25 Co 103/2021-310

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Moravce a soudkyň JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1. 2021 č. j. 18 C 34/2019-263 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I až IV potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku VI mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové náklady řízení v částce 7 977,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši 47 781,55 Kč.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkům [anonymizováno] [číslo] [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaným na listu vlastnictví [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce] (výroky I a III). Do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal pozemky [parcelní číslo] o výměře 3 772 m2 a [parcelní číslo] o výměře 181 m2, vyznačené v geometrickém plánu [znalec A] [jméno] [příjmení] č. 43/2020, který je nedílnou součástí rozsudku (výrok II). Do výlučného vlastnictví žalované přikázal nově vytvořené pozemky [parcelní číslo] o výměře 1 587 m2 a [parcelní] [číslo] o výměře 107 m2, vyznačené v geometrickém plánu [znalec A] [jméno] [příjmení] č. 43/2020, který je nedílnou součástí rozsudku (výrok IV). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V). Žalované uložil povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové náklady řízení před okresním soudem ve výši 7 335 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI).

2. Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemkům [parcelní číslo] (orná půda) o výměře 5 359 m2 a [parcelní číslo] (trvalý travní porost) o výměře 288 m2, zapsaným na listu vlastnictví [číslo] v [katastrální uzemí], obci [obec]. Tvrdila, že je spolu s žalovanou podílovým spoluvlastníkem uvedených pozemků, když žalobkyně je vlastníkem podílu o velikosti ideálních 28/40 (7/10) a žalovaná je vlastníkem podílu o velikosti ideálních 12/40 (3/10). Žalobkyně již nechce nadále setrvat ve spoluvlastnictví s žalovanou a domáhá se toho, aby jí byly pozemky přikázány do výlučného vlastnictví i vzhledem k tomu, že je vlastníkem většího spoluvlastnického podílu. Uvedla, že na předžalobní výzvu zaslanou dne 20. 12. 2018 žalované, v níž byla vyzvána k jednání o prodeji spoluvlastnického podílu žalobkyni, žalovaná nereagovala. Navrhla, aby byly pozemky [parcelní] [číslo] [parcelní číslo] přikázány do jejího výlučného vlastnictví a byla jí uložena povinnost zaplatit žalované vypořádací podíl ve výši 262 000 Kč.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že ze strany žalobkyně nebyla vynaložena dostatečná snaha a podniknuty takové kroky, aby bylo možné posuzovat je jako účelné kroky k přijetí dohody o zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání. Výzvu žalobkyně není možné považovat za iniciaci jednání o zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání, neboť se nejedná o výzvu, která by měla směřovat k vyjednávání o zrušení spoluvlastnictví. Předžalobní výzva je čistě procesním úkonem ve smyslu § 142a o. s. ř. Zdůraznila, že by byla schopna pečovat o pozemky lépe než žalobkyně, a to zejména s ohledem na sídlo obou stran a vzdálenost, která je dělí od místa, kde se pozemky nacházejí. Navrhla, aby bylo podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkům zrušeno, pozemky byly přikázány do výlučného vlastnictví žalované a byla jí uložena povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 630 000 Kč.

