25 Co 183/2021-271

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců Mgr. Kláry Hrobské a Mgr. Lukáše Randy ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o náhradu škody 900 714,81 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 28. 8. 2020, č. j. 10 C 31/2018-178, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 3 000 Kč a lhůta k plnění činí třicet dnů, ve výroku III. se mění tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 107 375,40 Kč, lhůta k plnění činí třicet dnů, a žalobce je povinen zaplatit je k rukám právní zástupkyně vedlejší účastnice na straně žalované; jinak se v těchto výrocích a ve výroku I. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 900 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici na straně žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 29 620,80 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně vedlejší účastnice.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Kladně (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 8. 2020, č. j. 10 C 31/2018-178, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu škodu ve výši 900 714,81 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení 97 920 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.), uložil žalobci povinnost nahradit vedlejší účastnici na straně žalované náklady řízení 122 185,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná je ve věci pasivně legitimována a nárok žalobce promlčen není. Dle soudu prvního stupně je sice soudní exekutor povinen prostřednictvím zákonných nástrojů v exekučním řízení činit úkony k vymožení povinnosti dlužníkem dobrovolně nesplněné, ale žádné ustanovení mu neukládá povinnost poskytovat oprávněnému poučení o možnosti přihlásit se do jiného dražebního řízení. Taková odpovědnost náleží pouze věřiteli, v tomto případě žalobci. Ze zjištěného skutkového stavu nelze dovodit příčinnou souvislost mezi porušením právní povinnosti žalovanou a vzniklou škodou, neboť nelze předjímat vydobytí pohledávky žalobce za žalovanou, i pokud by žalovaná nařídila exekuční příkaz a zástavní exekutorské právo k draženým nemovitostem povinného a jeho manželky, a vše by bylo zapsáno u příslušného katastrálního úřadu, pokud sám žalobce přihlášku do dražebního řízení nepodal. Nepodal-li žalobce svou přihlášku na uplatnění pohledávky do dražebního řízení včas, nelze zjistit, zda v rámci proběhlé dražby byla jeho pohledávka za povinným uspokojena. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl.

2. Proti shora uvedenému rozsudku podala včas odvolání žalovaná, a to pouze proti výroku II. a vytýkala soudu prvního stupně, že se v rámci odůvodnění rozhodnutí nevypořádal s tím, proč jí nebyla přiznána náhrada nákladů za úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ AT“) za první poradu s klientem dne [datum], když tento úkon byl uskutečněn a jeho uskutečnění bylo soudu řádně doloženo potvrzením o poradě s klientem. Jednalo se o nezbytný a účelný úkon. První porada s klientem není součástí přípravy a převzetí zastoupení v případě, kdy se jedná převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, jak tomu bylo v daném případě. Poukázala na skutečnost, že je třeba u první porady rozlišit situace, kdy je zástupce účastníkovi ustanoven soudem a situace, kdy jde o smluvní zastoupení. Žalovaná vytýká soudu prvního stupně, že jí nepřiznal náhradu nákladů za poradu s klientem přesahující 1 hodinu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. c) AT, přičemž své rozhodnutí neodůvodnil. Zdůraznila, že v řízení probíhajícím déle jak 2 roky šlo o dvě porady s klientem. Soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení za seznámení se s obsahem spisu, neboť jde o obdobu seznámení se s trestním spisem při skončení vyšetřování s ohledem na rozsah příloh. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, č. j. 5 Azs 33/2008, kde Nejvyšší správní soud připustil výjimku z pravidla nepřiznání náhrady nákladů řízení za úkon právní služby seznámení se s obsahem spisu. V judikatuře, na kterou odkazuje soud prvního stupně, byl řešen případ, který je skutkově odlišný, neboť spis měl několik málo stran. Dle žalované úkon seznámení se s obsahem spisu v tomto případě byl časově náročný a nezbytný, tedy účelně vynaložený, a žalované proto vznikl nárok na přiznání náhrady nákladů za každé započaté dvě hodiny seznámení se s obsahem spisu. Žalovaná uvedla, že celkový čas, který její právní zástupce strávil seznámením se s obsahem spisu, činí 329 minut, tj. 5 hodin a 29 minut. Došlo tak k nejméně 3 úkonům právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 11 odst. 3 AT. Soud prvního stupně žalované nepřiznal náhradu nákladů za účast na vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně ve výši jedné poloviny za úkon právní služby. Žalovaná uvedla, že v oblasti civilního práva a náhrady škody se neorientuje, a proto bylo právní zastoupení advokátem nezbytné. V současné době činnost soudního exekutora ukončila a je starobním důchodcem. Nelze tak po ní spravedlivě požadovat, aby nesla náhradu nákladů řízení za uskutečněné úkony právní služby ze svého, kdy řízení nevyvolala a nenese jakékoli zavinění na jeho zahájení.

3. Proti shora uvedenému rozsudku se odvolal rovněž žalobce, který namítal, že předložil soudu prvního stupně důkazy prokazující, že žalovaná byla ode dne [datum] povinna činit kroky směřující k vymožení dlužné částky, ale nečinila tak. Opakovaně prováděla lustrace v katastru nemovitostí, kdy dohledala bytovou jednotku povinného a související nemovitosti ve společném jmění manželů (dále jen„ SJM“), a již k datu [datum] prokazatelně zjistila postižitelný majetek povinného, avšak bezdůvodně jej nepostihla. Dle žalobce byla žalovaná povinna podat návrh na zápis exekutorského zástavního práva k nemovitostem povinného v SJM a jeho manželky, bezdůvodně jej nepodala, a učinila tak teprve dne [datum] po proběhlé dražbě nemovitostí povinného v SJM. Argument žalované, že vůči povinnému bylo vedeno nespočet exekucí, neobstojí, neboť další exekutoři exekutorské zástavní právo k nemovitostem SJM povinného zřídili, a to pro pohledávky starší a nižší, co do jejich výše oproti pohledávce žalobce. Žalovaná žalobce, ačkoliv to bylo její povinností ze zákona, o zjištěném majetku, jeho dohledání a ani o průběhu exekuce neinformovala. Exekutorské zástavní právo se pokusila zřídit opožděně a nadto chybně. Žalobce žalované dále vytýká, že ačkoliv měla informace o majetku povinného a jeho podnikání již [datum], exekutorský úřad žalované vykonal prohlídku podnikatelského objektu povinného za účelem zajištění majetku až dne [datum] a exekuční příkaz na případné jeho movité věci a příjem z jeho podnikatelské činnosti nebyl žalovanou včas vydán. Žalovaná svou nečinností porušila svou zákonnou povinnost soudního exekutora, zmařila smysl a účel exekučního řízení. Nepravdivě tvrdila, že činila lustrační dotazy a postižitelný majetek povinného nedohledala. Více jak 3 roky byla nečinná. Pokud by žalovaná řádně a včas postihla dohledaný majetek povinného již v roce 2012 a informovala o tom žalobce, mohla být jeho pohledávka uspokojena v plném rozsahu. Žalovaná žalobci opakovaně znemožňovala nahlédnutí do exekučního spisu, následně dle žalobce uznala své pochybení, zahájila jednání s pojistitelem o náhradě škody, přislíbila sdělit žalobci výsledek, ale neučinila tak, naopak přerušila komunikaci. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a žalobci přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Vedlejší účastnice na straně žalované ve svém vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že soud prvního stupně správně uzavřel, že soudní exekutor nemůže suplovat funkci správce pohledávky, to přísluší výlučně vlastníku pohledávky, tedy žalobci. Je to jen a pouze věřitel, kdo je legitimován k přihlášení pohledávky za povinným do dražby dle ustanovení § 336f odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Žalobce netvrdil, ani neprokazoval, že by své právo přihlásit pohledávku za povinným do dražby realizoval. Svoji pohledávku do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem [titul] [jméno] [příjmení], mohl žalobce přihlásit ještě před zahájením exekučního řízení vedeného žalovanou. Není podstatné, zda žalovaná zřídila či nezřídila exekutorské zástavní právo, a ani to, zda její postup je nesprávným úředním postupem. Chybí příčinná souvislost mezi jednáním žalované a vzniklou škodu. Není tak splněn jeden ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za škodu. Dále vedlejší účastnice na straně žalované uvedla, že žalovaná při provádění exekuce nepochybila způsoby tvrzenými žalobcem. Provedla za dobu trvání exekučního řízení řadu lustračních úkonů a snažila se povinného dohledat na adrese jeho pobytu. Na zjištěné adrese opakovaně provedla místní šetření. Zjišťovala, zda má žalovaný příjem z podnikatelské činnosti, nebo zda má nějaké zdanitelné příjmy. Žalovaná zjistila, že povinný vlastní spolu se svou manželkou bytovou jednotku, ale nepřistoupila ke zřízení exekutorského zástavního práva, neboť bytová jednotka byla zatížena nespočtem jiných exekucí. Zároveň vysvětlila, proč k zřízení exekutorského zástavního práva přistoupila v roce 2015. V době nařízení exekuce, jejímž provedením byla pověřena žalovaná (právní moc k [datum]) bylo v rámci jiné exekuce nařízeno dražební jednání prodeje bytové jednotky ve společném jmění povinného a jeho manželky na [datum] Vedlejší účastnice na straně žalované poukázala na ustanovení § 69a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění platném k [datum] (dále jen„ exekuční řád“). Soudní exekutor může, ale nemusí zřídit na nemovitých věcech povinného exekutorské zástavní právo, pouze v případě, je-li to účelné. Způsob provedení exekuce určuje soudní exekutor. Jednání žalované, která nepovažovala zřízení exekutorského zástavního práva za účelné k vymožení pohledávky žalobce, nelze považovat za nesprávný úřední postup. K tíži žalované nemůže jít, že dražební jednání původně nařízené na den [datum] bylo soudním exekutorem [titul] [jméno] [příjmení] zrušeno. O zrušení dražebního jednání ani o nařízení nového dražebního jednání nebyla žalovaná informována. Naopak se sama snažila získat informace o stavu exekučního řízení vedeného [anonymizována dvě slova] [titul] [jméno] [příjmení]. Navíc žalobce, ačkoliv byl soudem prvního stupně náležitě poučen, přesvědčivě nedoložil výši újmy, která mu měla být způsobena. Vedlejší účastnice na straně žalované zdůraznila, že informování žalovanou jí jako pojistitele nemůže být považováno za jakékoliv uznání nároku žalobce, neboť jde o splnění povinnosti žalované vyplývající ze smluvního pojistného vztahu mezi ní a vedlejší účastnicí. Vedlejší účastnice navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že žalobce namítá shodné skutečnosti, které uváděl již v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Dle žalované je třeba rozlišit mezi majetkem povinného a exekučně postižitelným majetkem povinného, což je právě ten majetek, který je možno v exekuci realizovat tak, aby se dal zpeněžit. Žalované bylo známo, že povinný měl ve společném jmění manželů bytovou jednotku, nicméně tuto nemohla v rámci jí prováděné exekuce postihnout v rámci jí vedeného exekučního řízení. Z výpisu katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce] [list vlastnictví] ze dne [datum] bylo prokázáno, že na uvedeném listu vlastnictví bylo k datu [datum] zapsáno 21 nařízených exekucí proti povinnému, 12 zástavních práv exekutorských a 14 exekučních příkazů k prodeji těchto nemovitostí, a dražební vyhláška ze dne [datum] [titul] [anonymizováno]. Ke dni zahájení exekučního řízení tak neměla žalovaná žádný zákonný způsob, jak by mohla předmětnou nemovitost povinného a jeho manželky dražit. Dražbu těchto nemovitostí provedl soudní exekutor, který uvedenou nemovitost postihl jako první. Vydání exekučního příkazu k prodeji nemovitostí povinného proto žalovaná považovala za neúčelné. Pokud jde o námitky žalobce k nezřízení exekutorského zástavního práva na nemovitosti povinného, žalovaná uvedla, že jde o institut zajišťovací, nikoliv uhrazovací. Sám o sobě nemůže vést ani k částečnému uspokojení pohledávky žalobce, neboť k tomu by musely přistoupit další skutečnosti, které nelze předjímat, a to především podání přihlášky pohledávky žalobcem do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem [anonymizována dvě slova] [titul] [jméno] [příjmení]. Žalobce však svoji pohledávku do dražby nepřihlásil, ačkoliv to byl pouze on, kdo tak mohl učinit. Pokud tak neučinil, nemohlo v žádném případě dojít k uspokojení jeho pohledávky z výtěžku zpeněžení nemovitostí povinného a jeho manželky. Žalobce se tak úspěšně nemůže domáhat náhrady škody. Žalovaná poukázala na skutečnost, že oprávněný byl po celou dobu probíhajícího exekučního řízení právně zastoupen advokátem, bylo možno očekávat, že je mu postup soudního exekutora znám a zároveň muselo být právnímu zástupci žalobce známo, že existují možnosti, jak zjistit, kde a kdy probíhají dražby nemovitostí, včetně možnosti žalobce a jeho právní zástupce nahlédnout do exekučního spisu a podávat případné návrhy (například označovat majetek povinného, sdělovat informace o jeho faktickém bydlišti a další). V řešené věci neexistuje příčinná souvislost mezi žalobcem tvrzeným porušením povinnosti žalované a vznikem újmy. Co by bylo, pokud by žalobce přihlásil svoji pohledávku do dražby, je spekulativním závěrem. Žalovaná zdůraznila, že případná existence nesprávného úředního postupu škodu samotnou nepředstavuje. O odškodnitelnou majetkovou újmu se jedná pouze tehdy, kdy nesprávný úřední postup měl dopad do majetkové sféry žalobce. Žalovaná odkázala na konstantní judikaturu, dle které je třeba existenci příčinné souvislosti prokázat najisto (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 25 Cdo 508/2005). Zároveň žalovaná upozornila na povinnost zkoumat, zda nedošlo k přetržení řetězce příčinné souvislosti (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3585/2007). Uvedla, že exekuční příkazy postihující nemovité věci povinného a zřizující exekutorské zástavní právo byly skutečně vydány až [datum] v souvislosti s ukončením možnosti vydávat exekutorské exekuční příkazy zřízením zástavního práva na nemovitostech. Tyto příkazy byly vydávány hromadně. Šlo sice o zbytečný právní úkon, který však neměl vliv na uspokojení pohledávky žalobce. Pokud katastrální úřad shledal nedostatky podání, obracel se na oprávněného, nikoliv na soudního exekutora. I úspěšný zápis by však byl v řešené věci pro uspokojení pohledávky žalobce irelevantní. Žalovaná zdůraznila, že bylo její povinností vyplývající z uzavřené pojistné smlouvy informovat pojistitele o uplatnění nároku žalobce na náhradu škody, rozhodně tímto nárok žalobce neuznala a tuto skutečnost žalobci dne [datum] sdělila. Žalobce přes poučení soudem prvního stupně nesdělil, v čem přesně má být spatřován její nesprávný úřední postup a jak v souvislosti s tímto jednáním či nekonáním a v jeho příčinné souvislosti mu měla vzniknout škoda. Nedoložil její přesné vyčíslení ani vymezení, kdy k tomuto jednání či nekonání mělo dojít. Doplnění tvrzení bylo soudu ze strany žalobce doručeno opožděně. Žalovaná zdůraznila, že žalobce je stále osobou oprávněnou z exekučního titulu. Povinný může v průběhu svého života nabýt další exekučně postižitelný majetek, který může být exekuován, může být zaměstnán, případně pobírat důchod. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil v meritorním výroku I. a změnil jej v nákladovém výroku II. dle odvolání žalované. Zdůraznila, že byť je právničkou, byla nucena s ohledem na výši uplatňovaného nároku vyhledat odbornou pomoc a v současné době je v penzi.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

7. Soud prvního stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že na základě žádosti žalobce ze dne [datum], žalovaná požádala jako soudní exekutorka Obvodní soud pro Prahu 4 o pověření k provedení exekuce. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum] soud nařídil podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2011, č. j. 30 Cm 322/2011-10, k uspokojení pohledávky oprávněného (žalobce) ve výši 650 000 Kč s úrokem 6 % z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem 6 % z částky 620 000 Kč od [datum] do zaplacení, pro směnečnou odměnu ve výši 2 167 Kč a pro náklady předcházejícího řízení 87 230 Kč, exekuci na majetek povinného a provedením exekuce pověřil žalovanou. Usnesení nabylo právní moci [datum]. V souvislosti s návrhem na zahájení exekučního řízení žalovaná vyzvala povinného ke splnění povinnosti vymáhané v exekučním řízení výzvou ze dne [datum] a od tohoto data prováděla lustrace v katastru nemovitostí, zjistila spoluvlastnictví povinného s manželkou v režimu SJM bytové jednotky a podílu na společných částech nemovitostí ke dni [datum]. Dále průběžně zjišťovala informace z živnostenského rejstříku a žádala o součinnost u bankovních institucí. Žádosti o součinnost v pravidelných půlročních intervalech opakovala. Z výpisu LV [číslo] pro [územní celek] a k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] ze dne [datum] vyhotoveného žalovanou, bylo zjištěno 21 nařízených exekucí proti povinnému a jeho manželce, a ke dni [datum] byla zapsána dražební vyhláška. Žalovaná vydala dne [datum] exekuční příkaz nařízení exekuce zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech ve vlastnictví povinného a [datum] exekuční příkaz na nařízení exekuce prodejem postižitelných movitých věcí povinného nebo jeho podílu na nich. Postižitelný majetek povinného nebyl zjištěn, návrh na exekuční příkaz zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech povinného a jeho manželky byl rozhodnutím katastrálního úřadu ze dne [datum] zamítnut, protože nesplňoval náležitosti listiny pro zápis do katastru, konkrétně nebyl uveden spoluvlastnický podíl na pozemku parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [obec], který je nedílnou součástí nemovitostí. Dražební jednání v exekučním řízení vedeném [titul] [anonymizováno] [titul] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] se uskutečnilo dne 12. 5. 2015 a soudní exekutor udělil příklep za nejvyšší podání ve výši 1 820 000 Kč, usnesení o příklepu nabylo právní moci [datum] Soudní exekutor [anonymizována dvě slova] [titul] [jméno] [příjmení] usnesením ze dne [datum] rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty. Žalobce svoji pohledávku za povinným do dražby vedené [anonymizována dvě slova] [titul] [jméno] [příjmení] nepřihlásil.

8. S takto zjištěným skutkovým stavem se odvolací soud zcela ztotožňuje a pro stručnost na něj odkazuje, když skutkové závěry soudu prvního stupně vyplývají z důkazů, které jim byly provedeny. Dokazování bylo odvolacím soudem doplněno pouze o zprávu soudní exekutorky [titul] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], která pokračuje v exekučním řízení žalobce jako oprávněného proti povinnému, ze které bylo zjištěno, že ke dni [datum] se nepodařilo na pohledávku žalobce ničeho vymoci. Další návrhy na doplnění dokazování navržené žalobcem, zejména vyčkání na zprávu ČNB o výsledku šetření nahlášené pojistné události u vedlejší účastnice, informace na webových stránkách exekutorské komory, odvolací soud považoval za nadbytečné, neboť by neobjasnily otázku příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem žalovanou a tvrzenou škodou vzniklou žalobci, a neprovedl je.

9. Po právní stránce soud prvního stupně správně postupoval dle příslušných ustanovení exekučního řádu, zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák“) a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“).

10. Podle § 32 odst. 1, 2 a 3 exekučního řádu ve znění platném do 31. 12. 2012 exekutor odpovídá za škodu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor odpovídá za škodu i tehdy, byla-li škoda způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná odpovědnost této osoby podle zvláštních předpisů tím není dotčena. Exekutor se odpovědnosti podle odstavce 1 zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. Odpovědnost státu za škodu podle zvláštního právního předpisu5) tím není dotčena.

11. Podle § 32 odst. 1 exekučního řádu ve znění platném od 1. 1. 2013 nestanoví-li zvláštní zákon jinak, je exekutor povinen nahradit újmu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor je povinen nahradit újmu i tehdy, byla-li újma způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná povinnost této osoby nahradit újmu podle zvláštních předpisů tím není dotčena.

12. Podle § 46 odst. 1 a 2 exekučního řádu exekutor postupuje v exekuci rychle a účelně; při tom dbá ochrany práv účastníků řízení i třetích osob dotčených jeho postupem. Exekutor činí i bez návrhu úkony směřující k vedení exekuce. Exekutor vede exekuci až do vymožení pohledávky a jejího příslušenství nebo vynucení jiné vymáhané povinnosti, nákladů exekuce a nákladů oprávněného; tím bude exekuce provedena. Úkony a rozhodnutí exekutora a exekučního soudu jsou evidovány v exekučním spise, který vede exekutor v listinné nebo v elektronické podobě.

13. Podle § 52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

14. Podle § 420 odst. 1 a 3 obč. zák., každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

15. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

16. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

17. Podle § 629 odst. 1 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky.

18. Podle § 636 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

19. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, pokud posoudil kladně otázku věcné pasivní legitimace žalované, neboť dle ustanovení § 32 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 byl přijat judikatorní závěr, že soudní exekutor odpovídá vedle státu za škodu jím způsobenou při výkonu veřejné moci přenesené na ni zákonem za podmínek § 32 exekučního řádu. Povinnost k náhradě škody způsobené nesprávným úředním postupem exekutora má i stát, a to bez ohledu na to, zda poškozený shodný nárok uplatnil vůči exekutorovi či nikoliv (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 970/2006, uveřejněné ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2009). Od 1. 1. 2013 došlo zákonem č. 396/2012 Sb., kterým se mění o. s. ř, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, ke změně ustanovení § 32 odst. 1 exekučního řádu, kdy návětí je uvedeno slovy „nestanoví-li zvláštní zákon jinak“, ze kterého se podává, že odpovědnost soudního exekutora nastupuje tehdy, pokud není dána odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb. Z toho se podává, že od 1. 1. 2013 neodpovídá soudní exekutor souběžně se státem za škodu vzniklou při výkonu veřejné moci. Odpovědnost soudního exekutora za vzniklou škodu se tak podle § 32 exekučního řádu vztahuje na ostatní činnosti, v nichž soudní exekutor nejedná v pozici úřední osoby (viz Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2017, s. 59). V tomto případě, kdy je tvrzeno pochybení žalované jako soudní exekutorky již v roce 2012, odpovídá za škodu vzniklou při výkonu veřejné moci a přenesené na ni zákonem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019 sp. zn. 30 Cdo 825/2017) i žalovaná. Lze proto uzavřít, že v projednávané věci je žalovaná pasivně legitimovaná.

20. Předpokladem odpovědnosti za škodu je v řešené věci porušení právní povinnosti spočívající v nesprávném úředním postupu a existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, přičemž všechny tyto podmínky musí být splněny kumulativně. Soudní exekutor se může své odpovědnosti zprostit, pokud bude tvrdit a prokáže liberační důvody ve smyslu ustanovení § 32 odst. 2 exekučního řádu. Odvolací soud konstatuje, že žalovaná by mohla odpovídat za škodu i podle obecné subjektivní odpovědnosti za škodu dle § 420 obč. zák. či dle § 2910 o. z. (podle, které právní úpravy by věc byla posuzována by záleželo na tvrzení žalobce). V řešené věci však žalobce tvrdí nesprávný úřední postup žalované spočívající zejména v nevydání exekučního příkazu o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech povinného a jeho manželky a jeho nedoručení do katastru nemovitostí, což ve svém důsledku mělo vést k jeho nevědomosti o nařízené dražbě. Obecná odpovědnost dle § 420 obč. zák. či dle § 2910 o. z. se v tomto případě proto neuplatní, neboť je na místě použít odpovědnost žalované za újmu (tedy škodu) dle § 32 exekučního řádu. Jde o speciální objektivní odpovědností, s možností liberace dle § 32 odst. 2 exekučního řádu.

21. Odvolací soud se primárně zabýval žalovanou vznesenou námitku promlčení a ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že počátek běhu promlčecí doby je třeba posoudit podle o. z., neboť ta počala běžet nejdříve dnem následujícím po vyhotovení usnesení soudního exekutora [titul] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] ze dne 1. 9. 2015, č. j. [číslo jednací], o rozvrhu rozdělované podstaty, tedy od [datum]. Subjektivní promlčecí doba dle § 629 odst. 1 trvá tři roky, dle § 636 odst. 1 o. z. se právo na náhradu škody promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla (objektivní promlčecí doba). Žalobní návrh v řešené věci byl podán [datum], nemohlo tak dojít k promlčení práva na náhradu škody ve tříleté subjektivní lhůtě (§ 629 o. z.) a neuběhla ani desetiletá objektivní lhůta běžící ode dne, kdy škoda reálně vznikla. Odvolací soud pro úplnost dodává, že obě promlčecí lhůty tedy tříletá subjektivní a desetiletá objektivní (důvody pro patnáctiletou objektivního lhůtu nebyly odvolacím soudem shledány), počínají běžet a končí nezávisle na sobě. Nárok na náhradu škody je třeba uplatnit v době, kdy běží obě lhůty, neboť marným uplynutím kterékoliv z lhůt se nárok promlčuje i pokud by poškozenému běžela i druhá promlčecí lhůta.

22. Odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl shodně jako soud prvního stupně k závěru, že není dána příčinná souvislost mezi tvrzeným porušením právní povinnosti (nesprávným úředním postupem) žalované a vzniklou škodou. Za situace, kdy žalobce nepřihlásil svoji pohledávku do dražebního jednání vedeného soudním exekutorem [anonymizována dvě slova] [titul] [jméno] [příjmení], nelze předjímat, zda a jaké částky by se žalobce domohl, a zda a do jaké míry by na to měla vliv skutečnost, že žalovaná nevydala exekuční příkaz k prodeji nemovitosti a nenařídila exekutorské zástavní právo k draženým nemovitostem povinného a jeho manželky. Dle ustanovení § 46 odst. 1 a 2 exekučního řádu musí pověřený exekutor postupovat při provádění exekuce rychle a účelně, dbát ochrany práv účastníků a činit i bez návrhu úkony směřující k provedení exekuce. Exekutor exekuci provádí až do vymožení pohledávky a jejího příslušenství nebo vynucení jiné vymáhané povinnosti, nákladů exekuce a nákladů oprávněného. Mezi povinnosti soudního exekutora nespadá povinnost poučit věřitele o tom, že je třeba, aby pohledávku v propadné lhůtě přihlásil do jiného dražebního řízení. Lze uzavřít, že za přihlášení pohledávky v dražebním řízení je odpovědný pouze věřitel, exekutor nedisponuji žádným zákonným zmocněním k přihlášení pohledávky za věřitele. Je tak na věřiteli, aby se staral o své vymahatelné pohledávky. V tomto případě měl žalobce možnost zjistit i z jiných zdrojů, že na nemovitý majetek povinného je nařízena dražba. Navíc žalobce byl po celou dobu exekučního řízení zastoupen zástupcem z řad advokátů, kterému nic nebránilo v tom nahlížet do exekutorského spisu žalované a zjišťovat, zda v dříve zahájených exekučních řízeních nedošlo k vyvěšení dražební vyhlášky, a to například i nahlédnutím do příslušného katastru nemovitostí. Pokud by si i žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu, příčinná souvislost mezi tímto porušením a vznikem újmy na straně žalobce byla přerušena nepřihlášením se žalobce do dražebního řízení, ve kterém byly nemovitosti povinného vydraženy.

23. K odvolacím námitkám žalobce a jeho poukázání na zřízení exekutorského zástavního práva k nemovitostem povinného [datum] odvolací soud k obraně žalované dodává, že šlo skutečně o nadbytečný úkon bez vlivu na cokoli za situace, kdy nemovitosti povinného byly již úspěšně vydraženy. Navíc lze uvěřit žalované, že se jako exekutorka snažila využít možnosti zřídit exekutorské zástavní právo na nemovitostech ve všech jí vedených řízení, neboť od 1. 7. 2015 již exekutorské zástavní právo na nemovitostech nebylo možno zřídit (viz zrušení § 69a exekučního řádu s účinností od 1. 7. 2015). Pokud žalobce tvrdil, že mu bylo žalovanou bráněno v nahlížení do spisu, nehledal odvolací soud tvrzení žalobce správným. Z obsahu exekutorského spisu se podává, že žalobce (jeho právní zástupce) projevil snahu o nahlédnutí do spisu až po vydražení nemovitostí povinného, žalovaná mu sdělila, že tak lze učinit po předchozím objednání a právní zástupce žalobce do spisu fakticky nahlédl. Tvrdí-li žalobce, že žalovaná oznámením uplatnění jeho nároku vůči její osobě vedlejší účastnici na její straně uznala svoje pochybení a pohledávku žalobce, jde o tvrzení nenacházející oporu v provedeném dokazování a bez vlivu na posouzení věci samé. Pro úplnost odvolací soud dodává, že ze zvláštních pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou činností specializovaných profesí vedlejší účastnice na straně žalované (účinných od 1. 1. 2014) článku VI. odst. 1 odst. 3 se podává, že nastane-li škodná událost má pojištěný povinnost písemně bez zbytečného odkladu oznámit pojistiteli, že poškozený proti němu uplatnil nárok na vzniklou újmu, pojištěný musí postupovat v souladu s pokyny pojistitele a dle čl. III. odst. 1 se za pojistnou událost považuje uplatnění oprávněného nároku vůči pojištěnému. Lze uzavřít, že pokud žalovaná písemně nahlásila požadavek žalobce vůči její osobě svému pojistiteli a postupovala v souladu s jeho pokyny, postupovala dle pojistných podmínek uzavřené pojistné smlouvy.

24. Odvolací soud shrnuje, že mezi tvrzeným porušením právní povinnosti (nesprávným úředním postupem) žalované a vzniklou újmou není dána příčinná souvislost, neboť žalobce neuplatnil svoji pohledávku v nařízené dražbě. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v meritorním výroku I. jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

