplocení nerespektuje takto vytyčené původní hranice. Z fotografií je vidět, že roh oplocení je tvořen kovovou trubkou umístěnou asi 50 cm vlevo od betonového sloupku.

7. Žalobci na tuto námitku žalovaného reagovali tak, že kovové trubky a betonové sloupky jsou původní, jsou stále na tom místě, jak byly, kdy byl pozemek vydán původní vlastnici povinnou osobou. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že pozemek žalobců (původní vlastnice [jméno] [příjmení]) byl oplocen drátěným plotem, ze západní strany areálu byly betonové sloupky. Soud poučil žalovaného, že není prokázáno jeho tvrzení, že první betonový sloupek je rohový, a že roh, který je tvořen kovovou trubkou, není původní (resp., že roh je vytvořen manipulací s kovovými trubkami, na kterých je umístěno původní drátěné oplocení, nyní kovové oplocení), jiný důkaz k prokázání svého tvrzení žalovaný nenavrhl.

8. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že s kovovými trubkami, které tvoří hranici pozemků, bylo manipulováno ze strany žalobců, kteří v roce [rok], [rok] opravili drátěný plot tak, že místo drátěného plotu použili kovové desky z vlnitého plechu, případně ze strany jejích právní předchůdkyně, když v roce [rok] opravila drátěný plot. Původní kovové trubky se stále nacházejí na místě, je to patrné z fotodokumentace. Žalobci tvrdili, že s kovovými trubkami a betonovými sloupky nebylo manipulováno, zůstávají stále na stejném místě, na nich byl umístěn drátěný plot, který následně žalobci vyměnili za plot plechový. Z provedených důkazů nebylo možno dovodit závěr, že žalobci při stavbě plotu manipulovali kovovými trubkami nebo betonovými sloupky.

9. V souladu s ust. § 3028 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle kterého se řídí právní poměry týkající se věcných práv tímto zákonem; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů, aplikoval soud právní předpisy účinné do 31. 12. 2013, neboť předmětem sporu je vznik (a následné trvání) vlastnického práva k předmětnému pozemku. Důvodem aplikace obč. zák. byla skutečnost, že právě za jeho účinnosti mělo dojít k vydržení.

10. Podle ust. § 130 odst. 1 obč. zák., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Podle ust. § 134 obč. zák., oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle ust. § 134 odst. 3 obč. zák., do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

11. K otázce posuzování dobré víry držitele se i opakovaně vyjádřil Ústavní soud ČR, který ve svém rozhodnutí ze dne 3. 4. 2004 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 50/04 uvedl, že při posuzování otázky, zda byl držitel„ se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří“, je třeba vycházet z toho, zda při zachování náležité (běžné) opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl, respektive mohl mít, během vydržecí doby důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (vychází z toho, jak by věc posoudil průměrný člověk při zachování obvyklé opatrnosti). Dobrá víra je psychický stav držitele - takový držitel se domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Skutečnost, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoliv pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Oprávněná držba zpravidla spočívá na skutkovém omylu; držitel je v omylu ohledně skutkových okolností, které mají za následek vznik věcného práva (například se domnívá, že byl učiněn určitý projev vůle, ač tomu tak nebylo), nebo naopak o určité skutečnosti, která má za následek neplatnost právního úkonu či jinak brání vzniku práva, neví (rozsudek NS 22 Cdo 1417/2001). Dobrá víra držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. To ovšem neznamená, že takový titul musí být dán; postačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je. Postačuje tedy domnělý právní titul (titulus putativus). Povinnost tvrdit a prokázat tyto okolnosti přitom tíží toho, kdo tvrdí, že došlo k nabytí vlastnického práva vydržením.

12. Pokud se nabyvatel nemovitosti chopí držby části parcely, kterou nekoupil, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku. Vydržení části parcely je tedy možné. To je praktické zejména v případech, kdy někdo nabude vlastnictví k pozemku a současně se uchopí držby části nebo celého sousedního pozemku. Právním titulem držby je v takovém případě nabývací titul ke skutečně vlastněnému pozemku (dohoda o vydání věci, kupní smlouva); i když jde o tzv. putativní titul, je postačující (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 1398/2000). Ani samotná skutečnost, že držitel nenechal vytyčit hranice jím držených pozemků a nezjistil tak, že drží i část pozemku, jehož vlastníkem není, nevylučuje jeho oprávněnou držbu (rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 2211/2000). Judikatura připouští, že lze připustit omluvitelnost omylu v případě, že tento poměr dosahuje až 50%, výjimečně i více (rozsudek sp. zn. 22 Cdo 1261/2007).

13. Žalovaný tvrdí, že skutečná hranice je dána trubkou 56 a 57 dle geometrického plánu z roku 1991, hranice je v jedné linii. Stejně tak žalobci a jejich právní předchůdkyně jsou přesvědčeni, že skutečná hranice vyplývá z tohoto geometrického plánu z roku 1991. Právní předchůdkyně žalobců nabývá pozemek na základě dohody o vydání pozemku z roku [rok] a žalobci kupují pozemek od právní předchůdkyně kupní smlouvou z roku [rok]. Z dalšího geometrického plánu [číslo] [rok] ze dne [datum] vyplývá, že hranice pozemku není v jedné linii. Z uvedeného zjištění lze dovodit, že hranice pozemku tvořená kovovými trubkami, jak to vyplývá z geometrického plánu z [rok], není správná, resp. nepodává úplnou informaci o průběhu hranic. A lze připustit i ten závěr, že hranice tvořena kovovými trubkami vyjadřuje dnešní faktický stav a neodpovídá katastrální hranici.

14. Žalovaný poukázal na rozdílné znázornění hranice pozemků podle geometrického plánu z roku [rok], z něhož vyplývá, že hranice pozemku je v jedné linii, avšak podle geometrického plánu z roku [rok] není hranice pozemku v jedné linii, je viditelný výkus do pozemku žalovaného. Oba geometrické plány popisují výměru pozemku žalobců [výměra]. Podle názoru žalovaného tento viditelný rozdíl v hranicích pozemků musel být žalobcům znám, proto je jejich dobrá víra, že se stali vlastníky předmětného pozemku, zpochybněna.

15. Soud se zabýval otázkou, zda dobrá víra žalobců, že užívají předmětný pozemek žalovaného jako své vlastnictví, mohla být narušena právě zjištěním z geometrického plánu z roku [rok].

16. Zjištěním z geometrického plánu z roku [rok], že hranice pozemku není v jedné linii, a v terénu pohledem na oplocení odskočení z linie není vidět (viz fotografie), s hraničními body (kovové trubky, betonové sloupky) nebylo manipulováno, nelze z toho dovodit, že žalobci mají mít pochybnosti o správnosti hranice pozemku, že svým oplocením zasahují do pozemku žalovaného, dle názoru soudu dobrá víra žalobců narušena není.

17. Žalovaný namítal, že z hlediska běžné opatrnosti je rozdíl v přístupu nabyvatele v případě, kdy je mu věc prodávána za úplatu cizí osobou, a v případě, kdy ji získává bezúplatně od nejbližších osob z jejich déletrvající držby. V tomto případě, žalobci nabyli pozemek parc. [číslo] za úplatu. Z žaloby pak nevyplývá, že by mezi právní předchůdkyní žalobců a žalobci byl nějaký bližší příbuzenský nebo obdobný vztah. Žalovaný tak má za to, že po žalobcích je nutné vyžadovat v tomto případě poměrně vyšší míru opatrnosti.

18. Soud míru opatrnosti žalobců zhodnotil. Při vědomosti toho, že žalobci koupili pozemek o výměře [výměra], tato výměra je i v dohodě o vydání pozemku původní vlastnici z roku [rok] a také v geometrickém plánu z roku [rok], nelze klást žalobcům k tíží, že měli mít pochybnost, že oplocení není na hranici pozemku, ale že oplocením se zasahuje do pozemku žalovaného. Pouhým pohledem na pozemek v terénu nelze zjistit, zda oplocení kopíruje hranici pozemku či nikoli. Nelze přijmout závěr, že jen ten, kdo si na vlastní náklady zhotoví zaměření, aby s jistotou zjistil, zda oplocení je na hranici nebo mimo hranice pozemku, postupuje s normální opatrností. Dobrá víra je zpravidla vyloučena tam, kde i laik musí při zachování běžné opatrnosti poznat, že užívá více, než koupil. Nabyvateli pozemku nelze klást k tíži, že si pozemek nepřeměřil. Dobrá víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří. Například ho někdo informoval, kdo je skutečným vlastníkem věci. Není-li žádný subjekt, který zpochybňuje hranice pozemků, není rovněž důvod žádat po žalobcích, aby si sami pro sebe ověřovali za vynaložení vlastních prostředků, že hranice pozemku je správná. Takto se ostatně žalobci chovali až poté, kdy žalovaný jim v dubnu [rok] sdělil, že oplocení se nachází na jeho pozemku parc. [číslo]. Žalobci si nechali zpracovat geometrický plán, rozdíl je [výměra].

19. Jak vyplývá z výše uvedeného, při posouzení toho, zda se jedná o držbu oprávněnou ve smyslu § 130 občanského zákoníku v platném znění, která vede k vydržení vlastnického práva podle § 134 tohoto zákona, je třeba posuzovat všechny okolnosti a také poměr plochy pozemku, který žalobci, resp. jejich právní předchůdce vlastnili, která činila [výměra] a skutečně drženého pozemku, která činila [výměra]. Nejde o hrubý a zřejmý nepoměr, když žalobci, právní předchůdce žalobců vlastní pozemek o výměře [výměra], spolu s připočtenými [výměra], ohledně nichž se žalobci domáhají určení vlastnického práva, činí [výměra], tedy jde o výměru, která je zhruba o 1/3 vyšší než to, co žalobci, resp. jejich právní předchůdkyně skutečně vlastnili. A když je pochopitelné, že nebylo povinností žalobců a ani jejich právní předchůdkyně si výměry parcel, které jim vlastnicky náleží, přeměřovat, a to již proto, že jde o technicky poměrně náročný úkon, který přísluší spíše geodetovi a nikoliv laikovi. Soud v této souvislosti nemohl přehlédnout, že to byl především žalovaný, resp. jeho právní předchůdci, kteří již v roce [rok] nesprávně určili hranici pozemku původní vlastnice, připlotili předmětný pozemek k pozemku žalobců, resp. právní předchůdkyně a tento stav byl po mnoha let potvrzován. Žalobci, resp. jejich právní předchůdkyně tak nepochybně byli v dobré víře o tom, že jim uvedený pozemek, resp. jeho část o výměře [výměra] právem náleží, když k posunu hranic došlo pouze a jen vinou žalovaného, resp. jeho právních předchůdců.

