25 C 90/2018-500

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] za účasti vedlejšího účastníka: [osobní údaje vedlejšího účastníka] [IČO] sídlem [adresa] zastoupeného advokátem [celé jméno vedlejšího účastníka] sídlem [adresa vedlejšího účastníka] o zaplacení 334 533,66 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 334 533,66 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 334 533,66 Kč od 5. 7. 2015 do zaplacení, se zamítá.

II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným se žalovanému nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 186 618 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce vedlejšího účastníka.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město částku 57 560,50 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost nejprve zaplatit jí částku 330 681,66 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od 5. 7. 2015 do zaplacení. Po výzvě soudu k odstranění vad žaloby žalobkyně opravila svá dosavadní tvrzení, když nadále požadovala přiznání částky 334 533,66 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od stejného data 5. 7. 2015 do zaplacení v zákonné sazbě, o připuštění změny žaloby bylo rozhodnuto usnesením ze dne 7. 6. 2018. Žalobu po opravě a doplnění odůvodnila tím, že dne [datum] se stala účastníkem dopravní nehody, k níž došlo na silnici III. třídy [číslo] v [anonymizováno] km v katastru [územní celek], kdy při projíždějí levotočivé zatáčky svým vozem [značka automobilu], [registrační značka] na křižovatce [číslo] najela na vrstvu štěrku, která se na komunikaci nacházela, v důsledku čehož dostala smyk a vyjela mimo komunikaci, kde narazila do kamene, vozidlo se následně několikrát přetočilo přes střechu a zůstalo ležet na levém boku na louce. V důsledku dopravní nehody žalobkyně utrpěla mnohačetná zranění, osobní vozidlo vzhledem k rozsáhlému poškození bylo odtaženo a následně zlikvidováno. Vrstva štěrku, která byla více jak 1 cm, nebyla nijak označena (např. dopravní značkou), přičemž se jednalo o významnou tloušťku vrstvy štěrku, jež významně snižovala sjízdnost vozovky v daném místě a pro projíždějící řidiče byla nepředvídatelná. Podle § 26 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ji lze považovat za závadu ve sjízdnosti. Podle § 27 odst. 2 téhož zákona odpovídá za škody způsobené uživatelům v důsledku závady ve sjízdnosti vlastník místní komunikace, tedy žalovaný. Žalobkyně se žalobou domáhala náhrady škody, která jí byla způsobena touto dopravní nehodou, jež po opravě a doplnění vyčíslila celkovou částku 334 533,66 Kč a sestávala se ze škody na vozidle [značka automobilu] ve výši 40 000 Kč, odpovídající hodnotě vozidla, které muselo být po nehodě zlikvidováno, dále z částky 1 025 Kč za odtah vozidla, z částky 200 Kč za uložení registrační značky do depozitu, z částky 200 Kč za zpracování lékařského posudku na bolestné a 200 Kč za zpracování lékařského posudku na ztížení společenského uplatnění, dále za úraz zubů, kdy žalobkyně musela opakovaně navštívit svého zubního lékaře a zaplatit mu částku 2 400 Kč (tj. celkem ve výši 44 025 Kč). Dále se nárok žalobkyně sestává z úhrady za bolestné v celkové výši 110 706,66 Kč, jež byla vypočtena dle metodiky Nejvyššího soudu ČR a nároku na úhradu ztížení společenského uplatnění žalobkyně dle lékařské zprávy [anonymizována dvě slova], který ji ohodnotil 700 body, což představuje nemajetkovou újmu v hodnotě 179 802 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvy dne 5. 6. 2017 a 15. 1. 2018. Žalobkyně posléze dodala, že je přesvědčena o tom, že vlastník vozovky (žalovaný) porušil svou povinnost řádné udržovat povrch a stav vozovky (popřípadě překážky ve sjízdnosti vozovky řádně označit), kdy v přímém důsledku s tímto porušením povinnosti došlo k nestálosti povrchu vozovky, smyku vozidla žalobkyně a k následné havárii vozidla. Odkázal i na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2729/08, v němž byla řešena objektivní odpovědnost vlastníka silnice za vzniklou škodu. Zákonná povinnost správy údržby silnice vychází z ustanovení § 9 odst. 3 věty první zákona č. 13/1997 Sb. V posuzovaném případě došlo k tomu, že servisní organizace Krajského úřadu prováděla na jiné komunikaci údržbu silnice, v důsledku čehož došlo k dopravní nehodě na komunikaci, po které jela žalobkyně, k nánosu silné vrstvy štěrku, jež zapříčinila nestálost povrchu vozovky a tím i dopravní nehodu. Žalobkyně poukázala i na výpovědi svědků v rámci šetření Policie ČR, z nichž vyplynulo, že nestálost povrchu vozovky způsobila smyk a další komplikace v jízdě i jiným osobám než žalobkyni.

2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal ani částečně. Potvrdil, že mu byly zaslány dvě předžalobní výzvy, jež byly předány k vyřízení správci, tj. Správě a údržbě [příjmení] kraje, který prováděl na silnici č. [spisová značka] opravu – dvojitý penetrační nátěr od [územní celek] na křižovatku se silnicí č. [spisová značka] ve směru od [územní celek]. Správce následně dne 14. 6. 2017 nahlásil škodnou událost pojišťovně. Pojišťovna tuto škodnou událost ukončila bez výplaty pojistného v souladu se stanoviskem pojištěného. Žalovaný dodal, že opravovaná komunikace č. [spisová značka] byla řádně označena dopravním značením a po skončení prací byla provedena kontrola, při níž bylo konstatováno, že ani na komunikaci č. [spisová značka], kde následně došlo k dopravní nehodě, se žádný štěrk nenachází. Pojištěný nemohl předvídat, že dojde k přenesení štěrku projíždějícími vozidly na komunikaci č. [spisová značka], nebylo v mezích jeho možností zhoršenou sjízdnost předmětné komunikace v době před dopravní nehodou zjistit a označit. Žalovaný poukázal i na to, zda je vůbec v dané věci pasivně legitimován. Opravu dané pozemní komunikace prováděl správce (Správa a údržba silnic [příjmení] kraje, příspěvková organizace), který by případně mohl být pasivně legitimován. Z těchto důvodů navrhl zamítnutí žaloby.

3. Vedlejší účastník rovněž považoval žalobu za zcela nedůvodnou a navrhl její zamítnutí v plném rozsahu. Zabýval se i tím, že podle § 27 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. je vlastník povinen nahradit škody vzniklé uživatelům pozemních komunikací, jejíž příčinou byla závada ve sjízdnosti, přičemž termín závada ve sjízdnosti je definován v § 26 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích. Závadou ve sjízdnosti je třeba rozumět nepředvídatelnou změnu ve sjízdnosti vozovky způsobenou vnějšími vlivy. Je to však pouze taková vlastnost pozemní komunikace, kterou řidič nemůže předvídat za podmínky, že dodržuje pravidla silničního provozu. Byť se jedná o objektivní odpovědnost vlastníka komunikace, není dána tato odpovědnost za všech okolností, nýbrž pouze tehdy, jsou-li splněny všechny její zákonné podmínky. Příčinná souvislost se nepředpokládá, musí být prokázána, jde o otázku skutkových zjištění. Existence příčinné souvislosti musí být postavena najisto. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nese v tomto případě žalobkyně. O závadu ve sjízdnosti komunikace se nejedná, nejde-li o natolik významnou změnu ve sjízdnosti komunikace, kterou řidič ani při obezřetné jízdě respektující stav komunikace a důsledky povětrnostních vlivů nemůže předpokládat a reagovat na ně. Vedlejší účastník poukázal na znalecký posudek, který vypracoval dne 31. 1. 2016 Ing. [celé jméno znalce] v rámci šetření předmětné dopravní nehody Policií ČR, z něhož vyplývá, že nehodový děj nastal z důvodu nepřiměřené reakce a výrazného natočení vozidla vlevo žalobkyní při najetí na vrstvu štěrku, která se následně pokusila o vyrovnání vozidla stočením volantu vpravo. Tím se dostala do pravotočivého smyku a vyjela mimo komunikaci. Dle závěru znalce mohla žalobkyně zabránit předmětné nehodě kontrolou povrchu komunikace v místě nehodového děje, stav komunikace byl zjistitelný již ze vzdálenosti 200 metrů. Ve vzdálenosti přesahující 50 metrů před místem opravy komunikace s posypem štěrku byl vidět jednoznačný rozdíl povrchu, na což žalobkyně mohla reagovat snížením rychlosti. Závěrem vedlejší účastník připomněl, že jednotlivé dílčí nároky nejsou žalobkyní řádně prokázány. Připomněl, že [anonymizována dvě slova] není znalcem z oboru zdravotnictví se specializací pro odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, tato nemateriální újma nemohla být stanovena v souladu s předmětnou metodikou Nejvyššího soudu ČR, když ji vyhotovil v souladu s nařízením vlády č. 276/2015 Sb. (tj. dle předpisu pro pracovněprávní spory). Stejně nedostatečně jsou prokázány ostatní dílčí nároky, především vzniklá škoda na předmětném vozidle ve výši 40 000 Kč.

4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Jak je zřejmé z nesporných tvrzení účastníků i z protokolu o nehodě v silničním provozu zpracovaného Policií ČR, [ulice] inspektorát [obec] ze dne [datum], téhož dne došlo v 17:30 hodin na silnici č. III třídy [číslo] v km [anonymizováno] – v katastru [územní celek] k dopravní nehodě, jejímž účastníkem byla žalobkyně s osobním motorovým vozidlem [značka automobilu], [registrační značka]. Řidičem i vlastníkem vozidla byla žalobkyně, která utrpěla lehké zranění. Vlastnictví vozidla vyplývá i z velkého technického průkazu č. PF [číslo], z něhož je dále patrné, že došlo k vyřazení vozidla z provozu dne 10. 8. 2015. Dne 28. 3. 2015 byl proveden protokol o technické kontrole vozidla (zmíněný protokol). Výši škody na vozidle Policie ČR odhadla částkou 30 000 Kč Policie ČR zároveň ohledala místo nehody, jež popsala jako přehlednou levotočivou zatáčku – křižovatku s vedlejší pozemní komunikací v mírném klesání, zatáčka má mírný příčný sklon vlevo. Povrch vozovky, jež je široká 5,5 m, je tvořen živicí, suchý, bez poškození. V místě vyústění vedlejší komunikace [číslo] se na hlavní komunikaci [číslo] nacházela vrstva štěrku cca 1 cm, jež byla v celé šíři 5,6 metrů před výchozím bodem měření až 4,7 metrů za výchozím bodem měření, poté se vrstva zužovala až do vzdálenosti 26,8 metrů za výchozím bodem měření a 1 metr vlevo od pravého bodu měření. Vrstva štěrku na hlavní silnici nebyla nijak označena. V době ohledání bylo denní světlo, jasno, slunečno, horko, sucho, bezvětří, viditelnost z dálky dobrá, teplota vzduchu 30 °C. Havarované vozidlo se nacházelo vpravo mimo komunikaci na pastvině, přetočené na levém boku, přední částí k obci [obec]. Na komunikaci byly zjištěny smykové stopy, vedoucí obloukovitě vpravo a přecházející do travnatého pásu ve svahu. Zjištěna rycí stopa na pastvině, ohledán kámen, do něhož vozidlo narazilo v travnatém pásu ve svahu. [příjmení] [příjmení] bylo po požáru ohořelé, ukazatel rychlosti se zastavil na hodnotě 45 km/h, ukazatel otáček motoru na 1 000 otáček/min. Řadicí páka byla v přední poloze, pás řidiče zaseknutý, vytažený. [příjmení] zkouška u žalobkyně provedena s negativním výsledkem (zmíněný protokol o nehodě).

5. Z trestního spisu vedeného Policií ČR, Územní odbor [obec] pod [číslo jednací] vyplývá, že dne 14. 9. 2015 došlo k zahájení úkonů trestního řízení ve věci dopravní nehody se zraněním, jež bylo odloženo usnesením Policie ČR ze dne 26. 1. 2016, neboť ve věci nejde o podezření z přečinu a není na místě věci vyřídit jinak. V citovaném usnesení Policie popsala všechny skutečnosti, které zjistila při šetření dané dopravní nehody, včetně výslechů jednotlivých svědků a závěrů soudně znaleckého lékařského posudku i znaleckého posudku z oboru dopravy. Policejní orgán uzavřel, že nebylo šetřením prokázáno, že by současný zdravotní stav žalobkyně byl zapříčiněn jednáním další osoby, nehodový děj nastal z důvodu nepřiměřené reakce řidičky, a to výrazným natočením vozidla vlevo při najetí na vrstvu štěrku, kterou se následně pokusila vyrovnat stočením volantu vpravo, čímž se však dostala do pravotočivého smyku a vyjela mimo komunikaci. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně stížnost, o níž bylo rozhodnuto Okresním státním zastupitelstvím v [obec] usnesením ze dne 15. 2. 2016 pod [číslo jednací], jímž došlo k zamítnutí stížnosti žalobkyně pro její nedůvodnost. Státní zástupce v odůvodnění poukázal na znalecký posudek znalce z oboru dopravy Ing. [celé jméno znalce], který je klíčovým podkladem k řádnému vyhodnocení a posouzení věci, při jeho zadání a vypracování dle názoru státního zástupce nedošlo k pochybení, znalec k dotazům podal vyčerpávající a srozumitelné odpovědi. Dále bylo poukázáno i na to, že ve smyslu § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., zákonu o silničním provozu, je účastník provozu na pozemních komunikacích povinen své chování přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu. Policejní orgán shromáždil dostatek důkazních prostředků, jež odpovídajícím způsobem vyhodnotil a učinil z nich právní závěry v souladu s trestním řádem. V trestním spise je založena zhotovená fotodokumentace, čítající 49 barevných fotografií, stejně tak plánek místa nehody, který byl Policií ČR vypracován, rovněž i úřední záznamy o výslechu žalobkyně i jednotlivých slyšených svědků ([obec] [anonymizováno], [jméno] [příjmení], [obec] [anonymizováno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), taktéž již zmiňované znalecké posudky a další listiny (lékařské zprávy včetně fotografií zranění žalobkyně atd.), jež soud provedl k důkazu v rámci posuzované věci.

6. Ze znaleckého posudku [číslo] který vypracoval v rámci trestního řízení soudní znalec [celé jméno znalce] dne 31. 1. 2016, vyplývá, že vzniklý nehodový děj nastal z důvodu nepřiměřené reakce a výrazného natočení vozidla vlevo řidičkou při najetí na vrstvu štěrku, která se následně pokusila o vyrovnání vozidla stočením volantu vpravo, čímž se dostala do pravotočivého smyku a vyjela mimo komunikaci. Řidička mohla nehodě zabránit kontrolou povrchu komunikace v místě nehodového děje, čímž by nebyla překvapena rozdílným chováním vozidla při najetí na vrstvu čerstvě nasypaného štěrku a mohla by jen s mírnou korekcí volantu natočit vozidlo do požadovaného směru a zatáčku bez smyku projet. Rozdíl v povrchu komunikace mohla zpozorovat ze vzdálenosti přesahující 50 metrů. Průjezd místem dopravní nehody byl možný i bez snížení rychlosti s přiměřenou reakcí volantem bez smyku.

7. Žalobkyně v průběhu řízení předložila znalecký posudek č. [tel. číslo], který vypracoval dne 15. 3. 2019 soudní znalec [příjmení] [jméno] [příjmení]. Tento znalec dospěl k závěru, že příčinou vzniku směrové nestability a následné ztráty řiditelnosti vozidla byla nejen snížená adheze, ale také nehomogenita povrchu vozovky pokryté štěrkem, která se negativně podílela na přenosu kontaktních sil od kol vozidla. Při dodržení maximální bezpečné rychlosti jízdy vozidla odpovídající neznečištěnému povrchu (tj. 90 km/h) a při pohybu po neznečištěném povrchu by k dopravní nehodě nedošlo. Při najetí touto rychlostí na povrch znečištěním štěrkem by k dopravní nehodě došlo a řidička by jí nebyla schopna zabránit, či předejít, neboť se pohybovala v blízkosti bezpečné rychlosti průjezdu zatáčkou se štěrkem znečištěným povrchem (cca 82 - 94 km/h) a ve skutečnosti havarovala i při rychlosti nižší (cca 73 - 89 km/h). Je přitom nutno mít na zřeteli i negativní vlivy pružení kol, směrové úchylky pneumatik, torzní kmity a nesoudržnost štěrkového povrchu, jež uvozují minimální nutnost obezřetného zhodnocení těchto vlivů s výsledným konstatováním, že ke ztrátě jízdní stability a řiditelnosti vozidla mohlo dojít i při rychlosti jízdy 82 km/h.

8. Soud se na to pokusil o odstranění rozporů závěrů obou znaleckých posudků výslechem obou znalců (Ing. [celé jméno znalce] i Ing. [příjmení]), kteří setrvali na svých závěrech, jež písemně vyjádřili ve svých znaleckých posudcích. Znalec [příjmení] [příjmení] provedl prohlídku na místě dne 27. 2. 2019 a souhlasil s tím, že byla provedena za jiných podmínek, než se stala dopravní nehoda, nebyla shodná viditelnost. Setrval na závěru, že vliv na dopravní nehodu měla změna vozovky, nikoliv chování řidičky. Rozporem mezi posudky si vysvětloval tím, že nepochopil, na základě jakých skutečností dospěl znalec [příjmení] [celé jméno znalce] k závěru, že řidička uvedla vozidlo vlastním manévrem v daný stav. Rovněž znalec [příjmení] [jméno], že se byl na místě dopravní nehody podívat, dle jeho názoru není jiný závěr ohledně dopravní nehody možný. Kola byla blokována, výrazně natočena vlevo. Vysvětlil to tím, že když někdo projíždí levotočivou zatáčku a má pocit, že dostal smyk, pak může tímto způsobem reagovat. [obec] vrstva štěrku vytváří při najetí vozidla pocit ztráty kontaktu pneumatiky s vozovkou, tím může být způsobeno, že řidič má pocit, že je vozidlo ve smyku. Z fotografií však nevyplývalo, že by na místě byla extrémně vysoká vrstva štěrku, štěrkový posyp byl na úseku asi 5 metrů dlouhém. Z fotek je zřejmé, že byl štěrk viditelný, jiní řidiči bez újmy tímto místem projeli. Navíc svítilo slunce, mohlo jí svítit do očí, avšak i v tomto případě měla žalobkyně zpomalit. Znalec dodal, že vycházel z fotodokumentace a z videa, jak se projíždělo místem, pravděpodobně natočeného hasiči. K rozdílům oproti závěrům se znaleckým posudkem Ing. [příjmení] znalec [příjmení] [celé jméno znalce] vypověděl, že významné rozdíly mají pouze v závěru, Ing. [příjmení] zhodnotil danou situaci tak, že musel vzniknout smyk pro dané místo, z jeho posudku vyplývá, že smyk mohl vzniknout mezi 84 - 94 km/h, není to ale o tom, že musel vzniknout. Největší odstředivá síla, kdy je největší nápor na kola, je ve středu zakřivení nebo ve vrcholu zatáčky. Ve znaleckém posudku Ing. [příjmení] není řešena celá situace jízdy vozidla, toliko jen výstup. Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] dodal, že on se snažil najít objektivní hledisko, vychází i ze simulace. Ing. [příjmení] uváděl, že žalobkyně vyjela ze silnice rychlostí 64 km/h, oproti tomu slyšený znalec [příjmení] [jméno], že ve svém znaleckém posudku označil její rychlost 75 km/h. Na počátku přitom oba znalci mají výchozí rychlost 90 km/h. Dodal, že štěrk významně zpomalí, v tu chvíli má řidič pevně chytnout volant a nic nedělat. Řidiči však často reagují špatně na to, že nemají pevný povrch pod koly, smyk sám o sobě také zpomaluje vozidlo. Podle názoru znalce [příjmení] [celé jméno znalce] žalobkyně nebrzdila, neboť pokud by brzdila, musela by jet na počátku daleko vyšší rychlostí. Nenašel ani brzdné stopy. O tom vypovídá i fakt, že sama žalobkyně o tom nehovořila. Setrval tedy na svém závěru, že hlavní příčinou byla reakce řidičky (žalobkyně).

9. Protože se soudu nepodařilo ani výslechy znalců odstranit rozpory mezi závěry obou znalců, přesahujících odborné znalosti soudu, soud přistoupil k zadání revizního znaleckého posudku, který vypracovalo dne 9. 6. 2020 [obec] učení technické v [obec], Ústav soudního inženýrství. Znalecký ústav se velmi podrobně zabýval dopravní nehodou, své závěry pečlivě odůvodnil a vycházel přitom ze spisového materiálu posuzované věci včetně trestního spisu vedeného Policií ČR pod sp. zn. KRPP [číslo], místo dopravní nehody bylo zhlédnuto a podrobně geodeticky zaměřeno dne 2. 4. 2020. Znalecký ústav se podrobně zabýval zjištěními ze spisového materiálu i výpověďmi jednotlivých svědků v rámci šetření Policie ČR, z nichž ve svém znaleckém posudku uvedl skutečnosti, které jsou důležité pro technické posouzení dopravní nehody. Přezkoumal rovněž i oba znalecké posudky vypracované Ing. [celé jméno znalce] a Ing. [příjmení] včetně jejich závěrů. Znalecký ústav stanovil rychlosti vozidla [příjmení] v jednotlivých úsecích, výchozí rychlost vozidla vypočetl na 86 km/h, na počátku smýkání v zatravněném příkopu se vozidlo pohybovalo rychlostí 74 km/h. Pohyb vozidla v průběhu nehodového děje byl řešen znaleckým ústavem s podporou simulačního programu Virtual Crash ve verzi 4.

0. Znalecký ústav uvedl, že vozidlo [příjmení] se po najetí na vrstvu štěrku příčně přemístilo vlevo ke středu pozemní komunikace, což nebylo zapříčiněno změnou adhézních vlastností povrchů vozovky, ale zásahem do řízení vozidla [příjmení], jinak si nelze vysvětlit ani vyjetí vlevo, ani následnou rotaci vozidla vpravo. Pokud by žalobkyně projížděla místem dopravní nehody konstantní rychlostí 90 km/h bez brždění nebo korekce směru jízdy výrazným zásahem do řízení vozidla [příjmení], reagovala pouze přiměřeným natočením kol vozidla požadovaným směrem jízdy s ohledem na směrový oblouk silnice, k dopravní nehodě by nedošlo. Žalobkyně mohla vrstvu štěrku na vozovce zpozorovat ze vzdálenosti 60 metrů před výchozím měřeným bodem (nejméně 54,6 metrů před počátkem vrstvy štěrku na povrchu vozovky), technicky bylo místo dopravní nehody průjezdné bez ztráty směrové stability rychlostí 90 km/h, aniž by řidič musel výrazně zpomalovat či korigovat směr jízdy výraznějším zásahem do řízení vozidla. Žalobkyně tedy neměla důvod reagovat intenzivním bržděním ani zastavením a za jedinou příčinu předmětné dopravní nehody lze stanovit techniku jízdy řidičky vozidla [příjmení]. Znaleckým ústavem nebyla zjištěna žádná přímá technická souvislost mezi vznikem nehodového děje a vrstvou štěrku na pozemní komunikaci. Průjezd daného úseku i přes existenci vrstvy štěrku na vozovce nevyžadoval žádné zvýšené řidičské dovednosti nad rámec běžné schopnosti ovládat motorové vozidlo při jízdě rychlostí přiměřenou všem okolnostem. Dle názoru znaleckého ústavu nehodový děj vyvolala žalobkyně. Znalecký ústav rovněž posoudil předchozí posudky. Ke znaleckému posudku Ingr. [celé jméno znalce] uvedl, že závěr rozboru pohybu vozidla v kapitole 2.2 posudku se v principu neliší od analýzy nehodového děje provedené znaleckým ústavem, neobsahuje však žádné informace o rychlosti a poloze vozidla v čase, které by měly být standardní součástí analýzy nehodového děje ve znaleckém posudku, který řeší kompletní analýzu nehodového děje. Některé dílčí závěry ve znaleckém posudku Ing. [celé jméno znalce] přibližně korespondují se závěry revizního znaleckého posudku, avšak nejsou nijak technicky odůvodněny a doloženy, proto lze posudek označit jako nepřezkoumatelný. Pokud znalecký ústav posuzoval znalecký posudek Ing. [příjmení], dospěl mj. k závěru, že tvrzení o neexistenci příčného sklonu není pravdivé, neboť příčný sklon činil -2,3 stupně. S tímto nesprávným údajem pak Ing. [příjmení] dále pracoval při výpočtu mezní rychlosti průjezdu obloukem. Ing. [příjmení] počítal s jinou trajektorií pohybu vozidla [příjmení] v jednotlivých fázích nehodového děje. Znalecký ústav podotkl, že údaj ohledně dohlednosti cca 40 m, který uvedl Ing. [příjmení], je nepřezkoumatelný, nevyplývá, jakým způsobem dohled určil právě na danou vzdálenost. Jeho posudek neobsahuje žádné výstupy ze simulace v programu PC Crash, rovněž ani protokoly, podle kterých by bylo možné ověřit a přezkoumat pohyb vozidla po dráze v čase, určení trajektorie pohybu vozidla po zadokumentovaných stopách lze označit jako nesprávné a neodpovídající poškození vozidla. Revizní znalecký posudek se lišil i v určeném poloměru rychlosti průjezdu zatáčkou v místě dopravní nehody, na základě nesprávných údajů pak Ing. [příjmení] dospěl k závěru, že bezpečně průjezdná byla zatáčka v místě dopravní nehody rychlostí 82 - 94 km/h, což nekoresponduje s hodnotami mezních rychlostí, které stanovil znalecký ústav. Zpracovatel revizního znaleckého posudku rovněž podotkl, že znalecký posudek Ing. [příjmení] obsahuje údaje, které se vztahují ke zcela jiným událostem a s předmětnou dopravní nehodou nesouvisí. I tento posudek považoval znalecký ústav za nepřezkoumatelný, neobsahující postupy, jakými znalec došel ke svým závěrům. Znalecký ústav se zabýval i stářím pneumatik na předmětném vozidle [příjmení], kdy dospěl k závěru, že zkoumaná pneumatika byla vyrobena ve druhém týdnu roku 1999, tj. v době, kdy vozidlo [příjmení] bylo uvedeno do provozu a tudíž v době dopravní nehody byly na vozidle patrně původní pneumatiky staré 16 let. Znalecký ústav dospěl k závěru, že vozidlo [příjmení] narazilo do kamene a příkopu levým předním kolem, převracelo se kolem podélné osy přes levý bok, neboť ten je výrazně méně poškozený než pravý bok vozidla. Nerozsáhlejší deformace karoserie vozidla jsou na jeho pravém boku a pravé hraně střechy. Pro analýzu nehodového děje je důležité, zda po vyjetí mimo pozemní komunikaci narazilo vozidlo do kamene a příkopu pravým nebo levým předním kolem a zda se převracelo přes pravý nebo levý bok. Zpětně lze přezkoumaným způsobem určit trajektorii předchozího pohybu vozidla [příjmení] ve smyku na pozemní komunikaci, při které vozidlo zanechalo výrazné smykové stopy, jež byly zakresleny v plánku Policie ČR (stopy [číslo]). Znalecký ústav přitom vyšel z převrácení vozidla, které je v literatuře popisováno tak, že k největšímu poškození dochází na straně protilehlé směru převracení (hrana střechy), neboť na ni dopadá vozidlo při prvotním přetočení a působí na ni největší deformační síla, která poté s následným převracením klesá (označený revizní znalecký posudek). Vzhledem k tomu, že nikdo z účastníků nežádal osobní slyšení zpracovatele revizního znaleckého posudku, soud s ohledem na hospodárnost řízení vyšel toliko z písemného zpracování revizního znaleckého posudku.

10. Ze zápisu o poškození vozidla, formulář [anonymizováno] pojišťovny, který byl ze strany žalobkyně soudu předložen pouze z jedné strany, soud zjistil, že žalobkyně pojistnou událost nahlásila pojišťovně, jako technik pojišťovny je uveden [jméno] [příjmení]. Žalobkyně soudu předložila i zakázkový list, daňový doklad za odtah vozidla v ceně 3 025 Kč bez DPH, celkem byla uvedena s přepisovanou číslicí na částku 2 125 Kč (zakázkový list ze dne [datum]). Ze stvrzenky [číslo] je patrné, že dne 10. 8. 2015 žalobkyně zaplatila [stát. instituce] částku 200 Kč za dočasné vyřazení předmětného vozidla. Z lékařské zprávy vypracované dne 21. 4. 2017 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je zřejmé, že tento lékař zpracoval bodové ohodnocení (bolestné), jež ocenil 431 body. [příjmení] lékař dne 17. 4. 2017 vyčíslil ztížení společenského uplatnění žalobkyně spočívající v omezení pohyblivosti levého ramenního kloubu 700 body. Z příjmových pokladních dokladů je patrné, že za tyto posudky žalobkyně zaplatila 2x částku 200 Kč (lékařské zprávy ze dne 17. 4. 2017 a 21. 4. 2017 a příjmové pokladní doklady ze dne 17. 4. 2017 a 21. 4. 2017). Dále žalobkyně předložila i příjmové doklady, z nichž soud zjistil, že dne 21. 3. 2017 zaplatila [anonymizováno] [jméno] [příjmení] částku 600 Kč za plomby, dne 28. 3. 2017 částku 600 Kč za fotokompozit, dne 6. 4. 2017 částku 600 Kč za plombu a dne 19. 4. 2017 částku 600 Kč za plombu (zmíněné příjmové pokladní doklady). Žalobkyně soudu předložila i rukou psaný popis znehodnocených věcí s uvedením jednotlivých částek, jež rozdělila do kategorie rozstříháno v nemocnici a popálené, ohořelé, jinak znehodnocené a ztracené, k čemuž přiložila i 4 černobílé malé fotografie. Dne 29. 5. 2017 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 335 661,66 Kč, k úhradě stejné částky žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného i dopisem ze dne 16. 1. 2018 (výzva a opětovná výzva k úhradě nároků spojených s dopravní nehodou z uvedených dnů).

11. Soud pro nadbytečnost neprováděl další navržené důkazy (výslechy označených svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] a vypracování znaleckého posudku k vyčíslení bodového hodnocení na výši nemajetkové újmy). Stejně tak soud neprovedl ani důkaz fotografií, kterou žalobkyně ve zvětšeném formátu přeložila u ústního jednání dne 2. 3. 2021, neboť daný důkaz byl předložen po koncentraci řízení a patrně se jednalo i o důkaz, který již byl k důkazu proveden v rámci trestního spisu vedeného Policií ČR, kde je však založen originál fotografie v menším formátu. Soud dostatečným způsobem zjistil všechny rozhodné skutečnosti podstatné pro posouzení této věci, provedení dalších důkazů by bylo v rozporu se zásadami procesní ekonomie a nadbytečné.

12. Podle ustanovení § 2894 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

13. Podle § 2900 o.z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, zdraví nebo vlastnictví jiného.

14. Podle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

15. Podle § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen„ zákon o silničním provozu“) při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu.

16. Podle § 5 písm. a), b) a c) zákona o silničním provozu je řidič kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích a přizpůsobit jízdu technickým vlastnostem vozidla nebo fyzickým vlastnostem zvířete.

17. Po právním zhodnocení, které bylo provedeno v souladu s pravidly obsaženými v § 132 o.s.ř., soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není dán. Žalobkyně se domáhala náhrady majetkové a nemajetkové újmy, jež jí měla vzniknout v souvislosti s dopravní nehodou, která dle jejího vyjádření byla zapříčiněna neoznačenou a neočekávanou vrstvou štěrku na vozovce, způsobující její nesjízdnost, na níž vjela a poté se s vozidlem dostala do smyku, který vyústil v dopravní nehodu, při níž utrpěla zranění i věcnou škodu. V řízení bylo na žalobkyni, aby prokázala zejména vznik újmy (škody), protiprávní jednání škůdce (žalovaného) a příčinnou souvislost mezi protiprávním činem a škodou, jinak nemohla být v řízení úspěšná. Daná dopravní nehoda byla prvotně řešena Policií ČR, v rámci šetření byl mj. Ing. [celé jméno znalce] zpracován znalecký posudek, vyslechnuta jak žalobkyně, tak i svědci, přičemž policejní orgán po provedeném šetření uzavřel, že nehodový děj nastal z důvodu nepřiměřené reakce žalobkyně. Tyto závěry následně po stížnosti žalobkyně potvrdilo i Okresní státní zastupitelství v Tachově (viz odst. 5 a 6 tohoto rozsudku). I přes dané závěry žalobkyně podala žalobu a v civilním řízení se domáhala zaplacení částky 334 533,66 Kč. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána příčinná souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaného spočívajícím v neoznačené vrstvě štěrku na pozemní komunikaci, po níž žalobkyně svým vozidlem jela, a havárií jejího vozidla, když z trestního řízení vyplývalo, že pochybení spočívalo naopak na straně žalobkyně.

18. Soud má z provedeného dokazování (především z revizního znaleckého posudku) za prokázané, že žalobkyně mohla vrstvu štěrku na vozovce zpozorovat ze vzdálenosti nejméně 54,6 m před počátkem vrstvy štěrku na povrchu vozovky, přičemž technicky bylo místo dopravní nehody žalobkyně průjezdné bez ztráty směrové stability rychlostí 90 km/h, aniž by žalobkyně musela výrazně zpomalovat či korigovat směr jízdy výraznějším zásahem do řízení vozidla [příjmení]. Žalobkyně neměla důvod reagovat intenzivním bržděním ani zastavením. Z technického hlediska lze za jedinou příčinu předmětné dopravní nehody stanovit techniku jízdy žalobkyně, její intenzívní zásah do řízení vozidla, která reagovala postupným řízení vozidla vlevo a následně vpravo, čímž vyvolala směrovou nestabilitu, která vyústila v havárii vozidla [příjmení], jež řídila žalobkyně. Průjezd daného úseku i přes existenci vrstvy štěrku na vozovce přitom nevyžadoval žádné zvýšené řidičské dovednosti nad rámec běžné schopnosti ovládat motorové vozidlo, přičemž nebyla zjištěna ani žádná přímá technická souvislost mezi vznikem nehodového děje a vrstvou štěrku na pozemní komunikaci. Dle znaleckého ústavu stačilo, kdyby žalobkyně nehodový děj nevyvolala. Každý řidič je povinen respektovat pravidla silničního provozu zakotvená především v zákoně o silničním provozu. Podle výše citovaných ust. § 4 písm. a) a § 5 citovaného zákona je mj. povinen své chování přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu, sledovat situaci v provozu a přizpůsobit jízdu technickým vlastnostem vozidla. Pokud znalecký ústav uzavřel, že jedinou a výlučnou příčinou nebyl štěrk na vozovce, nýbrž nepřiměřená řidičská reakce žalobkyně, je zřejmé, že žalobkyně porušila výše citovaná ustanovení a tudíž absentuje jeden ze základních předpokladů, tedy příčinná souvislost mezi příčinou (štěrkem na vozovce) a následkem (újmou žalobkyně způsobenou dopravní nehodou).

19. Soud se přitom neztotožnil s námitkou žalobkyně, že revizní znalecký posudek trpí vnitřními rozpory. Dle názoru soudu znalecký ústav vypracoval daný posudek velmi pregnantně a přehledně, znalecký úkol zpracoval dle jeho zadání úplně, zodpověděl všechny položené dotazy, své závěry podrobně a logicky odůvodnil, a to včetně odkazů na využité technické prostředky a pomůcky i jejich závěry, přehledně uvedl jednotlivé způsoby výpočtů, z nichž vycházel, provedl revizi předchozích dvou znaleckých posudků, přihlédl ke všem rozhodným skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat. Jeho závěry nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů. Znalecký ústav pracoval i s podstatnými zjištěními z výslechu svědků, které byly obsaženy v úředních záznamech Policie ČR (viz odst. 25 tohoto rozsudku). Rozpor mezi zjištěními na straně 29 a 32 posudku soud nespatřuje, když znalecký ústav uzavírá, že ač nelze vzdálenost, na kterou mohla řidička spatřit změnu povrchu vozovky, přesně zpětně určit bez vyšetřovacího pokusu, který je pro absenci identických podmínek prakticky neproveditelný, změna barvy povrchu vozovky je patrná z fotodokumentace Policie ČR, s níž znalecký ústav dále pracuje a určuje vzdálenosti. Rovněž i připomínka ohledně jiné frakce při využitých závěrech dříve provedeného znaleckého experimentu v porovnání s frakcí zjištěnou na místě dopravní nehody není příhodná, neboť znalecký ústav si je plně vědom rozdílných frakcí, jak vyplývá z kapitoly 2.3.1, stanoví na nich obecné závěry ohledně adheze na vrstvě štěrku, přičemž snížení adheze není stanoveno zcela přesně (cca o 17 %) a je následně počítáno s vrstvou štěrku o tloušťce vrstvy 5 až 10 mm, k níž je dosažená adheze naměřena v rozmezí 0,56 až 0,61. Znalecký ústav i podrobně vysvětlil, proč dospěl k závěru, že vozidlo narazilo levým předním kolem nikoli pravým, jak se domnívá žalobkyně (viz odst. 9 tohoto rozsudku). Pokud měla žalobkyně dotaz na znalecký ústav ohledně toho, zda se dříve jedoucími vozidly vytvořily ve vrstvě štěrku koleje a ty mohly mít vliv na průjezd místa žalobkyní, mohla danou otázku vznést při zadání revizního znaleckého posudku či trvat na osobním slyšení znalce, což se však nestalo. Jde tak o hypotetickou otázku, kterou, pokud by se jednalo o zásadní věc mající vliv na popsaný nehodový děj, by dle názoru soudu znalecký ústav zapracoval do svého posudku. Soud neměl důvod pochybovat o správnosti závěrů tohoto posudku, přičemž jeho odborné závěry není soud příslušný hodnotit, když znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz dle § 132 o.s.ř., odborné závěry v něm obsažené však takovému hodnocení nepodléhají (srov. např. rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1810/2009).

20. Soud nárok žalobkyně podřadil pod ust. § 2894 a násl. o.z., neboť se domáhala přiznání náhrady majetkové a nemajetkové újmy. Přímo z ust. § 2910 o.z. lze dovodit, jaké předpoklady pro úspěch žaloby o náhradu újmy musí být splněny. Jedná se o protiprávní čin (tj.„ poruší povinnost stanovenou zákonem… a zasáhne… do absolutního práva“), vznik škody (tj.„ škůdce… nahradí poškozenému“), příčinná souvislost mezi protiprávním činem a škodou (vyjádřená slovy„ co tím způsobil.“) a zavinění („ vlastním zaviněním“). Podle právní teorie (srov. komentář k o.z., C.H. Beck) užší souvislost mezi újmou a protiprávností označujeme pojmem příčinná souvislost (kauzalita, kauzální nexus), jedná se o nezbytný předpoklad vzniku povinnosti nahradit újmu. Kauzální nexus je objektivním předpokladem, kdežto zavinění je předpokladem subjektivním. Existence a míra zavinění se předmětem zkoumání stává až ve chvíli, kdy je zjištěna příčinná souvislost. Příčinnou souvislost prokazuje poškozený. Je-li učiněn závěr o tom, že je zde více předpokladů, které jsou conditio sine qua non (neboli teorie podmínky, též nazývaná teorií ekvivalence podmínek) pro vznik újmy, je třeba zjistit, zda lze následek přičíst původci prvotní podmínky. Jde o případ, při němž podmínky působí z časového hlediska následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících podmínek a následků byl ve vztahu ke vzniku újmy natolik propojen (prvotní podmínka bezprostředně vyvolala jako následek podmínku jinou a ta postupně případně podmínku další), že již z působení prvotní podmínky lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (srov. NS 25 Cdo 562/99). Příčinou je pak ta podmínka, která je důležitou, podstatnou a značnou (srov. Rc 27/62, Rc 11/76, NS 21 Cdo 2509/2005). Důležité však je, že tato nová skutečnost (podmínka) je pro vznik újmy rozhodující a působila by jako výlučná a samostatná podmínka. Pokud si původní předpoklad podrží charakter conditio sine qua non, nelze jej ignorovat; je zde více společných podmínek a nutno je dále posuzovat v rámci pravidel řešících společnou kauzalitu (srov. NS 25 Cdo 4841/2009).

21. Soud se zabýval i tím, zda nedošlo k porušení prevenční povinnosti dle ust. § 2900 a násl. o.z. Avšak i mezi porušením prevenční povinnosti a vznikem újmy musí existovat příčinná souvislost. Vezmeme-li v úvahu subsidiaritu prevenční povinnosti (ve smyslu přednosti v zákoně konkrétně stanovených povinností), platí následující: vyplývá-li ze zákona konkrétní povinnost, dává tím zákonodárce najevo, že když se bude subjekt chovat v souladu s touto povinností, nemůže být postižen (princip předvídatelnosti práva).

22. Žalobkyně byla v průběhu řízení mj. poučena o povinnosti prokázat, že příčina vzniku škody (jí tvrzená nesjízdnost komunikace) byla alespoň jednou z hlavních příčin následku, který žalobkyni vznikl. V tomto směru byla upozorněna na závěry znaleckého posudku, který byl zpracován v rámci šetření věci Policií ČR. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1713/2008 závadami ve schůdnosti pozemní komunikace se rozumí natolik významné změny (zhoršení) schůdnosti komunikace, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat. Podle dalšího rozhodnutí NS sp. zn. 25 Cdo 4626/2015 objektivní odpovědnost správce komunikace za škody způsobené závadou ve sjízdnosti podle silničního zákona je spojována s takovým stavem na vozovce, kdy změna sjízdnosti komunikace je natolik významná, že řidič ani při obezřetné jízdě respektující stavební a dopravně technický stav komunikace (viz § 27 odst. 3 silničního zákona) a povětrnostní vlivy nemůže výskyt takové závady předpokládat a účinně na ni reagovat tak, aby neovlivnila jeho jízdu. Rozhodnutí o této odpovědnosti závisí na zjištění stavu vozovky v době a v místě nehody a především na posouzení, zda konkrétní zjištěné skutečnosti odpovídají pojmu závady ve sjízdnosti. Odpovědnost může být založena, jestliže alespoň jednu z hlavních příčin vzniku škody lze podřadit pod pojem„ závada ve sjízdnosti“. Obdobně na problematiku nahlíží i závěry rozhodnutí NS sp. zn. 25 Cdo 2731/2008, podle něhož předpokladem objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti, popř. sjízdnosti podle ustanovení § 27 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je pouze takový stav na komunikaci, který tvoří závadu ve schůdnosti, s tím, že právě tato závada byla příčinou, popř. alespoň jednou z hlavních příčin vzniklé škody. Závadou ve schůdnosti je přitom třeba rozumět nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti komunikace způsobenou vnějšími vlivy; samotná skutečnost, že kluzká komunikace nebyla v době nehody posypána, závadu ve schůdnosti nepředstavuje.

23. Příčinnou souvislost jako poměr příčiny a následku je nutno v případě působení více příčin (a z nich plynoucích následků) chápat jako zřetězení příčin a následků nejen v posloupnosti věcné, nýbrž i posloupnosti časové. Teorie přerušení (přetržení) příčinné souvislosti, podle níž se příčinná souvislost přeruší (nedospěje až k účinku), pokud do příčinného průběhu vstoupí další výlučná a samostatná příčina, která způsobila účinek bez ohledu na jednání škůdce.

24. V řízení nebylo sporu o tom, že žalobkyně se svým vozidlem najela na vrstvu štěrku na pozemní komunikaci, jenž se zde neměl nacházet, nebyl označen dopravním značením a žalobkyně jej logicky nemohla předpokládat. Tento štěrk mohl být prvotní příčinou nehodového děje. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení bylo prokázáno, že ke vzniku dopravní nehody došlo zaviněním žalobkyně, která jako řidička vozidla [příjmení] nehodový děj vyvolala nepřiměřenou reakcí po najetí na vrstvu štěrku a následným zásahem do řízení vozidla (viz odst. 18 tohoto rozsudku), vstoupila tím do děje další výlučná a samostatná příčina, čímž došlo k přerušení původní (prvotní) příčinné souvislosti, přičemž nová příčina spočívající v jednání žalobkyně, byla jedinou a hlavní příčinou, která vedla ke vzniku újmy žalobkyně způsobenou dopravní nehodou. Za tohoto stavu nebylo na místě zkoumat okolnosti, za jakých se na vozovce štěrk objevil, protiprávnost jednání žalovaného ani vznik a výši materiální i nemateriální újmy žalobkyně.

25. Soud se proto dále nezabýval oprávněností daného nároku a neprovedl z důvodu hospodárnosti další navržené důkazy, neboť byly za tohoto stavu v dané fázi řízení již bezpředmětné a tedy i nadbytečné. Svědecké výpovědi nemohly zvrátit závěry revizního znaleckého posudku, neboť není rozhodující, jakým způsobem místem projeli ostatní účastníci silničního provozu, nýbrž technické možnosti a podstatné okolnosti týkající se výlučně zkoumaného nehodového děje žalobkyně v návaznosti na podmínky, které byly zjištěny Policií ČR na místě samém po dopravní nehodě žalobkyně. Znalecký ústav měl nadto k dispozici celý spisový materiál, který obsahoval i úřední záznamy Policie ČR, v nichž byly obsaženy i výslechy těchto svědků, jež soud rovněž provedl k důkazu. Znalecký ústav tedy pracoval i se skutečnostmi zjištěnými z těchto výslechů, což ostatně vyplývá i ze samotného revizního znaleckého posudku, v němž znalecký ústav v úvodu sděluje, že jako podklad pro vypracování posudku sloužil jak spis v posuzované věci, tak i trestní spis vedený Policií ČR, podrobněji se jimi zabývá i v kapitole 1.1.4.2 až 1.1.4.

4. Ze všech rozebraných důvodů soud proto žalobu pro její nedůvodnost zamítl, aniž by dále zkoumal protiprávnost, vznik a výši újmy na straně žalobkyně či zavinění žalovaného, když naopak z provedeného dokazování vyplynulo zavinění dopravní nehody žalobkyní.

26. Výrokem II. tohoto rozsudku soud rozhodl tak, že v řízení úspěšnému žalovanému nebylo přiznáno vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, které by mu s přihlédnutím k ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. svědčilo, neboť se tohoto práva výslovně vzdal.

27. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalovaného vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutím k ust. § 93 odst. 3 o.s.ř. Vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného, který má stejná práva a povinnosti jako účastník, přičemž jedná toliko sám za sebe a byl ve věci úspěšný, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení účastníka advokátem za 15 a půl úkonů právní služby (převzetí zastoupení, 4x vyjádření ve věci samé - dne 27. 12. 2018, 26. 3. 2019, 2. 10. 2019 a 29. 6. 2020, 10x účast u jednání soudu - dne 14. 2. 2019, 2. 4. 2019, 17. 5. 2019, 13. 6. 2019 (přesahující 2 h), 30. 7. 2019 (přesahující 2 h), 17. 9. 2019 (přesahující 2 h) a 2. 3. 2021 a v rozsahu úkonu dle § 14 odst. 2 AT za jednání nařízené na den 14. 1. 2021, které bylo v návaznosti na žádost o odročení ze strany žalobkyně odročeno krátce před tímto jednáním, k němuž se zástupce vedlejšího účastníka dostavil) á 9 660 Kč dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), náhrada hotových výdajů advokáta za 15 úkonů právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 32 388,30 Kč Celkem tak žalovanému náleží náhrada nákladů řízení v zaokrouhlené výši 186 618 Kč Lhůtu k plnění soud určil dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. s přihlédnutím k výši uložené částky i k osobním poměrům žalobkyně, která je dle svého vyjádření důchodového věku, pobírá pouze důchod a nevlastní větší majetek, prodlouženou 30 denní, když dle názoru soudu dané zvýhodnění nepřiměřeně nezasáhne do oprávněných zájmů vedlejšího účastníka. Platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.

28. Žalobkyně v závěrečném návrhu žádala soud o aplikaci moderačního oprávnění dle § 150 o.s.ř. Svůj návrh odůvodnila svojí majetkovou situací (je zabezpečena pouze důchodem a nevlastní větší majetek). Podle ust. § 150 o.s.ř. soud může výjimečně, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele, náhradu nákladů zcela nebo z části nepřiznat. Úvaha soudu o tom, zda se jedná o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Ústavní soud ČR ve věci sp. zn. I. ÚS 2862/07 zdůraznil, že základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu je zásada úspěchu ve věci, vyjádřená v § 142 odst. 1 o.s.ř. V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. S vědomím faktu, že zásada úspěchu ve věci má, jak uvedeno, hlubší souvislost se strukturou a funkcí civilního sporného procesu, by měl soud vždy přistupovat k interpretaci a aplikaci § 150 o.s.ř., jenž tuto zásadu umožňuje v konkrétním výjimečném případě prolomit. Tento požadavek plně platí pro hledání smyslu slov citovaného ustanovení, podle něhož nepřiznání náhrady nákladů řízení může být jenom výjimečné a mohou jej ospravedlnit pouze důvody zvláštního zřetele hodné. Ustanovení § 150 o.s.ř. tedy neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Rozhodnutí, v souladu s nímž si ten, kdo v řízení uspěl, také ponese sám své náklady, se proto bude spravedlivým jevit především s ohledem na existenci okolností souvisejících s předprocesním stádiem sporu, s chováním účastníků v tomto stadiu, s okolnostmi uplatnění nároku apod. V řešené věci je třeba připomenout, že podané žalobě předcházelo trestní řízení a usnesením Policie ČR ze dne 26. 1. 2016 pod č.j. KRPP-109936/TČ-2015-031071 byla věc odložena. V rámci šetření Policie ČR byl vypracován znalecký posudek, v němž se znalec vyjádřil k příčině vzniku škody na straně žalobkyně, jíž spatřoval v nepřiměřené reakci řidičky (žalobkyně). Aniž by žalobkyně jakkoli zvrátila pro ni nepříznivé závěry tohoto znaleckého posudku, podala žalobu. Teprve v průběhu řízení po poučení soudu ohledně důvodnosti případného vypracování revizního znaleckého posudku, soudu předložila nový znalecký posudek, jehož závěry byly rozporné s původním posudkem. Žalovaný i vedlejší účastník setrvali na svých stanoviscích, které byly žalobkyni známy ještě před zahájením řízení, když vedlejší účastník ukončil šetření škodné události, kterou správce komunikace nahlásil pojišťovně, a to bez výplaty pojistného plnění. Pokud se žalobkyně za tohoto stavu rozhodla žalobu podat, musela si být přinejmenším vědoma možných nepříznivých následků v případě neúspěchu ve věci a s tím souvisejících nákladů. Jak již bylo rozebráno výše, aplikace § 150 o.s.ř. má být zcela výjimečná, ospravedlnitelná důvody zvláštního zřetele, k nimž však bez dalšího nepatří majetkové poměry účastníka. Protože je soud neshledal, rozhodl podle výsledků řízení postupem dle § 142 odst. 1 o.s.ř. (viz předcházející odstavec).

29. Výrokem IV. tohoto rozsudku byla v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř. žalobkyni uložena povinnost doplatit státu náklady, které platil v souvislosti s vypracovaným revizním znaleckým posudkem a s výslechy znalců, jež nebyly zálohovány. V posuzovaném případě činila odměna za revizní znalecký posudek částku 73 345 Kč, která byla znaleckému ústavu přiznána a vyplacena, odměna za výslech znalce [příjmení] [celé jméno znalce] činila částku 2 815,50 Kč a znalce [příjmení] [příjmení] částku 1 400 Kč, které byly znalcům přiznány a proplaceny, celkem náklady činí částku 77 560,50 Kč, od níž byla odečtena žalobkyní složená záloha ve výši 20 000 Kč. Rozdíl, který hradil stát ze státních prostředků, byl vypočten částkou 57 560,50 Kč. I v tomto případě soud určil lhůtu k plnění dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., když přihlédl k výši uložené částky i k osobním poměrům žalobkyně (viz předcházející odstavec) a poskytl žalobkyni ke splnění této povinnosti prodlouženou 30 denní lhůtu.

Poučení