25 CO 190/2022 - 58

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a Mgr. Soni Burešové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 16 C 127/2021-32, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zamítl žalobu o zaplacení [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení zatíženého průtahy, vedeného Ministerstvem vnitra ČR pod sp. zn. OAM [číslo] [rok], a jehož předmětem bylo zrušení trvalého pobytu na území České republiky.

3. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že nepřiměřenou délkou řízení psychicky trpěla, neboť se obávala o svůj pobyt na území České republiky, kde dlouhodobě s rodinou žije. Každé řízení vedené v rámci výkonu veřejné moci podléhá aplikaci čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“) se všemi aplikačními pravidly při odškodňování nepřiměřené délky řízení. Žalovaná řízení jen zahájila a jen ukončila, přičemž v mezidobí neučinila nic. Zahájení řízení bylo nedůvodné, neboť na trestně stíhanou žalobkyni se vztahovala presumpce neviny a zrušení trvalého pobytu je navázáno na odsouzení, přičemž odsouzení žalobkyně nemá žádnou spojitost se správním řízením vedeném žalovanou.

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť správní řízení ve věci zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu, vedené podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákona č. 326/1999 Sb.“), nespadá pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy, proto nelze uvažovat o poskytnutí nemajetkové újmy automaticky za celkovou délku správního řízení. Postižitelné jsou pouze jednotlivé průtahy či série průtahů podle § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“). Uvedla, že Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra zahájil dne [datum] řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu občana třetího státu podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., ve znění platném do [datum], na základě podnětu - rozsudku Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], kterým byla žalobkyně odsouzena za spáchání úmyslného trestného činu k trestu odnětí svobody v délce tří roků se zkušební dobou v délce pěti roků. Protože byl tento rozsudek Vrchním soudem v Praze zrušen, tak bylo rozhodnuto o přerušení správního řízení do pravomocného skončení trestního řízení (§ 64 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád) Městský soud v Praze vydal dne [datum] nový odsuzující rozsudek, odvolání žalobkyně bylo odmítnuto usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 3 To 69/2017 ze dne 16. 3. 2018; žalobkyně byla tímto rozhodnutím pravomocně odsouzena pro trestný čin účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 trestního zákona k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků se zkušební dobou v trvání pěti roků a k peněžitému trestu ve výměře [částka]. Dne [datum] správní řízení zastavil podle § 66 odst. 2 správního řádu, neboť dospěl k názoru, že zrušení povolení k trvalému pobytu by bylo nepřiměřeným zásahem do rodinného a soukromého života žalobkyně. Žalobkyně nebyla po celou dobu předmětného správního řízení nijak omezena na svých právech, nebylo nijak zasaženo do jejího pobytového statusu a do možnosti cestování, ani nebylo zasaženo do práv a pobytových statusů jejích rodinných příslušníků. Žalobkyni byl již dne [datum] vydán nový průkaz o povolení k trvalému pobytu občana třetího státu s platností do [datum]. Žalovaná považuje za nemorální a neetické žádat finanční satisfakci po České republice, když se žalobkyně dopouštěla závažné trestné činnosti.

5. Soud prvního stupně zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované dne [datum]. Žalovaná stanoviskem ze dne [datum] nárok žalobkyně zamítla.

6. K odškodňovanému řízení pak obvodní soud zjistil, že správní řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu trvalo od [datum] do [datum], když dne [datum] bylo zahájeno správní řízení se žalobkyní ve věci řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu z důvodu, že cizinec opakovaně závažným způsobem narušil veřejný pořádek nebo práva a svobody druhých. Správní řízení bylo přerušeno, neboť trestní řízení týkající se žalobkyně nebylo pravomocně skončeno. Žalobkyně byla v trestním řízení uznána vinnou ze spáchání trestného činu neoprávněného podnikání ve spolupachatelství a trestného činu účasti na zločinném spolčení a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 2 let podmíněně odloženého na zkušební dobu v trvání 5 let a k peněžitému trestu ve výměře [částka]. Odsuzující rozsudek nabyl právní moci [datum]. Správní řízení bylo zastaveno dne [datum].

7. Proti usnesení o přerušení řízení ze dne [datum] podala žalobkyně odvolání. Dne [datum] byl žalobkyni vydán průkaz o povolení k pobytu občana třetího státu s platností do [datum]. Žalobkyně aktuálně vlastní v České republice nemovitost.

8. Soud prvního stupně po právní stránce odkázal na ust. 13 odst. 1, 2 a § 31a OdpŠk, dále na § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. a uzavřel, že řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu nespadá do působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a neuplatní se na něj ani závěry plynoucí ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne [datum], neboť předmětem správního řízení bylo právo veřejné povahy. Nelze proto přiznat odškodnění za nepřiměřenou délku celého řízení, ale pouze za neučinění úkonu v zákonem stanovené lhůtě, resp. za jednotlivé průtahy, přičemž žalobkyně by vznik újmy musela prokázat.

9. Žalobkyně tvrdila, že nepřiměřenou délkou řízení psychicky trpěla, neboť dlouhodobě žije na území České republiky a má zde rodinu. Nutno však zdůraznit, že to byla právě žalobkyně, kdo svým úmyslným jednáním zapříčinil zahájení předmětného řízení, když se dopustila závažné trestné činnosti. Správní řízení bylo zahájeno v souladu se zákonem z důvodu opakovaného narušení veřejného pořádku žalobkyní poté, co byla nepravomocně odsouzena pro závažnou trestnou činnost, které se dopouštěla v období od roku [rok] do roku [rok]. Pokud cizinecký zákon spojuje zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu cizinci, který opakovaně závažným způsobem naruší veřejný pořádek, pak bylo zahájení správního řízení ve věci žalobkyně, která se po dobu tří let dopouštěla neoprávněného podnikání a účasti na zločinném spolčení, zcela v souladu se zákonem. Správní řízení bylo přerušeno z důvodu stále probíhajícího trestního řízení. Poté, co v trestní věci žalobkyně pravomocně rozhodnuto, bylo správní řízení skončeno s ohledem na délku pobytu žalobkyně na území ČR a dobu uplynulou od páchání trestné činnosti, neboť správní orgán dospěl k tomu, že narušení veřejného pořádku ze strany žalobkyně již nelze považovat za dostatečně závažné a zrušení povolení k trvalému pobytu by bylo nepřiměřeným zásahem do rodinného a soukromého života žalobkyně. Na postupu správního orgánu tak soud nespatřuje nic nesprávného, co by zakládalo nárok žalobkyně na náhradu újmy. Po celou dobu vedení posuzovaného řízení měla přitom žalobkyně povolen pobyt na území České republiky, mohla čerpat veškeré benefity s povolením pobytu související, nový průkaz o povolení k trvalému pobytu byl žalobkyni vydán [datum] s platností do [datum]. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, kdy zcela úspěšné žalované přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., za každý ze tří úkonů podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, a to písemné podání, příprava účasti na jednání a účast na jednání před soudem (výrok II.).

11. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné blanketní odvolání následně odůvodněné tím, že soud nepochopil podstatu práva na spravedlivý proces. Namítla, že správní orgán odškodňované řízení přerušil 2 x na časově omezené období z důvodu probíhajícího trestního řízení. Soud tak v tomto řízení nemohl bez provedení dokazování trestním spisem posoudit otázku, zda trestní řízení bylo průtažné a zda se do celkové doby řízení včítá i přerušení správního řízení, což odůvodnila odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 348/2010, týkající se přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Soud tak měl provést dokazování spisem Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] a spisem Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 18 C 41/2019, když v tomto řízení se žalobkyně domáhala odškodnění za nepřiměřenou délku uvedeného trestního řízení. Dále žalobkyně zopakovala, že na uvedené řízení se vztahuje čl. 6 Úmluvy ve spojení s čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, znovu odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 570/20, který je s ohledem na čl. 89 odst. 2 Ústavy závazný pro typově shodné případy (viz nález sp. zn. IV. ÚS 3299/20 a II. ÚS 355/02). Pokud soud se žalobkyní o aplikovatelnosti čl. 6 Úmluvy nesouhlasí, tak žalobkyně rozsudek považuje za denegatio iustitiae. Žalobkyně předložila rozhodnutí týkající se odškodnění nemajetkové újmy způsobené poškozenému nepřiměřenou délkou řízení o odnětí autorizace k provádění posouzení podle zákona č. 114/1992 Sb. jako předpokladu výkonu pracovní činnosti (podnikání), kde Nejvyšší soud dospěl k závěru, že na takové správní řízení je aplikovatelné ust. čl. 6 Úmluvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2199/2020 a související rozhodnutí odvolacího soudu). Ohledně významu odškodňovaného řízení pro žalobkyni pak doplnila, že význam řízení pro ni byl zvýšený, neboť pobyt na území ČR je spojen s právem na realizaci na rodinný život a práva na vlastnictví ve smyslu jeho užívání, odkázala na judikaturu, podle které trestní řízení mají pro účastníky zvýšený význam a ten je presumován (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5413/2014, sp. zn. 30 Cdo 2505/2017). Žalobkyně v trestním řízení zjevně prožívala nejistotu, přičemž ministerstvo vnitra zcela nedůvodně zahájilo řízení, které mohlo vyústit ve zrušení trvalého pobytu žalobkyně v ČR. Úvahy soudu jsou amatérské a nekorektní, pokud odkazuje na standardní význam a jeho snížení po získání nového pobytu). Konstatování porušení práva je nedostatečné (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 206/2010). Navíc závěr soudu o významu věci je v rozporu s důvody pro zamítnutí žádosti žalobkyně k vydání průkazu o povolení trvalého pobytu, v tomto směru odkázala na rozhodnutí ministerstva vnitra č. j. OAM-123079-18/MC-2017. Obvodní soud si neodpověděl na otázky, proč bylo v roce 2013 zahájeno řízení o zrušení trvalého pobytu, když bylo následně 2x přerušeno, přičemž důvody dle § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. jsou nezávislé na trestním řízení a proč ve spisovém materiálu nejsou žádné úkony správního orgánu vyjma dvou přerušení řízení a zastavení řízení ani listiny prokazující materiální důvod zahájení řízení. Soud se nezabýval tím, proč správní orgán nerozhodl ve lhůtách dle § 71 zákona č. 500/2004 Sb., proč jedinými listinami ve spise jsou meritorní rozhodnutí z trestního řízení, kde jsou materiální předpoklady postupu podle § 77 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. osvědčující opakované závažné narušení veřejného pořádku či důvodné nebezpečí, že by žalobkyně mohla ohrozit bezpečnost státu, ani proč bylo řízení zastaveno. Jak mohla žalobkyně způsobit správní řízení, když v době zahájení řízení nebylo součástí správní spisu nic jiného, než informace o probíhajícím trestním stíhání, na žalobkyni se vztahovala presumpce neviny. Postup správního orgánu byl účelový, došlo ke zneužití práva, o čemž svědčí i zastavení řízení bez provedení dokazování, což vede k závěru, že nebyly materiální důvody pro zahájení správního řízení podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., neboť v případě jejich naplnění by správní orgán nemusel vyčkávat na pravomocné skončení trestního řízení. Žalobkyně se domnívá, že správní orgán uvažoval o postupu podle § 77 odst. 2 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., k čemuž rovněž nebyly zákonné důvody, a z tohoto dovozuje, že tento postup se vymyká čl. 2 odst. 3 Ústavy čl. 2 odst. 2 Listiny. Dále žalobkyně namítla, že vedle zmatečnosti je správní řízení stiženo i průtahy, odkázala na ust. § 71 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5440/2014.

12. Při odvolacím jednání žalobkyně poukázala stran svého návrhu na dokazování spisem Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 18 C 41/2019, že ve věci samé rozhodoval v odvolacím řízení rovněž senát Městského soudu v Praze 25 Co, a jedná se tak o skutečnost soudu známou z jeho úřední činnosti. Dále pak uvedla, že sice nesouhlasí s nepodřazením předmětného správního řízení podle čl. 6 Úmluvy, ale i tak namítá, že celé správní řízení bylo jeden jediný průtah od svého zahájení až po skončení. K tomu odvolací soud podotýká, že řízení Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 18 C 41/2019 se netýkalo zdejší žalobkyně, jednalo se o spoluodsouzeného ze stejného trestního řízení a rozhodoval senát 19 Co. Řízení zdejší žalobkyně o náhradu nemajetkové újmy způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení sp. zn. [spisová značka] bylo u odvolacího soudu vedeno pod sp. zn. 25 Co 360/2020.

13. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku, neboť jej považuje za věcně správný. Zdůraznila, že zástupce žalobkyně podal 5 zcela totožných žalob týkajících se pěti osob pravomocně odsouzených v trestním řízení sp. zn. [spisová značka] jako členů zločinného spolčení, kdy při nelegální činnosti získaly čistý zisk minimálně [částka], ve třech případech byla žaloba obvodním soudem zamítnuta a ve dvou řízeních nebylo rozhodnuto. Žalobkyně se měla předně zamyslet nad svými činy páchanými na území České republiky, chybí jí jakákoliv sebereflexe. Žalobkyni žádná nemajetková újma v posuzovaném řízení nemohla vzniknout, protože již dne [datum] jí byl vydán nový průkaz o povolení k trvalému pobytu platný až do [datum].

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

15. S ohledem na to, že žalobkyně v odvolacím řízení doplnila své tvrzení, že celé správní řízení bylo jeden jediný průtah od svého zahájení až po skončení a v důsledku tohoto průtahu jí vznikla nemajetková újma v žalované výši, nepřistoupil již odvolací soud k poučení dle § 118a odst. 2 o. s. ř.

16. Odvolací soud zopakoval dokazování správním spisem. Správní řízení bylo zahájeno dne [datum], kdy žalobkyně byla o jeho zahájení informována (viz § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb.). Spis obsahuje vyjma usnesení o zahájení řízení, přerušení a zastavení řízení včetně doručenek a konečného rozhodnutí v trestním řízení i relevantní část rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], která byla podnětem pro zahájení řízení, dále opakované lustrace žalobkyně v evidenci rejstříku trestů i v databázi CIS, dále obsahuje žádost o prověření informací ze spisu OAM [číslo] [rok] Odboru azylové a migrační politiky na policii z [datum] týkající se vyřízení podnětu ke zrušení pobytu mimo jiné i žalobkyně, žádosti o zaslání trestního rozhodnutí včetně odpovědí, oznámení o převzetí zastoupení advokátem a jeho plnou moc, a lustrace syna žalobkyně (ročník 1994). Součástí spisu je pak i odvolání žalobkyně ze dne [datum], které se však netýkalo odškodňovaného řízení sp. zn. OAM [číslo] 2013, ale řízení o prodloužení platnosti průkazu o povolení k trvalému pobytu sp. zn. OAM [číslo] [rok]. Prvním usnesením o přerušení řízení ze dne [datum] bylo odškodňované řízení přerušeno dle výroku na dobu 180 dnů od doručení usnesení dle § 64 odst. 1 písm. c) 3. zákona č. 500/2004 Sb. (dle odůvodnění do doby, dokud nebude v trestním řízení sp. zn. [spisová značka] pravomocně rozhodnuto), druhým usnesením o přerušení řízení ze dne [datum] bylo vydáno bylo odškodňované řízení přerušeno na dobu nejdéle do [datum] dle § 64 odst. 1 písm. c) 3. zákona č. 500/2004 Sb. (dle odůvodnění do doby, dokud nebude v trestním řízení sp. zn. [spisová značka] pravomocně rozhodnuto). Policie provedla [datum] šetření na adrese [adresa], nemovitost na uvedené adrese vlastní [příjmení] [příjmení] [jméno] (ročník 1970), žalobkyně na uvedené adrese byla zastižena s panem [příjmení] [příjmení] [jméno] (syn žalobkyně, ročník 1994), dům užívali jen oni dva. Druhý syn [příjmení] [jméno] [jméno] bydlel u otce v Benkově ulici, [obec a číslo] a žalobkyni navštěvoval o víkendech a prázdninách (viz zpráva z [datum]). Řízení bylo zastaveno dne [datum] s odkazem na ust. § 66 odst. 2 zákona č. 500/2004Sb., [číslo jednací], v odůvodnění ministerstvo odkázalo na trestní řízení sp. zn. [spisová značka] s tím, že z evidence Rejstříku trestů ČR ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně má 1 záznam, byla odsouzena právě ve věci sp. zn. [spisová značka] k podmíněnému trestu odnětí svobody, peněžitému trestu a zabrání věci za skutky, kterých se dopustila v letech [rok] – [rok]. Žalobkyně pobývá v České republice od roku 1992, od roku 1997 má uděleno povolení k trvalému pobytu, na základě povolení k pobytu rodinného příslušníka pobývá zde i její partner a 2 dospělí synové, kteří nabyli občanství ČR. S ohledem na délku pobytu, přítomnost rodinných příslušníků a uplynulou dobu od spáchání trestného činu, již podle správního orgánu nelze považovat narušení veřejného pořádku ze strany žalobkyně za dostatečně závažné a zrušení povolení k trvalému pobytu by bylo nepřiměřeným zásahem do rodinného a soukromého života žalobkyně, a řízení je tak ve smyslu § 66 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. bezpředmětné. O zastavení řízení byla žalobkyně informována dne [datum] (viz uvědomění a doručenka z [datum]).

17. K odvolání pak žalobkyně přiložila rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], ze kterého odvolací soud zjistil, že byla zamítnuta žádost žalobkyně o vydání průkazu k povolení k trvalému pobytu ze dne [datum], kterou odůvodnila soužitím s občanem ČR – synem [příjmení] [jméno] [jméno] (ročník 1998). [příjmení] [příjmení] [jméno] [jméno] nebyl v bydlišti žadatelky zastižen, následně bylo řízení přerušeno (do skončení odškodňovaného řízení) a poté, co syn překročil hranici 21 let, byl návrh zamítnut návrhu s odkazem na ust. § 87j odst. 1 a § 87r zákona č. 326/1999 Sb.

18. Pokud jde o právní hodnocení věci, tak soud prvého stupně použil přiléhavou právní normu v odpovídajícím znění.

19. Odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem je objektivní odpovědností (bez ohledu na zavinění), které se stát nemůže zprostit (§ 2 OdpŠk), jestliže jsou kumulativně splněny tři předpoklady: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušením zákonné povinnosti. Existence těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na poškozeném (žalobci), srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či 29 Cdo 1482/2013).

20. K vázanosti nálezy Ústavního soudu lze obecně uvést, že právní názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu (má-li obecnou povahu) je obecně závazný při řešení typově shodných případů. Sám Ústavní soud pak ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 570/20, a to v bodě 47. odůvodnění vyložil, že se nevyjadřuje k otázce, zda se právo na projednání věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny vztahuje i na ta správní řízení, jejichž předmětem není základní právo či svoboda, a proto je závaznost uvedeného nálezu v tomto řízení limitována. Základní otázkou tak je, zda se v posuzovaném případě jedná o typově shodný případ jako v případě řízení podle zákona č. 106/199 Sb., o svobodném přístupu k informacím (věc přímo řešená Ústavním soudem), tedy zda správní řízení o zrušení trvalého pobytu spadá pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. zda správní řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu je řízením, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 2402/2020, bod 55., obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3118/2020).

21. Podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

22. Z textu normy je pak evidentní, že se nejedná o právo neomezené, ale naopak sama Listina připouští, že oprávněný zásah do soukromého a rodinného života je povolen. Každý jednotlivec je chápán jako osoba uvědomující si odpovědnost vůči celku (viz preambule Ústavy, kterou je třeba využít jako interpretační prostředek při výkladu postavení jednotlivce). Z toho lze pak dovodit, že každý musí akceptovat pro všechny osoby platné a obecně spravedlivě vyžadovatelné (zákonné) podmínky a omezení své svobody realizované v rámci soukromí.

23. Protože žalobkyně neuvedla žádné tvrzení o skutečnostech, charakterizujících konkrétní projevy vedení řízení do jeho práva na rodinný život ve smyslu článku 10 odst. 2 Listiny, lze jen obecně poukázat na to, že to, zda je určité základní právo či svoboda předmětem (správního) řízení či zda takové řízení svým předmětem spadá do působnosti takového práva či svobody, je třeba poměřovat tím, může-li výsledek takového řízení (zpravidla ve formě individuálního aktu aplikace práva) zasáhnout podstatu či smysl základního práva či svobody nebo může-li jím být potencionálně výkon základního práva nebo svobody v konkrétním případě omezen či jinak ovlivněn. Přitom je nutno uvést, že podstatou základního práva nebo svobody je myšleno to, na čem je základní právo či svoboda založeno a smyslem je to, k čemu slouží (viz např. [jméno], J. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. [obec]: [ulice] univerzita, [rok], s. 90). Je zřetelné, že při zodpovězení otázky, zda určité řízení svým předmětem spadá do působnosti základního práva či svobody chráněného Listinou, je vymezen široký interpretační prostor. Vždy je též třeba přihlédnout i ke konkrétním okolnostem individuálního případu a nelze vyloučit, že k zásahu do základního práva dojde v důsledku vedení určitého řízení i tehdy, pokud samo toto právo nebude striktně vzato předmětem daného řízení (srov. právo na informační autonomii a zásah do něj v důsledku daňové kontroly v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3118/2020).

24. K tvrzení žalobkyně ohledně její újmy, nelze než akcentovat, že žalobkyně uplatnila až v doplnění žaloby své tvrzení a to tak, že„ formálně tvrdí, že nepřiměřenou délkou řízení psychicky trpěla, neboť se obávala o svůj trvalý pobyt na území České republiky“. Již jen z formulace tohoto tvrzení je zřejmé, že se nejedná o tvrzení o skutečné újmě žalobkyně, ale o - jak sama uvedla - pouze formální a navíc jen zcela obecná tvrzení. Ve skutkových okolnostech posuzované věci navíc nelze nezohlednit, že žalobkyně se po několik let dopouštěla jako člen zločinecké skupiny páchání trestné činnosti, za což byla trestně stíhána již dlouho před zahájením naříkaného správního řízení a samo toto trestní řízení vystavovalo žalobkyni obavám o její pobyt v České republice, až do roku [rok] tak právě trestní řízení působilo uvedené psychické utrpení. Navíc žalovaná již v roce 2016 obdržela od žalované prodloužení pobytu až do roku [rok], což nijak nezpochybnila, takže v době vedení odškodňovaného řízení neexistovala reálná hrozba ukončení trvalého pobytu žalobkyně vyvolaná právě odškodňovaným řízením a ani neexistovala reálná hrozba zásahu do práva na respektování rodinného a soukromého života, případně vlastnického práva. [příjmení] řízením o zrušení povolení k trvalému pobytu mohlo být zasaženo do práva žalobkyně na rodinný život ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny, musel by výsledek posuzovaného správního řízení pro toto právo určující, tedy musel by se týkat jeho existence, rozsahu nebo podmínek výkonu. K tomuto závěru však v daném případě nelze dospět. Žalobkyně ani netvrdila, že vedla v České republice rodinnou domácnost, resp. že zde žila v jakýchkoli jiných pevných vztazích, které svou povahou odpovídají nejužším rodinným vztahům, a že by výsledek řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu způsobilý omezit či ovlivnit výkon práva na respektování rodinného a soukromého života. Okolnost, že dospělí její dva zletilí synové rovněž žijí v České republice, není z hlediska existence, rozsahu a podmínek výkonu práva na významná. Předmětem posuzovaného řízení tedy nebylo základní právo nebo svoboda žalobkyně.

25. Podle § 11 odst. 1 Listiny každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.

26. To, že aktuálně (resp. [datum], viz č.l. 22) žalobkyně vlastní na území České republiky nemovitost (na adrese svého bydliště), je zcela irelevantní, neboť žalobkyně ani netvrdila, že by uvedenou nemovitost vlastnila v době vedení odškodňovaného řízení a navíc z výsledku dokazování vyplynul opak (nemovitost vlastnil [příjmení] [příjmení] [jméno]). K zásahu do vlastnického práva žalobkyně dojít nemohlo již jen proto, že vlastnictví nemovitostí v České republice není podmíněno existencí trvalého pobytu. Žalobkyně zjevně směšuje hrozby, kterým čelila v trestním řízení, kde existuje trest v podobě propadnutí majetku či propadnutí věci a rovněž peněžitý trest, které jí mohly být uloženy; tato pociťovaná újma však nemá žádnou souvislost s řízením o zrušení trvalého pobytu.

27. Otázku, zda předmětem odškodňovaného řízení, bylo soukromé právo ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy nebo základní právo nebo svoboda, lze proto považovat za již vyřešenou. Jak Nejvyšší soud, tak Ústavní soud a Evropský soud pro lidská práva již dříve zhodnotily, že na řízení ohledně povolení k trvalému pobytu se nevztahuje čl. 6 odst. 1 Úmluvy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2928/2016, publikované pod R 42/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), neboť rozhodnutí o udělení povolení k trvalému pobytu je v diskreci veřejné moci konkrétního státu, tudíž v daném řízení nemůže být zasaženo do žádného soukromého práva ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy (viz rozsudek ve věci Amuur proti Francii ze dne [datum], stížnost [číslo]) a právo na udělení trvalého pobytu nepředstavuje ani ústavně chráněné základní právo (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 41/17 ze dne [datum]). Ke shodnému závěru o právní povaze řízení o udělení/zrušení trvalého pobytu pak dospěla i odborná literatura (srov. např. [jméno], P. [příjmení] za škodu při výkonu veřejné moci.

1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 309).

28. S ohledem na tento závěr nelze aplikovat ani stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010, nemajetková újma se nepresumuje a ust. § 31a OdpŠk je použitelné je pro určení formy (výše) satisfakce.

29. Lze pak konstatovat, že věc řešená Nejvyšším soudem, sp. zn. 30 Cdo 2199/2020 je neaplikovatelná v posuzované věci, neboť ve srovnávaném řízení se jednalo o řízení o odnětí autorizace jako předpokladu výkonu pracovní činnosti (podnikání).

30. Právo žalobkyně na přístup k soudu jí nezaručuje procesní úspěch ve věci, proto ani v jiném právním názoru soudu nelze shledávat odepření spravedlnosti (srov. např. rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2793/2006, ze dne 8. 1. 2008).

31. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem (věta první). Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě (věta druhá). Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (věta třetí).

32. Citované věty druhá a třetí ust. § 13 OdpŠk dvě zásadně odlišné skutkové podstaty naplňující nesprávný úřední postup, když k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk nemůže dojít, nestanoví-li zákon konkrétní lhůtu (tj. počítanou podle hodin, dnů, týdnů, měsíců nebo roků), v níž má být úkon proveden nebo rozhodnutí vydáno. Pouhý pokyn zákona ohledně toho, s jakou rychlostí má být určitý úkon učiněn nebo rozhodnutí vydáno (např. "bezodkladně“), nepředstavuje stanovení lhůty pro učinění daného úkonu nebo vydání rozhodnutí ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3271/2012, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

33. Pro řízení dle zákona č. 326/1999 Sb. se subsidiárně použije správní řád (tj. zákon č. 500/2004 Sb.), přičemž zákon č. 326/1999 Sb. neobsahuje pro řízení o zrušení trvalého pobytu speciální úpravu. Oprávnění státního orgánu zahájit správní řízení z úřední povinnosti je založena ust. § 46 zákona č. 500/2004 Sb., možnost přerušení řízení vyplývá z § 64 zákona č. 500/2004 Sb.

34. Podle § 71 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.

35. Prodlení státního orgánu s vydáním meritorního rozhodnutí v řízení o zrušení trvalého pobytu tak je třeba posoudit dle § 13 odst. 1 věta druhá OdpŠk. Z dikce ustanovení § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk totiž jednoznačně vyplývá, že povinnost vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě má státní orgán pouze tehdy, pokud zákon žádnou lhůtu nestanoví. Tentýž závěr lze dovodit z ustanovení § 6 odst. 1 věty druhé zákona č. 500/2004 Sb. Z toho důvodu jsou postižitelné jednotlivé průtahy v řízení, tedy pokud správní orgán porušil svou povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě (shodně [příjmení], F., [jméno], [příjmení] [příjmení], F. Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Komentář. [obec]: [právnická osoba], 2017, § 13).

36. Žalobkyně však svou újmu nejprve spojovala s nepřiměřenou délkou řízení (viz žaloba a doplnění č.l. 14), což v tomto případě není odpovědnostní titul; tím by mohly být jen jednotlivé průtahy. Ohledně tvrzení, které se objevilo při odvolacím jednání (a odvolací soud je považuje za přípustné s ohledem na absenci poučení ze strany soudu prvního stupně) stran existence jediného průtahu zahrnujícího celé správní řízení), pak lze uzavřít, že průtah o délce celého správního řízení shledán nebyl.

37. Podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/199 Sb., ministerstvo platnost povolení k trvalému pobytu dále zruší, jestliže cizinec opakovaně závažným způsobem naruší veřejný pořádek nebo práva a svobody druhých anebo je důvodné nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu.

38. Správní orgán se z odsuzujícího trestního rozsudku dozvěděl o tom, že žalobkyně je trestně stíhána z důvodu pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) trestního zákona, k trestnému činu neoprávněného podnikání trvajícího od roku 2003 do roku 2005 podle § 118 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona a trestný čin účasti na zločinném spolčení podle § 163 odst. 1 trestního zákona, a že žalobkyně byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, podmíněně odloženého na 5 let. Odvolací soud zcela souhlasí s tím, že uvedené informace jsou způsobilé odůvodnit zahájení správního řízení o zrušení trvalého pobytu, neboť v takovémto jednání lze shledat jako narušující veřejný pořádek nebo práva a svobody druhých opakované závažným způsobem. Z tohoto podnětu rozhodně správní orgán nemohl získat informace k zahájení řízení dle § 77 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., neboť žalobkyni nebyl uložen h) nepodmíněný trest odnětí svobody v délce přesahující 3 roky. Tvrzení žalobkyně o tom, že ve skutečnosti správní orgán uvažoval postupovat podle § 77 odst. 2 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., k čemuž dle ní nebyly zákonné důvody, a z tohoto dovozuje, že tento postup se vymyká čl. 2 odst. 3 Ústavy čl. 2 odst. 2 Listiny, odvolací soud dodává, že se jedná o pouhou fabulaci, která nemá oporu v provedeném dokazování. Ze srovnání ust. § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., a ust. § 77 odst. 1 písm. h) stejného zákona je pak zřejmé, že ust. § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. míří i na situace, kdy se nejedná o trestný čin a případně i na situace, kdy není uložen trest požadovaný ust. § 77 odst. 1 písm. h). Procesní postup správního orgánu tak byl založen na zákonném podkladu.

39. Podle § 64 odst. 1 písm. c) bod 3. zákona č. 500/2004 Sb. správní orgán může řízení usnesením přerušit, probíhá-li řízení o předběžné otázce nebo správní orgán 3. učinil úkon podle § 57 odst. 4 (tj. do skončení řízení o předběžné otázce).

40. Řízení bylo zahájeno [datum], místní šetření prostřednictvím policie bylo provedeno [datum] a dne [datum] bylo rozhodnuto o přerušení řízení na dobu 6 měsíců, v tomto období odvolací soud žádný průtah neshledal. Průtah nastal dne [datum] a skončil [datum], když správní orgán dne [datum] rozhodl o přerušení řízení do [datum]. Další průtah pak nastal [datum] a skončil [datum]. Správní orgán v odůvodnění obou svých usnesení vyjádřil, že s rozhodnutím o zrušení trvalého pobytu vyčká na pravomocné skončení trestního řízení žalobkyně (ve skutečnosti pak vyčkal ještě na skončení dovolacího řízení a řízení o ústavní stížnosti žalobkyně).

41. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

42. Není pochyb o tom, že správní řízení trvalo od [datum] do [datum], složitost řízení byla obvyklá dané problematice, přičemž nebyl podán žádný opravný prostředek a aplikováno bylo české právo, dokazování proběhlo jen v České republice, přítomnost mezinárodního prvku byla daná charakterem řízení. Z hmotněprávního i procesněprávního hlediska se tak jednalo o řízení jednoduché.

43. Žalobkyně byla v řízení zcela pasivní.

44. Postup státního orgánu byl až do [datum] plynulý, nejednalo se o svévolně zahájené řízení, podnětem byl nepravomocný odsuzující rozsudek vydaný v trestním řízení proti žalobkyni. První nečinnost státního orgánu trvala od [datum] do [datum] a druhý průtah od [datum] do [datum], neboť informace o přerušení řízení byla uvedena toliko v odůvodnění usnesení o přerušení řízení; ve výroku byla vždy uvedena doba určitá a po jejím uplynutí řízení pokračovalo. Státní orgán však nevyvíjel kroky k ukončení řízení (pouze činil dotazy) a ve skutečnosti vyčkával na úplné skončení trestního řízení.

45. Význam řízení pro žalobkyni odvolací soud ve shodě se soudem prvého stupně vyhodnotil po celou dobu trvání řízení jako zcela nulitní. Žalobkyně byla od roku [rok] trestně stíhána jako účastník zločinného spolčení a nejpozději zahájením trestního stíhání tak byla vystavena hrozbě nuceného opuštění České republiky, tento tlak vyvolaný zahájením trestního stíhání pominul až právní mocí odsuzujícího rozsudku. Zároveň byla žalobkyně ve správním řízení opakovaně ujištěna, že o zrušení jejího trvalého pobytu nebude do právní moci rozhodnutí v trestním řízení rozhodnuto a navíc již v roce 2016 jí byl žalovanou vydán průkaz o povolení k trvalému pobytu platný do roku 2026.

46. Zadostiučinění za řízení přesahující svou délkou zákonnou lhůtu se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení. Samotné kritérium významu předmětu řízení pro účastníka, tj. to, co je pro něj v sázce, je nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy (a případné výše) odškodnění. Tento závěr o klíčové roli významu předmětu řízení pro poškozeného odpovídá rovněž názoru Ústavního soudu (viz např. nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1320/10) i Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). Může být dán jednak typově, jednak může přistoupit i tvrzení poškozeného umocňující hloubku zásahu či ovlivnění jeho životní situace nepřiměřenou délkou daného řízení, v každém případě se vznik újmy pro tento typ odškodňovaného řízení nepresumuje. Na posouzení míry nejistoty lze analogicky aplikovat uvedené závěry o významu řízení pro poškozeného, a to i na základě toho, že dle judikatury je mezi těmito veličinami vztah přímé závislosti. [jméno] nejistoty obdobně jako význam předmětu řízení pro poškozeného není neměnnou veličinou, ale v průběhu řízení může dojít k jeho snížení, nebo naopak zvýšení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3331/2011).

47. Žalobkyně přitom uplatnila tvrzení o své újmě odkazem na judikaturu, která se však týká trestního řízení a svědčí o tom, že žalobkyně byla traumatizovaná trestním řízením, nikoliv však odškodňovaným řízením. Stejně tak shora bylo vysvětleno, že správní řízení nemohlo mít (na rozdíl od trestního řízení) dopad do jejího práva vlastnit majetek. Po celou dobu vedení správního řízení byla žalobkyně opakovaně ujištěna, že do pravomocného skončení trestního řízení nebude její pobyt v České republice zrušen a to bylo utvrzeno rovněž tím, že žalobkyni byl vydán průkaz o povolení trvalého pobytu platný až do roku 2026, v období od roku 2013 až 2021 tak žalobkyně v souvislosti s odškodňovaným řízením nemohla pociťovat žádnou nejistou, nehrozila jí žádná újma, nebyla nijak omezena v žádném ze svých práv související s trvalým pobytem, nebylo nijak zasaženo do jejího soukromého života či vlastnického práva.

48. Výklad žalobkyně, že správní orgán nesmí zahájit řízení, dokud není pravomocně rozhodnuto o trestu a vině by vedl k tomu, že by nemohl být nikdy ani zahájeno trestní řízení (neboť zahájení logicky by muselo předcházet odsouzení). Navíc zrušení trvalého pobytu není vždy spojeno jen se spácháním trestného činu, tato sankce může být uložena i za jiné jednání, takže úvahu o tom, že řízení o zrušení trvalého pobytu nelze zahájit, dokud není žadatel pravomocně trestně odsouzen, je nutno odmítnout jako lichou. Presumpce neviny pak nebyla porušena, když správní orgán bezprostředně po zahájení řízení signalizoval, že vyčká na pravomocné rozhodnutí o tom, zda se žalobkyně dopustila jednání, ve kterém spatřoval narušení veřejného pořádku nebo práva a svobody druhých kvalifikovaným způsobem, resp. důvodné nebezpečí, že by mohla ohrozit bezpečnost státu.

49. Pokud pak žalobkyně tvrdí, že újma jí vznikla, protože řízení vůbec nemělo být zahájeno, tak v takovém případě by odpovědnostním titulem mohlo být jen nezákonné rozhodnutí, za něž by stát nesl odpovědnost pouze v případě, bylo-li by zrušeno či změněno (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 430/2000, nebo rozsudek téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 430/2000). Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích rovněž opakovaně uvádí, že v souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1230/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2162/2005).

50. Obsah rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], nemohl být žalobkyni ve zkoumané době znám a nemohla jí tak v ani v souvislosti s tímto paralelním řízením a jeho výsledkem nemohla vznikat ve zkoumané době újma jako následek odškodňovaného řízení. Navíc – podle provedeného dokazování žalobkyně o mladšího syna ([příjmení] [příjmení] [jméno]) nejméně od roku 2013 nepečovala (což vylučovalo vyhovění její žádosti).

51. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu prvního stupně postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako ve výroku věcně zcela správné a to včetně akcesorického výroku o nákladech řízení, proti němuž žádné konkrétní námitky vzneseny nebyly.

52. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. a žalované přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 3 paušálních náhrad po [částka] za podání vyjádření k odvolání, přípravu na jednání odvolacího soudu a účast na jednání odvolacího soudu O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení