25 C 98/2022 - 166

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr.Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce [Jméno žalobce A]., [Anonymizováno] se sídlem [Adresa žalobce A], zastoupeného [Jméno žalobce B], advokátem se sídlem [Jméno advokáta] [Anonymizováno] [Anonymizováno], proti žalovanému [Jméno žalovaného A]., IČO [Anonymizováno], se sídlem [Adresa žalovaného A], zastoupenému [Jméno žalovaného B], advokátem se sídlem U [Anonymizováno], o žalobě podle části páté o. s. ř. na nahrazení rozhodnutí [jméno FO], takto:

Výrok

I. Žaloba žalobce, kterou se domáhá nahrazení rozhodnutí [jméno FO] z 20.května 2021 č.j[Anonymizováno][jméno FO] sp. zn. [č. účtu][jméno FO] ve spojení s rozhodnutím Rady [jméno FO] ze dne 22.února 2022 č. j. [Anonymizováno][jméno FO] tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 871.829.200,- Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení p.a. od 18.11.2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba žalobce, kterou se domáhá nahrazení rozhodnutí [jméno FO] z 20.května 2021 č.j. [č. účtu][jméno FO] [č. účtu][jméno FO] ve spojení s rozhodnutím Rady [jméno FO] ze dne 22.února 2022 č. j. [Anonymizováno][jméno FO] tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2.584.111.121,- Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení p.a. od 19.1.2017 do zaplacení, se zamítá[Anonymizováno]

III. Žaloba žalobce, kterou se domáhá nahrazení rozhodnutí [jméno FO] z 20.května 2021 č.j. [Anonymizováno][jméno FO] sp. zn. [č. účtu][jméno FO] ve spojení s rozhodnutím Rady [jméno FO] ze dne 22.února 2022 č. j. [Anonymizováno][jméno FO] tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2.319.928.129,- Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení p.a. od 17.11.2017 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 20.570,- Kč k rukám právního zástupce žalovaného [Jméno žalovaného B], advokáta se sídlem [adresa] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 1.4.2023 došlou zdejšímu soudu dne 1.4.2022 domáhá nahrazení rozhodnutí [jméno FO] (dále jen „[jméno FO]“) ze dne 20.5.2021 č. [Anonymizováno][jméno FO] v řízení vedeném pod sp. zn. OSS-[č. účtu]-[jméno FO] (dále jen „rozhodnutí [jméno FO]“), kterým [jméno FO] nárok žalobce na zaplacení částek 3.455.940.321,- Kč a 2.319.928.129,- Kč vůči žalovanému zamítl. Žalobce podal proti rozhodnutí [jméno FO] rozklad, načež Rada [jméno FO] tento zamítla a rozhodnutí [jméno FO] potvrdila rozhodnutím ze dne 22.2.2022 č. j. 08782-22/2020-[jméno FO] (dále jen „rozhodnutí Rady [jméno FO]“). Rozhodnutí Rady [jméno FO] bylo žalobci doručeno dne 2.3.2022. Žalobce se věci samé uvádí, že spor se týká období mezi 2.10.2013 a 31.12.2013 (neboť právní úprava před tímto obdobím i po tomto období se měnila). Podstata sporu spočívá v otázce výše složky ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny podle z.č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o [částka]“). Systém je nastaven tak, že výše složky ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny (dále jen „příspěvek [částka]“) určí svými cenovými rozhodnutími [jméno FO] (na základě prováděcího předpisu k z.č.165/2012 Sb., kterým je či byla vyhláška č.439/2012 Sb. o zúčtování, konkrétně § 2), načež žalobce toto promítne do vyúčtování svým zákazníkům, od kterých příspěvek vybírá. Jakmile žalobce příspěvek [částka] od svých zákazníků vybere, je jeho povinností postoupit ho žalovanému (srov. § 13 odst. 1 a § 28 odst. 5 z.č.165/2012 Sb.), který ho dále distribuuje oprávněným subjektům – výrobcům elektřiny jako podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Role žalobce v takto nastaveném systému je pouze rolí prostředníka mezi jeho zákazníky, kteří mají příspěvek [částka] zahrnutý v jejich fakturách, a žalovaným, který příspěvek [částka] od žalobce nadále distribuuje mezi výrobce elektřiny jako podporu. Tato činnost by proto pro žalobce neměla být ani zisková, ani ztrátová, neboť žalobce sumu peněz, kterou od zákazníků obdrží, dále vyplatí žalovanému.

2. Žalobce v návrhu uvádí, že žaloba vychází z právního názoru, že v období mezi 2.10.2013 a 31.12.2013 neměl být příspěvek [částka] žalovanému vůbec odváděn a že tak k docházelo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného. Cena za distribuci elektřiny je regulovanou cenou. Její výše (a to včetně její složky tvořící příspěvek [částka]) je stanovena cenovým rozhodnutím [jméno FO]. Pro rok 2013 byla výše příspěvku [částka] stanovena Cenovým rozhodnutím [jméno FO] č. 5/2012 ve výši 583,- Kč/MWh. S účinností od 2.10.2013 zákon o [částka] v § 28 odst. 3, 4, 5 novelou provedenou z.č. 310/2013 Sb. však stanovil, že výše příspěvku [částka] může být maximálně 495,- Kč/MWh (podle § 28 odst. 3 z. o [částka] ve znění novely „Úřad stanoví cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny maximálně ve výši 495,-Kč/MWh“). Dovozuje tedy, že překročila-li výše příspěvku [částka] stanovená Cenovým rozhodnutím [jméno FO] maximální výši stanovenou novelou zákona [částka], resp. nezareagoval-li [jméno FO] na změnu zákona [částka] snížením příspěvku [částka] s účinností nejpozději od 2.10.2013 na novelu zákona o [částka], nebyl příspěvek [částka] ze strany [jméno FO] platně stanoven vůbec a tudíž neměl být v předmětném období hrazen vůbec, neboť cenové rozhodnutí je podzákonný předpis (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. 7 as 46/2014, nálezy ÚS ČR sp.zn. Pl. ÚS 24/99, Pl. ÚS 8/02) a jako takový musí být v souladu se zákonem (21 Cdo 1084/2000, III. ÚS 350/03). Vytýká [jméno FO] také to, že na změnu právní úpravy reagoval až Cenovým rozhodnutím [jméno FO] č. 5/2013 ze dne 27.11.2013 účinným až od 1.1.2014, kterým snížil příspěvek [částka] na jeho maximální možnou výši danou zákonem [částka]. Žalobce nesouhlasí ani s tím argumentem, že výši příspěvku [částka] [jméno FO] stanoví vždy na celý kalendářní rok, neboť to upravuje pouze další podzákonný právní předpis, a to vyhláška [jméno FO] č.140/2009 Sb. o způsobu regulace cen v energetických odvětvích a postupech pro regulaci cen v § 9b odst. 6, podle něhož „Úřad stanoví složku ceny za přenos a distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny, složku ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou decentrální výroby elektřiny a složku ceny za přepravu a distribuci plynu na krytí nákladů spojených s podporou biometanu do 30. listopadu kalendářního roku předcházejícího regulovanému roku, a to s účinností od 1.ledna regulovaného roku.“ Účinnost novely nastala 2.října 2013, a od tohoto dne tak byla účinná rovněž horní mez příspěvku [částka] novelou stanovená (tzn. 495,- Kč/MWh). Pokud by bylo vůlí zákonodárce odložit účinnost horní meze výše příspěvku [částka] na pozdější dobu, mohl tak učinit prostřednictvím přechodných ustanovení. To se však nestalo. Bylo tedy odpovědností [jméno FO] zajistit soulad jím vydaných podzákonných právních předpisů s účinným zněním zákona, a to nejpozději od prvního dne jeho účinnosti, tedy od 2. října 2013.

3. Žalobce od svých zákazníků vybíral a žalovanému odváděl příspěvek [částka] spočítaný na základě příslušného množství elektřiny a výše 583,- Kč/MWh. Podle výše uvedeného názoru žalobce však příspěvek [částka] v předmětném období vybírán být neměl. Celý příspěvek [částka] odvedený za žalobcem žalovanému v rozhodném období tak byl odveden bez právního důvodu, tzn. představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 451 odst. 1 a 2 zákona č.40/1964 Sb., občanského zákoníku (ve vztahu k částkám uhrazeným do konce roku 2013) a ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (ve vztahu k částkám uhrazeným v roce 2014). Žalovaný je tak dle § 451 odst. 1 občanského zákoníku č.40/1964 Sb., resp. dle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku povinen toto bezdůvodné obohacení vydat žalobci.

4. Žalobce se původně zaplacení po žalovaném domáhal žalobou ze dne 18.listopadu 2016 se souhlasem soudu rozšířenou podáním ze dne 20.ledna 2017 na uhrazení částky 3.455.940.321,- Kč s příslušenstvím. Dále se žalobou ze dne 17. listopadu 2017 domáhal po žalovaném uhrazení částky 2.319.928.129,- Kč s příslušenstvím. Po delším procesním vývoji došlo k pravomocnému zastavení řízení o obou žalobách pro nedostatek pravomoci soudu a k postoupení obou věcí Energetickému regulačnímu úřadu. Ve vztahu k první žalobě se tak stalo usnesením Obvodního soudu pro [adresa] č. j. 9 C 112/2016-239 ze dne 30.května 2019 ve znění opravného usnesení téhož soudu č. j. 9 C 112/2016-264 ze dne 23.ledna 2020. Ve vztahu k druhé žalobě se tak stalo usnesením Obvodního soudu pro [adresa] č. j. 26 C 289/2017-168 ze dne 20.srpna 2020. [jméno FO] svým rozhodnutím č. j. 08782-9/2020-[jméno FO] ze dne 23.března 2021 řízení o obou věcech spojil do řízení sp. zn. OSS-[č. účtu]-[jméno FO]. Celková částka za období říjen–prosinec 2013, která byla žalovanému ze strany žalobce vyplacena činí 5.775.868.450,- Kč, když nárok žalobce podle období, se kterým souvisí, se rozčleňuje na částku 1.828.676.278,- Kč za říjen 2013 za 3.136.666 MWh, na částku 3.277.413,-Kč za listopad 2013 za 1.910.731.779 MWh a na částku 3.493.071,-Kč za prosinec 2013 za 2.036.460.393 MWh. Podle faktur se jednalo za říjen 2013 o částku 1.782.172.700,-Kč za 3.056.900 MWh, za listopad 2013 o částku 1.689.767.200,- Kč za 2.898.400 Wh a za prosinec o částku 2.146.606.000,-Kč za 3.682.000 MWh + zpřesnění ve výši 744.895.602,-Kč za 1.277.694 MWh, vše při sazbě 583,- Kč/MWh na příspěvku [částka]. Údaje v nich uvedené se ve vztahu k jednotlivým měsícům liší. Rozdíl v částkách za jednotlivá období (kalendářní měsíce) je dán tím, že fakturované částky ze strany žalovaného zahrnují vzhledem k časovému zpoždění fakturace výrobců též údaje za jiný než příslušný kalendářní měsíc. Celková výše těchto příspěvků [částka] činí 587.572.819,- Kč. Výše nárokované částky vychází ze součtu částek příspěvku [částka] odvedeného žalobcem žalovanému za říjen, listopad a prosinec 2013 (včetně zpřesnění za prosinec 2013), který činil 6.363.441.269,- Kč. Od tohoto součtu je odečtena částka 587.572.819,- Kč, jež souvisí s jiným obdobím. Výsledná částka činí 5.775.868.450,- Kč. K zaplacení vyzval žalobce žalovaného výzvou ze dne 10.11.2016 k částce 871.829.200,-Kč se splatností do 18.11.2016, výzvou ze dne 18.1.2017 k částce 2.891.501.602,-Kč se splatností do 19.1.2017 (částky z první a druhé výzvy byly předmětem prvního soudního řízení) a výzvou ze dne 9.11.2017 k částce 2.319.928.129,-Kč se splatností do 16.11.2017 (částka se stala předmětem druhé žaloby).

5. Při jednání dne 11.11.2022 pak žalobce doplnil, že v rámci žaloby jsou zahrnuté všechny nároky, tedy jak ty příspěvky [částka], které žalobce od zákazníků vybral a převedl je žalovanému a nyní jsou po něm nárokovány zpátky, tak situace, kdy příspěvky [částka] žalobci zaplaceny od zákazníků nebyly, přesto je žalobce odvedl žalovanému a nyní příspěvek [částka] vymáhá na příslušném zákazníkovi. To je případ ŠKO-[právnická osoba]., který tedy byl zahrnut i do částky uplatněné v tomto řízení.

6. Žalovaný se vyjádřil (č.l.97) tak, že nárok žalobce zcela neuznává a napadené rozhodnutí [jméno FO] a rozhodnutí Rady [jméno FO] považuje za správná. Příspěvek na [částka] byl v relevantním období vyplácen dle pravidel uvedených v zákoně č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie, zejména dle § 13 odst. 1 tohoto zákona, podle něhož „operátor trhu účtuje provozovateli regionální distribuční soustavy a provozovateli přenosové soustavy složku ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny a provozovatel regionální distribuční soustavy a provozovatel přenosové soustavy je povinen ji hradit operátorovi trhu“. Výše příspěvku byla v relevantním období stanovena dle čl. 5.1 Cenového rozhodnutí [jméno FO] č. 5/2012 ze dne 30.11.2012, kterým se stanovují ceny regulovaných služeb souvisejících s dodávkou elektřiny, které nabylo účinnosti dne 1.1.2013. Cenovým rozhodnutím byla stanovena cena regulovaných služeb pro celý následující kalendářní rok 2013 v souladu s § 28 odst. 7 z.č. 165/2012 Sb. ve znění účinném v relevantním období. Výše příspěvku na [částka] byla v čl. 5.1 Cenového rozhodnutí stanovena pevnou částkou ve výši 583,- Kč/MWh. Cenové rozhodnutí vydává [jméno FO] v souladu s § 17 odst. 6 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (Energetický zákon), dle kterého [jméno FO] rozhoduje o regulaci cen podle zákona č. 526/1990 Sb., o cenách v odvětví energetiky. Novelou č. 310/2013 Sb. došlo ke změně § 28 odst. 3 z. č. 165/2012 Sb. s účinností k 2.10.2013, který po této novelizaci zní „Úřad stanoví cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny maximálně ve výši 495,- Kč/MWh. Cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny stanovuje Úřad podle zákona o cenách.“ Dle § 28 odst. 4 z.č. 165/2012 Sb. ve znění účinném v relevantním období platí, že „cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny hradí zákazník za množství elektřiny jím spotřebované, výrobce provozující výrobnu elektřiny za množství elektřiny jím spotřebované včetně množství elektřiny spotřebované jiným účastníkem trhu s elektřinou bez použití přenosové nebo distribuční soustavy, provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy za ostatní spotřebu.“ V § 28 odst. 5 z.č. 165/2012 Sb. je potom uvedeno, že „provozovatel přenosové soustavy a provozovatel distribuční soustavy hradí operátorovi trhu finanční prostředky získané na základě účtování ceny na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny podle odstavce 4. Termíny a podmínky úhrady podle věty první provozovatelem přenosové soustavy a provozovatelem distribuční soustavy stanoví prováděcí právní předpis.“ 7. Podle žalobce se v relevantním období dostalo Cenové rozhodnutí do rozporu s § 28 odst. 3 z.č. 165/2012 Sb. Žalovaný s tímto názorem nesouhlasí. V § 28 odst. 3 z.č. 165/2012 Sb. bylo oproti předchozí úpravě nově uvedeno, že [jméno FO] stanoví cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny z obnovitelných zdrojů maximálně ve výši 495,- Kč/MWh, k čemuž nabytím účinnosti cenového rozhodnutí č. 5/2013 došlo. Z uvedeného ustanovení z.č. 165/2012 Sb. nevyplývá, že by měl [jméno FO] stanovit novou maximální částku v jiný časový okamžik, než v rámci roční periodicity, ani že by účinností novely došlo ke změně či zrušení Cenového rozhodnutí. Jednoznačným záměrem zákonodárce bylo, aby až v dalším cenovém rozhodnutí vydaném [jméno FO] byla nově stanovena částka ve výši maximálně 495,- Kč/MWh - k čemuž také v rámci cenového rozhodnutí č. 5/2013 došlo. Cenové rozhodnutí a zákon č. 165/2012 Sb. tedy nebyly v relevantním období v rozporu. Kromě toho v právním řádu České republiky je pevně zakotvena presumpce správnosti aktů veřejnoprávní moci, tedy zásada chránící adresáty norem jednajících v dobré víře před nepříznivými dopady nesprávnosti takového aktu veřejnoprávní moci (například Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 723/2003 ze dne 17.8.2004 uvádí, že „u kategorie aktů procesně vadných jinak nebo aktů vadných věcně (nezákonných) presumpce jejich správnosti platí, a dokud nejsou stanoveným postupem opraveny nebo zrušeny, jsou kladeny na roven aktům bezvadným, a mají i původně sledované právní účinky.“). Také z jazykového výkladu § 28 odst. 3 z.č. 165/2012 Sb. je zřejmé, že úmyslem zákonodárce bylo, aby cenové rozhodnutí bylo vydáno vždy pro rok následující a během tohoto roku neměněno. Tento výklad může být podpořen také zněním § 28 odst. 7 z.č. 165/2012 Sb., z něhož vyplývá, že „při stanovení cen pro následující kalendářní rok podle právního předpisu, který upravuje způsob regulace cen v energetických odvětvích a postupy pro regulaci cen, Úřad bere v úvahu rozdíly mezi skutečně vynaloženými náklady a příjmy spojenými s podporou elektřiny a provozní podporou tepla za uplynulý kalendářní rok“. Žalovaný proto považoval Cenové rozhodnutí za správné a příspěvek [částka] hrazený v souladu se zákonem. Jednal tak v dobré víře ve správnost a zákonnost Cenového rozhodnutí, když žalobci účtoval příspěvek [částka], který od něj také přijal a následně ho distribuoval mezi oprávněné výrobce elektřiny. Žalovaný proto odmítá konstrukci žalobce o tom, že by žalovanému mělo vzniknout obdržením příspěvku [částka] bezdůvodné obohacení, neboť byl příspěvek [částka] odveden v souladu se zákonem o [částka] a s CR. 8. [jméno FO] se k žalobě vyjádřil tak, že pro rok 2013 byla složka ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny (dále jen „příspěvek na [částka]“) stanovena bodem 5.1 cenového rozhodnutí [jméno FO] č. 5/2012 ze dne 30.listopadu 2012 na 583,- Kč/MWh. S účinností od 2.října 2013 však zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a změně některých zákonů, určil, že [právnická osoba] stanoví příspěvek na [částka] maximálně ve výši 495,- Kč/MWh. V § 28 odst. 3 zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie ve znění účinném od 2.října 2013, bylo uvedeno, že „Úřad stanoví cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny maximálně ve výši 495,- Kč/MWh. Cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny stanovuje Úřad podle zákona o cenách“. [právnická osoba] tak při stanovení výše příspěvku na [částka] podle zákona č. 526/1990 Sb., o cenách nesmí překročit částku 495,- Kč/MWh. Toto ustanovení však nijak nespecifikovalo nebo nezměnilo dosavadní způsob stanovení příspěvku na [částka] jako regulované ceny, nýbrž pouze omezilo jeho výši při jeho stanovení. Ostatně v souladu s rozsáhlou judikaturou soudů je i cenové rozhodnutí [jméno FO] právním předpisem, tj. obecně závazným aktem. K jeho neaplikaci v důsledku rozporu se zákonem by mohlo dojít pouze za situace, že by přímo zákon stanovil konkrétní výši příspěvku na [částka] rozpornou s již před účinností zákona vydaným a účinným právním předpisem, k čemuž nedošlo. Zákon namísto toho stanovil limity, v jejichž rámci se má [právnická osoba] při stanovení příspěvku pohybovat. Vyjdeme-li z předpokladu racionálního zákonodárce, tj. zákonodárce, kterému je znám mechanismus stanovování regulovaných cen, jakož i skutečnost, že pro rok 2013 byla výše příspěvku určena, je smysluplným výkladem taková interpretace, že [právnická osoba] měl pro další regulovaný rok v příštím cenovém rozhodnutí v těchto mezích příspěvek stanovit (když k vydání cenového rozhodnutí ostatně dochází před koncem kalendářního roku, proto bylo předmětné ustanovení účinné dříve). Tomuto závěru také odpovídá argumentace zákonodárce uvedená v důvodové zprávě novely, kterou ke změně předmětného ustanovení došlo. Důvodová zpráva sice nemá normativní účinky, nicméně je důležitým a neopomenutelným zdrojem teleologického a historického výkladu právního předpisu, když vyjadřuje úmysl zákonodárce a skutečnou vůli autora právního předpisu. V důvodové zprávě předkladatel zákona uvedl, že „účinnost zákona je ve většině bodů navržena dnem jeho vyhlášení. Důvodem proto tento termín je potřeba zastavit podporu pro nové zdroje, která vyplývá ze záměru vlády omezit další nárůst nákladů státního rozpočtu souvisejících s financováním podpory elektřiny a tepla. Zároveň je s ohledem na konstrukci stanovení výše podpory a výše ceny na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny a tepla na další rok třeba předsunout účinnost některých ustanovení tak, aby se nová právní úprava odrazila v cenových rozhodnutích [jméno FO] vydaných v listopadu 2013 na rok 2014.“ Z důvodové zprávy tak jednoznačně vyplývá, že úmyslem zákonodárce bylo stanovení povinnosti Energetickému regulačnímu úřadu v souvislosti s určením výše příspěvku na [částka], a to až pro nové cenové rozhodnutí účinné pro rok 2014 a roky následující. Stanovení takové povinnosti Energetickému regulačnímu úřadu ihned od účinnosti novely, tedy od 2.října 2013, by bylo ze strany zákonodárce zcela nelogické, neboť v případě změny financování podpory výroby elektřiny z podporovaných zdrojů v průběhu kalendářního (regulovaného) roku by v systému financování podpory chyběly finanční prostředky. Zejména z § 28 odst. 1 až 3 zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie ve znění účinném do 1.října 2013 se podávalo, že podpora je financována jednak z prostředků státního rozpočtu, a pokud limit těchto prostředků nepostačuje, zahrne [právnická osoba] zbývající náklady spojené s podporou do složky ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny. Jak prostředky státního rozpočtu, tak i výše příspěvku na [částka] musely být stanoveny v roce předcházejícím roku regulovanému: příspěvek na [částka] do 30.listopadu, prostředky státního rozpočtu do 31.října. Pokud tedy pro rok 2013 již byly stanoveny jak prostředky státního rozpočtu, tak i příspěvek na [částka], pak snížením tohoto příspěvku v průběhu regulovaného roku by došlo ke ztrátě ve financování podpory a stanovené finanční prostředky by nepostačovaly. S roční periodicitou vydávání cenových rozhodnutí počítal již samotný zákon č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie, jak vyplývá z § 28, a to jak v původním, tak i novelizovaném znění. Ten obsahoval stejné ustanovení týkající se postupu při stanovení příspěvku na [částka], ve znění původním se jednalo o odst. 5, v novelizovaném potom o odst.

7. Z tohoto ustanovení vyplývá, že „při stanovení cen pro následující kalendářní rok podle právního předpisu, který upravuje způsob regulace cen v energetických odvětvích a postupy pro regulaci cen, bere [právnická osoba] v úvahu rozdíly mezi skutečně vynaloženými náklady a příjmy spojenými s podporou elektřiny a provozní podporou tepla za uplynulý kalendářní rok.“ Z uvedeného ustanovení je tedy zřejmé, že [právnická osoba] stanovuje ceny pro následující kalendářní rok, tj. v roční periodicitě, přičemž má za tímto účelem zohlednit rozdíly mezi skutečně vynaloženými náklady a příjmy spojenými s podporou elektřiny a provozní podporou tepla za uplynulý kalendářní rok.

9. Soud provedl všechny stranami navržené listinné důkazy a tento skutkový stav: Z rozhodnutí [jméno FO] ze dne 20.5.2021 sp. zn. OSS-[č. účtu]-[jméno FO] č. j. 08782-14/2020-[jméno FO] soud zjistil, že žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částek 871.829.200,- Kč s 8,05% úrokem z prodlení p.a. od 18.11.2016 do zaplacení, 2.584.111.121,- Kč s 8,05% úrokem z prodlení p.a. od 19.1.2017 do zaplacení a 2.319.928.129,- Kč s 8,05% úrokem z prodlení p.a. od 17.11.2017 do zaplacení jako bezdůvodného obohacení, které mělo žalovanému vzniknout tím, že mu žalobce platil složku ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny (příspěvek na [částka]) v období od 2.10.2013 do 31.12.2013, ač k tomu nebyl podle žalobce povinen, neboť v tomto období neexistovalo platné cenové rozhodnutí upravující výši příspěvku. [jméno FO] jeho návrhy zamítl v celém rozsahu a žalobci uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů správního řízení částku 7.865,-Kč k rukám jeho právního zástupce. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán uvádí, že žalobce (navrhovatel) je provozovatelem distribuční soustavy a držitelem licence č. [hodnota] na distribuci elektřiny, žalovaný (odpůrce) vykonává činnost operátora trhu ve smyslu energetického zákona a je držitelem licence č.[hodnota] na výkon činnosti operátora trhu. Mezi účastníky není sporu, že žalobce odváděl žalovanému za období od 2.října 2013 do 31.prosince 2013 příspěvek [částka] ve výši stanovené cenovým rozhodnutím č. 5/2012, tedy za jednotkovou cenu 583,- Kč/MWh. Správní orgán se nejprve zabýval otázkou, zda a případně v jaké výši byl navrhovatel povinen hradit odpůrci podle zákona o [částka] účinného od 2.října 2013 příspěvek [částka] v období od 2.října 2013 do 31.prosince 2013. Podle § 13 odst. 1 zákona o [částka] ve znění účinném v relevantním období platilo, že operátor trhu (odpůrce) účtuje provozovateli regionální distribuční soustavy (navrhovatel) a provozovateli přenosové soustavy složku ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny a provozovatel regionální distribuční soustavy a provozovatel přenosové soustavy je povinen ji hradit operátorovi trhu. Podle § 28 odst. I zákona o [částka] ve znění účinném v relevantním období bylo stanoveno, že náklady na podporu elektřiny a provozní podporu tepla jsou hrazeny prostřednictvím operátora trhu z finančních prostředků, které jsou tvořeny mimo jiné tržbami z plateb ceny na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny. Cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny hradí podle § 28 odst. 4 zákona o [částka] účinného v relevantním období a) zákazník za množství elektřiny jím spotřebované, b) výrobce provozující výrobnu elektřiny za množství elektřiny jím spotřebované včetně množství elektřiny spotřebované jiným účastníkem trhu s elektřinou bez použití přenosové nebo distribuční soustavy, c) provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy za ostatní spotřebu, s výjimkou množství elektřiny spotřebované pro čerpání přečerpávacích vodních elektráren, spotřebované zákazníkem v ostrovním provozu na území České republiky prokazatelně odděleném od elektrizační soustavy, spotřebované pro technologickou vlastní spotřebu elektřiny a spotřebované pro pokrytí ztrát v přenosové a distribuční soustavě. Podle § 28 odst. 5 zákona o [částka] ve znění účinném od 2.října 2013 bylo stanoveno, že provozovatel přenosové soustavy a provozovatel distribuční soustavy hradí operátorovi trhu finanční prostředky získané na základě účtování ceny na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny podle odstavce 4. Ve smyslu těchto ustanovení zákona o [částka] ve znění od 2.října 2013 byl navrhovatel jako provozovatel distribuční soustavy povinen hradit odpůrci jako operátorovi trhu finanční prostředky, které získal od svých zákazníků na základě účtování příspěvku [částka]. Ustanovení § 28 odst. 3 zákona o [částka] ve znění účinném od 2.října stanovilo, že „Úřad stanoví cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny maximálně ve výši 495,- Kč/MWh. Cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny stanovuje Úřad podle zákona o cenách.“ Otázkou výše platby příspěvku [částka] v období od 2.října 2013 do 31.prosince 2013 se již zabývala Rada [jméno FO] a správní orgán neshledal důvod se od těchto již vyslovených názorů odchýlit (např. č. j. 03660-55/2016-[jméno FO] ze dne 25.září 2018, č. j. 03660-74/2016-[jméno FO] ze dne 12.listopadu 2019, č. j. 06768-32/2018-[jméno FO] ze dne 25.února 2020 nebo č. j. 12813-27/2019-[jméno FO] ze dne 6.dubna 2021). Ustanovením § 28 odst. 3 zákona o [částka] byla Energetickému regulačnímu úřadu s účinností ode dne 2.října 2013 uložena povinnost stanovit cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny s tím. že její horní limit činil částku 495,- Kč/MWh, a to veřejnoprávnim aktem cenové regulace - cenovým rozhodnutím. Uvedené ustanovení nezakotvilo konkrétní výši příspěvku [částka], která by mohla být bez dalšího uplatňována v soukromoprávních vztazích, povinnost stanovená v tomto ustanovení je adresovaná Energetickému regulačnímu úřadu. Předmětné ustanoveni zákona o [částka] zakotvilo materiální podmínku, že [právnická osoba] při stanovení výše příspěvku [částka] podle zákona č.526/1990 Sb. o cenách nesmí překročit částku 495,- Kč/MWh. Konkrétní výše povinností stanovené adresátům uvedeným v § 28 odst. 4 zákona o [částka] ve znění účinném od 2.října 2013 byla určena pro rok 2013 cenovým rozhodnutím č. 5/2012 (čl. 5.1). Cenová rozhodnutí se vydávají pro kalendářní rok, přičemž [právnická osoba] má podle § 28 odst. 7 zákona o [částka] ve znění účinném od 2.října 2013 při stanovení cen pro následující období brát v úvahu rozdíly mezi skutečně vynaloženými náklady a příjmy spojenými s podporou elektřiny za uplynulý kalendářní rok. Zákon předpokládá vydávání cenových rozhodnutí v roční periodicitě, což se v tomto případě nestalo. Rovněž vyhláška č. 140/2009 Sb., o způsobu regulace cen v energetických odvětvích a postupech pro regulaci cen, ve znění účinném do 31.prosince 2013, na kterou § 28 odst. 7 zákona o [částka] odkazuje, stanoví, že regulovaným rokem se rozumí kalendářní rok, pro který jsou Energetickým regulačním úřadem regulovány ceny [§ 1 odst. 1 písm. a)]. Podle § 9b vyhlášky dále platilo, že [právnická osoba] stanoví složku ceny za přenos a distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny, složku ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou decentrální výroby elektřiny a složku ceny za přepravu a distribuci plynu na krytí nákladů spojených s podporou biometanu do 30.listopadu kalendářního roku předcházejícího regulovanému roku, a to s účinností od 1. ledna regulovaného roku. Závěry o stanovení maximálního limitu příspěvku [částka] s ohledem na roční periodicitu vydávání cenových rozhodnutí podporuje také důvodová zpráva k zákonu č. 310/2013 Sb., kterým byl novelizován zákon o [částka], v níž se mimo jiné uvádí, že „účinnost zákona je ve většině hodů navržena dnem jeho vyhlášení. Důvodem proto tento termín je potřeba zastavit podporu pro nové zdroje, která vyplývá ze záměru vlády omezit další nárůst nákladů státního rozpočtu souvisejících s financováním podpory elektřiny a tepla. Zároveň je s ohledem na konstrukci stanovení výše podpory a výše ceny na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny a tepla na další rok třeba předsunout účinnost některých ustanovení tak. aby se nová právní úprava odrazila v cenových rozhodnutích [jméno FO] vydaných v listopadu 2013 na rok 2014." Z uvedeného vyplývá, že výše příspěvku [částka] je podle zákona o [částka] stanovena vždy pro celý regulovaný rok. a to cenovým rozhodnutím [jméno FO] vydaným nejpozději do 30.listopadu předcházejícího roku. Limitace podle § 28 odst. 3 zákona o [částka] ve znění účinném od 2.října 2013 se tedy mohla uplatnit až při stanovení výše příspěvku [částka] pro rok 2014. Cenové rozhodnutí č. 5/2012 stanovilo pro rok 2013 výši příspěvku [částka] na částku 583,- Kč/MWh. Pro následující kalendářní rok 2014 [právnická osoba] určil výši příspěvku cenovým rozhodnutím č. 5/2013 ze dne 27.listopadu 2013 v souladu s § 28 odst. 3 zákona o [částka] ve zněni účinném od 2.října 2013 na 495,- Kč/MWh. Účinnost ustanovení § 28 odst. 3 zákona o [částka] od 2.října 2013 byla příhodně stanovena na dobu předcházející okamžiku, kdy [právnická osoba] stanovuje novou výši příspěvku [částka] na další kalendářní rok, aby maximální výši mohl [právnická osoba] zohlednit hned v nejblíže následujícím procesu stanovení výše příspěvku [částka]. Jednoznačný rozpor mezi podzákonnou právní úpravou a zákonnou by v tomto případě nastal pouze v případě, že by § 28 odst. 3 zákona o [částka] ve znění účinném od 2.října 2013 jednoznačně určil, že příspěvek [částka] je 495,- Kč/MWh. Žalobce tak byl povinen i v období od 2.října 2013 do 31.prosince 2013 hradit odpůrci příspěvek [částka], a to ve výši 583,- Kč/MWh dle čl. 5.1 cenového rozhodnutí č. 5/2012. Dále správní orgán zjistil, že množství elektřiny a celkové částky příspěvku [částka] při jednotkové sazbě 583,- Kč/MWh za jednotlivé měsíce od října do prosince 2013 uvedené v tabulkách předložených žalobcem neodpovídají fakturám vystaveným žalovaným za měsíce říjen až prosinec 2013, což žalobce zdůvodnil tím, že fakturované částky ze strany žalovaného zahrnují vzhledem k časovému zpoždění fakturace výrobců též údaje za jiný než příslušný kalendářní měsíc. Stejně tak nelze určit, zda žalobce započítává do svého nároku příspěvek [částka] za elektřinu v měsíci říjnu 2013 jako celek (tedy také za 1.říjen 2013), nebo pouze za relevantní období počínající dnem 2.října 2013. S ohledem na svůj právní názor se však správní orgán přesnou výší bezdůvodného obohacení nezabýval. Žalobce uvedl, že některé částky představující bezdůvodné obohacení uhradil ještě v roce 2013, některé až v roce 2014. což doložil výpisy ze svého bankovního účtu, podle nichž byly jednotlivé platby uskutečněny 19.listopadu 2013, 18.prosince 2013, 20.ledna 2014 a 3.února 2014. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. V případě plateb uskutečněných v roce 2013 je třeba aplikovat právní úpravu dle zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, který byl účinný do 31.prosince 2013, potažmo zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoníku ve znění do 31.prosince 2013 (dále jen „obchodní zákoník“). Nejvyšší soud v rozsudku č. j. 32 Cdo 1129/2018-300 ze dne 20. června 2018 dovodil, že „pro přijetí závěru, zda vztah z bezdůvodného obohaceni ... je závazkovým vztahem obchodním nebo občanskoprávním, je nezbytné vyřešit otázku, zda bezdůvodné obohacení, jehož vydání je požadováno, bylo získáno na základě vztahu, který svým pojetím odpovídá § 261 odst. l obch. zák. (případně § 261 odst. 2 a 3 a § 262 obch. zák). tedy zda ke vzniku bezdůvodného obohacení došlo při podnikatelské činnosti stran či nikoli." Žalobce i žalovaný byli a jsou držiteli příslušných licencí na podnikání v energetických odvětvích. Ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) obchodního zákoníku byli podnikateli, protože šlo o osoby, které podnikají na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních právních předpisů (zde konkrétně energetického zákona). Vznesený požadavek je tak třeba posoudit optikou norem obchodního zákoníku. Obchodní zákoník sice vlastní právní úpravu skutkových podstat bezdůvodného obohacení neobsahoval, nicméně judikatura dovodila, že „právní úprava bezdůvodného obohacení obsažená v občanském zákoníku je úpravou komplexní a uplatní se jak pro občanskoprávní, tak i pro obchodní závazkové vztahy, když obchodní zákoník institut bezdůvodného obohacení neupravuje ... Skutečnost, že obchodní zákoník nemá vlastní úpravu bezdůvodného obohacení, neznamená, že závazkový vztah vzniklý mezi lim, kdo se obohatil, a tím, na jehož úkor se takto obohatil, nemůže být svou povahou vztahem obchodním" (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 427/2005 ze dne 31.května 2007). Podle § 451 odst. 1 a 2 z.č. 40/1964 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je přitom majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Naproti tomu v případě plateb realizovaných v roce 2014 dovodil správní orgán použití právní úpravy dle z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, konkrétně § 2991 odst. 1 a 2. Vzhledem k tomu, že žalobce plnil žalovanému v souladu se zákonem o [částka], nevzniklo žalovanému bezdůvodného obohacení, když platby příspěvku [částka] ve výši 583,- Kč/MWh se v daném období uskutečňovaly v souladu se zákonem o [částka]. Není proto naplněn základní právní předpoklad vzniku bezdůvodného obohacení tvrzený navrhovatelem v podobě majetkového prospěchu na straně odpůrce získaného bez právního důvodu podle § 451 odst. 1 a 2 občanského zákoníku 1964 nebo podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku 2012.

10. Proti rozhodnutí [jméno FO] podal žalobce dne 31.5.2021 rozklad, o němž rozhodla Rada [jméno FO] rozhodnutím ze dne 22 2.2022 č. j. 08782-22/2020-[jméno FO] tak, že jej zamítla a napadené rozhodnutí [jméno FO] potvrdila. Rada [jméno FO] uvedla, že rozhodnutí [jméno FO] vychází z řádně zjištěného skutkového stavu, když předmětem sporu je výklad právních předpisů, přičemž [jméno FO] podle hodnocení Rady [jméno FO] učinil též správné právní posouzení věci. Rada [jméno FO] se ztotožnila s [jméno FO] také v tom, že novela zákona o [částka] nezakotvila konkrétní výši příspěvku [částka], která měla být bez dalšího přímo uplatňována, nýbrž pouze vymezila limit příspěvku [částka]. Rada [jméno FO] vyslovila názor, že zákonodárce chtěl novelou zákona o [částka] pouze stanovit limit příspěvku [částka], v jehož rámci se měl [jméno FO] při určení příspěvku [částka] na další regulační (kalendářní) rok řídit. Nutnost zásahu do již vydaného a účinného Cenového rozhodnutí nelze z ničeho dovodit. Naopak ze zákona o [částka] je zřejmé, že [jméno FO] stanovuje ceny pro následující kalendářní rok. Byla-li tedy novela zákona o [částka] účinná ke dni 2.10.2013, měla být maximální částka příspěvku [částka] v ní stanovená zohledněna při jeho nejbližším stanovení, v posuzovaném případu tedy do 30.11.2013 s účinností od 1.1.2014. Tento závěr je přitom podpořen též zněním důvodové zprávy, ze které vyplývá úmysl zákonodárce stanovit povinnost [jméno FO] respektovat nastavený limit příspěvku [částka] pro nové cenové rozhodnutí pro rok 2014 a roky následující, nikoli zastropovat výši příspěvku [částka] ke dni účinnosti novely zákona o [částka]. Rada [jméno FO] na závěr upozornila i na nelogický postup zákonodárce v případě, kdy by byl aplikován výklad žalobce, neboť by v případě změny způsobu financování podpory výroby elektřiny v průběhu kalendářního roku chyběly finanční prostředky, když podpora se vyplácí na jedné straně z rozpočtových prostředků státu, na straně druhé pak díky příspěvku [částka] vybíraným od klientů žalobce. Zamýšlel-li by tedy zákonodárce snížit výši příspěvku [částka] ještě v roce 2013, konkrétně ke dni 2.10.2013, tj. k datu účinnosti novely zákona o [částka], došlo by ke ztrátě ve financování podpory pro výrobce elektřiny.

11. Skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí byl jednak zjištěn správním orgánem, jednak byl dále mezi účastníky nesporný v tom směru, že žalobce je provozovatelem regionální distribuční soustavy a držitelem příslušné licence (zjištěno rovněž z výpisu z vyhledávače licencí), žalovaný je operátorem trhu s elektřinou. Žalobce jakožto provozovatel regionální distribuční soustavy vybírá od svých zákazníků příspěvek [částka], který těmto zákazníkům účtuje coby složku (součást) celkové ceny za elektřinu. Takto vybrané částky (tedy příspěvky [částka]) žalobce následně zasílá žalovanému na základě jím vystavených faktur, při jejich vystavování se žalovaný opírá o výkazy poskytnuté žalobcem. Žalovaný pak tyto příspěvky navýšené o dotace ze státního rozpočtu zasílá oprávněným osobám, tedy výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů. Žalovaný příspěvky [částka] účtoval i v období od 2.10.2013 do 31.12.2013, a to stále ve stejné výši stanové Cenovým rozhodnutím, tedy v částce 583,- Kč/MWh.

12. Za uvedené období měla částka odpovídající příspěvku [částka] činit 5.775.868.450,- Kč, jejíž výši žalovaný sporoval. Tato částka plyne z faktur na č. l. 65-68, kdy vzhledem k nepřesnosti (časovému zpoždění fakturace výrobců elektřiny) je od výsledné částky odečtena částka 587.572.819,- Kč, která odpovídá právě nepřesnosti způsobené časovou prodlevou účtování na přelomu roku 2013 a 2014. Žalobce tuto částku odvedl žalovanému na základě vystavených faktur, kdy součástí fakturované částky je vždy složka ceny za přenos elektřiny nebo ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny dle cenového rozhodnutí [jméno FO] č. 5/2012 bodu 5.1 ve výši 583,- Kč/MWh (zjištěno též z faktur na č. l. 65-68).

13. Podle důvodové zprávy zákona č. 310/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 407/2012 Sb., a další související zákony (novela zákona o [částka]) účinnost zákona je ve většině bodů navržena dnem jeho vyhlášení. Důvodem proto tento termín je potřeba zastavit podporu pro nové zdroje, která vyplývá ze záměru vlády omezit další nárůst nákladů státního rozpočtu souvisejících s financováním podpory elektřiny a tepla. Zároveň je s ohledem na konstrukci stanovení výše podpory a výše ceny na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny a tepla na další rok třeba předsunout účinnost některých ustanovení tak, aby se nová právní úprava odrazila v cenových rozhodnutích [jméno FO] vydaných v listopadu 2013 na rok 2014. Ustanovení uvedených v bodu 2, 3 a 4 se navrhuje s účinností od 1.ledna 2014.

14. Na tato zjištění neměly ostatní provedené důkazy vliv.

15. Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení:

16. Podle § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

17. Podle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (dále jen „obč. zák.“) kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

18. Podle § 456 obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu.

19. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, ve znění účinném od 2.10.2013 do 31.12.2013 („zákon o [částka]“) operátor trhu účtuje provozovateli regionální distribuční soustavy a provozovateli přenosové soustavy složku ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny a provozovatel regionální distribuční soustavy a provozovatel přenosové soustavy je povinen ji hradit operátorovi trhu. Způsob a termíny účtování a hrazení složky ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny stanoví prováděcí právní předpis.

20. Dle § 28 odst. 2 zákona o [částka] Vláda stanoví nařízením prostředky státního rozpočtu pro poskytnutí dotace na úhradu části ceny elektřiny pro zákazníky a na úhradu provozní podpory tepla, a to do 31.října kalendářního roku, který předchází kalendářnímu roku, pro který Úřad stanoví cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny.

21. Podle § 28 odst. 3 zákona o [částka] Úřad stanoví cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny maximálně ve výši 495,- Kč/MWh. Cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny stanovuje Úřad podle zákona o cenách.

22. Dle § 28 odst. 5 zákona o [částka] provozovatel přenosové soustavy a provozovatel distribuční soustavy hradí operátorovi trhu finanční prostředky získané na základě účtování ceny na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny podle odstavce 4. Termíny a podmínky úhrady podle věty první provozovatelem přenosové soustavy a provozovatelem distribuční soustavy stanoví prováděcí právní předpis.

23. Podle § 28 odst. 7 zákona o [částka] při stanovení cen pro následující kalendářní rok podle právního předpisu, který upravuje způsob regulace cen v energetických odvětvích a postupy pro regulaci cen (vyhláška č.140/2009), Úřad bere v úvahu rozdíly mezi skutečně vynaloženými náklady a příjmy spojenými s podporou elektřiny a provozní podporou tepla za uplynulý kalendářní rok.

24. Bodem 5.

1. Cenového rozhodnutí [jméno FO] č. 5/2012 ze dne 30. listopadu 2012, kterým se stanovují ceny regulovaných služeb souvisejících s dodávkou elektřiny, se určila pevná cena na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny z obnovitelných zdrojů, vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla a z druhotných zdrojů částkou 583,- Kč/MWh.

25. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že rozhodnutí správního orgánu je správné a žaloba žalobce není důvodná. S ohledem na obsáhlost napadeného rozhodnutí [jméno FO] soud v první řadě na toto rozhodnutí odkazuje s tím, že se ztotožňuje se závěry správního orgánu a pro stručnost na ně odkazuje. Soud se ztotožňuje i s argumentací žalovaného v jeho vyjádřeních, která dobře shrnují argumenty hovořící ve prospěch výkladu zvoleného správním orgánem.

26. Spornou otázkou mezi účastníky je výklad zákona č. 310/2013 Sb., kterým se mění zákon č.165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 407/2012 Sb., a další související zákony (novela zákona o [částka]). Tato novela zákona o [částka] stanovila výši příspěvku [částka] na maximální částku 495,- Kč/MWh. Žalobce při jednání dne 11.11.2022 nastínil tři možnosti přístupu k výkladu této novely, přičemž sám se v praxi řídil stejnou možností výkladu jako žalovaný, ale z opatrnosti podal žalobu, kterou opřel o jinou variantu výkladu. Podle varianty výkladu, na níž je postavena žaloba, rozpor Cenového rozhodnutí [jméno FO] jakožto podzákonného právního předpisu spočívající od 2.10.2013 v překročení maximální možné výše příspěvku [částka] způsobil neaplikovatelnost Cenového rozhodnutí v období od 2.10.2013 (kdy novela zákona o [částka] nabyla účinnosti), tudíž chyběl právní poklad pro účtování příspěvku [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaný i nadále přijímal platby příspěvků [částka] ze strany žalobce, přičemž tak podle žalobce údajně činil bez právního titulu, mělo mu tím vzniknout bezdůvodné obohacení, jehož vydání se žalobce podanou žalobou domáhá. Žalobce se naopak neztotožnil s výkladem učiněným [jméno FO] a Radou [jméno FO] v jejich rozhodnutích, dle kterého novela zákona o [částka] dala Energetickému regulačnímu úřadu limit, v jaké maximální výši může v novém cenovém rozhodnutí na rok 2014 stanovit příspěvek [částka].

27. Soud k tomu uvádí, že se neztotožňuje s právním výkladem žalobce hned z několika důvodů. Zaprvé je nutné podotknout, že žalobce zaujímá zcela tendenční postoj vůči ustanovení novely zákona o [částka], kterým se stanoví maximální výše příspěvku [částka] na částku 495,- Kč/MWh. Tato novela přitom doslovně říká toto: Úřad stanoví cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny maximálně ve výši 495,- Kč/MWh. Cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny stanovuje Úřad podle zákona o cenách. Žalobce nicméně při odůvodnění svého postoje vychází výhradně z gramatického (jazykového) výkladu dané právní normy a zcela opomíjí výklad logický či teleologický (účelový) nebo historický. Nahlédnutím do důvodové zprávy, často využívané při provádění historického výkladu, se lze dozvědět, že jako důvod navržené fixace plateb (rovněž i příspěvku [částka]) je uvedena např. každoroční nejistota ohledně ceny elektrické energie vlivem poplatku na [částka]. V rámci důvodové zprávy je ustanovení o maximální výši příspěvku [částka] zařazeno do oblasti Fixace poplatku za OZE v ceně elektřiny od zákazníků, která je uvedena následujícím textem: „Poplatek na podporu OZE vzrostl během pěti let více než desetinásobně, z hodnoty 52,- Kč/MWh v roce 2009 na hodnotu 583,- Kč/MWh v roce 2013… Navrhuje se stanovit v zákoně maximální výši příspěvku, který bude vybírán od zákazníků v regulované složce ceny elektřiny, s tím, že zbylé požadované množství finančních prostředků bude nárokováno přímo ze státního rozpočtu. Vzhledem k dalším navrhovaným změnám je toto opatření neutrální k současné výši příspěvku. V budoucnu, po případném provedení kontrol, se bude nárok na finance ze státního rozpočtu snižovat. Znamená ale významnou garanci stability pro podnikatelskou sféru i domácnosti.“ 28. Z uvedené důvodové zprávy po provedení teleologického (účelového) výkladu právní normy lze dospět k závěru, že novela zákona o [částka] měla sloužit do budoucna pro snížení každoroční nejistoty ohledně ceny elektrické energie vlivem rostoucího příspěvku [částka]. V důvodové zprávě je taktéž zcela explicitně vyjádřena vůle zákonodárce zavázat touto novelou zákona o [částka] [právnická osoba] při stanovení výše příspěvku [částka] v cenovém rozhodnutí až na následující rok, tedy na rok 2014. Tomu svědčí nejen výše zvýrazněná citace důvodové zprávy, ale též doba účinnosti právní normy, která nastala ke dni 2.10.2013. Není přitom náhodou, že ve smyslu § 28 odst. 2 zákona o [částka] musela vláda právě nejpozději do 31.10.2013 stanovit nařízením prostředky státního rozpočtu pro poskytnutí dotace na úhradu části ceny elektřiny pro zákazníky, přičemž [jméno FO] musel vydat cenové rozhodnutí na následující rok 2014 do 30.11.2013.

29. Tomuto výkladu svědčí i další skutečnosti, např. použitá formulace „Úřad stanoví“. I novela zákona tedy předpokládá, že výši příspěvku stanoví [jméno FO] svým cenovým rozhodnutím, přičemž nejen z vyhlášky č.439/2012 Sb. o zúčtování, ale i z ustanovení § 28 odst. 7 zákona č.165/2012 Sb. (zákona o [částka]) vyplývá, že se příspěvek na [částka] stanoví na celé roční období, což se jeví i z účetního hlediska jako logické. Uvedené ustanovení zastropující výši příspěvku [částka] se tedy uplatní až pro další cenové rozhodnutí, které bude [jméno FO] po účinnosti novely vydávat. Naopak krajně nelogické by bylo měnit výši příspěvku uprostřed ročního období a ještě k datu 2.10.2013, tedy ani ne k prvnímu dni kalendářního měsíce.

30. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že po zohlednění účelu právní normy, která zakotvila povinnost [jméno FO] stanovit cenu příspěvku [částka] maximálně ve výši 495,- Kč/MWh, jakož i po celkovém zasazení právní normy do kontextu doby, kdy se blížil termín pro vyčíslení prostředků ze státního rozpočtu na dotaci části ceny pro zákazníky ze strany Vlády ČR a vydání cenového opatření [jméno FO] na následující rok 2014, je zcela zjevné, že zákonodárce zamýšlel novelou zákona o [částka] nastavit rámec pro stanovení výše příspěvku [částka], resp. pro jeho zastropování na určité hranici právě na další období. Jednoznačně nelze z výše uvedeného učinit závěr, že by snad zákonodárce změnou zákona o [částka] zamýšlel jakési nahrazení výše příspěvku [částka] do té doby stanoveného v Cenovém rozhodnutí na zbytek roku 2013 právě novelou anebo že by novelou bylo zamýšleno neprodlené vydání nového cenového rozhodnutí s okamžitou účinností pro zbytek roku 2013, což by bylo zcela v rozporu se zavedenou praxí vydávání cenových rozhodnutí Energetickým regulačním úřadem v předstihu do 30.11. na celé následující roční období.

31. Soud zároveň nesdílí názor žalobce o neaplikovatelnosti cenového rozhodnutí od doby účinnosti novely zákona. Z výše uvedeného je zřejmé, že cenové rozhodnutí jakožto podzákonný právní předpis nebyl v období od 2.10.2013 do 31.12.2013, za které žalobce požaduje vydat po žalovaném bezdůvodné obohacení, v rozporu se zákonem o [částka], neboť právní normy obsažené v těchto právních předpisech nikterak vzájemně nekolidovaly. K tomu by došlo pouze za předpokladu, kdyby [jméno FO] pro rok 2014 stanovil příspěvek [částka] ve vyšší ceně než je 495,- Kč/MWh, což však neučinil, když příspěvek [částka] stanovil pro rok 2014 právě ve výši 495,- Kč/MWh. (srov. Cenové rozhodnutí [jméno FO] č. 5/2013 ze dne 27.listopadu 2013).

32. Soud proto uzavřel, že povinnost hradit příspěvky [částka] vyplývala žalobci ze zákona ve výši stanovené cenovým rozhodnutím [jméno FO] i v období od 2.10.2013 do 31.12.2013. Vybral-li proto žalobce předmětné příspěvky a následně je převedl žalovanému, učinil tak po právu a k bezdůvodnému obohacení žalovaného na úkor žalobce nedošlo. Rozhodnutí [jméno FO] potvrzené rozhodnutím Rady [jméno FO] je tak správné a proto soud žalobu žalobce zamítnul. Pouze pro úplnost soud uvádí, že na rozdíl od správního orgánu má za to, že právní vztahy účastníků se ve syslu § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku zcela řídí dosavadní právní úpravou účinnou do 31.12.2013, tedy z.č.40/1964 Sb. občanským zákoníkem a zákonem č.513/1991 Sb. obchodním zákoníkem, a to i ve vztahu k platbám realizovaným po 1.1.2014, neboť se všechny vztahují k období do 31.12.2013. Tato skutečnost však nemá žádný vliv na správnost rozhodnutí správního orgánu.

33. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl podle 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný a přísluší mu proto náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající výhradně z odměny advokáta dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, počítané z tarifní hodnoty ve výši 50.000,- Kč, za 5 úkonů (1. převzetí právního zastoupení, 2. vyjádření ve věci samé k žalobě ze dne 26.4.2022, 3. účast na jednání dne 11.11.2022, 4. vyjádření ze dne 30.1.2023 a 5. účast na jednání dne 24.3.2023) po 3.100,- Kč, tedy 15.500,- Kč. Žalovanému dále náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 300,- Kč za úkon, tedy částka 1.500,- Kč, a náhrada DPH, tedy částka 3.570,- Kč. Celkem tedy žalovanému náleží na náhradě nákladů řízení částka 20.570,- Kč.

34. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalobce je povinen nahradit náklady k rukám právního zástupce žalovaného dle § 149 odst. 1 o. s. ř.