25 C 89/2020-91

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Zdeňkou Burdovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město pro zaplacení 320 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 320 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% p. a. od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 26.5.2020 domáhala přiměřeného zadostiučinění ve výši 320 000 Kč s příslušenstvím s tím, že bylo porušeno jeho právo na projednání věci v přiměřené lhůtě v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 56 T 9/2012 Trestní řízení bylo zahájeno usnesením o sdělení obvinění žalobce dne 15. 12. 2003, skončeno až rozsudek Vrchního soudu Praze dne 30. 5. 2019. Žalobci hrozil trest odnětí svobody v zákonné sazbě 5 – 12 let, došlo ke zhoršení duševního stavu žalobce.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že učinila nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok viz výše u žalované dne 29. 11. 2019. Z dostupného šetření žalovaná učinila následující poznatky. Předmětem posuzovaného řízení bylo trestní stíhání většího počtu obžalovaných za rozsáhlou majetkovou trestnou činnost. Řízení se vyznačuje vysokým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo potřeba širokého dokazování včetně řady listinných důkazů, výslechů svědků a opakovaného znaleckého zkoumání, v procesním postavení obviněných vystupuje v řízení 39 osob a trestní spis čítá přes 140 svazků. Ve věci je rozhodováno opakovaně soudy na všech třech úrovních soudní soustavy. Délka posuzovaného řízení byla tedy zcela zásadně ovlivněna složitostí a rozsahem trestního řízení a vzhledem k uvedenému ji lze dle žalované hodnotit jako přiměřenou okolnostem. Ostatně žalobce ani netvrdí konkrétní průtahy na straně soudu. Současně je třeba konstatovat, že žalobce byl v rámci posuzovaného řízení pravomocně uznán vinným z protiprávního jednání, pro které byl stíhán, kdy při stanovení formy a výše náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení se při hodnocení významu předmětu řízení pro účastníka je třeba přihlížet k tomu, že poškozený byl uznán pachatelem vinným ze spáchání úmyslného trestného činu. (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3514/2017, ze dne 14. 11. 2018). S ohledem na uvedené má žalovaná za to, že dostačujícím odškodněním by bylo i samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě k náhradě případné nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění, pokud by soud dospěl k závěru, že délka trestního řízení není přiměřená.

3. Obsahem spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 56 T 9/2012, má soud prokázáno: Usnesením ze dne 15. 12. 2003 bylo zahájeno trestní stíhání mj. žalobce a zároveň dalších 9 osob pro zkrácení daně poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 1, 2, 4 t. z. dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu dle § 8 odst. 1 t. z. a účast na zločinném spolčení dle § 163a odst. 1 t. z. s tím, že žalobci bylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno dne 15. 12. 2003, ze strany obviněných pak v průběhu ledna 2004 byly dávány stížnosti do usnesení o zahájení trestního stíhání, mezi kterými byla i stížnost žalobce, doručena orgánům činným v trestním řízení dne 28. 6. 2007, další obviněny [příjmení] si podal stížnost dne 17. 12. 2003, obviněný [celé jméno žalobce] si pak podal stížnost dne 27. 1. 2004 s tím, že zřejmě tam bylo více usnesení o zahájení trestního stíhání, dne 16. 12. 2003 pak bylo rozhodnuto o zadržení obviněného, tedy žalobce, a to na základě příkazu k zadržení osoby podezřelé, s tím, že zároveň byly dány příkazy k zadržení jiných osob podezřelých dne 2. 2. 2004, konkrétně [jméno] [příjmení], kdy u této osoby byl podán podnět k návrhu na vzetí do vazby, a to dne 20. 2. 2004, dne 26. 2. 2004 ve vztahu k obviněnému [příjmení] pak bylo rozhodnuto o vzetí do vazby, dále se u obviněného [příjmení] rovněž řešily žádosti o propuštění z vazby, později došlo k propuštění z vazby u obviněného [příjmení], vazební stíhání se týkalo rovněž [jméno] [příjmení], kdy [jméno] [příjmení] byl rovněž vzat do vazby a to dne 15. 12. 2003, další osoby rovněž byly do vazby vzaty dne 17. 12. 2003, v průběhu řízení pak ze strany obviněných v březnu 2004 byly dávány žádosti o propuštění z vazby, které byly zamítnuty, v průběhu měsíce prosince, ledna pak byly řešeny vazby dalších stíhaných osob, v r. 2007 pak bylo zahájeno stíhání dalších osob, kdy se jednalo o osob v počtu více jak 30 lidí v téže trestní věci, usnesení těmto osobám bylo pak doručováno v březnu 2007, v únoru 2007, v lednu 2007, stíhané osoby si dávaly stížnosti do usnesení o zahájení trestního stíhání, o kterých pak bylo rozhodováno Městským státním zastupitelstvím 17. 7. 2007, později došlo k rozšíření trestního stíhání osob dne 6. 6. 2007, tato usnesení, byla doručována, a proti těmto usnesením si některé osoby podávaly stížnost, v průběhu řízení předmětné věci byly rovněž zahajovány úkony trestního řízení v květnu 2005 s tím, že poté dne 27. 12. 2007 byly stíhány další osoby v předmětné věci, tyto osoby si podávaly stížnosti do usnesení o zahájení trestního stíhání s tím, že usnesení jim bylo doručováno v lednu 2008, stížnosti byly předkládány Městskému státnímu zastupitelství v lednu, v únoru a v březnu 2008, ze strany jednoho z obviněných byl podán návrh na podmíněné zastavení trestního stíhání, kdy usnesením Městského státního zastupitelství ze dne 17. 9. 2008 došlo k podmíněnému zastavení trestního stíhání, usnesením ze dne 6. 2. 2008 pak došlo k rozšíření trestního stíhání osob, mezi kterými byl i nynější žalobce, usnesení pak bylo obviněným zasíláno v únoru 2008 s tím, že přímo žalobci bylo doručeno dne 12. 2. 2008 dle doručenky, proti tomuto usnesení si žalobce podal stížnost ze dne 13. 2. 2008, Městské státní zastupitelství rozhodovalo o stížnosti o obviněných, mezi nimi rovněž byla i stížnost žalobce, upozorněním obviněných ze strany policie ze dne 13. 1. 2010 pak byli obvinění informováni o změně právní kvalifikace, to jim bylo doručeno v lednu 2010 dle doručenek, konkrétně žalobci 30. 2. 2010. Výslechy obviněných [jméno] [příjmení] proběhly dne 3. 4. 2008 a bylo pokračováno dne 18. 8. 2011, dále Ing. [příjmení] byl slyšen dne 16. 4. 2008, [celé jméno žalobce] dne 15. 12. 2003, ve výslechu bylo pokračováno dne 2. 3. 2004, a 15. 4. 2008, další výslechy obviněných [příjmení] byly dne 15. 4. 2008, [příjmení] dne 20. 2. 2004. [příjmení] 19. 3. 2008, [příjmení] 13. 3. 2008, [příjmení] 9. 3. 2004 a pokračováno 21. 4. 2008, Ing. [příjmení] 14. 4. 2008, [jméno] [příjmení] 15. 12. 2003, 16. 12. 2003, 3. 3. 2004, 8. 3. 2004, 24. 3. 2004, 2. 5. 2008, výslech [jméno] [příjmení] proběhl dne 14. 5. 2008, výslech Ing. [příjmení] 16. 4. 2008, výslech [jméno] [příjmení] 22. 6. 2007 s tím, že bylo pokračováno 22. 4. 2008, výslech [jméno] [příjmení] 15. 12. 2003 a dne 23. 3. 2004, bylo pokračováno dne 19. 6. 2007 a 18. 3. 2008, [jméno] [příjmení] 14. 4. 2008, Ing. [příjmení] 10. 4. 2008, [jméno] [příjmení] 17. 3. 2008, Ing. [příjmení] 19. 3. 2008, Ing. [jméno] [příjmení] 19. 3. 2008, [jméno] [příjmení] 1. 3. 2004 a dne 23. 4. 2008, [jméno] [příjmení] 15. 12. 2003 s tím, že bylo pokračováno 15. 6. 2007 a dne 10. 3. 2008, Ing. [jméno] [příjmení] 17. 4. 2008, [jméno] [příjmení] 25. 6. 2007 a pokračováno dne 18. 3. 2008, [jméno] [příjmení] 15. 12. 2003, bylo pokračováno dne 16. 12. 2003 a 12. 3. 2008. Výslech dalších svědků proběhl v r. 2003, v dubnu 2004, výslechy obžalovaných, resp. obviněných probíhaly po celý rok 2003, 2004, 2007, 2008, v r. 2007 a 2008 rovněž probíhaly výslechy svědků, kdy se jednalo o desítky svědků, rovněž z obsahu spisu vyplývá, že stíhané osoby měly všechny právního zástupce s ohledem na trestné činy, které jim byly kladeny za vinu, v průběhu r. 2008, 2006, 2004, 2005, 2007, 2009 probíhaly výslechy desítek svědků, zároveň v r. 2007 byly zjišťovány účetnictví, resp. faktury různých firem, kdy se jednalo o faktury, smlouvy desítek firem, byly dávány žádosti na finanční úřady v průběhu r. 2007, byly dokládány zprostředkovatelské smlouvy a smlouvy k nákladovým fakturám, v r. 2007 bylo dáno dožádání na různé finanční organizace, městské úřady, obchodní společnosti, kdy se jedná o rozsáhlý spisový materiál v počtu téměř 80 svazků, kdy k dotazu orgánů činných v trestním řízení se vyjadřovaly různé subjekty a to v průběhu let 2004 2008, ze strany orgánů činných v trestním řízení pak došlo k prověřování a rovněž daňových přiznání několik desítek společností, kdy byly dotazy rovněž na finanční úřady, dotazy se týkaly nejen obchodních společností, ale i rovněž některých obviněných. V rámci trestního stíhání pak docházelo rovněž k dotazům na desítek firem a vyžádání smluv, objednávek a faktur, o součinnost pak byly žádány rovněž bankovní domy a bankovní instituce, rovněž pojišťovny, kdy tak dotaz byl vznášen na více než dvě desítky institucí, rovněž byl činěn odposlech určitých telefonních čísel, monitoring těchto odposlechů, v průběhu vyšetřování pak byli přibráni znalci k identifikaci hlasu, znalci z oboru psychiatrie ve vztahu k nynějšímu žalobci, znalci z oboru písmoznalectví, kteří předkládali posudky, v r. 2009 pak byla přibrána znalkyně z oblasti ekonomiky, která dávala posudky v letech 2009, 2010, poté došlo k vyjádření k osobám z místa bydliště, v průběhu druhé poloviny r. 2011 docházelo k prostudování spisu ze strany obviněných, došlo k zastavení stíhání některých stíhaných osob, od 1. 1. 2010 pak došlo k překvalifikování trestné činnosti, která byla kladena obviněným za vinu. Obžaloba k soudu pak byla podána dne 30. 5. 2012. Po podání obžaloby pak byly ze strany některých obhájců podány návrhy na předběžné projednání obžaloby v červnu, v červenci 2012, dále byla zde dána žádost jednoho z obviněných o zrušení peněžité záruky, která byla soudu předložena dne 9. 7. 2012, zároveň ze strany některých obhájců v srpnu 2012 byly požadovány zálohy na odměnu za zastupování některých obviněných, ze strany soudu tak bylo rozhodnuto o odměně, resp. záloze dne 12. 9. 2012, rovněž na konci r. 2012 byly další návrhy obviněných na vyloučení trestní věci k samostatnému projednání, ze strany soudu dne 8. 1. 