20. V řízení bylo prokázáno tvrzení žalobců, že k [datum] pozemek č. parc. [číslo] o výměře [výměra] nabyli do svého vlastnictví vydržením. Od roku [rok] do [rok] vlastník pozemku parc. [číslo] byl dobré víře, že pozemek žalovaného užívá jako své vlastnictví. Žalobci se ujali držby pozemku na základě kupní smlouvy z [datum], jejich právní předchůdkyně se ujala držby pozemku dle dohody o vydání věci z roku [rok]. Žalobci nemohli vědět, že jejich oplocení pozemku zasahuje do pozemku žalovaného, mohli být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jim tvrzené právo náleží, a mohli jej tudíž vydržet. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že nejpozději do roku [rok] učinil námitky a vyvracel dobrou víru žalobců případně jejich právní předchůdkyně ve vztahu k pozemku. Netvrdil, že se po tuto dobu 10 let o tuto část pozemku jako o své vlastnictví přihlásil, že jej užíval, staral se o něj, prováděl údržbu. Žalobci předmětnou část pozemku v dobré víře užívali jako své vlastnictví déle než 10 let, o nějž se starali a zajišťovali jeho údržbu, užívali jej v dobré víře jako své vlastnictví, neboť považovali kupní smlouvu, kterou nabyli vlastnictví k pozemku za titul oprávněné držby pozemku. Žalobci se držby neuchopili svévolně bez jakéhokoliv právního důvodu, postačilo, že žalobci byli se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový domnělý právní titul je (ve skutečnosti takový titul zde není), jak vyplynulo ze shora uvedené citace z rozhodnutí Ústavního soudu. Zjištění o spornosti hranice mezi pozemky ve vlastnictví žalobců a žalovaného, jehož se žalobcům dostalo až po uplynutí běhu desetileté vydržecí doby, nestačilo k vyvolání pochybnosti o jejich dobré víře, že jim držená část pozemku žalovaného parc. č [číslo] nepatří, a že nejsou i nadále oprávněným držitelem.

21. Žalobci dále tvrdili, že splnili podmínky mimořádného vydržení pozemku, který mají v poctivé držbě po dobu 20 let. Podle § 1095 obč. zák. (zák. č. 89/2012 Sb.) uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. S ohledem na shora uvedený závěr se soud již nezabýval tímto žalobním tvrzením.

22. Důkazní návrh místního šetření a návrh vedlejšího účastníka, aby soud vyžádal zprávu finančního úřadu ohledně o placení daně z nemovitostí pro nadbytečnost, soud zamítl.

23. V projednávané věci žalobci tvrdí, že vydrželi část pozemku, která je připlocena k jejich pozemku, na této části se komunikace nenachází, komunikace začíná za oplocením. Není vyloučeno, že pozemek pod místní komunikací, která je samostatnou věcí (stavbou) lze vydržet, vykonává-li oprávněná osoba jeho držbu pro své soukromoprávní potřeby. Nakládání s věcí jako vlastní ve smyslu § 129 odst. 1 obč. zák. je takové, které realizuje oprávnění, které je složkou vlastnického práva jako práva soukromého. Žalobci tvrdí, že vydrželi pozemek nikoli místní komunikaci, proto soud považuje za bezpředmětnou námitku žalovaného, že místní komunikace, která se nachází na pozemku žalovaného parc. [číslo] jako veřejný statek (ve smyslu ust. § 490 obč. zák. č. 89/2012 Sb.) nezakládá možnost nakládat s touto jako s věcí vlastní pro sebe a nemůže tudíž být ani způsobilým předmětem držby ve smyslu ust. § 1089 a násl. obč. zák.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. o.s.ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 800 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč, která činí 2 500 Kč za 5,5 úkonů právní služby ve věci žalobce a) v částce 13 750 Kč a žalobce b) v částce 13 750 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, jednání dne [datum], [datum] a [datum] – úkonu). Dle ust. § 12 odst. 4 cit. vyhl., jde-li o společné úkony při zastupování dvou a více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou osobu odměna snížená o 20%. Za zastupování žalobce a) odměna 11 000 Kč, za žalobce b) odměna 11 000 Kč, celkem 22 000 Kč, dále za 6 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. = 1 800 Kč, celkem 23 800 Kč.