25 CO 21/2022 - 176

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudkyň Mgr. Kláry Hrobské a JUDr. Ireny Sekavové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 2 741 738,47 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 9. 11. 2021, č. j. 14 C 84/2021-147, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení 50 257 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 11. 2021, č. j. 14 C 84/2021-147, zamítl žalobu, pokud se jí žalobce domáhal určení povinnosti žalovanému zaplatit mu 2 741 738,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 144 782,24 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce. Soud prvního stupně po provedeném dokazování konstatoval, že žalobce tvrdil, že žalovaný o pozemek řádně nepečoval, minimálně tím, že strpěl a umožnil jiným osobám ukládání odpadů na pozemku. Porušil tak své povinnosti řádného hospodáře a v příčinné souvislosti s tím vznikla žalobci škoda. Žalobce k svému tvrzení předložil pouze soubor ortofot z let 2006 až 2018, která měla dokumentovat vývoj nelegální skládky na pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost (zemědělský půdní fond) k. ú. [obec] (dále jen„ předmětný pozemek“). Soud prvního stupně uzavřel, že předložená ortofota nejsou způsobilým důkazem ve věci, neboť z nich přesvědčivě nevyplývá tvrzený vývoj skládky na předmětném pozemku, naopak je z nich zřejmé, že skládka existovala na předmětném pozemku minimálně od roku 2004 a po celou dobu se jednalo o přibližně stejně vymezenou část pozemku, pouze se měnící s ohledem na vegetační období a klimatické podmínky. Žalovaný dle soudu prvního stupně prokázal, že skládka byla na předmětném pozemku již historicky z dob bývalého státního statku [obec] a její obsah a rozsah se v čase spíše neměnil. Žalobce tak o skládce musel vědět nebo minimálně měl vědět v době, kdy uzavíral se žalovaným pachtovní smlouvu. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce neunesl důkazní břemeno, neboť i po poučení soudem navrhl důkazy, které nebyly způsobilé jeho tvrzení prokázat a soudem prvního stupně bylo proto jejich provedení zamítnuto.

2. Proti shora uvedenému rozsudku podal včas odvolání žalobce, který namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně je překvapivé, rozsudek je z tohoto důvodu nepřezkoumatelný a žalobce měl být poučen soudem prvního stupně podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“). V tomto směru odkázal na judikaturu Krajského soudu v Ústí nad Labem a Nejvyššího soudu. Dle žalobce Nejvyšší soud předpokládá, že poučení o neunesení důkazního břemene prokazovat podle § 118a odst. 3 o. s. ř. bude soud poskytovat dvakrát. Poprvé tehdy, kdy vyzve se skončením prvního rokování účastníka k označení důkazů ohledně skutečností v jeho prospěch a podruhé tehdy, když vyhodnotí, že účastníkem navržené důkazy nejsou dostatečné k prokázání sporné skutečnosti. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 29 ICdo 102/2015, ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2911/2016 a ze dne 20. 1. 2020, sp. zn. 30 Cdo 303/2019. Při prvním jednání soud pouze provedl důkazy, pro které byl podklad ve spise, řízení koncentroval a o neunesení důkazního břemene v okamžiku koncentrace řízení soud nikoho z účastníků nepoučil. Při druhém jednání ve věci byly provedeny výslechy svědků navržený žalovaným. Následně soud vyzval strany k vyjádření k proběhlým výslechům svědků, sdělil, že hodlá skončit v dokazování a vyzvat strany k závěrečným návrhům. K námitce žalobce soud přistoupil k poučení žalobce, kterému sdělil, že neunáší důkazní břemeno, odmítl mu poskytnout přiměřenou lhůtu k doplnění důkazů a trval na tom, že žalobce musí své další návrhy přednést na místě. Následně soud důkazní návrhy žalobce, které nemohly být za dané situace nijak konkrétní, zamítl, skončil dokazování a odročil jednání za účelem přednesu závěrečných návrhů. Pokud soud zamítl žalobu žalobce s odůvodněním, že neprokázal svá žalobní tvrzení, nastala tato situace objektivně již při před koncentrací řízení při skončení prvního jednání a soud měl při skončení prvního jednání žalobce poučit, že dle názoru soudu neunáší důkazní břemeno a stanovit mu přiměřenou lhůtu k doplnění důkazů. K tomu však nedošlo. Následně soud strany poučil před vyhlášením rozsudku dle § 119a odst. 1 o. s. ř. Po námitkách žalobce proti postupu soudu jej následně soud poučil dle § 119a o. s. ř. tak„ že provedenými důkazy neunáší důkazní břemeno ohledně žalobního tvrzení, že žalovaný způsobil žalobci škodu ve výši 2 741 738,47 Kč, a to tím, že zanedbal řádnou péči pachtýře na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]“ a vyzval jej, aby navrhl důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud prvního stupně tak žalobce neupozornil na žádné konkrétní nedostatky, ačkoliv tak učinit měl. Dle žalobce soud prvního stupně pouze formálním způsobem chtěl odbýt námitky účastníka ohledně jeho výhrad k nezákonnému postupu soudu. O tom svědčí skutečnost, že soud neposkytl žalobci přiměřenou lhůtu. Dle žalobce provedeným dokazováním bylo prokázáno porušení povinnosti žalovaného v příčinné souvislosti se vzniklou škodou a konkrétně tedy bylo prokázáno, že žalovaný o pozemky řádně nepečoval, minimálně tím, že strpěl, či umožnil jiným osobám ukládání odpadu na předmětném pozemku, kde vznikla skládka suti a hnoje. Žalobce poukázal na průvodní zprávu stavby rekultivace hnojiště a likvidace nelegální skládky [obec] - [anonymizováno], jejímž objednatelem je žalobce, datované [číslo], ze které se podává, že v řízení bylo zjištěno, že předmětem stavby je rekultivace hnojiště a likvidace nelegální skládky ve městě [obec], část pátá průvodní zprávy konstatovala, že v místě skládky se nachází stavební suť, zbytky hnoje a invazivní rostliny. Dle žalobce z barevných ortofot v elektronické podobě za roky 2006 až 2018 je zřejmé, že na skládku byl v hnědých plochách ohraničených zatravněním v různých obdobích čerstvě ukládán odpad. Skládka nemohla být dědictvím hospodaření státního statku [obec], protože státní statek zřizoval každoročně na pozemku hnojiště v době, kdy pozemek sloužil jako pole, a to za účelem jeho hnojení a místa hnojiště po roce střídal. Dle žalobce tak bylo vyvráceno tvrzení žalovaného o tom, že pozemky převzal ve stejném stavu, v jakém je žalobci odevzdal, a že skládka byla vytvořena zemědělským družstvem [obec], které na místě odkládalo hnůj. Poukázal na výpověď svědka [jméno] [příjmení], z níž dovodil, že státní statek [obec] hnůj přímo na poli spotřebovával, místo pak uklidil, aby v dalším roce založil hnojiště na druhém místě. Žalobce zdůraznil, že nebylo zjištěno, kam byl vyvážen hnůj ze stájí [anonymizováno], svědkyně [jméno] [příjmení], matka žalovaného, uvedla, že neví, kam její manžel, který vedl hospodářství, vyvážel hnůj, ale vzpomněla si, že v současné době si od žalovaného odváží hnůj družstvo [obec]. Žalobce má za to, že slyšení svědci vypovídali ve prospěch žalovaného z toho důvodu, že jsou buď příbuzní, nebo jeho přátelé. Žalovaný chová koně v bezprostřední blízkosti původní skládky a dle žalobce je to on, kdo hnůj na skládku vyvážel. Argumentace žalovaného o rekultivaci pískovny žalobce nechápe a považuje ji pro vedený spor za nepodstatnou. Uvedl, že terénní úpravy v bývalé pískovně prováděl na vlastní náklady na přelomu let 2016 a 2017. Dle žalobce soud prvního stupně učinil nesprávný právní závěr, že žalovaný odpovídá žalobci pouze za to, že od doby trvání pachtovní smlouvy skládku„ minimálně zvětšil“. Žalobce však odpovědnost žalovaného za škodu vztahuje ke skutečnosti, že žalovaný umožnil provoz skládky na pozemku žalobce i historicky v době, kdy žalobce ještě nebyl vlastníkem pozemku a následně v jejím provozu pokračoval až do skončení pachtovní smlouvy. Soud prvního stupně měl žalobce poučit dle § 118a odst. 2 o. s. ř. o svém jiném právním názoru, což neučinil. Dle žalobce není podstatné, že on sám vlastnil pozemek až od roku 2011, ale je podstatné, že žalovaný na tomto pozemku nepřetržitě hospodařil od roku 2006 nejprve jako nájemce a následně jako pachtýř až do skončení pachtu v roce 2019 a po celou tu dobu umožňoval provoz skládky. On sám pravděpodobně vyvážel na tuto skládku koňský hnůj a přinejmenším umožňoval jiným osobám vyvážet tam suť, pokud tak nečinil sám. Žalovaný žalobci odpovídá nejen za porušení právní povinnosti neumožňovat další provoz skládky, ale i za právní povinnost nelegální skládku odstranit. Žalovaný s pozemkem nakládal od roku 2006 do roku 2019 na základě nájemního a posléze pachtovního práva, které mu zajišťovalo oprávnění kohokoliv dalšího z užívání pozemku vyloučit, a proto za zhoršení stavu pozemku odpovídá v celém rozsahu současnému vlastníku pozemku, tedy žalobci. Dle žalobce nemá žádný význam skutečnost, že skládka nebyla zmíněna v předávacím protokolu, neboť je nepochybné, že v tu dobu existovala, žalovaný ji neodstranil ani se k tomu nezavázal a není tak zřejmé, jaký právní význam pro projednávanou věc měla tato okolnost dle názoru soudu mít. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby ve věci sám rozhodl, žalobě vyhověl a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.

3. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobce, a to k jeho námitce, že soud nesplnil svou poučovací povinnost, uvedl, že základní vědomostí při podání žaloby je tvrdit a prokazovat tvrzené. Žalobce je sám osobou s právním vzděláním a byl zastoupen advokátem, což znamená, že soud neposuzoval předmětnou otázku jiným způsobem, ale pouze řešil rozsah dokazování, kdy k poučení přistoupil spíš nadstandardně. Při jednání [datum] soud žalobce i žalovaného poučil řádně dle ustanovení § 118b o. s. ř. a ještě nad rámec zaznamenaného v protokolu upozornil žalobce na nutnost tvrdit a dokazovat. Právní zástupce žalobce vyjma předkládaných ortofot nenavrhl žádné další důkazy. Řízení bylo tímto koncentrováno. Při posledním jednání [datum] byly strany poučeny dle § 119a odst. 1 o. s. ř. Protože právní zástupce žalobce ani do této chvíle nenavrhl žádné další důkazy, vyzval jej soud k prokázání jeho tvrzení a umožnil mu navrhnout další důkazy, a to i přes koncentraci řízení. Žalobce žádné nové důkazy ani žádná jiná tvrzení nenavrhl, respektive pouze navrhl vyžádání stanoviska ZD [obec], jednalo se tedy o důkaz, který nemohl souviset s projednávanou věcí a zejména nemohl prokazovat, že by žalovaný v době trvání pachtovní smlouvy navážel na předmětný pozemek hnůj či jiný odpad. Žalobce byl tedy opakovaně poučen, bylo mu umožněno navrhnout další důkazy, ale své možnosti nevyužil. V druhé námitce, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, žalovaný uvedl, že se jedná o nepodložené tvrzení žalobce, neboť soud prvního stupně provedl řadu důkazů, jak předloženými ortofoty žalobcem i žalovaným, tak výslechem řady svědků. Žalobce ani přes poučení netvrdil, kdy a jak mělo dojít ke znehodnocení pozemku žalovaným, ale zejména tato svá tvrzení nijak neprokazoval. Byla předložena ortofota z doby před uzavřením pachtovní smlouvy, ale i před dobou, kdy nemovité věci začal na základě nájemní smlouvy užívat žalovaný a ze všech ortofot je zřejmé, že předmětný pozemek historicky sloužil k ukládání hnoje, případně dalších produktů a za dobu dvacetiletého užívání se výměry a rozlohou nezměnil, na ortofotech vypadal různě pouze v souvislosti s ročním obdobím, případně povětrnostními podmínkami. Nelze dedukovat, jak tvrdí žalobce, že z jednotlivých ortofot je zřejmé, že zde byl uložen odpad. Mimochodem žalobce to tvrdí i z ortofot, která byla pořízena v době před uzavřením pachtovní smlouvy. Výpovědi svědků nejsou v rozporu s předloženými ortofoty či jinými důkazy, které ani nebyly navrženy. Rekultivace pískovny žalobce dle žalovaného souvisí s řešenou věcí, neboť z výpovědí svědků bylo prokázáno, že materiál z předmětného pozemku byl použit na rekultivaci pískovny. Kompost, který vznikne z řadu let uloženého hnoje, pak není odpadem, ale surovinou. Třetí námitkou žalobce je jeho právní názor, že žalovaný odpovídá žalobci i za údajné ukládání hnoje před uzavřením pachtovní smlouvy. Žalovaný poukazuje na skutečnost, že žalobce po celou dobu řízení před soudem prvního stupně ani přes opakovaná tvrzení netvrdil, kdy a jak mělo dojít k protiprávnímu jednání žalovaného. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem druhého stupně.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Žalobce je vlastníkem předmětného pozemku parc. [číslo] v k. ú. [územní celek] Pachtovní smlouvou ze dne [datum] žalobce propachtoval předmětný pozemek mimo další pozemky v pachtovní smlouvě uvedené žalovanému jako pachtýři za účelem provozování zemědělské činnosti. Pachtovní smlouvou bylo sjednáno, že žalovaný jako pachtýř je mimo jiné povinen užívat pozemky řádně v souladu s jejich účelovým určením, hospodařit na nich způsobem, který zaručuje dobrý stav pozemků a jejich výnosnost, pečovat o propachtovanou věc jako řádný hospodář a dodržovat zákaz ukládání odpadu na pozemky. Předmětný pozemek žalovaný užíval k provozování zemědělské výroby již na základě nájemní smlouvy uzavřené s [anonymizována dvě slova] [země] dne [datum], a jejího dodatku [číslo] ze dne [datum]. Žalobce od pachtovní smlouvy uzavřené s žalovaným odstoupil dne [datum] z důvodu prodlení žalovaného s úhradou pachtovného a placení daně z nemovitosti, a dále z důvodu hospodaření s pozemky takovým způsobem, který nezaručuje dobrý stav pozemků a jejich výnosnost, tedy nedostatečné péče o propachtované věci jako řádný hospodář. Žalovaný předal žalobci propachtované pozemky a žalobce je převzal formou předávacího protokolu ze dne [datum]. Skládka a hnojiště existovaly na předmětném pozemku minimálně od roku 2004. Z předložených ortofot se změna rozsahu pozemku nepodává. Část předmětného pozemku, na kterém byla umístěna skládka, byla vyjmuta z dotačního programu poskytovaného [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Skládka na předmětném pozemku existovala minimálně od roku 2004, její rozsah se neměnil. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky výzvou ze dne [datum], která byla žalovanému doručena dne [datum].

6. Odvolací soud považuje skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně za řádně zjištěný, zcela se s ním ztotožňuje, neboť má oporu v provedeném dokazování a ztotožňuje se i s hodnocením tohoto skutkového stavu soudem prvního stupně.

7. Soud prvního stupně věc správně právně posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“).

8. Podle § 2332 odst. 1 o. z. pachtovní smlouvou se propachtovatel zavazuje přenechat pachtýři věc k dočasnému užívání a požívání a pachtýř se zavazuje platit za to propachtovateli pachtovné nebo poskytnout poměrnou část výnosu z věci.

9. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

10. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

11. Předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu vzniklou porušením povinnosti ze smlouvy je samotné porušení smluvní povinnosti sjednané smlouvou jednou ze smluvních stran, vznik újmy a příčinná souvislost mezi nimi. Příčinná souvislost je objektivní vztah mezi příčinnou s následkem, a je dána tehdy, vznikne-li škoda v důsledku porušení právní povinnosti škůdce. Jde o takovou okolnost, bez níž by škodný následek nenastal (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 25 Co 1437/2006).

12. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v řešené věci bylo prokázáno, že na předmětném pozemku se skládka nacházela ještě v době před uzavřením nájemní smlouvy mezi žalovaným a [anonymizována dvě slova] [země], tedy před [datum]. V průběhu času se rozsah skládky neměnil. Skutečnost, že odpad na skládku nepřibýval, byl prokázán výslechy svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalobci se tak nepodařilo prokázat jeho žalobní tvrzení, že žalovaný porušil svoji smluvní povinnost zajišťovat dobrý stav propachtovaných nemovitostí tím, že by umožnil na předmětném pozemku vznik skládky a minimálně umožnil jiným osobám ukládat na místo skládky na předmětném pozemku odpad. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně nepovažuje výpověď slyšených svědků za nevěrohodnou pouze z toho důvodu, že jsou v příbuzenském vztahu ([jméno] [anonymizováno], matka žalovaného a [jméno] [příjmení], sestra žalovaného) či v přátelském vztahu k žalovanému. Všichni svědci byli poučeni a následcích nepravdivé výpovědi. Je logické, že žalovaný navrhoval výslech svědků, kteří okolo předmětného pozemku a skládky pravidelně chodili či jezdili na koni, právě proto, že koně měli ustájeny u žalovaného. Navíc byli slyšeni svědci, kteří v místě dlouhodobě žijí ([jméno] [anonymizováno] a [příjmení] [příjmení]). Pokud jde o námitku žalobce, že soud prvního stupně nesplnil vůči němu svoji poučovací povinnost, odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně žalobce vyzval k navržení dalších důkazů k prokázání svých tvrzení, avšak dle odvolacího soudu bylo poučení žalobce učiněné soudem prvního stupně nadbytečné, neboť soud prvního stupně zjistil řádně skutkový stav z výslechů slyšených svědků, kteří shodně v základu uvedli, že pokud někdo nakládal s odpadem na skládce, byl to žalobce, který ze skládky něco odvážel. Shodně uvedli, že hnojiště pamatují po dobu cca 20 let s tím, že bylo zarostlé a podle nich tam nic nepřibývalo, jeho obsah se neměnil. Pokud žalobce tvrdil, že z výslechu svědka [jméno] [příjmení] se podává, že se hnůj spotřebovával přímo na poli, neboť hnojiště se střídala, je třeba přihlédnout k celé výpovědi svědka [jméno] [příjmení], který uvedl, že je bývalým zaměstnancem státního statku [obec], označil obě místa hnojišť na předmětném pozemku s tím, že jedno z nich je místem, kde se nacházela skládka vytýkaná žalobcem žalovanému. Svědek [příjmení] uvedl, že tam byl hnůj a uskladňovala se tam sláma („ dříve bylo rok na jednom místě hnojiště a druhý rok na druhém“). Svědek [příjmení] sdělil, že bydlí kousek od místa hnojiště, které je stále na stejném místě, jak rozlohou, tak obsahově totožné, je zarostlém lebedou a trávou a neviděl, že by někdo něco vyvážel a navážel. Z výslechu svědka [příjmení] se tedy naopak podává, že skládka na předmětném pozemku je pozůstatkem ZD [obec] a nelze uzavřít, jako žalobce, že hnojiště bylo spotřebováno na poli. Tvrzení žalobce, že pokud státní statek [obec] navážel hnůj především z [anonymizováno], navážel ho tam i z [anonymizováno] následně i žalovaný, je čistě spekulativní a ničím nepodložené. K odvolací námitce žalobce, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozsudek je nepřezkoumatelný, odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně z provedeného dokazování učinil řádný skutkový závěr a na základě provedeného dokazování uzavřel, že skutkový stav byl zjištěn jiný, než jak byl tvrzen žalobcem. Dle odvolacího soudu je rozsudek soudu prvního stupně přezkoumatelný. Pokud žalobce navrhoval učinit dotaz na ZD [obec], jakým způsobem má žalovaný zajištěn odvoz hnoje z [anonymizováno], odvolací soud konstatuje, že tento navržený důkaz skutečně nemohl žádným způsobem podpořit žalobní tvrzení žalobce, neboť podstatné by bylo zjištění, že žalovaný hnůj z [anonymizováno] naváží na předmětný pozemek žalobce a porušuje tak smluvní povinnost, nikoli dotaz na třetí osobu, která by se mohla pouze vyjádřit k tomu, zda ona sama hnůj od žalovaného odebírá, či nikoli. Pokud žalobce navrhoval výslechy svědků, o nichž uvedl, že jejich totožnost v současné době nezná, soud správně návrh na provedení důkazů výpovědí nezjištěných svědků neprovedl. Odvolací soud konstatuje, že návrh žalobce považuje za účelový, neboť pokud by měl svědky, kteří by bývali schopni prokázat tvrzení žalobce, že žalovaný na skládku na předmětném pozemku umožnil třetím osobám ukládat odpad, bylo by takové jeho tvrzení tvrzením základním v žalobě uvedeným (případně mělo být). Pokud nebylo prokázáno porušení smluvní povinnosti žalovaným, je nadbytečné se zabývat tím, zda žalovaný odpovídá žalobci i za stav pozemku v době, kdy jej měl pronajat od [anonymizována dvě slova] [země].

13. Odvolací soud uzavírá shodné jako soud prvního stupně, že žalobce neprokázal, že by žalovaný strpěl a umožnil jiným osobám ukládání odpadu na předmětném pozemku a porušil tak smluvní povinnost a v příčinné souvislosti s porušením takové povinnosti způsobil žalobci majetkovou újmu. Naopak v řízení bylo prokázáno, že objekt skládky na předmětném pozemku se v průběhu posledních asi 20 let neměnil, nic na něm nepřibývalo. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud žalobu v celém rozsahu zamítl.

14. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného nákladového výroku. V řízení před soudem prvního stupně byl plně úspěšný žalovaný a má tak právo vůči žalobci na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Výše těchto nákladů byla soudem prvního stupně správně stanovena a odvolací soud pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku na výpočet soudu prvního stupně, včetně právní kvalifikace (vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměně advokátů a náhradě advokátů za poskytování právních služeb v platném znění (dále jen„ AT“)) odkazuje. Soud prvního stupně rovněž správně určil lhůtu k plnění této povinnosti (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a místo plnění k rukám právního zástupce žalovaného, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný byl v odvolacím řízení plně úspěšný. Žalovanému v odvolacím řízení vznikly účelně vynaložené náklady na odměnu advokáta za 2 úkony právní služby po 19 300 Kč a za 2 paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) sepis vyjádření a písm. g) účast při jednání. Žalovanému byla přiznána náhrada za promeškaný čas 8 půlhodin po 100 Kč za cestu ze sídla právního zástupce žalovaného k odvolacímu soudu ([obec] – [obec] – [obec]) dle § 14 odst. 1 písm. a) AT a cestovné za cestu osobním automobilem [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [číslo], celkem 212 km 1l/MN 47,90 Kč (dle odvolacímu soudu předloženého dokladu), 4,70 Kč sazba základní náhrady, celkem 1 534,50 Kč. Žalovanému bylo přiznáno 21% DPH, neboť jeho právní zástupce prokázal, že je plátcem této daně. Celkem činí účelně vynaložené náklady žalovaného v odvolacím řízení 50 257 Kč po zaokrouhlení a žalobci bylo uloženo je žalovanému zaplatit v obecné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platebním místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení