25 Co 101/2025 - 468

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců JUDr. Václava Nekoly a Mgr. Kláry Hrobské ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce]et [Anonymizováno]. [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno advokáta B] o zaplacení 32 140 Kč s příslušenstvím, o odvoláních žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 30. 1. 2025, č. j. 8 C 379/2022-418, takto:

Výrok

I. Návrh žalobce na přerušení odvolacího řízení se zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku II. tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v rozsahu padesáti procent do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované ve výši 35 941,80 Kč; ve výrocích III. a IV. tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kutné Hoře náhradu nákladů řízení státu 25 985,29 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení v plném rozsahu do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované ve výši 10 418,10 Kč.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 1. 2025, č. j. 8 C 379/2022-418, zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 57 348 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 57 348 Kč od 16. 05. 2022 do zaplacení (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kutné Hoře do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 12 992,65 Kč (výrok III.) a žalované povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kutné Hoře do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 12 992,65 Kč (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že se pařez třešně pokácené [Anonymizováno] žalované nachází v blízkosti hranice pozemků žalobce a žalované, a to v pásu širokém přibližně 5,66 metrů (2 x 2,83 m), ve kterém je hranice těchto pozemků nejistá. Posuzování přesných hranic pozemků v tomto řízení soud prvního stupně považuje za rozporné se zásadou ekonomie řízení, neboť cílem sporu o třešeň není stanovení přesné hranice pozemků. Pro toto řízení totiž není podstatné zjištění přesných hranic pozemků ale zjištění, že tato hranice je nejistá a může být zjištěna toliko odborníkem, kterým žalovaná bez dalšího není. Podle obrazu v katastrální mapě se pařez nachází na pozemku žalované. Žalovaná tak byla v dobré víře ohledně skutečnosti, že strom se nachází na jejím pozemku, a tedy že je oprávněna jej pokácet. Žalovaná rovněž jednala v souladu s principem materiální publicity (srov. § 980 zákona č. 89/2012 Sb., občanská zákoník, dále jen „o. z.“), tedy jednala v souladu s údajem zapsaným v katastru nemovitostí. V takovém případě soud prvního stupně nemohl uzavřít, že by žalovaná ve smyslu § 2910 o. z. porušila povinnost stanovenou zákonem a nemohl tak žalobci přiznat náhradu škody. V opačném případě by soud prvního stupně využil svého práva na moderaci výše škody z výše uvedených důvodů (zejména z důvodu nejisté hranice) a náhradu škody by nepřiznal. Vzhledem ke skutečnosti, že soud prvního stupně v tomto řízení nezjišťoval přesné hranice pozemků a vzhledem ke skutečnosti, že bylo prokázáno, že hranice pozemků žalobce a žalované je nejistá, rozhodl soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. Ze shodných důvodů uložil soud prvního stupně povinnost k uhrazení nákladů státu účastníkům stejnou měrou (výroky III. a IV.). V souvislosti s tímto řízením vznikly státu náklady řízení v celkové výši 25 985,29 Kč.