4. Okresní soud zhodnotil provedené důkazy a vzal za prokázané, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky pozemků [parcelní] [číslo] [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaných na listu vlastnictví [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce], a to žalobkyně o velikosti podílu 28/40 k celku a žalovaná o velikosti podílu 12/40 k celku. Žalobkyně nadále nechce setrvat v podílovém spoluvlastnictví a nedošlo k dohodě o dalším vztahu k nemovitým věcem. Dle znaleckého posudku [znalec B] [příjmení], znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady – specializace nemovitosti, ze dne 8. 12. 2019 činí obvyklá cena nemovitostí 2 501 000 Kč, podíl žalobkyně je 1 661 093 Kč ([parcelní číslo]) a 89 453 Kč ([parcelní číslo]) a podíl žalované 712 087 Kč ([parcelní číslo]) a 38 084 Kč ([parcelní číslo]). Reálné rozdělení pozemků v poměru spoluvlastnických podílů je možné v příčné ose od místní komunikace sever/jih, a to tak, že žalobkyně bude mít ve vlastnictví podíl 7/10 [parcelní číslo] o výměře 3 751 m2 s obvyklou cenou podílu 1 661 093 Kč a podíl 7/10 [parcelní číslo] o výměře 202 m2 s obvyklou cenou podílu 89 453 Kč a žalovaná bude mít ve vlastnictví podíl 3/10 [parcelní číslo] o výměře 1 608 m2 s obvyklou cenou podílu 712 087 Kč a podíl 3/10 [parcelní číslo] o výměře 86 m2 s obvyklou cenou podílu 38 084 Kč. Vzhledem k tomu, že rozdělení pozemků je možné, okresní soud zrušil a vypořádal podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem jejich rozdělením. Dle znaleckého posudku [znalec A] [jméno] [příjmení], znalce z oboru geodézie a kartografie, byly pozemky [parcelní] [číslo] [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] rozděleny na dvě části odpovídající velikosti spoluvlastnického podílu žalobkyně a spoluvlastnického podílu žalované. Znalec ve znaleckém posudku ze dne 18. 4. 2020 č. 42/2020 uvedl, že vzhledem k tomu, že cena za 1 m2 u obou pozemků je stejná, sloučil výměry obou pozemků do jednoho bloku a ten následně rozdělil dle spoluvlastnických podílů. Podíl 7/10 činí 3 953 m2 a podíl 3/10 činí 1 694 m2. Vyhotovil dvě varianty řešení, přičemž dle varianty 1 by ve vlastnictví žalobkyně byly pozemky [parcelní číslo] o výměře 3 772 m2 a [parcelní číslo] o výměře 181 m2 (celkem 3 953 m2) a ve vlastnictví žalované by byly nově vytvořené pozemky [parcelní číslo] o výměře 1 587 m2 a [parcelní] [číslo] o výměře 107 m2 (celkem 1 694 m2). Dle varianty 2 by ve vlastnictví žalobkyně byly pozemky [parcelní číslo] o výměře 3 731 m2 a [parcelní číslo] o výměře 222 m2 (celkem 3 953 m2) a ve vlastnictví žalované by byly nově vytvořené pozemky [parcelní číslo] o výměře 1 627 m2 a [parcelní] [číslo] o výměře 67 m2 (celkem 1 694 m2). Obě varianty jsou stejně proveditelné. Dle varianty 1 by se pozemky žalobkyně [parcelní číslo] o výměře 3 772 m2 a [parcelní číslo] o výměře 181 m2 nacházely vedle pozemků [parcelní] [číslo] st. [parcelní číslo] (dále jen„ zastavěné části“) a pozemky žalované [parcelní číslo] o výměře 1 587 m2 a [parcelní] [číslo] o výměře 107 m2 by se nacházely vedle pozemků žalobkyně ve vzdálenosti 39,9 m od zastavěné části. Při variantě 2 by vedle zastavěné části byly pozemky žalované, a to pozemky [parcelní číslo] o výměře 1 627 m2 a [parcelní] [číslo] o výměře 67 m2, a pozemky žalobkyně [parcelní číslo] o výměře 3 731 m2 a [parcelní číslo] o výměře 222 m2 by se nacházely vedle pozemků žalované, a to 17,04 m od zastavěné části. Oba účastníci požadovali, aby jim byla přikázána do vlastnictví ta část rozděleného pozemku, která přiléhá k zastavěné části. Žalobkyně tedy preferovala variantu 1 a žalovaná variantu 2. Okresní soud dospěl k závěru, že varianta 1 zohledňuje podmínku účelnosti využití pozemků, zcela respektuje velikost podílů účastníků, jsou přitom respektovány i vlastnické poměry přilehlých pozemků a dle znaleckého posudku znalce [znalec B] [příjmení] lze pozemky reálně dělit bez zásadního snížení jejich hodnoty. Přiklonil se tedy k variantě 1, když zohlednil velikost podílů a účelné využití věci. Zdůraznil, že žalobkyně je vlastníkem podílu o velikosti ideálních 7/10 na nemovitých věcech a žalovaná vlastníkem podílu o velikosti ideálních 3/10 na nemovitých věcech. Pozemky nejsou vedeny platným územním plánem jako zastavitelné, byť okolní a navazující zástavba je obytná. Většinovému spoluvlastníku by tedy měl být přikázán ten díl nemovitostí, který přiléhá k zastavěné části, když využitelnost pozemků i jejich cena je totožná. Uložil tedy znalci [znalec A] [jméno] [příjmení] vytyčit hranice nových pozemků v návaznosti na vypracovaný znalecký posudek č. 42/2020 ze dne 18. 4. 2020 v podobě varianty 1 a geometrický plán [znalec A] [jméno] [příjmení] č. 43/2020 s nově vytvořenými pozemky dle varianty 1, potvrzený [stát. instituce], [stát. instituce], učinil nedílnou součástí rozsudku. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť oba účastníci původně požadovali přikázat nemovitosti do svého vlastnictví, v průběhu řízení však souhlasili s reálným rozdělením nemovitostí. Žalované uložil ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. zaplatit České republice náklady za znalecké posudky znalce [znalec A] [jméno] [příjmení]. Zohlednil přitom, že znalecký posudek [znalec B] [příjmení] byl v plné výši 9 781,60 Kč proplacen ze zálohy složené žalobkyní.

5. Proti rozsudku okresního soudu, a to do výroků II, IV až VI, podala žalovaná odvolání. Souhlasila s tím, že pozemky [parcelní] [číslo] [parcelní] [číslo] které jsou v podílovém spoluvlastnictví účastníků, byly reálně rozděleny podle velikosti spoluvlastnických podílů účastníků, tzn. žalované byly přikázány do výlučného vlastnictví pozemky [parcelní] [číslo] [parcelní] [číslo]. Namítala však, že okresní soud měl zvolit variantu 2 dle znaleckého posudku [znalec A] [jméno] [příjmení], resp. že jí přikázané nově vzniklé pozemky [parcelní] [číslo] [parcelní] [číslo] se měly nacházet vedle zastavěné části, resp. vedle pozemků [parcelní] [číslo] st. [parcelní číslo]. Zdůraznila, že to nebyla žalovaná, kdo se u soudu domáhal vypořádání spoluvlastnictví, tzn. k zahájení řízení nezavdala příčinu. Přikázat jí pozemky situované blíž k zastavěné části území by bylo spravedlivé i s ohledem na skutečnost, že jí bude přikázána menší část pozemků, odpovídající jejímu 3/10 podílu na celku. Zaujala názor, že tato výrazně menší část je zcela nevyužitelná a došlo by k jejímu znehodnocení, pokud by se izolovaně jako ostrůvek ocitla na druhé straně, zatímco větší část pozemků žalobkyně o velikosti 7/10 vzhledem ke své velikosti tuto hodnotu neztratí. Zdůraznila, že je podstatné, že dle varianty 2 by pozemky žalobkyně začínaly od pozemků v zastavěné části jen ve vzdálenosti 17,04 m, zatímco dle rozsudku okresního soudu se pozemek žalované bude nacházet od zastavěné části ve vzdálenosti 39,9 m. Tento rozdíl jasně ukazuje, že varianta 2 jí preferovaná vyvažuje lépe a spravedlivěji polohy obou pozemků. Poukazovala též na to, že výrok o nákladech státu je nelogický, když každému z účastníků by měla být uložena povinnost zaplatit státu polovinu nákladů řízení. Navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu změněn a byly jí přikázány do výlučného vlastnictví pozemky [parcelní] [číslo] [parcelní] [číslo] avšak situované vedle zastavěné části dle varianty 2 znaleckého posudku [znalec A] [jméno] [příjmení].

6. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Zdůraznila, že okresní soud rozhodl správně, když se přiklonil k variantě 1 přikázání pozemků preferované žalobkyní, když žalobkyně je vlastníkem podílu o velikosti 7/10 na nemovitých věcech a žalovaná je vlastníkem podílu pouze o velikosti ideálních 3/10. Byť velikost spoluvlastnického podílu není jediným rozhodujícím kritériem, v případě takového výrazného rozdílu by se mělo jednat o kritérium zásadní. Kromě toho nepovažuje za relevantní argumentaci žalované, která preferovala opačnou variantu přikázání pozemků z toho důvodu, že menší pozemek, který by jí připadl, by byl v blízkosti zastavěné části a jeho využitelnost by byla lepší oproti variantě dle rozsudku okresního soudu. Není totiž zřejmé, že by rozdíl ve vzdálenosti od sousedních pozemků [parcelní] [číslo] st. [parcelní číslo] o velikosti 23 m měl dopad na využitelnost pozemků žalované. Připomněla též prohlášení žalované o vzdání se zákonného předkupního práva ke spoluvlastnickému podílu na nemovitých věcech, které žalovaná učinila dne 16. 3. 2018 v souvislosti s nabytím spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech žalobkyní. Žalovaná tedy měla možnost uplatnit své zákonné předkupní právo a stát se výlučným vlastníkem pozemků, tohoto svého práva se však výslovně vzdala.

7. Krajský soud jako soud odvolací (dále jen„ odvolací soud“) přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

8. Dle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Dle odst. 2 citovaného ustanovení každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

9. Dle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

10. Dle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

11. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. stanoví nejen možné způsoby zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí, v němž mohou být tyto jednotlivé způsoby vypořádání použity. Při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví soud nejprve zkoumá, zda je rozdělení společné věci možné, není-li rozdělení dobře možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li však věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej společné věci ve veřejné dražbě; takto postupuje i v případě, že ten spoluvlastník, který má o věc zájem, nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu. Soud rozhodující o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví není vázán návrhy účastníků (§ 153 odst. 2 o. s. ř.).

12. Prvním ze způsobů vypořádání, předcházejícím způsobům ostatním, je rozdělení věci. Pozemky jako samostatné věci ve smyslu práva jsou zásadně dělitelné kdykoliv, zejména pokud pod pojmem rozdělení chápeme pouze vytvoření měřičských předpokladů pro vytyčení nezpochybnitelného průběhu nové vlastnické hranice. Výrazem„ rozdělení dobře možné“ je sledován zejména ten cíl, aby i po rozdělení mohly nemovitosti bez závad sloužit k uspokojování těch potřeb, k nimž jsou účelově určeny. U pozemků lze dovodit schopnost i po rozdělení sloužit k zemědělským, výrobním či k rekreačním účelům především tehdy, nevzniknou-li rozdělením pozemky nevhodného tvaru a budou-li samostatně přístupny. Reálné rozdělení přichází do úvahy tam, kde se jedná o předmět spoluvlastnictví fakticky i funkčně dělitelný, což je dáno především u nezastavěných pozemků. Reálné rozdělení nemovitosti není dobře možné v případech, kde by ani po adaptaci nemohly vzniknout rozdělením samostatné věci, a v případech, kde by části vzniklé rozdělením nemohly sloužit vlastníkovi způsobem odpovídajícím jejich povaze. U pozemků závisí toto posouzení na jejich rozloze, celkové ploše i tvaru. Lze-li pozemek rozdělit vzhledem k jeho poloze, velikosti a tvaru, určujícím pro možné rozdělení pozemku na dva nebo více pozemků jako samostatných věcí je zjištění, zda u nově vzniklých pozemků je zajištěn přístup ke komunikaci, a to buď přímo na komunikaci, nebo cestou po cizím pozemku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007 sp. zn. 22 Cdo 2163/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2016 sp. zn. 22 Cdo 3736/2016). Samotná skutečnost, že určitý způsob dělení nemovitosti není„ optimální“, ještě neznamená, že by šlo o dělení nemožné. Reálné rozdělení by nebylo„ dobře možné“ zejména v případě, že by nově vzniklé nemovitosti nebylo možno řádně užívat anebo pokud by náklady na rozdělení věci byly nepřiměřeně vysoké. Naproti tomu samotná skutečnost, že nově vzniklé nemovitosti bude možno užívat s určitým omezením oproti předchozímu stavu nebo že budou zřízena věcná břemena, není významná. Ani nesouhlas spoluvlastníka s konkrétním způsobem rozdělení ještě nebrání tomu, aby soud takové rozdělení provedl, zejména když žádný z účastníků nenavrhne řešení lépe respektující zájmy obou stran (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2010 sp. zn. 22 Cdo 3685/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015 sp. zn. 22 Cdo 1943/2015, ze dne 13. 9. 2016 sp. zn. 22 Cdo 5439/2015).

13. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými i právními závěry okresního soudu vyjádřenými v odůvodnění jeho rozsudku, na které tímto odkazuje a které s ohledem na odvolací námitky žalované doplňuje pouze způsobem níže uvedeným.

14. Prvním ze způsobů vypořádání, předcházejícím způsobům ostatním, je rozdělení věci. Žalobkyně a žalovaná jsou spoluvlastníky pozemků [parcelní číslo] (orná půda) o výměře 5 359 m2 a [parcelní číslo] (trvalý travní porost) o výměře 288 m2, zapsaných na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] a [územní celek]. Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k uvedeným pozemkům. Okresní soud dospěl k závěru, že pozemky jsou reálně dělitelné, což vyplývá ze znaleckého posudku znalce [znalec B] [příjmení], znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady – specializace nemovitosti, ze dne 8. 12. 2019. Dle znaleckého posudku se jedná o zemědělské nezastavěné pozemky nacházející se v okrajovém zastavěném území [obec] (část [část obce], [ulice] [ulice]. [jméno], [ulice] [anonymizováno]) proti zástavbě rodinných domů. K pozemkům je přístup z místní veřejné zpevněné komunikace a tento přístup bude zachován i po jejich rozdělení. Rozdělením nedojde ke snížení hodnoty pozemků a reálné rozdělení je možné v příčné ose od místní veřejné komunikace sever/jih. Oba pozemky jsou vedeny v územním plánu bez možnosti jakékoliv výstavby, nelze je stavebně využít, jsou neoplocené, slouží k venčení psů a k procházkám obyvatel. Pozemek [parcelní číslo] je v katastru nemovitostí veden jako orná půda, ale není využíván k zemědělské činnosti, jedná se o trvalý travní porost. Pozemky lze rozdělit v příčné ose od místní veřejné komunikace (sever/jih) a plošný poměr rozdělených pozemků je u žalobkyně se spoluvlastnickým podílem ve výši 7/10 na pozemcích [parcelní číslo] o výměře 3 751 m2 a [parcelní číslo] o výměře 202 m2 a u žalované se spoluvlastnickým podílem ve výši 3/10 u [parcelní číslo] o výměře 1 608 m2 a u [parcelní číslo] o výměře 86 m2. Vzhledem k tomu, že pozemky lze reálně rozdělit, okresní soud správně přistoupil k tomuto způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemkům [parcelní] [číslo] [parcelní] [číslo] [číslo]. Pokud jde o způsob rozdělení, v úvahu dle znaleckého posudku č. 42/2020 [znalec A] [jméno] [příjmení], znalce z oboru geodézie a kartografie, ze dne 18. 4. 2020, přicházely dvě varianty dělení, a to při zachování výše spoluvlastnických podílů, přičemž dle varianty 1 by nově vzniklé pozemky ve vlastnictví žalobkyně (7/10 původní výměry) [parcelní číslo] o výměře 3 772 m2 a [parcelní číslo] o výměře 181 m2 byly situovány vedle zastavěné části – tzn. vedle pozemků [parcelní] [číslo] st. [parcelní číslo] a nově vzniklé pozemky ve vlastnictví žalované [parcelní číslo] o výměře 1 587 m2 a [parcelní] [číslo] o výměře 107 m2 byly situovány vedle nově vzniklých pozemků žalobkyně, tzn. ve vzdálenosti 39,90 m od zastavěné části. Dle varianty 2 by vedle zastavěné části byly situovány pozemky ve vlastnictví žalované (3/10 původní výměry) [parcelní číslo] o výměře 1 627 m2 a [parcelní] [číslo] o výměře 67 m2 a nově vzniklé pozemky ve vlastnictví žalobkyně [parcelní číslo] o výměře 3 731 m2 a [parcelní číslo] o výměře 222 m2 by byly vedle pozemků žalované ve vzdálenosti 17,04 m od zastavěné části. Oba účastníci preferovali tu variantu, kdy by nově vzniklé pozemky, které by jim byly přikázány do výlučného vlastnictví, byly situovány vedle zastavěné části, tzn. vedle pozemků [parcelní] [číslo] st. [parcelní číslo] Okresní soud uzavřel, že pozemky jsou vedeny v územním plánu jako nezastavitelné, jejich rozdělením nedojde ke snížení jejich hodnoty, jejich využitelnost i cena je totožná a dal přednost variantě 1 preferované žalobkyní s větším podílem na nemovitostech, ohledně nichž je vedeno řízení o zrušení a vypořádání, tzn. přikázal do jejího výlučného vlastnictví pozemky dle varianty 1, tzn. pozemky [parcelní číslo] o výměře 3 772 m2 a [parcelní číslo] o výměře 181 m2 vyznačené v geometrickém plánu [znalec A] [jméno] [příjmení] č. 43/2020, který je nedílnou součástí rozsudku (pozemky situované vedle zastavěné části). K námitce žalované, že nezavdala příčinu k podání žaloby a vzhledem k tomu by měly být pozemky přikázané do jejího výlučného vlastnictví, tzn. pozemky [parcelní číslo] o výměře 1 587 m2 a [parcelní] [číslo] [číslo] o výměře 107 m2, situovány vedle zastavěné části, tzn. mělo být rozhodnuto dle varianty 2 vypracované znalcem [znalec A] [jméno] [příjmení], je třeba pouze uvést, že soud se v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví musí vždy zabývat výší podílů účastníků a účelným využitím věci, jeho rozhodnutí však může vyjít i z jiných rozhodných kritérií. Za zohlednitelné kritérium však nelze považovat to, který z účastníků podal žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, neboť každý může podat žalobu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a nikdo nemůže být nucen setrvat v podílovém spoluvlastnictví, resp. skutečnost, že jeden spoluvlastník podá žalobu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, nemůže být důvodem pro přikázání nemovitostí druhému spoluvlastníku. Námitka žalované, že jí budou přikázány pozemky menších rozměrů odpovídající jejímu spoluvlastnickému podílu ve výši 3/10 a pokud budou nově vzniklé pozemky [parcelní] [číslo] [parcelní] [číslo] odpovídající jejímu spoluvlastnickému podílu situovány vedle zastavěné části, resp. dle varianty 2, bude mít žalobkyně nově vzniklé pozemky jen ve vzdálenosti 17,04 m od zastavěné části, zatímco dle varianty 1 má žalovaná pozemky ve vzdálenosti 39,9 m od zastavěné části, tzn. budou-li nově vzniklé pozemky žalované situované vedle zastavěné části, budou lépe využitelné, nebyla shledána důvodnou. Je třeba zdůraznit charakter pozemků, tzn. jedná se o trvalý travní porost, oba pozemky jsou v územním plánu bez možnosti jakékoliv výstavby, jsou neoplocené, slouží k venčení psů a k procházkám, a nelze tedy uzavřít, že by vzdálenost pozemků přikázaných do výlučného vlastnictví žalované, pokud by byly situovány vedle zastavěné části, měla vliv na lepší využitelnost jejích pozemků, než když budou ve vzdálenosti 39,9 m od zastavěné části. Není ani zřejmé, v čem by měla lepší využitelnost pozemků [parcelní] [číslo] [parcelní] [číslo] pokud by se nacházely vedle zastavěné části, spočívat – i v případě varianty 2 žalovanou preferované by okolní pozemky nebyly v jejím vlastnictví, resp. z jedné strany by byly pozemky [parcelní] [číslo] st. [parcelní číslo] ve vlastnictví třetí osoby a z druhé strany pozemky ve vlastnictví žalobkyně. Vzhledem k charakteru pozemků a k tomu, že účastníci nejsou zároveň vlastníky sousedních pozemků, nelze než uzavřít, že okresní soud nepochybil, když přihlédl k velikosti podílů účastníků a rozhodl dle varianty 1, resp. dle návrhu žalobkyně, jejíž velikost spoluvlastnického podílu na pozemcích, které jsou předmětem zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, je větší než velikost spoluvlastnického podílu žalované.

15. Rozsudek okresního soudu tedy byl ve výrocích I až IV jako věcně správný potvrzen dle § 219 o. s. ř. Žalovaná sice nepodala odvolání do výroků I a III (tzn. do výroků, jimiž bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví), avšak je-li rozsudek o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví napaden odvoláním jen v části týkající se způsobu vypořádání, nemůže nabýt právní moci ani v části, kterou se podílové spoluvlastnictví zrušuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2006 sp. zn. 22 Cdo 879/2005). Z povahy řízení o návrhu na zrušení podílového spoluvlastnictví totiž vyplývá, že předmět řízení není v odvolacím řízení dělitelný. Rozhodnutí odvolacího soudu se vztahuje vždy na celý výrok ve věci a žádná jeho část nenabývá odděleně právní moci. Proto odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal i výroky I a III rozsudku okresního soudu.

16. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., když oba účastníci původně požadovali přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví. Ostatně žalobkyně do výroku o nákladech řízení odvolání nepodala a žalovaná výslovně uvedla, že souhlasí s výrokem o nákladech řízení mezi účastníky.

17. Ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů řízení, které platil. V řízení před okresním soudem bylo znalci [znalec B] [příjmení] přiznáno znalečné ve výši 9 781,60 Kč, přičemž tato částka byla zaplacena ze zálohy 10 000 Kč, kterou složila žalobkyně. Znalci [znalec A] [jméno] [příjmení] bylo vyplaceno znalečné ve výši 3 811 Kč za vypracování znaleckého posudku a ve výši 2 362 Kč za zpracování geometrického plánu, celkem ve výši 6 173 Kč Celkem tedy vznikly náklady v souvislosti se znaleckými posudky znalce [znalec B] [příjmení] a znalce [znalec A] [jméno] [příjmení] ve výši 15 954,60 Kč Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná je povinna zaplatit státu náklady ve výši 7 977,30 Kč, tzn. jednu polovinu. Uložil tedy žalované zaplatit České republice náklady státu ve výši 7 977,30 Kč. Žalobkyni tato povinnost uložena nebyla, neboť žalobkyně již část nákladů státu připadajících na ni zaplatila (ze složené zálohy).

18. V odvolacím řízení nebyla žalovaná úspěšná a je tedy povinna ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení. Náklady odvolacího řízení žalobkyně spočívají v nákladech jejího právního zastoupení, a to v odměně za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) á 18 300 Kč, ve dvou paušálních náhradách hotových výloh á 300 Kč, v cestovném právního zástupce žalobkyně z [obec] do [obec] a zpět k jednání odvolacího soudu dne 6. 1. 2022 ve výši 1 575 Kč, v náhradě za ztrátu času ve výši 700 Kč a v 21% DPH 8 306,55 Kč; celkem má žalobkyně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 47 781,55 Kč (§ 8 odst. 5, § 7 bod 6., § 13 odst. 4 a 5 a § 14 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., § 137 odst. 3 o. s. ř.).

Poučení