25 Co 181/2021-189

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců Mgr. Lukáše Randy a JUDr. Ireny Sekavové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] zastoupená opatrovníkem [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] [ulice a číslo], [PSČ] [část obce] o zaplacení 18 198 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně, ze dne 30. 3. 2021, č. j. 12 C 112/2020-88, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku II. mění tak, že se žaloba o zaplacení 18 198 Kč s příslušenstvím zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení vzniklých před soudem prvního stupně 9 467 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Kolíně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 8 592 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Krajského soudu v Praze.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení 9 620 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Krajského soudu v Praze.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 3. 2021, č. j. 12 C 112/2020-88, zastavil řízení co do částky 16 000 Kč (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 18 198 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 34 198 Kč od [datum] do zaplacení, ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy do 15. dne v měsíci počínaje právní mocí rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Soud prvního stupně po provedeném dokazování a konstatování vázanosti správním rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 135 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) uzavřel, že co do základu je nárok žalobkyně oprávněný, neboť žalovaná byla rozhodnutím [stát. instituce] ze dne [datum] uznána vinnou přestupkem z nedbalosti dle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v platném znění (dále jen„ zákon o silničním provozu“), a byla jí udělena pokuta ve výši 1 500 Kč. Soud prvního stupně s odkazem na shora uvedené dospěl k závěru, že pokud se žalobkyně po žalované domáhala jedné poloviny způsobené škody, částky 35 198 Kč, kterou se dohodou o narovnání dluhu žalovaná zavázala žalobkyni splácet po 1 000 Kč, je její nárok oprávněný, a proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni žalovanou částku v celém rozsahu.

2. Proti shora uvedenému rozsudku podala včas odvolání žalovaná, která namítala na své straně nedostatek pasivní legitimace, neboť ve smyslu § 2933 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) za škodu způsobenou zvířetem odpovídá jeho vlastník, a tato odpovědnost je objektivní. Vlastník zvířete za škodu odpovídá i tehdy, když se zvíře zatoulalo, uprchlo či bylo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil. Žalovaná nebyla vlastníkem psa, tím byl [jméno] [příjmení], syn žalované. Žalovaná vyjela z domova na kole, pes přeskočil plot a běžel za ní po silnici. Žalovaná o tom nevěděla, psa neměla svěřeného, jednalo se o zvíře uprchlé. Tento skutkový stav se podává i z výrokové části rozhodnutí o přestupku [stát. instituce], odbor právní, oddělení přestupkové, ze dne [datum], sp. zn. [číslo] [číslo], kde je uvedeno, že žalovaná [datum] řídila jízdní kolo a„ při této výzvě jí doběhl pes majitele [jméno] [příjmení], který za ní utekl, musel přeskočit oplocení pozemku a volně se pohyboval vedle ní. Při volném pobíhání vběhl do vozovky, do jízdní dráhy jedoucího osobního automobilu.“ Dle žalované odpovědnost správně právní nelze bez dalšího přenést do sféry práva civilního. Závěry přestupkového řízení jsou v rozporu se správně právními zásadami přestupkového řízení, neboť žalovaná nebyla pro duševní nemoc schopna pochopit účel přestupkového řízení a vyhodnotit jej. Žalovaná má diagnostikovanou [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] a touto duševní poruchou trpí již řadu let, tedy i v době probíhajícího přestupkového řízení. Opakovaně například volala policii, z důvodu různých bludů. V dubnu 2018 byla hospitalizována v Psychiatrické léčebně [část obce], z lékařské zprávy se podává, že popisovanými obtížemi trpí 2-3 roky. Duševní poruchou žalovaná trpěla i v době, kdy měla podepsat dohodu o uznání dluhu se žalobkyní, tu však nemohla pochopit ani vyhodnotit. Dohoda o uznání dluhu tak nebyla uzavřena platně. V době podání odvolání žalovanou probíhalo před soudem prvního stupně řízení o posouzení její svéprávnosti. Zároveň již byl znám znalecký posudek vypracovaný pro řízení o posouzení svéprávnosti žalované, ze kterého se podává, že žalovaná není schopna posoudit smysl a obsah jakýchkoliv smluv či dohod. Opatrovník žalované navrhl zpracování znaleckého posudku k posouzení stavu žalované v době podpisu dohody o uznání dluhu, případně v době, kdy probíhalo přestupkové řízení, tento důkazní návrh však nebyl soudem prvního stupně proveden. Žalovaná shrnula, že v rámci přestupkového řízení byla žalovaná uznána vinnou z přestupku ve smyslu dle § 125 odst. 1 písm. k) zákona o pozemních komunikacích, v souvislosti s porušením ustanovení § 60 odst. 1 zákona o silničním provozu, dle kterého je vlastník nebo držitel domácích zvířat povinen zabránit jejich pobíhání po pozemních komunikacích. Žalovaná však nebyla ani majitelem ani držitelem pobíhajícího psa. Proti rozhodnutí správního orgánu žalovaná v důsledku svého zdravotního stavu nepodala opravný prostředek, neboť nebyla schopna situaci vyhodnotit. Žalovaná začala splácet žalobkyni 1000 Kč měsíčně na výzvu svého syna, avšak sama nebyla schopna účel splátek vyhodnotit. Žalovaná je tak sankciována za jednání, kterého se nedopustila a za jehož následky neodpovídá. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. tak, že žalobu zamítne, případně napadený rozsudek zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

3. Proti shora uvedenému rozsudku a to pouze proti nákladovému výroku III. podala odvolání i žalobkyně. Namítala, že žalovaná byla v přestupkovém řízení uznána vinnou ze spáchání přestupku jako držitel psa. Žalobkyně na základě přestupkového rozhodnutí žádala o náhradu vzniklé škody, která jí vznikla dnem výplaty pojistného plnění poškozenému za náhrady škody způsobené na vozidle. Zdůraznila, že po žalované požadovala pouze 50% vyplaceného plnění z celkové škody, kterou uhradila. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu zpět o 16 000 Kč, neboť tato částka jí byla ve splátkách po 1 000 Kč žalovanou uhrazena. Dle žalobkyně moderace náhrady nákladů řízení dle § 150 o. s. ř. ze strany soudu prvního stupně nebyla důvodná. Poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2018, sp. zn. I. ÚS 277/18. Zdůraznila, že od počátku měla zájem na mimosoudním řešení věci, odpustila žalované polovinu částky vzniklé škody a umožnila jí na základě dohody o splátkách dluh splácet. Žalovaná podmínky dohody porušila. Náklady, které tak žalobkyni vznikly, jsou v přímé souvislosti s jednáním žalované. Navrhla, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení za 8 úkonů právní služby po 2 500 Kč, 8 náhrad hotových výdajů po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas 1 600 Kč za 16 započatých půlhodin po 100 Kč, cestovné ve výši 708 Kč za 4 jízdy [obec] – [obec] a zpět, DPH, uhrazený soudní poplatek ve výši 1 368 Kč, celkem 31 264,68 Kč. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil nákladový výrok soudu prvního stupně tak, že žalobkyni shora uvedenou částku přizná, včetně náhrady nákladů odvolacího řízení.

4. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou zde dány důvody moderace náhrady nákladů řízení ve smyslu § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dál jen „o. s. ř.“), tedy, aby soud náklady řízení úspěšnému účastníku nepřiznal. Zdůraznila, že při prvním soudním jednání, kdy žalovaná nebyla zastoupena opatrovníkem, ale při jednání s ní byla přítomna dcera, bylo ze strany žalobkyně navrženo uzavření smíru tak, že žalovaná v měsíčních splátkách uhradí žalovanou jistinu. Dcera žalované soudu vysvětlovala, že žalovaná pobírá pouze starobní důchod, nemá žádné úspory a ani by nebylo možné v jejich možnostech žalovanou částku uhradit najednou. Rovněž poukázala na zdravotní stav žalované, která průběh jednání de facto ani nevnímala s tím, že bude nutno zahájit řízení o posouzení svéprávnosti žalované. Smírného řešení nebylo dosaženo, neboť žalobkyně trvala na přiznání náhrady nákladů řízení, a proto bylo jednání odročeno. Není tedy pravdou, že by žalovaná po celou dobu řízení zaujímala negativní stanovisko, jak tvrdí žalobkyně. Mimo již zmíněných zdravotních důvodů jsou na straně žalované dány i důvody finanční a sociální pro moderaci náhrady nákladů řízení, pokud by měla být žalobkyně v meritu věci úspěšná. Z tohoto důvodu žádala žalovaná o osvobození od soudních poplatků.

5. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované nerozporovala, že žalovaná nebyla vlastníkem zvířete, které bylo příčinou dopravní nehody a ani osobou, které bylo zvíře svěřeno a nemůže tak být zodpovědná za způsobenou škodu na vozidle dle § 2933 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“). Žalobkyně nerozporovala ani tu skutečnost, že primárně je osobou odpovědnou za způsobenou škodu zvířetem jeho vlastník (pan [jméno] [příjmení]), přičemž spolu s ním může být odpovědná osoba, které vlastník zvíře svěřil. Za situace, kdy společně a nerozdílně za škodu způsobenou zvířetem odpovídá vlastník i osoba, které bylo zvíře svěřeno, je na žalobkyni, po které z těchto osob se bude domáhat uhrazení předmětného nároku. Žalobkyně vycházela při šetření předmětné pojistné události z policejního protokolu o dopravní nehodě, kde je uvedeno, že řidič poškozeného vozidla narazil do psa,„ který se vzdálil od své průvodkyně [jméno] [příjmení] jedoucí na jízdním kole“. Žalobkyně měla dále k dispozici sdělení [stát. instituce], odboru právního oddělení přestupkového ze dne [datum], kterým jí bylo sděleno, že žalovaná byla shledána osobou odpovědnou za spáchání přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, a to za porušení ustanovení § 60 odst. 11 téhož zákona, dle kterého vlastník nebo držitel domácích zvířat je povinen zabránit jejich pobíhání po pozemní komunikaci. Na základě takto získaných informací žalobkyně vyzvala vlastníka zvířete a žalovanou k náhradě vzniklé škody. Žalovaná svoji odpovědnost neodmítla, nesporovala výsledek přestupkového řízení, naopak požádala o splátkový kalendář, čemuž žalobkyně vyhověla a umožnila jí škodu nahradit v měsíčních splátkách. Žalobkyně tak předpokládala, že žalovaná s obsahem dohody souhlasí a dohodnutou částku bude žalobkyni pravidelně splácet. Žalobkyně dále poukazuje na skutečnost, že žalovaná před soudem prvního stupně neprokázala, že v době škodní události, v době projednávání přestupku a v době sjednávání dohody o uznání dluhu a jeho splátkách, nebyla schopna právně jednat. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že k návrhu žalované na vypracování znaleckého posudku se soudu znalec vyjádřil tak, že na základě předložených dokladů není schopen posoudit, zda v době spáchání přestupku a uzavření dohody trpěla žalovaná duševní poruchou, a zda tato mohla ovlivnit její rozpoznávací a ovládací schopnosti. Žalobkyně k tvrzení žalované o neplatnosti uznání dluhu pro neschopnost žalované chápat jeho význam, uvedla, že pro případ uznání dluhu ustanovení § 2053 o. z. zakotvuje vyvratitelnou právní domněnku trvání uznaného dluhu, přičemž důkazní břemeno přechází na dlužníka, který prokazuje neexistenci dluhu. Žalobkyně má za to, že žalovaná své důkazní břemeno ohledně tvrzené neexistence dluhu neunesla a stejně tak neunesla důkazní břemeno tvrzení o neplatnosti tohoto uznání. Žalobkyně považuje za nepochopitelné, že žalovaná v průběhu celého řízení zasílá na uvedený dluh splátky ve výši 1 000 Kč a činí tak i poté, co bylo vydáno napadené rozhodnutí. V zásadě tedy činí to, k čemu ji rozhodnutí zavazuje a zároveň proti tomuto rozhodnutí podává odvolání.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné, avšak je opodstatněné odvolání žalované.

7. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl ke skutkovému zjištění, že dne [datum] žalovaná venčila psa, který vběhl na silnici do jízdní dráhy osobního automobilu Chevrolet Corvette [registrační značka], a došlo k jejich střetu. Příkazem [stát. instituce] ze dne [datum] (pozn. odv. soudu zřejmě 2018) byla žalovaná uznána vinou, že se z nedbalosti dopustila přestupku proti zákonu o silničním provozu tím, že řídila jízdní kolo, při jízdě ji doběhl pes, který za ní utekl, když přeskočil oplocení pozemku, volně se pohyboval vedle ní a vběhl pod jedoucí osobní automobil Chevrolet Corvette. Tím žalovaná porušila ustanovení § 60 odst. 11 zákona o silničním provozu a byla jí udělena pokuta 1 500 Kč. Žalobkyně se žalovanou dne [datum] uzavřely dohodu o uznání peněžitého dluhu ve výši 35 198 Kč, když se mělo jednat o dluh vzniklý dlužníkovi jako majiteli psa (tedy žalované), který způsobil dopravní nehodu, při níž došlo k poškození vozidla Chevrolet Corvette. Touto dohodou se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni 35 198 Kč po 1 000 Kč měsíčně vždy k 25. dni příslušného kalendářního měsíce pod ztrátou výhody splátek s tím, že první splátka byla splatná ke dni [datum]. Žalovaná dluh nesplácela v pravidelných splátkách a žalobkyně zesplatnila celý dluh. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení 40 974 Kč do sedmi dnů od doručení výzvy ze dne [datum], která byla žalobkyni doručena dne [datum].

8. Odvolací soud nepovažoval skutková zjištění soudu prvního stupně za dostatečná s ohledem na zdravotní stav žalované zjištěný z lékařských zpráv a znaleckého posudku vypracovaného v řízení o posouzení svéprávnosti a opatrovnictví žalované. Na základě těchto zjištění a sdělení Policie České republiky o chování žalované ustanovil odvolací soud [titul] [jméno] [příjmení] znalcem z oboru zdravotnictví – psychiatrie za účelem vypracování znaleckého posudku a zjištění, zda žalovaná ke dni dopravní nehody a v dalším navazujícím období trpěla již zjištěnou organickou poruchou s bludy, a pokud ano, zda byly ke dni [datum] a v dalším navazujícím období zachovány její rozpoznávací a ovládací schopnosti.

9. Odvolacím soudem bylo doplněno dokazování dle § 213 odst. 4 o. s. ř. sdělením podstatného obsahu zprávy Policie České republiky ze dne [datum], ze které bylo zjištěno, že žalovaná na Obvodní oddělení Policie české republiky v [obec] opakovaně podává zmatená oznámení, v nichž například sděluje, že je patnáct let v ohrožení života, že se na pozemku pořádají čarodějnice, že ji neznámé osoby unáší letadlem mimo domov, sexuálně ji zneužívají a pak to promítají v televizi apod. Dále byl sdělen podstatný obsah znaleckého posudku ze dne [datum], vypracovaného znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení], znalcem z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaná trpěla ke dni [datum] a dalším navazujícím období do [datum] (den vyšetření žalované znalcem v řízení o svéprávnosti) organickou poruchou s bludy. Psychické problémy žalované byly přítomny již dva až tři roky před projednávanou dopravní nehodou, byly patrny změny v její osobnosti a chování. Zápisy Policie České republiky Obvodního oddělení v [obec] prokazují u žalované znaky psychopatologie v oblasti psychózy – bludné ladění, vnímání. Rozpoznávací a ovládací schopnosti žalované v období od [datum] do období [datum] byly ovlivněny její psychickou poruchou, kde byly přítomny i diskrétní projevy defektu v oblasti kognitivních funkcí. Dle znalkyně popis dopravní nehody žalovanou sdělený Policii České republiky, případně při projednání přestupku na přestupkovém oddělení [stát. instituce] nelze brát jako validní, neboť již v té době žalovaná utrpěla psychickou poruchou, která její výpovědi podstatně zkreslila. Psychiatrické onemocnění žalované je trvalého charakteru, žalovaná je nekritická, neschopna náhledu a nedodržuje doporučená léčební opatření. Z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 31. 5. 2021, č. j. 0 Nc 22032/2020-49, který nabyl právní moci [datum], bylo zjištěno omezení žalované ve svéprávnosti tak, že není mimo jiné způsobilá k právním jednáním týkajících se majetko-právních úkonů k dispozici s majetkovými hodnotami přesahujícími 14 667 Kč měsíčně (důchod žalované), uzavírání nájemních kupních smluv, smluv o úvěru a finančních produktech a dalších smluv s tím, že není schopna samostatného jednání na úřadech. Opatrovníkem žalované byl jmenován její syn [jméno] [příjmení].

10. Soud prvního stupně správně postupoval dle ustanovení o. z. o škodě způsobené zvířetem a uznání dluhu.

11. Podle § 135 o. s. ř. je soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

12. Podle § 2053 o. z. Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

13. Podle § 2933 o. z. Způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo nebo uprchlo. Osoba, které zvíře bylo svěřeno nebo která zvíře chová nebo jinak používá, nahradí škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem.

14. Odvolací soud se s právním posouzením soudem prvního stupně neztotožňuje, neboť má za to, že nevzal dostatečně v úvahu mimořádné okolnosti řešené věci spočívající ve špatném zdravotním stavu žalobkyně. Proto se nejprve zabýval zásadní otázkou týkající se základu nároku na náhradu škody, tedy zda je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl žalovanou spáchán přestupek za situace, kdy ze znaleckého posudku o jejím stavu se podává, že nebyla schopna nejen popsat dopravní nehodu jako takovou Policii České republiky, ale nebyla schopna se hájit ani vyjádřit ani v rámci správního řízení, neboť nebyla schopna tomuto řízení porozumět. Pokud za ní utekl pes, který překonal překážku (jak se podává z výroku příkazu [stát. instituce]), tak tuto skutečnost nemohla ovlivnit vůbec. Odvolací soud nemá obecně pochyby o vázanosti rozhodnutími trestního soudu, klade si však otázku, zda ve správním řízení v řešené věci je dostatečně garantována správnost skutkových zjištění (neboť správní orgán obecně neprovádí a ani provádět nemůže dokazování ve stejném rozsahu a úrovni jako orgány v řízení soudním). Byť by bylo pro žalovanou ústavně konformní domáhat se možnosti soudního přezkumu rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví, má odvolací soud za to, že žalovaná, která nebyla v rozhodné době omezena ve svéprávnosti a neměla a ani nemohla mít v důsledku svého psychiatrického onemocnění náhled na řešenou věc, by nebyla schopna takovéhoto postupu. Dle odvolacího soudu nelze v řešené věci postupovat čistě formalisticky, ale je třeba vycházet z konkrétních rozměrů řešené věci. Výsledkem aplikace § 135 o. s. ř. nemůže být zcela zjevná extrémní nespravedlnost. Odvolací soud opakuje, že žalovaná nebyla schopna vylíčit dopravní nehodu samu, uzavřít dohodu o uznání dluhu co do důvodu a výše, a navíc i ze skutkových zjištění je zřejmé, že nejenže nebyla vlastníkem zvířete, které způsobilo škodu, které se žalobkyně domáhá, ale nebyla ani osobou, které vlastník zvíře svěřil. Odvolací soud poukazuje na výrok Příkazu [stát. instituce] ze dne [datum], kde je uvedeno, že jde o psa, který nebyl žalované, který musel přeskočit oplocení pozemku a následně se volně pohyboval na silnici vedle ní. Z doplněného dokazování se podává, že žalovaná je starší osoba dlouhodobě trpící patologickým psychiatrickým onemocněním a to organickou poruchou s bludy. Ze shora uvedeného je zřejmé, že vzniklou škodu zavinil pouze vlastník škodícího zvířete. Odvolací soud poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2018 sp. zn. IV. ÚS 3375/17, který obecně v odstavci 24 konstatoval, že nelze tolerovat orgánům veřejné moci a především soudům„ formalistický postup za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti“. Zdůraznil, že„ obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost, nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku a že povinnost soudů nalézat právo, neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale rovněž povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad.“ (srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl ÚS 21/96, a ze dne 3. 2. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 19/98, ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 1135/14 a ze dne 18. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2215/14).

15. Na základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, doplněných dokazováním provedeným v odvolacím řízení, dospěl odvolací soud k přesvědčení, že žalobkyně neporušila ustanovení § 60 odst. 11 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, neboť nemůže odpovídat za volné pobíhání psa majitele [jméno] [příjmení] a neodpovídá tak ani za škodu dle ustanovení § 2933 o. z. Škodící zvíře nebylo jejím zvířetem a ani jí nebylo svěřeno. Uzavřenou Dohodu o uznání dluhu ze dne [datum] odvolací soud posoudil jako absolutně neplatnou, neboť žalovaná v rozhodné době nebyla způsobilá k uzavření takové smlouvy, jak bylo zjištěno znaleckým posudkem.

16. Postupem soudu, který by nereflektoval zdravotní stav žalované, by došlo na straně žalované k porušení jejího vlastnického práva garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“, dle které„ má každý právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu“) a práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny (dle které„ se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu“). Dle odvolacího soudu nelze proto bez dalšího v řešené věci aplikovat ustanovení § 135 o. s. ř., neboť by to bylo vůči žalované, která nezpůsobila škodu vzniklou poškozenému, extrémně nespravedlivé. Žalovaná by byla nucena zaplatit žalobkyni celou žalovanou částku a teprve poté by se musela domáhat dalšími procesními postupy odstranění nesprávného správního rozhodnutí. Následně by se po žalobkyni musela domáhat vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na věk žalobkyně, její zdravotní stav, sociálně ekonomickou situaci a zřejmý vznik škody způsobené zvířetem třetí osoby, je takové řešení věci pro žalovanou ústavně nekonformní. K odvolací námitce žalobkyně, že žalovaná splácí částku dohodnutou v uznání dluhu po celou dobu řízení, odvolací soud konstatuje, že žalovaná s ohledem na svůj zdravotní stav není schopná pochopit situaci, kdy rozhodnutí soudu prvního stupně není pravomocné a obává se, že bude muset zaplatit větší částku najednou.

17. V průběhu odvolacího řízení žalobkyně vzala žalobu zpět pro částku 10 000 Kč, avšak žalovaná se zpětvzetím žaloby nesouhlasila, právě z důvodů obav z možných finančních ztrát, že platí něco, co by platit neměla. Odvolací soud posoudil zpětvzetí žaloby žalobkyní jako neúčinné dle § 96 odst. 3 o. s. ř., neboť je zřejmé, že žalovaná není schopna ze zdravotních důvodů náhledu na věc, byť v nakládání s částkou 1 000 Kč omezena není.

18. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalované byla přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů řízení sestávající z odměny advokáta za čtyři úkony právní služby dle § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ AT“, dva x po 2 260 Kč z pct 28 198, 1 x po 1 900 Kč z pct 19 198 a jeden x po 1 860 Kč z pct 18198 Kč), za čtyři náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT, s odkazem na jeho ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) příprava a převzetí zastoupení, d) 1x písemné podání, písm. g) 2x účast při jednání. Žalované bylo přiznáno 21 % DPH podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť jí ustanovená právní zástupkyně prokázala, že je jeho plátcem. Právní zástupkyně žalované jí byla ustanovena soudem, a proto byla sazba mimosmluvní odměny krácena o 20 % dle § 12a AT Odvolacímu soud je známo, že s účinností od 1. 1. 2022 byl § 12a AT zrušen, avšak dle přechodných ustanovení vyhlášky č. 406/2021 Sb., kterou se mění AT, ve znění pozdějších předpisů, za úkony právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky náleží advokátovi odměna podle dosavadních právních předpisů. Celkem účelně vynaložené náklady žalované před soudem prvního stupně činí 9 467 Kč po zaokrouhlení a žalobkyni bylo uloženo jí je zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) Odvolací soud opravil v písemném vyhotovení rozhodnutí zjevnou nesprávnost, když uložil žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení České republice na účet Okresního soudu v Kolíně, neboť právní zástupkyně byla žalobkyni ustanovena soudem. K návrhu žalobkyně ohledně aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. odvolací soud konstatuje, že neshledal zákonné důvody k moderaci náhrady nákladů řízení dle § 150 o. s. ř. Již v řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že je ve věci žalované vedeno řízení u Okresního soudu v Kolíně o posouzení svéprávnosti a opatrovnictví a byly známy i závěry znaleckého posudku vyhotoveného pro toto řízení, tedy nikoli k datu nehody a uzavření dohody o uznání a výši dluhu. Nicméně s ohledem na věk žalované a její zdravotní stav, žalobkyně měla a mohla předpokládat, že její psychický stav není dobrý. Lékařské zprávy o zdravotním stavu žalované, kdy jedna je z data [datum], ze které se podává, že žalovaná trpí organickou poruchou s bludy a byla přeložena k dovyšetření do nemocnice [část obce], ze které byla propuštěna [datum], byly do spisu založeny. I z těchto zpráv je zřejmé, že zdravotní stav žalované s ohledem na diagnózu, nemohl být dobrý ani ke dni dopravní nehody. Dohoda o uznání dluhu co do důvodu a výše byla žalovanou dokonce podepsána až dne [datum], kdy jí již byla porucha diagnostikována. Odvolací soud proto ve věci ustanovení § 150 o. s. ř. neaplikoval.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná byla plně úspěšná i v odvolacím řízení a byla jí přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů řízení sestávající z odměny advokáta za tři úkony právní služby dle § 6 a 7 AT, dva x po 1860 Kč z pct 18 198, sníženo o 20 % z důvodů shora uvedených, 1 x po 1 860 Kč z pct 89 198), za tři náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT, s odkazem na jeho ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) 1x písemné podání, písm. k ) sepis odvolání, písm. g) účast při jednání. Žalované bylo přiznáno cestovné za cestu [obec] [obec] a zpět na odvolací jednání, osobním automobilem Volkswagen Tiguan, 150 km, prům. spotřeba 4,8 l /100 km, 36,10 Kč l NM, paušální náhrada za 1 km 4,70 Kč, celkem 965 Kč po zaokrouhlení a dále ztráta času za celkem čtyři půlhodiny po 100 Kč. Žalované bylo přiznáno 21 % DPH podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť jí ustanovená právní zástupkyně prokázala, že je jeho plátcem. Právní zástupkyně žalované jí byla ustanovena soudem, a proto byla sazba mimosmluvní odměny krácena o 20 % dle § 12a AT za úkony právní služby poskytnuté v roce 2021 Celkem účelně vynaložené náklady žalované před odvolacím soudem činí 8 592 Kč po zaokrouhlení a žalobkyni bylo uloženo jí je zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) Odvolací soud opravil v písemném vyhotovení rozhodnutí zjevnou nesprávnost, když uložil žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení České republice na účet Krajského soudu v Praze, neboť právní zástupkyně byla žalobkyni opětovně ustanovena odvolacím soudem.

21. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 2 o. s. ř., § 148 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení vznikly náklady spočívající v přiznaném a vyplaceném znalečném 9 620 Kč. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná, a proto jí by uložena povinnost nahradit náklady vzniklé státu v plném rozsahu.

Poučení