3. Proti shora uvedenému rozsudku podal včas odvolání žalobce z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř. a namítal, že se stal vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] na základě dědického rozhodnutí z roku [Anonymizováno] a od té doby jej nepřetržitě užívá v jeho hranicích. Když žalovaná vlastnické právo k předmětné části dotčeného pozemku popřela, žalobce z opatrnosti tvrdil nabytí vlastnictví k této části vydržením. Žalobce pozemek parc. č. [hodnota] užíval včetně břehu potoka, který je nyní nesprávně zakreslen jako část pozemku parc. č[Anonymizováno] [hodnota] ve vlastnictví žalované. Otázka vlastnického práva k pozemku parc. č. [hodnota], zejména k té části, na které se nacházela třešeň, proto byla předběžnou otázkou, kterou měl soud prvního stupně vyřešit před tím, než soud prvního stupně rozhodl o tom, zda žalovaná neoprávněně zasáhla do vlastnictví žalobce (bez jeho souhlasu pokácela třešeň na jeho pozemku). Při nejasnosti v zápisech, mapách a jiných listinách katastru nemovitostí měl soud prvního stupně zjišťovat skutečnou držbu žalobce a zabývat se otázkou, zda žalobce část pozemku „u potoka“ nabyl vydržením. Tvrzení a důkazy k vyřešení této otázky žalobce nabídl, ještě před vydáním napadeného rozsudku podal žalobce žalobu o určení vlastnického práva k předmětné části pozemku parc. č. [hodnota] (vedena u soudu prvního stupně pod sp. zn. 1 C 127/2024). Soud prvního stupně měl proto toto řízení přerušit do doby skončení zmíněného soudního řízení, pokud tuto předběžnou otázku nevyřešil v tomto řízení sám. Žalovaná mohla být v dobré víře, že je vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota], ale rozhodně nemohla být v dobrý víře, že součástí tohoto pozemku je ta část na břehu potoka. V době pokácení třešně žádné zpřesňovací geometrické plány neexistovaly. Žalované muselo být zřejmé, že se třešeň nachází na té části pozemku, kterou obhospodařuje žalobce a přinejmenším z prosté opatrnosti měla před pokácením třešně zjistit stanovisko souseda – žalobce. Z veřejného seznamu nevyplývá, zda se třešeň nacházela na pozemku žalobce nebo žalované, nedostatek opatrnosti žalované její dobou víru vylučuje. Důkazy k prokázání absolutního (vlastnického) práva žalobce navrhl, ale soud prvního stupně je však neprovedl. Podle § 2911 o. z. se zavinění v daném případě presumuje, stejně tak byla i dána příčinná souvislost mezi uvedeným zaviněným protiprávním jednáním žalované a vznikem škody. Navrhl, aby odvolací soud před rozhodnutím ve věci samé přerušil dané řízení do rozhodnutí o předběžné otázce, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaná svým včasným odvoláním napadla výroky II. a IV. dotčeného rozsudku s tím, nesouhlasí s aplikací § 150 o. s. ř. na daný případ. Uvedenou právní úpravu by měly soudy aplikovat pouze ve výjimečných případech v situacích, kdy je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které pří této činnosti účelně vynaložil. Žalovaná k zahájení sporu nezavdala příčinu, předmětný strom pokácela na žádost paní [jméno FO], která vlastní nemovitosti v sousedství a která se obávala případných škod na jejím majetku. Žalovaná po vyhodnocení situace na místě, s přesvědčením, že se jedná o obecní majetek (v dobré víře ve stav katastrální mapy), přistoupila k pokácení stromu, o jehož umístění nebyl důvod pochybovat. Spor zahájený žalobcem byl od počátku nesmyslný a zbytečný, žalovaná se jej od počátku snažila smírně řešit nabídkou vydání dřeva a zasazením nového stromu, a to i v průběhu sporu. Žalobce v soudním sporu pokračoval i po nastínění právního názoru soudu prvního stupně o aplikaci moderace škody podle § 2953 o. z., stejně tak po dojednání parametrů smíru na soudním jednání. Institut náhrady nákladů by měl straně, která zahájení sporu nezavinila a která byla v řízení úspěšná, alespoň částečně kompenzovat náklady, které na vedení sporu byla nucena vynaložit. Soud prvního stupně jako jediný důvod pro uplatnění moderačního práva dle § 150 o. s. ř. uvedl nejistotu v zápisu ve veřejném seznamu. V průběhu řízení vyšlo najevo, že tato nejistota je s nejvyšší pravděpodobností způsobena tím, že žalobce historicky svévolně odstranil plot, který hranici vytyčoval. Žalobce je v lokalitě znám jako konfliktní osoba, která sousedské spory řeší udáními a žalobami. Musel si být vědom, že náklady na spor budou výrazně převyšovat žalované částky, a přesto veškeré nabídky na smírné řešení odmítal. S ohledem na výše uvedené navrhla, aby odvolací soud rozsudek v napadených výrocích změnil tak, že žalobce bude povinen uhradit žalované náklady řízení a dále též náklady státu.

5. K odvolání žalobce se žalovaná vyjádřila s tím, že navrhuje ve věci samé (ve výroku I.) potvrzení rozsudku jako věcně správného. Soud prvního stupně k rozhodnutí sporu nepotřeboval s jistotou určit vlastnické právo k předmětné části pozemku, když od počátku byly zřejmé skutečnosti naplňující předpoklady pro vyloučení odpovědnosti žalované za škodu a odůvodňující uplatnění moderačního práva soudu. Samotné tvrzení žalobce ohledně vydržení považuje žalovaná za účelové s ohledem na skutečnost, že to byl žalobce, kdo dle svého vlastního tvrzení odstranil plot tvořící hranici mezi pozemky. Z posudku [jméno FO] vyplynulo, že dle průběhu hranice evidované katastrem nemovitostí se pařez pokácené třešně nachází na pozemku žalované, což ta tvrdí od počátku. Žalovaná jednala v souladu s principem materiální publicity ve smyslu § 980 o. z., tj. v souladu s údaji zapsanými v katastru nemovitostí. I kdyby žalobce škodu i zavinění žalované prokázal, žalobu by soud prvního stupně zamítl s ohledem na jím avizovaný názor ohledně uplatnění moderačního práva podle § 2953 o. z.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné, odvolání žalované do nákladových výroků pak opodstatnění má.

7. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění: Žalobce byl ke dni 27. 4. 2022 vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota] zapsaného na LV č. [hodnota] pro obec [adresa], k. ú. [adresa]. Žalovaná byla ke dni 18. 1. 2023 vlastníkem sousedního pozemku parc. č. [hodnota] (písařkou chybou uvedeno [Anonymizováno]), k. ú. [adresa]. Znalecký posudek z oboru geodézie vyhotovený [jméno FO] dne 8. 11. 2022 uzavřel, že pařez leží na pozemku žalobce. [jméno FO] vyúčtoval vyhotovení tohoto znaleckého posudku částkou 10 688 Kč. Znalecký posudek vyhotovený [jméno FO] ze dne 24. 8. 2022 stanovil cenu stromu částkou 31 340 Kč až 32 140 Kč. V nedávné době byla provedena tzv. digitalizace katastrálních map. Tato digitalizace byla prováděna podle původních zákresů, které jsou chybné, tím pádem je dle závěru znalce [jméno FO] chybné i zobrazení v nové digitální mapě. Digitalizovaná hranice má kvalitu „8“, tedy přesnost hranic pozemků je přibližně 2,83 metrů na obě strany. Pařez leží právě v tomto pásu. Podle obrazu v katastrální mapě se pařez nachází na pozemku žalované.

8. Odvolací soud shledal takto zjištěný skutkový stav soudem prvního stupně neúplným s ohledem na jím provedené rozsáhlé dokazování, a proto zopakoval ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. dokazování některými relevantními listinnými důkazy. Konkrétně ze žádosti doručené žalované elektronickou cestou dne 6. 4. 2022 je patrné, že se na starostu obce obrátila [jméno FO] v otázce průtoku vody v [Anonymizováno] potoce, se kterým sousedí její pozemek ([adresa]), a poukázala na skutečnost, že na levém břehu je porost (snad nějaký rákos) dosahující výšky až 3 m. V uvedené roční době, kdy je suchý, padá do potoka, pokud není včas odklizen, což v minulých letech činil její manžel, ale z důvodu operace tak již činit nemůže. Blízko porostu je stará třešeň, která je na kraji koryta potoka a její jedna větev roste až nad jejich pozemek a leží na jejich střeše. Dle žadatelky je třeba ji odstranit, aby při povětří nezpůsobila škodu. Žádost se tak týkala dle odesílatelky odstranění větve a zlikvidování porostu. Dle informace o pozemku st. parc. č. [hodnota] zapsaného na LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa] a ortofoto mapy je [jméno FO] vlastnicí zmíněného pozemku, jehož součástí je dům č. p. [Anonymizováno], [adresa] – stavba pro rodinou rekreaci a sousedí při západní hranici s pozemkem parc. č. [hodnota] ve vlastnictví žalované, přičemž na předložené ortofoto mapě je patrná koruna rozložitého stromu (podle polohy dotčené třešně), sahající okrajem i nad pozemek uvedené vlastnice. Dle měření vzdálenosti provedeného v aplikaci serveru [Anonymizováno] v ortofoto mapě lokality (předloženo žalovanou) činila vzdálenost mezi středem stromu a hranicí pozemků žalované a [jméno FO] zhruba 4,08 m. Ve fotodokumentaci (nedatované) předložené žalovanou je pařez poražené třešně skryt ve vyšší trávě a lemován volně rostoucími thujemi, za nimiž je patrná v krátké vzdálenost nemovitost [jméno FO] (zídka s plotem ohraničující břeh potoka a dům).

9. Výzvou ze dne 13. 6. 2006, adresovanou žalobci, [jméno FO], starosta obce [adresa] svolal na základě geometrického šetření v [Anonymizováno] ústní jednání na úterý [datum] do kanceláře obecního úřadu, přičemž předvolána byla i [jméno FO], [jméno FO]. Jednání se zjevně týkalo měření prováděného [Anonymizováno][jméno FO] a vytčení hranic pozemků v dané lokalitě (včetně parc. č. [hodnota]). Na tyto práce navazoval znalecký posudek [jméno FO], ze dne 30. 3. 2007, jehož předmětem na základě zadání žalobce bylo stanovit hranice pozemků st. parc. č.[Anonymizováno][hodnota] a parc. č. [adresa] a dále určit na základě zadání žalované hranice pozemků části parc. č. [hodnota] - cesta a parc. č. [hodnota] - vodní tok s pozemky st. parc. č. [hodnota]. Po dohodě s právním zástupcem obou objednatelů byl vyhotoven společný posudek, jehož součástí je i plán pro zaměření a vyčíslení skutečného stavu (příloha č. 9), včetně výkazu výměr podle katastru nemovitostí a detail A (příloha č. 10c), z nichž je patrné, že zjištěné aktuální koryto potoka nekoresponduje s vymezení hranic parcely parc. č. [hodnota] vedené jako vodní plocha, vodní tok, ve vlastnictví žalované a součástí této parcely je v posuzovaném místě i levý břeh potoka ([Anonymizováno]) proměnlivé šíře, při hranici s pozemkem parc č. [hodnota], ve vlastnictví žalobce. Znalec vymezil zjištěné rozpory a uvedl, že hranice určené podle katastrální mapy v terénu nevytyčil.

10. Ve znaleckém posudku č. 200/2022 ze dne 8. 11. 2022 Ing. [jméno FO] znalec z oboru geodézie a kartografie na základě šetření v terénu a měření konstatoval, že mezi trvalým travním porostem (parc. č. [hodnota]) a potokem (parc. č. [hodnota]) se nachází živý plot z okrasných jehličnanů zvaných thuje, který je stáří cca 16 let a byl vysázen žalobcem jako objednatelem posudku. V katastru je evidován obraz společné hranice parcel č. [hodnota], přičemž severně a jižně od předmětného pařezu jsou lomové body s kódem kvality 8 (se základní souřadnicovou chybou plus minus 1 m). Hranice zmíněných parcel je v terénu označena živým plotem zřetelně a určitě ve smyslu katastrální vyhlášky č. 357/2013 Sb. Upravené vodní toky, pokud se nově zaměřují, mají vzdálenost 0,5 m od hrany svahu upraveného koryta (vyplývá z jiných předpisů a metodických pokynů pro mapování). Živý plot je vzdálen od hrany koryta 0,81 m, vlastník parcely č. [hodnota] tedy při sázení okrasných jehličnanů ustoupil na svůj pozemek o dalších 31 cm a pozemek vodního toku sám dobrovolně rozšířil. Střed pařezu se nachází vzdálen 0,84 m od obrazu evidované hranice směrem k potoku (tloušťka kmene 0,4 m), za živým plotem směrem do parcely parc. č. [hodnota]. Předmětný pařez je vzdálen méně než 2,82 m od obrazu evidované hranice, a dokonce i méně než 1,41 m od obrazu evidované hranice, tudíž leží na parcele parc. č. [hodnota]. Žádné vytyčení předmětné hranice není v katastru evidováno (z předmětného písemného znaleckého posudku).

11. Ve znaleckém posudku č. [hodnota] ze dne 18. 3. 2024, vypracovaném na základě zadání soudu, [jméno FO], znalec z oboru geodézie a kartografie, podrobně vymezil vývoj katastrálních map v dané lokalitě s tím, že hranice mezi pozemky parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno] byla změněna před rokem 1875, kdy při reambulaci mapy byla zaměřena a vyznačena změna průběhu koryta parc. č. [hodnota]. Zákres hranic předmětných pozemků v Originální mapě stabilního katastru je prvotním geometrickým a polohovým určením daných pozemků (zde se střední chybou +- 1,00 m). V katastrálním území [adresa] je platnou mapou katastru nemovitostí Katastrální mapa digitalizovaná, vzniklá při digitalizace v roce 2011. Při digitalizaci hranice mezi pozemky parc. č. [hodnota] byl přehlédnut lomový bod mezi body [Anonymizováno], který znalec doplnil pod číslem [hodnota] Deformace mapy digitální oproti Originální mapě stabilního katastru nepřekročily dopustné meze. Hranice mezi pozemky parc. č. [hodnota] je grafického původu, ve třídě přesnosti 8, s mezní polohovou chybou 2,83 m. Znalcem byl kontrolně zaměřen průběh potoka na parc. č. [hodnota], poloha živého plotu tvořeného thujemi a předmětný pařez. Vzdálenost středu pařezu od vytyčené hranice je 0,57 metru, průměr pařezu je cca 0,60 metru. Skutečné (fyzické) rozhraní mezi pozemky (rozhrada) nemusí být totožné s hranicí pozemku. Za rozhradu lze považovat břehovou čáru potoka a oplocení pozemku thujemi, tyto rozhrady v daném reálném případě hrubě nekorespondují s platným geometrickým a polohovým určením mezi pozemky parc. č. [hodnota]. Reálný průběh potoka meandruje celým svým korytem jak po pozemku parc. č. [hodnota], tak i po pozemku parc. č. [hodnota]. Thuje jsou vysázené v proměnlivé vzdálenosti od břehu potoka (cca od 0,5 do 2,00 metru). V případech, kdy se zobrazení rozhrady neshoduje se situací zobrazenou v mapě v dopustných mezích, je třeba od sebe oddělit stav prokazatelně změněný oproti původnímu geometrickému a polohovému určení od stavu, kdy toto prokázat nelze. Hranice mezi pozemky parc. č. [hodnota] nelze zpřesnit, protože fyzický průběh potoka je výrazně odlišný od zobrazení v mapě (muselo by se tak stát pouze v mezích přesnosti dosavadního geometrického a polohového určení). Znalec vytyčil hranice pozemků parc. č. [adresa] v celé její délce mezi těmito pozemky. Dle přílohy č. 10.2 posudku, obsahující zaměření potoka, thují a pařezu, se dotčený pařez třešně nachází na pozemku parc. č. [hodnota], evidovaném ve vlastnictví žalované, stejně jako 13 thují mezi body 22, 19, 24 a 23. Žalobou datovanou 11. 6. 2024 a vedenou u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 1 C 127/2024, se žalobce domáhá vůči žalované vydání rozsudku, kterým by soud určil, že je vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno] o výměře 66 m2, vyznačeného v geometrickém plánu [jméno FO], vzniklého z dosavadního pozemku parc. č. [hodnota], zapsaného na LV č. [hodnota] pro obec [adresa]. Žalobu mimo jiné žalobce zdůvodnil tím, že je zapsaným vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota] a žalovaná vlastníkem parc. č. [hodnota], kdy stav evidence katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému a dlouhodobému stavu. Dotčenou část pozemku parc. č. [hodnota] historicky užíval žalobce, kdy on a jeho bratr na této části pozemku také hospodařili a starali se o ní. Sporná část pozemku je ohraničena jednak korytem vodního toku a samotným pozemkem parc. č. [hodnota], který jemu a bratrovi byl vydán na základě dohody z 17. 5. 1993 a následně byl na žalobce převeden podíl bratra v září 1994. I kdyby snad uvedená část pozemku žalobci nenáležela (nesrovnalost při digitalizaci mapy), žalobce ji vydržel.

12. Soud prvního stupně věc právně posoudil podle o. z.

13. Podle § 1028 o. z. jsou-li hranice mezi pozemky neznatelné nebo pochybné, má každý soused právo požadovat, aby je soud určil podle poslední pokojné držby. Nelze-li ji zjistit, určí soud hranici podle slušného uvážení.

14. Podle § 2900 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

15. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

16. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

17. Podle § 2912 odst. 1 o. z. nejedná-li škůdce, jak lze od osoby průměrných vlastností v soukromém styku důvodně očekávat, má se za to, že jedná nedbale.

18. Podle § 2953 odst. 1 o. z. z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.

19. Žalobce se žalobou podanou u [Anonymizováno] prvního stupně domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uložena zaplatit mu částku ve výši 32 140 Kč představující skutečnou škodu, způsobenou mu žalovanou na jaře 2022 pokácením stromu třešně na pozemku žalobce parc. č. [adresa] a dále částek 10 688 Kč (za posudek v oboru geodezie) a 14 520 Kč (za posudek z oboru zemědělství) jako nákladů souvisejících s uplatněním této škody, tj. příslušenství této pohledávky ve smyslu § 513 o. z. Žalovaná nerozporovala, že došlo k pokácení stromu ze strany starosty obce [jméno FO], namítala však, že se strom nacházel na jejím pozemku parc. č. [hodnota] a že byl pokácen v rámci prevenční povinnosti dle § 2900 o. z., když ohrožoval majetek [jméno FO], majitelky nemovitostí na pozemku parc. č. [hodnota]. Zákonná úprava tzv. obecné povinnosti uhradit újmu (v dřívější terminologii „odpovědnosti za škodu“) je založena na povinnosti poškozeného prokázat, že mu škůdce újmu způsobil porušením zákonem uložené povinnosti. Zavinění se za podmínek § 2911 a § 2912 o. z. presumuje (viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020). Pokud žalobce jako poškozený tvrdil, že došlo ve smyslu § 2910 o. z. jednáním žalované ke způsobení újmy na jeho absolutním majetkovém právu (v jeho majetkové sféře), pak bylo na něm, aby prokázal, že taková majetková hodnota (majetkové právo) náležela právě jemu. Žalobce opíral své tvrzení o vlastnictví stromu, který se stal okamžikem jeho vysazení součástí pozemku, na němž se nachází, zejména o závěry znaleckého posudku [jméno FO]. Ten po provedeném šetření a zaměření uzavřel, že se strom nacházel při vlastnické hranici pozemků par. č. [hodnota] (ve vlastnictví žalobce) a parc. [Anonymizováno], tvořeného vodním tokem (ve vlastnictví žalované), konkrétně však na pozemku žalobce. Uvedený znalec však za rozhradu mezi dotčenými pozemky, tj. za faktické vymezení hranice pozemků v terénu, považoval živý plot tvořený thujemi, které i dle informací poskytnutých mu žalobcem byly vysázeny zhruba před 16 lety žalobcem. Pokud soud prvního stupně i s ohledem na námitky žalované a pochybnosti o správnosti postupu uvedeného znalce při vypracování znaleckého posudku, které nerozptýlil ani jeho výslech při ústním jednání, přistoupil k vypracování nového znaleckého posudku s přesně vymezeným zadáním pro znalce, pak nepochybil. Ani odvolací soud pak v [jméno FO], který provedl jak kompletní přezkum časově navazujích katastrálních map týkajících se předmětné hranice parcel č. [hodnota], kontrolní měření na místě samém včetně ověření ve vztahu k dalším měřičským bodům v lokalitě, tak své závěry ověřitelným a logickým způsobem zdůvodnil jak v písemném posudku, tak i při svém výslechu. Z tohoto znaleckého zkoumání pak vyplynulo, že uvedený strom – třešeň, resp. jeho v terénu viditelný pařez, se nachází při evidované hranici dotčených pozemků, podle přeneseného obrazu katastrální mapy do terénu je však na pozemku žalované. Současně ale znalec konstatoval, že s ohledem na hranici pozemků grafického původu v třídě přesnosti 8 (uváděné i znalcem [jméno FO]) a možnou mezní polohovou chybu až 2,83 m na každou stranu od takto vymezené hranice, nelze provést zpřesnění této hranice. V pásmu této odchylky se pak nachází předmětný pařez stromu. Takové zpřesnění hranice pozemků může přinést buď dohoda zúčastněných stran, nebo rozhodnutí soudu, mající však konstitutivní povahu.

20. Žalobce vyvolal v mezidobí řízení o určení vlastnictví k části pozemku žalované, oddělenému geometrickým plánem a nově označenému jako parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí byl v minulosti i předmětný strom, a to s poukazem na jeho vydržení. V návaznosti na tento spor požadoval přerušení řízení před soudem prvního stupně z důvodu řešení předběžné otázky v jiném soudním řízení (dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Jde sice o řízení, které řeší možný nesoulad mezi vlastnickou hranici pozemků a zapsaným stavem v katastru nemovitostí (deklaratorním rozhodnutím), ale nikoliv však průběh vlastnické hranice mezi dotčenými pozemky, který je objektivně pochybný (viz § 1028 o. z.). Ze znaleckého posudku [jméno FO] vyplynula značná nepřesnost grafické hranice dotčených pozemků, spadající historicky až do 19. století, jejíž zpřesnění v důsledku velké odchylky (2,83 m) není možné provést v rámci pohledového zobrazení v katastrální mapě. Odvolací soud tak shledal, že s ohledem na velkou nepřesnost hranice (v pásu 5,66 m), absenci odpovídající rozhrady (meandrující tok potoka, thuje vysázeny žalobcem v nedávné době), je zde neaplikovatelný publikovaný obecný závěr, že se žaloba dle § 1028 o. z. neuplatní, pokud sousedící pozemky jsou evidovány v podobě parcel a že hranice parcel je tak totožná s vlastnickou, není-li prokázán opak (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3162/2018). Žalobce tak neprokázal své absolutní majetkové právo a ani jej s ohledem na stav vlastnické hranice dotčených soudních pozemků prokázat nemohl (obdobný případ viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 234/2021). Za této situace pak soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobce v tomto směru o neunesení důkazního břemene nepoučil ve smyslu § 118 odst. 3 o. s. ř. a stejně tak, pokud nevyhověl návrhu žalobce na přerušení řízení. Na stavu rozhodování by nic nezměnilo, pokud by proběhlo řízení o určení vlastnického práva k části pozemku žalované, nově vymezenému jako parc. č. [Anonymizováno], na němž se nacházel sporný strom. Prokazatelné absolutní majetkové právo muselo existovat k okamžiku jednání žalované (na jaře 2022), kdy však objektivně pochybnou nebo nezřetelnou hranici lze určit (zpřesnit) nově až k okamžiku právní moci soudního rozhodnutí (konstituvní povahy). Proto odvolací soud neshledal důvodným ani návrh žalobce na přerušení odvolacího řízení v souvislosti s nadále probíhajícím řízením o předběžné otázce vedeným pod sp. zn. 1 C 127/2024 a tento návrh zamítl (výrok I.).

21. Žalovaná pak při plnění své prevenční povinnosti (na výzvu [jméno FO] ze dne 6. 4. 2022) ve vztahu k ochraně vlastnického práva majitelů sousedních nemovitostí s ohledem na okolnosti případu nepřekročila její rámec. Byť věděla o spornosti vlastnických hranic pozemků v dané lokalitě, jak z katastrální mapy, tak i z dřívějšího zaměření (v roce 2007) měla vědomost o tvaru jejího pozemku parc. č. [hodnota], skutečného průběhu vlastního vodního toku v rámci dotčené pozemkové parcely, a tím i o vlastnictví určité širší části břehu potoka (nikoliv pouze zlomové hrany koryta). Byl zjevný zásah stromu – třešně na pozemky sousední (včetně pozemku st. parc. č. [hodnota]), dle stáří stromu (cca 50 - 55 let) tento z hlediska okamžiku výsadby spadal do období před možnou očekávatelnou držbu stromu ze strany žalobce. I v případě vydržení dotčené sporné části pozemku i se stromem měl žalobce možnost delší dobu dát stav tvrzené oprávněné držby a navazujícího vydržení do souladu se stavem katastru, když problematické poměry vlastnických vztahů v lokalitě dlouhodobě znal (byl např. spoluobjednatelem znaleckého posudku z roku 2007). Lze tak přisvědčit závěru soudu prvního stupně o dobré víře žalované, že se strom nachází na jejím pozemku a že je oprávněna s ním nakládat, tj. i jej porazit. Bylo tak nadbytečné zabývat se tvrzením o naplnění podmínek krajní nouze ve smyslu § 2908 o. z. na daný případ, stejně jako i namítanou nepřiměřeností výše uplatněné škody i jejího příslušenství. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud uzavřel, že závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby je správný.

22. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

23. Odvolací soud se i k odvolání žalované zabýval důvody aplikace § 150 o. s. ř. na daný případ, když soud prvního stupně vystavěl svůj závěr o odepření úhrady nákladů řízení jinak úspěšné žalované na skutečnosti, že hranice pozemků žalobce a žalované je nejistá. Tento závěr, vystavěný pouze na jediné okolnosti případu, není dle názoru odvolacího soudu dostatečným pro výjimečnou aplikaci daného institutu v rozsahu 100 %. Dle odvolacího soudu je nezbytné na jedné straně zohlednit skutečnost, že spor byl vyvolán jednáním žalované v podobě poražení stromu, kdy žalobce ve svém závěru o jeho nezákonnosti byl podpořen znaleckým posudkem Ing. Čecha, ale zároveň nebyla jistá hranice mezi dotčenými pozemky účastníků. Nelze však odhlédnout od skutečnosti, že žalovaná se od počátku snažila situaci vyřešit smírnou cestou (nabídkou vydání kmenu stromu a výsadby nového stromu atd.) a v tomto postupu pokračovala i v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Žalobce svůj postoj nepřehodnotil ani po zjištění objektivní spornosti hranice sousedních pozemků a tím i spornosti vlastnictví stromu, kdy pokračoval ve sporu dále i přes podmíněně uzavřený smír a nabízenou možnost kompletního narovnání vztahů (včetně zpřesnění vlastnické hranice). Za těchto okolností shledal odvolací soud důvod pro aplikaci uvedeného institut pouze z 50 %, kdy ve zbytku náhrada nákladů žalované, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží. Žalovaná měla obecně ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto jsou tvořeny mimosmluvní odměnou advokáta ve výši 24 200 Kč za deset úkonů právní služby dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „advokátní tarif“), z tarifní hodnoty 32 140 Kč, konkrétně příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření ve věci dne 18. 1. 2023, 16. 6. 2023, 20. 7. 2023, 24. 1. 2025, účast při jednáních soudu dne 20. 6. 2023, 10. 10. 2023, 18. 7. 2024, 3. 12. 2024 a 30. 1. 2025, a dále osmi náhradami hotových výdajů po 300 Kč a dvěma po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Dále zahrnuje promeškaný čas cestou advokáta žalované k ústním jednáním v rozsahu 24 půlhodin po 100 Kč a 6 půlhodin po 150 Kč dle § 14 advokátního tarifu a cestovné za cesty právního zástupce žalované z [adresa] a zpět 5 x 170,2 km v částce 7 946,78 Kč. Cestovné bylo přiznáno za cestu právního zástupce žalované dne 20. 6. 2023 vozidlem zn. [SPZ], při ceně 41,20 Kč/l Naturalu 95, spotřebě 10,6 l/100 km, paušální náhradě 5,2 Kč/km dle vyhl. č. 85/2023 Sb., dne 10. 10. 2023 vozidlem zn. [anonymizováno], při ceně 45,20 Kč/l Nafty motorové, spotřebě 10,5 l/100 km, paušální náhradě 5,2 Kč/km dle vyhl. č. 191/2023 Sb., dne 18. 7. 2024 vozidlem zn. [anonymizováno], [SPZ], při ceně 42,60 Kč/l Nafty motorové, spotřebě 10,5 l/100 km, paušální náhradě 5,6 Kč/km dle vyhl. č. 398/2023 Sb., dne 3. 12. 2024 vozidlem zn. [Anonymizováno] [SPZ], při ceně 38,20 Kč/l Naturalu 95, spotřebě 5 l/100 km, paušální náhradě 5,6 Kč/km dle vyhl. č. 398/2023 Sb., a dne 30. 1. 2025 vozidlem zn. [SPZ], při ceně 35,80 Kč/l Naturalu 95, spotřebě 10,6 l/100 km, paušální náhradě 5,8 Kč/km dle vyhl. č. 475/2024 Sb. Celkem tyto náklady, zahrnující náklady na právní zastoupení včetně 21 % DPH a zálohu na důkaz zaplacenou žalovanou v částce 25 000 Kč, činí 71 883,60 Kč, žalované tak přísluší s ohledem na shora uvedenou aplikaci § 150 o. s. ř. jejich náhrada ve výši 35 941,80 Kč.

24. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně neshledal důvod pro dělbu nákladů řízení hrazených státem mezi účastníky, když žalobce byl v řízení plně procesně neúspěšný a ve vztahu ke státu nebyl důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. Žalobci tak vznikla povinnost ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. nést náklady hrazené ze státního rozpočtu v celkové částce 25 985,29 Kč (20 906,62 Kč za písemný znalecký posudek, 5 078,67 Kč účast znalce při ústním jednání).

25. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně v napadeném meritorním výroku I. dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil a změnil jej dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. pouze v nákladových výrocích II., III. a IV. tak, že žalobce je povinen nést náklady řízení účastníků ve vymezeném rozsahu a náklady státu.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s ř. Žalobce byl v odvolacím řízení plně úspěšný a žalovaná tak má proto právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní služby po 2 420 Kč dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu (z tarifní hodnoty 32 140 Kč, konkrétně za sepis odvolání, vyjádření k odvolání žalobce, účast jednání odvolacího soudu dne 21. 5. 2025), tři náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % DPH. Celkové náklady vzniklé žalované v odvolacím řízení činí 10 418,10 Kč.

Poučení