25 Co 187/2025 - 97

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců JUDr. Václava Nekoly a Mgr. Kláry Hrobské ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A], sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B], sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 77 449,75 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 3. 4. 2025, č. j. 10 C 190/2024-70, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadených výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení 8 561,52 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 4. 2025, č. j. 10 C 190/2024-70, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 54 189,25 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 54 189,25 Kč ve výši 12,75 % ročně od 4. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, kterou se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 23 260,50 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 23 260,50 Kč od 4. 10. 2024 do zaplacení (výrok II.), a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 705,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.).

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že syn žalovaného způsobil škodu v prvním žalovaném případě v období od 28. 5. 2023 do 3. 6. 2023, a to poškozením odstavených kabin nákladních vozidel. Tato škoda byla vyčíslena na částku 68 407,25 Kč, žalovaný již uhradil částku 14 218 Kč. Po odečtení uhrazené škody tak zbývá uhradit 54 189,25 Kč. Pokud jde o škodu způsobenou v druhém případě v období od 18. 8. 2023 do 21. 8. 2023, opětovně poškozením odstavených kabin nákladních vozidel, pak v řízení nebylo prokázáno, že tuto škodu způsobil syn žalovaného. Syn žalovaného se k způsobení první (vyšší) škody doznal. Od počátku však uváděl, že došlo k poškození odstavených kabin nákladních vozidel pouze v jednom případě, byť nerozporoval, že v areálu byl vícekrát. Z provedených listinných důkazů a výpovědi žalobce nelze uzavřít, že rovněž v druhém případě byla škoda způsobena synem žalovaného. Pokud žalobce odkazoval na ustanovení § 135 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), pak vázanost rozhodnutím o spáchání trestného činu se netýká rozsahu a výše škody, neboť rozhodnutí v trestním řízení posuzuje škodu pouze z hlediska pojmových znaků daného činu, nikoliv z hlediska občanskoprávní odpovědnosti za škodu podléhající odlišným pravidlům (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 5435/2015). Řízení podle ustanovení § 90 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a soudnictví ve věcech mládeže (dále jen „z. s. m.“), je specifickým řízením, nejde o rozhodnutí o spáchání trestného činu, přestupku nebo jiného správního deliktu. Vyčíslení škody v odborném vyjádření společnosti [právnická osoba]., považoval soud prvního stupně za odpovídající stanovení výše škody za uvedení do původního stavu. Jednalo se o poškození skel u kabin nákladních vozidel, tedy o škodu, která nemůže být vyčíslena jiným způsob než cenou nového zasklení. Škoda byla způsobena na dílech vozidel, které sloužily k přeprodeji.

3. Proti výrokům II. a III. shora uvedenému rozsudku podal včas odvolání žalobce s tím, že dle jeho názoru je syn žalovaného odpovědný i za škodu způsobenou v době od [datum] v [adresa] u odstavené kabiny vozidla [Anonymizováno] připravené k prodeji, kde rozbil pravé boční okenní výplně a čelní sklo, čímž způsobil škodu ve výši 23 260,50 Kč. Soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, když z provedených důkazů jednoznačně vyplývá (zejm. z rozsudku OS v Příbrami sp. zn. [spisová značka], protokolu z jednání před soudem ze dne 13. 5. 2024), že se nezletilý v podstatě přiznal ke všem skutkům uvedeným v návrhu na uložení opatření dle § 90 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., tj. i ke skutku spáchanému v době od 18. 8. 2023 do 21. 8. 2023. Nezletilý měl opatrovníka, advokáta, byl přítomen jeho otec, i OSPOD. Kdyby chtěl tvrdit, že druhý skutek nespáchal, měl příležitost se k tomu vyjádřit a spoustu možností se o tom poradit, což nikterak nepopíral ani nezpochybňoval a vše přiznal. I z komunikace žalovaného se žalobcem plyne, že na místě spáchání činu jinak trestného byl syn žalovaného vícekrát, kdy v telefonické komunikaci, která byla provedena k důkazu (čl. 67 spisu [spisová značka]) žalovaný uvedl, že tam syn byl vícekrát a neudělal to jednorázově, ale průběžně. Rozhodnutí prvního stupně tak spočívá na nesprávném právním posouzení, když na pravomocný rozsudek Okresního soudu v Příbrami sp. zn. [spisová značka] je nezbytné aplikovat § 135 o. s. ř. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že se žalovanému ukládá povinnost zaplatit žalobci částku 23 260,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 10. 2024 do zaplacení a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení přes soudy obou stupňů v plném rozsahu.

4. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil s tím, že navrhuje potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. jako věcně správného a přiznání mu náhrady odvolacího nákladů řízení. Poukázal na to, že pro výklad důkazů, tak jak jej uvádí žalobce, není z provedeného dokazování soudem prvního stupně žádná opora. Syn žalovaného od počátku v řízení vedeném dle předpisů trestního práva uváděl, že z jeho strany (a [jméno FO]) došlo k poškození odstavených kabin nákladních vozidel pouze v jednom případě. Pokud syn žalovaného nerozporoval, že ve veřejně přístupném areálu [adresa] místě bez [Anonymizováno] označení provozovny žalobce, kdy místo vypadalo opuštěné a jako skládka, byl vícekrát, správně soud prvního stupně uzavřel, že nelze na základě takového konstatování uzavřít, že rovněž v druhém případě byla škoda způsobena synem žalovaného. Nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že měl soud prvního stupně aplikovat § 135 o. s. ř. V dané věci nebyla ani dostatečně zjištěna výše škody, když reálně šlo o autovraky a nebylo patrné, že by měly sloužit k prodeji.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

6. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění: Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v [Anonymizováno] podal k Okresnímu soudu v Příbrami návrh na uložení opatření nezletilému [jméno FO] odůvodněním, že se jmenovaný měl dopustit jednání, které vykazuje znaky činu jinak trestného, a to poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Nezletilý se výše uvedených činů jinak trestných měl dopustit tím, že společně s nezletilým [jméno FO] v přesně nezjištěné době, v období od [datum], přišli společně [Anonymizováno] [adresa], kde u odstavených kabin nákladních vozidel na náhradní díly postupně společně rozbili hrotem tlakoměru – kladívkem skleněné výplně, a to u kabiny [Anonymizováno] bočních skel, u tří kabin vozidel [Anonymizováno] celkem 12 ks bočních skel, u náhradních dveří pro vozidlo [Anonymizováno] rozbili 2 ks bočních skel a na čelní sklo kabiny [jméno FO] nakreslil bílou nesmazatelnou barvou ve spreji nápis „[Anonymizováno]“, kdy tak vznikla škoda ve výši 68 407,25 Kč, včetně uvedení do původního stavu a DPH, a dále v přesně nezjištěné době, od [datum] [Anonymizováno][Anonymizováno] znovu oba nezletilí přišli do areálu [adresa], kde u zde odstavené kabiny připravené k následnému prodeji rozbili pravé boční skleněné výplně a čelní sklo kabiny nákladního vozidla [Anonymizováno], kdy tak vznikla škoda poškozením v celkové výši 23 260,50 Kč, včetně uvedení do původního stavu a DPH. Policejním orgánem byla věc odložena z důvodu nedostatku věku nezletilého. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne [spisová značka] bylo nezletilému [jméno FO] (synu žalovaného) uloženo napomenutí s výstrahou. Soud pod bodem 11. citovaného rozsudku uvedl, že z provedení dokazování bylo zjištěno, že se nezletilý dopustil shora specifikovaného činu jinak trestného, k jehož spáchání se doznal.

7. Policejní orgán si pro stanovení výše způsobené škody nechal vypracovat podle ustanovení § 105 odst. 1 trestního řádu odborné vyjádření společnosti [právnická osoba]. ze dne 29. 12. 2023, na jehož základě byla stanovena výše škody v případě prvního i druhého poškození odstavených kabin nákladních vozidel, která byla následně uvedena v návrhu [adresa] na uložení opatření. Syn žalobce se doznal do úředního záznamu o padaném vysvětlení ze dne [datum] k jednání popsaném v návrhu OSZ jako první případ poškození odstavených kabin nákladních vozidel, popsal událost. Uvedl, že dvakrát tam nic rozbíjet nebyli, pouze jednou. Na místě byl pak společně s matkou řešit škodu a dále vyzvednout něco ze Zásilkovny. Při ústním jednání před Okresním soudem v Příbrami ve věci sp. zn. [spisová značka] uvedl syn žalobce, že ví, proč je u soudu. Jednání se stalo, tak jak je napsáno. Na dotaz opatrovníka uvedl, že v objektu byli jednou. Na dotaz soudu uvedl, že se spletl, jestli tam byl jednou. V době dřív před týdnem jezdil na kole v areálu. Při výslechu samotný žalobce uvedl, že mu syn žalovaného sdělil, že v areálu byl dvakrát. [jméno FO] (přítomný při doznání syna žalovaného žalobci) uvedl, že si je jistý tím, že syn žalovaného říkal, že tam nebyli poprvé.

8. Odvolací soud shledal i s ohledem na vznesené námitky účastníků potřebu doplnění skutkových zjištění k některým zásadním otázkám ve věci, konkrétně k otázce vázanosti rozhodnutím z řízení ve věci [Anonymizováno] a k otázce přiznání škodného jednání v srpnu 2023 ze strany syna žalovaného, a proto zopakoval ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. dokazování některými z dříve navržených a soudem prvního stupně provedených důkazů. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 10. 6. 2024, č. j. [spisová značka], rozhodl dotčený soud jako soud pro mládež ve věci nezletilého [jméno FO] a [Jméno žalovaného], o návrhu Okresního státního zastupitelství v [Anonymizováno] na uložení opatření podle § 90 odst. 1 z. s. m. tak, že se nezletilému [jméno FO] ukládá napomenutí s výstrahou (výrok I.), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a že se opatrovníkovi [adresa] přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 3 900 Kč (výrok III.). Předmětný soud v odůvodnění popsal jednání, kterého se měl nezletilý dopustit ve shodě s návrhem OSZ v [Anonymizováno] a konstatoval, že se nezletilý dopustil uvedeného činu jinak trestného, a to poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, 2 trestního zákoníku, k jehož spáchání se sám doznal. Vzhledem k doznání nezletilého a vzhledem k provedeným důkazům tak nemá soud jakékoliv pochybnosti o tom, že se jednání vykazujícího znaky jinak trestného dopustil právě nezletilý [jméno FO]. Dle úředních záznamů o podaném vysvětlení ze dne [jméno FO] potvrdil, že se někdy před létem s [jméno FO], s nímž se zná ze školy, domluvili, že půjdou ven. Šli na odstavné parkoviště v [adresa], kde začali prolézat kabiny, mysleli si, že nikomu nepatří, že je to skládka. [jméno FO] i on některá okna rozbili, [jméno FO] nasprejoval nápis [Anonymizováno], on pak [Anonymizováno]. Na místě byl jenom jednou. Při druhém výslechu potvrdil, že tam byl jen jednou, nikdy dříve ani později, datum si nepamatuje. K upřesnění termínu uvedl, že se domnívá, že to bylo o prázdninách.

9. V předžalobní výzvě ze dne 12. 9. 2024, adresované žalovanému, popsal právní zástupce žalobce protiprávní jednání syna žalovaného (v souladu s popisem v návrhu OSZ) s tím, že mu tím byla způsobena škoda v celkové výši 91 667,75 Kč uvedením věci do původního stavu. Vzhledem k tomu, že bylo žalobci uhrazeno pouze 14 218 Kč, dlužná částka činí 77 449,75 Kč. Vyzval žalovaného k zaplacení uvedené částky do sedmi dnů od doručení výzvy. V písemné odpovědi ze dne 8. 10. 2024 právní zástupce žalovaného namítl, že výše škody stanovená Policií ČR je zásadně chybná, protože nezl. [jméno FO] a [jméno FO] se nedopustili skutku, který se měl stát v době od [datum] a dále že cena od společnosti [právnická osoba]. ze dne 29. 12. 2023 byla uvedena jako cena nových dílů, a to i včetně ceny za práci na jejich výměně. Rodiče obou nezletilých uhradili škodu co do výše 14 218 Kč, nad rámec této částky shledává nárok žalobce nedůvodným.

10. V odborném vyjádření ze dne 29. 12. 2023 na základě předložených fotografií sdělila společnost [právnická osoba]. policejnímu orgánu hodnotu poškozených věcí ke dni 21. 8. 2023, mimo jiné skel: pravá skleněná výplň 107 x 28 cm v částce 6 703 Kč, pravá skleněná výplň 72 x 57 cm 1 270 Kč, čelní sklo 200 x 80 cm ([Anonymizováno]) 7 066 Kč, vše včetně DPH. Celková hodnota 18 poškozených výplní včetně DPH byla stanovena na částku 73 064 Kč. Za uvedení do původního stavu (cena práce) by pak u skleněné výplně 107 x 28 cm šlo o částku 3 025 Kč, u skleněné výplně 72 x 57 cm částku 1 966,25 Kč a u skleněné výplně 200 x 80 cm 7 562,50 Kč (vše s DPH). Dle srovnávací nabídky [právnická osoba]., předložené žalovaným, by k datu 22. 4. 2024 činila mimo jiné cena předního skla 7 715,05 Kč, pravého skla dveří pevného 7 060,20 Kč a skla 1372,14 Kč, zvlášť byly dále uvedeny ceny těsnění, sady na lepení skel, vložek a nárazníků. Fotodokumentací pak žalobce doložil stav kabin před poškozením (nabídky na prodej) a po jejich poškození, včetně kabiny vozidla zn. [Anonymizováno]

11. Soud prvního stupně věc právně posoudil podle o. z.

12. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

13. Podle § 2915 odst. 1 věty prvé o. z. je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně; je-li některý ze škůdců povinen podle jiného zákona k náhradě jen do určité výše, je zavázán s ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu.

14. Podle § 2920 odst. 1 o. z. nezletilý, který dovršil třinácti let a nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, nahradí způsobenou škodu, pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; poškozenému náleží náhrada škody i tehdy, nebránil-li se škůdci ze šetrnosti k němu.

15. Podle ustanovení § 2921 odst. 1 občanského zákoníku společně a nerozdílně se škůdcem, je-li jím nezletilý, který dovršil třinácti let, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, nahradí škodu i ten, kdo nad ním zanedbal náležitý dohled. Není-li škůdce povinen k náhradě, nahradí poškozenému škodu ten, kdo nad škůdcem zanedbal dohled.

16. Podle § 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

17. Podle § 135 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení (odst. 1). Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází (odst. 2).

18. Soud je v občanském soudním řízení vázán pouze výrokem rozhodnutí příslušného orgánu o tom, kdo a jaký trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt spáchal. Není vázán odůvodněním takového rozhodnutí, stejně jako zprošťujícím rozsudkem vydaným v trestním řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 1966, sp. zn. 4 Cz 30/66, publikovaný pod č. 58/1966 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2368/98, publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 8/1999, str. 246). Zatímco v trestním řízení je třeba k odsouzení, aby zástupce obžaloby prokázal všechny znaky skutkové podstaty trestného činu včetně zavinění, a platí zásada „in dubio pro reo“ (v pochybnostech ve prospěch obviněného), v občanském soudním řízení provádí soud (zásadně k návrhu účastníků) vlastní dokazování, jež je oprávněn (mimo rámec výše vymezené vázanosti) hodnotit nezávisle na výsledcích trestního nebo přestupkového řízení, a důkazní břemeno o tom, že škodu nezavinil, má žalovaný (§ 420 odst. 3 obč. zák.). Jestliže v posuzovaném případě nebylo vydáno rozhodnutí příslušného orgánu o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, neexistuje výrok, jímž by byl soud v řízení o náhradu škody vázán. Soud v občanskoprávním řízení je za této situace oprávněn (a zároveň povinen) učinit potřebná skutková zjištění a sám po zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. vyložit, jaká zjištění má za prokázaná, a na základě jakého skutkového stavu posoudil uplatněný nárok po stránce právní (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1593/2013).

19. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je dále ustálena v závěru, že důkazním prostředkem listinné povahy v občanském soudním řízení může být – podle okolností projednávané věci – též protokol o výslechu (výpovědi) svědka, který byl učiněn v jiném (např. trestním) řízení. Popírá-li však účastník občanského soudního řízení pravdivost obsahu výpovědi učiněné do protokolu v jiném řízení, nemůže soud založit skutkový závěr určující pro právní posouzení věci samé pouze na tomto listinném důkazu, aniž by k objasnění sporných skutečností provedl důkaz výslechem této osoby jako svědka podle ustanovení § 126 o. s. ř. (srov. například odůvodnění dovolatelem citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 731/2006, nebo již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3889/2014, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 21 Cdo 34/2025).

20. Žalobce se žalobou podanou u soudu prvního stupně domáhal vůči žalovanému náhrady části škody ve výši 77 449,75 Kč s příslušenstvím (po dřívější úhradě 14 218 Kč) způsobené mu synem žalovaného tím, že mu poškodil skla na kabinách nákladních automobilů skladovaných v areálu [adresa], a to v termínech [datum] (škoda 68 407,25 Kč) a [datum] (škoda 23 26,50 Kč). Žalovaný jako otec a zákonný zástupce škůdce, nezletilého staršího [Anonymizováno] nerozporoval způsobení škody žalobci na jeho majetku ze strany jeho syna (a jeho kamaráda) v termínu [datum], popíral však protiprávní jednání syna vůči zmíněnému majetku v období [datum] a stejně tak výši nárokované škody, vycházející ze zjištění policejního orgánu v trestním řízení a následně pro účely řízení ve věci soudnictví nad mládeží. Bylo tak na žalobci, aby prokázal protiprávní jednání [jméno FO], tj. zásah do jeho vlastnického práva v podobě poškození jeho věcí v obou uvedených termínech, výši požadované škody, tj. snížení jeho majetku v požadovaném rozsahu, a příčinnou souvislost mezi uvedeným jednáním a předmětnou škodou (§ 2910 o. z.), aby mohl být úspěšný vůči jeho otci, jako solidárnímu dlužníku z této škody. Soud prvního stupně uzavřel po provedeném dokazování, že žalobce neprokázal protiprávní jednání škůdce – úmyslné poškození čelního skla a pravých bočních skel kabiny vozidla zn. [datum], a to ani po poučení § 118a odst. 3 o. s. ř. o nezbytnosti doplnit břemeno důkazní v tomto směru a následcích jeho nesplnění.

21. Lze přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že nebyl v tomto občanskoprávním řízení vázán závěry soudu pro mládež z rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 10. 6. 2024, č. j. [spisová značka], když tento ve výrokové části neobsahoval vymezení, že byl spáchán čin jinak trestný zmiňovaným jednáním a že za něj odpovídá [jméno FO]. Odůvodnění rozhodnutí, ať již z trestního, správního nebo jiného řízení, pak není pro soud rozhodující v řízení civilním závazné, byť dokonce mezi týmiž účastníky. Jak dále konstatoval soud prvního stupně, není soud v nalézacím řízení vázán rozsahem a výší škody z trestního rozhodnutí (i z podobného rozhodnutí), neboť rozhodnutí v [podezřelý výraz] řízení posuzuje škodu pouze z hlediska pojmových znaků daného činu, nikoliv z hlediska občanskoprávní odpovědnosti za škodu podléhající odlišným pravidlům. Nezletilý v celém průběhu přípravného řízení nerozporoval svou účast na škodné události, časově řazené do období 28. 5. – 3. 6. 2023, s nímž byla spojována škoda v podobě poškození 16 skel, popíral však další škodní jednání, žalobcem datované do období [datum] Nepopíral opakovanou přítomnost v lokalitě, avšak vyloučil další škodní jednání ve vztahu k majetku žalobce. Tomu korespondovala výpověď spoluškůdce nezl. [jméno FO] v uvedeném přípravném řízení, ale nevylučovala ji ani výpověď svědka [jméno FO], přítomnému přiznání nezletilým žalobci (potvrdil sdělení nezletilého o opakovaném pohybu v místě škody, nikoliv o opakovaném škodním jednání). Konstatování soudu pro mládež v rozsudku o doznání se nezletilé k celému skutku pak plně nekoresponduje s průběhem ústního jednání, kde byl nezletilý slyšen.

22. Vzhledem k tomu, že žalobce vystavěl své důkazní návrhy na obsahu spisu sp. zn. [spisová značka], zejména na zaznamenaných výpovědích v písemné podobě (zejm. [jméno FO], bylo na žalobci s ohledem na odmítavý postoj žalovaného k jimi prokazovaným otázkám, aby s ohledem na shora citovanou judikaturu navrhl odpovídající důkazy, když z uvedení protokolů nebo úředních záznamů o podaném vysvětlení dotčená skutečnost nevyplývala, ani nemohly být rozhodnými důkazy k prokázání dotčeného jednání. Žalobce v tomto směru dále ještě navrhl svou účastnickou výpověď, která však vedle obecně uznávané nižší váhy (odbornou veřejností i judikaturou) nebyla o skutečnostech bezprostředně vnímaných žalobcem ve vztahu k protiprávnímu jednání žalobce, ale o skutečnostech sdělených mu na podzim roku 2023 [jméno FO], kdy žalobce potvrdil jen informace škůdce o jeho opakovaném pohybu v místě vzniku škody, nikoliv bezprostřední přiznání opakovaného protiprávního jednání vůči jeho majetku (ve shodě s výpovědí [jméno FO], který byl situaci též přítomen). Obdobně hovořil i o telefonickém hovoru se žalovaným, tedy bez bližších detailů. Pokud žalobce v odvolání odkazoval na znění přepisu zvukového záznamu jeho rozhovoru se žalovaným (ze spisu [spisová značka] čl. 67), pak tento důkaz nebyl v rámci koncentrace řízení navržen, ačkoliv byl v dotčeném spisu obsažen, nebyl v řízení před soudem prvního stupně řádně proveden (právní zástupce žalobce na něj jen poukazoval, právní zástupce žalobce do něj nahlédl) a ani proveden nemohl být, a proto nemůže být ani ke skutečnostem z něj vyplývajících přihlíženo. Odvolací soud pak opakoval dokazování jen důkazy přípustnými, tj. navrženými v režimu koncentrace řízení a neúplné apelace, a to ke zpřesnění důkazní situace. Závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobce neunesl důkazní břemeno k prokázání i druhé části nárokovaného škody ve výši 23 260,50 Kč, a to ve vztahu k podmínce prokázání protiprávního jednání nezletilé [jméno FO] v období od [datum], k němuž je tato škoda vztahována, je proto správný. Bylo tak nadbytečné zabývat se otázkou výše skutečné škody, která v té době měla vzniknout, byť je patrné, že část poškozených věcí nebyla opravována pro účely uvedení do původního stavu a ani nebude (došlo k jejich likvidaci), a tudíž při stanovení škody by nemohlo být přihlíženo k hodnotě práce na jejich obnovení (která nebyla ani nebude vynaložena).

23. Odvolací soud přezkoumal i navazující výrok napadeného rozsudku o nákladech řízení účastníků před soudem prvního stupně a shledal jej správným, když soud prvního stupně při jejich stanovení vyšel z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně úspěšnému žalobci přiznal právo na 40 % těchto účelně vynaložených nákladů (70 % úspěch oproti 30 % neúspěchu). V bližším vyčíslení těchto nákladů odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku prvního stupně.

24. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. i v navazujícím výroku III. o náhradě nákladů řízení účastníků dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení plně úspěšný, proto mu náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady se sestávají odměny advokáta stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), ve výši 2 060 Kč za každý z dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu (sepis vyjádření k odvolání, účast na odvolacím jednání dne 17. 9. 2025) a dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (ve znění od 1. 1. 2025). Dále zahrnují náhradu za ztrátu času na cestě z [Anonymizováno] a zpět dne 17. 9. 2025 v částce 150 Kč za každou započatou půlhodinu, tj. 6 x 150 Kč– celkem 900 Kč dle § 14 odst.3 advokátního tarifu, a cestovné za cestu osobním vozidlem zn. [SPZ] průměrnou spotřebou 8,63 l/100 km, při ceně Natural 95 (dle TP) v roce 2025 ve výši 35,80 Kč za litr a opotřebení 5,80 Kč/km dle vyhl. č. 475/2024 Sb., při jedné cestě z [Anonymizováno] a zpět 130 km ve výši 1 155,64 Kč. Celkem činí účelně vynaložené náklady žalovaného 8 561,52 Kč a žalobci bylo uloženo mu je zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).