2013 při neveřejném zasedání bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání několika obviněných s tím, že rozhodnutí pak bylo doručeno obviněným s tím, že ze strany státního zástupce ve věci bylo podáno odvolání dne 15. 1. 2013, později odůvodněné podáním ze dne 22. 1. 2013, ze strany některých obviněných pak v únoru 2013 došlo k vyjádření, věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze dne 12. 3. 2013, ze strany soudu pak bylo ve věci rozhodnuto dne 28. 5. 2014 tak, že usnesení bylo zrušeno, věc vrácena k dalšímu řízení s tím, že spis byl doručen Městskému soudu v Praze dne 26. 6. 2014, ve věci jednoho z obviněných bylo navrženo, aby trestní stíhání jednoho z obviněných bylo předáno do Nizozemí k trestnímu stíhání, zároveň bylo zjištěno, že jeden z obviněných byl zadržen ve Spolkové republice Německo a dodán do výkonu trestu v jiné věci, ze strany některých právních zástupců obviněných dne 13. 11. 2013 bylo žádáno o poskytnutí zálohy na odměnu, o tom soudem rozhodnuto dne 20. 11. 2013, rovněž došlo k vyplacení těchto částek, ze strany znaleckého ústavu, který byl ustanoven soudem pak bylo žádáno, aby byl povolen konzultant, zároveň ze strany dalších právních zástupců bylo žádáno o přiznání zálohy na odměnu, znalecký posudek, který byl vyžádán ze strany soudu, pak byl soudu doručen na konci dubna r. 2014, ze strany soudu znalecký posudek byl proplacen dne 30. 4. 2014, ze strany Vrchního soudu v Praze týkající se některých obviněných pak usnesení soudu prvého stupně, kterým zastavil stíhání některých obviněných bylo zrušeno dne 28. 5. 2014, při neveřejném zasedání dne 28. 8. 2014 pak bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání některých obviněných, proti tomuto usnesení si podal opravný prostředek státní zástupce a to dne 1. 9. 2014, rovněž si stížnosti podali někteří obvinění, k odůvodnění stížnosti státního zástupce došlo ne 11. 9. 2014, zároveň bylo zjištěno, že jeden z obviněných zemřel dne 12. 11. 2013 v zahraničí, což pak bylo zjišťováno přes úřad v Brně, zároveň bylo rozhodnuto o ustanovení obhájce tomu z obviněných, který vypověděl plnou moc svému obhájci a nezvolil si jiného, dále došlo ke zničení věci, která byla zajištěna v průběhu trestního řízení – platební karty, při neveřejném zasedání dne 25. 11. 2014 pak bylo zastaveno trestní stíhání proti zemřelému obviněnému, věc Vrchnímu soud v Praze byla předložena dne 11. 12. 2014, Vrchní soud v Praze rozhodl dne 24. 5. 2016, resp. tento den byl spis vrácen Městskému soudu v Praze, když Vrchní soud v Praze rozhodl dne 31. 3. 2016 tak, že zrušil rozhodnutí týkající se zastavení trestního stíhání několika osob, ze strany jednoho z obviněných bylo požádáno o vrácení peněžité záruky podáním ze dne 17. 2. 2015, další obhájci pak žádali o přiznání zálohy na odměnu, o těchto pak ze strany soudu bylo rozhodnuto, zároveň bylo řešeno, že jeden z obviněných byl v insolvenčním řízení, kdy byla poskytována součinnost insolvenčního správce k jeho žádostem ze dne 1. 4. 2015, dále se řešila ta skutečnost, že jedním ze zástupců obviněných byl JUDr. [příjmení], který zemřel, proto se řešil jeho nástupce, ze strany soudu bylo rozhodováno o poskytnutí záloh v červnu 2016, poté, co bylo rozesláno rozhodnutí Vrchního soudu, rovněž docházelo k proplacení těchto záloh ze strany soudu, jedna ze zástupkyň žádala o zproštění povinnosti nutné obhajoby, zároveň bylo zjištěno, že další z obviněných [jméno] [příjmení] zemřel, zároveň někteří z obviněných se vzdali svého obhájce, resp. žádali o ustanovení nového obhájce, ze strany soudce pak bylo požádáno o prodloužení lhůty k nařízení hlavního líčení dne 20. 8. 2016 s tím, že byl dán souhlas ze strany vedení Městského soudu v Praze, dne 12. 9. 2016 pak bylo zastaveno trestní stíhání tří osob ve vztahu k některým skutkům, rovněž téhož dne bylo zastaveno trestní stíhání ve vztahu k jednomu ze zemřelých obviněných, ze strany soudu pak bylo nařízeno na základě pokynů soudce ze dne 6. 10. 2016 hlavní líčení na dny 14. - 16. 11. 2016, 18. 11. 2016, 28. 11. 2016 – 2. 12. 2016, zároveň v mezidobí bylo rozhodováno o ustanovení zástupců některých obviněných, při hlavním líčení dne 14. 11. 2016, bylo zjištěno, že některým obžalovaným nebylo doručeno předvolání s tím, že se ani nepodařilo některým obhájcům spojit se s obžalovanými, jednání pak bylo za účelem opětovného předvolání, resp. vypátrání obžalovaných odročeno na dny 6. - 10. 2. a 13. -1 7. 2. 2017. Zároveň ze strany soudu byl vydán příkaz k zatčení ve vztahu k jednomu z obžalovaných a to dne 28. 11. 2016, příkaz k zatčení pak byl vydán téhož dne rovněž k dalšímu z obžalovaných, celkem se jednalo o 3 příkazy k zatčení. Někteří z obžalovaných pak byli předvoláváni prostřednictvím Policie ČR s žádostmi o doručení předvolání, zároveň spis byl dne 15. 12. 2016 předložen Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o stížnosti jednoho z obžalovaných týkající se zastavení trestního stíhání v určitém skutku, kdy Vrchním soudem v Praze dne 26. 1. 2017 stížnost obžalovaného byla zamítnuta, spis vrácen Městskému soudu v Praze dne 2. 2. 2017, v měsíci prosinci a lednu, prosinci 2016, lednu 2017 byly sdělovány zprávy ze strany Policie ČR ve vztahu k doručování předvolání a obžaloby některým z obviněných, rovněž bylo rozhodováno o propuštění některých obžalovaných ze zatčení, kteří byli zatčeni na základě příkazu k zatčení vydaného ze strany rozhodujícího předsedy senátu, dne 20. 1. 2017 v neveřejném zasedání bylo rozhodnuto, že ve vztahu k jednomu z obžalovaných trestní řízení bude vedeno jako proti uprchlému, když bylo zjištěno, že hledaná osoba se nachází ve Venezuele, zároveň ze strany soudu byly zajištěny opisy z evidence rejstříku trestů fyzických osob ve vztahu k obžalovaným, poté hlavní líčení proběhlo dne 6. 2. 2017, tento den byli slyšeni někteří obžalovaní, hlavní líčení bylo přerušeno do 7. 2. 2017, při hlavním líčení dne 7. 2. 2017 byli slyšeni další obžalovaní, hlavní líčení pokračovalo dne 8. 2. 2017 výslechem dalších obžalovaných, dne 9. 2. 2017 byli slyšen další obžalovaní, dne 13. 2. 2017 bylo pokračováno v hlavním líčení, slyšeni další obžalovaní, hlavní líčení dále probíhalo ve dnech 14. 2. 2017, přičemž mezi dalším hlavním líčením bylo předvoláváno množství svědků, někteří svědci se z hlavního líčení omlouvali, hlavní líčení pak proběhlo dne 10. 4. 2017, byli slyšeni svědci, čteny listinné důkazy, 11. 4. 2017, 12. 4. 2017, přičemž hlavní líčení pak bylo přerušeno do 15. 5. 2017. Dne 15. 5. 2017 proběhlo další hlavní líčení, kdy byli slyšeni svědci, v hlavním líčení bylo pokračováno dne 16. 5. 2017, dne 17. 5. 2017, zároveň byly založeny do spisu trestní rozsudky týkající se některých obžalovaných s ohledem na otázku případného uložení trestu, v hlavním líčení pak bylo pokračováno dne 29. 5. 2017, 30. 5. 2017 s tím, že za účelem závěrečné porady a vyhlášení rozsudku bylo odročeno na den 24. 7. 2017. Dne 24. 7. 2017 byl ve věci vyhlášen rozsudek s tím, že ve vztahu k nynějšímu žalobci byl tento žalobce obžaloby částečně zproštěn dle § 226 písm. c) t.ř. Rozsudek pak ve vztahu k žalobci nabyl právní moci dne 16. 11. 2017, kdy při vyhlášení osvobozujícího zprošťujícího rozsudku se obžalovaný, resp. jeho obhájce ve věci nevyjádřil a rovněž se nevyjádřil státní zástupce. Za trestný čin zvlášť závažného zločinu z krácení daní, poplatků a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) t. z. dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 t. z. byl odsouzen a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku se zkušební dobou v trvání 3 let byl trest podmíněně odložen, ve vztahu k uloženému trestu pak soud rozhodl, že není na místě reagovat po době uložení nepodmíněného trestu vzhledem k tomu, že obžalovaný spáchal projednávanou trestnou činnost před 14 lety, kdy by to bylo zcela v rozporu s účelem trestu, který má bezprostředně reagovat na spáchanou trestnou činnost. Za těchto okolností však není na místě uložit ani trest podmíněným odkladem zákonné trestní sazby, ale je třeba trest mimořádně snížit, neboť od doby spáchání obžalovaný spáchal pouze jeden další trestný čin, z něhož je zřejmé, že jeho minulost ani přítomnost není protkaná trestnou činností a použití trestní sazby zákonem stanovené by pro něho bylo příliš přísné a soud je přesvědčen o tom, že i trest nižšího trvání splní svůj účel, proto mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání 1 roku, když trest delšího trvání by byl zcela nepřiměřený k délce trestního řízení. K odvolání žalobce pak ve věci rozhodl Vrchní soud ve veřejném zasedání konaném dne 27. a 30. 5. 2019, kdy ve vztahu k nynějšímu žalobci rozhodl o uložení trestu odnětí svobody v trvání 2 let s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Odvolací soud při zpřísnění trestu nynějšímu žalobci uvedl, že trest uložení nalézacím soudem byl skutečně shledán nepřiměřeně mírný s vědomím rozsahu trestné činnosti na níž se tento obžalovaný podílel i s vědomím, že do účasti na trestné činnosti zatáhl další obžalované. Trest odnětí svobody byl tedy tomuto obžalovanému zpřísněn při zachování aplikace § 58 odst. 1 t.z. a uložení trestu pod dolní hranicí trestní sazby, kdy odvolací soud uložil tomuto obžalovanému trest odnětí svobody v trvání 2 let při zachování zkušební doby podmíněného odsouzení v trvání 3 let, kdy zde odvolací soud napravil pochybení nalézacího soudu v citaci zákonného ustanovení, dle něhož byla délka zkušební doby stanovena § 82 odst. 1 t..z., neboť žádné přiměřené povinnosti či omezení či jiné povinnosti citované v ust. § 82 odst. 2 t.z. nalézací soud obžalovanému [celé jméno žalobce] neuložil. Odvolací soud z podnětu odvolání státního zástupce zvažoval uložení peněžitého trestu, kterým státní zástupce navrhoval zpřísnit podmíněný trest odnětí svobody, nicméně s vědomím nedostatečně zjištěných majetkových poměrů tohoto obžalovaného, podmínky pro uložení tohoto druhu trestu neshledal, když není zřejmě s vědomím z odstupu doby od spáchaného jednání a s vědomím obžalovaným deklarovaných majetkových poměrů, zda by uložení tohoto trestu nevedlo k nepřiměřené přísnosti uloženého trestu jako celku. Rozsudek Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze pak ve vztahu k nynějšímu žalobci [celé jméno žalobce] nabyl právní moci dne 30. 5. 2019, tím došlo k pravomocnému skončení věci.

4. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům: I v případě trestního řízení je třeba„ vycházet z předpokladu, že nepřiměřeně dlouhé řízení působí účastníkům nemajetkovou újmu, která se odškodní zpravidla v penězích, avšak vždy je nutno zvažovat, zda v konkrétním případě nenastaly okolnosti, které tento předpoklad vyvracejí. Takovou okolností může (ale nemusí) být to, že náhrady nemajetkové újmy se domáhá pachatel trestného činu, jenž byl pravomocně shledán vinným a případně mu byl uložen i trest,“ byť jinak i v případě trestního řízení platí,„ že při zvažování, zda v důsledku nepřiměřeně dlouhého trestního řízení byla obviněnému (obžalovanému) způsobena nemajetková újma nahraditelná toliko v penězích, nelze obecně rozlišovat mezi obžalovanými, kteří byli obžaloby nakonec zproštěni (či trestní stíhání bylo zastaveno) a mezi obžalovanými, kteří byli shledáni vinnými ze spáchání trestného činu a byl jim případně uložen i trest. V každém jednotlivém případě je však možno posoudit, zda obžalovanému (obviněnému) vznikla újma, a vznikla-li, zda je takového rázu, že je třeba ji nahradit v penězích“ (usnesení NS ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3528/2009). Podle NS„ nelze odhlížet od skutečnosti, že ti, kdo spáchají trestný čin, si započetí a vedení trestního řízení přivozují toliko sami svým jednáním. Nelze odhlížet ani od toho, že spácháním trestného činu dochází k újmě na veřejně chráněných hodnotách, a bylo by tedy absurdní předpokládat vznik nedozírných újem na straně těch, kteří takové narušení zavinili, a to jen z toho důvodu, že vedení trestního řízení jim způsobuje obtíže či že je jim nepříjemné. Na druhou stranu samo trestní řízení není možné vnímat jako trest za spáchaný trestný čin, pakliže k jeho nadměrné délce není výslovně přihlédnuto při ukládání trestu (podle § 39 odst. 3 TrZ). Proto i obžalovaní, kteří jsou nakonec shledáni vinnými ze spáchání určitého trestného činu, mají právo na to, aby jejich případ byl projednán a rozhodnut v přiměřené době (specificky § 2 odst. 4 věta druhá TrŘ), neboť nepřichází v úvahu, aby státní moc trestala – byť mimochodem – pachatele trestné činnosti jednak tím, že mu uloží trest podle příslušných trestněprávních předpisů, a jednak tím, že jeho případ bude projednáván po nepřiměřeně dlouhou dobu“ (rozsudek NS ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3867/2011).

5. Jiná forma náhrady může být poskytnuta v trestním řízení v podobě zmírnění ukládaného trestu. To je však možné jen za podmínky, že takové zmírnění je navázáno právě na porušení práva na přiměřenou délku řízení. V rozsudku trestního soudu musí být výslovně uvedeno, že uložený trest je mírnější právě proto, že soud přihlédl k okolnosti nepřiměřeně dlouhého řízení, nebo to z něj musí alespoň nezpochybnitelně vyplývat. Musí z něj být též patrno, o jakou část byl trest zmírněn právě v důsledku přihlédnutí k nepřiměřené délce řízení. Podle ESLP musí být toto zmírnění měřitelné a výslovné a z rozsudku musí být patrno, k jakému konkrétnímu snížení trestu v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení soud přistoupil. Toto je případ i žalobce jak má soud prokázáno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2017 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2019. Pokud se tak stane, nepřichází v úvahu poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích, neboť to je možno podle § 31a odst. 2 poskytnout pouze v případě, že nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak. Snížení trestu je primární formou kompenzace nepřiměřené délky trestního stíhání, která má přednost především před finanční kompenzací. Srov. Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017. Soud proto žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 151 odst. 3 o.s.ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, činí výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu 300 Kč za každý úkon. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši paušální náhrady podle výše uvedené vyhlášky, když žalovaná, která nebyla v řízení zastoupena zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř. a nedoložila výši svých hotových výdajů, učinila v této věci 1 úkon, kterými bylo písemné vyjádření k žalobě. Lhůta k plnění ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.; k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal soud důvod.

Poučení