25 Co 112/2021- 173

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Renáty Lukešové a soudců Mgr. Lukáše Randy a JUDr. Ireny Sekavové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 62 525,75 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti mezitímnímu rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 16. 3. 2021, č. j. 4 C 205/2020-132, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se žaloba o zaplacení 62 525,75 Kč s příslušenstvím zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 35 280 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její právní zástupkyně.

Odůvodnění

1. Mezitímním rozsudkem Okresního soudu v Benešově (dále jen„ soud prvního stupně“) ze dne 16. 3. 2021, č. j. 4 C 205/2020-132, bylo rozhodnuto tak, že základ nároku žalobkyně na náhradu škody vůči žalované je opodstatněný v plném rozsahu (výrok I.)., a tak, že o výši nároku na náhradu škody a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v rozsudku konečném (výrok II.). Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná porušila právní povinnost, když neudělala vše pro to, aby zajistila schůdnost komunikace v jejím vlastnictví pro chodce. Žalobkyně použila bezpečnou zimní obuv a vhodnou trasu cesty, neschůdnost cesty v podobě části kluzkého chodníku nemohla předvídat. Soud prvního stupně proto dovodil odpovědnost žalované za újmu na zdraví vzniklou žalobkyni.

2. Proti shora uvedenému rozsudku podala včas odvolání žalovaná s tím, že soud prvního stupně při posouzení věci nevzal v úvahu vliv počasí, které dne [datum] panovalo. Maximální vrstva sněhu byla pouze 4 cm a s ohledem na vysokou vlhkost vzduchu byl sníh mokrý, nikoliv těžký. Toto počasí ovlivnilo povrch všech komunikací a chodníků natolik, že kluzká vrstva byla v celé obci. Soud prvního stupně pominul moment zahájení zimní údržby dne [datum], kdy prohrnutí bylo zahájeno ve 12 hodin, nikoliv ráno, neboť ráno byl pouze malý poprašek sněhu. Nejednalo se o náledí a navíc od rána s přestávkami mírně sněžilo. Ulice [název] u mateřské školky byla prohrnuta brzy po poledni, neboť tato ulice patří mezi prioritní ulice s údržbou a navíc sklad s technikou pro údržbu se nachází poblíž. Skutečnost, že bylo prohrnuto, potvrdila i svědkyně [příjmení]. Žalovaná poukázala na výpověď svědka [příjmení] ze dne [datum], který potvrdil, že porucha sypače dne [datum] nastala až v okamžiku, kdy byla celá obec posypaná, a nebyly posypány jen nějaké úseky silnic, které se ani sypat nemají. Je tak zřejmé, že k poruše sypače došlo v den pádu až ve večerních hodinách, neboť ten den se údržba a prováděla až do noci, jak je zřejmé ze soupisu prací [titul] [jméno] [příjmení]. Oprava sypače byla provedena do šesti hodin ráno následujícího dne a na posyp v den pádu neměla porucha sypače vliv. Žalovaná nesouhlasí s tím, že by v den úrazu žalobkyně neučinila pro údržbu komunikací v jejím vlastnictví vše, co učinit mohla. Údržba byla zahájena dříve, než jí ukládal plán zimní údržby. Pokud by byl jen malý poprašek, prohrnutí nedává smysl a posyp přibývajícího sněhu je rovněž neefektivní. Pracovníci údržby tak vyčkali na vyšší vrstvu sněhu, kterou bylo možno prohrnout a následně posypat. Ulice, kde došlo k pádu žalobkyně, byla prohrnuta po poledni a k jejímu pádu došlo v 14.45 hodin. K úrazu žalobkyně tak došlo po méně než třech hodinách od prohrnutí a údržba potřebuje čtyři hodiny na to, aby prohrnula všechny ulice, vrátila se na začátek a začala provádět posyp. Pokud prohrnuté úseky opět zasněží, je potřeba je znovu prohrnout a posyp se provádí až poté, co sněžení ustane. Žalovaná dále poukázala na rozpor v závěrech soudu a na provedený důkaz o stavu komunikace, neboť žalobkyně ve své výpovědi uvedla, že již při cestě tam, tedy při stoupání do kopce, viděla, že ulice není udržována, a proto šla v kraji v hlubším sněhu, a navíc upřesnila, že tam i zpět šla vždy vpravo po směru cesty, tedy pokaždé po jiné straně. Skutečnost, že komunikace klouzala, potvrdil svědek [příjmení] i svědkyně [příjmení]. Uklouznutí tak mohou očekávat kterýkoliv chodec, neboť se jednalo o pohyb za nepříznivých povětrnostních podmínek a pracovníci zimní údržby nemohou být zároveň na všech místech obce ve stejný okamžik. Stav komunikace byl tedy zcela předvídatelný, počasí nepříznivé, zimní údržba byla řádně zahájena, avšak v době pádu žalobkyně ještě nebyla dokončena a místo pádu nebylo nijak kvalitativně odlišné od okolí. Dle žalované z místního šetření vyplynulo, že alternativní trasy cesty byly méně strmé než trasa, kterou si zvolila žalobkyně. Žádný úsek alternativních tras není tak strmý jako cesta ulicí [název]. Žalobkyni bylo známo, že povrch klouže a že riziko uklouznutí z kopce dolů je vyšší. Žalovaná poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020, který se zabýval objektivní odpovědností vlastníka komunikace za její stav. Dle žalované místo, na kterém žalobkyně uklouzla, nevykazovalo závadu ve schůdnosti, tak jak ji definuje silniční zákon. Z výpovědi slyšených svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení] vyplynulo, že v den pádu žalobkyně bylo obecně kluzko a všichni uživatelé komunikací a chodníků museli dbát zvýšené opatrnosti. Žalovaná splnila vše, pokud jde o její možnosti údržby vlastních komunikací, aby zajistila jejich schůdnost. Svoji povinnost péče o stav komunikací neporušila a není tak odpovědná za škodu vzniklou žalobkyně.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované uvedla, že soud prvního stupně správně zhodnotil, že pokud žalobkyně ze svého domova [ulice] ulicí pěšky došla ke [příjmení] [jméno], mohla předpokládat, že se při jí vynaložené opatrnosti v pořádku dostane i zpět. Nemohla předvídat, že v některém místě chodník nebude uklizen. Dle žalobkyně nelze ex post zvažovat jiné alternativní trasy s tím, že v řízení ani nebylo prokázáno, že by snad jiná trasa byla v lepším stavu a nevyskytovala se na ní závada ve schůdnosti. Žalobkyně zvolila nejkratší, nejbezpečnější, nejfrekventovanější cestu s nejmenším převýšením, která připadala v úvahu. Navíc s ohledem na výskyt mateřské školy v ulici [název] mohla žalobkyně předpokládat dostatečnou údržbu komunikace. Dle žalobkyně bylo zimní údržba žalovanou provedena nedostatečně, jinak by nemohlo dojít k pádu žalobkyně ani k nekontrolovanému sjetí vozidla záchranné služby. Údržba bez použití posypu byla zcela nedostatečná a stav komunikace nepředvídatelný. Dle žalobkyně měla žalovaná dostatek času na úklid komunikací, neboť se nejednalo o intenzivní sněžení. Dle žalobkyně smyslem zákona o pozemních komunikací je docílit stavu, aby vlastníci či správci pečovali o komunikace tak, aby nedocházelo k nedůvodným újmám na zdraví chodců.

4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně dle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je opodstatněné.

5. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že dne [datum] došlo k úrazu žalobkyně, která dne [datum] při cestě z kopce dolů ulicí [název] v blízkosti mateřské školy uklouzla na neposypaném a uklouzaném sněhovém povrchu a přivodila si zlomeninu nohy pravého dolního konce bérce a hlezna s nitrokloubní lokalizací [příjmení] [jméno]. Ulice [název] je ve vlastnictví žalované. Bolestné bylo [titul] [jméno] [příjmení] ohodnoceno na 195 bodů. Hodnota bodu za rok 2018 činí 318,85 Kč. Za vypracování posudku na ohodnocení bolestného žalobkyně zaplatila 350 Kč. Žalobkyně šla do restauračního zařízení na náměstí, které bylo zavřené, a vracela se ulicí [název], kterou vyhodnotila jako schůdnou, neboť stejnou cestou šla předtím do kopce. Na nohou měla obutu vhodnou obuv odpovídající zimnímu počasí. Den před úrazem se teploty pohybovaly pod bodem mrazu, bylo oblačno až zataženo, na většině území sněžení nebo sněhové přeháňky a během odpoledne docházelo místy k tvorbě náledí a zmrazků. V den úrazu, dne [datum], se v [obec] od 8 do 16 hodin pohybovala teplota kolem – 2°, bylo zataženo s občasným sněžením. Ráno v 7 hodin byl pouze sněhový poprašek, do 16 hodin napadlo 2 až 8 cm nového sněhu. Vlhkost vzduchu stoupla ze 70 % na 90 %. V den úrazu se na komunikaci v místě nehody nacházel kluzký sníh. Ulice [ulice] se nachází blízko umístění zařízení zimní údržby, je zařazena do I. kategorie rychlostní a sběrné komunikace s linkovou osobní přepravou, příjezdové místní komunikace a důležité významné místní komunikace, u které je lhůta pro zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací stanovena na čtyři hodiny, a je kvůli mateřské škole protahována jako jedna z prvních. Výjezd zimní údržby je stanoven v souladu s vyhláškou Ministerstva dopravy a spojů č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích. Pokud sněží (v předmětném dni sněžilo) provádí se nejdříve pluhování (rozhrnování sněhu) a teprve po ukončení sněžení lze povrch komunikace ošetřit posypovým materiálem. K poruše sypače došlo [datum] až ve večerních hodinách, neboť ten den se údržba prováděla až do noci, sypač byl opraven v 6.00 hodin dne [datum]. Žalovaná uzavřela Smlouvou o zabezpečení služeb zimní údržby ze dne [datum] s [titul] [jméno] [příjmení], jejímž předmětem je zajištění zimní údržby chodníků a veřejných prostranství na území obce Čerčany. Dne [datum] byla údržba zahájena v 12:00 hodin a bezprostředně po té (cca do půl hodiny) byla ošetřena právě ulice [název], dále byly pluhováním ošetřovány další komunikace žalované. K úrazu žalobkyně došlo v době mezi dalším strojovým ošetřením komunikace. Žalovaná uzavřela smlouvu o zabezpečení zimní údržby místních komunikací a veřejných prostranství v obci [obec] také s [jméno] [příjmení], dle které zhotovitel provádí pro objednatele zimní údržbu komunikací a veřejných prostranství, tedy shrnování sněhu z komunikací a ošetření povrchu posypem stanoveným materiálem, když při zimní údržbě zahajuje zhotovitel údržbové práce a) při odstraňování sněhu nejdéle 30 minut po zjištění, že vrstva napadaného sněhu dosáhla minimální výše 5 cm, b) při posypu nejdéle 30 minut po zjištění, že se na komunikacích, chodnících a veřejných prostranstvích zhoršila sjízdnost nebo schůdnost v důsledku námrazy či náledí.

6. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem soudem prvního stupně a z nich vyplývajícím skutkovým stavem ztotožňuje, neboť vyplývá z provedeného dokazování.

7. Odvolací soud zopakoval dokazování sdělením podstatného obsahu listin a to: plánu zimní údržby pro [územní celek], ze kterého bylo zjištěno mimo jiné, že s odklízením sněhu se začíná v době, kdy vrstva napadaného sněhu dosáhne 5 cm a při trvalém sněžení se odstraňování sněhu opakuje, ulice [ulice] je zařazena v pořadí důležitosti do I. skupiny ulic, lhůta pro zmírňování závad činí čtyři hodiny, zimní údržba je prováděna traktorem a závěsnou radlicí; harmonogramem zimní údržby komunikací v katastru žalované, který rovněž stanovil pořadí úklidu ulic a ulice [název] je uvedena v I. pořadí; smlouvou o zabezpečení služeb zimní údržby chodníků a veřejných prostranství v obci [obec] uzavřené mezi žalovanou a [titul]. [jméno] [příjmení], jejímž předmětem je nepřetržité zajištění zimní údržby chodníků a veřejných prostranství žalované zpravidla s nasazením strojové techniky, výjimečně ručně hrablem a posypovým materiálem; záznamem o provedení strojového ošetření ulic ze dne [datum], v rozsahu 16 hodin, zahrnující prohrnování i posyp. Dokazování bylo doplněno zprávou Českého hydrometerologického ústavu z [datum], ze které bylo zjištěno, že [datum] bylo zataženo s mírnými přeháňkami ve formě sněhových přeháněk nebo slabého sněžení, celkem napadlo 2 až 8 cm nového sněhu, teplota vzduchu byla okolo -1° až -5° stupňů, v ranních hodinách -8°. dne [datum] na místech neovlivněných lidskou činností v 7.00 hodin dosahovala sněhová pokrývka výšky 5 až 9 cm.

8. Po právní stránce posuzoval odvolací soud věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“) a podle zákona o pozemních komunikacích.

9. Podle § 26 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích dálnice, silnice a místní komunikace jsou sjízdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb silničních a jiných vozidel přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto pozemních komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

10. Podle § 26 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích v zastavěném území obce jsou místní komunikace a průjezdní úsek silnice schůdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb chodců, kterým je pohyb přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

11. Podle § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích se závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

12. Podle § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, v platném znění, je vlastník místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

13. Podle ustanovení § 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, v platném znění, v mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a za podmínek stanovených tímto zákonem smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny (obecné užívání), pokud pro zvláštní případy nestanoví tento zákon nebo zvláštní předpis jinak. Uživatel se musí přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu dotčené pozemní komunikace.

14. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

15. Přes v podstatných okolnostech shodné skutkové závěry odvolacího soudu se soudem prvního stupně, má odvolací soud na posuzovanou věc odlišný právní názor.

16. Odvolací soud konstatuje, že v každé věci týkající se rozhodování o náhradách újmy je třeba aplikovat judikaturu vyšších soudů s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým zjištěním. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry obsaženými v nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/15, dle kterého„ Domáhá-li se chodec náhrady újmy na zdraví a uvádí, že tato újma mu vznikla kvůli stavu chodníku (místní komunikace), je třeba, aby soudy na jedné straně zkoumaly, nakolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel. V rámci toho se mohou zabývat veškerými okolnostmi případu včetně toho, zda chodec z více možných cest zvolil tu nejbezpečnější, zda přizpůsobil tempo chůze okolnostem, ale i zda zvolil vhodnou obuv apod. Na druhé straně je ovšem třeba zhodnotit, nakolik vlastník komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. O přiznání náhrady a o její výši se rozhodne podle toho, nakolik ke vzniku újmy přispěl sám chodec a naopak nakolik k tomu přispěl vlastník komunikace. Přitom je nutné vycházet z principu úplné náhrady újmy na zdraví, tedy plné náhrady majetkové i nemajetkové újmy, který plyne z čl. 7 odst. 1 Listiny Tyto své závěry pak musí obecné soudy promítnout do aplikace odpovědnosti za závadu ve schůdnosti, jak ji upravuje § 27 zákona o pozemních komunikacích, v konkrétním případě. Pojem závada ve schůdnosti upravený v § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích nemá nad rámec popsaných kritérií žádný další zvláštní obsah, má pouze zajistit spravedlivou rovnováhu mezi právy a povinnostmi vlastníků a uživatelů pozemních komunikací.“ Ve věci řešené ve shora označeném nálezu šlo o pád poškozeného na neošetřeném chodníku vyloučeném ze zimní údržby obecně závaznou vyhláškou a na chodníku chybělo označení, že se v zimě neudržuje. Skutkové okolnosti nálezem řešené věci jsou zcela odlišné než v nyní projednávané věci, kde byla plánem zimní údržby místních komunikací ulice [ulice] zařazena do I. pořadí, a u které byla stanovena lhůta pro zmírnění závad ve sjízdnosti do čtyř hodin. Význam skutkových okolností, za nichž ke vzniku újmy došlo, přitom vyjádřil Ústavní soud České republiky například v rozhodnutí ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. III. ÚS 315/20.

17. Nejvyšší soud rozhodl rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020, když reagoval na Ústavním soudem České republiky v nálezu sp. zn. I. ÚS 2315/15 poukazovanou nejednotnou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu v otázce odpovědnosti vlastníka pozemní komunikace za škodu způsobenou chodcům tzv. závadou ve schůdnosti, respektive nevyhovujícím stavem pozemní komunikace. Nejvyšší soud se tedy rozhodl řešit tuto otázku komplexně a sjednotit přístup prostřednictvím svého rozhodnutí, přičemž v tomto sjednocujícím rozhodnutí uzavřel, že:„ Nadále tedy platí, že silniční zákon zakládá přísnou, tzv. objektivní, odpovědnost vlastníka (správce) komunikace za újmy, jejichž příčinou byly závady ve schůdnosti. Jde o odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění, která je však spojena pouze s existencí závady ve schůdnosti, tedy s takovým nedostatkem komunikace, který se vymyká jejímu stavu z hlediska stavebního, dopravně technického i z hlediska celkového působení povětrnostních vlivů a který představuje pro uživatele nenadálou a nepředvídatelnou změnu hrozící vznikem újmy (viz výklad shora). Tím není vyloučena případná obecná odpovědnost vlastníka (správce) komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti s presumovaným zaviněním, a to podle obecného předpisu, jímž je občanský zákoník. Silniční zákon (totiž) upravuje jen objektivní odpovědnost správce komunikace za škody, jejichž příčinou byly závady ve sjízdnosti či ve schůdnosti, nikoliv obecnou odpovědnost každého za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s porušením konkrétní právní povinnosti. Obecnou odpovědnost založenou na principu presumovaného zavinění upravuje občanský zákoník, přičemž předpoklady objektivní odpovědnosti (za výsledek) a předpoklady odpovědnosti obecné (za zaviněné porušení právní povinnosti) nejsou totožné a totožné nejsou ani podmínky, za nichž se lze odpovědnosti zprostit (srov. opět např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 684/2012, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3597/2013, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 580/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1481/2017).“ 18. Žalobkyně dále argumentovala odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 1. 12. 2021, sp. zn. II. ÚS 199/20, který mimo jiné řeší i předvídatelnost změn ve schůdnosti komunikace„ To ovšem neznamená, že se míra předvídatelnosti změn ve schůdnosti chodníku stala ústavně nepřijatelným či irelevantním kritériem. Obecné soudy by měly předvídatelnost změn ve schůdnosti chodníku brát v potaz jako jedno z kritérií pro posouzení konkrétních skutkových okolností případu, rozlišení na předvídatelnost či nepředvídatelnost změn ve schůdnosti chodníku však nesmí být kritériem jediným“. Ve věci řešené v tomto nálezu šlo o pád poškozeného při přestupu mezi dvěma autobusy na namrzlém chodníku u autobusové zastávky. Ústavní soud v tomto nálezu shrnul, že„ utrpí-li chodec újmu na zdraví, a tím i zásah do tělesné integrity (čl. 7 odst. 1 Listiny) v důsledku toho, že se na chodníku nachází sníh či led, nemůže být odpovědnost vlastníka (správce) komunikace vyloučena poukazem na to, že pro chodce byl stav chodníku předvídatelný. Je třeba na jedné straně zkoumat, nakolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel, a na druhé straně zhodnotit, nakolik vlastník (správce) komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců.“ Bylo sice prokázáno, že žalobkyně měla vhodnou zimní obuv, je však třeba vzít v úvahu, že zvolila zpět z náměstí cestu, která je příkrá a jejíž stav jí již byl znám. Z provedeného místního šetření se podává, že soud prvního stupně hodnotil více možných cest k návratu žalobkyně, které jsou méně příkré, byť delší. Žalobkyně se chtěla zúčastnit přátelské schůzky, tedy její cesta za mimořádného počasí a obtížné schůdnosti komunikací nebyla nezbytná. Lze uzavřít, že pád žalobkyně tak představuje nešťastnou náhodu.

19. Přetrvává-li v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nadále pojetí, že závadou ve schůdnosti, s níž se výlučně pojí objektivní odpovědnost vlastníka komunikace, je výrazně kvalitativně zhoršené místo oproti celkovému okolnímu stavu komunikace, které je pro svou povahu nebo umístění pro uživatele nenadálé, tj. nepředvídatelné ve smyslu § 26 odst. 1 a 2 zákona o pozemních komunikacích, nelze v dané věci objektivní odpovědnost žalované dovodit. Pokud Ústavní soud České republiky v nálezu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/15 označil za ústavně nekonformní judikaturu Nejvyššího soudu, pokud dospívá k závěru, že jen nepředvídatelná změna schůdnosti zakládá odpovědnost dle § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích, když důraz na použití slova„ předvídat“ nesleduje žádný legitimní cíl a nemá racionální zdůvodnění, pak Nejvyšší soud vysvětlil, že„ …požadavek předvídavosti ve vztahu k celkové kvalitě komunikace projeví jen při hodnocení povahy závady ve smyslu § 26 odst. 7 silničního zákona tak, aby bylo objektivně zjištěno, jaké vykazovala komunikace vlastnosti z pohledu průměrného člověka (§ 4 odst. 1 o. z.), orientovaného v místě a poměrech tak, aby obvyklým způsobem mohl předvídat rizika plynoucí z celkově zhoršené schůdnosti.“ Žalobkyně ve výzvě žalované k plnění a v žalobě samé uvedla, že uklouzla na náledí, chodník byl dle jejího tvrzení zledovatělý, zasněžený a bez známek provedení zimní údržby. Tvrzení žalobkyně je v přímém rozporu s výslechem svědkyně [příjmení], která si pamatovala, že komunikace byla protažená pluhem a byla kluzká, rovněž svědci [příjmení] a [příjmení] uvedli, že komunikace [ulice] prohrnovali jako prioritní, navíc ze záznamu o provedení strojového ošetření ulic ze dne [datum] se rovněž podává, že ulice [ulice] byla mezi [číslo] a 13.00 hodinou dne [datum] ošetřena rozhrnutím sněhu. Bylo tak prokázáno, že místo pádu žalobkyně se nijak nevymykalo svým stavem oproti stavu ostatních komunikací v obci, a proto nemůže jít o závadu ve schůdnosti a zároveň není dána objektivní odpovědnost vlastníka komunikace pro předvídatelnost vzniklé závady (k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1535/2011, ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1713/2010, usnesení ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2731/2008 a další). Odvolací soud rovněž odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2378/21, kterým byla ústavní stížnost odmítnuta, a ve kterém byla řešena obdobná věc téže žalované tentýž den.

20. Poté, se odvolací soud zabýval možnou odpovědností žalované za žalobkyni vzniklou újmu dle obecného právního předpisu (o. z.), když Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020, dospěl k závěru o možné aplikaci o. z. v případech, v nichž není dána objektivní odpovědnost vlastníka komunikace za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti podle zákona o pozemních komunikacích s tím, že opačné pojetí by odpíralo poškozeným chodcům právo na náhradu újem vzešlých z předvídatelných závad komunikací, aniž by současně zohledňovalo počínání jejich vlastníků při plnění povinnosti řádně pečovat o jejich stav, respektive povinnosti zajistit, aby chodníky umožňovaly bezpečný pohyb chodců. Odvolací soud se tedy zabýval možným porušením zákonné povinnosti žalované řádné pečovat o stav místní komunikace tak, aby umožňovala bezpečný pohyb chodců.

21. Bylo prokázáno, že dne [datum] se v [obec] od 8 do 16 hodin pohybovala teplota kolem cca 2° stupňů Celsia, bylo zataženo s občasným sněžením. Ráno v 7 hodin byl pouze sněhový poprašek, do 16 hodin napadlo 2 až 8 cm nového sněhu. V den úrazu se na komunikaci v místě nehody nacházel kluzký sníh, což vypověděla svědkyně [příjmení] a svědek [příjmení]. Žalovaná uzavřela shora citované smlouvy o zabezpečení služeb zimní údržby s Ing. [jméno] [příjmení] a s [jméno] [příjmení]. Bylo prokázáno, že v ulici [ulice] byla [datum] mezi [číslo] a 13.00 hodin zimní údržba prohrnutím sněhu provedena. Posyp komunikací je zbytečný dokud dále padá sníh. Pokud padá větší množství sněhu, není objektivně možné, ať již z organizačních nebo ekonomických důvodů, bez přestání udržovat plně schůdné a sjízdné všechny komunikace. Žalovaná prováděla v místě pravidelnou zimní údržbu, a to v přiměřených lhůtách stanovených harmonogramem zimní údržby. Dle usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1634/21,„ nelze spravedlivě požadovat vlastníkovi komunikace, aby v případě, kdy sněží a mrzne, prováděl okamžitě a všude po celém svém území údržbu a napravoval tak stav vzniklý v důsledku panujících povětrnostních vlivů, neboť je pochopitelné, že nemůže být ve stejný okamžik na všech místech, které je potřeba ošetřit.“ V řešené věci tak nelze dovodit povinnost žalované k náhradě újmy ani podle obecné úpravy dle občanského zákoníku.

22. S ohledem na výše uvedené odvolací soud uzavírá, že žalovaná neodpovídá za újmu vzniklou žalobkyni jejím pádem dne [datum], a proto rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v řízení zcela úspěšné žalované náhradu nákladů řízení. Tato náhrada sestává z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za sedm úkonů právní služby po 3 620 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ AT“), z tarifní hodnoty ve výši 62 525,75 Kč, za sedm náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. a) převzetí a příprava zastoupení, d) 2x vyjádření, písm. g) účast na jednání. Dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. Účelně vynaložené náklady žalované před soudem prvního stupně činí 27 440 Kč.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v odvolacím řízení zcela úspěšné žalované náhradu nákladů odvolacího řízení sestávající z mimosmluvní odměny za dva úkony právní služby po 3 620 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5 AT, z tarifní hodnoty ve výši 62 525,75 Kč, za dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. k ) sepis odvolání, písm. g) účast na jednání [datum]. Účelně vynaložené náklady žalované v odvolacím řízení činí 7 840 Kč. Účelně vynaložené náklady žalované před soudy obou stupňů celkem činí 35 280 Kč a žalobkyni bylo uloženo jí je zaplatit do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.) k rukám její právní zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Delší než obecnou třídenní lhůtu k náhradě nákladů řízení určil odvolací soud s ohledem na věk žalobkyně, která je již v důchodovém věku, její výdělečné schopnosti jsou omezené, a proto je třeba jí poskytnout časovou rezervu pro zaplacení či zajištění uložené částky.