25. Odvolací soud se neztotožnil s nákladovým výrokem II. rozsudku soudu prvního stupně, neboť má za to, že v řešené věci byla předmětem řízení činnost žalované jako soudního exekutora při výkonu jí svěřené pravomoci. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 30 Cdo 193/2017„ přenesení pravomoci výkonu rozhodnutí na soudní exekutory nemůže mít negativní dopad na osoby, které při výkonu této veřejné moci utrpí újmu. Pokud je soudní exekutor účastníkem řízení, které se přímo týká výkonu veřejné moci, která mu byla státem svěřena, je nutno na něj v případě náhrady nákladů řízení aplikovat shodná pravidla, jako by účastníkem řízení byl přímo stát. Náklad na zastoupení advokátem bude v takovém případě vynaloženým účelně pouze výjimečně, pokud například předmětem sporu je právní problematika, která přímo úzce nesouvisí s oblastí spravovanou daným orgánem státní správy, případně se jedná o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, jazykové znalosti apod.“ V řešené věci dle odvolacího soudu nejde o výjimku shora uvedenou, předmětem sporu byla činnost žalované jako soudní exekutorky v exekučním řízení a není tak důvodu, aby žalované byly přiznány náklady řízení vzniklé při jejím zastoupením advokátem jako účelně vynaložené (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 628/2015). Skutečnost, že žalovaná již činnost soudního exekutora nevykonává a je důchodkyní nemá vliv na posouzení účelnosti vynaložených nákladů řízení. Žalované byla proto přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89 a exekučního řádu, v platném znění (dále jen„ Vyhláška“) za 10 náhrad nezastoupeného účastníka po 300 Kč dle § 2 odst. 3 Vyhlášky ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a, b, c) Vyhlášky a to za vyjádření k žalobě, za přípravu k jednání a jednání dne [datum], za příprava k jednání a jednání dne [datum], za přípravu k jednání a jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a příprava a jednání dne [datum], celkem 3 000 Kč. Delší lhůtu splatnosti odvolací soud určil s ohledem celkovou výši náhrady nákladů řízení, které je žalobce povinen uhradit i vedlejší účastnici na straně žalované a skutečnost, že žalobce je již důchodcem a v řízení byl částečně osvobozen od soudních poplatků.

26. Odvolací soud se neztotožnil ani s nákladovým výrokem III. rozsudku soudu prvního stupně a to s počtem úkonů přiznaných vedlejší účastnici na straně žalované. Soud prvního stupně přiznal plně úspěšné vedlejší účastnici na straně žalované náhradu účelně vynaložených nákladů řízení dle § 142 odst. a § 151 odst. 1 o. s. ř. Dle odvolacího soudu jí však neměl přiznat náhradu za závěrečný návrh ve věci, neboť jí nic nebránilo v přednesu závěrečného návrhu dne [datum]. Nejde tak o účelně vynaloženou náhradu nákladů řízení, a proto jí přísluší odměna za 7 úkonů právní služby po 11 940 Kč dle § 7 AT z pct 900 714,81 Kč, za 7 náhrad hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a) převzetí a příprava právního zastoupení, písm. d) 2 x vyjádření, písm. g) 4 x účast při jednání. Pokud jde o cestovné, odkazuje odvolací soud na správný výpočet soudu prvního stupně v odstavci 37 rozsudku včetně náhrady za promeškaný čas. Právní zástupkyně vedlejší účastnice na straně žalované prokázala, že je plátcem DPH, a proto jí byla přiznána 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem činí náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně plně úspěšné vedlejší účastnice 107 375,40 Kč, kterou bylo uloženo žalobci jí uhradit ve lhůty 30 dnů (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo k rukám právní zástupkyně vedlejší účastnice na straně žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Delší lhůtu splatnosti odvolací soud určil s ohledem na výši náhrady nákladů řízení a skutečnost, že žalobce je již důchodcem a v řízení byl částečně osvobozen od soudních poplatků.

27. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v nákladových výrocích II. a III. změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a nově o těchto nákladech rozhodl.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení žalované bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení byla žalovaná neúspěšná pouze v nepatrné části týkající se části náhrady nákladů řízení. Žalované byly přiznány tři náhrady nezastoupeného účastníka po 300 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a, b, c) ve spojení s § 2 odst. 3 Vyhlášky, a to za vyjádření k odvolání žalobce, za přípravu účasti na jednání a účast na jednání samém, celkem 900 Kč, které bylo uloženo zaplatit žalobci žalované ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo k rukám žalované. Delší lhůta splatnosti byla stanovena ze shodných důvodů jako u nákladů před soudem prvního stupně. Odvolací soud dle § 164 o. s. ř. opravil zjevnou nesprávnost týkající se platebního místa, které uvedl při vyhlášení rozsudku, když správné platební místo je k rukám žalované.

29. Náhrada nákladů odvolacího řízení byla vedlejší účastníci na straně žalované přiznána dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za dva úkony právní služby po 11 940 Kč dle § 7 AT z pct 900 714,81 Kč a za dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. d) vyjádření k odvolání, písm. g) účast při jednání. Právní zástupkyně vedlejší účastnice na straně žalované prokázala, že je plátcem DPH, a proto jí bylo přiznáno 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem činí účelně vynaložené náklady vedlejší účastnice na straně žalované před odvolacím soudem 29 620,80 Kč a tuto částku bylo uloženo žalobci zaplatit vedlejší účastnici na straně žalované v třicetidenní lhůtě (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo k rukám její právní zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení